Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Severus Snape - 10. února 2019 11:46
415108885.jpg

U nástěnky > Profesorský stůl v hl. síni

14.října

Obrázek

Označení



Měl jsem ještě nějaké písemky k opravování, které jsem potřeboval do další hodiny dokončit. Tudíž jsem se s příchodem do hlavní síně zdržel. Ale já dnes dozor nemám, takže co tam ta banda opic vyvádí není můj problém.
Vyšel jsem ze svého kabinetu v katakombách a dveře mávnutím hůlky zabezpečil. Nestrachoval jsem se však, že by se někdo odvážil vloupat se zrovna do mého kabinetu, ale nějaký pošetilý student se vždycky najde.

S vlajícím pláštěm za sebou vydupu schody do přízemí. Objevím se téměř naproti nástěnce, tudíž mému oku neunikne chování nějakého hloupého studenta. Na moment jsem se zastavil a aniž by si mne všiml jsem ho bez hnutí pozoroval. Studenti, kteří procházeli okolo a šli do hlavní síně mne náležitě obcházeli.
Stál jsem tam, s povytaženým obočím a čekal, až ten tupec skončí. Až ve chvíli, kdy se otočil, jsem mohl vidět o koho se jedná. No samozřejmě. Nebelvír..
,,Á, pan Daniels," promluvím s kamenným výrazem. ,,Jaké to překvapení. " Neměl jsem nejmenší tušení, co za papír, který tam zuřivě zničil to bylo, ale byl jsem si naprosto jistý, že jsem byl svědkem porušení školního řádu.
,,Rád bych vás upozornil na bod 13 odstavec 13.2. školního řádu. Strhávám Nebelvíru 5 bodů za úmyslný nepořádek na chodbě." Očima jsem slétl na Claythornovou a Fletchera (pokud tam jsou) a věnoval jim oběma velmi chladný pohled. Oba dva měli u mě vroubek.
Rozešel jsem se do hlavní síně a ještě než jsem zaplul dovnitř, aniž bych se otočil - vztyčeným palcem pravé ruky jsem přes pravé rameno ukázal na Danielse - ,,ukliďte to."

S tím jsem svým obvyklým svižným tempem vyrazil k profesorskému stolu a cestou tam jsem nezapomněl dát lehkého lepáka čtvrťákovi, který se chystal nasypat svému spolužákovi do jídla chilli.

,,Dobré odpoledne," pozdravil jsem přítomné kolegy a usadil se.
 
Ryan Daniels - 09. února 2019 20:56
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Hlavní síň

