Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Helen Lynnerwood - 17. března 2018 00:10
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Hlavní síň => Ošetřovna => Hlavní síň => K04: Jasnovidectví


Domenico, prof. Primrose, Kayla


15. září
Pondělí



“Dávej přeci pozor!“ Plácnu Domenica přes hřbet ruky, když se mi snaží pocuchat vlasy. NA VLASY SE DÁMĚ NESAHÁ, NIKDY! Nespokojeně si uhladím několika zkušenými pohyby ruky svůj jinak vždy dokonalý zevnějšek a věnuji mu káravý pohled. Nejsme žádné děti, aby mi takhle na veřejnosti hrabal do vlasů.
Jeho ubezpečení, že už je mu dobře mě přeci jenom trochu uchlácholí a proto mu tenhle jemný přešlap odpustím. S pobavením pak sleduji druhý pokus, kde přeci jenom Domenico znovu zaváhá, i když tentokrát už jenom jednou. Nakonec to s Deirdre zvládnou, což je dobrá zpráva. Podruhé už bych se nenamáhala ho sbírat ze země. Stačilo mi.
Obočí mi vyletí skoro až do nebes, když přijde s takovou okázalou nabubřelostí, jako kdyby ho Dee nemusela zachraňovat. “Na druhý pokus? Čekala jsem to lepší. Ale neskončil jsi na zemi, to je plus.“ Dobírám si jej pobaveně, ale nakonec na něj jenom uznale pokývám. Bylo fajn jej ustavičně popichovat, Domenico byl se svou shovívavou povahou dokonalý cíl, který mi to sotva někdy vrátí. A rozhodně ho to nerozhodí. Což pro mě byla ideální konstelace.
Ne každému musela dnešní hodina sednout jako mně a Christině. Aspoň vypadáme o to lépe, že ano. I když zrovna moji spolužáci ze Zmijozelu to být nemuseli.
Hodina nakonec končí, s domácím úkolem od Snapea navíc. Inu. Radost to zrovna není, ale když má člověk někoho takového jako vedoucího koleje, pravděpodobně už si na to prostě zvykne. Takže mě to nikterak nepřekvapilo, možná požádám Domenica, jestli bychom si ten úkol nenapsali spolu. S jeho nutkavou potřebou pomáhat všem se vším bych vcelku jednoduše a nepozorovaně mohla docílit toho, že onen úkol vlastně udělá za mě. Ale ještě uvidím, jak se mi bude chtít. Každopádně je to plán!

Volný čas mezi hodinou a obědem využiji k návštěvě ošetřovny, kde už se nadobro zbavím veškerých obvazů. A upřímně doufám, že tohle místo zase nebude muset nějakou dobu navštěvovat. Uctivě se tedy rozloučím se zdravotnicí a vydám se na oběd.
Už ve dveřích si všimnu hnědovlasé kštice, která nemá u Zmijozelského stolu co dělat. Ne, že bych proti Patrickovi něco mělo – až na tu jeho neskutečnou ukecanost to byl vlastně celkem milý kluk; ale řekla bych, že na mě všeho toho dramatu bylo nějak moc. Rozhodně jsem nepotřebovala celý oběd poslouchat, jak se do něj ostatní strefují. Pro jednou jsem chtěla klidné jídlo s nějakou milou konverzací bez všelijakých výkrutů a nápadných narážek.
Proto pro mě byl Domenico u Mrzimorského stolu jasnou volbou. Společně s Norou – kterou náhodou potkám ve dveřích – se usadíme k němu. Střídavě pak poslouchám látku prvního ročníku, která je v mých mozkových vodách už dávno zapomenuta a první dojmy samotného prváka. Zrovna tak jsem se dozvěděla, že Snape je pěkně hnusnej (jakýpak to překvapení) a že ten chlapec Lucas ze druháku je děsnej fešák, nad čímž div neprotočím oči. “Nejsi náhodou trochu mladá na takové věci, Noro? Raději se věnuj studiu.“ Zpražím její nadšení hned v zárodku, ale přeci jenom se musím trochu pousmát nad jejím dětinským nadšením. Jo holka, realita je trošičku jinačí. Ovšem zrovna Nora už měla tolik dětských představ zničených vinou mého otce, že jsem jí ani náhodou nechtěla připravit o další. Očima zabloudím k jejím rukám, abych zkontrolovala, že modřiny už jsou zcela zahojené. Vlastně se i dost stydím, že to kontroluji především proto, aby si toho nikdo nevšiml.
Domenicovu pozornost během oběda přijímám s nenuceností a pokaždé mu za ni poděkuji. Ráda se nechám obskakovat galantním gentlemanem, když má tu potřebu.

