Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 29. března 2024 12:09Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Daniel Fletcher - 06. února 2019 21:31
dan7533.jpg

Stručné shrnutí


Kdo by to byl řekl, že ten čas tady tak šíleně poletí. Ale člověk se ráno probudí a je zas o měsíc starší. Za tu dobu se ale nic výrazného nestalo. Přišel akorát podzim a pěkně se ochladilo. Tělocvik venku už nebyl taková zábava a já byl celkem rád, i přes svou lásku k plavání, že nás Hoochová do jezera už víckrát nevzala. Ale bylo to fajn. Bylo to fajn až na ty ďasovce.
Spoustu času jsem trávil se svejma nejepšíma kámošema Ryanem a Kenjim s kterýma jsme vymýšleli jednu lumpárnu za druhou. Několikrát jsme Snapea během lektvarů zas vytočili a Babblingová nám na runách strhla neoprávněně body. Jak jinak. Jako kdyby mluvení v hodině byl kdovíjaký zločin. Kde je vlastně ve školním řádě napsaný, že se to nesmí?
Thomasovi jsme asi dvakrát do postele nanosili rozmočený, zablácený listí a aby to Christianovi nebylo líto, tak tomu jsme zase ustavičně schovávali prefektský odznak. Kdybyste ho slyšeli se ráno vždycky rozčilovat, když ho nemohl najít.
Mezitím jsem se neustále snažil rozluštit největší záhadu Bradavic - jestli si Christina ty nohy holí nebo ne. Ale co mi tak říkal Ryan, že mu říkala Sinestra, tak prej nejsou nohy jediný, co nevidělo žiletku. Angela se pořád s nikým nebavila a pořád se všem vyhýbala. Akorát už alespoň dostávala záchvaty vzteku a řevu a furt jen nemlčela. To je pokrok! Takhle živá se mi líbila o dost víc. No a pak samozřejmě proběhl famfrpálový zápas, kdy jsme vyhrávali na počtu střel. Zmijozelští jsou totiž všichni do jednoho hrozný jelita a nebejt toho, že Caylus se zlatonkou určitě podváděl, tak bychom vyhráli. A protože jsem byl odhodlán příští zápas shodit toho namyšlenýho Cornigruma z koštěte, přihlásil jsem se do náboru jako potenciální náhradník. Náhradníkem jsem nebyl dlouho, protože ten blb Seamus si zlomil nohu, tak jsem šel na střelce místo něho.

Hlavní síň
Ryan a ostatní spolužáci

14. října


Ráno jsem se vzbudil překvapivě dřív, než Kenji. No překvapivě.. Ono to bylo jak kdy. Většinou byl první vzhůru Ryan, protože Kenji je líný prase, co nemá přirozený budík v těle. Ten by chrápal až do oběda. Protáhl jsem se na posteli a otočil hlavu k posteli svýho spícího kámoše. Vstal jsem, v rychlosti zkontroloval nehybného Bruce v terárku a pak potichu přikročil k nočnímu stolku Chrise, kde se válel jeho psací brk a inkoust. Obojí jsem vzal do ruky a opatrně, jako myška se rozešel ke Kenjiho posteli.
Zobrazit SPOILER

Jakmile bylo dílo hotovo, odložil jsem brk a mé obvyklé ráno pokračovalo. Jakmile Kenji nedorazil ani na snídani, bylo mi jasný, že zaspal a pravděpodobně až vzbudí a bude pospíchat na hodinu, do zrcadla se ani nepodívá.
A taky žejo, na hodinu starodávných run přišel s pomalovaným ksichtem a už tak naštvaná Batsheda ho pak poslala si ho umýt. Mohl jsem se protrhnout smíchy.
Na hodině dčak nás ten hnusnej průsvitnej opar překvapil neohlášeným testem. Jak já jsem tenhle předmět vždycky nenáviděl. Snažil jsem se vzpomenout aspoň na něco! Nebo minimálně něco opsat od naší fistingový královny, ale ta věděla ještě větší hovno než já, takže jsem napsal jen pár odpovědí vycucaných z prstu. (3) A pochybuju, že byly vůbec dobře.
Jakmile hodina skončila, naštvaně jsem si posbíral svoje věci a s vražedným pohledem, patřícím profesorovi jsem učebnu opustil. Dědek hnusnej plesnivej. Jestlipak můžou duchové vůbec oficiálně učit.
Nástěnkou jsem se nezdržoval a aniž bych se u ní zastavil, jsem zamířil rovnou do hlavní síně. Pořád jsem byl trochu nabručený kvůli tomu testu. Takovej špinavej podraz.
Už cestou k našemu stolu vidím Ryana, jak něco rychle skládá a s rozhlížením schovává do kapsy. Dosedl jsem vedle něj a kývnul hlavou ke kapse, odkud vyčuhoval kus papíru. ,,Co to máš? Hm? Ukaž!" Udělám posunek prsty. ,,Snad nemáš nějaký tajnosti! Jestli je to usvědčující fotka o tom, že má Spontinová chlupatý bradavky, tak to si v zájmu veřejného mínění nemůžeš nechat pro sebe."
,,Jinak - ten test jo, to byl pěknej podraz. Skoro nic jsem tam nenapsal." Povzdychnu si a podepřu si tvář rukou. ,,Kdybych věděl, že ten test bude, tak se na to naučím, ale takhle? Tch." Natáhnu se pro kuřecí stehno a ještě než do něj kousnu, pohled mi automaticky spočine na Naiře. Zářivě se na ni zazubím a stehýnkem ji zamávám. Hrozně rád jsem ji provokoval. Nemyslel jsem to zle, ale chápejte. Vegan. Jakmile máte vedle sebe vegana, tohle je zkrátka přirozený.
,,Hej Chrisi, kde máš odznak?" Zakřením se na něj, když nevidím, že by ho měl někde připnutý.
 
