| |||
U nástěnky > Profesorský stůl v hl. síni 14.října Označení Měl jsem ještě nějaké písemky k opravování, které jsem potřeboval do další hodiny dokončit. Tudíž jsem se s příchodem do hlavní síně zdržel. Ale já dnes dozor nemám, takže co tam ta banda opic vyvádí není můj problém. Vyšel jsem ze svého kabinetu v katakombách a dveře mávnutím hůlky zabezpečil. Nestrachoval jsem se však, že by se někdo odvážil vloupat se zrovna do mého kabinetu, ale nějaký pošetilý student se vždycky najde. S vlajícím pláštěm za sebou vydupu schody do přízemí. Objevím se téměř naproti nástěnce, tudíž mému oku neunikne chování nějakého hloupého studenta. Na moment jsem se zastavil a aniž by si mne všiml jsem ho bez hnutí pozoroval. Studenti, kteří procházeli okolo a šli do hlavní síně mne náležitě obcházeli. Stál jsem tam, s povytaženým obočím a čekal, až ten tupec skončí. Až ve chvíli, kdy se otočil, jsem mohl vidět o koho se jedná. No samozřejmě. Nebelvír.. ,,Á, pan Daniels," promluvím s kamenným výrazem. ,,Jaké to překvapení. " Neměl jsem nejmenší tušení, co za papír, který tam zuřivě zničil to bylo, ale byl jsem si naprosto jistý, že jsem byl svědkem porušení školního řádu. ,,Rád bych vás upozornil na bod 13 odstavec 13.2. školního řádu. Strhávám Nebelvíru 5 bodů za úmyslný nepořádek na chodbě." Očima jsem slétl na Claythornovou a Fletchera (pokud tam jsou) a věnoval jim oběma velmi chladný pohled. Oba dva měli u mě vroubek. Rozešel jsem se do hlavní síně a ještě než jsem zaplul dovnitř, aniž bych se otočil - vztyčeným palcem pravé ruky jsem přes pravé rameno ukázal na Danielse - ,,ukliďte to." S tím jsem svým obvyklým svižným tempem vyrazil k profesorskému stolu a cestou tam jsem nezapomněl dát lehkého lepáka čtvrťákovi, který se chystal nasypat svému spolužákovi do jídla chilli. ,,Dobré odpoledne," pozdravil jsem přítomné kolegy a usadil se. |
| |||
Hlavní síň Daniel, Erika, okrajově Thomas, Diana a Dragon 14. října Zatímco tak sedím u stolu a už už se pokouším začít pořádně jíst, začnou se hrnout další a další spolužáci, kteří samozřejmě neuniknou mému pronikavému a zkoumavému pohledu, kterým se snažím zachytit sebemenší nevšední detail, jenž bych mohl v budoucnu použít v nějaké drbací konverzaci. Po mém pravém a levém boku se usadí Erika a Dan. Ten si zase jako na potvoru všiml dopisu, který jsem tak nenápadně schoval do kapsy. Co mu teď mám jako říct? "To je..." na chvilku se zamyslím, co mu odpovědět, "... básnička v hebrejštině od mý hebrejský kamarádky, tomu bys stejně nerozuměl," mávnu rukou, jako že to vůbec není zajímavé, a konečně se chopím nějakého nejbližšího kusu jídla, kterým si zacpu pusu, abych mu na to nemusel odpovídat nijak dál. Dál mluví o testu, který jsme dnes psali. No, rozhodně mu nebudu říkat, že se mi celkem povedl, jinak bych byl za šprta a s Kenjim by mě určitě pomluvili. Rychle tedy zase dojím to, co mám v ústech, abych mohl zase začít mluvit. "No mi povídej, to je úplně v hovnech," procedím mezi zuby, "nemám vůbec nic napsanýho, sem odevzdal prázdnej papír normálně. Jako nepochopim, co z toho ty profesoři maj, když nám daj takhle naschvál nečekanej test. Dyť je to taky jejich vizitka, ten náš blbej prospěch!" Všimnu si, že se naproti nám usazují i Diana s Thomasem. Ani nemusí nic říkat a ty jejich nechutný ksichty mi zkazí celou chuť k jídlu, takže zbytek toho, co jsem držel v ruce, vytočeně odhodím pryč a probodnu oba tím nejvražednějším pohledem, který dovedu. "A co ty, Erčo?" otočím se na Eriku, "jak si napsala..." V půlce otázky se přeruším a opět se zaměřím na ty dva, tedy tentokrát konkrétně na