Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:29Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Deirdre Airimoy - 08. února 2019 18:48
dd4714.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce



Narozdíl od svých spolužáků jsem příchod podzimu uvítala daleko nadšeněji a vtíravé počasí mi připomnělo severskou domovinu, která mi chyběla. Každý den ubíhal ve stejné monotónnosti a většinu času zabírala škola a testy, které jsem vítala s velkou nechutí. I když jsem se snažila na oné osudné první hodině jezdectví zachovat tvář a nevyjet na Angelu víc než je nutné, byla jsem zlostí bez sebe a další dny jsem ji vraždila očním pohledem vždy, když jsem ji uviděla, stejně jako Acai, která se opovážila nabídnout mi, že mi roztržené oblečení zašije. To si myslí, že bych na své oblečení nechala šáhnout ruce nějaké špinavé plantážnice? Hned ten večer jsem nezapomněla otci poslat dopis s tím, že se mě Angela pokusila zabít vidlemi, a že jsem měla velké štěstí. Další dny probíhaly již monotónně a občas mi přišlo, že je každá hodina stejná. Kdybych se třikrát denně neládovala tunou jídla, asi bych byla už mrtvá.

V polovině září se konal první famfrpálový zápas, z kterého jsem byla náležitě nervózní. Otec bohužel na poslední chvíli svou účast odvolal, tudíž jsem si mohla trochu oddechnout, i tak to ale nebyla žádná sláva. Sama jsem musela uznat, že moje fyzička na tom byla dost mizerně a vyhráli jsme jen díky úžasným schopnostem Cayluse, který chytil zlatonku. Nikdy jsem o schopnostech svého Prince nepochybovala, a po výhře jsem se rozhodla, že se mu náležitě odvděčím. Zneužila jsem Mařenu, kterou jsem pozvala do Prasinek a donutila jsem jí, aby zašla do obchodu se zvířátky a koupila za mé peníze novou pavoučí samičku, kterou jsem toho večera Princovi darovala jako odměnu za vyhraný zápas (a nejenom to).

Kromě školních povinností jsem většinu dní trávila s Alastorem, kterému jsem se snažila věnovat alespoň nějaký čas denně a velmi obratně jsem ho zneužívala k doučování. K mému štěstí byl sám o sobě dost zaneprázdněný, takže mi čas zbýval i na Prince, v jehož posteli jsem trávila většinu nocí. Největším úspěchem bylo přesvědčit Ala, aby mě vzal do prefektských koupelen, z čehož nebyl vůbec nadšený, ale byla jsem odhodlaná použít všechny své zbraně, stůj co stůj. Nechtěla jsem ale zanedbávat ani své kamarádky, a tak jsem strávila několik večerů ve společnosti Reginy a Christiny, která nás důsledně informovala o situaci v jejím milostném životě. Se svou zchudlou kamarádkou jsem soucítila a pozvala jsem ji i do Prasinek, kde jsme si užily moc pěkný den a popovídaly si. Nemohla jsem si nevšimnout, že se o mou kamarádku stále snaží i Patrick. Od té doby, co se nechal obarvit, v mých očích o dost klesl, nicméně i tak jsem byla zticha a byla jsem připravená Týnu podpořit. Přeci jen... byla jsem zvědavá, co Patrick skrývá v kalhotech.

Největší radostí celého měsíce byly masové hody, které jsme s Princem přivítaly s otevřenou náručí a nacpaly se k prasknutí. I když Princ stále chodil s Jordyn, na veřejnosti jsem hrála chápavou nejlepší kamarádku, která se na Jordyn usmívala a snažila se s ní trochu sblížit. Když po mém boku zrovna nebyl Al, snažila jsem se do konverzace zapojit i Mařenu, s kterou jsem se stále snažila trávit nějaký ten čas. Na konci září jsem se rozhodla odepsat na Williamův dopis. Dny bez mého opeřeného přítele Viktora byly hned osamělejší. William se naštěstí ani nezlobil, že jsem mu na nějaký čas ukradla havrana a v odpovědi zmínil, že si ho u sebe mohu nechat, jak dlouho budu chtít. Výuka v Kruvalu asi nebyla až takové terno, ale byla jsem jistá, že se tam za něj můj otec přimluvil. V neposlední řadě mne potěšilo i to, že se Reece měl číl dám více k Wolframovi a nevšímal si Isaaca. Můj fígl se šálou evidentně fungoval. Doufala jsem, že si Isaac najde někoho lepšího a bude stejně hot jako Daniel s Kenjim.

Učebna -> Chlapecké pokoje -> Hlavní síň


Caylus, zmijozelský stůl a označení

Středa 14.října



Jelikož jsem úterní večer strávila studováním ve Společence a do (protentokrát) své postele jsem se dostala až něco po půlnoci, ráno jsem nevypadala zrovna nejlépe a na snídani jsem dorazila ve špatné náladě. Nepomohla tomu ani první hodina run s Babblingovou, které jsem ze srdce nesnášela a přišly mi naprosto zbytečné. Naštěstí jsme se dozvěděli, že se runy ruší a spojují s kroužkem, na který jsem rozhodně neplánovala chodit. Náladu mi zlepšilo i zkoušení Plantážnice, kterou profesorka vyvolala a spolu s Domenicem je vyzkoušela. Ztráta bodů díky Domovi mne sice až tak nepotěšila, ale zadostiučinění ze zkoušení Acai za to stálo.

Po skončení Run jsem spolu se svými spolužáky zamířila rovnou na Dějiny s Binnsem, které obyčejně bývaly mým nejoblíbenějším předmětem. Nečekaný test jsem tak nezapomněla náležitě okomentovat a pustila se do něj jen s malou chutí. Spoléhala jsem na svou dobrou paměť a na to, že mě Starověký Egypt dost bavil a na hodinách jsem vždy dávala pozor. Test jsem tedy dopsala (10-1= 1) s poměrně dobrým pocitem, který mi ale okamžitě zničil referát, který měla moje oblíbenkyně Angela s Holmesovou. Nahodila jsem ten nejlepší pokerface, kterého jsem byla schopná, ale i tak jsem byla lehce pobledlá a celý referát jsem protrpěla se zatnutými zuby. Před očima jsem stále měla Williamův oheň a otce, takže jsem nekompromisně vzala Prince pod lavicí za ruku a celou dobu mu ji drtila, abych se alespoň trochu uklidnila. Proč nemůžeme radši brát věšení? Té nicce by oprátka slušela...