Daniel, Erika, okrajově Thomas, Diana a Dragon

14. října


Zatímco tak sedím u stolu a už už se pokouším začít pořádně jíst, začnou se hrnout další a další spolužáci, kteří samozřejmě neuniknou mému pronikavému a zkoumavému pohledu, kterým se snažím zachytit sebemenší nevšední detail, jenž bych mohl v budoucnu použít v nějaké drbací konverzaci. Po mém pravém a levém boku se usadí Erika a Dan. Ten si zase jako na potvoru všiml dopisu, který jsem tak nenápadně schoval do kapsy. Co mu teď mám jako říct?
"To je..." na chvilku se zamyslím, co mu odpovědět, "... básnička v hebrejštině od mý hebrejský kamarádky, tomu bys stejně nerozuměl," mávnu rukou, jako že to vůbec není zajímavé, a konečně se chopím nějakého nejbližšího kusu jídla, kterým si zacpu pusu, abych mu na to nemusel odpovídat nijak dál.
Dál mluví o testu, který jsme dnes psali. No, rozhodně mu nebudu říkat, že se mi celkem povedl, jinak bych byl za šprta a s Kenjim by mě určitě pomluvili. Rychle tedy zase dojím to, co mám v ústech, abych mohl zase začít mluvit.
"No mi povídej, to je úplně v hovnech," procedím mezi zuby, "nemám vůbec nic napsanýho, sem odevzdal prázdnej papír normálně. Jako nepochopim, co z toho ty profesoři maj, když nám daj takhle naschvál nečekanej test. Dyť je to taky jejich vizitka, ten náš blbej prospěch!"
Všimnu si, že se naproti nám usazují i Diana s Thomasem. Ani nemusí nic říkat a ty jejich nechutný ksichty mi zkazí celou chuť k jídlu, takže zbytek toho, co jsem držel v ruce, vytočeně odhodím pryč a probodnu oba tím nejvražednějším pohledem, který dovedu.
"A co ty, Erčo?" otočím se na Eriku, "jak si napsala..." V půlce otázky se přeruším a opět se zaměřím na ty dva, tedy tentokrát konkrétně na Thomase a Dragona, protože mému bystrému zraku neunikne, že si tam něco potají šuškají! A pokud si potají šuškají, znamená to, že to není pro naše uši! A pokud to není pro naše uši, tak nás určitě drbou, nebo kujou nějaký pikle!
"Svině!" vykřiknu potichu směrem k Danovi tak, aby to nikdo jiný než on neslyšel. "Vidiš to? No vidiš to?!" Jsem celý rozčílený! Jestli chtěj něco kout, tak ať to dělají někde jinde! Nebo... Třeba spolu něco mají a domlouvají si další styk? A nemůžou to vydržet, tak Thomas Dragonovi popisuje napětí ve svých kalhotách, které potřebuje uvolnit? Možná nechce, aby to slyšela Diana, protože kdyby to byla pravda a ona to zjistila, tak by mu určitě urvala koule a narvala mu je až do žaludku? A teď co je ta lepší pravda; pomlouvání našich osob, nebo jejich intimní kontakt, který určitě bude zajímat i ostatní? Trochu škodolibě se pousměji a loktem drknu do Dana.
"Kámo slyšels to?" špitnu tiše. "Tak slyšel?! Nechutný, jakože fakt nechutný." Chvilku přemýšlím, jak uvěřitelně zformulovat to, co chci říct. Nemůže to být úplná absurdita, ale zároveň to musí být něco strašného, co je oba potopí, a až se ten drb dozví vedení, tak je určitě vyhodí. A spolu s sebou si můžou vzít i tu Dianu, nikomu by tady stejně nechyběla. A taky trotla Dandyho. A vůbec, celou naši kolej bych překopal od základů.
"Takže pozor, měli bychom jít radši vzbudit Kenjiho, a to jako okamžitě. Slyšel sem, o čem se ty dva bavěj," kývnu nenápadně jejich směrem. "Nevim teda, co to bylo úplně konkrétního, ale zaslech sem něco o análnim průzkumu nebo co. A že Diana bude stát u vchodu do pokoje, aby tam nikdo nemoh a nenačapal je. Tyvole to haluz. A Dragon se tam má jít připravit, vidíš, vidíš!" zahulákám a nasměruji Danův pohled na odcházejícího Dragona.
"Eriko do prdele tyvole," zanadávám si, "Musíš nám pomoct!" Začínám trošku hulákat, protože tomu sám začínám věřit a snažím se je o tom přesvědčit. Nepředpokládám, že by nás s Danem však Erika slyšela. Raději si tedy dovolím oba chytit za paže, lehkým posunkem je zvednout a nasměrovat ze síně ven.
"Tohle je záchranná akce, nemůžeme si dovolit nechat Kenjiho na pospas takový strašný katastrofě," uvedu oba do svého plánu, jakmile se octneme na chodbě (pokud se mnou teda oba opravdu šli). Na krátko se odmlčím a opět zabloudím pohledem na nástěnku, kde k mému překvapení opět visí inzerát s kočkama. Ve vší hrůze naprosto zkamením. Jak se ten zmuchlaný papír dostal zase zpátky? To jako vylezl sám? Nebo přišla ta koťata a vrátila ho zpátky, aby se jo mermomocí inzerovala? A ještě k tomu přes to napsala takovýto nápis?
Nereagujíc na spolužáky stojící se mnou, rozeběhnu se k nástěnce, čapnu ten prokletý papír a začnu ho cupovat na malinké kousíčky.
"Tohle - tady - necham - jenom - přes - mojí - mrtvolu!" křičím, zatímco okolo mě létají cáry papíru. Pro jistotu je ještě rozkopu po celé chodbě a párkrát zadupnu, aby se náhodou nespojily a nevylezly zpátky na nástěnku. Ve svém amoku ani neřeším, jestli mě někdo pozoruje, nebo ne. Jakmile se vyřádím, na chvilku ze sebe začnu tu hrůzu zhluboka vydechovat. Stále pozoruji válející se papír po celé chodbě. Když dojdu k závěru, že to asi nebude stačit, vytáhnu hůlku a s hlasitým Incendio začnu jednotlivé kousky zapalovat. Tohle už je znovu dohromady nedá, a pokud ano, sbalím si kufry a odjedu domů.
 
Ray Aurel - 09. února 2019 20:51
cadbf6d9f8341c2cdf5df521c0de8cb4~22379.jpg

SHRNUTÍ MĚSÍCE


Září uběhlo jak voda, zlatým hřebem byl nejspíš famfrpálový zápas, který jsem si, samozřejmě, nemohl nechat ujít. Jsem velkým fanouškem a jenom škoda, že jsem se nepřihlásil, dokud bylo místo. Určitě bych se časem a pilným tréninkem vypracoval na místo chytače, i když ani střelcem bych nepohrdl!
Výhra Zmijozelu mě docela překvapila, Caylus měl jen velké štěstí, nechápu, jak mohl tu poletující kuličku do svých nemotorných ruček chytit. My určitě proti Mrzimoru zvítězíme, projedou to na plné čáře, tím jsem si jistý, mám v nás plnou důvěru. Nevím, jesli se už Kayla rozhodla trénovat, ale jsem si jistý, že Havraspárští makají jak šroubci.
Asi jediným velkým šokem pro mě byla zpráva, že zemřela Jackie. Sice jsem ji moc neznal, ale občas jsme spolu prohodili pár slov. Nejvíc to zasáhlo asi Coraline, která už dávno není tak sluníčková, jak ji lidé znávali.
No, že ti umře kamarádka, chápu, ale nemusí se z toho dělat taková věda, ne? Vždyť jde život dál a je tu plno nových věcí, které je třeba si prožít. Vzpamatuj se, holka. Přece nechceš, aby ti život utekl mezi prsty!