Thomase a Dragona, protože mému bystrému zraku neunikne, že si tam něco potají šuškají! A pokud si potají šuškají, znamená to, že to není pro naše uši! A pokud to není pro naše uši, tak nás určitě drbou, nebo kujou nějaký pikle! "Svině!" vykřiknu potichu směrem k Danovi tak, aby to nikdo jiný než on neslyšel. "Vidiš to? No vidiš to?!" Jsem celý rozčílený! Jestli chtěj něco kout, tak ať to dělají někde jinde! Nebo... Třeba spolu něco mají a domlouvají si další styk? A nemůžou to vydržet, tak Thomas Dragonovi popisuje napětí ve svých kalhotách, které potřebuje uvolnit? Možná nechce, aby to slyšela Diana, protože kdyby to byla pravda a ona to zjistila, tak by mu určitě urvala koule a narvala mu je až do žaludku? A teď co je ta lepší pravda; pomlouvání našich osob, nebo jejich intimní kontakt, který určitě bude zajímat i ostatní? Trochu škodolibě se pousměji a loktem drknu do Dana. "Kámo slyšels to?" špitnu tiše. "Tak slyšel?! Nechutný, jakože fakt nechutný." Chvilku přemýšlím, jak uvěřitelně zformulovat to, co chci říct. Nemůže to být úplná absurdita, ale zároveň to musí být něco strašného, co je oba potopí, a až se ten drb dozví vedení, tak je určitě vyhodí. A spolu s sebou si můžou vzít i tu Dianu, nikomu by tady stejně nechyběla. A taky trotla Dandyho. A vůbec, celou naši kolej bych překopal od základů. "Takže pozor, měli bychom jít radši vzbudit Kenjiho, a to jako okamžitě. Slyšel sem, o čem se ty dva bavěj," kývnu nenápadně jejich směrem. "Nevim teda, co to bylo úplně konkrétního, ale zaslech sem něco o análnim průzkumu nebo co. A že Diana bude stát u vchodu do pokoje, aby tam nikdo nemoh a nenačapal je. Tyvole to haluz. A Dragon se tam má jít připravit, vidíš, vidíš!" zahulákám a nasměruji Danův pohled na odcházejícího Dragona. "Eriko do prdele tyvole," zanadávám si, "Musíš nám pomoct!" Začínám trošku hulákat, protože tomu sám začínám věřit a snažím se je o tom přesvědčit. Nepředpokládám, že by nás s Danem však Erika slyšela. Raději si tedy dovolím oba chytit za paže, lehkým posunkem je zvednout a nasměrovat ze síně ven. "Tohle je záchranná akce, nemůžeme si dovolit nechat Kenjiho na pospas takový strašný katastrofě," uvedu oba do svého plánu, jakmile se octneme na chodbě (pokud se mnou teda oba opravdu šli). Na krátko se odmlčím a opět zabloudím pohledem na nástěnku, kde k mému překvapení opět visí inzerát s kočkama. Ve vší hrůze naprosto zkamením. Jak se ten zmuchlaný papír dostal zase zpátky? To jako vylezl sám? Nebo přišla ta koťata a vrátila ho zpátky, aby se jo mermomocí inzerovala? A ještě k tomu přes to napsala takovýto nápis? Nereagujíc na spolužáky stojící se mnou, rozeběhnu se k nástěnce, čapnu ten prokletý papír a začnu ho cupovat na malinké kousíčky. "Tohle - tady - necham - jenom - přes - mojí - mrtvolu!" křičím, zatímco okolo mě létají cáry papíru. Pro jistotu je ještě rozkopu po celé chodbě a párkrát zadupnu, aby se náhodou nespojily a nevylezly zpátky na nástěnku. Ve svém amoku ani neřeším, jestli mě někdo pozoruje, nebo ne. Jakmile se vyřádím, na chvilku ze sebe začnu tu hrůzu zhluboka vydechovat. Stále pozoruji válející se papír po celé chodbě. Když dojdu k závěru, že to asi nebude stačit, vytáhnu hůlku a s hlasitým Incendio začnu jednotlivé kousky zapalovat. Tohle už je znovu dohromady nedá, a pokud ano, sbalím si kufry a odjedu domů. |
| |||