lord Richard Cornigrum - 06. února 2019 20:57
zk6313353.jpg

Shrnutí měsíce


Obrázek



Je skoro až k nevíře, co všechno se za jeden jediný měsíc na škole událo. Pravda, některé dny se tak moc vlekly, že ani nestojí za zmínku, zato ty zbylé byly plné adrenalinu a vzrušení, které v některých (u mě nevyjímaje) přetrvávalo doteď. Ukázkovým příkladem bylo vítězství Zmijozelu proti Nebelvíru, i když těžko říci, za jak úspěšný se dal zápas vlastně považovat.
To, co totiž někteří předváděli (nebo spíš nepředváděli) bylo leda tak k pláči, a co hůř, já nebyl tentokrát o moc lepší. Horší než Domenico sice nebyl už nikdo, ale co si budeme nalhávat… Dvě střelené branky a z toho jen jedna mou zásluhou bylo opravdu málo. Vážně nevím, co bychom dělali, nebýt Cayluse a jeho z prdele kliky. Ač jsem navenek vypadal s výsledky zápasu spokojeně a dokonce svůj tým pochválil, uvnitř jsem nebyl spokojený ani trochu. Neustále mi vrtalo hlavou, kde nastala fatální chyba, ale ať už jsem nad tím přemýšlel jakkoliv, pokaždé jsem došel ke stejnému závěru. Nebelvírský brankář byl ve skvělé formě, kdežto ten náš byl levější jak šavle. A co se týče střelců? Inu… prostě potřebujeme víc trénovat. Takhle by to vážně nešlo.
Zbylé dny jsem se snažil famfrpál alespoň na chvíli vytěsnit z hlavy a raději se věnoval prefektským povinnostem. K mému překvapení se prvňáci orientovali po hradu už mnohem lépe a nepotřebovali ani tak často pomoc. Dokonce jsem za své služby dostal dárek. Jedna malá žába, která se kolem mě pravidelně motala s tím, že nemůže najít tuhle a támhletu učebnu a dokonce ani záchod, mi jednoho večera vtiskla do ruky černo-zelený zápisník.
Netřeba říkat, že mě to trochu vykolejilo. Nebyl jsem zvyklý od malejch děcek cokoliv dostávat a tak jsem jí tu věc chtěl pochopitelně se slovy "A co já s tím mám jako dělat?" vrátit zpátky. Jenže než jsem se vůbec stačil nadechnout, byla pryč. Sklonil jsem tedy hlavu k zápisníku, který jsem stále držel v rukách a znovu si ho prohlédl. Byl poměrně hezký, v barvách naší koleje, s výrazným hadím emblémem. Za normálních okolností bych
ho rovnou vyhodil a dál se tím nezabýval, jenže jakýsi pocit mě nutil si ho nechat. Možná to bylo tím, že se ta žába až příliš podobala Mirvelle, nebo taky tím, že se tvářila stejně jako ona, když mi něco dávala. "No… Třeba se to bude k něčemu hodit." Minimálně bych se mohl pokusit to nějak využít. Na takovýhle věci jsem sice nikdy nebyl, ale Wolfram si přeci taky psal do deníku, ne? A kor teď, co skončil na ošetřovně, kde beztak neměl (když nepočítám to, že vyměnil moje přátelství za paktování se Sheehanem) co jinýho na práci.



Shrnutí rána >> U nástěnky >> Hlavní síň


14. září


Kayla, Sinestra, Sebastian + ostatní u stolu



Středeční den nezačal příliš dobře. Hned během první hodiny jsme přišli díky Domenicovi „šikovnosti“ o deset bodů, za což si samozřejmě vysloužil můj ne příliš vřelý pohled. Vážně nechápu, že má potřebu na sebe po tom fiasku z famfrpálu upozorňovat, zvlášť takovým způsobem, jenže vysvětlujte tohle Italovi, kterej sází na upřímnost zrovna ve chvílích, kdy se to ani trochu nehodí. Opravdu by mu neuškodilo, kdyby se víc řídil heslem „Mlčeti zlato.“, nebo alespoň „Drž hubu a šoupej nohama.“ Asi mu to v nejbližší době navrhnu. Pro dobro koleje, samozřejmě.
Následující hodinu Dějin čar a kouzel jsem hodlal využít k sestavení tréninkového plánu, který mi pořád nešel z hlavy. Profesorův nudný, monotónní hlas, který stejnak nikdy nikdo neposlouchal mě utvrdil akorát v tom, že zbývající čas musím využít jinak. Produktivně. A hlavně po svém. Což jsem sice udělal, ale bohužel jsem se trochu přepočítal. Nejen, že nám hned na začátku dědek napařil písemku, ale ke všemu jsem ze sebe nedostal vůbec nic kloudného. (3 - 1 = 2) Potupné, jen, co je pravda. Na opravu mít sice nárok určitě nebudu, ale jedno pozitivum to přeci jen mělo. Můj tréninkový plán byl hotový!

Zobrazit SPOILER


Jakmile jsme z hodiny konečně propuštěni, rozejdu se k Hlavní síni, kde si nejprve přečtu nástěnku. Visí toho tady nějak moc a tak začnu číst hezky popořadě.
Školní magazín? Starostí mám už takhle dost, netřeba si přidělávat další.
Jezdectví jako nepovinný předmět? Nový výběr ze studia mudlů a jasnovidectví? U Merlina… První možnost byla za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet. Bylo úplně jedno, co z toho si vyberu, protože nešlo o nic jiného než o vybírání si mezi zlem a menším zlem. Nakonec se zapíšu na studium mudlů a pokračuji ve čtení dál.
Nabídka kroužků mě příliš neosloví a tak raději vytáhnu svůj diář s úmyslem připnout na nástěnku rozpis tréninků, když v tom si všimnu něčeho nemilého.
Přímo ve výši očí je připnutý pergamen Havraspárské kapitánky. Na tom by asi nebylo nic špatného, zato časy, které odpovídají těm mým špatné byly. A hodně! Jak se opovažuje mi vyfouknout hřiště se svým pochybným týmem, který stejně nemá během zápasu jedinou šanci? Tohle si vyprošuji. S vražedným výrazem popadnu deník, opřu ho o stěnu a nehledě na to, jestli jde někdo kolem či ne do něj připíšu cosi nelichotivého.


Zobrazit SPOILER



Nádech, výdech… Uběhne pár sekund… A v zápisníku se opět objeví něco nového.

