| |||
Oběd-->Jasnovidectví (K04)ségraStředa 15.9. Dobře, beru zpět. Když mám hlad já, tak mne sestra musí překvapit a sežrat toho tak dvojnásobek své obvyklé super porce. „Mě tak napadlo,“ usrknu trochu pití a pokračuji, „Hodně kouzelníků má díky magii nějakou speciální schopnost nebo tak něco. Snape má mastný vlasy, Harry zase úplně neposedný. My máme skoro telepatii. Ale to tvoje žraní, to je úplná kletba. Jednoho dne budeš jíst tolik, že už nezbyde na nikoho jiného. Celý svět zemře kvůli tvému obžerství.“ Odkousnu kus karbanátku. Sekaná s tvarůžkem. Když jen zachytím její vyčítavý pohled, nahodím nechápavý výraz. „Co je?“, zakryji si rukou ústa, aby se moc nemusela dívat na jejich nedožvýkaný obsah. Polknu a pokračuji. „Má to hodně proteinů…“ výmluva… je to strašně dobrý. Po jídle konečně vyrazíme a pak ta poznámka. V první řadě trochu zrudnu. Ale co se dá dělat, mám hold smůlu. „Jo, těším.“ Zkontroluji ještě, že nás nikdo neslyší. „Co ty víš. Za pár let budeme končit školu, možná si do té doby získám její lásku a pak už mi žádnej pitomej morální kodex nebude bránit, abych se o ní ucházel,“ pronesu vážným hlasem. Hned na to však vyprsknu smíchy. „Kdyby ses jen mohla vidět. Neboj, nejsem jedinej, komu se profesorka Rosalie líbí. Čučí na ní každej třetí kluk, kdykoli jí spatří. Nehledej v tom nic víc, než jen to, že je vizuálně můj typ. Šíleně roztomilá ženská.“ A ještě jak si je permanentně nejistá… ultimátně roztomilá ženská Samozřejmě se od sestry předběhnout nenechám, ale mrcha měla echt náskok, ještě než jsem se rozhodl taktéž vyběhnout. Pak ta rvačka ve dveřích a pád dovnitř. |
| |||
Hlavní síň 15. září Téda, já myslel, že u Zmijozelského stolu se dočkám sofistikovaných urážek, přesně mířených narážek a vůbec povýšené zášti umě servírované s dezertem. A místo toho se mi od Sin dostane upřímného pohrdání a ani se to nesnaží nějak zaobalit. Kdyby vůči mě byla tak nápaditá jako vůči Christině, byla by to větší sranda. Na druhou stranu, asi jí nestojím za snahu, nicméně ani to není důvod k tomu se chovat takto hrubě. Vážně, zmijozelští, respektive Sinestra, mi úplně zničila iluze. Kde je sakra Wolf, když ho člověk potřebuje? Ten jediný mě zatím uměl urazit s grácií a elegancí zmijozelského granda. Tak mě tak napadá, že možná právě kvůli tomu jsem měl možná až moc přehnaná očekávání. Nicméně moje myšlenky rozptýlí Caylus. Nejdřív mi trochu zatrne..okej, tak možná i víc než trochu, protože to vypadá, jakože Christinu požádá o ruku. S úlevou vydechnu, když se jedná jen o nějakou jeho verzi na téma filmu "Neslušný Návrh". Tedy, ne že by to nemělo svoji logiku, jen byla hodně zvrácená. Na druhou stranu jako jediný u stolu nezklamal moje očekávání i když jen proto, že jsem žádná neměl. Přijde mi, že od toho kluka nikdo nic neočekává. Kromě toho, že se bude chovat jako chlípný, vilný stařík po padesátce. Jsem rád, že už jsem dojedl, protože po jeho neslušné nabídce by mi určitě zaskočilo. Za normálních okolností bych Cayluse nutil to odvolat, nebo bych vyprovokoval nějakou konfrontaci. Ne jenom proto, že jsem do Týny zamilovaný, i když to samozřejmě hraje svoji roli. Ale zejména proto, že takové chování vůči jakékoliv holce považuji za nechutné. Nicméně u tohoto stolu jsem jenom host a Týna zatím není moje přítelkyně, takže nemám žádné oprávnění Calyuse hnát k odpovědnosti za jeho slova. Jen si lehce povzdechnu. "Romantika je mrtvá." Zavrtím hlavou. Vzpomenu si na huláka před pár dny, co dostala Becca. Jak mohla jít s tímhle neandrtálcem do přístěnku je mi záhadou. S naší kolejí je něco špatně. Nějak