Velká síň (souboje) --> oběd

Sebastian, Cass, Runa, Allan a další

Středa 15.9.

Katastrofa, jedna za druhou.

Po skončení hodiny se rozloučím se Sebastianem a vyrazím za svými. Chvíli so povídám převážně s Cass (nebo mám alespoň ty tendence) o uběhlé hodině a poté vyrazíme s „partou“ na oběd. Nemám nějak moc chuť, tak si dám prostě kus masa a bramborovou kaši. I přes to, že je to jídlo, co chutná asi za každé příležitosti, nějak se v tom nimrám. Kaši si dvakrát osolím, než mi přijde slaná dostatečně a pepřem nešetřím vůbec. Nakonec to do sebe nějak nasoukám a začnu nešťastně popíjet borůvkovou limonádu.

„Musíme trénovat… dneska bych zašel,“ pronesu z ničeho nic. Dojde mi, že asi netuší, na koho mluvím a tak se podívám významně na svojí spoluodrážečku. Přeci jen je to moje nejlepší kamarádka a tak jí v mém zaučení na nově získaný post důvěřuji.

„Co myslíš? Budeš mít k večeru čas? Zamluvil bych u Hoochové hřiště.
Nebo z toho můžeme udělat oficiální trénink. Co říkáš Runo?“ zeptám se kapitánky… respektive bývalé kapitánky, neboť nemám o změně sestavy ještě tušení, protože od té doby ještě nebyl ani jeden trénink a když se to řešilo… to jsem byl asi zaměstnán úplně jinak.

Velká síň (souboje) --> Oběd

Angela, ségra

Středa 15.9.

Snape… jak já tyhle jeho kecy nesnáším. Přitom mi sám brácha řekl, že mi jdou lektvary lépe jak jemu. A to už je kurňa pochvala. Svého času tu byl docela hvězda. Zmijozelský prefekt, vynikající střelec, premiant, a tak dále, a tak dále. Prý se dost podobá otci za mlada, až na ty černokněžnické sklony. Vždyť mají dokonce stejné křestní jméno… veselé. Na druhou stranu, chybí mu vtip a společenské vystupování ségry a mne… bručoun. Nakonec skončil na ministerstvu, kde si vydělává slušné peníze a nemusí žít ze svého svěřeneckého fondu.
Zkrátka... Snape si prostě musí zachovávat tvář a nenávidět každého z jiného koleje, než té jeho. Hlavně z Nebelvíru.

Při těch neúspěšných pokusech si vyslechnu další Snapeovi posměšky, ale už je téměř ignoruji. Když se nám to napotřetí povede, oddychnu si. Stejně tak i Angela.
„Je to blbost, tohle kouzlení. Si všimni, že je to dost o štěstí a navíc mám dojem, že nám to Snape pěkně ztížil. Kouzelnické souboje mi většinou docela jdou, ale koukej na to. Zmijozelským to jde skoro samo, ale u nás skoro nikomu. Přitom u Lupina to bylo docela vyrovnané...“

Nejraději bych si k netopejrovým nohám uplivl, ale to by mělo neblahé vlivy jinde. Snape s matkou zná osobně, byli spolužáci o ročník, a většinou je na mě docela hodný.

Po skončení hodiny odchytnu ségru, aniž bych odAngely nějak utíkal. Předpokládám, že zmizí sama, protože je to morous, pro kterého není má společnost dost dobrá, ale jestli se mýlím, tak mi to rozhodně vadit nebude.

„Tak co prcku. Taky ti to šlo u Snapea jak koze pastva?“ Je mi jasné, že se jí na to ani nemusím ptát. Určitě si také všimla, že na nás byl Snape docela tvrdý. A kdyby ne, rozhodně to pozná ode mne, vždyť vždy víme na co ten druhý myslí.

Navrhnu chvíli počkat, než profesoři opět uklidí velkou síň a poté se vydáme na oběd. Po tomhle výkonu si dnes naložím na talíř skoro tolik, jako má sestra. Mám fakt šílenej hlad.

