Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Christian Dragon - 03. února 2019 22:16
hpkopie2096.jpg

Čas plyne, jako voda, aneb měsíc poté

Přítomní a zmínění spolužáci


Ten poslední měsíc, který utekl, jako voda byl na jednu stranu nic zvláštního, na druhou stranu se stihlo stát dostatek věcí na to, abych ten měsíc nenechal jen tak plavat.
Přišlo mi, že Ryan na mě měl stále pifku. Ty jeho zabijácké pohledy byly občasně k nevydržení a hlavně byly nehorázně otravné. Mluvit se mnou taky mluvil minimálně, nebo mi to tak alespoň přišlo. Alespoň, že při famfrpálových trénincích jsme dokázali naše osobní neshody odložit strašnou a fungovat, jako tým. Přece jen, kdyby ne, tak nám to asi Erika docela spočítá a při zápasu bez spolupráci není šance na výhru.
Pomluvy a změny mezi vztahy svých spolužáků jsem raději nechával tak nějak plavat. Smrt Jacquie naštěstí postupně většinu přestávala tolik tížit. Čas hojil rány. Ne však všem. Angela na tom byla stále stejně, pokud to nebylo dokonce horší. Uzavřená do sebe, mlčenlivá a odtažitá.....jasně, když to šlo snažil jsem se jí rozveselit, přivést na jiné myšlenky, nebo si s ní promluvit, bohužel v nevalným úspěchem. Byla, jako nedobytná věž bez dveří a oken. Bylo mi z toho smutno i za ní. Mrzelo mě, že se pořád trápí a nikoho k sobě pořádně nepustí, ale bohužel za ten měsíc jsem nepřišel na kloudný způsob, jak to změnit.
Pak minul famfrpálový zápas proti Zmijozelu, myslel jsem, že je dostaneme, celou dobu se nám dařilo držet vítězství na naší straně, ale pak jim padla do rukou zlatounka a bylo po všem. Porážka byla hořká a nepříjemná. Bylo to selhání, které jsem nenesl úplně nejlépe, přece jen byla to ztráta pro kolej......jedna z mála potěšujících věcí na tom všem bylo, že jsem si na tribuně všiml během zápasu, že nám Angela fandila. Málem mě kvůli tomu sejmul potlouk ale, zahřálo to trošku u srdce.
Pak už to víceméně prostě letělo....

V tuhle chvíli jsem doufal, že Erika naplánuje našemu týmu nějak dobře tréninky na famfrpál, pokud máme příště našeho soupeře porazit bude to zapotřebí.
Hned na první hodině dnešního dne jsem se dozvěděl zajímavé novinky a to například ty, že se tenhle předmět shrnul dohromady s jiným a tím pádem se nám změnil jeden vyučující, nebo respektive ubyl. To nebylo až tak špatné, alespoň bude vše trošku utříděnější.
Nemohu říci, že by mne lehce nepotěšilo, že Domenico dostal bodovou srážku za svůj nedbalý přístup v hodině, ala dám si šlofíka.
Na nástěnce hlavní síně bylo pár dalších změn. Ta největší, co se mne týkala, pokud nepočítám, že se mi některé předměty sloučily, kroužky přesunuly do předmětů , byla asi hodiny navíc od Studentojeda. To byla útrpná myšlenka a zachraňovalo to jen to, že se snad něco naučíme a že nás snad nenechá v lese na pospas všemu, co tam je...ač asi bych se tomu nedivil.
Následovala hodina ubíjení dějin čar a kouzel. Opět jsem měl problém neusnout, avšak nečekaná písemka, mne probrala více, než dokonale. Snažil jsem se napsat test, co nejvíce po paměti, která nebyla zrovna oprášená, ale snad trošku pomohl referát, který jsem se snažil poslouchat. Doufám, že alespoň projdu, zde to bylo vždy nejisté (7-1 = 6)
Musím říci, že se mi více, než ulevilo, když nastala doba oběda a já mohl jít s ostatními do Velké síně. Než jsem se dostal k našemu stolu zůstal jsem na chvíli číst u tabule, co je nového.
"Jůůůů koťátka....ach jo, kdybych tak měl pokoj pro sebe mohl by tam mít Arwin společnost, ale takhle...."
Trošku mě zamrzelo, že si patrně dalšího chlupáčka vzít nebudu moci. Zahlédl jsem u tabule se mihnout i Angelu, ale tak nějak od posledního docela prudkého výstupu minulý týden, kdy jsem myslel, že by bylo fajn vytáhnout jí někam mimo kolej, jsem si držel odstup. Chvíli jsem se za ní díval, když mizela k našemu stolu a pak se vydal k němu také. Sedl jsem si na nějaké volné blíže nespecifikované místo a pustil jsem se do jídla. Trošku zamyšleny, trošku zaposlouchaný do okolního dění.
Poslední dobou mi zase nějak kolísala nálada, ale ono se to vezlo všechno se vším.
"Už začíná být chladno."
Myšlenky mi utíkají úplně někam do pryč.
 