moc nás to táhne k zeleným. Tedy, já mám alespoň výmluvu, protože Christina je skvělá. Ale jakou výmluvu má Becca, to fakt nevím. My z Havraspáru máme být ti chytří, takže by nás nemělo jít jen tak oblbnout zevnějškem. No, očividně holky, jsou pořád ještě holky a je jedno z jaké koleje. To mi z nějakého důvodu přijde jako povzbudivé pomyšlení. Zatímco se mi takové myšlenky honí hlavou, Christina se zachová jako pravá dáma a chrstne Caylusovi limonádu přímo do obličeje. Podle toho, jak se u toho tváří to ale vypadá, že lituje, že to není kyselina. Dee mezitím reaguje na Cayluse. Já nevím, neměly by být Dee a Christina kamarádky? V tomhle jsme my kluci prostě lepší. Bros before hoes. Já bych na Deidřině místě kamarádku podpořil a ne si ještě přisazoval, ale Caylus je asi až moc neodolatelný. Já tu holku někdy nechápu. Samozřejmě nevím o všech vztazích ve Zmijozelu, takže nevím jak to Dee a Caylus mají mezi sebou a Christiny se zeptat nemůžu. By si nesjpíš myslela, že strkám nos do věcí, po kterých mi nic není. Normálně bych přeskakoval pohledem mezi Dee a Caylusem a snažil se něco pochytit, ale narozdíl od některých lidí, jako třeba jeden vocas z Nebelvíru, ctím soukromí ostatních, takže i když vidím, že Dee něco Caylusovi šeptá, tak projevuji zdvořilý nezájem a nechám ty dva na pokoji. Ale jestli si zmijozelská královna bolesti a utrpení myslí, že mě oblbne tím falešným úsměvem, tak se plete. Já to poznám, sám tu falešním celý oběd. Tedy, co se chování týče. Ne, protože by mě bavilo chovat se takto striktně formálně, ale protože mám pocit, že to ode mě Týna očekává. Co člověk neudělá kvůli lásce, že ano? Pomalu dopiji svoji Dýňovou šťávu, zabavím zmijozelským ubrousek a z košíku si vezmu jabko. S tím se od stolu zvednu. "Díky za zajímavý oběd, přátelé." Rozloučím se se zmijozelskými, přičemž dám speciální a velmi ironický důraz na slovo přátelé. Krátce všem kývnu a pospíším si na hodinu. |
| |||
Velká síň ---> Učebna K04ThomasStředa 15. září „Tak co? Těšíš se?“ zeptám se bráchy po cestě na hodinu rozverně a silně do něj strčím. Vím, že má pro paní profesorku slabost. Bohužel má ale smůlu, protože vztah profesor student není povolen. Je to docela škoda, protože by mohla být zábava podrobit profesorku stejnému výslechu, jako kteroukoli jinou ženštinu, která se o brášku zajímala. „Těšíš se na profesorku Rosalii?“ poškádlím ho ještě. |
| |||
Hlavní síň >> Hodina jezdectví Středa 15. září Zmijozelský stůl, Patrick, Hagrid, další spolužáci Už od chvíle, co jsem si se Sinestrou ke Zmijozelskémustolu sedal, mi bylo jasné, že si Patrick nenechá ujít příležitost, jak celou situaci řádně okomentovat. Mluvilo mu to na chlapce celkem dost, tudíž jsem počítal s něčím zdlouhavějším, ale to, co přišlo, předčilo veškerá má očekávání. Nejen, že na mě Patrick spustil unavující monolog o délce školního řádu, ale jak se ukázalo, mluvil naprosto zcesty. Přesně takhle to vypadá, když jeden člověk mluví o voze a druhý o koze. "Tedy…" odkašlu si, přemýšlejíc, jak vlastně reagovat. Tenhle výstup mi totiž vzal totálně vítr z plachet a abych byl upřímný, nevím, jestli se tomu smát, nebo brečet. Postřehl Patrick vůbec, že jsem mluvil o druhém nápadníkovi, nikoliv o Rupertovi, kterého tu z nějakého důvodu pořád vytahuje? "Tvé zeměpisné a náboženské znalosti jsou okouzlující, ale mám takový pocit, že jsi si spletl státy. Pokud jsou údaje z dopisu správné, pak Rupert pochází z Moldavska. Tam opravdu nepreferují islám, ale pravoslavnou církev. V tom dopise navíc není žádná zmínka o tom, jakého je vyznání. To, že někdo odněkud