Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:11Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Acai Luqueba - 13. června 2021 14:24
215783.jpg

Hagridova chatrč -> Hlavní síň

15. října, Čtvrtek


Bob, Seb, Hagrid



O to, co Robert chce s vypůjčenou dýní dělat, se přirozeně zajímáme všichni. Nikdo se ale v hádání pravdě ani nepřiblíží a Bob je očividně pevně rozhodnutý si to nechat pro sebe. Dál tedy nenaléhám. Ať se tím třeba udáví, že jo. Dokud se ta dýně nebude válet někde ve společence a nezasmradí celou kolej, tak je mi to více méně asi jedno.
S úsměvem si od Hagrida převezmu krabici, do které uložím Wilberta. Dám si velký pozor, aby byla správně zavřená a zajištěná. To poslední, co bych chtěla, je hledat vypůjčeného sklípkana někde venku v trávě nebo hůř - honit ho po hradě. Tyhle potvory jsou rychlejší než vypadají. A tenhle k tomu ještě kouše.
“Díky za pomoc a za čaj. Po hodině ho přijdu vrátit.” slíbím, jakmile se náš obří přítel zeptá, zda máme ještě nějaké přání. Očividně má nějakou svojí práci a my ho svým tlacháním zdržujeme. Nebo už se mu začalo dělat špatně z toho, jak smrdíme. I když v tom jeho krcálku by se to mělo dost snadno ztratit. Snad jedině Tesákovi je naprosto ukradené celé jeho okolí. Spokojeně si chrápe na svém křesle a dost nechutně slintá. Pomalu se zvednu ze svého místa, krabici držím pevně oběma rukama, a prosmyknu se mezi dveřmi, když je Seb tak elegantně přidržuje svým pozadím, aby svou tykadlatku nechtíc nezmáčkl. Sotva sejdu těch pár schodů z tepla a pohodlí Hagridovy chatrče, plesknou mě přes obličej moje vlasy. Pod náporem silného ledového větru si i můj hábit dělá, co se mu zachce a já nemůžu krotit ani jedno, protože prostě držím toho debilního pavouka. Vidím velký kulový, takže se orientuji spíš podle hlasů přede mnou.
“Navrhuju Snapa. Po tom včerejšku si nic jinýho nezaslouží.” přisadím si svoje na Sebův nápad. “Kdyby ses třeba o jeho hodině omluvil, že potřebuješ na záchod, tak bys mu mohl vlízt do kabinetu a měl bys jistotu, že u toho nebude. Navíc by ti jako zmijozelskému strhnul míň bodů, kdyby na to nějakou náhodou přišel.” Ušklíbnu se. Není to špatný nápad. Udělat by se to dalo různými způsoby, možností je bezpočet a popravdě se ani nebudu snažit zakrýt, že bych do toho šla, kdyby se to fakt rozhodl udělat a potřeboval by s tím pomoct.
To už se ale začne zaobírat jmény našich “mazlíčků”. Upřímně jsem nad tím moc nepřemýšlela. Nebudu mít Wilberta tak dlouho, aby mi vadila jeho přezdívka, i když je fakt, že to je asi stejně tvořivé jméno pro pavouka jako Pája. Kdo přišel s nápadem, aby se zvířata pojmenovávala podle lidí?
“Lapis by asi seděl víc. Ladilo by mu to s barvou.” opatrně nakouknu do krabice skrz jednu z malých dírek. Choulí se v rohu a nebezpečně vyhlíží okamžik svého útěku. “Já vždycky byla toho názoru, že jména by se měla dávat podle nějakých vlastností. Kdybych si ho měla nechat, tak bych mu asi říkala Vzteklina.” nebo Zmetek, podle okolností. Pohledem sjedu k zelenému rosolu, co tak opatrně svírá v náručí. “Poznal to podle zbarvení.” odpovím automaticky. Není to tak dlouho, co jsme s Kwangem zrovna tenhle druh probírali. Péče o kouzelné tvory mě vždycky zajímala. Dost si toho pamatuji i bez přípravy. “Samičky jsou světle zelené s tmavě zelenými skvrnami. Samci to mají naopak. Podle těch skvrn poznáš i její věk. Každej rok se jim tvoří jedna.” Svěřím se, kdyby ho to náhodou zajímalo. Vypadal, že si k tykadlatce udělal i za tak krátkou chvilku vztah. Šišlá na ní jako na novorozeně. Je to vlastně celkem roztomilé.
“Za to Ferdinand je podle mě docela trefný. Zatim i vypadá, že se mu líbíš.” zakřením se na Boba, aby se necítil vynechaný z konverzace. Jeho černý potkan je o dost klidnější, než jsem původně předpokládala. Alespoň tak soudím podle toho, jak je v krabici potichu.