CELÝ DNEŠNÍ DEN


14. října
Dějiny čar a kouzel → Nástěnka → Hlavní síň


Kayla, Charlotte, Havraspárský stůl, zmíněn Zmijozelský (Caylus a Sinestra), Mrzimorský stůl, Acai, Isaac, Naira


Vstal jsem dnes poměrně brzo, na což jsem vskutku pyšný, většinou mi dělá problém ranní vstávání, ale dnes? Pff, o tři čtvrtě na šest jsem čile vyskočil z postele a začal jsem svou rutinu obvyklými třiceti dřepy a dvaceti kliky, stihl jsem ještě pár sedů-lehů, které ráno většinou vynechávám. Uvolnil jsem své svalstvo ještě dobrou půlhodinou jógy a po studené sprše, která mi rozproudila krev tak, že mi drkotaly zuby ještě při navlékání školní uniformy, a po nagelování loken, jsem byl připraven čelit světu!
Na hodinu dějin čar a kouzel jsem se opravdu netěšil. Ten předmět celkově spadá do škatulky „zlo, k životu nepotřebné“.
Náladu mi nezlepšil ani neočekávaný test, na který jsem hleděl, jako vyoraná myš. To je vážně sadista, ten Binns. Vyžívat se v utrpení ostatních, to mu jde. Pokrčil jsem rameny. Odpovědi jsem tam napsal, což o to. Většinou vymyšlené, ale napsal. Alespoň za snahu nějaký ten bodík dostanu… (2)
Ze třídy jsem se dostal jako jeden z prvních, neunikly mi ale vražedné pohledy ostatních uštědřeny právě stařičkému profesoru. Ušklíbnu se, dobře mu tak.
Nezapomenu ani dojít k nástěnce, je to už takový zvyk. Jako první si všimnu koťátek. Nesnažím se potlačit tichý smích, kdo by proboha chtěl koťátka? Nemůžu říct, že bych zaznamenal, že Cass otěhotněla kočka, ale úplně se tomu nedivím.
Přiměje mě to vzpomenout si na mou vlastní stvůru. Hafan, jak trefné jméno pro kočku. V duchu se poplácám po zádech, to jméno vymýšlel génius. No, stejně jde jen ztěží rozpoznat, jestli to je opravdu kočka. Je téměř plešatá na levé straně a vypadá to, že jí oči co nevidět vypadnou z důlků. Ještě k tomu jí chybí pravé ucho. Pod mým dohledem by se roztomilé koťátko stalo zrůdou k nerozpoznání, jako se to stalo u mé Hafanice.
Očima jsem rychle přejel zbytek nástěnky. Vytáhl jsem tužku okousanou Hafanem z kapsy školní uniformy a podepsal se ke studiu mudlů, protože… jasnovidectví? Upřímně, je to úplný blábol.
Zkontroloval jsem rozpis Havraspárských tréninků na famfrpál a usmál jsem se pro sebe. Zápas zvládnem levou zadní.
Musím si ještě po jídle skočit za prof. Kwangem, určitě ještě nemá obě redaktorská místa obsazená. Řekl bych, že splňuji obě kritéria. Angličtinu ovládám.
„To be… or not to be. That is the question!“ zamumlám si pro sebe a pokývnu hlavou, docela přijatelné.
Ohledně kreativního ducha? Tím oplývám. Kreativita ze mě přímo čiší!
Skvěle naladěn jsem zamířil k Hlavní síni, ve které už se nahromadila většina studentstva. Došel jsem k našemu stolu, kde na mě čekala ubrečená Kayla, pár lidí snažící se ji uklidnit a nevraživé pohledy směrem k Zmijozelskému stolu, u kterého seděla Sinestra s mokrými vlasy. Nechápavě jsem se podíval kolem sebe a polohlasem zašeptal:
„Co se děje?“ Charlotte asi chtěla Kaylu odreagovat, tak se zeptala na zápas. Taky mě to zajímalo. Otočil jsem se k Charlotte.
„My máme silný tým, věřím, že to vyhrajem i bez strategie,“ dodám trochu svého moudra a pobaveně se zašklebím při pohledu k Zmijozelákům.
Sinestře ty mokré vlasy seknou, co myslíš,“ strčil jsem rukou přátelsky do Kayly, která vypadala, že se za chvilku rozbrečí. Caylovi nejspíš Sinestra přišla také neobyčejně přitažlivá, když se k ní najednou tak důvěrně nakláněl.
„Ale neseknou jí víc, než mě,“ zavrtěl jsem hlavou, „to ne, mě jsi asi ještě neviděla s mokrými vlasy, ale věř mi, když tvrdím, že takovou oslňující krásu neuvidíš nikde jinde.“
Na Kaylu jsem koketně mrknul a rozhlédl se. Na stole s různými pochoutkami jsem nezahlédl meruňkový koláč, na který si potrpím.
„Nevíte, kde je meruňkový koláč?“ zeptám se rozrušeně. Vím, že ho určitě mají Zmijozelští, kteří se ho ani netkli, ale přece jenom, jistota je jistota. Nechci být otráven, půjdu tedy na lov k jiným stolům.
„Za chvíli se vrátím, ukradnu někomu meruňkový koláč a můžeme pokračovat v diskuzi, hm?“ řekl jsem směrem k našemu stolu a šel okrádat ostatní. Dorazil jsem ke svému cíli.
Mrzimor ho schovával! Věděl jsem, že tu někde musí být.
Zastihnul jsem Nairu, jak dává přednášku Isaacovi o sebeúctě.
„Má pravdu, nedolejzej, to nikdo nemá rád. Myslím si, že máš šanci s kýmkoli, koho chceš,“ změřil jsem si ho pohledem, „kdybys trošku zamakal,“ zapřemýšlel jsem.
„Zatni,“ přikázal jsem, než jsem mu ukazováčkem bodnul do břicha. Něco mě napadlo.
„Mohli bychom trénovat spolu, pokud chceš, dávám ti jedinečnou šanci získat takové krásné tělo, jako mám já!“ Zatnul jsem svaly na ruce a pobídl Acai, „Šáhni si, krásko,“ zakřenil jsem se a mrknul na Isaaca. Ach, ten můj šarm. Po chvíli jsem povolil ruku a šel k věci.
„Chci si vzít ten váš koláč. Meruňkový je nejlepší.“
 