Zobrazit SPOILER


Jakmile se mi podaří dostat situaci alespoň trochu pod kontrolu, vytáhnu z deníku kus nepopsaného pergamenu a úhledným písmem napíšu nové časy, které na nástěnku připíchnu.
Teď už mi nic nebránilo odejít do síně, i když… Moment moment, tohle je co?
Překvapeně pohlédnu na pohybující se fotografii nabízených koťat. Ne, že bych snad uvažoval nad novým mazlíčkem, Vertini mi bohatě stačila, ale moc dobře vím, komu by se něco takového náramně hodilo. Se škodolibým úšklebkem zamířím do síně, přímo k Havraspárskému stolu, kde je poměrně živo. Pohledem hledám Cassandru, to už mi ale padá do oka Burnsová, obklopená Sinestrou a Sebastianem. Co ti tady dělají?
"Burnsová, potřebuji si s tebou…" zarazím se. Proč do háje brečí?
Chvíli přemítám nad tím, co se stalo, pak mi ale dojde, že si musela určitě uvědomit, jak moc je její tým i celková příprava ubohá a to jí dohnalo k slzám. Jen breč, máš proč!
"Právě jsem četl rozpis tvých tréninků na nástěnce." odůvodním důvod svého příchodu ke stolu a bez vyzvání si přisednu.
"Poslyš, chápu, že má Havraspár před zápasem, ale s takovouhle přípravou…" odkašlu si a pár sekund vyčkám, než znovu spustím. "Toho už stejnak na hřišti moc nevykouzlíte. Tak mě napadlo, co se domluvit a ten plán přepsat?"
 
Acai Luqueba - 06. února 2019 16:50
215783.jpg

Hlavní síň

Obrázek

14. října, Středa

Avan, Benji, Isy, Naira, Nate, Ruby



Cítím, jak mi podrážděním tiká okolo. Hlavou mi proběhne hned několik scénářů, které jsou ve své podstatě jen nekonečné varianty fyzického týrání té namyšlené fuchtle, co se přede mnou cpe, jako kdyby v několika větách úplně neodbyla moje věcné připomínky k našemu společnému soužití. Nic jiného jsem nemohla čekat, to je pravda. Ale stejně mě to nikdy nepřestane rozčilovat. Sarkasmus z ní stříká na všechny strany a dokonce mi věnuje více, než dvě pohrdavé věty. Opravdu se dnes překonává, mám chuť jí zatleskat, ale ačkoli mě fascinuje zjištění, že Ruby umí počítat do tří, spokojím se s protočením očí.
“Bláto jsem po pokoji roznesla jenom jednou a taky jsem si to po sobě uklidila. Za to ty si hraješ na světlušku každou noc.” Je to jako mluvit do zdi. Beztak otvírá pusu jenom proto, že se ráda poslouchá. Podezíravě sleduji, jak se od Avana nechává obsluhovat a potlačuji nutkání jí do toho pití plivnout. Nesnáším, s jakým pohrdání se mnou mluví. Jak na mě kouká z patra, jak se tváří, že pro ní nikdo nejsme dost dobrej. Nechápu, že si to ostatní nechávají líbit. Asi jí seženu nějaký neprůsvitný závěsy, za kterejma si může vysvítit mozek, aniž by nás s tím obtěžovala. Slečna Rosalie má crafting, třeba by mi něco poradila. Dohadovat se s touhle cácorou je naprosto zbytečná věc. Budu muset vzít věci do vlastních rukou, jinak se nikdy pořádně nevyspím.
“Někdo z nás tu zábavu udělat musí, když tebe smysl pro humor ani nelíznul. Prdelko.” Opáčím s úsměvem tak sladkým, že se mi z něj kazí zuby, ale to ona nevidí, protože mě naprosto ignoruje. Znovu. Už už se nadechuji, že na ní spustím běsnění svého spravedlivého hněvu, ale to už se objevuje zbytek našich spolužáků. Mezi nimi i Isy, který se ujme role mírotvůrce a můj improvizovaný projev plný jedu mi narve zpět do krku jen několika málo větami. Ani tak si ale nejsem schopná odpustit pár poznámek.
“To nemá cenu, Isy. Protivná je její druhý jméno.” S tím si narvu pusu kouskem jablka, co ke mně velmi nenápadně přisunula Naira. Odmítám to dál řešit. Prostě odmítám. Naštěstí během našeho středu vyplula do éteru spousta témat, kterých se mohu chytit.
“Kašli na ně. Ať si dělaj, co chtěj. Jejich chyba.” pocuchám Isymu vlasy. “Nemusíš se nikomu vnucovat. Když Reece neumí ocenit, co v tobě je, udělá to někdo jiný.” Reece byl vždycky divnej, ale po tom incidentu tady v síni se změnil úplně k nepoznání. A jeho tahačky s Wolframem byly přinejmenším podezřelý. Pokud na tom bylo něco pozitivního, tak to byl fakt, že Sinestra si mohla s klidem oddechnout. Odhalení Wolframovy orientace úspěšně vyvrátilo veškeré drby o jejím těhotenství s ním. Holt má chlapec radši párek než placku.
Hovor se neustále vrací k testu, o kterém bych raději nemluvila. U Avana je mi naprosto jasné, že projde, ač se tváří jako hromádka neštěstí. Fakt by si měl začít trochu věřit. Před takovou plačkou každá holka uteče. Na Nairu se jen kysele zašklebím.
“Jo, Vyvolávání. Moc si na ten tragus nesahej. Ještě to pořád není úplně zahojený, mohlo by ti to zhnisat.” Napomenu ji jen tak mimochodem, načež se otočím i na Avana. “Co ty? Co uši, dobrý? Ještě to bolí?”
 
Saga Lindqvist-Weaver - 06. února 2019 15:05
saga2670.jpg

Velká síň

14.10.


Henry a Rolanda, banda u havraspárského stolu

Teprve pár minut před obědem si uvědomím, že dneska mám sloužit jako dozor ve Velké síni. Ups! Rychle uklízím svůj pracovní stůl v kabinetu a zvedám se, div nezakopnu o Sušenku, která se mi do té doby válela pod nohama. Odměnou je mi protivný zvuk, něco mezi mňouknutím a kočičím zaječením. "No, no," pravím a sehnu se, abych ji pohladila. Sušenka se mi odmění zasyčením a jakmile otevřu dveře, vyběhne na chodbu. Snad někoho zase nekousne. Nějaký třeťák se mojí kočce prozřetelně vyhne a já se na něj usměju.

K Velké síni přijdu v okamžiku, když už se studenti hrnou dovnitř a Henry věší na nástěnkách něco o koťátkách. Nejdřív se úplně iracionálně leknu, že jsou Sušenky, než mi o půl sekundy později dojde, že moje kočka z pekel je vlastně kastrovaná. Bůhví proč si odlehčeně oddechnu. Chci kolegu pozdravit, ale v tu chvíli ke mě dolehnou zvýšené hlasy. Nějací prváci se hádají před Velkou síní, ani nevím o čem. Jdu tedy k nim a snažím se je spravedlivě rozsoudit, i když i tak oba odcházejí na oběd trochu načuření. Nemůžete se zavděčit všem.