Je čas zvednout se na mou další hodinu – proto se rozloučím s Domenicem a po boku Nory se vydám k učebně, kde mělo probíhat jasnovidectví. Následně se rozloučím i s ní, která až podezřele začala pro změnu básnit o Domenicovi. Slečna míří trochu vysoko, co si budeme povídat. S pobaveným úsměvem ji cvrknu do tváře s příslibem, že ji možná někdy přizvu, abychom společně poobědvali, a vydám se na Jasnovidectví. Mám po obědě mnohem lepší pocit. Domenicova pozornost je milá a Nořina přítomnost osvěžující. Sice mám ještě pořád černé myšlenky ohledně včerejší večeře, moc tomu nepřidaly ani dnešní souboje, ale aspoň se mi podařilo je na chvíli zatlačit do pozadí.
V učebně už několik lidí je a překvapivě se po obědě řeší opět jídlo. Snaha prof. Primrose zavděčit se v podobě koláčků, se očividně setkává s úspěchem. Všimnu si, že jedním z much, které se kolem jídla semkli je i Sebastian. “Dobré odpoledne.“ Pozdravím především profesorku. Ladným krokem se vydám na místo, které je pro dnešek vedle Kayli. Inu. Doufala jsem v někoho kultivovanějšího, ale co nadělám, že ano. Profesoři jsou nemilosrdní a tak je mým údělem spolupracovat s hloupoučkou baculkou. Jsem silná holka, zvládnu to. “Ahoj Kaylo.“ Roztáhnu rty do zářivého úsměvu. Tak trochu jsem doufala, že si vybaví naší včerejší záležitost s Nickovou bundou. To by mi náladu ještě trochu zvedlo, co si budeme povídat.
 
Maureen Rott - 16. března 2018 23:18
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Hlavní síň => Kolej => Hlavní síň => N62: Studium mudlů



Alex, Rory, prof. McGregor, Alastor

15. Září
Středa



Jak se Alastor snaží odrazit mou pomoc a já se o to vehementněji snažím ho na nohy vytáhnout, vypadá to chvíli spíš jako směšná přetahovaná. Nezdál se zrovna spokojený, to se ale dá pochopit vzhledem k tomu, že je na zemi. “Fakt promiň.“ Zamumlám rozpačitě ještě jednou. To už přidává do mlýnku i Sebastian, který mě přirovnává k potlouku. Úplně nevím, jak si tuhle informaci mám přebrat a tak ze mě vyleze jenom nervózní: “Ehehehehehehe.“ Což mi na dojmu zrovna dvakrát nepřidá.
Naštěstí celou situaci zachraňuje Rory a to ne zrovna ideálním způsobem – prostě jsem odvlečena pryč. A jsem za to opravdu dost ráda. Ještě ze sebe otřepávám první dojmy a taky se nepříjemně ošívám pod zlým pohledem Deirdre, proto se na svého kolegu v nouzi obrátím až ve chvíli, kdy se mě ptá, jak na tom jsem.
“Moje tělo už je absolutně odolný proti jakýmkoliv pádům, neměj obavy.“ Zazubím se na něj pobaveně, protože kdybych nad tím měla ustavičně plakat, Bradavice už jsou pod vodou. Prohlédnu si jeho, ale jelikož se zdá být bez jediného škrábanečku, zdvořilé otázání nazpět nechám být. “Jsem vážně ráda, že nemáš další mojí fotku, jak někam padám. Beztak už jich máš plný dvě alba!“ Drknu do něj pobaveně. Už vlastně ani nebylo žádné umění zachytit mě při takové příležitosti. Byl to jev víc než běžný.