pochází ještě neznamená, že je automaticky věřící." Mám chuť si zaťukat na čelo, ale nakonec nad tím jen pochybovačně zakroutím hlavou. Zároveň mě překvapuje, že se k tomu nikdo nijak nevyjádřil. Sinestra a Caylus k tomu sice řekli své, ale nezdá se, že by někdo z nich postřehl záměnu Moldavska za Albánii, i když u takového Cayluse to asi nebude nic neobvyklého. Ten byl dle všeho rád, že věděl, kde vůbec bydlí. Ani se nenaděju a výše zmíněný přichází s třešničkou na dortu v podobě nabídky přivýdělku. Z jeho slov je naprosto jasné, že tohle celé myslí smrtelně vážně a dostat Christinino svolení, tak už jí chytá za ruku a tahne na kolej, jenže k jeho smůle se nápad Zmijozelské dámičce ani trochu nezamlouvá. Neodpustím si úšklebek. Kdyby jen ostatní věděli, s jakou vervou v Prasinkách nabízela svou důstojnost za obyčejný prsten a pár drobných, kdežto tady si hraje na světici. Na jednu stranu uznávám, že Caylus není zrovna nejšťastnější volba protějšku, na druhou by se měla Christina vzhledem ke své situaci trochu víc krotit. Caylusovi sice končí v obličeji sklenka limonády, což ale nic nemění na faktu, že on peníze má, zato Chrstina je chudší než kostelní myš a ještě nějakou chvíli bude. Osobně si však nemyslím, že by závěr dnešního oběda kohokoliv trápil. Caylus si beztak najde jinou hračku a Deirdre bude alespoň spokojená, že se o něj nemusí dělit. Téměř každou noc byla nasáčkovaná u nás v pokoji, konkrétně v jeho posteli a nenechala se za žádnou cenu vyhodit. Vážně bych se nedivil, kdyby spolu ty dvě blonďatý hlavy jednou skončili. Mají toho hodně společného, od škodolibosti, přístupu k intimnostem, až po otřesné stolování. "Nu, také se vzdálím. Čeká mě jezdectví." S těmito slovy se stejně jako ostatní zvednu a pomalu zamířím pryč ze síně. Nevidím důvod tu zůstávat déle, zvlášť když jsem se dosyta najedl a debatu u stolu považuji za ukončenou. Z hlavní síně odcházím na kolej, kde se převleču do jezdeckého úboru a rovnou si nasadím i helmu. Nevěděl jsem, že letos bude otevřen kroužek jezdectví, ale počítal jsem s tím, že si určitě během roku půjdu u profesorů alespoň pár vyjížděk domluvit. V sedle jsem byl poměrně zdatný, za což jsem vděčil svému otci. Ten jakožto milovník a chovatel všemožných kouzelných tvorů kladl důraz na to, abych s nimi uměl zacházet a na některých pochopitelně i jezdit. Nikdy jsem s tím problém neměl, snad kromě jednoho jediného druhu kouzelnického zvířete, které mi za žádnou cenu nesmělo přijít na oči ani doma, ani tady v Bradavicích. "Dobré odpoledne." Pozdravím Hagrida, jen co dorazím k ohradám, u kterých už postávají ostatní spolužáci. Trochu mě udiví, že hodinu nemá na starost profesor Kwang, ale je nám hned záhy vysvětleno, že je ve Španělsku s draky a určitě se brzy vrátí. Prohlédnu si dva plaváky, které Hagrid tak láskyplně hladí. Nejsou příliš vysocí, tudíž odhaduji, že na nich bude jezdit někdo opravdu malý. Možná ta mudlovská černoška, nebo Nebelvírská motačka? Ty jsou tu asi jedny z nejmenších. ------------------------ |
| |||
Velká Síň -> Konec Soubojů -> Kabinet kdokoli kdo bude chtít + Snape Všichni si vyzkoušeli útočná a obranná kouzla a hodina se nachýlila ke konci. To poznal i Severus a iniciativně hodinu sám ukončil. Slétl jsem k němu klidným pohledem, jako bych s ním souhlasil ale v duchu jsem byl nespokojen s tím, že se snaží přebírat až příliš vedení hodiny, která není jeho. Vždy byl ctižádostivý. "Myslím si, že to nebude až tak zlé, jak bylo řečeno. Chce to jen trénink a tvrdou píli. Věřím, že na našem přístím setkání mě příjemně překvapíte." Usměju