Konečně vejdu dovnitř a všechny čtyři stoly přejedu zběžným pohledem. Pere se někdo? Nehoří někomu vlasy? Nehážou po sobě studenti jídlo? S potěšením můžu říct, že to vypadá dobře. Až když můj pohled doputuje k havraspárského stolu, trochu znervózním. Slečna Harper-Burnsová vypadá, že právě brečela, nebo že za chvilku začne. Sevře se mi srdce, ale jsou tam s ní její spoláci, takže prozatím se rozhodnu situaci jen z dálky sledovat, než abych ihned zasahovala. Nejsou přece malé děti, Sago, nemusíš jim pořád stát za zadkem, uklidňuju se v duchu, zatímco jdu k učitelskému stolu.

"Dobrou chuť,"
pozdravím kolegy čiperně a posadím se vedle Henryho. "Viděla jsem na nástěnce ty koťátka. Nevěděla jsem, že Cassandřina kočka je těhotná," zavedu řeč, zatímco si nandavám oběd.
 
Sinestra Ewing - 06. února 2019 14:11
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Havraspárský stůl

14. října
Kayla, Cass, Becca, Seb a okrajově Diana

Obrázek



Spokojeně se na Seba usměju, když se do mé hry přidá a začne souhlasně přikyvovat. Otočím se zpátky na Kaylu. V té makovičce ji to teď viditelně šrotovalo a mě vážně zajímalo, nad čím zrovna přemýšlí. I přes mou zvědavost jsem ji dala dostatečný prostor ke vstřebání informací a mezitím jsem nerušeně pokračovala v jídle. Jasně, že všechno co jsem řekla byly planý kecy. Nicolas o Angele nikdy neřekl ani slovo. Vlastně neznám nikoho, komu by její divná osobnost imponovala.
Když jsem znovu zvedla zrak od talíře s rýží, Kayle se už po tváři kutálely slzy. Trochu zaraženě na ní zůstanu civět. Její pláč mě trochu vyvedl z míry. Věděla jsem, že je to hysterka, ale netušila jsem, že začne brečet taky brzy! Zmateně pohlédnu na Seba a pak zpátky na Kaylu, které se střídaly různé barvy v obličeji. V rychlosti jsem očima přeběhla, co všechno se skrývá po její ruce na stole. Mám dojem, že jsem slyšela, že jednou někomu hodila do ksichtu chobotnici. Nevím sice už komu, ale na to, aby to zopakovala je šílená dostatečně.
Vkládám své naděje do Seba, že jakýkoliv pokus o útok chobotnicí nebo jiným hnusem na mě gentlemansky vykreje!

,,O co mi jde?" Zopakuji napůl šokovaně a napůl dotčeně a na hruď si teatrálně položím ruku. ,,Já se ti přece snažím pomoct!" Stále mám na obličeji naprosto dotčený a zrazený výraz, kterým se ji snažím donutit alespoň k malým výčitkám svědomí, že je na mě takhle nepříjemná. ,,Cožpak ty to nechápeš?"Zakroutím nad ní hlavou. ,,Nicolas si stěžuje, že se mu málo věnuješ. Tak se ti snažím naznačit, abys nedělala všechno co po tobě chce." Odložím příbor a založím ruce na hruď. Ano, já jsem ta nejlepší volba v milostných radách.
,,Přesně jak říká Seb. Nemyslíš, že jsi pro Nicolase až příliš," mlasknu, protože netuším, s jakými slovy nadále pokračovat - ,, jednoduše získatelná?" Podívám se ji do zarudlých očí. ,,Hmmm? Qué piensas?" odolám nutkání se ušklíbnout. ,,Třeba tě Angela ten svůj styl naučí. Ale hlavně se sebou něco dělej nebo Nickovi úplně pomotá hlavu. Připadá mi po něm úplně hladová." Tu poslední větu dramatický zašeptám.

Povytáhnu překvapeně obočí, když začne mluvit o podvádění. ,,Ale Kaylo, na co ty hned nemyslíš? Netušila jsem, že se ti Sebastian líbí TAK moc." Zakroutím nad ní hlavou. Kdo by to byl do věrné a loajální Kayly řekl. Stačí málo a už by skočila po někom dalším! ,,Měla jsem na mysli nějaké nevinné divadýlko, které Nicolase trochu donutí žárlit a víc si tě vážit." Upřesním ji to ochotně. Podám ji ze stolu kapesníky a otočím se na všechny strany. ,,A přestaň bulet. Vypadáš hrozně." Poradím ji. ,,Snad nechceš, aby tě takhle viděl. Sedí přímo támhle." Ukážu směrem k zmijozelskému stolu. To už ale dorazily Cassandra s Rebeccou. Přátelsky se na obě usměju. ,,Ahoj! Ale, jen jsme si přišli popovídat. Kayla tu seděla tak sama." Vysvětlím situaci a poplácáním na místo vedle sebe jim pokynu, aby si sedly taky. Mezitím stihla dorazit i Blacková. ,,Sedneš si k nám taky?" Uculím se. Takhle nabízet místa k havraspárskému stolu je celkem sranda. U Zmijozelských je to nemyslitelné, to je jediný stůl, který zůstane neposkvrněn. Teda.. Pokud si tam nekydne ten svůj kostnatý zadek třeba ten šprt Krimmer.
 
Rebecca Eliah Riel - 06. února 2019 10:14
becca227200.jpg

Shrnutí měsíce


Vlastně to byl docela fajn měsíc. Šla jsem na famfrpálový zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem hlavně proto, abych co nejlépe okoukala jejich taktiku a pak ji mohla proti jejich brankářům využít. Kayla by ze mě měla radost! Sice jsme se tenkrát na oslavě usmířily, ale pořád mi připadalo, že mezi námi vládne trochu napětí...co se dá dělat, přece jenom mě přetáhla chobotnicí. Má štěstí, že z toho nemám trauma.