Středa, 15. září

Hlavní síň

Alex, Christina, Richard, Patrick

S mírně pokřiveným výrazem, který celkem jasně připomínal úšklebek, si Mau prohlížím. ,,To je pravda. Ať už je to jakékoliv nemehlo, za to, že srazila právě Krimmera získala plusové body." Souhlasím s Alex. A ty plusové body možná nezískala jen u mě, jelikož svou nelibost ke spolužákovi, který zrovna randil s naší spolužačkou jsem nedávala najevo jen já. ,,To byl on, kdo měl na tebe kecy při kouzelných tvorech co?" Záhy jsem si vybavila předešlou hodinu, kdy chtěl nebohou užnevímjaksejmenovala znehybnit pomocí kouzla.
Téma Maureen vymizí stejně rychle jako jsme se k němu nachomítly a stejně tak nečekaně se u nás objeví i Benji. ,,Taky tě zdravím Benjamine." Prohodím do vzduchu a pozvednu obočí při pohledu na Hunta, který vesele předstíral, že tu vůbec nejsem. Dál se do jejich rozhovoru nemísím, i když chtě nechtě, pokud člověk stojí hned vedle, přirozeně všechno slyší. Ale naštěstí pro mě nebo pro ně - neprobírají nic důležitého. A jen tak co se mezi sebou baví, s trochou přimhouřenýma očima svou kamarádku pozoruji. Alex byla vždycky kontaktní typ. A teď nemluvím jen o společenskosti, ale o všeobecné potřebě se lidí dotýkat. U ní mi to nevadilo, je to něco, na co jsem si za ta léta zvykla a vlastně už by mi přišlo divné, kdyby to nedělala. Ale styl, jakým se Benjiho dotýkala a výraz, jaký v obličeji při pohledu na něj měla byl více než.. zvláštní.
Jakmile se vetřelec vzdálil, přitočila jsem se zpátky k Sanny a naprosto ignorovala chválu její koleje.
,,Poslyš," začala jsem pomalu a po očku při tom sledovala Hunta.
,,Co to mělo znamenat s tím Benjaminem?" Pozvedla jsem obočí a potutelně se ušklíbla. ,,Mám na mysli to tvoje.." začala jsem rukou ťapkat imaginárního Benjamina a snažila se při tom co nejvíc napodobit její výraz, jaký u toho měla ona.
,,Znám tě dost dlouho na to, aby mi tu něco nesedělo a.." V tu chvíli se zarazím a chvíli přemýšlím. ,,Nechceš mi říct, že ty a on něco.." Pokud Alex mou domněnku potvrdí, okamžitě se na ni nalepím a začnu vyzvídat všechny podrobnosti.

Snape hodinu brzy ukonil a neodpustil si poznámku o neschopnosti a zbytečnosti nás všech. Teda ne všech, těch ostatních. A taky si neodpustil zadání desetistránkového domácího úkolu, který se tentokrát týkal skutečně nás všech. Řekl nehledě na ročník studia.. Ale neřekl nic o nehledě na koleji ne? Zmijozel musí taky? Zmateně jsem se rozhlédla po ostatních hadích spolužácích, jak se na to tváří oni. ,,Šéf nás zradil. Vypadá to, že ten úkol budeme muset vypracovat taky." Neskrývám zklamaný povzdech.