Charlotte *Charlie* Holmes - 09. února 2019 19:49
20190511_230245901.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce



označení

Celý měsíc uplynul rychleji než bych si kdy myslela že může. Letos jsem se dostala do havraspárského famfrpálového týmu jako chytač. To byla skvělá zpráva, protože famfrpál jsem vždycky zbožňovala a chtěla hrát i v kolejním týmu. A konečně se mi to podařilo. A to i přesto, že jsem v létě netrénovala. No, v oblasti obydlené mudly je něco takového vlastně úplně nemožné.
První famfrpálový zápas měl Nebelvír proti Zmijozelu. Zápas byl napínavý, ale Nebelvír si vedl rozhodně líp. Zmijozel vyhrál jen díky jejich chytači, kterému se podařilo získat zlatonku.
Hodiny byly prostě hodiny. Některé mě bavily více, některé méně. O dějinách čar a kouzel, kdy jsem si jako obvykle s poněkud znuděným výrazem, hlavu podepřenou rukou, zapisovala poznámky, mě nečekaně probral profesor Binns tím, že mám s Angelou udělat na příští hodinu referát.
No super. Nechápejte mě špatně já jsem pilná studentka, ale že bych nějak zbožňovala dělání referátů... A navíc ho pak budu muset přednést před celou třídou...

Hlavní síň



14. října
Označení, havraspárský stůl


Den začínal a pokračoval poněkud nudně. Až o dějinách čar a kouzel to začalo být zajímavé. profesor nám totiž napařil test. Díky bohu, že jsem v posledních hodinách dávala pozor. Test jsem určitě zvládla na výbornou. (9+1=10)
A pak přišel můj a Angelinin referát. Byla jsem trochu nervozní, ale každá jsme nakonec dostaly po pěti bodech, takže se asi profesorovi líbil.
A pak už bylo konečně dvanáct. To znamenalo, že je čas na oběd. Klidně jsem opustila učebnu. Nikam jsem nespěchala. Koneckonců na oběd máme celou jednu hodinu.
Ještě jsem rychle přelétla očima nástěnku a našla na ní rozpis famfrpálových tréninků od Kayly. Za zvláštní trénink ve čtvrtek a pátek jsem byla opravdu ráda. Vždyť už tuhle sobotu hrajeme proti Mrzimoru. A já se ještě potřebovala pořádně procvičit v chytání.
Pak už jsem vešla do Hlavní síně a usadila se u havraspárského stolu. Pokud možno tak, abych nemusela vedle nikoho sedět. Nebyla jsem asociální. Jen jsem měla u oběda ráda klid. Vzala jsem si knihu a pomalu jedla, když tu můj zájem vzbudil rozruch okolo Kayly. Zvedla jsem hlavu zrovna ve chvíli, kdy vylila na Sinestru dýňový džus.
Zalapala jsem po dechu. No, to bylo něco. Tohle bych do Kayly neřekla. Ale to už se přihnala profesorka a poslala všechny ostatní zůčastněné pryč.
Chvíli jsem seděla a přemítala jestli se nezvednout a nezeptat se Kayly jestli už má nějakou strategii na náš zápas. Já sice obvykle konverzaci s nikým sama nezačínala, ale Kayly mi bylo celkem líto. Jak byla celá uplakaná.
K čertu s tím! Pomyslela jsem si, zvedla se a vzala svůj batoh a talíř s jídlem.
,,Ahoj," usmála jsem se na Kaylu a snažila se, aby to znělo co nejmíň soucitně a co nejvíc vesele. Ale chodila jsem do dramaťáku, tak bych to mohla zvládnout zahrát. Usadila jsem se na volné místo naproti Kayle a nenuceně se zeptala: ,,Tak jak to vidíš s tím sobotním zápasem? Máš už nějakou strategii?
 