Jeden den se ale probudím načuřená, protože mě bolí hlava. Celý den mlčím a straním se lidem, ale Diana samozřejmě nedokážu mlčet déle než půl sekundy a mluvit v nějaké normální hlasitosti, proto už jsem po obědě připravená jí vyškrábat oči pokaždé, když ji zaslechnu. Proto to už o přestávku mezi hodinami nevydržím a sladkým hláskem ji provokuju (možná jsem naznačila, že její tatínek má určitě celu pro tři, tak se tam vejdou jako jedna šťastná rodinka) tak dlouho, dokud ji Thomas nemusí držet, aby mi jednu nevrazila, přičemž já kolem ní s potěšeným úsměvem jen propluju na další hodinu. Nebudu lhát, její výbuch mi zlepšil náladu a připadá mi, že se mi dvojčata po zbytek týdne vyhýbají. Takže výhra!

S Cass se párkrát vydáme do Prasinek, kde jí nadšeně v Medovém ráji ukazuju, kolik toho dokážu sníst, aniž bych praskla. Taky se z ní snažím vymámit, kdo se jí z našich spolužáků líbí a o koho by si ani koště neopřela. Samozřejmě mi nic neřekne, ale to mi nebrání v tom, abych se pořád vyptávala. Dlouho do noci si potom povídáme, já jí ochotně zaplétám copánky a rozněžňujeme se nad koťaty. Při jedné takové seanci se mě zeptá na ten incident s Dianou a já se přiznám, že mi lvíče už prostě lezlo na nervy tak, že to bylo k nevydržení. Ale slíbím, že se zkusím polepšit. Zkusím.



Velká síň

14.10.




Kayla, Cass, Sin, Sebastian, Diana






Ten den jsem se probudila s dobrou náladou, kterou jen umocnilo zrušení runové magie. Juchů! Koho asi tak zajímaly runy? Mě určitě ne. Acai s Domenicem svoje nadšení dají najevo o trochu víc než ostatní, nad jejich zkoušením se tedy pochechtávám, protože oba trochu tápou (a to je ještě slabé slovo). Smích mě ale přejde na další hodině, kdy dostaneme nečekaný test (6-1=5). Něco tam napíšu a doufám, že to bude stačit k tomu, abych prošla. Jsem na sebe naštvaná, že nedávám při hodinách větší pozor a zařeknu se, že tohle už se nebude opakovat. Proto dávám při následném referátu pozor a dokonce si i píšu přehledné poznámky. Když Binns další referát přidělí Cass a Dianě, sama sebe se v duchu zeptám, jestli to není karma za provokování incesťačky.

Po konci hodiny čekám, až si Cass sbalí věci. "Myslíš, že bys mi pomohla vybrat nějakou pěknou čepici, až půjdeme do Prasinek? Už mi začíná být zima na uši," ptám se jí, když vycházíme z učebny a já oknem koukám na ten nečas. V duchu počítám, kolik měsíců do léta. Nakonec docházím k jednoduchému výsledku - hodně. "Nebo možná deštník," zasměju se. Čím víc se vzdalujeme od učebny a přibližujeme k obědu, tím víc mám dobrou náladu.

Ve Velké síni si hned všimnu, jak u našeho stolu stojí Sinestra s Sebastienem a mluví s Kaylou. Šťouchnu opatrně do Cass a trhnu směrem k nim bradou. "Co tam dělaj?" zamumlám, ale je to spíš řečnická otázka, než abych očekávala, že mi na ni někdo odpoví. Když ale přijdeme blíž, je mi jasné, že Kayla je připravena přeskočit stůl a zakroutit jednomu z háďat krkem. Nebo oběma?

"Ahoj," řeknu s úsměvem. "Co vy tady?" zeptám Sin se Sebem se pořád s tím veselým tónem, kterým se snažím uklidnit situaci. Podívám se při tom na Kaylu a můj pohled říká jediné - všechno v pohodě? Ale v tu chvíli se objeví incesťačka, která má fakt výborný smysl pro načasování. Stojí mě to veškerou vůli, abych neprotočila oči a neposlala ji do hájku zeleného. Jen se na ní kysele usměju, ale nic neřeknu. Koneckonců nejsem Cass opatrovník, nepotřebuje můj souhlas a taky jsem jí slíbila, že se budu chovat slušně. Tak to jsem já, chovám se slušně! Podívám se na Cass, jestli si mého slušného vychování všímá. Trochu u toho zvednu obočí a pobaveně se zašklebím. 

A taky chci zadržet Kaylu, kdyby se rozhodla zase někoho přetáhnout. Rychle zkontroluju stůl, jestli tam není chobotnice, i když Kayla by možná nepohrdla ani kuřecím stehnem. Proto se nenechám Dianou rozptýlit víc, než je nutné. Člověk musí být rychlý a pořád ve střehu! Jako když krotíte tygra.
 
Sebastian G. Sharivar - 06. února 2019 10:00
froy8869.jpg

Velká síň

Kayla, Sinestra

14. října, středa


Odložím pohár s džusem a sleduji Kaylinu reakci. Povytáhnu obočí a trochu se zarazím, když vidím ty známé lesklé oči, co holky mívají. Nejhorší atomová zbraň, kterou na vás holka může hodit, je začít brečet. Vydírací technika. Už si představuji, jak ji začnu uklidňovat a nadechuji se: „Že si-“ přeruší mě španělština, za kterou otočím hlavu.

Sinestra se přiřítila jako lavina a začne probírat své konspirační teorie a všechno dává Kayle sežrat takovým způsobem, že nebude muset ještě tak týden nic jíst. Chtěl jsem říct něco o tom, jak jsem slyšel, že Kayla je nudná, ale tohle je o něco rozsáhlejší verze toho stejného. Nejdřív chvíli pochybuji, jestli Sinestra lže stejně jako jsem chtěl lhát já, pak mi to potvrdí, když se zeptá na Angelu. Už mi ani nevadí, že se tolik rozkecala. Jasně, že se mu líbí.
Pousměju se a blahosklonně pokývu hlavou, jako že jsem slyšel, jak o Angele Nick mluví. A jestli se líbí mně? „Tak jako, ujde, že jo,“ přitakám na pohled té kruté ženy.

Pak mě Sin lehce odkloní hlavu stranou, na to se jen zazubím a hraju její hru, natáhnu se pro džus ve sklenici a napiju se. Zamrkám zpátky na ty dvě, až když je řeč otočená zpátky ke mě. Sinestra na to jde teda rychle, pomyslím si, jakmile se tak zářivě usmívá. Proč se na mě takhle neusmívá normálně, obyčejně se spíš jen vysmívá.
Pozvednu sklenici s džusem ke Kayle jako kdybych si s ní připíjel „na zdraví“ a široce se usměji, protože jsem připraven na každou špatnost.