Moc nevnímám cestu do hradu. S očima upřenýma pod nohy, abych se o něco nepřizabila, mi uteče dost rychle. Do hodiny je ještě překvapivě dost času, takže se ho rozhodnu zabít v jídelně u něčeho teplého. Wilbert taky chvilku klidu a tepla určitě uvítá.
“Jdu ještě do síně.” prohlásím v momentu, kdy nás konečně obklopí pevné stěny hradu. Hodím hlavou do strany, abych vlasy dostala z očí a pokud se kluci rozhodnou jít si svou cestou, rozloučím se s nimi a rychlými kroky zamířím ho jídelny. Zakotvím to u prvního stolu, kde vidím konvičku s čajem.
“Ráda bych ti taky něco dala, ale obávám se, že sušenky by ti asi nechutnaly.” promluvím na Wilberta, zatímco si nalévám čaj do pohárku. Teplo mu dělá dobře. Jen podle zvuků, co se začaly ozývat z papírové krabice na stole, znatelně ožil. “A mouchy běžně po kapsách nenosím, promiň.”
 
Kayla Harper-Burns - 12. června 2021 00:05
jenna39106.jpg

Nástěnka - ložnice - chodba před E215


Čtvrtek 15. 10.
Maurice



Hodina skončila a Mirabel nás konečně zbavila velice příjemné společnosti plísňáků. Vzduch se vyčistil, ale stejně jsem se radši rychle klidila ven, pro případ, že by některého z plísňáků minula. Vrátila jsem s k nástěnce, pro případ, že by tam byl nějaký nový vzkaz od Binnse, ale bohužel se tam od něj nic nového neobjevilo, a ani odpověď na můj dopis ještě nepřišla. Nervózně jsem si okusovala ret a přelétla pohledem zbytek vzkazů. Tak Maurice zakládá kapelu, jo? Jak dlouho asi bude trvat než svýma poznámkama způsobí nějaký skandál? myslela jsem si pobaveně. Napadlo mě, že bych se mohla přidat, ale nijak pevně jsem rozhodnutá nebyla. Kdo ještě tam asi bude? Nebo je tam zatím jen on? Pak jsem si přečetla vzkaz od McGonagallové, že si na Přeměňování máme přinést mazlíčky. Ježišmarja, já na to úplně zapomněla! Plácla jsem se do čela a vydala se na pokoj pro Myšáčka.

Našla jsem ho, jak nepřekvapivě chrápe v mé posteli. Když jsem ho probudila, tak nejdřív začal přátelsky příst, ale když jsem začala jeho desetikilový zadek strkat do přepravky na kolečkách, začal se kroutit jak přerostlá žížala. O pár minut urputného boje později byl konečně uvnitř, načuřeně na mě zíral a na protest hlasitě mňoukal. Prostrčila jsem mu dovnitř děkolik ňaminek, abych ho uchlácholila, zbytek balení strčila do kapsy a pomalu se s ním vydala směr Přeměňování. Po schodech jsem ho musela nést, takže mě za chvilku vzhledem k jeho váze pěkně bolely ruce, ale alespoň po chodbách jsem přepravku mohla táhnout za madlo jako kufřík. Myšáček nicméně zcela zjevně uchlácholen nebyl. Ňaminky sežral, ale pokaždé, když jsme někoho potkali, tak na plné plíce žaloval, jak strašně trpí. Nakonec jsme se ale úspěšně dokodrcali k učebně E215.

Před ní jsme potkali Maurice s krkavcem na ruce. Myšáček nejdřív znovu žalostně zamňoukal, pak si ale všiml ptáka, zasyčel a vyrazil proti dvířkům. Nejspíš se praštil, tak se pak zase s hanbou stáhl hlouběji do stínů přepravky. Ježiš to je trubka, zakroutila se hlavou. "Prosimtě to nic, pormiň. On jen žárlí, že ten tvuj pták je na volno, a on je zavřenej. Kdyby nebyl v tej bedně tak si ho ani nevšimne, na to aby něco lovil je beztak moc línej," pronesla jsem směrem k Mauricovi a přidřepla jsem k přepravce, abych zkontrolovala, že zranění utrpěla opravdu jenom Myšáčkova hrdost a že si neublížil.