Po rozdání referátů a skončení hodiny jsem stále byla ještě trochu otřesená. Obyčejně bych už umírala hlady, můj apetit ale vzal za své. Když jsme tedy vycházeli z učebny, pošeptala jsem Princovi, zda by mne nedoprovodil před obědem ještě na kolej. Z mého pohledu mohl dost jasně vyrozumět, co jsem se mu snažila naznačit. Naštěstí souhlasil a před návratem do Velké síně jsme si stihly v prázdném chlapeckém pokoji ještě náležitě užít. Cítila jsem se o dost lépe. Cítila jsem se trochu provinile nad tím, že na mne Al nejspíš už dávno čekal, ale podobné myšlenky jsem ihned zahnala. Má přece Cassandru!
Po oblečení jsem se tedy spolu s Princem vydala rovnou do Hlavní síně. Cestou jsme se ještě zastavili u nástěnky, abychom omrkli změny ve výuce.

"To si snad někdo dělá srandu..." Neodpustila jsem si hlasitý povzdech, když jsem zjistila, že se Jezdectví přesunulo do nepovinných předmětů. "Jedno lepší jak druhý..." Jasnovidectví pro mne byla naprostá ztráta času, a tak jsem se s velkou nechutí přihlásila na Studium mudlů. Když nic jiného, tak neškodilo dozvědět se něco více o nepříteli. Kromě kreslení, sboru, jezdectví a šermu, které jsem už zapsané měla, mne zaujal i nový kroužek Magie v domácnosti, na který jsem se ihned zapsala. "Konečně něco praktického... Určitě se to bude jednou hodit." Vědoucně jsem na Prince mrkla. Pro naše budoucí manželství to byla povinnost. Očima jsem prolétla i rozpis tréninků na famfrpál, který se mi až tak nelíbil, ale sama jsem uznala, že to náš tým potřebuje jako sůl. "Doufám, že na příští zápas už otec dorazí... Je škoda, že neviděl, jak úžasný jsi byl na posledním zápase..."

Po omrknutí nástěnky už naše kroky směřovaly rovnou do Hlavní síně. Apetit se mi pomalu vracel, takže jsem byla připravená na pořádnou žranici. Den byl dlouhý a pořádné posilnění bylo nutností! Očima jsem zalétla k havraspárskému stolu, kde jsem našla i Alastora, který na mne nejspíš už čekal . Na jeho zamávání jsem odpověděla také zamáváním a hlavou jsem kývla k zmijozelskému stolu. Neměla jsem chuť sedět dnes u modrých. Pokud by můj přítel chtěl, mohl se ke mně přidat u našeho stolu. Trochu jsem se zarazila při pohledu na mokrou Sin. Přišla jsem snad o něco zajímavého?
Zamířila jsem na volné místo vedle Colette, kterou jsem absolutně ignorovala. Na talíř jsem si naložila kuřecí stehno s bramborami a do sklenice si nalila dýňový džus.
"Tak o co jsme přišli?" zvědavě jsem se na svou promoklou kamarádku zadívala a strčila si do pusy první sousto božského kuřete.
 