To už Kayla spustí slzy jako vodopád.
„No... Kaylo, neber si to tak, já myslím, že zrovna třeba taková Angela se mu líbí jen proto, že pořád říká všem „ne“. Mně taky jednou řekla, že se mnou nepůjde na rande, ale pak dodala, že mám fakt pěkný vlasy a hned sem jí chtěl dát opsat svůj domácí úkol, jestli víš, co tim myslím,“ dodám důležitě svou vymyšlenou historku a pokrčím rameny.
„Umí to dávkovat a umí se chlapům dobře věnovat,“ zopakuji slovo věnovat, abych to trochu doplnil. „Ani málo ani moc a to je to strašně tajemný.“ A taky že její zadek si zaslouží zvukový efekty z komiksu – bum, prásk, plesk! „Nemusíš ho přece hned podvádět. Mně říkal, že ho trochu nudíš. To mi teda nepřijde, že bys byla nudná, ale asi je pro něj někdy fajn to nadšení střídat. Nebo si tě prostě jen nezaslouží.“
Podívám se zpátky na Sin, jestli to tak bere taky a hlavně se chci trochu vyhnout pohledu na ubrečený obličej Kayly. Letmo se ohlédnu i k našemu kolejnímu stolu.
 
Kayla Harper-Burns - 05. února 2019 22:16
jenna39106.jpg
Velká síň

14. října, Sebastian, Satanestra 



Ze čtení o vážně zajímavé kospirační teorii, podle které jsou potlouky nabité emocemi ukradenými mudlům, kteří prošli kurzem zvládání vzteku, mě zničehonic vyrušil Sebastian. A pak na mě shodil atomovku. Prostě jen tak. Jakoby nic. Prostě si jen tak sedne a prohlásí, že o mě Nick mluvil. S ním? Proč proboha? S kým ještě o mě jako Nick mluvil?? Co si o sobě vůbec myslí, přijít za mnou, tvářit se jakoby nic a takhle mě mystifikovat? Další zmijozelská sviňárna?? Nebo mě chce jakože "varovat"? O co mu jde?? Jede po mně?? Jeho vážné zavrtění hlavou jako by otřáslo celým světem.

Moje bezmračná nálada byla v okamžení fuč a vystřídalo ji tornádo možností, jak by ta věta mohla pokračovat, jedna horší než druhá:
No jo ale... spí s Alex.
No jo ale... spí s Helen.
No jo ale... spí s Beccou.
No jo ale... spí s Alex, Helen a Beccou. Najednou. A všechny jsou těhotný.
No jo ale... nestojí o tebe! Nick tě nemiluje! Jdi se zahrabat do díry a umři! Tvoje existence je ostudou pro Havraspár, tuhle školu a celou kouzelnickou komunitu! Nikdy tě nikdo nebude milovat! Nestojíš za to! Nikdy stát nebudeš! O co se tu vlastně snažíš?! NICK TĚ NEMILUJE!

Potlačila jsem chuť praštit Sebovi hlavou o stůl a následně vystřílet celou školu, jak to Amerika ještě neviděla. Jen stěží jsem potlačila slzy, zatímco on si úplně v klidu naléval džus. "A-ale co?" vymáčkla jsem ze sebe slabě. 

Možná mě ani neslyšel, možná prostě nestihl odpovědět, protože se u nás zjevila Sinestra a začala mluvit hadím jazykem. Já že se Nickovi nevěnuju? Že se mu vyhýbám?? Cože? Jak by něco takového mohl říct! Proč by to vůbec říkal JÍ? Teď už jsem slzy neudržela a skoro jsem si ani neuvědomovala, že mám pusu napůl otevřenou v údivu. Jak bych mohla mít někoho jiného? Nikdo jiný není! Nikdy bych mu nic takovýho neudělala! A vzápětí mi díky Sin do hlavy skočila nová věta: No jo ale... spí s Angelou.

Trochu připitoměle jsem následovala její pohled na Seba. No jo ale... spí s ANGELOU! Ta myšlenka se mi v hlavě stále točila a točila a mlátila mi zevnitř do lebky. O Angele jsem toho věděla tak málo. Nicméně...  "Ty m-myslíš, že by něco takovýho vážně mohlo pomoct?" fňukla jsem skrz závoj slz. "V-vždyť to vůbec nedává smysl! Nejdřív řekneš, že Nickovi v-vadí, že se mu málo věnuju a vzápětí mi radíš, ať si ho všímám ještě míň než p-předtím a podvádím ho? O co ti vlastně jde, Sinestro?!" Moje zoufalství se pomaličku začínalo měnit na vztek.


 
lady Christina De Spontin - 05. února 2019 21:57
234723.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce

Označení



Každý den se nesl v podobném duchu. Nestalo se v podstatě nic, co by stálo za zmínku. Hodiny probíhaly v klidu s pravidelným narušením v podobně fňukání některých našich zdivočelých spolužáků. Za ta léta bych se divila, kdyby se byť jen jeden den obešel bez ztracených bodů kvůli něčímu temperamentu. Nebo bez trestů. Profesorka Babblingová by měla zvážit změnu kariéry nebo alespoň návštěvu psychologického poradce. Test a zkoušení je v pořádku. Jeden za všechny, všichni za jednoho, praktikuje to tak více kantorů. Jen mi nejde do hlavy, jak snadno ztrácí kontrolu sama nad sebou, že ji vykolejí jen taková hloupost jako povídání při výuce. Za ty dekády, co tu pracuje přeci musí mít vybudovanou nějakou imunitu.
Z Péče o kouzelné tvory jsem nějakým nedopatřením vyfasovala referát. Jedinou útěchou mi bylo spárování se Sinestrou, která má v tomhle oboru jistě obsáhlejší znalosti než já. Nakonec to mají v rodině. Přesto jsem si vypůjčila pár knih, jen pro jistotu. A zatím, co celá škola šílela nad famfrpálovým zápasem, Chouette měla plná křídla práce s vyřizováním mé korespondence. Kromě listu od strýce, jež obsahoval naprosto rozkošnou kresbičku mé drahé sestřenky, psaní od mamá, se štědrým kapesným a povolením do Prasinek, mi přišel i milostný dopis od pana Kingspina. Nepotěšil mne, skutečně ne. Představa toho Shreka, jak slintá nad mou fotkou, mi přinejmenším hnula s žaludkem. O to více mne rozladil fakt, že se nenechal odbýt. Copak jejich generace nemá žádnou hrdost? Nicméně by bylo hrubé, kdybych po takovém vyčerpávajícím výlevu emocí odmítla jeho žádost. Byla to nakonec i má šance, jak se Ruperta zbavit na dobro.