SHRNUTÍ MĚSÍCEZáří uběhlo jak voda, zlatým hřebem byl nejspíš famfrpálový zápas, který jsem si, samozřejmě, nemohl nechat ujít. Jsem velkým fanouškem a jenom škoda, že jsem se nepřihlásil, dokud bylo místo. Určitě bych se časem a pilným tréninkem vypracoval na místo chytače, i když ani střelcem bych nepohrdl! Výhra Zmijozelu mě docela překvapila, Caylus měl jen velké štěstí, nechápu, jak mohl tu poletující kuličku do svých nemotorných ruček chytit. My určitě proti Mrzimoru zvítězíme, projedou to na plné čáře, tím jsem si jistý, mám v nás plnou důvěru. Nevím, jesli se už Kayla rozhodla trénovat, ale jsem si jistý, že Havraspárští makají jak šroubci. Asi jediným velkým šokem pro mě byla zpráva, že zemřela Jackie. Sice jsem ji moc neznal, ale občas jsme spolu prohodili pár slov. Nejvíc to zasáhlo asi Coraline, která už dávno není tak sluníčková, jak ji lidé znávali. No, že ti umře kamarádka, chápu, ale nemusí se z toho dělat taková věda, ne? Vždyť jde život dál a je tu plno nových věcí, které je třeba si prožít. Vzpamatuj se, holka. Přece nechceš, aby ti život utekl mezi prsty! CELÝ DNEŠNÍ DEN14. října |
| |||
Shrnutí uplynulého měsíce označení Celý měsíc uplynul rychleji než bych si kdy myslela že může. Letos jsem se dostala do havraspárského famfrpálového týmu jako chytač. To byla skvělá zpráva, protože famfrpál jsem vždycky zbožňovala a chtěla hrát i v kolejním týmu. A konečně se mi to podařilo. A to i přesto, že jsem v létě netrénovala. No, v oblasti obydlené mudly je něco takového vlastně úplně nemožné. První famfrpálový zápas měl Nebelvír proti Zmijozelu. Zápas byl napínavý, ale Nebelvír si vedl rozhodně líp. Zmijozel vyhrál jen díky jejich chytači, kterému se podařilo získat zlatonku. Hodiny byly prostě hodiny. Některé mě bavily více, některé méně. O dějinách čar a kouzel, kdy jsem si jako obvykle s poněkud znuděným výrazem, hlavu podepřenou rukou, zapisovala poznámky, mě nečekaně probral profesor Binns tím, že mám s Angelou udělat na příští hodinu referát. No super. Nechápejte mě špatně já jsem pilná studentka, ale že bych nějak zbožňovala dělání referátů... A navíc ho pak budu muset přednést před celou třídou... Hlavní síň 14. října Označení, havraspárský stůl Den začínal a pokračoval poněkud nudně. Až o dějinách čar a kouzel to začalo být zajímavé. profesor nám totiž napařil test. Díky bohu, že jsem v posledních hodinách dávala pozor. Test jsem určitě zvládla na výbornou. (9+1=10) A pak přišel můj a Angelinin referát. Byla jsem trochu nervozní, ale každá jsme nakonec dostaly po pěti bodech, takže se asi profesorovi líbil. A pak už bylo konečně dvanáct. To znamenalo, že je čas na oběd. Klidně jsem opustila učebnu. Nikam jsem nespěchala. Koneckonců na oběd máme celou jednu hodinu. Ještě jsem rychle přelétla očima nástěnku a našla na ní rozpis famfrpálových tréninků od Kayly. Za zvláštní trénink ve čtvrtek a pátek jsem byla opravdu ráda. Vždyť už tuhle sobotu hrajeme proti Mrzimoru. A já se ještě potřebovala pořádně procvičit v chytání. Pak už jsem vešla do Hlavní síně a usadila se u havraspárského stolu. Pokud možno tak, abych nemusela vedle nikoho sedět. Nebyla jsem asociální. Jen jsem měla u oběda ráda klid. Vzala jsem si knihu a pomalu jedla, když tu můj zájem vzbudil rozruch okolo Kayly. Zvedla jsem hlavu zrovna ve chvíli, kdy vylila na Sinestru dýňový džus. Zalapala jsem po dechu. No, to bylo něco. Tohle bych do Kayly neřekla. Ale to už se přihnala profesorka a poslala všechny ostatní zůčastněné pryč. Chvíli jsem seděla a přemítala jestli se nezvednout a nezeptat se Kayly jestli už má nějakou strategii na náš zápas. Já sice obvykle konverzaci s nikým sama nezačínala, ale Kayly mi bylo celkem líto. Jak byla celá uplakaná. K čertu s tím! Pomyslela jsem si, zvedla se a vzala svůj batoh a talíř s jídlem. ,,Ahoj," usmála jsem se na Kaylu a snažila se, aby to znělo co nejmíň soucitně a co nejvíc vesele. Ale chodila jsem do dramaťáku, tak bych to mohla zvládnout zahrát. Usadila jsem se na volné místo naproti Kayle a nenuceně se zeptala: ,,Tak jak to vidíš s tím sobotním zápasem? Máš už nějakou strategii? |