Domenico Conte - 08. února 2019 15:11
9508.jpg

Hlavní síň -> Učebna E215

Colette, Christina, Ruby, ostatní

Obrázek


Středa 14. října




Ani jsem netušil, jak moc jsem hladový, dokud jsem se nedotkl jídla. Spokojeně přežvykuji všechno, co mi přijde pod ruku. Zeleninu, ovoce, sladké, slané, kyselé, poctivě to zapíjím džusem. Nejsem vybíravý. Navíc je mi jasné, že na rande s Ruby se musím pořádně posílit. S plným žaludkem už nebudu mít tolik energie, abych řešil její narážky, které vždy naprosto cíleně míří do citlivého. A většinou úspěšně.
Ke stolu doráží Colette a já jí vítám kývnutím, protože s plnou pusou bych jí leda tak poplival. Pobaveně se pošklebuji, když mi vyčte sražené body z run. Ani se nesnažím předstírat lítost. Víc než cokoli jsem naštvaný. Profesorce došly argumenty, tak zaútočila na body. Díky bohu, že už její hodiny nebudu muset trpět. Možná bych Letty odpověděl nějakou hluboce oduševnělou blbost, ale naštěstí nás toho oba ušetří a plynule přejde k šokujícímu zjištění, že Richard ještě stále nevyvěsil rozpis tréninků na nástěnku. Musím uznat, že její zápal do famfrpálu mi přijde přinejmenším vtipný. Mám tu hru rád, což o to, trénink potřebuju z celého týmu nejvíc, ale momentálně mám i jiné starosti.
“Jako kdybys nevěděla, že si Richard nenechá do ničeho kecat.” připomenu blondýnce mírně. Beztak bych ho při vytváření rozpisu jen rozptyloval a náš prefekt si vše důležité udělá podle svého. “Určitě na tom zapracoval. Nebyl by prefekt ani kapitán, pokud by neměl ani špetku zodpovědnosti. Navíc, Nebelvír si taky ještě nevyvěsil rozvrh. Řekl bych, že máme celkem slušnou šanci si zabrat nějaké přijatelné hodiny. Nerad bych, aby nás nutil vstávat se slepicema.” Pohyb udržuje tělo v kondici, ale bože… za jakou cenu? “Džus?” nabídnu mezi řečí, když si sám dolévám skleničku. To už ke stolu doráží i Christina a přisedá si vedle mě. Její skleničku naliju automaticky, neboť je lepší, když zrovna tahle dívka příliš nemluví. Nevím, jak to dělá, ale všechno, co řekne, vždycky vyzní hnusně. I když to je patrně schopnost, kterou ve Zmijozelu má snad každá druhá holka. Třeba na to mají nějaký speciální kurz nebo něco. Kde je Helen, když ji jeden potřebuje?
“Dobrou chuť i tobě, Christino popřeji naší ledové královně s úsměvem, který si neochvějně držím i navzdory její škodolibé poznámce. Nemusím se ani dívat k mrzimorskému stolu, abych přesně věděl, o kom mluví. Ona osoba dožadující se mé pozornosti mi pohledem vypaluje díru do obličeje od chvíle, co jsem vlezl do síně. “Co na to říct. Poslední dobou jsem na roztrhání. Asi můj jižanský šarm.” párkrát jejím směrem svůdně zahýbu obočím, než se se smíchem vrátím k jídlu.
Zmijozelů je v hlavní síni víc a víc, ale žádný z nich se ke kolejnímu stolu příliš nehrne. Hlavní atrakcí se stává Havraspár a podle hlasité reakce Kayly, nejsou zelení vetřelci u modrásků příliš vítáni. Ne, že bych měl čas se otáčet a kontrolovat situaci. Ruby totiž čekání unavilo a rozhodla se naši skromnou společnost obohatit o svou přítomnost. “My o vlku…” zabručím si pod neexistující vousy, když si do ubrousku otírám ústa. Velmi pozorně sleduji ruku, která mi přistála na rameni. Ještě pozorněji vnímám výhružný podtón každého jejího gesta. Pro případ, že by její slova nebyla dost jasná.
“Samozřejmě, že nezapomněl.” Jako bys mi k tomu vůbec dala nějakou příležitost. Má chvilka klidu je u konce, což jasně naznačují její pěstěné nehty zaryté v mé paži. Na její popohánění nereaguji. Jen za její vzdalující se postavou vyšlu vzdorovitý pohled, načež nesouhlasně mlasknu. “Říkám, jižanský šarm.” hodím po Týně s Colette roztržitý úsměv, protože jsem si naprosto jistý, že nás slyšely. Odolávám nutkání si zkontrolovat obsah kalhot, abych se ujistil, že mě svým malým výstupem nepřipravila o veškerou mou mužskou hrdost. Místo toho dopiju džus a zvednu se k odchodu. A to zrovna ve chvíli, kdy situace u Havraspárského stolu vrcholí a vzduchem lítá nejen jídlo, ale i učebnice. Začíná to tu být nebezpečné. “Uvidíme se na hodině.” lehce na dívky mávnu a vytrácím se v momentu, kdy se k našemu stolu stahují poražení dezertéři. Hlavně, že se nikomu nestalo nic vážného.
S přátelským úsměvem vyjdu z hlavní síně, u Ruby se ani nezastavuji. Však už mě netrpělivě vyhlížela. Mířím do první učebny, která by touhle dobou mohla být volná. Po významném odkašlání, ozývajícím se pod úrovní mých ramen, vytahuji ruku z kapsy a proplétám své prsty s korejským diktátorem. Přes zmáčený viadukt a dvůr musím několikrát zpomalit, aby za mnou Ruby nevlála jako vlajka. Přidržím mrzimorce dveře do opuštěné místnosti, které za námi pečlivě zavřu. Snad se nám podařilo do soukromí vplout nepozorovaně, když většina studentů je ještě na obědě.
“Tak? Co bylo tak důležitého, že to nemohlo chvilku počkat?” S rukama zkříženýma na hrudi se opřu o první lavici a čekám, co z ní vypadne.
 
Naira Sinclair - 08. února 2019 13:52
nairah1787.jpg

Velká síň - mrzimorský stůl


14.10.

Acai, Ruby, Nataniel, Avan, Benji, Isaac

Obrázek




Kočkování mezi Acai a Ruby si moc nevšímám, protože mě zajímá něco mnohem důležitějšího a to je Aida. Ale i tak ruku z piercingu automaticky stáhnu, když mě Acai okřikne. Ruby si pak neodpustí poznámku o tom, že havěť ke stolu nepatří. Vypláznu na ni jazyk. "Akorát závidíš, že tebe nikdo nekrmí," odhalím její vnitřní pohnutky, ale to už je hezkých pár kroků od našeho stolu. "A Aida není žádná havěť!" křiknu ještě za ní.

Pak ale řekne Nataniel čtyři kouzelná slovíčka - klidně si ji vem. Vykulím na něj oči a než stačí jakkoliv zareagovat, Aida sedí na mém rameni, div se mi neztrácí ve vlasech. "Myslíte, že by si tam mohla udělat hnízdo?" narážím na své vlasy a není jasné, jestli o tom vtipkuju nebo vážně uvažuju. Opatrně jí podávám hrozen a čekám, až si ho vezme do tlapiček, než se natáhnu pro druhý.

Když se ozve Benji, pokusím se ho pod stolem kopnout, ale místo toho nakopnu do holeně Avana vedle sebe. "Ježiši, promiň!" zděsím se a vytáhnu z kapsy květ chryzantémy (pár jsem si jich natrhala ráno před školou), který mu strčím do vlasů jako omluvu. "Ale chtěla jsem kopnout Benjiho, tak to klidně pošli dál," zachichotám se a vypláznu na Benjiho jazyk stejně jako před chvíli na Ruby.

Rozruchu u havraspárského stolu si skoro nevšimnu a není divu, nemohli bychom od něj být dál, snad jenom kdybychom vůbec nebyli ve Velké síni. Opřu se o stůl a trochu se nahnu dopředu, abych viděla na Isaaca. Podám Aidě další kuličku hrozna, se kterým zmizí v mých vlasech, než řeknu: "Jak říká Acai, kašli na něj. Sebeúcta je důležitá a vnucování je na nic," vzpomenu si na sebe a Helen. Ať Isaac neudělá stejnou chybu. "Najdeš někoho stokrát lepšího!"
 