Angela Silverlin - 03. února 2019 21:58
angie495.jpg

Shrnutí



od poloviny září do poloviny října



Uplynulý měsíc byl nekonečný a zároveň neurčitý. Od toho večera, kdy jsem ztratila dojem, že už mě nic nemůže zranit, se všechno ubíralo v mlze. A ta mlha houstla, temněla a stavěla mezi mnou a ostatními další nepropustnou hráz. Další z mnoha.

Na hodinách jsem podávala své obvyklé výkony. Nic zvláštního, nic neobvyklého. Vlastně nikde jsem nevykazovala zvláštní změny – stále pilná studentka zašitá v knihovně nebo na dlouhých procházkách po pozemcích hradu. Stále neviděna v Prasinkách, ostatně povolení od prarodičů ani po měsíci nedorazilo. Pozornější pozorovatel si mohl všimnout, že občas jsem vynechávala jídla. A když už jsem byla u stolu, nestálo to za řeč. Kdo si ráno přivstal, vždy mě mohl potkat na pozemcích v běžeckém. Za každého počasí.

Můj společenský život už snad ani nebyl na nule, spíš v minusových hodnotách. Pár neúspěšných pokusů Christiana vtáhnout mě do dění nebo mě nějak jinak spasit skončilo tím, že jsem ho velmi neslušně s křikem poslala někam, kam ani slunce nesvítí, a celý víkend nevylezla z postele.
A pak vlastně... Pokud jen někdo chtěl promluvit křivého slova o Jackie, o její rodině, byla jsem schopná se opravdu rozzuřit. Z chladné samotářky se tu a tam stal běsnící šílenec.
Věděla jsem, že toto není nejlepší stav mé mysli, ale neměla jsem žádnou sílu, ani touhu s tím cokoliv dělat. A tak jsem ani neoslovila Coraline, jak jsem původně plánovala.

A do toho povinné sezení s naší psycholožkou. I ona měla nějaké moudré řeči. Seděla jsem, nic jsem nenamítala. Vlastně od prvního sezení jsem už promluvila sotva půl slova. Kearney to bohužel neodradilo, naopak. Prý se musíme sházet pravidelně. Každý týden. Už se mi asi opravdu nic hrozného nemůže stát.

Jediným světlým bodem byl kupodivu famfrpál. Ani nevím, z jakého důvodu jsem tam šla, ale seděla jsem na okraji nebelvírské společnosti, která fandila jako o život. A já... Asi taky trochu fandila. A viděla na každém rohu Jackie. Ani mi nevadilo, že jsme prohráli, smysl pro tuto hru se mi rozhodně neprobudil.





Z hodiny na hodinu --> Do Hlavní síně



14. října, středa



Další den, který mi splýval mezi ostatními. Ráno běh navzdory stále chladnějšímu a nevlídnějšímu počasí, skromná snídaně a jedna hodina za druhou. Runy, dějiny s referátem i testem. (7 – 1 = 6) Vlastně jsem si ani nebyla jistá, co jsem tam psala.

Společně s ostatními jsem opustila učebnu a zamířila do Hlavní síně, ovšem se zastávkou v umývárkách. Poslední dobou jsem vždy měla pocit šíleného horka, ale přitom jsem měla studené ruce jako led. I tak jsem se ale osvěžila na tvářích trochou vody. Bledý výraz a propadlé tváře, možná bych mohla začít trochu víc jíst, třeba by mi Kearney dala pokoj, mi opětovaly pohled. Otočila jsem se na patě a na chodbě se opět připojila k ostatním, co mířili do síně na oběd.

Ještě jsem se však zastavila u nástěnky. Studentský magazín ve mně žádnou reakci nevzbudil. Ovšem musela jsem si zapsat nový povinně volitelný předmět. No, to je teda výběr... Trochu jsem si povzdechla a své jméno napsala pod předmět Studium mudlů. Ještě jsem se zapsala na kroužek Runové magie a podívala se, jak jsou naplánované kroužky na víkend. Očima jsem prolétla změny od Snapea a zapsala si je na kus pergamenu, co jsem vyštrachala v batohu.
Nejdéle jsem se zastavila u inzerátu s koťátky. Mé oči ožily. Ale co by tomu řekla Saša... Přeci jen, tolik prostoru tu není, tedy v ložnici... Ještě chvíli jsem si prohlížela roztomilou fotku, než jsem zamířila do síně k nebelvírskému stolu.

