| |||
|
| |||
Velká síň: Konec soubojů ---> ObědNaira, Angela a ThomasStředa 15. září „Díkec za spolupráci,“ pronesu k Naiře rozverně, „třeba zas někdy příště,“ zazubím se na ní. „Teď mě ale omluv musím pádit,“ juknu směrem k bráchovi. „Měj se!“ rozloučím se spolužačkou a vydám se k Thomasovi s Angelou. |
| |||
Souboje - Hlavní síňDeirdre, Patrick, Richard, Sebastian, Sinestra15. září, Středa Do konce hodiny jen mlčky postávám vedle Deirdre. Ačkoli jsem se nedočkala žádných díků za svou starost o ni, nijak se jich nedožaduji. Neočekávala jsem ovace, když jsem jí sbírala ze země, i když by mě prosté díky nijak neurazilo. Faktem zůstává, že má pomoc byla zbytečná, protože Dee je schopná si ve většině situací pomoct sama. Zatím, co sleduji poslední dvojice a jejich žalostné pokusy, v mysli si představuji večerní dýchánek, který mě v budoucích několika dnech čeká. Přestože jsem své pozvání z části myslela jen jako zdvořilostní gesto, Helen mé pozvání přijala. Byla jsem z toho trochu v šoku, i když jsem to na sobě nedala nijak znát. Nevím, co ji k tomu vedlo. Nikdy se příliš nezapojovala, ale každý jednou pravděpodobně dojde do bodu, kdy mu chybí komunikace s vrstevnicemi. Naivně řečeno, protože nic, co se ve zmijozelu děje, se neděje bez postranních úmyslů. Nedalo se říci, že bych z toho byla přehnaně euforická, to skutečně ne, ale jednou za čas to nejspíš ničemu neuškodí. Vzhledem k tomu, že nevím, jak bude mé doučování s Richardem pokračovat, by neuškodilo trochu posílit naše vztahy. Nerada bych se jednoho rána probudila s oholenou hlavou nebo byla obětí jiných nejapných žertíků, se kterými by Helen mohla přijít v zájmu bezpředmětných žárlivých výstupů. Snape nakonec hodinu ukončí. Zadaný úkol mě nijak nepřekvapí. Nikdy nebyl schopný si odpustit nějaký výraz své nadřízenosti a autority. Co mě ale trochu překvapí, je Patrick, který si to zvesela štráduje přímo mým směrem. Bez mrknutí oka vypustím ostatní spolužáky a trpělivě vyčkávám, co má Patrick na srdci. Chtěla jsem za ním jít sama, ale jeho iniciativa mi ušetřila zbytečnou práci. Přesto jsem trochu zaskočená tím, že náš rozhovor chce vést při obědě. V hlavní síni, u zmijozelského stolu a to zrovna v době, kdy u něj bývá nejvíc plno. Každá minuta, kterou jsem strávila v jeho přítomnosti mě přesvědčovala o tom, že má nepotlačitelné sklony k masochismu. Nebo minimálně sebepoškozování. Představa, že se zase jednou nenajím a budu se celou obědovou pauzu muset obhajovat, se mi nijak nelíbí. Rozhodně dosti převažuje všechny klady, které bych v zoufalé pozitivitě mohla najít. Je mi zcela jasné, že se budu muset Patricka nejednou zastat, ale i tak to pro něj bude dvakrát tak horší než pro mě. Proto nakonec souhlasím. Po chvilce strávené na pokoji, kde jsem se dávala do pořádku po soubojích, jsem se nakonec znovu objevila v Hlavní síni, kde na mě Patrick už čekal. Naneštěstí nebyl jediný. Takže místo toho, abych se posadila vedle něho a využila jeho přítomnosti k zahnání pomluv, posadím se naproti a bez jediné známky po emoci si prohlédnu dva supy sedící po jeho boku v podobě Sinestry a Richarda. Inu, vypadá to, že nějakou lehčí rozcvičku v podobě Cayluse přeskakujeme a jdeme rovnou na hlavní chod. Skvěle. Sinestra se zpět nedrží a já musím uznat, že mi její poznámky v určitých momentech přijdou vtipné. Přidává se k ní i Deirdre, která doráží chvilku po mně. Celou dobu mlčím. Byla jsem odhodlána se Patricka nezastávat, dokud nebude naprosto jasné, že to prostě nezvládá. Nakonec tohle nebylo nic neobvyklého. Alastor mu určitě musel vyprávět, jak probíhají obědy u našeho stolu, pokud se tam ocitne někdo s jinou barvou uniformy. Přesto nakonec zvednu pohled od jídla. „K našemu stolu jsem ho pozvala já. Po předešlých návštěvách jsem získala dojem, že se naše kolej začíná otevírat příležitostem k utužení mezikolejních vztahů.