| |||
Shrnutí minulého měsíce Čas neurčen Uplynulý měsíc bych shrnul jedním slovem jako úspěšný. Ne, že bych se chtěl nějak přehnaně vychvalovat (za co mě probůh máte), ale dařilo se mi snad úplně ve všem a náležitě si to užíval. Můj vztah s Jordyn i po měsíci zdárně pokračoval. Malá (a hlavně neskutečně vnadná) blondýnka mi každým dnem propadala víc a víc. Smutek z nedávného úmrtí spolužačky z ní už pomalu opadával a tak jsem se mohl bez výčitek opět pustit do nenápadného posouvání hranic. Netřeba říkat, že zpočátku to byl celkem oříšek. Jordyn byla stydlivá a nejspíš si myslela, že tak triviální věc, jako je polibek znamená přiložit ústa k ústům a čekat. Prostě nedělat nic, protože kdo nic nedělá nic nezkazí, a raději nechat vše na tom druhém. Ač byla opravdu roztomile hloupoučká a víceméně mi odkývala kdykoliv cokoliv, začínal jsem se po čase trochu nudit. Acai pořád pokračovala v té své hře na ledovou královnu a tak jsem neskutečně ocenil, když mě po večerech navštěvovala v posteli alespoň nacistická princezna. Ta sice pořád chodila s vlasatcem z Havraspáru, ale nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Dál mi vesele dělala společnost nejen v posteli, ale i v Hlavní síni při jídle, kde se ani jeden z nás nedržel nijak zpátky. Mimo hrad to nebylo jiné. O víkendech jsme zabíjeli čas vymetáním hostinců v Prasinkách, kde nabízeli velmi výhodná polední meníčka. Sice jsem se po tom kouzelným kebabu posledně málem posral, ale jinak byl celkem dobrej. Možná si ho dám příště zas... Tou nejzajímavější událostí překvapivě nebyly moje milostné eskapády ani přežírací maratony, nýbrž famfrpál, který jsem zdárně ukončil chycením zlatonky. Nebýt mě a mého jedinečného talentu, tak vážně nevím, co si zbytek týmu počne, protože ta komedie, kterou během zápasu předváděli byla fakt strašná. Domenico s Nicolasem byli úplně k ničemu, stejně tak Wolfram, který se po pádu z koštěte uhodil do hlavy tak moc, že mu zkratoval mozek. Slyšel jsem totiž nějaké nechutné řeči o něm a Sheehanovi a už teď se děsil chvíle, kdy ho z ošetřovny pustí. Vážně jsem netušil, že pád z koštěte může u člověka změnit orientaci, ale pokud jo, tak bych měl svou účast v týmu možná ještě přehodnotit. Co když mě příště taky srazí potlouk? A co budu dělat pak? Skočím z astronomický věže? Dee mě za můj výkon během zápasu samozřejmě pochválila. Opěvovala moje dovednosti div ne do nebes a já měl při těch slovech co dělat, abych samou pýchou nepraskl. Taky mi dala ten nejhezčí dárek, jaký jsem kdy od dívky dostal. Koupila mi nového pavouka. Mája, kterou jsem začátkem roku pořídil v Prasinkách se ztratila a já jí pořád marně hledal. Vyvěsil jsem během měsíce nespočet plakátů, nabízel slušný finanční obnos, ale po pavoučici jakoby se slehla zem. Pomalu jsem se vzdával svého snu o pavoučím společenství, když v tom se zčistajasna objevila Deirdre a věnovala mi novou tarantuli a následně i sebe. Byl jsem šťastný jako nikdy předtím. Hlavní síň Středa 14. října Deirdre, Sinestra, Richard + zbytek u Zmijozelského stolu Středeční hodina starodávných run byla neskutečně nudná. Měl jsem v plánu se velmi nenápadně rozložit na lavici za otevřenou knížkou a dát si dvacet, jenže to by ta stará kráva nesměla tak řvát na Acai a Domenica, kteří měli její nezáživný předmět totálně na salámu. Ani já z run nebyl zrovna dvakrát odvařený, ale na