Hodina nakonec končí a k mému překvapení nepřijde ani od Snapa žádná velká výtka. Není nemocný nebo tak? Pomyslím si překvapeně, protože tohle rozhodně nebyl jeho styl. Ne, že bych si hodlala stěžovat zase na druhou stranu. Domácí úkol je to poslední, co by mi mohlo vadit. Aspoň budu mít co dělat, až ostatní budou zase podrobováni mučení Alex v podobě famfrpálového tréninku.
Dřív, než se vůbec někam pořádně rozejdu, zastaví mě právě kapitánka našeho týmu. Dřív, než vůbec dokončí svou otázku, už jí horlivě přikyvuji na srozuměnou. “No to je jasný, že si ji můžeš půjčit.“ Usměji se na ni vesele a vlastně mám fakt radost, že si ji chce půjčit zrovna ode mě. Alex důvěřuji a proto by mě ani nenapadlo myslet na to, že by mohla mojí myšce nějak ublížit. Zvířata měla vždycky ráda, a pokud by měl mým zvířátkům někdo ublížit svou nešikovností, byla bych to já, nikoliv ona. “Bude mít radost, že nebude v kleci sama.“ Usměji se spokojeně, sociální život mých dvou myšek pro mě byl opravdu důležitý. A moc dobře vím, že samotné nejsou úplně spokojené.
“Vybrala jsem si studium mudlů. Jsem zvědavá, jak se ta hodina povede. Jelikož jsem celý rok tady a za tátou jezdím jenom na prázdniny, nechci z jeho světa úplně vypadnout. A navíc mi ho to tak mile připomene. Co sis vybrala ty?“ Usměji se na ni, automaticky se připojím k ní a zabřednu do rozhovoru, kdy se ptám na všemožné detaily o koních a jejích jezdeckých dovednostech.
Oběd proběhl klidně – překvapivě. Dokonce i džus zůstal ve skleničkách a všichni jsme měli tu čest se pro jednou zase v klidu najíst. Měla jsem chuť se po obědě poplácat po rameni a říct si něco jako – „Dobrá práce Maureen, jsi fakt třída.“ A vlastně to pak i potají udělám. Snad bude takových obědů víc.
Všeobecně se nic moc nedělo. Každý jsme si tak nějak hleděli svého a tak jsem pro jednou i já držela pusu. I když to byl vlastně dost nadlidský výkon a stejně jsem se dvakrát svých přísedících zeptala (a především Alex, kterou jsem od její otázky ohledně mých myšek neopouštěla – ano, to je půjčovné, milá zlatá), jak se dneska baví a jestli jim chutná bramborová kaše. Protože to ticho bylo prostě moc velké a mně se v tichu nejí dobře a ani všeobecný nesrozumitelný mumraj Hlavní síně mi v tom nepomohl.

I oběd uběhl jako voda a bylo na čase vydat se na další hodinu. Překvapivě jsem na ní byla zapsaná jako jediná z Mrzimoru, což mě trochu znervóznělo. Cítila jsem se dobře mezi svými, zatímco u ostatních kolejí jsem musela být trochu ostražitá. Jsem si jistá, že moji spolukolejníci si na mou náturu už zvykli, to samé si ale netroufnu říct o ostatních.
Když vejdu dovnitř, několik lidí už tu je. Nervózně se ošiju, ale přesto se na všechny mile usměju, především pak na profesorku McGregor. “Hezké odpoledne! Pozdravím a pohledem vyhledám určené místo. Zjištění, že jsem ve dvojici s Alastorem, mě znervózní ještě o něco víc. Moje taktika, že se mu budu několik dní prostě vyhýbat tím pádem vzala tak trochu za své. Omylem při své nepozornosti nakopnu židličku, která se s hlasitým zvukem odsune o kousek dál. “Pardon, pardon.“ Omluvím se okamžitě a zrudnu jako rajče, jak na sebe přilákám nechtěnou pozornost. Pěkný začátek Maureen, moc hezký!


 
Sebastian G. Sharivar - 15. března 2018 20:44
froy8869.jpg

Hlavní síň > hodina Jasnovidectví, učebna K04

Zmijozelští u stolu, Patrick, Benjamin a ostatní na hodině, prof. Primrose


15. září, středa odpoledne



Obvyklé debaty mezi spolužáky ze stejné koleje poslouchám a ani nejsem překvapený. Někdy mi přijde, že se už opakují a parodují sami sebe. Rutina. Zároveň je ale legrace, jak moc tohle všechno berou vážně. Jejich společenské postavení, oblečení a další věci, které musí být tip-top, jinak zemřete nebo přinejmenším musíte chodit kanály.
Líně ostatní sleduji, těkám očima mezi jedním, pak druhým, všichni chtějí mít poslední slovo a mít navrch. Občas se uchechtnu, když utrousí něco vtipného a jinak se dál věnuji svému talíři.
To, co mi ale vrtá hlavou, je dopis, který jsem četl ráno. Ve kterém se probírali manželé pro Christinu a její životní situace. Myslel jsem si, že je to celé vtip a zfalšované – znám hned několik lidí, co by takový dopis uměli napsat tak, aby vypadal uvěřitelně a pak ho rozšířit jen pro trochu zábavy. Trochu se mračím, jakmile se u toho nikdo nesměje. Byl by to vynikající vtip.