Jakmile se hodiny konečně posunuly na dvanáct, pomalu jsem se vydala do hlavní síně. Že mě tohle nepřekvapuje. On je jako žvejka ve vlasech. Pomyslela jsem si otráveně, jen co mi pohled spočinul na pijavici Andersonovi. Naštěstí, za mnou šel zrovna Richard a podle výrazu nevypadal o nic víc nadšeněji než já. ,,Chudák Christina. Měli bychom ji pomoct. Vypadá to, že zbavit se jednoho otravného havraspára je pro ni stejně těžký, jako hubnutí pro Jordyn." Pobaveně se na něj uculím a naprosto suverénně se posadím přímo vedle Patricka. Jen co dosednu, Richard mého počinu následuje a sedne si vedle něho z druhé strany.
,,Zabloudil jsi?" Nakloním hlavu na stranu. ,,Možná to je tou barvou na vlasech," která ti obarvila i mozek, ,,že nejsi schopný trefit ke svému vlastnímu stolu. Nebo tam s tebou sedět už taky nechtějí?" Letmo pohlédnu ke stolu modrým. ,,Myslíš, že s novou barvou vlasů uděláš na Christinu dojem? Jak směšné." Pohrdavě se ušklíbnu a přisunu k sobě džbán s pomerančovým džusem. ,,Christina má rozhodně na víc, než na někoho, kdo ještě před pár dny vypadal jako někdo, kdo má zdi pokoje polepené plakáty a z novin si vystřihává fotky zpěvaček nad kterými se učí masturbovat. Ráno sis mohl všimnout, jaké typy mužů ji přitahují. Promiň Patricku, určitě jsi milý kluk, ale měl by ses zaměřit na úplně jinou kategorii. Třeba taková.. Luqueba. S tou by to mohlo dopadnout o poznání lépe. Ta je známá ne svými příliš vysokými nároky, takže bys mohl uspět." Přátelsky se na něj usměju a otočím se na Christinu.
,,Už máš vybraného prince? Rupert vypadá jako skvělá volba. Má takový pronikavý pohled.." Zakřením se na ni.

Hlavní síň - Souboje - Oběd

středa 15. září
Runa+ostatní

Ač už jsme úspěšně prošli úkoly od obou profesorů a dalo by se říct, že hodina pro mě skončila, přece si ještě cosi zapisuju do sešitu.
"Ano, nakonec to nebylo tak zlé, ale proč u toho Snape vždycky musí dělat takový cirkus?" opáčím Runě a zaklapnu sešit i s brkem vevnitř.
Konečně se mi povedlo dohonit realitu a teď, když mě čeká oběd a pak Studium mudlů, na které se těším, protože budu moct celou dobu nerušeně spát, zase začínám spokojeně zaostávat pozorností - tedy, až do chvíle, než mě Snapeův závěr hodiny nepostaví znovu do pozoru.

Trhnu sebou, a kdybych mohl dostat infarkt ve svých letech, už by mě některá z učitelek léčitelství tady v Bradavicích měly na stole.
"To jsou fóry tohleto. Nejdřív málem chytnu psotník, a pak ještě deset palců esej. Těsnopisem.
To je hergot práce na tři večery." vyhodnotím rychlým odhadem své schopnosti probírat se knihami a dělat si zápisky, které následně bude potřeba sesumírovat do textu s hlavou a patou, protože jinak mi to Snape odmítne přijmout a ještě mi napaří trest.

"Že si ten bídák dovolí nám zadávat úkoly na cizí hodině?" polohlasem prohodím k Runě a nevěřícně se ohlédnu po Lupinovi, protože tohle mi do přístupu učitele nějak nehraje.
Když mi pak Runa nabídne společnost k obědu, rozhodně neodmítnu.
"Dobře, jestli vám nebude vadit moje ospalá maličkost... moment, jen si zapíšu ten úkol." zase vylovím právě uklizený sešit, pečlivě si udělám poznámku, potlačím zívnutí a pak se teda vydám na oběd v závěsu za ní.
Nějak nemám ponětí, čím jsem si její pozornost vysloužil, ale nechám to plavat - zase mě začíná zmáhat únava a třeba mě aspoň probudí na konci oběda, že je čas jít na hodinu...