 
Coraline M. Spencer - 08. června 2021 14:01
coraline721781199605.jpg

Chodba > Nebelvírská věž > Toalety 1. patro


Kenji

Čtvrtek 15. října



Z představy, jak se Mr. Sweetie válí na černých kožených sedačkách ve zmijozelské společenské místnosti, mám celkem smíšené pocity. Nepochybně by mu to tam slušelo. Určitě to tam má styl a zapadl by. Vlastně ani nemám tušení, jak ta jejich společenka vypadá. Černé kožené sedačky se mi do tmy a vlhka prostě nějak hodí. Na druhou stranu se bojím, co by se mu tam mohlo stát. Mohlo by ho něco sníst.
“Tam by určitě nešel. V podzemí je na něj příliš cizích pachů a k havraspárským je to zase moc vysoko.” je to spíš zbožné přání. Kenji má pravdu v tom, že pokud tam skutečně na svých toulkách zavítal, tak ho prostě nemáme šanci najít. Nemám ale čas se tím zaobírat delší dobu. Kenji se totiž zděsí nad tím, co jsem si nejspíš měla nechat pro sebe. Teď si bude myslet, že svého miláčka po večerech týrám. “Říkáme tomu “perníčkový incident”.” zasměju se trochu rozpačitě. Nejsem na to dvakrát pyšná, i když je to skoro rok. “Stalo se to loni o Vánocích. Zkoušela jsem s Maureen drobná kouzla na pobavení, když jsme se na koleji loučili s těmi, co na svátky odjížděli domů.” nebudu to víc rozvíjet, pokud o to opravdu nebude hodně stát. Dělo se tam hodně věcí a celé to vyprávění by bylo na dlouho. Tudíž ho podstatně zkrátím. “Prostě to nevyšlo tak, jak jsme si představovaly a Mr. Sweetie se shodou okolností ocitl poblíž. Nebylo to nic strašného, rychle se oklepal, ale pak se mnou týden nemluvil. A to jsem se mohla omlouvat nebo ho podplácet pamlsky, nic nezabralo. Od té doby ho raději zavírám na pokoji, když se ve společence něco děje. Pro jeho vlastní dobro a pro klid mé duše.” hlasitě vydechnu. Běžně zvládám dělat dvě věci najednou. Chodit a mluvit pro mě nikdy nebylo těžké. Však jít do schodů, mluvit a dýchat, už se jako problém jeví. Jestli s tím mám problém já, tak Mr. Sweetie rozhodně tak vysoko nevylezl. Leda by mu tam někdo pomohl.
“Naštěstí těch záchodů v nižších patrech není tolik. Děkuju.” zakřením se, přičemž se snažím popadnout dech. Kenji si samozřejmě všimne. Musel by být slepý a hluchý, aby neslyšel, že funím jak Bradavický Expres. Vsadila bych se, že i v obličeji už jsem stihla nabrat stejnou barvu, kterou se pyšní moje vlasy.
“Ty kráso. Nevím, jestli se smát nebo brečet.” přiznám popravdě. “Vyšla bych to dvakrát a potřetí bych psala peprný dopis vedení spolu s peticí o přestěhování. Kamkoliv. Klidně bych se nastěhovala v Hagridovi a starala se mu o zvířátka. Nebo spíš do stájí. Od Hagrida je to do kopce. Škola je přeci obrovská. Je tu spousta místa. Určitě máte v té věži krásný výhled, ale za jakou cenu?!” na oko dramaticky zalomím rukama, než se rozesměju. Není to vlastně ani tak vtipné. “Je to nefér. Čekala bych trochu pochopení. Někteří profesoři také chodili do nebelvíru, tak přeci musí vědět, že to není legrace.” Samotné je mi nepříjemné, když se nějaký profesor rozvášní kvůli jejich pozdnímu příchodu. Přestávka má jen deset minut, za tu ani ti šťastnější studenti pořádně nic nestihnou. Natož pak ti, co se musí plazit do schodů.