Posadila jsem se hned u vchodu. Na talíř jsem si nabrala trochu salátu a začala se v něm spíš nimrat, tu a tam jsem něco snědla.

 
Sebastian G. Sharivar - 03. února 2019 20:32
froy8869.jpg

Uplynulý měsíc


Na famfrpálovém zápasu proti Nebelvíru jsem nechyběl a poctivě fandil, protože jinak by mi mohlo utéct pár mincí v sázce, kterou jsem domluvil se lvi před začátkem. Při tak velkých zápasech si věří každý, ale vyhrát může jenom jeden a já měl znovu štěstí. Nebyla to jediná sázka, v další jsem vyhrál jinou cenu a to červeno-zlatá nebelvírská šála, o kterou jsem se vsadil s jedním třeťákem. Ubohá šála pak při oslavách vítězství byla rituálně upálena za hlasitého lomozu a povzbuzování od spolužáků.

Některé předměty šly lépe jako starodávné runy, jiné hůře jako třeba přeměňování. Prostě normální začátek školního roku, kdy se ještě skoro nikdo nestresuje závěrečnými zkouškami. Užíval jsem si každý sluneční paprsek, který se na pozemcích objevil, než přijde zima, kterou nemám rád. Nejenom kvůli tomu, že dívky se zahalují až příliš, ale i kvůli nepříjemné atmosféře uvnitř studeného hradu. Už aby bylo jaro.

Učebna > Velká síň

Nataniel, zmijozelský stůl

14. října, středa


Nejdřív jsem byl trochu zklamaný, že se starodávné runy ruší, ale jakmile mi došlo, že budou stále dostupné jako kroužek, navíc s mou oblíbenou profesorkou, ulevilo se mi. Na runovou magii mám už jako zapsanou, tak nebude potřeba to nijak zvlášť řešit.
To, co mě ale spolehlivě dokáže uspat, jsou Dějiny čar a kouzel. Ještě horší bylo, že hned na začátku jsme vyfasovali test. Mnul jsem si otráveně čela a na otázky na pergamenu jsem koukal jako na naprosto neznámou věc. Začal jsem lovit z patra, byl jsem, jak se říká, úplně v lese. Chce to podvod. Nakláněl jsem se k spolusedícímu, před sebe, za sebe, pod lavicí zkoušel lovit učebnici s danou látkou. Snažil jsem se jednoduše opsat, co se dalo (7 – 1 = 6). Naštěstí se mi podařilo opsat aspoň něco, když se Binns zrovna nedíval.

Po odevzdání se tvářím samolibě, že to byla hračka a rozhlížím se po otrávených tvářích, kteří mají jiný názor. Angelu s Charlotte poslouchám, rozhodně je to poutavější vyprávění než od profesora ducha. Bradu si opírám o ruce založené na stole. Na řadu přijde zadání pro referát na další hodinu, posměšně se ušklíbnu ke Cassandře a Dianě, pak mi ale spadne úsměv z tváře, když překvapivě Binns řekne ještě další dvě jména.
Narovnám se v zádech a s utrpěním zaúpím. V duchu se ptám proč zase já, ale než stačím cokoli namítnout, hodina končí, všichni se zvedají a Binns si odpluje do tabule jako kdyby nic. Jděte do háje s Gilgamešem!

Vstanu ze židle, hodím učebnici do brašny a popruh si natáhnu přes rameno. Pohledem vyhledám Nataniela. Nejdřív ho chci seřvat, že kvůli němu musím vymýšlet nějaký blbiny, že to on nedával pozor, ale pak chytnu světlou chvilku, když mi v hlavě blikne a zarazím se. Dojde mi, že on je tak trochu šprt, co má pořád hlavu v knihách.
„Fajn, nevím o tom ani kulový, tak doufám, že ty jo.“ Dohodneme se, že to on bude číst ty slátaniny a já už si v duchu představuju, jak jsem vlastně vyhrál, protože Nataniel udělá všechno za mě. Nejradši bych ho nechal udělat všechno samotného, jenomže když vidím, jaké je venku počasí, stejně asi nebudu mít co dělat a půlhodina mě nezabije. Taky už se mi stalo, že mě má dvojice před pár lety vypekla a napráskala, že jsem na referátu nic neudělal. Nataniel souhlasí, dál to tedy neřeším, nevypadá na to, že by se chtěl dlouze vybavovat. Někdy mi přijde jako z jiné planety.