se vlídně na studenty, jak to mám ve zvyku. Potřebují povzbuzení ne shození. Ale v tom se asi nikdy se Severusem neshodneme. Když se studenti rozcházejí pomohu mu uklidit síň, aby se zde mohli za chvíli všichni naobjedvat. Sám však na jídlo nezůstávám a raději zamířím do svého kabinetu. Tam si postavím na čaj a uvařím si talířek horké polévky. Poslední dny raději jídávám sám a spíše přemýšlím. Možná je to tím, že se opět blíží ta prokletá doba. "Nesnáším tu kletbu." Povzdechnu si a zavřu na chvíli oči, když usrknu horkého čaje. Ten mi vždy pomohl uklidnit mysl a zkoncentrovat tok myšlenek. Polévku jsem skoro ani nedojedl a přesunul jsem se k oknu ze kterého jsem přes sklo pozoroval v dálce venku hodinu jezdectví. "Mnoho z nich musí zesílit a získat zkušenosti v používání hůlky. To, že jsou ve vyšším ročníku ještě nic neznamená. V něčem měl Severus pravdu......pokud se blíží nějaké větší zlo. Nebudou mu moci v tomhle stavu čelit.....ne sami. Musím je lépe připravit......stávající situaci nelze přehlížet." Zamyšleně se procházím po kabinetu a s prstem u rtů se nořím do svých myšlenek. |
| |||
Hlavní síň -> Oběd -> N62: Studium mudlů Alastor, Allan, Orthun, Patrick, Rory, Christina,Domenic, Maureen a Prof. McGregor Hodina soubojů pomalu končí a vypadá to, že Studentojed až na své miláčky by nejraději každého v místnosti na místě popravil, nebo snědl. Myslím si, že jeho kritika našeho výkonu je přehnaná a zbytečně krutá. Dělali jsme to nejlepší, co jsme mohli a stejně jsme z jeho strany pokáráni a v podstatě ještě potrestání. "Ten není nikdy spokojený." Pomyslím si krušně. Domácí úkol se mi ani za mák nelíbí, ale vím, že ho stejně nakonec udělám. Nestojí mi to za to, abych si to u našeho "milého" profesora rozházel ještě více, než jen tím z jaké koleje pocházím. "Kéž by byl občas trošku, jako profesor Lupin." S dušením povzdechem se postavím bokem do hloučku svých spolužáků a poslouchám, co si povídají zatímco profesoři dávají síň do stavu použitelného k jídlu..... O nějakou dobu později již sedím u našeho stolu a dopřávám si smaženého sýru a hranolek. Na studia mudlů se rozhodně hodlám dobře posilnit. Sice to není můj nejoblíbenější předmět, ale nemohu říci, že by mě třeba nějak extrémně nudil. Přece jen mudlové jsou zajímaví a i já jich v rodině pár mám a v naší koleji jich je hned několik. Například taková Hermiona, která i přes svůj původ je velice chytrá a schopná čarodějka, ne že by na to měl mít původ nějaký vliv. To je hloupost, kterou zastávají jen někteří studenti z určitých kolejí. Společně se spolužáky, kteří si vybrali tento předmět ke studiu zamířím do učebny N62, abychom se zůčastnili hodiny profesorky McGregor. Jsem na její hodinu velice zvědavý, protože nás bude učit prvně. Zajímá mne jaká bude a hlavně jakým směrem hodinu povede. "Na rozdíl od Snapea vypadá alespoň příjemně a sympaticky. Mladě a hezky......" Vejdu lehce zamyšleně do učebny a přelétnu jí očima. Nejprve stoly se jmenovkami a pak k profesorce sedící za stolem. Její oděv je jednoduchý a hezký. Vypadá obyčejně a přesto hezky. "Dobré odpoledne paní profesorko." Slušně jí pozdravím a usadím se na své místo označené lístkem a kouknu, kdo se mnou v jediné trojlavici sedí. "Hmmm mezi mě a Patricka posadila Christinu. Mezi dva prefekty někoho ze Zmijozelu je to náhoda, nebo nějaký podivný účel?" Zauvažuju, ale za chvíli to nechám být a raději se věnuji začátku hodiny, profesorce McGregor, tajemnému předmětu zakrytému na stole a vytažení si učebnice a sešitu na poznámky. |
doba vygenerování stránky: 0.87299299240112 sekund