“ Pokud si pamatuji, tak jsme tu měli ne jen Alastora, ale i Alex a Jordyn. Zrovna teď si to nevybavuji, ale jsem si jistá, že škála našich návštěvníků je více než pestrá. Když vypustím Alex, tak je Patrick to nejmenší zlo. „Tedy jsem usoudila, že v tom nebude problém.“ pronesu jemně, čímž bych se ráda zbavila dotazů ohledně Patrickovy přítomnosti. Jen své kamarádce oplatím postranní pohled. Zrovna ona by měla pochopit mé důvody, leč se zdá, že se nad tím tolik nezamýšlela, proto i ona na Patricka doráží. Nemohu si stěžovat. když tu byl Alastor, tak jsem ho také nevítala zrovna s otevřenou náručí. Otázku Patrickova účesu nechávám zcela na něm. Je sice pravda, že jsem nahlas vyslovila svůj názor a takto to preferuji, leč jsem ho do toho nijak nenutila a upřímně doufám, že změna vyšla z jeho iniciativy a ne proto, že by se mi chtěl zalíbit. Místo toho se soustředím na Sinestru a její nejapné poznámky ohledně ranní pošty. Skutečně? Lhala bych, kdybych řekla, že jsem to zrovna od ní nečekala. O důvod míň jí zvát na náš dámský večer. Přesto se na ni sladce usměji, než se na malý moment otočím na Patricka. „Omluv ji, Patricku. Jak zcela jistě víš, každý máme nějaký zlozvyk. Tím jejím je palčivé nutkání vměšovat se do cizích záležitostí. Čím citlivější téma, tím silnější potřeba. Užívá si bolestný výraz na tvé tváři, když se svými poznámkami trefí do černého. Je to nemoc. Nemůže si pomoci.“ S poslední větou si lehce povzdechnu, jako by mi to bylo téměř líto. Teprve potom se otočím na Sinestru, abych odpověděla. Jistě, že má pronikavý pohled. Také má nadváhu a jsem si zcela jistá, že je jeho tělo protkáno sítí všech různých chorob. „Na výběr svého prince nespěchám. Chci si dát chvíli na rozmyšlenou a zvážit všechny jejich… pro a proti.“ pronesu téměř bezstarostně a na posledních pár slov dám obzvlášť důraz. Ať byla Sinestra jakákoli, nikdy nebyla pitomá. Je mi jasné, že v téhle společnosti je úplně jedno, zda budu zapírat nebo mluvit pravdu. Každý si to tu rozebere podle svého. Nezasvěceným by se to mohlo zdát jako úmyslné žertování na dané téma, což byl přesně ten efekt ve který jsem doufala. Minimálně u těch, co nad tím tolik neuvažují. Jako třeba Sebastian. |
| |||
|
| |||
Hlavní síňRory |
| |||
|
| |||
Domenico, Sin, Richard, Týna, Patrick Středa 15. září Můj nenávistný monolog nemá dlouhého trvání. Ať si Rottová shoří klidně v pekle spolu s Reecem... Zatnu zuby, odvrátím pohled (to si z toho Alastor jako vážně nic nedělá, i když tý nule vypaluju pohledem díru do hlavy?) a vydám se k Domovi, abychom svůj pokus ještě jednou zopakovali. Tentokrát se nám vede o dost lépe. "Protego!" První pokus se nám povede na výbornou (6+6), což je celkem obdivuhodné vzhledem k tomu, jak jsme si vedli před chvílí. "Protego!" (6+7) I druhý pokus dopadl na výbornou. Jen tak dál! "Protego!" (7+2) Potřetí to není až tak slavné, ale ubránili jsme se (díky