Přidal bych k tomu všemu i svůj názor, ale nejsem si jistý, jestli to teď má vůbec cenu. Srážet Patrika na kolena je pro ně teď přednější. Takže svou domněnku, že jednoho z těch staříků odněkud asi znám, si zatím nechám pro sebe. Je možné, že ten první vykulenec jednou jednal s mým tátou a i z té fotky je jasné, že ty bývalé manželky musel zavraždit sám. Nebo to nebyl on, koho jsem jen tak letmo viděl? Kdo ví, s těmihle divnotypy jedná táta normálně. Jestli si Christina vybere zrovna jeho, nedivil bych se, kdyby byla další v novinách, kterou brutálně zavraždili. To si chudák holka nezaslouží.
Nedokážu si představit, že by se podobná věc stala mě. Jestli se mi rodiče budou snažit najít manželku, uteču rychle a daleko. Ani za všechno zlato světa.

Celé moje myšlenkové pochody ale zarazí Patrik a jeho nudná řeč. Dokonce přestanu i jíst, abych na něj s pootevřenou pustou civěl. U Salazara, tenhle kluk si potřebuje zasouložit. Takových keců najednou. Téměř cítím, jak mi kleslo IQ o pár bodů, když se pustil do svého monologu o náboženství. Promnu si kořen nosu a radši se věnuji talíři. To nemá cenu, asi mu to někdy řeknu – do slovních přestřelek s těmahle se už nepouštěj, je to strojený a nezáživný. Ostatně, právě mu to řekli i ostatní. V podobném smyslu.

Návrh s prostitucí mě nechává chladným, protože nevěřím, že by se to celé mohlo doopravdy stát. I když, sledovat to všechno z první řady...
Zatřepu hlavou a odstrčím prázdný talíř, dožvýkávám poslední kousky jídla. Než na mě dopadnou kousky limonády, které vychrstne Chris na Cayluse kousek vedle mě. Vyprsknu smíchy, tohle byl grandiózní stěr.
„Sakra, ty si z toho úplně zvlhnul,“ zazubím se na Cayluse a vstanu od stolu. Setřu ze sebe kapičky limonády, povytáhnu si brašnu na rameni a mávnu na ostatní, když odcházím.

Zjistím čas a zamířím do učebny, kde bude probíhat hodina Jasnovidectví.
Je to tu cítit jako u mojí babičky z maminy strany. Nestěžuji si, tam to mám rád. Co mě ale potěší víc, jsou zákusky, které vidím na stolečkách. Prosím, jestli dostaneme něco sladkýho, už budu navždycky a do konce života nejhodnější na světě.
Jelikož je zasedací pořádek už připravený a navíc vidím, že Benjamin se už do jednoho ze zákusků pustil, přihrnu se na židličku a s jiskřičkami v očích sleduji tu čokoládovou parádu.
„Cože, to můžeme sníst?“ zeptám se nadšeně bez pozdravu Benjamina a podívám se na profesorku. „Dobrý den, to můžeme sníst? Do háje, to je skvělý,“ dodám druhou větu tiše, skoro s bázní.
„Jo a čau, už říkala, co budeme dělat?“ dodám pak ke svému kolegovi, vedle sebe na zem nechám žuchnout svou brašnu a čapnu koláček na talířku, abych sám ochutnal. Mezi tím vším se ohlédnu do učebny na ostatní přítomné, mávnu Kayle na pozdrav.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 15. března 2018 18:21
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Veľká sieň --> izba --> jazdectvo, ohrada


Siník, Dee, Acai, Angela, Erika, Rory Hagrid

Počas jedenia sa rozhovor pri stole zvrtol viac menej smerom k nadchádzajúcej hodine jazdectva, počas ktorého sa dozviem o ozname na nástenke. Alebo, lepšie povedané, ja som ho tam zvrtla. Pár krát sa dokonca stane, že sa mi na chvíľku zmení tvár na niekoho iného, ako mi prichádazjúce emócie berú opraty mojej schopnosti. Každou minútou vo mne viac narastalo vzrušenie z toho, čo za chvíľu sa vyšplhám na koňa a budem na ňom jazdiť a popritom ho neustále hladkať po krku a zadu a kam dočiahnem. Akonáhle sa ku mne dostalo nejaké zviera, nevedela som si pomôcť.
Páni, dalo by sa vybaviť, keď sa to naučím, že by som mohla chodiť jazdiť aj mimo hodín?
Ihneď sa tú otázku aj spýtam ostatných okolo mňa, no to ma hneď napadne iná myšlienka.
Ako si vyberiem medzi tým, či budem chcieť ísť jazdiť alebo lietať na metle? Nemám toľko času aby som stihla obe.
Na pár sekúnd zmätene a rozhodene žmurkám do taniera, kde už takmer nič nie je, no potom sa znova pustím do jedla.
Lietať sa dá aj v noci, no nie?
Posledné sústa jedla do seba doslova hodím keď zistím, že som presedela na obede dlhšie ako som chcela a so slovami, že sa idem prezliecť vyletím zo siene a utekám do izby.
Ak prídem skôr, možno sa stihnem s nimi aj pomaznať.
Zo skrine zhrabnem prvé veci, ktoré mi prídu ako vhodné na jazdu na koni- džíny, čierny sveter, na to staršiu bundu ktorú nosím občas do lesa, na nohy šnurovacie kožené topánky a keby fúka, červený šál na voľno omotaný okolo krku. Nato vystrelím von z hradu.
 