Už mi kručí v břiše, tak se s ostatními vydám do velké síně na oběd. Před nástěnkou je jaksi plno a já nemám náladu se natahovat přes ostatní. To počká.
Zamířím ke kolejnímu stolu, pár lidí už tu sedí. Všimnu si svého bratra Gabriela u zmijozelského stolu, obklopeného lidmi z jeho ročníku a jak okolo něj procházím, lehce ho plácnu přes tu jeho dutou hlavu, aby si mě všiml. „Jestli mi něco přijde, tak naklušeš,“ oznámím mu bez pozdravu a myslím tím samozřejmě poštu. Na konci minulého roku jsem přišel o sovu a tak mi poštu zatím nosí sovy mých bratrů. Gabriel za mnou křičí něco sprostého, ale toho už si nijak nevšímám a posadím se o něco dál, k volnému talíři. Natáhnu se pro kus masového koláče s hovězím, přitom se rozhlížím, ke komu bych mohl přisednout a chvíli ho otravovat rozhovorem.
 
Acai Luqueba - 03. února 2019 19:34
215783.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce

Označení



Poslední měsíc utekl jako voda. Když opomenu monotónní hodiny ve škole, tak se mé dny točily hlavně kolem famfrpálu. Alex nás mordovala, až z nás tekl pot, krev a slzy, spolu s dalšími tělními tekutinami, neboť nám nedovolila vydechnout. V děsti, ve větru, hrála jsem famfrpál i ze spaní. Kor potom, co jsem viděla Cayluse chytit zlatonku. Z jásotu Jordyn jsem skoro ohluchla a ačkoli jsem na něj byla pyšná, bylo mi jasné, že na sobě budu muset zapracovat, pokud jednou máme hrát proti Zmijozelu. Zatím nás čekal jen Havraspár, ale s jejich přípravou… byla jsem celkem v klidu.
Co se naší koleje týče, vztahy mezi námi jen kvetly. Coraline se pomalu dávala dohromady, aspoň se tak tvářila. Snažila se ze všech sil sama nějak odreagovat a moje oslava k tomu byla super příležitost. Byla jsem na ni pyšná. Neuronila ani slzičku a o události s Jackie nepadlo ani slovo. Netuším, zda se někomu svěřila s hrůzami, kterými si prošla. Mně neřekla ani slovo, nenaléhala jsem. Nejsem si jistá, jestli bych to vůbec chtěla vědět. Kdykoli jsem viděla její nucený úsměv, přepadlo mě ochromující nutkání jít a něco rozkopat. Nebo někoho. Dobře by mi k tomu posloužila taková Ruby. Jediný den se neobešel bez toho, abychom se my dvě kvůli něčemu nechytly. Byly to hovadiny, vážně. Jako třeba její nonstop svítící lampička. Nebo neochota brát ohledy na kohokoliv jiného než na sebe samotnou. Možná to byla i ta arogance, se kterou tak okatě pohrdala námi všemi. Nebo to, jak nikdy neměla koule dotáhnout naší hádku do konce. Prostě se vždycky v půlce sebrala, totálně mě odignorovala a s povzneseným výrazem královny na latríně se přesunula jinam. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem při pouhém pohledu na její ksicht měla sto chutí popadnout nejbližší těžký předmět a vymazat jí ten povýšený úsměv z tváře. Natrvalo. Upřímně netuším, co na ní ten Domenico vidí.
Avan s Nairou se dobrovolně stali obětmi mé jehly a jejich uši zdobily mnou vyrobené náušnice. Je fakt, že chudák Avan to měl chvilku všelijaké, neboť jsem onen zákrok prováděla pod vlivem, ale jinak jsem na své dílo byla náležitě hrdá. Oslava byla divoká, jen jsme doteď nepřišli na to, kdo počmáral Fabianovi kotě. Úklid následujícího dne byl jak osina v zadku a nějakej debil mi nablil do bot. Mohu jen děkovat bohu, že Alex nenapadlo vytáhnout tetovací strojček. Právě s Alex jsem si při tvoření referátu na Dějiny celkem dobře pokecala. Deset bodů pro každou už byl jen super bonus.
Nuru krásně rostla, už nevypadala jak vyplivnutý chomáč vaty, jen byla o dost těžší, takže její nošení už nebylo tak jednoduché. Pomalu jsem přemýšlela o tom, že bych skočila za Kwangem, aby mi poradil, co s ní dál.