Caylus Lawson - 09. února 2019 19:34
vay441632914643.jpg

Shrnutí minulého měsíce


Čas neurčen



Uplynulý měsíc bych shrnul jedním slovem jako úspěšný. Ne, že bych se chtěl nějak přehnaně vychvalovat (za co mě probůh máte), ale dařilo se mi snad úplně ve všem a náležitě si to užíval. Můj vztah s Jordyn i po měsíci zdárně pokračoval. Malá (a hlavně neskutečně vnadná) blondýnka mi každým dnem propadala víc a víc. Smutek z nedávného úmrtí spolužačky z ní už pomalu opadával a tak jsem se mohl bez výčitek opět pustit do nenápadného posouvání hranic. Netřeba říkat, že zpočátku to byl celkem oříšek. Jordyn byla stydlivá a nejspíš si myslela, že tak triviální věc, jako je polibek znamená přiložit ústa k ústům a čekat. Prostě nedělat nic, protože kdo nic nedělá nic nezkazí, a raději nechat vše na tom druhém. Ač byla opravdu roztomile hloupoučká a víceméně mi odkývala kdykoliv cokoliv, začínal jsem se po čase trochu nudit. Acai pořád pokračovala v té své hře na ledovou královnu a tak jsem neskutečně ocenil, když mě po večerech navštěvovala v posteli alespoň nacistická princezna. Ta sice pořád chodila s vlasatcem z Havraspáru, ale nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Dál mi vesele dělala společnost nejen v posteli, ale i v Hlavní síni při jídle, kde se ani jeden z nás nedržel nijak zpátky. Mimo hrad to nebylo jiné. O víkendech jsme zabíjeli čas vymetáním hostinců v Prasinkách, kde nabízeli velmi výhodná polední meníčka. Sice jsem se po tom kouzelným kebabu posledně málem posral, ale jinak byl celkem dobrej. Možná si ho dám příště zas...
Tou nejzajímavější událostí překvapivě nebyly moje milostné eskapády ani přežírací maratony, nýbrž famfrpál, který jsem zdárně ukončil chycením zlatonky. Nebýt mě a mého jedinečného talentu, tak vážně nevím, co si zbytek týmu počne, protože ta komedie, kterou během zápasu předváděli byla fakt strašná. Domenico s Nicolasem byli úplně k ničemu, stejně tak Wolfram, který se po pádu z koštěte uhodil do hlavy tak moc, že mu zkratoval mozek. Slyšel jsem totiž nějaké nechutné řeči o něm a Sheehanovi a už teď se děsil chvíle, kdy ho z ošetřovny pustí. Vážně jsem netušil, že pád z koštěte může u člověka změnit orientaci, ale pokud jo, tak bych měl svou účast v týmu možná ještě přehodnotit. Co když mě příště taky srazí potlouk? A co budu dělat pak? Skočím z astronomický věže?
Dee mě za můj výkon během zápasu samozřejmě pochválila. Opěvovala moje dovednosti div ne do nebes a já měl při těch slovech co dělat, abych samou pýchou nepraskl. Taky mi dala ten nejhezčí dárek, jaký jsem kdy od dívky dostal. Koupila mi nového pavouka. Mája, kterou jsem začátkem roku pořídil v Prasinkách se ztratila a já jí pořád marně hledal. Vyvěsil jsem během měsíce nespočet plakátů, nabízel slušný finanční obnos, ale po pavoučici jakoby se slehla zem. Pomalu jsem se vzdával svého snu o pavoučím společenství, když v tom se zčistajasna objevila Deirdre a věnovala mi novou tarantuli a následně i sebe. Byl jsem šťastný jako nikdy předtím.


Hlavní síň


Středa 14. října


Deirdre, Sinestra, Richard + zbytek u Zmijozelského stolu



Středeční hodina starodávných run byla neskutečně nudná. Měl jsem v plánu se velmi nenápadně rozložit na lavici za otevřenou knížkou a dát si dvacet, jenže to by ta stará kráva nesměla tak řvát na Acai a Domenica, kteří měli její nezáživný předmět totálně na salámu. Ani já z run nebyl zrovna dvakrát odvařený, ale na rozdíl od těch dvou jsem zvládl držet hubu a hledět si svého. Ke smůle všech profesorčino běsnění neskončilo. Spíš naopak. Jak se hned záhy ukázalo, náš brankář byl nejenom levej, ale i úplně blbej, protože jsme kvůli němu přišli o deset bodů. V tu chvíli mám pocit, že puknu vzteky. Tak já se tu honím za zlatonkou jak Alík za míčkem, jen abych naší koleji získal alespoň nějaký body a pak o ně přicházíme kvůli takovýmu trotlovi? Koukej těch deset bodů získat zpátky, nemehlo!
Rád bych řekl, že starodávnými runami tohle fiasko skončilo, ale bohužel. Další nastalo během Dějin čar a kouzel, kde jsme hned na začátku vyfasovali písemku ze starověkého Egypta. (5-1=4) Věděl jsem pochopitelně velký kulový a tak jsem na papír nakreslil alespoň sfingu, protože je to přeci tématické. Můj výkres ve finále vypadal jako zmutovaná Acai na podstavci, ale třeba dostanu body za kreativitu. Následoval referát Silverinové a Homelessové, při kterém jsem si chtěl konečně trochu schrupnout, jenže Dee mi jako na potvoru celou dobu drtila ruku. Chápu, že nemá ráda oheň a upalování, ale musí kvůli tomu rušit mé pokusy o spánek? No, na druhou stranu můžu bejt rád, že zůstala jen u drcení tý ruky... Protože stisk má kurva silnej.
Jen co hodina skončila, nalákala mě Dee zpátky na kolej, kde mě v prázdných chlapeckých pokojích bezostyšně znásilnila (no, dobře, bylo to dobrovolné). Pak už nám nic nebránilo se vydat vstříc Hlavní síni a hlavně jídlu, které tam na nás už čekalo. „Mám hlad jako vlk! Pojďme už dovnitř, sakra.“ zvolám netrpělivě, když se Deirdre na můj vkus až příliš zdržuje u nástěnky.
Proč těm ženskejm všechno tak trvá? Nakonec se přeci jen na nástěnku podívám taky, jenže mě žádný z nových kroužků nezaujme. Magie v domácnosti je dobrá možná tak pro holky, nehledě na to, že už jsem zapsaný nejméně na tři další kroužky. Ne, že bych se na těch zbylých nevyjímal, ale nemůžu svou úžasnost prezentovat všude. Už takhle stačí, že jsem se dostatečně zviditelnil na famfrpálu. A když už jsme u toho, ten rozpis tréninků, co tu visí je opravdu strašný. „Co to má bejt? Půl sedmá ráno? A půl osmá o víkendu? O VÍKENDU?!“ rozčílím se. Richard se asi zbláznil. Spadl na hlavu jako Wolfram, nebo co? „Na to seru.“ řeknu nakonec a zamířím s Dee po boku do Hlavní síně. Ta cestou opět připomene můj výkon při zápase. Zatraceně dobře se to poslouchá. „Já vím, ale neboj, příště to uvidí. A to už snad dorazí i můj táta s mámou.“ ujistím jí, když si sedám ke Zmijozelskému stolu. Jako první mě zaujme zmáčená Sinestra. „Hraješ si na miss mokrý tričko?“ zazubím se a velice „nenápadně“ se nakloním tak, abych na ní lépe viděl. Respektive na určité části jejího těla, které jsou pod mokrým tričkem za normálních okolností velmi dobře vidět. K mé smůle má podprsenku a tak jen podrážděně zavrčím. Naštvání mi naštěstí nevydrží dlouho, jelikož můj pohled upoutá Richard, sedící vedle Christiny. „Kdo vymejšlel ty děsný časy na nástěnce? O víkendu spím minimálně do devíti.“ obeznámím kapitána se svými zvyky, které nehlodám měnit. Proč bych měl v neděli jako trénovat? To oni stáli během zápasu za starou bačkoru, ne já. Já na rozdíl od nich dělal, co měl.
 