Téma se přesouvá na halloweenský večírek. Na chvilku se zamyslím, když mi své plány trochu popíše. Je těžké si na něm představit něco, o čem vím naprosté minimum. Nebudu jeho výběr kritizovat. Chtěla jsem sice jít v něčem, co by se trochu podobalo, ale zase ho nechci nutit. Donutím Acai. Takže kombinéza. Ve své podstatě nosíme kombinézu celoročně ve škole. Není to sice jeden kus oblečení, ale podstata by měla být stejná. Plášť a maska. “A tu masku má jako na celém obličeji a koukají mu jenom oči?” požaduji upřesnění. Masky jsou takovou podstatou kostýmů. Když někdo řekne maškarní, tak je maska to první, co si vybavím. “Pirát by se mi osobně asi líbil nejvíc, ale zase to bude na konci října. Mohl bys nastydnout.” řeknu nakonec, když si to nechám pořádně projít hlavou. “Pořád je to víc kreativní, než kostým Tobiáše. Pamatuješ si to?” ani nepočkám, jak mi odpoví a rovnou se rozhodnu mu to připomenout. “Minulý rok šel za studenta. ZA STUDENTA!” nakráčel si to v uniformě přímo k punči a já měla co dělat, abych ho v něm neutopila. “Ta lenost. Ten výsměch. Jsem rozčílená jen si na to vzpomenu.” v tom zápalu úplně přeslechnu plány, které mají Daniel s Ryanem. U toho se zarazím až tehdy, když se Kenji začne omlouvat.
“Ty za to přece nemůžeš.” nejsem zastáncem omluv z druhé ruky. Nikdy jsem nebyla. Pokud se někdo choval zle, měl by se taky sám omluvit. Ne posílat ostatní, aby to dělali za něj. “Je to prostě Ryan, jiný už nebude. Nakonec všechno dobře dopadlo, takže si s tím nedělej starosti.” je fakt, že udusit jsme se mohli. Naštěstí se tak nestalo. “Kam zmizel, to netuším. Popravdě jsem měla dost práce sama se sebou, než abych ho řešila. Ale byl ještě na chodbě a něco si povídal sám pro sebe, když jsem se vracela do třídy.”
Po době, která se mi zdála nekonečnou, jsme se konečně dostali k cíli. Usměju se na Buclatou dámu a co nejslušněji ji pozdravím. “Počkám.” slíbím Kenjimu a opřu se o zábradlí. Chvilku o samotě využiji k tomu, abych zklidnila dech. Zároveň se rozhlížím po schodech, jestli někde nezahlédnu šedo bílou kočku s knírkem. Neuběhne ani minuta můj žlutý přítel je zpět. Jeho příchod neslyším, takže sebou dost polekaně trhnu, jakmile za sebou uslyším jeho hlas. Rozhodnu se mu nevynadat, když si všimnu toho rozkošného miláčka na jeho rameni.
“Aww, ráda tě vidím.” zašvitořím na chlupatou vesele poskakující kuličku. Viděli jsme se včera, ale i pro mě to bylo až moc dlouho. “Taky si mi chyběla.” s rozněžnělým úsměvem se ke kluběnce natáhnu a jemně ji pohladím. “Ráda bych tu stála a pomazlila se s tebou, ale Mr. Sweetie může být v nesnázích, takže na to rozhodně nemáme čas.” vysvětlím jí, jako by mi rozuměla každé slovo a pak svou pozornost obrátím zpět na Kejiho. “Začala bych záchody v prvním patře. Výš rozhodně nevylezl.” Sotva jsem to vylezla já. On rozhodně ne. “Pak bych pokračovala směrem dolů. To by v tom byl čert, abychom ho nenašli.” zavelím rozhodně a vydám se po schodech dolů.
Daniel si od tebe tedy nebude žádného mazlíčka půjčovat? A Ryan?” ptám se cestou, protože kromě Unitato jsem si nevšimla, že by držel nějakého jiného tvorečka. “Většina našich musela k Hagridovi s prosíkem, aby jim nějakého dal. Trochu se obávám, s čím se vrátí.” uchechtnu se. Nejsem zlomyslná, ale po předešlé hodině si dokážu představit cokoli. “Stejně je to zvláštní. Neumím si představit, že bych tu Mr. Sweetieho neměla.” zamyslím se nahlas. Je to moje vrba, můj parťák. Nemít ho na škole, tak se asi zblázním. Acai nemá ráda, když se na ní sahá a já prostě potřebuju kontakt. A on je tak příjemně měkoučký, že mě to kolikrát uspí.
Ze schodů to jde mnohem rychleji než naopak. U toalet jsme rychlostí blesku. Nechám Kenjiho, aby obstaral panské, a sama vlítnu na holčičí. Rozrazím dveře, čímž vyděsím pár holek u zrcadel, očima prolítnu každou skulinku a dokonce si i kleknu, jestli náhodou nezabloudil do nějaké kabinky. S omluvným úsměvem pak zase zmizím na chodbě.
“Nic. Co ty?” vlastně se mi trochu ulevilo. Záchodky jsou zrovna to poslední místo, kde bych svého kocoura chtěla najít.
 