Dopis

Nepředpokládala jsem, že by bylo nutné se zmiňovat o tom, že naše schůzka bude čistě z těchto důvodů. Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a kdybych vděčnost cítila, poděkovala bych mu už v dopise. Nemohu to však učinit. Nikdy jsem o jeho náklonnost nestála a on jí podlehl ze své vlastní vůle. Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto neúmyslně. Jsem si jistá, že tento platonický cit založený pouze na jedné jediné pohyblivé fotce a pochybném vyprávění mé mamá, nebude mít dlouhého trvání.
A když už jsme u platonických citů, Patrick byl skutečně vytrvalý. Po neustávajícím nátlaku z jeho strany, jsem nakonec svolila a nechala se jím pozvat na schůzku. Když nad tím tak uvažuji, ani jsem neměla důvod odmítnout.
Deirdre s Reginou byly nyní plně obeznámeny s mou situací. Po tom incidentu v hlavní síni jsem se před nimi nemohla dále tvářit, že je vše v pořádku. Samozřejmě jsem určité detaily vynechala. Důležité bylo, že se vztah mezi námi nijak nezměnil a pokud to mohu tvrdit, ještě ho to posílilo. Pár nocí strávených jen v jejich společnosti nad pohárkem vína nám jen prospělo. V jedno krásné podzimní odpoledne mě Deirdre pozvala do Prasinek. Zašly jsme si na oběd, prolezly pár krámků, přičemž jsme celou dobu vedly velmi podnětnou konverzaci v podstatě o všem, co se v našich životech momentálně odehrává. Nikdy jsem si neuvědomila, kolik chlapců se kolem mé přítelkyně vlastně motá. Byl to velice příjemný den. To s ní jsem konzultovala svou korespondenci s Rupertem. Nebyla z toho o nic nadšenější než já. Holt ne každý je jako její bratr Nikolas. Několikrát jsem si s ním přes Dee vyměnila pozdravy, ale to je tak nejdál, co se náš vztah kdy dostal. A také dostane. Bohužel.


Hlavní síň

14. října, Středa

Domenico, Colette + ostatní



Hned po probuzení jsem vzdala jakékoli pokusy o ranní běh. Venku bylo nanejvýš odporně, takže jsem jen s tichým obdivem sledovala Colette a její odhodlání se do toho nečasu vydat. Na své postavě si sice zakládám, ale nejsem takový fanatik, abych se nutila do takových extrémů. Navíc… Přeci si nezničím boty. Osobně jsem nehodlala ven vyjít dříve, než bude nezbytně nutné. Snad se to do odpoledne trochu vybere, jinak budu Patrickovi muset naznačit, abychom to nechali na jiný den.
První hodina byla jedna z mých nejoblíbenějších, proto jsem nesdílela Domenicovo nadšení nad jejím zrušením. A už vůbec jsem nebyla nadšená z toho, jak se k profesorce choval. Kdyby se uměl ovládat, vůbec by k nějakému zkoušení nedošlo. Italové. Nezvladatelné temperamenty a obří ego k tomu. Stržené body jsou jen logické vzhledem k povaze profesorky Babblingové. To i Luqueba měla dostatek rozumu, aby se při zkoušení vyhnula nejapných poznámek. Ne. Domenico vždycky musí mít poslední slovo a pak to takhle dopadá.
Mohla bych nad ním kroutit hlavou donekonečna a stejně by to nic nezměnilo, proto jsem se v tichosti odebrala na další hodinu a jeho kárání nechala na Parkové. Nešlo si nevšimnout, jak se kolem něj ona mrzimorka motala. Podle mého názoru jsou tu i lepší partie. Vždycky jsem si myslela, že má Domenico blíž k Helen, ale asi jsem se pletla. Inu, mohlo to být horší. Mnohem horší. Test z Dějin byl sice neočekávaný, ale ani zdaleka mě nezastihl nepřipravenou. S radostí jsem vyplnila každou otázku i o doplňující informace a učebnu opustila v dobré náladě, že jsem zajisté prošla na více než výborou. (10 + 1 = 11) Mé kroky mířily rovnou do Hlavní síně. Vzala jsem to kolem nástěnky, kde jsem se dodatečně dopsala na Magii v domácnosti. Na runách jsem již zapsaná byla a volné místo na jezdectví mi vyfoukl Domenico. V rychlosti jsem si ještě opsala rozvrh kroužků a pak se připojila ke svým spolužákům u zmijozelského stolu. Sinestry se Sebastianem jsem si všimla až v momentu, kdy jsem dosedala vedle Domenica. Je snad u Havraspárů dnes nějaký sraz nebo co? Třeba se jim zastesklo po jejich pravidelných návštěvách u našeho stolu.
Colette, Domenico.” pozdravím oba své spolužáky a položím si učivo vedle sebe na lavičku. “Dobrou chuť.” nandám si jídlo na talíř, naplním si pohárek vodou a povytáhnu obočí, když si všimnu, jak naším směrem zírá kdosi od mrzimorského stolu. “Myslím, že se někdo dožaduje tvé pozornosti, Domenico.” utrousím pobaveným tónem. Těch pohledů by si nevšiml jen slepec.
 
Diana Gabriela Black - 05. února 2019 21:07
217783139.jpg

Shrnutí

Před měsícem
Dvojče, Becca, Cass

Konečně podzim! Společně s jarem nejkrásnější a nejsuprovější období roku. Všude hraje plno barev. Není ani horko ani zima. Prostě paráda! Jako jo ty dešťový přeháňky jsou někdy opruz. Jako by se příroda nemohla rozhodnout, jestli teda pršet bude nebo nebude. Ale zase je to perfektní příležitost, jak vyválet bráchu v blátě.