Remus John Lupin - 08. února 2019 23:38
remus9643.jpg

Můj Kabinet -> Obědová pauza
Já, já a zase jenom já


Dnes jsem ve Velké Síni neměl dozor a nijak zvláště jsem ani neměl zrovna hlad a tak jsem se rozhodl oběd vynechat. Čaj příjemně provoněl celý kabinet, sladkou svěží vůní a já jej mohl spokojeně upíjet, zatímco jsem si pročítal dopisy, které mi přišly od přátel a známých, tu zase nějakou tu práci, nebo esej, někoho z nižších ročníků a támhle jsem si udělal na pergamen drobné poznámky brkem k tomu, co bych chtěl probírat na příštích hodinách, nač se zaměřit s čím trošku studenty potrápit.
"Ten měsíc strašně rychle uběhl."
Zapřemýšlel jsem a odložil na chvíli brk i šálek čaje.
"Smutné události odpluly, ale stále tu zůstaly následky.....no třeba jednou dorazí sama."
Zvedl jsem opět svůj šálek a upil jsem. Na chvíli jsem zavřel oči, abych nechal chuť rozplynout se na jazyku.
"Doufám, že má kolej trošku zabere, v bodování jsou nyní poslední....hmmm ale čeká je zápas ve famfrpálu, tam by to mohli značně vylepšit. Chtělo by to trošku srovnat skóre a dohnat Zmijozel. Severus má z toho určitě radost a pocit zadostiučinění, že jeho kolej vede."
Lehce jsem se pousmál a znovu upil. Přemýšlet nahlas, bylo taky někdy nápomocné.
"No nic kouknu se na ty školní tresty."
Lehce jsem si promnul oči a vytáhl štos pergamenů, které mi odevzdali potrestaní studenti a dal jsem se do čtení.
 
Christian Dragon - 08. února 2019 23:28
hpkopie2096.jpg

Velká síň -> Směr učebna vyvolávání
Přítomní u Nebelvírského stolu


Odložil jsem svou lžičku, když jsem dojedl sladké knedlíky plněné meruňkami a slétl jsem klidnýma očima na Daniela, který si do mě snažil rýpnout. Už to trvalo nějakou dobu, že mi spolubydlící si dělali srandu z mého úřadu a snažili se mi schovávat věci. Hlavně tedy prefektský odznak. Poslední dobou mě to přestalo bavit a tak jsem si ho začal schovávat taky, abych tomu předešel.
"Ah....dík žes mi to připomněl Danieli, málem bych na něj zapomněl."
Usmál jsem se na něj a vytáhl jej ze záhybů rukávu svého hábitu. O skryté kapsičce, kterou jsem si tam dodělal naštěstí zatím nevěděli. Odznak jsem připnul na své místo.
"Už je to lepší že?"
Jen řečnická otázka, na kterou jsem nečekal odpověď a tak jsem přesunul svou pozornost ke sklenici se svou limonádou. To už si ale přišel i Thomas a začal kout pikle. Lehce jsem se usmál a položil mu ruku na rameno, když jsem se začal zvedat od stolu. Lehce jsem se k němu naklonil a odpověděl mu též šeptem.
"Nech to tak Thomasi, každý jednou přes nenechavé prsty dostane."
Pokrčil jsem rameny, jako by mi na tom, jak se snaží si mě spolužáci dobírat nic nebylo a zamířil jsem pryč z Velké Síně směr učebna vyvolávání. Měl jsem ještě čas, takže jsem se mohl projít pomalu a v klidu přemýšlet, trávit a být v pohodě. Dnes mi nějak na náladě přítomnost mých spolužáků z koleje na náladě nepřidávala, vše bylo takové.....studené. Angela je chladně odtažitá a uzavřená, Erika se zdá, že poslední dobou nemá moc na nic čas, Ryan by mě nejraději umučil cruciatem a pak zabil, Daniel je s ním jedna ruka a jen si užívá toho, že si nás může dobírat, Thomas a Diana jsou případy samy o sobě, které se snaží vytěžit ze všeho nějakou srandu a možnost udělat průser......celkově to tak nějak nebylo úplně ono....
 