Mirelle Devény - 02. června 2021 22:09
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Chodba pred učebňou 8 C a smer do Havraspárskej spáľne
Rebecca, Cassandra a hockto iný

Štvrtok 15.října


"Kedy tam pôjdeš?" Spýtam sa Cass, ktorá keď povie... "počkaj, počkaj... chceš povedať, že v izbe máme koťátka?!" Oči sa mi úplne rozžiaria a na xichte s väčšinou krivým úškrnom, sa mi natiahne faktický úsmev. Ako že fakticky. "Kde tam sú? Som ich ráno nevidela... sakra..." prestúpim z nohy na nohu ako malé decko, ktorému ste sľúbili kolotoče. Keď ide zvieratá, som schopná sa aj roztopiť. Obzvlášť pri mačkách. A mačiatka!
"Hagrid by mi dal do opatery nejakú dobrú obludku. " Pri spomienke Hagrida si uvedomím, že by som ho mala ísť pozdraviť. Tento obor bol ku mne vždy milý a to aj dokonca, keď ma načapal, jak som sa v prvom ročníku chcela preplížiť do lesa.
"Sa obávam, že by som tam nestihla dojsť. K jeho búdke je to celkom štreka." Zvyšujúci a znižujúci sa terén v krátkom časovom intervale nie je nič pre mňa. "A plesniaky radšej nie, ešte by som ho na oplátku pobľuľa ja." Nahodím grimasu zhnusenia. Zoznámenie stačilo. A aj to bolo viac než dosť.

"Mám pocit, že oni sa tak nejak učia navzájom. Lebo čo je lepší dôvod k možnému kamarátstvu než dobrý zločin." Dotážem sa na nevinnosť mačiek, ktoré - leč si to nechceme priznať - tajne ovládli hrad!
Takže ak sa Tenebris so Sušenkou spikli aby si vymenili skúsenosti v zločine... tak ma to fakt neprekvapí. Aj keď na rozdiel od priamosti Sušenky, tak Tenebris je hotová maska. Tá si všetko podmaňuje manipuláciou a je roztomilá až to bolí. "To budú mať mačiatka dobrú školu." Chechtám sa, lebo som si hneď predstavila, ako si ich miestne mraučadlá vezmú pod drápok. "Nastane anarchia."

"Bolo tak. Len jak som tu dlho nebola, tak... neviem ako to bude." Odpoviem Becce a pokrčím ramenami. Veru kto vie... kto vie ako vnímajú vrany čas. Možno už Umbre na to nezáleží...
Myšlienky mi na chvíľku ubehnú týmto smerom, takže nejaký tréning úplne prepočujem. Veď ono ani nemám dôvod sa tým nejak zaoberať.

Konečne sa pohneme zo stredu tejto chodby a vyberieme sa do Havraspárskej veže. A to mi bol čert dlžný tie dementné schody.
Rozprávanie o bublinkovaní je síce zábavné - viac menej vzhľadom k tomu prečo sme vôbec museli bublinkovať všetko a všetkých okolo seba - ale ja sa k tomu moc nevyjadrím, pretože rýchly výstup po schodoch, miestami sa predierajúc davom... mi čoskoro privedie kolaps. A vlastne sa k tomu vyjadriť ani nechcem. Bolo to trápne až mi je z toho zle. Dostať hnusom priamo do xichtu! Takže jednoduchá odpoveď že prvá časť hodiny bola v pohode a druhá už bola na hovno... proste stačí. Hlavne čo snáď silná aróma mentolu - asi milion krát silnejšia, to celé neobjasňuje?
Asi si tie cukríky strčím do nosa.