Sinestra Ewing - 08. února 2019 12:25
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Havraspárský stůl > Umývárny > Zmijozelský stůl

14. října
Kayla Seb, Richard a okrajově Diana se Sagou. Pak hadiObrázek


No nevypadá to, že by si Kayla vzala k srdci, že nemá bulet. Nepřijme ani mnou nabízené kapesníčky. Ať přestane dělat takovéhle scény nebo ji ty kapesníčky narvu.. To už ale Kayla vcelku nasraným tónem vyjíždí na Seba. Proč řve na něj, když jí jasně řekl, že tohle si o ní myslí Nick, to vážně nevím. Tahle drobnost, se v tom jejím hysterickém výjevu ale úplně ztratí.

Diana kdoví proč, do konverzace zase tahá svého hloupého bratra. ,,Nabídka byla časově omezená, je mi líto." Odbyju ji suše a pak se věnuji zase Kayle.

,,Přesně tak, myslí si, že se mu vyhýbáš, i když tomu tak není. Přijde mi, že za ním lezeš už dostatečně, chceš se snad ještě víc znemožnit?" Patrně ano.. Nad jejími dalšími slovy mi nezbude nic jiného, než jen kroutit nevěřícně hlavou. Moudrý Klobouk musel před zařazováním do kolejí asi hulit, protože si jinak neumím vysvětlit, že tenhle maniak je v "nejchytřejší koleji". Vždyť je naprosto labilní, měla by vyhledat odbornou pomoc! A pak, že Angela je blázen. Trochu jsem ti křivdila, Angelo. Během jejích posledních slov už se doslova směju. ,,Ano přesně tak! Chci Nicolase pro sebe a ty jsi pro mě hrozná konkurence!"
Plivnu ji ironickou větu do obličeje. Chudinka! Ona si vážně myslí, že by pro mě byla překážkou. Je mi jasné, že během své hysterie pravděpodobně nepochytí mou ironii ve větě a vezme to vážně. Určitě stojím o někoho, kdo je jako Caylus, akorát v modrém.

"Sebastian je mi ukradenej! Jak jsi na to sakra přišla?!" Hmmm. Na to jsem nestihla ani řádně zareagovat, jelikož se u stolu objevil Richard. Ty si umíš vybrat chvíli, Ricardo. Cožpak ho neučili, že do už tak podrážděného vosího hnízda se nedloube? Zdá se, že právě Ríša byl Kayly poslední kapkou. Pak už zněla jako skutečný šílenec a paranoidní magor, kterého takhle vykreslují ve všech knížkách. A to na první pohled působí celkem nevinně a roztomile.
Než jsem stihla cokoliv říct, vzduchem létala kniha. A mezitím, co jsem se otočila za Richardem, jestli mu nepřistála v obličeji - za mnou se ozve jen "a ty bys potřebovala trochu zchladit, ty falešná mrcho!" A to už mi na hlavě skončí studený, dýňový džus. Stékal mi po pramínkách vlasů, po obličeji a krku až do dekoltu. Má jinak snědá pokožka právě nabrala popelavý podtón a já se pomalu otočila na tu, která má tohle na svědomí. Probodla jsem ji vražedným pohledem a uvažovala, jestli po ní skočit rovnou. Mezitím se u stolu zničehonic objevila profesorka a celou situaci začala řešit sama. Mně se v hlavě přitom míhaly nejrůznější scénáře, jak Kaylu na místě zabít.

Ne. Rozhodla jsem se zachovat chladnou hlavu. Doslova. Do obličeje se mi vrátí méně nebezpečná barva a profesorce věnuji pohled který říká, že s tím nemám nic společného a Kayla tak vypadala, už když jsme přišli. Mohla bych taky začít brečet, třeba by ji těch bodů strhla víc, protože patnáct?! Patnáct chabých bodů za to, že se neumí ovládat a udělala to podruhé?! Hah. To je výsměch! Něčí ruka mě vzápětí chytne a postaví na nohy. ,,Jsem." Odpovím Richardovi a podívám se na Seba, který nadával a pucoval si kalhoty od masa. Tohle by asi stejně neměl šanci vykrýt, budiž mu odpuštěno. Chtěla jsem Kayle ještě něco říct, ale on mě předběhl. My s Nickem sdílíme kolej 4 roky. Ona se o něho začala zajímat kdy? Před měsícem?
Ještě než se otočím k odchodu, podívám se naposledy na Kaylu a ušklíbnu se. ,,Mysli na to, co jsem ti řekla."

,,Musím se jít očistit, jdi zatím ke stolu. Já přijdu později." S tím jsem se klidným krokem rozešla k východu z hlavní síně. Avšak jen co jsem zapadla za roh dveří, nasraně jsem si ždímala zmáčené vlasy. Musela vybrat zrovna ten nejodpornější džus, co na stole byl. Čůza. Následně jsem se rozešla přímo k dívčím toaletám, kde se za mnou zavřely dveře.
Jen co jsem se na toaletách očistila tergeem, které ze mě vysálo zbytky dýňového džusu, opláchla jsem si obličej vodou. Kouzlo mě sice očistilo, takže jsem nesmrděla po dýni, ale v žádném případě mě neosušilo. Ještě několikrát jsem vlasy přeždímala do umyvadla, z kterých nyní už kapala jen voda a pak jsem se ubrousky snažila osušit i zmáčený dekolt a dokonce - s rozhlédnutím do všech strach - prsa. Jakýkoli nitrozpytový master by se sám teď pravděpodobně pokřižoval, kdyby slyšel všechny ty nadávky v mé hlavě. Ve španělštině zněly ještě o dost urážlivěji.

Obrázek


Z toalet jsem zamířila zpět do hlavní síně. V žádném případě jsem se nehodlala někde zavřít. Vůbec ne. Místo toho jsem sebevědomě kráčela ke zmijozelskému stolu a posadila se přímo vedle Nicolase. Nehodlala jsem se nechat touto událostí rozhodit a nejlépe se jí nadále nezabývat. Proto jsem se, jakoby se nic nestalo, natáhla pro trojúhelník pizzy a nadhodila do vzduchu - ,,Tak jak vám dopadl test?" V předstírání, že se nic nestalo, jsem byla naprostý profesionál. Wolfram by mohl vyprávět. Zastrčila jsem si mokrý pramínek vlasů za ucho a zakousla se do pizzy.
Je mi líto Kaylo, já jsem okouzlující i jako mokrá slepice.