Však jsem si takovou příležitost nenechala v průběhu uplynulého měsíce ujít! Dalo mi sice práci ho vytáhnout ven s tím, že se chci projít a potlachat. Ale vymlouval se na to, jak je unavej po famfrpálu, kterej jsme projeli. Popichováním a příslibem jedlého úplatku jsem ho, ale nakonec udolala! Nejdřív jsem si s ním dala závod a schválně ho nechala vyhrát. Pomsta ale byla sladká!
Jakmile doběhnul s dojmem, že mě porazil na plné čáře, tak jsem využila situace a skočila mu na záda. Držela jsem se jak klíště! Takže se se mnou pěkně pronesl, a když mě chtěl shodit, šel dolů na zem pěkně se mnou. Má akce nezůstala bez odezvy, a tak trochu jsme se sourozenecky servali. Nic nového! Div, že jsme doma z pokoje ještě neudělali kůlničku na dříví.

Taky jsem se jednoho slunečného dne snažila z Thomase vytáhnout, kdo na škole se mu krom profesorky líbí. Rozhovor jsem si zpestřili koukáním na studentky, které se kolem nás mihly, a popichovali se, kdo z nás dvou by ji sbalil spíš. V důsledku toho se náš rozhovor stočil trochu jinam… Ještě se k tomu určitě vrátíme, protože se máme stále o čem bavit.
Do našeho zorného pole se připletla i Cassandra. Byl by hřích toho nevyužít! Navíc, když procházela přímo kolem nás. Bez zaváhaní jsem ji zvesela pozdravila a snažila se jí zatáhnout do rozhovoru. Cass byla ovšem poněkud… nesvá. Spíš se bavila se mnou a to ještě velice nejistě. Na brášku téměř nereagovala, a když ano, tak velice úsporným způsobem. Nakonec se s námi rychle rozloučila a pokračovala dál. S dvojčetem ani v nejmenším neměli páru, co se děje. Možná byla chyba ve zvoleném tématu.

Bohužel mi celý ten příjemný měsíc pokazila jedna konkrétní osoba! REBECCA ELIAH RIEL! Chm Eliah to je ovšem pěkně blbé prostřední jméno. Kdo by chtěl se takhle debilně jmenovat? Čůza jedna si zase dovolila mluvit o „milovaném“ papínkovi. Škoda, že byl brácha popblíž a zastavil mě! S jakou chutí bych jí pořádně propleskla, aby si konečně zapamatovala, že si nás nemá brát do huby! Jak já si přeju, aby provokovala dál, abych jí mohla dát oprávněně napráskat!




Z hodiny na hodinu ------> Hlavní síň

Středa 14. října
Dvojče, Angela, Cass a jedinci v doslechu u Havraspárského a Nebelvírského stolu

Den začal jako každý jiný. Snídaní! Po kvalitním spánku člověku pořádně vyhládne a je nutné se pořádně najíst. Napapkám se pěkně do příjemného pocitu sytosti a spokojenosti. Nezapomenu si pobalit nějakou tu chutnou sváču a rovnou něco vrznu Thomasovi, protože víc rukou prostě víc pobere a více kapes se toho více vejde.

Profesorka na starodávné runy nám oznámila, že se tenhle předmět spojuje s kroužkem runové magie. Však proč ne, když se jedná o podobné věci, alespoň se ušetří čas! Někteří ze spolužáků byli ze zrušení předmětu nadšenější než jiní.

Hádám, že testík z Dějin čar a kouzel na popularitě tomuto předmětu ani v nejmenším nepřidá. Dobrá paměť dokáže v tomhle dost pomoct, protože v hlavě uvízne hodně věcí bez nějaké výrazné námahy. (5 + 3 = 8) Když to jde, tak se snažím dát dvojčeti něco opsat, aby si alespoň trochu něco nahnal.
Po zkoušce následoval referát Angely a Charlotte o upalování čarodějek. Holky si s tím poradily dobře!
Když profesor začne přemýšlet, komu určí referát jako další, tak se tvářím velice nenápadně. Jako Dějiny čar a kouzel mám ráda, ale do referátu se mi dvakrát nechce. Když se ovšem dozvím, že jej se mnou bude páchat Cass, hned je mi o něco veseleji. Vyhledám ji pohledem a zastřihám obočím. „To bude příjemné!“ zašeptám k Thomasovi.

Konec a já jsem jak u vytržení, protože je čas oběda!
„Nezdržuj porád!“ houknu na dvojče, kterému trvá snad celou věčnost, než se sbalí. „On to snad dělá schválně!“ napadne mě, když vidím to jeho šnečí tempo.Brááááááááááácho,“ řeknu otráveně, „dělej nebo mi to všechno sní.“

Konečně!
„Honem, honem, honem…“ zbytek vyzí do ztracena, protože to už běžím směr Hlavní síň.
Nezdržuju se a rovnou zapluju k našemu stolu. Nástěnka počká! Případně mám spolehlivého bratra, který zjistí vše potřebné a informace mi přetlumočí.

Angelo, ty vůbec nejíš,“ pronesu starostlivě, když vidím, jak se spolužačka nimrá v jídle. Párkrát jsem si všimla, že se v jídle spíš rýpe, než aby putovalo do žaludku. „Jestli to takhle půjde dál, tak si tě asi vezmu na starost a budu dohlížet na tvé stravovací návyky,“ řeknu prostě bez jakékoli výčitky, ale rozhodně. Asi budu sledovat, jak Angela jí nebo nejí. „A tady brácha mi s dohledem pomůže! Že jo!“ lehce ho kopnu do holeně pod stolem.

Naberu si na talíř a pustím se do toho. Potom čmajznu něco z bráchova talíře, protože ukradené prostě chutná líp.
„Tak co si ještě dám?“ Rozhlédnu se a zvažuju, co si nabalím na svačinu. „Banány? Mandarinky? Kiwi? Jablka? Pomeranče?“ Z přemýšlení nad životním dilematem mě vytrhne, když koutkem oka zavadím o Cassandru. Jídlo mě zaměstnalo na tolik, že ani nevím, kdy dorazila. „Referát!“
„Omluv mě moje zbožňovaný dvojče, ale musím na chvilku odběhnout,“ zvednu se a vezmu si na tu dalekou cestu k Havraspárskému stolu kiwu. „Ale neboj, za chvilku jsem tu,“ řeknu Thomasovi před odchodem.

„Zduř!“ pozdravím osazenstvo stolu. „Nebojte, tentokrát k vám nejdu na lup,“ zvednu ruce v obraném gestu. „Nooooo, i když ty jablka vypadaj lahodně.“
„Potřebuju si jen na chvilku půjčit Cass.“

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84932422637939 sekund

na začátek stránky