Domenico Conte - 15. března 2018 17:43
9508.jpg

Hlavní síň -> N62, Studium mudlů

Helen, Mirabel + kdokoli okolo

Středa 15. září



Poslední dobou se mi čas nějak táhne. Zbytek soubojů jsem nějak přežil. Hlavně díky Helen, která mi ve své snaze okatě ignorovat Richardovo ignorování krátila dlouhou chvíli příjemnou konverzací, ale tu půl hodinu před obědem jsem protrpěl. Znuděně jsem bloumal po chodbách, zdravil každého, kdo se na mě trochu usmál, a vlastně jsem počítal minuty do oběda. V břiše mi kručelo, protože snídani jsem moc nedal, hlady jsem skoro šilhal.
Jakmile padla hodina oběda, usadil jsem se u našeho stolu mezi prváky. Nijak jsem se k našemu ročníku nehrnul, když jsem zjistil, že máme návštěvníka. Chtěl jsem se najíst v relativním klidu a už vůbec jsem nechtěl řešit nějaké drama. Nejsem konfliktní typ. Všechno bych nejraději řešil kompromisem nebo nějakou příjemnější cestou. Rozhodně si nelibuji v bezcílném mučení nevinných oveček, jejich urážení nebo snad shazování jejich křehkého ega. Osobně spíš zastávám heslo: Žij a nech žít. Na rozdíl od některých mých vrstevníků.
Umím si představit, co se teď u stolu řeší. Pokud to není Christina a dopis, který se nějakým nedopatřením dostal do nesprávných rukou, tak to bude Patrick. Havraspárská návštěva u zmijozelu nikdy nevěstila nic dobrého. Vlastně jakákoli návštěva. Zmijozel má tu zvláštní vlastnost nesnášet úplně každého, kdo nenosí zelené barvy. A zároveň nenávidět všechny, kdo tu barvu nosí. Nedivím se, že se pak těšíme takové pověsti, kterou tu máme. Ani jsem se nijak nehrnul Patrickovi na pomoc. Je dospělý, dokáže si pomoct sám. Navíc moc dobře věděl, do čeho jde, když se k té skupince dobrovolně posadil.
První ročník nebyl ani zdaleka tak zaujatý svou vlastní důležitostí. Z velké části to byly ještě nevinné děti, proto se mi v jejich přítomnosti jedlo o mnoho lépe. Někteří využili tuto příležitost k tomu, aby mě nepřímo požádali o pomoc, čemuž jsem velmi rád vyhověl. V zápalu výkladu základních kouzel jsem málem nezaregistroval, že se Helen usadila kousek ode mě. Nejspíš aby unikla napjaté atmosféře našeho ročníku, která byla cítit na metry daleko. Někteří byli dostatečně hluční na to, aby k nám nějaké to jejich slovo doletělo. Naštěstí jim stejně nebylo rozumět kvůli všudypřítomnému šumu, který v síni byl. Díky bohu za něj.
Jedním pohledem zkontroluji, zda má Helen ruce v pořádku. Chybějící obvazy dávaly jasně najevo, že léčba proběhla úspěšně, což mě opravdu potěšilo. I tak jsem to ale byl já, kdo jí nalil pití do pohárku a podal jí všechny věci, na které by nemusela dosáhnout. Nutno dodat, že oběd proběhl v naprostém a hlavně příjemném klidu.
Hlavní síň jsem opouštěl v dobré náladě, ačkoli jsem myšlenkami byl už úplně někde jinde. Myslel jsem na famfrpál. V sobotu máme první zápas a trochu mě znervózňuje, že jsme neměli ani jeden oficiální trénink. Jistě, nějaké létání na koštěti tu bylo, ale bylo jen rekreační a rozhodně nezahrnovalo celý tým. Nevím, jestli v nás má Richard takovou důvěru, že by zápas risknul bez přípravy, každopádně by stálo za to se s ním dohodnout. Mrzimorští trénují jako o život a to v nejbližší době žádné utkání nemají. Zamluvit hřiště přeci není tak těžké, i když touhle dobou už by nemuselo být volné. Prohrát první zápas v roce se mi moc nechce. Richard ale bohužel na mém volitelném předmětu není, tudíž to bude muset počkat potom. Jsem odhodlaný si ho po hodině odchytit, ale právě teď mé kroky míří do učebny N62.
„Dobré odpoledne, paní profesorko. Krásná barva šatů.“ uculím se na Mirabel hned, jak vlezu do třídy. Kývnu na ostatní přítomné a usadím se na předem určené místo. Runa tu ještě není, ale jsem si jistý, že brzy dorazí, takže v zájmu zahnání nudy se mezitím ze všech sil snažím dostat pod modrou látku položenou na lavici.
 