rozdíl od těch dvou jsem zvládl držet hubu a hledět si svého. Ke smůle všech profesorčino běsnění neskončilo. Spíš naopak. Jak se hned záhy ukázalo, náš brankář byl nejenom levej, ale i úplně blbej, protože jsme kvůli němu přišli o deset bodů. V tu chvíli mám pocit, že puknu vzteky. Tak já se tu honím za zlatonkou jak Alík za míčkem, jen abych naší koleji získal alespoň nějaký body a pak o ně přicházíme kvůli takovýmu trotlovi? Koukej těch deset bodů získat zpátky, nemehlo! Rád bych řekl, že starodávnými runami tohle fiasko skončilo, ale bohužel. Další nastalo během Dějin čar a kouzel, kde jsme hned na začátku vyfasovali písemku ze starověkého Egypta. (5-1=4) Věděl jsem pochopitelně velký kulový a tak jsem na papír nakreslil alespoň sfingu, protože je to přeci tématické. Můj výkres ve finále vypadal jako zmutovaná Acai na podstavci, ale třeba dostanu body za kreativitu. Následoval referát Silverinové a Homelessové, při kterém jsem si chtěl konečně trochu schrupnout, jenže Dee mi jako na potvoru celou dobu drtila ruku. Chápu, že nemá ráda oheň a upalování, ale musí kvůli tomu rušit mé pokusy o spánek? No, na druhou stranu můžu bejt rád, že zůstala jen u drcení tý ruky... Protože stisk má kurva silnej. Jen co hodina skončila, nalákala mě Dee zpátky na kolej, kde mě v prázdných chlapeckých pokojích bezostyšně znásilnila (no, dobře, bylo to dobrovolné). Pak už nám nic nebránilo se vydat vstříc Hlavní síni a hlavně jídlu, které tam na nás už čekalo. „Mám hlad jako vlk! Pojďme už dovnitř, sakra.“ zvolám netrpělivě, když se Deirdre na můj vkus až příliš zdržuje u nástěnky. Proč těm ženskejm všechno tak trvá? Nakonec se přeci jen na nástěnku podívám taky, jenže mě žádný z nových kroužků nezaujme. Magie v domácnosti je dobrá možná tak pro holky, nehledě na to, že už jsem zapsaný nejméně na tři další kroužky. Ne, že bych se na těch zbylých nevyjímal, ale nemůžu svou úžasnost prezentovat všude. Už takhle stačí, že jsem se dostatečně zviditelnil na famfrpálu. A když už jsme u toho, ten rozpis tréninků, co tu visí je opravdu strašný. „Co to má bejt? Půl sedmá ráno? A půl osmá o víkendu? O VÍKENDU?!“ rozčílím se. Richard se asi zbláznil. Spadl na hlavu jako Wolfram, nebo co? „Na to seru.“ řeknu nakonec a zamířím s Dee po boku do Hlavní síně. Ta cestou opět připomene můj výkon při zápase. Zatraceně dobře se to poslouchá. „Já vím, ale neboj, příště to uvidí. A to už snad dorazí i můj táta s mámou.“ ujistím jí, když si sedám ke Zmijozelskému stolu. Jako první mě zaujme zmáčená Sinestra. „Hraješ si na miss mokrý tričko?“ zazubím se a velice „nenápadně“ se nakloním tak, abych na ní lépe viděl. Respektive na určité části jejího těla, které jsou pod mokrým tričkem za normálních okolností velmi dobře vidět. K mé smůle má podprsenku a tak jen podrážděně zavrčím. Naštvání mi naštěstí nevydrží dlouho, jelikož můj pohled upoutá Richard, sedící vedle Christiny. „Kdo vymejšlel ty děsný časy na nástěnce? O víkendu spím minimálně do devíti.“ obeznámím kapitána se svými zvyky, které nehlodám měnit. Proč bych měl v neděli jako trénovat? To oni stáli během zápasu za starou bačkoru, ne já. Já na rozdíl od nich dělal, co měl. |
| |||