Hlavní síň

Středa, 14. října

Avan, Ruby + všichni kolem



Od rána jsem měla náladu pod psa. Každým dnem se dělala větší a větší zima. Venku bylo hnusně. Chcalo, foukal vítr. Fyzicky jsem cítila, jak moje tělo křičí po sluníčku. Pod uniformou jsem preventivně začala nosit nátělníky, ruce jsem měla nonstop jako led a do toho jsem se ani dnes pořádně nevyspala. Proč? Protože nám v pokoji svítila lampička proto. Lejdy Ruby totiž nestačí, že je na pokoji s dalšíma holkama. Už několikrát jsem měla chuť jí tu lampičku někam zahrabat.
První dvě hodiny byly taky úplně k hovnu. Nespravedlivé a naprosto zbytečné zkoušení z run vyústilo v několik stržených bodů pro Zmijozel, což mě teda nijak netrápilo. Beztak jsou až zbytečně moc ve vedení. Byla bych se po hodině s Domenicem ještě chvilku rozčilovala nad tou nespravedlností, ale zabrala si ho Ruby, tak jsem se radši zdekovala. Fakt nevím, jak tu holku může vystát.
Dějiny byly vůbec katastrofa. Na test jsem se nijak nepřipravovala a už při jeho vyplňování jsem věděla, že proletím. (1 - 2 = 0, vole) I bez oficiálních výsledků mi bylo jasné, že nebudu mít nárok ani na opravu. Utěšovat se mohu jen tím, že je teprve začátek roku a ještě určitě budu mít příležitost si to opravit nějak jinak. Třeba by se Binns nechal uplatit nějakou flaškou… Každopádně ukončení hodiny bylo jako vysvobození. Pobalila jsem si svých pět švestek a vylítla z učebny mezi prvními.
“Jakej máš pocit z toho testu? Já nevymyslela ani jednu odpověď a to jsem na některý otázky dělala referát.” zabručela jsem směrem k Avanovi, ke kterému jsem se ve své podstatě přilepila a bez okolků ho táhla ho jídelny. Nebo spíš můj žaludek. Protože co je nejlepší medicína na všechny starosti? Jídlo.
Před síní se ještě v rychlosti zastavím, abych zkontrolovala nástěnku. Do redakce se rozhodně přidávat nebudu. Už tak toho mám dost. Změny jsem jen zběžně přelétla očima, rozvrhy kroužků stejně tak a kotě fakt nechci. Nuru mi bohatě stačí.
“Beztak je to tím, že jsem se pořádně nevyspala.” odlepím se od nástěnky a plynule navážu tam, kde jsem skončila. “Ti říkám, že pokud existuje nějaká spravedlnost, tak ta káča prolítne taky.” Sova toto dořeknu, ozve se za mnou její navýsost posměšný tón. S teatrálním povzdechem protočím oči a posadím se naproti jejímu veličenstvu, abych si na talíř nandala trochu špaget. Ruby byla přesně ten typ, co hledal chybu všude, v každém a ve všem, co jsme dělali. Nikdy ony chyby samozřejmě nezapomněla nahlas vypíchnout, aby se pokochali i ostatní. Hlavně, že ona je naprosto bezchybná.
“Sice jsem se na to vykašlala, ale normálně vždycky vyplodím aspoň pár odpovědí, abych prolezla. Teď? Měla jsem co dělat, abych udržela oči otevřený.” Nejsem vybavena takovým nadhledem, abych její debilní poznámky přecházela, ale s každou další hádkou si říkám, že bych se to nejspíš měla naučit, jinak ji jednoho krásného dne zabiju. “Víš, prdelko, možná kdybych se mohla pořádně vyspat, tak bych byla odpočatá a dopadlo by to jinak. A to bych velmi ráda, ale někdo se tu jako malej fracek bojí tmy a musí mít celou noc rozsvícenou lampičku, takže nikdo z nás nezamhouří oka!” zavrčím a pobouřeně sleduji, jak si na talíř rve první, co jí přijde pod ruku. Tak strašně mě vytáčí, jaká je to salámistka.
“A nežer furt tu mrkev. Prdíš po ní jak tlustej řidič kamionu a v pokoji se pak nedá dejchat.” s tím si do pohárku naliju limonádu a konečně se pustím do jídla.
 
Nataniel P. Nielmond - 03. února 2019 19:07
tymlyl47652776.jpg

Měsíc je pryč




Ani mi nepřišlo jak rychle to letí. Než se člověk stihl řádně rozkoukat bylo toho za námi dost.
Typický skotský podzim nabízel bezpočet možností jak nachladnout. Proto bylo velmi vítané mít vlastní zásobu sypaného čaje. A ještě vítanější bylo mít i tajnou zásobu něčeho ostřejšího do něj, neboť ani sychravé, deštěm uplakané dny nebyli pro Alex důvodem zrušit tréninky. Což mi ale nevadilo. Bylo to zvláštně osvobozující v dešti vyset ve vzduchu, a poslouchat její zapálenou řeč když voda smáčela vše co měl jeden na sobě. Navíc takto si imunitu posílíme nejvíce. Tudíž mi bylo dobře. Jako vždy ve vzduchu a ve hře.Bylo toho hodně co bylo třeba trénovat, a já měl pocit že by toho mělo být ještě víc, ale to je tím že do Famfrpálu sem byl prostě magor.