Obrázek

 
Alastor Krimmer - 08. února 2019 07:39
al1932.jpg

Shrnutí měsíce



Čas od času mě začíná mé nasazení dohánět. Na jednu stranu si čtu rád, vždy jsem byl hladový po informacích a od té doby, co jsem zjistil, že jsem kouzelník po matce, což mi otec nikdy netajil, jsem mírně posedlý i kouzlením jako takovým. Z mého všedního dne se stala opět napěchovaná rutina, jen trochu jiná, než tomu bylo každý minulý rok. Místo trávení času ve staré ohořelé učebně trávím volný čas tréninky famfrpálu, soukromými hodinami s profesorem Lupinem, dohlížením na chodbách a v neposlední řadě je značný konzument času i vztah s mojí krásnou Dee. Ani na jedno si pochopitelně nestěžuji. Hodiny s profesorem Lupinem jsou sice velice náročné a bohužel ne tak časté, jak tomu bývalo u mých zapovězených výletů do vyhořelé učebny ve třetím patře, avšak s profesorovým vedením je pokrok podstatně znatelnější než jen metodou pokus omyl. A to často stačí jen takové drobnosti, jako je povzbuzování a nabádání k tomu, abych zklidnil dech. Navíc je tu ta jistota, že je semnou v místnosti jeden z nejsilnějších čarodějů, které znám.

Dee je pochopitelně kapitola sama pro sebe. Přes den se pochopitelně vídáme, ale nechci za ní rozhodně dolézat od rána do večera, má přeci jen své vlastní kamarády. Ale téměř každý den si dokážeme najít nějakou chvilku pro nás dva, byť někdy jen na půl hodinky. O víkendech je to samozřejmě jinačí. Tam spolu můžeme trávit celé hodiny. Krom radosti byly s Dee i strasti, jako když mě přemluvila, abych jí vzal do prefektských umýváren. Z toho důvodu jsem si dokonce vypsal hned tucet odhalovacích zaklínadel, která mají spousty skvělých vlastností, ale jednu špatnou… člověk nikdy neví, jestli se mu povedly, dokud nespustí. Minimálně jedno z nich fungovalo, protože jsem je zapomněl zrušit a pak mě v noci co dvě hodiny budilo pískání v uších, pravděpodobně kdykoli někdo prošel kolem. Ráno mi pak pískalo v uších prakticky pořád až tak do desíti, kdy zjevně kouzlo vyprchalo.

Krom soukromých lekcí a Dee jsem se věnoval tradičně studiu v knihovně a velmi častým tréninkům famfrpálu, které jsme s Cass doplňovali tréninkem čistě nás dvou. Ze začátku to byla domluva, že se musíme sehrát, ale teď už jsme sehraní dobře, avšak ani jednomu z nás se nechce přestávat. Asi si oba uvědomujeme, že je to prakticky jediná věc, která nám zbývá. Jediná čistě naše věc. Občas se divím, že na Dee Cassandra nežárlí, když už se se svojí nejlepší kamarádkou nescházím tolik jako dřív. Zpozoroval jsem však, že mojí maličkost ihned nahradili jiní a navíc… vždyť Cass měla vždycky víc kamarádů, než jen mě. Je to sice má nejlepší kamarádka, ale pochybuji, že obráceně jsme na tom stejně.

Dějiny čar a kouzel -> Jídelna


možná Dee, možná kousek havraspárského stolu

Středa 14.10.



Z mého zamyšlení nad uběhlým měsícem mne vytrhne profesor Binns s testem. Pustím se do něj, a i když to není zrovna můj nejoblíbenější předmět, nakonec mám z testu docela dobrý pocit (7). Po konci hodiny se vydám na oběd a cestou se podívám na nástěnku. Hmmm, výjimečné tréninky, hezké… Studentské noviny mě nechávají chladným, ale nové kroužky jsou docela dobré. Krom runové magie jediné dva dobré kroužky, které bych chtěl navštěvovat.

Zapíšu se na crafting i magii v domácnosti, u které mám trochu pochybnosti, že půjde jen o pletení a vaření. Na druhou stranu, já miluji praktická kouzla a nevařím zase tak špatně…

Poté si najdu volné místo s tím, že si ke mně možná přisedne má princezna. Rozhodně jí mám v plánu mávnout, jestli si všimnu, kdy vstoupí do síně. Výběr sýrů, kuře a trochu rýže a jen co položím úhledný kopeček rýže na svůj talíř, přijde nějaký prvák s otázkou.

„Na to doporučuji oddělení magii pro samouky od Johna Serwooda. Myslím, že je to oddělení 4A, ale zkus se zeptat přímo v knihovně.“
A pak další a další. Celá lavina prváků a pravděpodobně i pár mírně starších kolegů, i když si nejsem vůbec jistý. Odpovídám všem a jsem rád, že si vůbec dokážu nalít bublinkovou vodu a svlažit ústa.
Všem se snažím odpovědět a onoho studenta s odcizeným brkem pošlu nejprve za kamarádem a pak případně za profesorem Lupinem. Vím, že žalovat se nemá, ale přeci jen, tohle musel být drahý brk a sám jsem vlastník drahého brku s uhlíkovým hrotem, takže pro to mám pochopení.

Celou dobu čas od času pokukuji ke dveřím, ale netuším, jestli mi náhodou Dee neproklouzla. Ale co, ona se sama určitě ozve dřív nebo později.
 