A teraz fakt konečne(!) sa dopracujeme do spálne. A to som s dievčatami držala svižný krok... a mám pocit, že teraz umrem. Musím si na okamih sadnúť, lebo sa mi momentálne fakt debilne zatmelo pred očami a žalúdok pod tlakom tých všetkých pachov a tlakov náhleho pohybu, urobí cielený kotrmelec. Ani neviem, na koho posteľ sa moja riť usadila, ale keď to cez tých pár sekúnd nejak predýcham.

"Do pizdy, potrebujem kávu..." alebo to kakao od Etty. Alebo oboje...

Nadýchnem sa, mentol poriadne zachladí v plúcach, a konečne sa rozhliadnem po spálni v prvotnom momente hľadajúc Tenebris. Pohľad mi padne na zdevastovanú posteľ, plné misky... čo je absencia mačky istá. Nah. Išla si podmaňovať hrad. Typické.

Pomaly vstanem a jak strašne chcem sa poriadne privítať s malými mačiatkami a Myškou... tak presne tak nemám čas. Musím prilákať Umbru. Ale neodpustím si, aby som ich nešla aspoň pohladiť.
Potom len vezmem kus mäsa, čo tu Tenebris zanechala nestrážené, ešte si naberiem zásoby, čo už ale nie je v miske a prejdem k oknu. Jak ho otvorím hneď mnou zalomcuje silný vietor a z vlasov mi spraví efektný vír. No... ak bolo všetko na svojom mieste, tak teraz isto nie je.

Vykloním sa z okna, okamih skenujúc terén a potom tri krát hlasito zapískam. V rovnakej tónine a dĺžke. Natiahnem ruku s mäsom pred seba, dúfajúc, že ma skôr ten vietor nevyfučí von. Žmúrim do diaľky, rukou natiahnutou pred sebou, "Umbra!" Zhúknem do vetru a znovu zapískam. Ale z ničoho nič začujem zakrákanie - no, znie to ako keby niekto vŕzgal s hrdzavým pohrabáčom po kaľajniciach - a na ruku, kde držím mäso sa mi zaryje niekoľko drápov. Vrana, ktorej drápky patria, sa vrhne na úbohú korisť a ja sa len musím uhýbať, aby som nedostala krídlom po xichte, keďže ona statočne balansuje v prudkom vetre. Takže jej to vôbec nemám za zlé.
Hneď zaliezam späť do spálne a po podplatení proviantom pohladím vranku po našuchorených pierkach a pričapnem okno. Vlasy na všetky strany a vyzerám ako parádny strašiak Hagridovi do záhonu.

"Tak ako si sa mala? Robila si zlobu Hagridovi?" Prihovorím sa jej a odpoveďou mi je ďalšie kráknutie a jemné ďobnutie do prstu. Usmejem sa. A pokiaľ Hagridovi vyhrabávala semiačka zo záhrady a kadila mu na schody, tak ten sa asi veľmi neusmieval.
Ďalšie ďobnutie. "Keď vyčkáš, dostaneš toho viac." Som rada, že očividne ignoruje všetky pachy, ktoré by zo mňa mohla cítiť. Asi vidina žrádla je jej prednejšia. Usadím si ju na ramene a uhladím vlasy. Do zobáku jej strčím ďalší kúsok mäsa.
"Môžme ísť." Oznámim a už sa bavím predstavou ako bude Umbra reagovať na ostatné zvieratá v učebni. A ak okadí McG klobúk, tak asi umrem smiechom.

 
Rebecca Eliah Riel - 02. června 2021 15:36
becca227200.jpg

Před učebnou 8C -> Dívčí ložnice Havraspár

15. října


Mirelle, Cassandra + zmínění

"Možná tak ledovou sprchu," opáčím Cassandře na její další snahy z nás s Dianou udělat kámošky. Já už jednoho charitativního kámoše mám, je ze Zmijozelu a má doma cvičenou opici, další opici v mém sociálním okruhu už nepotřebuju.

Mirella látoři nad svojí čičinkou. "To ode mě chceš hodně, abych ráno vnímala něco jinýho, než je třicet centimetrů přede mnou a snídani. Zničila ti postel, jo? Možná chytá móresy od Sušenky. Nebo možná Sušenka chytila móresy od Tenebris," zasměju se a abychom už nestály před učebnou jak tři citronky, vydám se směrem na kolej. "Umbru, jo? Přilétne na zavolání?" ptám se na havrana. Jestli Mirelle vycvičila havrana, možná by vycvičila i moji rosničku. Třeba by Špionka zvládla alespoň pac, hihi.