Studium střídali večery na hřišti, psaní úkolů, vyřizování pošty od matky...zvláštní že se s tím co sem na začátku prázdnin udělal doteď nemůže srovnat. Odpověděl sem ji na každý list stejně. A stejně to pořád zkoušela. Marná snaha. Soustředil sem na to co mě baví..už sem vážně nechtěl řešit vztahy a něčí sny...děda měl pravdu. A chceš to i ty nebo si jen přijal matčinu vizi tvé budoucnosti...

Tak či tak, neměl sem v plánu se dále zaobírat tím co bylo. Čekal mě vcelku těžký rok, alespoň dle toho co sem viděl ve změnách v předmětech a nebo toho že na naší koleji byla zase jedna z oněch oslav, která dopadla jak dopadla...naštěstí vím kdy zmizet.


A tak šel čas, hodinu za hodinou, den za dnem....


Hlavní síň


Středa,14.října, nikdo konkrétní, okrajově Mrzimorští



Hodiny sem trochu nevnímal, snad pro to že sem měl plnou hlavu zápasu co se blíží. Takže když přišel test na který sem zapomněl, nemohlo to dopadnout hůře než dopadlo...(3 -2 =1) v duchu sem proklínal jak test tak hodiny Dějiny čar a kouzel které bych přejmenoval na Neusínej člověče...
K tomu ještě referát, když se daří tak se daří. Ihned po tom co sem si zapsal do deníku kterou látku si nastudovat, a z čeho mám referát a hodina skončila šel sem za Sebem kvůli dohodě. Ihned jak mě zmerčil že se blížím spustil sám co a jak a tak našeho dohoda trvala k mé spokojenosti opravdu jen chvíli. Sejít se v knihovně, na půl hodiny, já si to načtu, on to sepíše dle toho co mu řekne, všichni se dozvíme nudné nic co už dávno nikoho nezajímá a Binss dá na chvíli pokoj.

Nastal čas se jít najíst, cestou do hlavní síně sem se stavil pro svou milovanou Aidu a nechal ji aby si zalezla do kapuce hábitu. U síně sem se zastavil u nástěnky a začal si ji pročítat.

Hledají se dva redaktoři... prolétnu první z příspěvků...Nezájem...

Pergamen od Snapa už můj zájem samo sebou vzbudil. Zapsal sem si změny které oznamoval a lehce si povzdychl že toho bude fakt dost...

Změny v předmětech...
Když sem pročetl tento oznam měl sem chuť si dát panáka, ale smířil sem se s tím...co se taky dá dělat...

Rozvrh kroužků až na nechutně brzo v neděli na můj vkus mi to přišlo vcelku fajn.

Koťátka k rezer...

Nic dalšího co by mě zajímalo tam už nebylo, podíval sem se na Aidu, jež mi zrovna seděla na rameni a asi ji zaujala vůně pergamenů na nástěnce a pousmál se...

Koťátka nechce, takže deme jíst...

Jako vždy sem se vydal k našemu stolu, zapadl na místo, nandal si na talíř nějáké ovoce a maso a nalil si horkou čokoládu. Pak sem se znovu ještě zadíval na složený arch papíru jež sem si připravoval pro Alex na další trénink a kontroloval zda je vše dost srozumitelné. Nevěnoval sem pozornost lidem kolem sebe, jen Aidě odkaz které sem podal kuličku hroznového vína a kousek šunky, do čehož se s chutí pustila přímo na mém rameni. Pak se schovala do kapuce a občas zvědavě vylezla aby se ujistila že všechno cinkání ještě neznamená že je všechno k jídlu pryč.

 
Kayla Harper-Burns - 03. února 2019 18:59
jenna39106.jpg

Před Velkou síní → Velká síň


středa 14. října, Havraspárský famfrpálový tým (si prosím všimne, co jsem dala na nástěnku), okrajově madam Hoochová



Když se madam Hoochová objevila, okamžitě se mi ulevilo. Trochu jsem se zastyděla, když mi vynadala, že jsem nepřišla už dávno, ale na druhou stranu jsem tu byla dřív než Richard nebo Erika. A to mi stačilo. "Je to všechno, děkuji," kývala jsem, zatímco můj dopis mizel v její kapse.

Zatímco madam Hoochová odcházela, padl můj pohled na nástěnku. Ježiš, no jo. Musím to vyvěsit! Vytáhla jsem další kus pergamenu, podepřela si ho učebnicí a přepsala na něj termíny, které jsem právě předala naší tělocvikářce. Když už jsem byla v tom, přidala jsem i malý obrázek orla. Protože Havraspár prostě, aby to viděli i z dálky.