mně, samozřejmě). "Protego!" (7+10) Posledního pokusu jsem se celkem bála, ale marně. Tentokrát se nám ubránit povede. Jsem ráda. Další zostuzení na zemi bych asi nepřežila. "Dobrá práce," zazubím se na Doma. Nakonec to nebylo až tak špatné. Po zbytek hodiny stojím mlčky vedle Týny a snažím se udržet si svůj milý úsměv. Jakmile hodina skončí, vydám se okamžitě směrem k havraspárským. Alastor se ale ani neotočí a vydá se pryč v hloučku svých přátel. Dělá si srandu? Dneska s ním obědvám JÁ! Jak se opovažuje mě takhle ignorovat? Nejdřív ta mrcha Rottová, a teď tohle? Nenechám se tím navenek vyvést z míry a pokračuji v cestě. Vydám se rovnou na kolej, kde si odložím věci, trochu se upravím, stříknu na sebe svůj oblíbený parfém a vydám se do Hlavní síně. Alastor mě chce ignorovat? Tak ať. Jídlo mě miluje pořád. Sebevědomě si to nakráčím do Síně a pozorně se rozhlédnu, kam bych si tak mohla sednout. Můj první pohled putuje k havraspárským, to ale okamžitě zavrhnu. Můj ignorantský přítel se zřejmě výborně baví. Nevěnuji mu víc než jeden chladný pohled a vydám se k našemu stolu, který vypadá o dost zajímavěji. Jedním pohledem zhodnotím celou situaci a okamžitě se mi nálada zlepší. Stačí mi jediný pohled na Richarda a Sin a mám jasno. Tohle bude ještě zajímavé. Nenuceně se posadím vedle Týny, takže sedím naproti Sin a ďábelsky se na ni usměju. Pomalu si naložím plný talíř a pustím se do jídla. "Netušila jsem, že s námi poobědváš, Patricku... " Úmyslně slabiky protáhnu, aby to znělo provokativně. Vrhnu postranní pohled na Týnu. Nechci své kamarádce svými slovy nějak ublížit, ale pochybuji, že zrovna ona by souhlasila s tím, aby někdo cizí seděl u našeho stolu, zvlášť v případě oběda, kdy se tu sejde v podstatě celá kolej. Takže se sem její obdivovatel nakvartýroval sám. "Je to snad díky tomu, že jste teď s Richardem po jedné hodině soubojů nejlepší kamarádi?" Nevinně se uculím, zatímco opatrně usrknu horkou polévku. Na chvíli se odmlčím a užívám si oběda. Jen ať se dusí ve vlastní šťávě. Kritickým pohledem zhodnotím jeho účes a zavrtím hlavou. "Mimochodem... proč ses vůbec nechal obarvit? Vypadáš hrozně! Ta blond byla daleko lepší..." Zamračím se na něj. "Pokud se to ale Týně líbí... tak je to asi okay..." Na druhou stranu je to asi lepší. Blond sluší jenom jednomu, a to je Caylus. |
| |||
Veľká sieň, súboje --> obed Siník, Maureen Moju chválu na vlastnú fakultu Sin zmietne ako otravnú muchu a keď sa na ňu otočím a zbadám jej podozrievavý pohľadom, rýchlo pár krát za sebou zamrkám. Nič som nepovedala čo by jej mohlo niečo povedať, však? Skoprnele sledujem ako zdvíha ruku a ťapká vzduchu vedľa seba a pritom má v tvári čudný výraz, ako keby pozerala na extravagantne veľký čokoládový koláč. Potichu zabručím a snažím sa zahrať úplné prekvapenie. Čo sii, vôbec som takto nevyzerala, pff. Hodím rukou, no to sa Sinestra na chvíľu zastaví a potom trafí do čierneho. Sakra. Naozaj ma pozná. Ako to že si vôbec všimla že sa na neho tak pozerám? Muselo to byť len pár sekúnd. Zvesím plecia a vzdám pretvárku, aj keď v duchu ma zvláštne teší pocit, že to Sin zbadala a vôbec, že si to všimla tak rýchlo tým, že toho o mne vie tak veľa. Ugh, pred tebou sa nedá nič tajiť, to je des. Sin je sekundu na to pricucnutá na mňa a dožaduje sa detailov. Znova sa vystriem a poťuťlene jej zakývem prstíkom pred očami, zatiaľ čo sa s ňou presuniem niekde, kde nie je