Můj Kabinet -> Obědová pauza Dnes jsem ve Velké Síni neměl dozor a nijak zvláště jsem ani neměl zrovna hlad a tak jsem se rozhodl oběd vynechat. Čaj příjemně provoněl celý kabinet, sladkou svěží vůní a já jej mohl spokojeně upíjet, zatímco jsem si pročítal dopisy, které mi přišly od přátel a známých, tu zase nějakou tu práci, nebo esej, někoho z nižších ročníků a támhle jsem si udělal na pergamen drobné poznámky brkem k tomu, co bych chtěl probírat na příštích hodinách, nač se zaměřit s čím trošku studenty potrápit. "Ten měsíc strašně rychle uběhl." Zapřemýšlel jsem a odložil na chvíli brk i šálek čaje. "Smutné události odpluly, ale stále tu zůstaly následky.....no třeba jednou dorazí sama." Zvedl jsem opět svůj šálek a upil jsem. Na chvíli jsem zavřel oči, abych nechal chuť rozplynout se na jazyku. "Doufám, že má kolej trošku zabere, v bodování jsou nyní poslední....hmmm ale čeká je zápas ve famfrpálu, tam by to mohli značně vylepšit. Chtělo by to trošku srovnat skóre a dohnat Zmijozel. Severus má z toho určitě radost a pocit zadostiučinění, že jeho kolej vede." Lehce jsem se pousmál a znovu upil. Přemýšlet nahlas, bylo taky někdy nápomocné. "No nic kouknu se na ty školní tresty." Lehce jsem si promnul oči a vytáhl štos pergamenů, které mi odevzdali potrestaní studenti a dal jsem se do čtení. |
| |||
Velká síň -> Směr učebna vyvolávání Odložil jsem svou lžičku, když jsem dojedl sladké knedlíky plněné meruňkami a slétl jsem klidnýma očima na Daniela, který si do mě snažil rýpnout. Už to trvalo nějakou dobu, že mi spolubydlící si dělali srandu z mého úřadu a snažili se mi schovávat věci. Hlavně tedy prefektský odznak. Poslední dobou mě to přestalo bavit a tak jsem si ho začal schovávat taky, abych tomu předešel. "Ah....dík žes mi to připomněl Danieli, málem bych na něj zapomněl." Usmál jsem se na něj a vytáhl jej ze záhybů rukávu svého hábitu. O skryté kapsičce, kterou jsem si tam dodělal naštěstí zatím nevěděli. Odznak jsem připnul na své místo. "Už je to lepší že?" Jen řečnická otázka, na kterou jsem nečekal odpověď a tak jsem přesunul svou pozornost ke sklenici se svou limonádou. To už si ale přišel i Thomas a začal kout pikle. Lehce jsem se usmál a položil mu ruku na rameno, když jsem se začal zvedat od stolu. Lehce jsem se k němu naklonil a odpověděl mu též šeptem. "Nech to tak Thomasi, každý jednou přes nenechavé prsty dostane." Pokrčil jsem rameny, jako by mi na tom, jak se snaží si mě spolužáci dobírat nic nebylo a zamířil jsem pryč z Velké Síně směr učebna vyvolávání. Měl jsem ještě čas, takže jsem se mohl projít pomalu a v klidu přemýšlet, trávit a být v pohodě. Dnes mi nějak na náladě přítomnost mých spolužáků z koleje na náladě nepřidávala, vše bylo takové.....studené. Angela je chladně odtažitá a uzavřená, Erika se zdá, že poslední dobou nemá moc na nic čas, Ryan by mě nejraději umučil cruciatem a pak zabil, Daniel je s ním jedna ruka a jen si užívá toho, že si nás může dobírat, Thomas a Diana jsou případy samy o sobě, které se snaží vytěžit ze všeho nějakou srandu a možnost udělat průser......celkově to tak nějak nebylo úplně ono.... |
| |||
Velká síň Nicolas, Sinestra, Colette, zmijozelský stůl 14. října, středa Sinestra se vydá pryč ze síně, já nechám vyčištění svých šatů na později pro skřítky. Stejně tak zmizí i Domenico, tak za ním jen nevrle mávnu. Stále si něco mrmlám, když ze sebe to nejhorší otřu ubrouskem. Zmuchlanou kopku ubrousků pak hodím na zem a dál se o to nestarám. Na mě však mluví Nick, tak se k přisunu na uvolněné místo a zašklebím se. „Nic. To je takhle hysterická pořád? To tě sakra lituju,“ utrousím k Nicolasovi a přes rameno se ohlédnu na Kaylu. Přitáhnu před sebe čistý talíř, na který přihodím hranolky. „Jen sem jí chtěl trochu rozveselit, zabavit. Jako poradit. Nějak to nepochopila.