Trénink je nutnej? Ohrnu nos. "Jo, to je možné, ale ráda bych se dožila ve zdraví alespoň víkendu," frfňám a zaháknu se za Cassandřin loket. "Někdy si říkám, že bych se na ten famfrpál měla vykváknout, ale pak si představím Berkův výraz a rozmyslím si to. Co výraz, ten by se na mě někde počkal a proklel mě," mrmlám.

Cestou na kolej holkám vyprávím svoje neduhy s plísňáky, kdy mě Richard nejdřív zabublinkoval a pak na mě flusnul plísňák, naštěstí ale minul obličej a odnesla to jenom košile. Ptám se i jich, jak jim to na hodině šlo, ale žádnou velkou slávu nečekám. Ne že bych dávala stoprocentní pozor, co se kolem mě děje, ale ty zvuky na posouzení situace stačily.

U nás v ložnici Špionku najdu celkem rychle, drží se u okna, kde je vlhko. Strčím si ji do kapsy, jak už je zvyklá, občas jen z kapsy vykoukne, aby zhodnotila situaci. Když mi pohled padne na koťata, vzpomenu si na slib, co jsem Sebovi dala. "Hej, Cass," začnu absolutně nevinně, "všimla sis někdy, jak moc má Sebastian rád zvířata? Ten by se o kotě určitě uměl postarat."

Hlavně nenápadně. Proč mrhám svými talenty tady v Bradavicích, když by mě mohli vzít na Ministerstvo z fleku jako bystrozora?
 
Ogata Kenji - 27. května 2021 15:16
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Chodba před učebnou >> Nebelvírská věž