Souboje > Pokoj > Hlavní síň

Marie, Lupin, Rory

15. září, Středa

Pokud by pokrytectví mělo tělo, tak by na každém jeho centimetru byl vytetovaný ksicht Marie. S nevěřícným výrazem poslouchám, co mi na mé útočné poznámky odpovídá, a chvilku zvažuji, jestli bych jí měla vytrhat všechny vlasy nebo se začít hystericky smát. Trochu mi to připomíná mou hádku s Jordyn. Jsem si jistá, že ty dvě by si určitě rozuměly. Je to jako mluvit do zdi. Mele si svojí, jako by vůbec neslyšela, co jsem před tím říkala. Význam mých slov kolem její hlavy proletěl, aniž by si toho všimla. Nebo je ve fázi popírání a začíná věřit svým vlastním bludům. Ono černoprdelníkům vždycky stačilo se pomodlit. Desetkrát odrecitují Otčenáš a rázem jsou jako okvětní lístky bílé lilie.
„No jak myslíš. Však ona si tě karma najde. Jak se to říká? Na každou svini se v pekle vaří voda?“ poznamenám se samolibým úsměvem a už teď se škodolibě těším z každé nepříjemnosti, která ji v budoucnu potká. Zasměju se, když se na mě zamračí a nasupeně se přesune k Lupinovi. Moje poznámky na ní očividně měly větší vliv, než byla ochotná si připustit, což mě uspokojilo natolik, že jsem se rozhodla celou záležitost pustit k vodě. Beztak má až moc nudnou povahu na to, abych na ní plýtvala svým časem. I kdybych se tu stavěla na hlavu, tak z toho nevzejde nic, na co bych za pár dní nezapomněla. Ta holka byla schopná otrávit každou situaci, která jenom trochu zaváněla nějakým vzrušením.
Nikdy jsem ji neměla ráda a to se rozhodně nezmění, speciálně po tomhle incidentu, ale hodina ještě neskončila, takže jsem se postavila po jejím boku a bez předchozí domluvy začala kouzlit spolu s ní. To byl přeci účel celé téhle hodiny, no ne?
„Protego!“ (8 + 8) napoprvé to nebylo vůbec špatné, ale veškeré nadšení z celého kouzlení mě nějak přešlo. Byla jsem neskutečně otrávená. Nejradši bych se na to vykašlala a nechala jí sesypat se k zemi jako pytel brambor.
„Protego!“ (4 + 10) Nutno dodat, že jsem se opravdu vůbec nesnažila a patrně bych na zemi skončila spíš já, kdybychom nekouzlily společně.
„Protego!“ (6 + 8) Ani můj třetí pokus nebyl tak úspěšný, ale ani omylem jsem na sobě nedala znát nějaký vděk. Nakonec je to tak trochu i v jejím zájmu, protože kdybych neuspěla já, tak by to celé musela opakovat se mnou a to určitě nechce.
„Protego!“ (10 + 5) Poslední pokus jsem k mému vlastnímu překvapení zachránila já. Spokojeně jsem se zazubila na Lupina a schovala hůlku do kapsy. Tohle by bylo. Stoupnu si stranou, hodně, opravdu hodně daleko od Mařeny, a poohlédnu se po ostatních žlutých. Zkontroluji, zda jsou Maureen s Rorym v pořádku. Ani u jednoho mě ten držkopád nepřekvapil. Vlastně jsem to možná trochu očekávala. Byl by zázrak, kdyby se tu nikdo nezranil nebo skoro nezmrzačil. Díky bohu, že ani jeden z nich nedopadl na podlahu. Takhle si odnesou maximálně nějakou tu modřinu, ale na to jsou oba zvyklí.
Hodinu ukončí Snape svým hysterickým vystoupením a přemrštěným úkolem. Ten chlap si fakt myslí, že je středobodem vesmíru a nikdo tu nemá na práci nic lepšího než jeho maličkost. V mizerné náladě se vytratím z hlavní síně. Půl hodiny před obědem strávím zavřená v pokoji mazlíc se s Nuru. Okřídlené klubko pírek mě ukonejší natolik, že jsem pak přístupná i lehké konverzaci, kterou by se mnou někdo z holek mohl chtít zapříst.