lady Christina De Spontin - 15. března 2018 15:42
234723.jpg

Hlavní síň > Studium mudlů

Obrázek


Caylus, Deirdre, Patrick, Richard, Sebastian, Sinestra

15. září, Středa




Přijde mi to jako běžný den u našeho stolu. Jen s tím rozdílem, že veškerá pozornost se tentokrát neupírá jen na mě, ale svou část si přivlastnil i Patrick. Na jednu stranu jsem snad i ráda, že tu je, protože tak rozdělil obvyklou dávku jízlivosti a sarkasmu na dvě půlky. Na tu druhou stranu bych možná byla raději, kdyby se nesnažil mě bránit. Nejen, že to zvládnu sama, ale hlavně to není potřeba. Už to dávno není to, co to bývalo. Přijde mi, že s postupem času se urážky a narážky mých spolužáků zeslabují. Nejsou ani zdaleka tak kreativní jako bývaly, i když musím uznat, že dnes se opravdu snaží. Novinky z mého soukromí jim nejspíš vlily trochu života do žil. Skoro jako by se předháněli v nějaké soutěži. Inu takhle to vypadá, když někdo nemá dostatečně uspokojivý vlastní život.
Pobaveně vytáhnu obočí nad Richardovým plánovaným přeřeknutím. Musím uznat, že jsem trochu zklamaná. Bývaly doby, kdy se v kramflecích pohyboval mnohem... ladněji.
„Lady Regina by zaplakala nad více věcmi. Tvé vyjadřování by jistě bylo jedno z nich.“ odpovím mu sladce aniž bych k němu vůbec vzhlédla. Stejně tak reaguji na Sinestru, která pro změnu komentuje moje oblečení a připravovanou garderobu na ples.
„To je od tebe sice velmi milé, Sinestro, ale nemusíš si dělat násilí. Každý rok mi chodí šaty od strýce, ani tento rok nebude výjimkou.“ odpovím jí ledabyle. Za to, jak jsem se oblékala, jsem se nikdy nemusela stydět. Je sice pravda, že některé modely nosím více než jiné, ale to jen proto, že jsou mé oblíbené. Krom toho nejsem rozhazovačná. Proč vyhazovat oblečení, které jednak dobře vypadá a jednak stále plní svou funkci.
Nijak nereaguji, když se řeší moji nápadníci. Plně se soustředím na své jídlo a v duchu si dělám poznámky. Je sice pravda, že mám vybráno, ale pro případ, že by můj plán nevyšel, se vyplatí mít názory ostatních. I když nejsou ani zdaleka objektivní a rozhodně nejsou řečeny pro mé dobro. Tiše přitom oceňuji fakt, že Deirdre se celou dobu ani jednou nevyjádřila a Patrick ani jednou nevytáhl návrh své schůzky. Když už nic jiného, tak má alespoň všech pět pohromadě. Přesto šlehnu varovným pohledem po Richardovi, když zmíní naše dluhy. Moc dobře ví, že tyhle věci nemá řešit před ostatními. „Naprostou.“ odpovím strojeným klidem a chvilku trvá, než z něj svůj pohled přesunu na Patricka. Rozebírá islám a já se musím opravdu snažit, abych ho nahlas neopravila. Pokud si totiž dobře pamatuji, tak je Rupert z Moldavska a tam velí pravoslavná církev. Jeho dojemný závěr počastuji nepatrným úsměvem, který mi ale nevydrží příliš dlouho.
Sinestra a její dramatický odchod od stolu mě naprosto pobouří. Že je útočná a náladová, to všichni víme. Ale vulgarita u dámy je něco naprosto nepřístojného. I když je to někdo, kdo si z velké části na dámu jen hraje. Speciálně ve společnosti. A ano, velmi dobře jsem rozuměla tomu, co právě ve své rodné řeči procedila skrz zuby. Ledovým pohledem sleduji její vzdalující se siluetu, přičemž na jedno ucho poslouchám, co se děje u stolu. Proto se pomalu otočím na Cayluse, který se rozhodl zapojit do konverzace tím, že ze mě bez okolků udělal prostitutku.
„Žertuješ.“ Nejdřív na něj nevěřícně zírám a chvilku zvažuji, zda je tohle ta chvíle, kdy mi přeskočí, zahodím své slušné vychování, urvu mu všechny visící části těla a narvu mu je do krku. Lawson mi ani nedává čas si pořádně rozmyslet mou reakci, protože pokračuje a je to čím dál lepší. Zhrozeně zjišťuji, že to skutečně myslí vážně. Pohled, co mi věnuje Deirdre mě v tom jen utvrzuje, a nebudu lhát, dotkne se mě víc, než slova, která padají z Cayluse. Jako kdyby si opravdu myslela, že bych to byť jen na vteřinu zvažovala. Zhluboka se nadechnu a malou chvilku zavřu oči. Tohle se mi snad jenom zdá, tohle nemůže být pravda. Jsem zvyklá na poznámky a narážky všeho druhu, ale je jen tolik, kolik toho má hrdost unese.
Hned po Deirdre se tedy velmi pomalu zvednu od stolu. Stačilo mi. Pro dnešek mi opravdu stačilo. Místo toho, abych na Cayluse spustila veškerý svůj vroucí hněv, popadnu první pohárek s limonádou a chrstnu mu ji do tváře.
„Věřím, že tato odpověď bude dostačující.“ zasyčím na něj nenávistně a je pro mě nemožné skrýt své znechucení pod obvyklou dávku mrazivehého klidu. Vzteky se celá třesu a kdyby pohled zabíjel, ležela by mi Lawsonova mrtvola u nohou. Jak moc bych si to vychutnala. „Teď, když mne omluvíte.“ podívám se na Richarda s Patrickem a pak se od stolu ladně vzdálím.