Sebastian G. Sharivar - 08. února 2019 23:03
froy8869.jpg

Velká síň

Nicolas, Sinestra, Colette, zmijozelský stůl

14. října, středa


Sinestra se vydá pryč ze síně, já nechám vyčištění svých šatů na později pro skřítky. Stejně tak zmizí i Domenico, tak za ním jen nevrle mávnu. Stále si něco mrmlám, když ze sebe to nejhorší otřu ubrouskem. Zmuchlanou kopku ubrousků pak hodím na zem a dál se o to nestarám.

Na mě však mluví Nick, tak se k přisunu na uvolněné místo a zašklebím se.
„Nic. To je takhle hysterická pořád? To tě sakra lituju,“ utrousím k Nicolasovi a přes rameno se ohlédnu na Kaylu. Přitáhnu před sebe čistý talíř, na který přihodím hranolky. „Jen sem jí chtěl trochu rozveselit, zabavit. Jako poradit. Nějak to nepochopila.“ Trhnu rameny, když mu tak neurčitě odpovím.
To už se zpět vrací Sinestra a zanedlouho se tu objeví i Deirdre. Zvednu hlavu k Sinestře, zajímá jí náš test.
Stisknu rty a předstírám, že si prohlížím její vlasy, pak dodám: Sinestro, zajímalo by mě, jak si češeš vlasy, když ti nejsou vidět rohy. Ó, satane,“ zazubím se a zavrtím nevěřícně hlavou, vypadám zase pobaveně, rozčilení je pryč. Kdyby se ona dostala do pekla, sedí na trůnu a ďábel balí kufry.

Do pusy si pak strčím hranolku, abych dohnal oběd, než se půjdu před další hodinou převléct. Všimnu si blondýnky naproti, Colette, takže jestli se na mě podívá, u další hranolky teatrálně předstírám, jaká je slast chroupat smažené brambory. Poslední promluvu do duše o nezdravých tucích a kdo ví čeho ještě jsem si náramně užíval. Pořád mě to utvrzuje v tom, že fish&chips jsou božský a baví mě jí to připomínat.
 
Gabrielle Delacour - 08. února 2019 22:06
gab159.jpg

Velká síň

zmijozelský stůl


"No to teda doufám, že na tom zapracoval," bručím dál, ale už trochu uklidněná. Na jeho poznámku o vstávání se slepicema pokrčím rameny. "Náhodou by to bylo fajn. Víš, jak moc tělu prospívá, když jdeš brzy spát a brzy taky vstáváš?" Na svou otázku si taky hned odpovím, protože Dom to samozřejmě neví tak dobře, jako já: "Je to úžasný. Prodloužíš si život o pět let. Nejmíň. Prostě je to super a měl by sis to někdy zkusit." Džus ale neodmítnu. "Jo, děkuju," usměju se a přistrčím mu svou skleničku. "Jenom do půlky, prosím," požádám, abych si mohla zbytek rozředit čistou vodou.
Mezi tím se přidá Nick se svou troškou do mlýna ohledně tréninků. "Tak heleď," důrazně se rozmáchnu vidličkou, "měl by ses na tréninky těšit. Konkrétně ty, který jsi nepřispěl ani jedinou brankou. Jestli chceme vyhrát i příště, musíme se zatraceně snažit, pokud teda nechceš spoléhat na Cayluse a jeho štěstí," informuju ho káravě.
"Ten můj králík má jméno," upozorním Nicka, protože moc dobře vím, že za těch pět let rozhodně už její jméno slyšel. Na druhou stranu jsem ráda, že se o ni zajímá, takže se mileráda pustím do vysvětlování. "Do hořejších pater nechodí. A i kdyby, nebojím se. Králíci jsou chytřejší, než si většina lidí myslí. Poznají, co je pro ně dobrý a co ne. Většinou," dodám, když si vzpomenu, jak Karamela vlezla do sněhu a strašně se divila, že studí.
"Že ji něco sežere, toho se někdy bojím," připustím. "Ale zpátky do klece už ji rozhodně zavírat nechci. Navíc - je rychlá. A malá. Před většinou tvorů se prostě schová," povídám, až si málem nevšimnu, že si přisedl další člen našeho skromného hadího společenstva. Christina. "Dobré poledne," kývnu na ni. "A dobrou chuť." Sama si vezmu další sousto, aby mi moje těstovinky nevychladly. Ať je Týna jaká je, když je nablízku, vždycky mě to tak nějak nutí chovat se kultivovaně, dokonce i u jídla. Což je... asi fajn.

Rozruch u havraspárského stolu vnímám tak napůl - jen natolik, abych si všimla, že už dorazil Richard a já pevně věřím, že viděl nástěnku a něco tam přibylo - víc než drama mě právě teď zajímá můj oběd, abych pravdu řekla. Beztak se to dozvíme, až naši přijdou.
Přesto mou pozornost upoutají, když Kayla dostane hysterák, začne ječet, po Richardovi hodí knihu a na Sinestru vylije obsah džbánu. No tybrďo. Dělám, co můžu, abych nad celou tou scénkou nevyprskla smíchy, a celkem obstojně se mi podaří zachovat vážnou tvář. Vypadá to, že po téhle události celý výstup ukončila profesorka Lindqvist-Weaver a poslala všechny k jejich stolům. Výborný. Můj moment klidu pávě končí.