Ačkoli jsem původně zvažovala, že bych na oběd vůbec nešla, hlad mě nakonec stejně z pokoje vyžene. Do síně přicházím jako jedna z posledních. Jídlo na stolech skvěle voní a je tu hluk jako vždycky. Po zemi se válí pár dopisů, sem tam nějaký kus jídla, ale jinak je všechno tak, jak to je vždycky. Pohled mi padne k havraspárskému stolu, u kterého sedí Rory. Teď, když je trochu času, bych si s ním možná měla popovídat. Nemůžu se tomu vyhýbat pořád.
Jako by mi četl myšlenky, ohlédne se mým směrem. Naše pohledy se setkají a mně je jasné, že i kdybych chtěla, tak ho dál ignorovat nemůžu. Pokud bych se teď otočila a dělala, že jsem ho neviděla, tak by to bylo fakt trapný. Proto se jen zhluboka nadechnu, nasadím rozpačitý úsměv a pomalu vykročím jeho směrem.

Hlavní síň- oběd

Christina, Richard

Středa, 15.září

Lekce s Lupinem byla zvláštní. Richard už při prvním pokusu naprosto žalostně selhal. Tolik mě to překvapilo, že jsem upustil hůlku ještě dřív, než mě zasáhlo kouzlo. V druhém případě mě Richard úplně sprostě podrazí a zakouzlí Protego na sebe. Jestli si nekorunovaný král Zmijozelu myslí, že jsem stejný jantar, jako jeho spolukolejníci, tak se plete. Jak jsem už konstatoval dříve. V kouzlech se vyznám a poznal jsem, že Richard hodlá chránit jen sebe. Tak mě tím rozčílil, že jsem se zapomněl bránit a Lupinova kletba mě zasáhla plnou silou. Následovala chvilka bezvědomí a pak si pamatuji, jak ležím natažený na zádech a dívám se na strop. "To nebylo moc přátelské." Pomyslím si směrem k Richardovi a naprosto bez výrazu jej sleduji, jak mi podává ruku. Asi se mi tím snažil poslat vzkaz, něco jako "Snaž se víc" nebo tak. Ale přetvařuje se pěkně. Zajímalo by mě, jestli je to vrozená, nebo získaná schopnost. U hadů jeden nikdy neví.

S úsměvem přijmu Richardovu ruku, ale chytnu jej trochu víš a pevně stisknu, čímž mu způsobím ne zrovna přijemné chvíle. To je zase vzkaz ode mě, aby se podobných akcí do budoucna zdržel. "Děkuji Richarde, jsi kamarád." Usměji se na něho zářivě, zatímco se on pokouší nepromnout si ruku od mého zákeřného stisku. Když jsme si to všechno tak krásně vyjasnili, tak se snad můžeme zase vrátit k naší lekci. Postavím se do svého soubojového postavení s jednou rukou připaženou a stočenou lehce dozadu. Druhá ruka s hůlkou míří na profesora. "Můžete začít, kdy chcete." Oznámím profesorovi, že jsem připravený. Jeho další kouzlo odrazíme bez potíží. Alespoň bez potíží z mé strany. Poslední pokus se konečně sladíme natolik, že Lupinův útok odrazíme tak elegantně a bezchybně, že kdyby to byl opravdový souboj, mohli by jsme teď plynule přejít do protiútoku a Lupina vyřídit, protože ten by byl teď bezbranný. Nevím, jestli si téhle šance Richard všimnul, ale tvářil se konečně spokojeně.