Je sice pravda, že vdavky čistě pro peníze nejsou ničím, z čeho bych byla nadšená nebo na to mohla být pyšná, ovšem je to naprosto nezbytné zlo. Vždy jsem manželství brala jako něco posvátného a čistého. Ačkoli bude můj manžel notně starší než já, jsem odhodlána mu být věrnou a milující manželkou do konce jeho dní. Jak dlouhé ty dny budou, už se uvidí. To, že si někdo, kdokoli, mohl myslet, že prostituce s tím dobytkem, který by vlezl na všechno, co se hýbe, je lepší, mi zvedá žaludek. Přijdu si pošpiněná už jen tou představou. A za všechno může ta opice z nebelvíru.

Do třídy dorazím jako jedna z prvních. Překvapivě. Domenico tu ještě nebyl a já s nelibostí zjišťuji, že s ním ani nebudu sedět. Místo toho jsem v obklopení jiných kolejí.
„Dobré odpoledne.“ pozdravím profesorku a usadím se na své místo. Na Allana, který tu už byl, se ani nepodívám. Místo toho upřu pohled na modrou látku před sebou. Nesnažím se na ni sahat. Pokud něco skrývá, tak je proto nejspíš důvod. Navíc mě to ani nezajímá. Jsem tu jen proto, že Jezdectví bylo obsazené a Jasnovidectví je k ničemu. Nemám teď vůbec náladu, takže upřímně doufám, že až sem dorazí Patrick, nebude se k obědu vůbec vracet.
 