toľko ľudí a zníži decibely. No nie, nie, to ti nebudem vykladať tuto, na to máme dneska dohodnuté špeciálne stretko drahá. Keď už si ma takto prekukla, tak ťa budem ešte aspoň chvíľu naťahovať. Zaškerím sa a akékoľvek jej ďalšie pokusy dozvedieť sa viac odbíjam, aj keď sa len tak-tak držím. Snapeovu kritiku prijmem prekvapivo pokojne, pravdepodobne preto lebo si myslím, že sa ma netýka- so Sin sme si viedli špičkovo, takže to určite nemôže hovoriť o mne. Nato nám dá úlohu ...ledva sme prišli a všetci sa s úlohami zbláznili... a rozpustí nás. Sin sa odoberie k svojim. Tak aj ja sa môžem pripojiť k našim. Vlastne kým sa uprace sieň a pripraví obed, mám chvíľu...ku komu sa prikmotrím? Zbadám Bendžiho miznúci chrbát, ako sa ponáhľa preč zaplaví ma vďačnosť nad tým, že nemusím teraz zháňať to zviera a báť sa že nestihnem obed ale budem musieť utekať rovno na hodinu. Čo vlastne teraz máme? Vytiahnem z tašky rozvrh a preletím ho očami, načo sa úplne rozžiarim. Jazdectvo! Prehlásim nahlas do prázdna. Vždy som sa chcela naučiť jazdiť na koni, no keďže v našom okolí ani z našich známych ich nikto nevlastnil, doteraz som na nich moc nesedela. Och skvelé, tam by som hladná určite nechcela ísť. Asi si toho Benjamina vystískam. Ešte že má Mau tie myši dve. Vlastne..Mau ešte asi nevie, že si od nej jednu teda vezmem. Zdvihnem oči od rozvrhu a nájdem Maureeninu blonďavú hlavu. Usmejem sa a zamierim k nej pred tým, než mi niekam ujde. Aspoň môžem poslať v prípade potreby d zadku niekoho, kto by ju otravoval kvôli tomu odrazenému kúzlu. Hej Mau, počkaj. Ak platí tá ponuka na myši, ja by som si jednu žičla. Bendž si išiel nájsť niečo iné. Sľubujem, že ti ju vrátim v stopercentnom stave. Vychrlím na ňu. Rozhodnem sa do obeda zostať s ňou, ak ma nepošle preč a pokračujem v rozhovore otázkou, čo za povinne voliteľný predmet si vybrala, jej "nehodu" z hodiny nespomínajúc. Môj žalúdok mi dáva vedieť že je obed už pár minút pred tým, ako sa oficiálne Veĺká sieň otvorí. Konečne! Vpadnem do nej medzi prvými a neobzerajúc sa napravo ani naľavo si hneď skraja sadnem za stôl a začnem naberať hojne perkeltu s haluškami do hlbokého taniera. Až po tom, čo po mne zmizne značná polovica začnem znova vnímať svoje okolie a dokonca aj jastriť po zemi, či predsa len nezbadám nejaký zabudnutý list z raňajok. |
| |||
Hlavní síň: Souboje --> Nebelvírská věž --> Stáje15. září, středa poledne Thomas, Diana, poté nikdo konkrétní, případně Kwang „Hm,“ okomentovala jsem krátce Thomasovu litanii na téma „Snape jim zase nadržuje“. Ano, bylo to zřejmé, ano, nadržování nesnáším, ale nadržování komukoliv. Bohužel nikdo jiný z učitelů se v tom zase tak nevyžívá. „Hagrid je zase milý na všechny ostatní, jen Zmijozel mu očividně leze krkem,“ dodala jsem, abych vyrovnala misku vah. I když to nejspíš nikdo neocení. Upřímnost se nevyplácí. |
| |||
Hlavní síň: Souboje --> Hagridova hájenka --> Mrzimorská ložnice15. září, středa poledne Ryan, Naira, poté Hagrid Ještě při hodiněu jsem rozvažoval nad tím, co mi řekla Alex. Má pravdu, McGonagallka by určitě sovu neuznala... Nikdy nedělá výjimky. A kdyby kvůli mně kolej přišla o body, to by Rhiannon neskákala blahem... Lehce jsem si povzdechl. Ta nová zodpovědnost totiž zase nenaplňovala blahem mě. Ano, určité výhody z ní plynuly, ale stejně tak spousta povinností. |
doba vygenerování stránky: 0.90347194671631 sekund