Prošel kolem mě profesor Kwang a také něco dával na nástěnku. Když jsem se konečně zvedla se svým hotovým dílem, důkladně jsem si prohlédla obrázek těch roztomilých koťátek. Chvíli jsem byla v pokušení, ale pak jsem si připomněla, že už kočku přece mám. Připnula jsem svůj vzkaz a ještě si chvíli prohlížela, co dalšího tam visí. O studentský magazín jsem zájem neměla a o kroužky taky ne, nepřišly mi zajímavé. Do zápisníku jsem si ale poznamenala změny ve výuce, abych na ně nezapomněla.

Pak už jsem pokračovala do Velké síně, zabrala místo u našeho stolu a vrhla se na jídlo. Když jsem konečně zneutralizovala prokletí své noční můry, vrátila se mi chuť k jídlu. Rozhlížela jsem se, jestli už nejde někdo z ročníku, nebo jestli neuvidím Nicka, ale jak se zdálo, byla jsem tu mezi prvními. Než se někdo objeví, rozhodla jsem se hledat ještě trochu inspirace v jedné své knížce o famfrpálu, kterou jsem si opřela o salátovou mísu přede mnou.
 
Henry Kwang - 03. února 2019 15:23
henryiko6486.jpg

14. září



Shrnutí + Hlavní síň



Profesorka Hoochová, jinak nikdo konkrétní



Školní rok sotva začal a já už otáčel stránky kalendáře ze září na říjen. Ač měsíc uběhl možná až příliš rychle, nedá se říct, že bych se nudil. Většinu času jsem byl k dispozici studentům při hodinách péče o kouzelné tvory, ve školních stájích, ale také ve Španělsku na dračí farmě Sinestřina dědečka, kde potřebovali pomoc s nemocným dračím mládětem.
Sečteno podtrženo, nemohl jsem si stěžovat. Měl jsem práci, která mě naplňovala a zároveň i dost volného času, který jsem trávil buď se zvířaty, nebo s kolegy. Po čase jsem si uvědomil, že čím vytíženější jsem byl, tím méně jsem myslel na nedávnou smrt nebohé Jacqueline, která už více jak měsíc nebyla mezi námi.
Snažil jsem se si tragickou událost příliš nepřipouštět, ale kdykoliv jsem zahlédl na školních pozemcích Coraline, pocítil jsem úzkost. Už to nebyla ta věčně usměvavá studentka, kterou bylo všude vidět i slyšet. Její spolužáci jí pomáhali, co se dalo, ale měsíc byl příliš krátký na to, aby se plně zotavila.
A tak jsem jako profesor udělal tu nejjednodušší věc, jakou jsem mohl. Půjčil jsem jí několik knížek o jednorožcích, které tolik milovala a společně s nimi i svou bernardýnku Lunu. Pomohlo to. Sice na chvíli, ale pomohlo. Coraline měla možnost se alespoň na krátký čas zaměstnat něčím produktivním a jak se zdálo, společnost zvířete jí dělala dobře. Opět se tím potvrdilo to, co jsem říkal už mnohokrát. Němá tvář, která neodsuzovala, nekritizovala ani nelitovala, byla kolikrát tím nejlepším lékem na zraněnou duši.
Kromě pomáhání studentům a jejich mazlíčkům jsem se zúčastnil jako divák famfrpálového zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu. Jakožto bývalý střelec a milovník adrenalinu jsem si takovou událost nemohl nechat ujít. Žasl jsem nad souhrou Nebelvírských střelců, stejně tak nad panem Contem, který si ve Zmijozelské brance dával patrně šlofíka. Nedokáži si jinak vysvětlit, jak mu mohlo tolik camrálů jen tak prosvištět kolem hlavy, ale asi jen zrovna neměl svůj den. To se čas od času stane každému. Do příště se určitě polepší a i kdyby ne, jsem si jist, že kolegyně Hoochová to nenechá jen tak. Po celý zápas (kdy jsem žel bohu seděl vedle ní) totiž trousila poznámky na účet všech hráčů i samotného průběhu hry. Evidentně měla jasnou představu o tom, jak má zápas probíhat, ale znáte to… představa trenéra je jedna věc, realita druhá.
Zápas nakonec zásluhou pana Lawsona vyhráli Zmijozelští. Spokojen z řádné sportovní podívané jsem se vrátil zpět do svého kabinetu, přičemž jsem přemýšlel nad následujícím utkáním Mrzimoru a Havraspáru. Ne, že bych snad nějakou kolej upřednostňoval, ale v hloubi duše jsem přeci jen víc doufal ve vítězství modrých. Inu, byl jsem kdysi jeden z nich. Nějaké ty osobní sympatie tam pořád někde jsou… (Burnsová, nezklam mě!)