Acai Luqueba - 15. března 2018 13:26
215783.jpg

Sluneční zahrada > Pokoj > Jezdectví

Rory, Angela, Erika, Sinestra, Deirdre + Hagrid

15. září, Středa




Zpozorním, když ke mně Rory natáhne ruku a pomalu mě obejme kolem ramen. Nemám ráda přílišný fyzický kontakt a vzhledem k tématu, které tu teď probíráme, si jeho gesto můžu vyložit hned několika různými způsoby. Přičemž jedno vysvětlení je s jeho nevinnou povahou naprosto nepravděpodobné a druhé ve mně vyvolává mírnou paniku. Rozhodnu se tedy pro třetí, zlatou střední cestu, která nikterak neohrožuje ani jednoho z nás. Nakonec už vím, že Rory příliš nepřemýšlí nad tím, co dělá. Tak proč bych to teď měla dělat já. Nechám jeho ruku tam, kde jí položil, a čekám, co z něj vypadne.
Trvá mu to. Mám chuť se znovu nadechnout a trochu ho popohnat, protože to čekání mě přivádí k šílenství, ale nakonec se přece jenom rozmluví. Ani tak ale nemohu říct, že jsem úplně pochopila, co mi vlastně chce říct. Ve skutečnosti jsem byla zmatená ještě víc než předtím. Bez hnutí a s nečitelným výrazem zírám na jeho spokojený úsměv, jako kdyby celou naší situaci vyřešil těmi čtyřmi větami, které mi vůbec, ale vůbec nedávaly smysl. Takhle není naprogramovaný? What? Bylo to fajn? WHAT? Co si z tohohle mám jako odnést? Normálně bych se ozvala nahlas, dokonce už se nadechuji, že to udělám, ale nakonec si to rozmyslím a jen mlčky sklopím pohled. Nope. Takhle je to lepší. Rory vypadá v klidu, takže není důvod nad tím víc přemýšlet. Žádná zlá krev, to je nejdůležitější. Spokojeně si oddechnu a dál se k tomu nevracím.
Na chvilku je ticho. Rory je ztracený v myšlenkách a mě sluneční paprsky pomalu uspávají. Poloha, ve které sedíme mi ale po chvilce přijde celkem nepohodlná. Bolí mě z ní nejen záda, ale především rameno, na kterém spočívá Roryho paže. Naštěstí mi ubíhající čas dá záminku k tomu, abych se z plynule a hlavně přirozeně mohla z jeho dosahu vymanit. Protáhnu se a nahlas zívnu. Rory se mezi tím znovu rozpovídá, což mou mysl mi zaplaví obrazy Roryho a Alastora ve stejné situaci, do které jsme se s Rorym dostali. Lépe řečeno – do které nás dostalo moje libido.
„Ježiš. Teď se tý představy nezbavím.“ zašklebím se na havraspára a vyhoupnu se na nohy, abych si oprášila zadek. „Ale co ty víš. Třeba by tě Alastor překvapil. Slyšela jsem, že tyhle tichý typy v sobě dusí nezkrotnou vášeň.“ dramaticky přitom zakroutím očima, ale jen ta myšlenka mi zkřiví tvář v pobavený úsměv. „No nic hele. Za chvilku začíná hodina. Musím se jít ještě převlíct a mám takovej pocit, že i ty bys už touhle dobou měl bejt někde jinde,ne?“ S tím mu pomůžu na nohy a ještě mu trochu upravím kravatu, kterou měl vždycky záhadným způsobem nakřivo. Využiji ten krátký moment, kdy jsme si zase blízko, k tomu, abych k němu s vážnou tváří vzhlédla.
„Jsem ráda, že jsme si to vyříkali. Že jsme v pohodě. Jsme, nebo ne?“ nechám se od něj ujistit, než zamířím přímo na pokoj.
Chvilku podmračeně zírám do ne-příliš-objemné skříně. Co se normálně nosí na jezdectví? Něco teplého a pevnou obuv. Něco, co se nebojím si zašpinit. No, to mi moc nepomůže, když jsem schopná si umazat v podstatě cokoli. Nakonec na sebe hodím první tmavé legíny, co mi přijdou pod ruku, stejně tmavé botasky a přes tílko hodím svojí starou teplou bundu sytě červené barvy. Vlasy si zapletu do hustého copu, aby mi nepřekážely, a s pocitem nadšení se dostavím k ohradě.
Nejsem tam první, ale naštěstí jsem nepřišla ani poslední. Na tváři se mi automaticky objeví široký úsměv, když zmerčím dvě velká zvířata světlé barvy a Hagrida, který do nich cpe mrkev.
„Zdravím.“ zakřením se na všechny přítomné a postavím se k holkám z nebelvíru, protože Alex tu ještě není a se Sinestrou a Dee si tak nějak nemám co říct. Očima jsem přilepená k dvojici koní, která mi zblízka přijde mnohem větší než z dálky. Fascinovaně sleduji, jak si jeden z nich očuchává Angelu a odolávám pokušení si čtyřnohého tvora pohladit.
„Jsou nádherný.“ utrousím tiše k Erice než se otočím na Angelu. „Máš výhodu, že tě znají, když sem chodíš tak často. Já na ně vždycky koukala jenom z dálky.“ promluvím, zatím co si opírám hlavu o předloktí položená na hrazení.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.95600414276123 sekund

na začátek stránky