“ Trhnu rameny, když mu tak neurčitě odpovím. To už se zpět vrací Sinestra a zanedlouho se tu objeví i Deirdre. Zvednu hlavu k Sinestře, zajímá jí náš test. Stisknu rty a předstírám, že si prohlížím její vlasy, pak dodám: „Sinestro, zajímalo by mě, jak si češeš vlasy, když ti nejsou vidět rohy. Ó, satane,“ zazubím se a zavrtím nevěřícně hlavou, vypadám zase pobaveně, rozčilení je pryč. Kdyby se ona dostala do pekla, sedí na trůnu a ďábel balí kufry. Do pusy si pak strčím hranolku, abych dohnal oběd, než se půjdu před další hodinou převléct. Všimnu si blondýnky naproti, Colette, takže jestli se na mě podívá, u další hranolky teatrálně předstírám, jaká je slast chroupat smažené brambory. Poslední promluvu do duše o nezdravých tucích a kdo ví čeho ještě jsem si náramně užíval. Pořád mě to utvrzuje v tom, že fish&chips jsou božský a baví mě jí to připomínat. |
| |||
Velká síňzmijozelský stůl "No to teda doufám, že na tom zapracoval," bručím dál, ale už trochu uklidněná. Na jeho poznámku o vstávání se slepicema pokrčím rameny. "Náhodou by to bylo fajn. Víš, jak moc tělu prospívá, když jdeš brzy spát a brzy taky vstáváš?" Na svou otázku si taky hned odpovím, protože Dom to samozřejmě neví tak dobře, jako já: "Je to úžasný. Prodloužíš si život o pět let. Nejmíň. Prostě je to super a měl by sis to někdy zkusit." Džus ale neodmítnu. "Jo, děkuju," usměju se a přistrčím mu svou skleničku. "Jenom do půlky, prosím," požádám, abych si mohla zbytek rozředit čistou vodou. Mezi tím se přidá Nick se svou troškou do mlýna ohledně tréninků. "Tak heleď," důrazně se rozmáchnu vidličkou, "měl by ses na tréninky těšit. Konkrétně ty, který jsi nepřispěl ani jedinou brankou. Jestli chceme vyhrát i příště, musíme se zatraceně snažit, pokud teda nechceš spoléhat na Cayluse a jeho štěstí," informuju ho káravě. "Ten můj králík má jméno," upozorním Nicka, protože moc dobře vím, že za těch pět let rozhodně už její jméno slyšel. Na druhou stranu jsem ráda, že se o ni zajímá, takže se mileráda pustím do vysvětlování. "Do hořejších pater nechodí. A i kdyby, nebojím se. Králíci jsou chytřejší, než si většina lidí myslí. Poznají, co je pro ně dobrý a co ne. Většinou," dodám, když si vzpomenu, jak Karamela vlezla do sněhu a strašně se divila, že studí. "Že ji něco sežere, toho se někdy bojím," připustím. "Ale zpátky do klece už ji rozhodně zavírat nechci. Navíc - je rychlá. A malá. Před většinou tvorů se prostě schová," povídám, až si málem nevšimnu, že si přisedl další člen našeho skromného hadího společenstva. Christina. "Dobré poledne," kývnu na ni. "A dobrou chuť." Sama si vezmu další sousto, aby mi moje těstovinky nevychladly. Ať je Týna jaká je, když je nablízku, vždycky mě to tak nějak nutí chovat se kultivovaně, dokonce i u jídla. Což je... asi fajn. Rozruch u havraspárského stolu vnímám tak napůl - jen natolik, abych si všimla, že už dorazil Richard a já pevně věřím, že viděl nástěnku a něco tam přibylo - víc než drama mě právě teď zajímá můj oběd, abych pravdu řekla. Beztak se to dozvíme, až naši přijdou. Přesto mou pozornost upoutají, když Kayla dostane hysterák, začne ječet, po Richardovi hodí knihu a na Sinestru vylije obsah džbánu. No tybrďo. Dělám, co můžu, abych nad celou tou scénkou nevyprskla smíchy, a celkem obstojně se mi podaří zachovat vážnou tvář. Vypadá to, že po téhle události celý výstup ukončila profesorka Lindqvist-Weaver a poslala všechny k jejich stolům. Výborný. Můj moment klidu pávě končí. V tom doráží i Ruby, která velice nenápadně Domenicovi naznačuje, že by ji měl hned následovat, jinak se budou dít věci. "Děkuji," odpovím, když nám popřeje dobré chutnání. Na Domenica se po jeho poznámce o jižanském šarmu pobaveně ušklíbnu. To jo. "Zatím," mávnu na něj, když se rozhodne odebrat se svou vyvolenou pryč. Chudák malej. Zatím se dostaví celá