Thomas Alexandr Black - 08. února 2019 06:24
thomas14874.jpg

Shrnutí měsíce



Nejednou, možná až mnohokrát jsem nadával za tu prašivou smůlu při zápase se Zmijozelem. Nebo to nebyla smůla? Ne, já se sakra snažil. Hledám zlatounku po celém hřišti, lítám tam a zpět, jako blesk na svém novém koštěti, na kterém jsem měl tu možnost létat ještě dřív, než si ho jiní mohli vůbec koupit (a ano, dával jsem to sestře neustále sežrat i přes to, že ona vlastně nemá lítání ráda), a najednou koukám, že Caylus vyrazil rychle přímo vpřed. Byl ode mě přes celou délku hřiště daleko a jen co jsem se přiblížil na půl délky, už měl zlatounku v ruce. Tomu prostě říkám štěstí, ne skill.

Ale co, čas jde dál, Erika nám dává na hřišti čoudy i nadále víc, než je zdrávo (ale to všichni kapitáni), a sestra neustále otravuje s jídlem. A tak proplouváme dál a dál, den za dnem, prožíváme každou příhodu, kterou nám do cesty život na školní půdě přichystá. A někdy jsou to příjemné příhody, jako když se mě sestra pokusí (úspěšně) napálit a vyválí se semnou v blátě. Vůbec jí nevadí, že na zemi skončila taky, hlavně, že dokázala strhnout svého staršího brášku. No a jindy jsou to příhody nepříjemné, jako když ta *** Rielová opět vytáhne našeho černokněžnického otce. Musel jsem chudáka sestru zadržet, aby si nevysloužila trest, ale kdyby Becca přiložila ještě trochu, tak na ní asi jdeme oba. Jistě, dívky se nebijí, ale proklít je klidně můžu.

Druhý týden v říjnu už mám plné zuby všech těch vtípků, co má na svědomí určitě Daniel s Ryanem. Kdo taky jiný u nás na pokoji? Je čas vymyslet adekvátní pomstu nebo trest. A tak trávím času v knihovně o něco více, protože každý plán začíná rešerší.


Dějiny čar a kouzel -> Jídelna


Diana, Christian a další

Středa 14.10.



Dějiny čar a kouzel jsou asi ten nejhorší předmět na škole. Nemůžu se dočkat, až se ho na konci tohoto ročníku zbavím. Ještě horší je, že mě ze spánku probudí chladivý závan, který vyvolává jen těsný kontakt s duchem. Profesor má zjevně náladu na testík, což nebývá moc často, a tak již po chvilce civím na prázdný papír a moc toho nepřibude (1-2). Kašlu na to. Ani ségra, která to má určitě správně, tentokrát moc nepomohla, protože jsem si při spánku zalehl ucho a vůbec jsem jejím nápovědám nerozuměl.

Jsem rád, že hodina končí a mohu vyrazit na oběd. Ne, nesdílím sestřino nadšení a prostě tam dojdu normální svižnou chůzí. Diana hned zaběhne ke Cassandře a já nemám na jejich tokání nějak náladu. Rozhlédnu se po osazenstvu stolů a přisednu si ke Chrisovi, raději na vzdálenější stranu od Dana, vzhledem k tomu, o čem chci mluvit. Nakloním se ke Chrisovi a dloubnu ho do ruky.

„Koukal jsem, že ti furt někdo schovává věci,“ začnu šeptem.

„Co s tím začít něco dělat? Jdeš do toho?“
 
Patrick Gregory Anderson - 08. února 2019 00:15
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň

Kayla, Becca, Cass + všichni, kteří by se mohli ochomejtat kolem havrstolu

14. října, středa

Kayla se rozšoupla a já pochopil o co tu vlastně šlo. Očividně sem Cornigrum zavítal úplnou náhodu v době, kdy tu Sinestra a Sebastian šikanovali Kaylu. Trochu mě to i mrzí, protože jsem zvyklý, že jeho jeho rádoby lordstvo je ten hlavní záporák, tedy pro mě. Nicméně Richardova hodně zmatená a nenávistná reakce mi dala poznat, že i on nevěděl o co tady jde a ani po Kaylinině výstupu se moc nechytal. To z mého úhlu pohledu to bylo jasné jako facka. Sinestra si usmyslela, že bude šikanovat Kaylu a pokud možno zničí její vztah s Nicolasem, nebo jej alespoň začne nabourávat. K tomu samozřejmě potřebovala někoho, kdo do toho půjde s ní a pokud Kayla začně vyvádět, dosvědčí, že kapitánka havraspásrkého famfrpalového týmu je cvok. Pro tento účel zneužila někoho méně duchapřítomného s kým si myslí, že může lehce manipulovat. Sebastiana. Bohužel, dobrák Kayla Sinestře sedla na lep a místo aby ji hned vyhodila od našeho stolu, začala se s ní vybavovat a dokonce hůř, nechala se vyprovokovat a to před dalším nic netušícím svědkem, Richardem, což je pro mě pozoruhodné, neboť ten se nevědomky stal figurkou v Sinestřině malicherné hře. V ten moment, kdy Kayla hodila knihou po Richardovi a odstarovala tím celý ten hysterický výlev, prohrála. Sinestra a ostatní hadi samozřejmě zamíří zpět ke svému stolu, kde všem ostatním hadům podají svoji verzi celé události, takže i Nickovi a i kdyby tomu se nechtělo Sinestře věřit, jsou tu dva hodnověrní svědci, totiž Sebastian a Richard. Šach, milá Kaylo a pokud si nedáš pozor, přijde i mat. Nicméně, pro mě jako nezainteresovanou stranu byl pohled na zmáčenou Sinestru a běsnícího Richarda k nezaplacení a jelikož nejsem ani ten typ, co hraje na ten nesmysl se školníma bodama a pohárem, tak mohu konstatovat, že to stálo za každý bod z těch patnácti strhnutých. Takže ačkoliv tohle kolo Kayla projela na celé čáře, může jí být útěchou, že pravděpodobně získala sympatie lidí, kteří hady nemají moc v lásce, zvláště Ríšu a Sin. To ale nemění nic na tom, že to celé bylo hloupé a nedůstojné, ale co už.