Když se ve středu po dvanácté odebírám do Hlavní síně, zastavím nejprve u školní nástěnky, kde stále visí můj vzkaz týkající se školního magazínu. Byl tu přišpendlený už dva dny, ale zatím se neozval nikdo, kdo by mě zaujal natolik, abych nad jeho přijetím uvažoval. Prváci nepřipadali v úvahu, vzhledem k věku i zkušenostem, druháci byli taktéž moc mladí a třeťáci… No, budu to muset zkrátka ještě promyslet. Snad se přihlásí někdo, u koho nebudu muset váhat ani na chvíli.
Ještě než se vydám vstříc síni, připíchnu na nástěnku další vzkaz, na jehož konci se vyjímá roztomilá hýbací fotografie čtyř kočičích mláďátek.


Koťata k rezervaci!



Obrázek


Sháníme nové milující páníčky pro čtyři uvrněná klubíčka v barvě whiskas. Máme dva kocourky a dvě kočičky. Koťátka budou řádně vymazlená, připravená do nových domovů. K odběru na konci října. Zájemci nechť se hlásí u Cassandry Warren-Wentworth. Návštěva předem možná.



Pro jistotu si pergamen ještě jednou přečtu, načež spokojeně pokývám hlavou. Teď už mi nic nebrání vydat se do síně, kde se usadím vedle profesorky Hoochové. „Dobré poledne kolegyně a dobrou chuť.“ popřeji zdvořile, s pohledem zabodnutým do talířů s jídlem. Skřítci se dnes viditelně činili a já už se nemohl dočkat, až všechny ty dobroty ochutnám.
 
Rolanda Hoochová - 03. února 2019 12:03
large(8)59646442.jpg

Hlavní síň



Profesoři, Harper-Burnsová

14.10.



Občas mi přijde, že čas letí stejně rychle jako zlatonka. Ani jsem se nenadála a už tu byl podzim. Ne že by se za ten měsíc cokoliv změnilo. Noviny, které chodily nemluvily o žádných nových informacích ohledně uprchlých smrtijedů a skoro se až zdálo, že se do země propadli. Přece nebylo možný, aby ty dva lumpy nikdo neviděl! Jeden z nich má na rukou krev naší studentky a jen tak si běhá po světě?!
Nijak jsem neskrývala svoje rozhořčení z konání ministerstva. A několikrát jsem Brumbálovi řekla, že by si měl promluvit s Popletalem. Nijak zvlášť mi nepřipadalo, že by se o jejich dopadení snažil.

Zrovna jsem se vracela z pozemků, kde jsem s prváky procvičovala létání. Ano, v dešti. Ti mladí dnes nic nevydrží. Jeden by nevěřil, jak drzí můžou někteří být. Zvlášť ti, co mají vlivné rodiče a vyhrožují jimi. Hned jsem jednomu nebelvírskému klučíkovi, který bude jednou povolání syn, strhla 15 bodů za neuposlechnutí profesora a za drzost. Neuvěřitelné. Prostě neuvěřitelné.

Jakmile jsem se dostala do hlavní haly, osušila jsem se a vykročila po schodech k hlavní síni, kde však na mě už čekala kapitánka havraního týmu a netrpělivě mě už z dálky vyhlížela.
,,Dobré odpoledne, Burnsová. Co potřebu-" Vrhla se na mě rychleji než vypuštěný potlouk a podala mi ručně naškrábaný dopis. Přimhouřila jsem zlatá očka a rozevřela sežmoulaný dopis.
Rychle jsem psaní prolétla. ,,No to jdete brzy Burnsová." Neodpustím si malou poznámku. Ale je pravda, že třeba taková Claythornová u mě nebyla ještě vůbec a nebo pan Cornigrum. Ten má nejspíš pocit, že po sobotní výhře s nebelvírem, kdy mu zachránilo zadek štěstí jednoho z jeho chytačů, jeho tým nejspíš nepotřebuje trénovat. Ale něco vám povím. Výkony zmijozelského brankáře byly naprosto tristní a technika zmijozelských střelců byla pro mě naprosto nepochopitelná. S nebelvírem vyhráli jen proto, že jim zlatonka spadla přímo do dlaně.
,,Podívám se, jestli je hřiště v těchto termínech volné a pokud ano, tak vám ho zarezervuji. Ale myslím, že by neměl být problém. Kromě Mrzimoru jste zatím první." Přikývnu a znovu dopis složím a vložím do hábitu.
,,Je to takhle vše?""

Pokud bylo, zamířila jsem si to přímo ke stolu.

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85409998893738 sekund

na začátek stránky