Rebecca, Coraline



Beččina představivost mě pobaví. Soudě dle jejího zasněného výrazu mi je naprosto jasný, že si musela detailně představit, jak Unitato osedlává plísňáka a pak spolu divoce cválají po chodbách hradu, tam a zase zpátky. Ta myšlenka je vážně směšná, na druhou stranu mi pomáhá se trochu odreagovat od toho, co se stalo v hodině. „Buď v klidu, já nedopadl o moc líp.” uchlácholím jí, když z ní vypadne, že skončila namydlená a poflusaná. „Mě zmydlil prozměnu Daniel, ten to ale udělal schválně, neřád jeden. A pak mi plísňák naflusal do ucha.” Postěžuju si. Zároveň si v duchu slíbím, že tohle Danielovi v nejbližší možné době nějak oplatím. Sice ještě nevím jak, ale já už něco vymyslím, protože co bych to byl za nejlepšího kamaráda, kdybych ty jeho vylomeniny nechal bez povšimnutí.
„No, to je taky fakt, přinejhorším můžeme zajít jen na něco k pití ke Třem košťatům.” Navrhnu alternativu. Je pravda, že cpát se každej den sladkým asi nebude uplně košer, jenže to by nesměli v Medovým ráji dělat tak lákavé nabídky. A hlavně tak často. Není divu, že se tam pak vždycky nahrne půlka školy a všechno ihned vyžerou. Ještě, že jsem tu čokoládu pro Cor stihl koupit včas.
Jen co se s ostatními rozloučím, přesunu pozornost zpět ke své vyvolené. Ta mezitím nahlas přemítá, kde by mohl být její milovaný kocour. „Někde, kde je teplo…” zopakuji po ní zamyšleně. „To je takový dost neurčitý. Teplo je víceméně ve všech kolejích u krbu a jestli utekl k Havraspárským nebo Zmijozelským, tak ho nenajdeme.” Na druhou stranu, proč by chodil do podzemí k hadům. Bylo tam mokro a vlhko a Havraspárská věž byla prozměnu moc vysoko. Nic pro Mr. Sweetieho špeky. „Moment, ty jsi mu připálila vousy?” Zděsím se. Měl jsem za to, že kočkám nedorůstají a potřebují je k orientaci v prostoru. Chudák kocour, není divu, že se ztrácí, pokud sám nedokáže dobře určit, kde vlastně je. Tohle ale před jeho majitelkou říct nahlas nemůžu. „Ty záchody bych úplně nezavrhoval, je dost možný, že se připletl pod nohy někomu, kdo odtamtaď zrovna vycházel a teď se nemá jak dostat zpátky.” A já jsem pochopitelně tak neskutečně hloupý a zamilovaný, že bych prolezl každou kabinku s každou posranou a pochcanou mísou, jen abych tu kočku našel a hrdě jí mohl své milované přinést jako trofej. „Vzal bych si samozřejmě na starost klučičí záchody.” Dodám rychle, protože to, co by na nich mohla Cor vidět by jí dost možná způsobilo doživotní trauma. Netuším, jak to vypadá na dívčích toaletách, ale myslím, že tak otřesně jako na těch klučičích určitě ne.
„To je přeci samozřejmost, ne? Pomůžu kde můžu.” Úsměv jí oplatím. Zároveň mě pobaví, jak při stoupání do schodů funí. Je vidět, že na to není zvyklá. Ještě, aby byla, když Mrzimorská kolej byla v suterénu. „Makačka, co? Tohle máme my Nebelvírský jako každodenní tělocvik.” Zazubím se. “Hodiny s Hoochovou bychom vlastně vůbec nepotřebovali! Na druhou stranu je to trochu nefér, musíš všude chodit o trochu dřív, protože nikdy nevíš, kdy schody změní polohu. Kolikrát jsme kvůli tomu přišli s klukama pozdě, jenže učitelům tohle prostě nevysvětlíš.” Zašklebím se. Vážně by občas neuškodilo, kdyby měli profesoři trochu víc soucitu.
„Přesně tak, postavy z anime.” Přitakám, když se Cor vrátí k tématu večírku. Snažím se přitom znít uvolněně a nepůsobit tak nervózně, což se mi naštěstí při stoupání do schodů daří. „Vlastně nejsi tak daleko od pravdy. Jeden nosí kombinézu, druhý plášť a masku a ten třetí je pirát, takže je oblečenej dost nalehko. Slamák, žabky, rozepnutá košile. Ani jedno není moc kreativní, já vím.” Rozpačitě se podrbu na zátylku. Je mi jasný, že Cor určitě čekala něco extra, ale já na tyhle věci nikdy až tak úplně nebyl. Vybírání kostýmů byla spíš holčičí doména. „Hlavně se mě neptej, za co půjdou kluci, protože sám nevím. Daniel by se docela hodil na vílu a Ryan… No, tam těžko říct. Nevíš, kam se vlastně vypařil? Byli jste spolu na chodbě, pokud se nepletu. Omlouvám se za něj, je to vůl, málem jsme se kvůli němu všichni udusili.” Zabrblám nespokojeně. Doufal jsem, že se Ryan o Cor na chodbě postará a vyvine kvůli mně alespoň minimální zájem, ale místo toho zmizel jako pára nad hrncem. Tohle si s ním budu muset ještě vyřídit.
Přímo před námi se objeví obraz Buclaté dámy. Ta ženská je tak tlustá, až to hezký není, ale ona si z toho evidentně nic nedělá. V jedné ruce drží číši vína, v druhé kus jídla a do toho si něco vesele pobrukuje. Strašnej nevkus. Proč nemůžeme mít jako kolejní vchod sudy? I tu kamennou zeď bych bral radši! „Moc vám to dnes sluší, madam.” Pozdravím jí naoko zdvořile. Hned záhy vyslovím heslo. Otočím se k Cor.
„Počkáš tu? Jen čapnu Unitato s myší, hned budu zpátky.” Ač je z jiné koleje, tak bych jí klidně pozval dál, ale nejsem si jistý, jestli je připravená vidět náš pokoj. Kdyby tam jen koutkem oka nahlídla, tak u ní mám ještě menší šanci, než teď, nehledě na to, že by tam nejspíš pošla smrady. Ne, tohohle jí musím ušetřit. Rychlostí blesku tedy zapluji na kolej, na rameno si posadím Unitato a do zmuchlané krabičky od pocky tyčinek, která se doteď válela na zemi, nacpu myš. Poté sprintuji zpátky za Cor. „Uf, jsem tu. Začneme teda těma záchodama, nebo máš jiný nápad?” zeptám se zadýchaně. Jen co Unitato na mém rameni zaregistruje Cořinu přítomnost, začne nadšeně pištět a poskakovat. „Ale ale, mám takový pocit, že jsi tu někomu moc chyběla.” Pousměju se a opatrně potvůrku podrbu ukazováčkem.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84794902801514 sekund

na začátek stránky