Pustím se tedy do jídla. Becca mezitím začne uklidňovat Kaylu. Nicméně po nějaké chvíli zaregistruji, že je ticho, zvednu tedy hlavu od jídla a všimnu si povytaženého obočí kumbálové královny. Polknu tedy sousto, otřu si ústa ubrouskem a povzbudivě se na Kaylu usměji.
"Sinestra je holka, co si hraje na dámu, ale tahle španělská šlechta, to je jen parodie na aristokracii. Tak to dopadá, když máš sice modrou krev, ale žádný takt. Vsadím se, že cokoliv ti řekla, tak bylo jen vybásněné."
Trochu se zarazím, protože nejsem jistý, co by mělo následovat teď. Mám říci, jak to skutečně vidím? Že si moje kapitánka hodně pohoršila? Nakonec ale Kaylu dobromyslně poplácám po rameni.
"Jsi skvělá holka. Hodná, milá a přátelská. Navíc jsi kapitán famfrpalového týmu. To znamená i postavení uvnitř naší malé bradavické komunity, což je něco, co Sinestra nemá a na to není zvyklá. Nesmíš ji brát vážně. To mi připomíná, na zápase Nebelvír-Zmijozel jsem si udělal pár taktických poznámek, které by jsme mohli zakomponovat do našich tréninků během taktické přípravy...."
Oznámím a z tašky vyhrabu notes s poznámkami z nedávno odehraného zápasu. Snad, když Kaylinu mysl obrátíme k famfrpálu, tak se uklidní a nebude myslet na dnešní nemilý incident. Začnu tedy ukazovat útočnou hru Nebelvírských a jejich základní a útočné rozestavení, rozbor práce jejich odražečů(ačkoliv tady melu z vody, zase tolik toho kluci nestihli). Víc poznatků mám o hře zmijozelských, ale to Kayle ukazovat nebudu, chci její mysl od hadů odvést a ne ji k nim zase přivést.
 
lord Richard Cornigrum - 07. února 2019 21:18
zk6313353.jpg

Poněkud neklidný oběd v Hlavní síni


Středa 14. října


Sinestra, Sebastian, Kayla, Cassandra, Diana + ostatní u stolu


Obrázek



Tak trochu nechápu, co se tu vlastně děje. Krátce po mém příchodu dostane Burnsová hysterický záchvat, při kterém nejen, že vypadá, jakoby se dočista pomátla, ale ke všemu se jí koulí po tváři snad ještě víc slz, než předtím. Poněkud zmateně stočím pohled ke svým spolukolejníkům, kteří nevypadají, že by z téhle frašky byli o moc moudřejší. Spadla ta holka na hlavu, nebo co? Dost na to vypadá…
Z nevěřícného zírání mě probírá až Andersonův hlas. Chce vědět, proč jsem zavítal k jejich stolu. Mám sto chutí mu odpovědět "A co je zrovna tobě do toho?", ale místo toho jen s jakýmsi neidentifikovatelným výrazem kývnu hlavou k Cassandře a bulící hysterce. "Vlastně jsem nepřišel ani tak za Kaylou, jako za Cassandrou." stočím pohled ke zmiňované. "Viděl jsem na nástěnce tu nabídku s koťaty. Měl bych o jedno zájem."
Ihned nato si uvědomím, jak tohle celé musí znít. Nebylo žádným tajemstvím, že mým mazlíčkem je had a tak je dost možné, že Cassandru jako první věc napadne, že chci kotětem nakrmit Vertini. "Nemám ho pro hada, žádný strach. Vertini je ještě mládě, je neškodná." vysvětlím rychle. "A ani ho nechci pro sebe. Chtěl bych ho darovat dívce, na které mi záleží." Žádná taková neexistuje, ale koho to zajímá? Cassandra to beztak neví. A nikdo další taky ne. "Vždycky si přála kočku. Myslím, že bude nadšená a dobře se o ní postará." Koutky úst mi při těch slovech vylétnou nahoru.
Tak určitě. Bude jí k smrti milovat. A mně po tomhle všem ještě víc.
Netrvá dlouho a ozve se jak Diana, tak Cassandra s hájením Havraspárského týmu. "Nerad vám to říkám, dámy, ale Mrzimorský tým nasadil laťku hodně vysoko." Slovo dámy záměrně zdůrazním. To Nebelvírské cosi, co na mě mluví s plnou pusou závinu, až tomu není téměř rozumět, za dámu opravdu nepovažuji. "Je to velká konkurence, připravují se na rozdíl od nás všech už nějaký ten týden." Nemám problém přiznat, že jsme doteď trénink zanedbávali. Prostě jsme to podcenili a můžeme být rádi, že zápas dopadl tak, jak dopadl. Alespoň si to na rozdíl od těch sluníčkářů uvědomuju. "Ale jak je libo, klidně vám tu budu říkat, že máte vítězství určitě v kapse, jestli se vám to bude poslouchat líp."
A pak přijde něco nečekaného. Jakási těžká věc mě znenadání praští do ramene a než se stačím vzpamatovat, Sebastianovi vedle mě padá do klína talíř jídla. Zprvu nechápu, co se děje. Dojde mi to až s pohledem na nasranou Burnsovou, která nás začne obviňovat z naprosto nesmyslných věcí. O čem to sakra mluví a proč sem tahá Nicolase?
"Tak určitě ti ho chceme ukrást zrovna my dva." zašklebím se. Možná kdyby z takové hlouposti obvinila Wolframa, tak bych tomu i věřil. Po tom, co se začal na ošetřovně až příliš přátelíčkovat se Sheehanem by z toho nejeden člověk lecos vyvodil. Ale nařknout tu naprosto bezdůvodně mě a Sebastiana? Že tý holce není hamba.
Poslední kapkou k tomu, aby pohár přetekl, je džus, který končí v Sinestřině obličeji. Vyskočím na nohy a jen tak tak se přemáhám, abych nevytáhl zpod hábitu hůlku a nenamířil jí na Kaylu. Jak se ta husa opovažuje napadat MOJE lidi a ke všemu před učitelským sborem?
"Ještě ti to nedošlo, Burnsová? Proč nemáš nejmenší šanci vyhrát zápas? Protože s tvojí životosprávou tě za chvíli ani to koště neunese. A ze stejnýho důvodu tě nechce Nicolas." zasyčím nenávistnou poznámku, kterou jsem si chtěl původně nechat pro sebe, ale po tom, co právě udělala se nehodlám držet zpátky. A to jsem byl ještě slušný. Taky jsem jí mohl říct, že je tlustá jako prase a pokud bude v tom přežírání pokračovat, skončí hůř než Byrdová. Co se týče poznámky o Nicolasovi, to už byla jen menší vsuvka. Ve skutečnosti si nejsem jistý, jak moc mu u děvčat záleží na váze, ale zatím jsem ho viděl se pohybovat spíše kolem těch štíhlejších. K těm tahle oplácaná hysterka vážně nepatří.
"Pojď, vrátíme se." Aniž bych nad svými činy přemýšlel, chytím Sinestru za ruku a vytáhnu jí na nohy. "Jsi v pořádku?" zeptám se s upřeným pohledem na její zmáčené vlasy. Schytala to pěkně, jen co je pravda. I když já a Sebastian máme co říkat… Ta rána do ramene nebyla žádná slast a mám dost nepříjemný pocit, že mi na kůži nějakou tu modřinu zanechá.
Ve chvíli, kdy už se všichni tři máme k odchodu, zasáhne profesorka Weaver. Strhne Havraspáru patnáct bodů, což mi připadá jako hodně chabá útěcha za to, čemu jsme byli vystaveni, na druhou stranu cítím škodolibou radost z toho, že už takhle je na tom havraní kolej opravdu bledě.
Jen v tom hezky pokračuj Burnsová, třeba skončíte na nule…
 