V tom doráží i Ruby, která velice nenápadně Domenicovi naznačuje, že by ji měl hned následovat, jinak se budou dít věci. "Děkuji," odpovím, když nám popřeje dobré chutnání. Na Domenica se po jeho poznámce o jižanském šarmu pobaveně ušklíbnu. To jo. "Zatím," mávnu na něj, když se rozhodne odebrat se svou vyvolenou pryč. Chudák malej.

Zatím se dostaví celá mokrá Sin, kterou pozdravím kývnutím, protože mám zrovna plnou pusu, a Deirdre, která si sice sedne vedle mě (s největší pravděpodobností jen proto, že jinde v blízkosti jejích úžasných kamarádek nebylo místo), ale nevěnuje mi jediný pohled, což s radostí oplatím. Taky dobře.
"Nic moc, ale mohlo to být horší," odpovím Sinestře na její dotaz ohledně testu, i když nepochybuju, že zrovna moje odpověď ji nezajímá, a teprve teď si ji víc prohlédnu. Je to výjimečná situace, když naše slečna Dokonalá vypadá jako zmoklá slepice. Bohužel ale musím uznat, že krom zmáčenosti na ní stále není nic, z čeho bych si mohla udělat srandu. Škoda.
Poté se snažím tvářit jako by nic, mlčky dojím těstoviny a pustím se do salátu, který obohatím ještě porcí pečené zeleniny - ale dost mě zajímá odpověď na otázku, kterou položila Deirdre, takže doufám, že nám bude situace s Kaylou objasněna.
 
Duch Bradavic - 08. února 2019 19:00
fsfsdcv3855.jpeg

NICOLAS HOOK
Níže obarvení

Obrázek
14. října


Nick, očividně stále ještě rozhozený a překvapený z Binnsova testu. Očividně se na něj nepřipravoval. Ostatně - to by nebyl Nicolas, aby se někdy na něco učil. Většinou spoléhal na svůj okouzlující úsměv a na to, že mu dají dívky své odpovědi opsat. Bohužel na hodinu DČAK si nevybral příliš vhodnou spolusedící. Seděl vedle Alex, ostatně skoro jako celý uběhlý měsíc. Neustále si s ní o něčem špital a nezapomněl jí ani pochválit vlasy. Nicka naprosto fascinovalo, že je Alex metamorfomág a může se tak změnit v úplně jiného člověka. Pravděpodobně pro něj naprosto ideální partnerka, jelikož by ho nikdy nezačala nudit svým zevnějškem. Zajímalo ho, jaká podoba kromě té, kterou si zvolila je její nejoblíbenější a jestli se také může změnit na chlapa. Bohužel, v testu toho spolu moc nevymysleli a jejich pergamen byl spíš prázdný nebo plný blábolů.

Po skončení hodiny vyšel ven po boku Alex. ,,Doufal jsem, že od tebe budu moct alespoň něco opsat." Zazubí se. ,,Jsi na ně dějiny snad ještě horší než já." Mrkne na ni. ,,Víš co si myslím?" Přikročí k ní o něco blíž a zblízka si jí začne prohlížet. ,,Že by ti ohromně slušely červené vlasy." Nick pak odchází k nástěnce a Alex neznámo kam, když říká, že si ještě musí něco zařídit. Nick se na moment zastaví u nástěnky a zběžně prohlédne její obsah. Pak se se svým klasickým úsměvem rozejde do hlavní síně a posadí se ke Zmijozelskému stolu.
Zakroutí hlavou nad Colettiným komentářem ohledně rozpisu tréningů. ,,Hele, na jednu stranu bys měla být ráda, že nemáme ještě rozpis. Tréninky pod velením Richarda? Ugh. Radši buď uticho a užívej si nerušeného volna, než nás začne prohánět na košťatech." Zakousne se do kuřecí pečínky. ,,Co vlastně ten tvůj králík? Nemáš strach, že ho něco sežere nebo někam zapadne? Co když spadne z hlavního schodiště? Myslela jsi na to někdy?" Můžete vědět, že Nick má také mazlíčka - černou kočku Triss, která má stejně pronikavý pohled, jako paní Norrisová, ale narozdíl od ní je celkem přítulná.

Co se děje u havraspárského stolu moc nesleduje. Alespoň do doby, dokud se odtamtud nezačne ozývat zvýšený hlas Kayly a hlavy ostatních studentů se nezačnou otáčet stejným směrem.
Jen co se otočil - spadla mu čelist. V ten moment zrovna rudá, napuchlá a ubrečená Kayla lila Sinestře na hlavu dýňový džus. Nick odhodil pečínku a vyskočil na nohy, to už se ale u jejich stolu objevila Saga a začala všechny posílat na svá místa. Znovu se tedy posadil a upřeně sledoval přibližujícího se Sebastiana. ,,Co se proboha stalo?" Nechápavě na něm visel pohledem a neustále se otáčel na svou dívku Kaylu.
Po chvíli přišla i stále mokrá Sinestra a po ní i Deirdre.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.83167290687561 sekund

na začátek stránky