mokrá Sin, kterou pozdravím kývnutím, protože mám zrovna plnou pusu, a Deirdre, která si sice sedne vedle mě (s největší pravděpodobností jen proto, že jinde v blízkosti jejích úžasných kamarádek nebylo místo), ale nevěnuje mi jediný pohled, což s radostí oplatím. Taky dobře. "Nic moc, ale mohlo to být horší," odpovím Sinestře na její dotaz ohledně testu, i když nepochybuju, že zrovna moje odpověď ji nezajímá, a teprve teď si ji víc prohlédnu. Je to výjimečná situace, když naše slečna Dokonalá vypadá jako zmoklá slepice. Bohužel ale musím uznat, že krom zmáčenosti na ní stále není nic, z čeho bych si mohla udělat srandu. Škoda. Poté se snažím tvářit jako by nic, mlčky dojím těstoviny a pustím se do salátu, který obohatím ještě porcí pečené zeleniny - ale dost mě zajímá odpověď na otázku, kterou položila Deirdre, takže doufám, že nám bude situace s Kaylou objasněna. |
| |||
NICOLAS HOOK
Nick, očividně stále ještě rozhozený a překvapený z Binnsova testu. Očividně se na něj nepřipravoval. Ostatně - to by nebyl Nicolas, aby se někdy na něco učil. Většinou spoléhal na svůj okouzlující úsměv a na to, že mu dají dívky své odpovědi opsat. Bohužel na hodinu DČAK si nevybral příliš vhodnou spolusedící. Seděl vedle Alex, ostatně skoro jako celý uběhlý měsíc. Neustále si s ní o něčem špital a nezapomněl jí ani pochválit vlasy. Nicka naprosto fascinovalo, že je Alex metamorfomág a může se tak změnit v úplně jiného člověka. Pravděpodobně pro něj naprosto ideální partnerka, jelikož by ho nikdy nezačala nudit svým zevnějškem. Zajímalo ho, jaká podoba kromě té, kterou si zvolila je její nejoblíbenější a jestli se také může změnit na chlapa. Bohužel, v testu toho spolu moc nevymysleli a jejich pergamen byl spíš prázdný nebo plný blábolů. Po skončení hodiny vyšel ven po boku Alex. ,,Doufal jsem, že od tebe budu moct alespoň něco opsat." Zazubí se. ,,Jsi na ně dějiny snad ještě horší než já." Mrkne na ni. ,,Víš co si myslím?" Přikročí k ní o něco blíž a zblízka si jí začne prohlížet. ,,Že by ti ohromně slušely červené vlasy." Nick pak odchází k nástěnce a Alex neznámo kam, když říká, že si ještě musí něco zařídit. Nick se na moment zastaví u nástěnky a zběžně prohlédne její obsah. Pak se se svým klasickým úsměvem rozejde do hlavní síně a posadí se ke Zmijozelskému stolu. Zakroutí hlavou nad Colettiným komentářem ohledně rozpisu tréningů. ,,Hele, na jednu stranu bys měla být ráda, že nemáme ještě rozpis. Tréninky pod velením Richarda? Ugh. Radši buď uticho a užívej si nerušeného volna, než nás začne prohánět na košťatech." Zakousne se do kuřecí pečínky. ,,Co vlastně ten tvůj králík? Nemáš strach, že ho něco sežere nebo někam zapadne? Co když spadne z hlavního schodiště? Myslela jsi na to někdy?" Můžete vědět, že Nick má také mazlíčka - černou kočku Triss, která má stejně pronikavý pohled, jako paní Norrisová, ale narozdíl od ní je celkem přítulná. Co se děje u havraspárského stolu moc nesleduje. Alespoň do doby, dokud se odtamtud nezačne ozývat zvýšený hlas Kayly a hlavy ostatních studentů se nezačnou otáčet stejným směrem. Jen co se otočil - spadla mu čelist. V ten moment zrovna rudá, napuchlá a ubrečená Kayla lila Sinestře na hlavu dýňový džus. Nick odhodil pečínku a vyskočil na nohy, to už se ale u jejich stolu objevila Saga a začala všechny posílat na svá místa. Znovu se tedy posadil a upřeně sledoval přibližujícího se Sebastiana. ,,Co se proboha stalo?" Nechápavě na něm visel pohledem a neustále se otáčel na svou dívku Kaylu. Po chvíli přišla i stále mokrá Sinestra a po ní i Deirdre. |
doba vygenerování stránky: 0.86358523368835 sekund