Benjamin Hunt - 07. února 2019 20:51
bezc4648585.jpg

Hlavní síň


14. října, středa




mrzimorský stůl


Ke stolu se přidružila Naira. S úsměvem jsem jí mávnul, ovšem její kritický pohled na mou porci jídla jsem absolutně nevnímal. Vlastně jsem se naprosto netaktně nacpával rozpadávajícími se kousky masa a vesele se usmíval na všechny kolem sebe.
Isy, který přišel poté, se spor mezi Acai a Ruby snažil vyřešit po svém. Jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou nad jeho počínáním. Bylo zábavné to sledovat, především proto, že to nemohlo mít žádný účinek.
Isy poté začal řešit své vlastní problémy. Pozornost jsem plně obrátil k jídlu. Samozřejmě mě bylo Isyho líto, ale upřímně... Příliš nechápu, co všechno se mezi nimi stalo a já jsem ten poslední, kdo by mu měl něco chytrého a soucitného říci. Na tohle jsou holky lepší. A s radostí jsem to Acai přenechal.

„Copak, bojíš se koček?“ zasmál jsem se, když Ruby vehementně kočičí přítomnost odmítala, jakoby snad naše kolej byla plná koček. Mám na mysli čtyřnohých koček. O těch dvounohých není pochyb.
Ruby je však podle všeho nakrknutá už dost, protože když zjistila, že Nat si vzal ke stolu svého mazlíčka, odplula pryč. „Ta má zase náladičku,“ jen jsem s úsměvem prohodil a pokračoval ve svém jídle.

Nat naštěstí přímo proti kočce neměl. „Se vycvičí,“ uculil jsem se nad jeho obavami. Pak jsem sledoval, jak Natova Aida zkoumala, co jí Naira nabízí. „Tak počkat, ne, že té kryse odpustíš maso a mě by si za to křižovala!“ zatvářil jsem se naoko zhrozeně.

Má slova ale pomalu zanikla v ruchu od zmijozelského stolu. Zvědavě jsem zvedl hlavu. Hlavní aktérkou byla Kayla, která očividně rozsévala v řadách zelených... Ehm, všechno možné. Překvapeně jsem povytáhl obočí. „Takové plýtvání... Co se zase Kayla rozčiluje?“ Má otázka byla napůl řečnická, na druhou stranu jsem tušil, že od holek se možná něco dozvím, protože leccos z drbů na škole jsem se dozvěděl, právě od nich.
 
Angela Silverlin - 07. února 2019 18:05
angie495.jpg

Hlavní síň – Nebelvírský stůl



14. října, středa poledne




nebelvírský stůl - především Diana, Sušenka

Dál jsem spíš očima lelkovala po síni, občas něco ze svého salátu snědla, ale víc se věnovala jeho důkladnému promíchání, když se začali na jídlo trousit i moji spolužáci. Nikoho jsem však příliš nevnímala. Ovšem někdo si všímal mě. Zvedla jsem oči k Dianě, která měla starost o mou výživu.
„Tuhle pohádku už jsem někde slyšela,“ zamručela jsem jen v odpověď, na mysli známou mudlovskou pohádku o perníkové chaloupce. „A hlady se umírá až po dvaceti dnech. Mám ještě čas,“ ušklíbla jsem se a teatrálně napíchla na vidličku kousek rajčete, abych Dianě ukázala, jak výtečně se živím.
Naštěstí Diana neměla potřebu jídlo a mě více rozebírat.

Obyčejný ruch v síni však přeci jen něco narušilo. Křik a nakonec i létající knihy a džusy. Co se Kayle zase stalo? I když já tedy mám co říkat. Některým jedincům bych taky omlátila knihu o hlavu. Můj pohled padl krátce na Ryana. Do všeho se samozřejmě vmísila jejich kolejní vedoucí, mě však zaujala její kočka, Sušenka, která si to rázovala k našemu stolu.
Pokud přeci jen byla už přímo u stolu, nebo dokonce pod stolem, hbitě jsem uřízla kousek krůtí pečínky, ne kořeněnou kůrku, a sehnula se i s uloveným kouskem pod stůl. „Čiči,“ zašeptala jsem, ve snaze přilákat Sušenku i za možnosti, že mě třeba odmění zaprskáním nebo rovnou škrábancem. Uměla být poněkud... Svérázná. Byla jsem to však ochotná riskovat. I za cenu ztráty prstu.


 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88460516929626 sekund

na začátek stránky