Jelikož tím moje spolupráce s lordem Cornigrumem končí, otočím se k Richardovi zády, vezmu si svoje sako, které jsem stejně jako minule, před lekcí s Lupinem nechal zase levitovat ve vzduchu a oblékl si jej. Snape mezitím ukončuje hodinu. "Byla to sranda s tebou spolupracovat, Richarde." Řeknu, zatímco si na sobě upravuji sako, aby nebylo nikde pomuchlané a aby mi správně sedělo. "Takže zase někdy." Dodám, aniž bych se na něj podíval a jen jej přes rameno odmávnu. "Měj se." Pohledem už hledám Christinu, se kterou jsem chtěl promluvit už při snídani, ale moje plány překazil ten nešťastný incident. Chtěl jsem se zeptat, jestli tedy se mnou půjde na rande. Včera si vzala čas na rozmyšlenou, tak bych rád věděl, jestli už se rozmyslela. Přijdu tedy k ní a vřele se na ni usměji. "Smím být tak smělý a poobědvat s vámi, Lady De Spotinová?" Zeptám se galantně, napůl vážně a napůl v žertu. Přeci jen tohle formální chování není můj styl, ale Christina to má ráda a když jí můžu jen trochu potěšit, tak neváhám. A také jí chci připomenout, že i když ostatní ví o stavu financí jejich rodiny, pořád je moje Lady. K hadímu stolu se mi moc nechce, ale taky se mi nechce čekat na odpověď do konce vyučování. Počkám na souhlas a pak si s dámou mého srdce sednu k jejímu stolu, plnému jejich okouzlujících...hmmm...přátel?

Hlavní síň - Souboje

středa 15. září
Allan a Cass , Lupin, Snape +ostatní

Z druhého souboje Snapa, mám bobky, jako kdybych měla jít sama do Zapovězeného lesa po setmění, se zavázanýma očima. Klepou se mi ruce, a klepat se bude i hlas, proto na Allana nemluvím, jen si vedle něho stoupnu.
"Expe....Expelliarmus." (((3+1)/2)-2=0) Ač si myslím, že svou hůlku v ruce třímám pevně, opak je pravou. Vyletí mi z ruky a mého spolužáka zasáhne do spánku. Do tváří se mi nažene rudá barva a já mám sto chutí vypařit se někam daleko. Na jinou planetu nebo do neznámého vesmíru.

"Děkuju," špitnu tiše k Allanovi a vezmu si od něj svou hůlku.Ten nám to dá po hodině sežrat.Pomyslím si a připravím se na další kouzlo. Měla bych se víc soustředit na to souboje, než na to, že jsem od rána neviděla Seye. Kousnu se do rtu a periferně se podívám na Allana. Tak jdeme na to.

"Expelliarmus! (((7+10)/2)-2=6,5)" To co se stane, mne překvapí víc než to jak má hůlka ťukla do spánku spolužáka. Vypísknu radostí, když v ruce sevřu Snapovu hůlku. "Promiňte pane." Natáhnu ruku, ve které držím Snapovu hůlku a předám mu ji.
"Hele, nakonec jsme to ale zvládli dobře, nemyslíš?" Natáhnu k němu ruku a čekám, jestli mi na oplátku podá svou. "Chci jít s Cass na oběd, pojď taky, ať tu nestojíš jako tvrdé y." Pohledem hledám Cass, abych si ji odchytila a uzmula pro sebe.

Souboje v hlavní síni >> Kolej >> Hlavní síň

Středa 15. září

Patrick, profesor Lupin

Poněkud otráveně sleduji, jak si Patrick sundavá sako a nechává ho kousek odemě levitovat ve vzduchu. "Jasně, spolehni se." Ujistím spolužáka ledabyle, když se snaží ze mě nepřímo udělat hlídacího psa. To si vážně myslí, že budu střežit jeho oblečení ve chvíli, kdy věnuji pozornost profesorům a technikám souboje? Ani náhodou, na tohle teď vážně nemám čas a pochybuji, že kdokoliv jiný ano.
Otrávený výraz brzy vystřídá pobavený, když se Patrick snaží kouzlem odzbrojit Snapa, ale místo toho mu z hůlky vylétává ohnivá koule. Čím víc toho kluka pozoruji, tím víc nabývám dojmu, že je nějak propojený se Shadem. Oba byli stejně otravní a pokazili, na co sahli. Lišili se snad jen původem a vzhledem, jelikož Shade tolik nepřipomínal Justina Biebra, jako Anderson před svou nedávnou proměnou.
No, i když…
Když už si myslím, že u téhle směšné podívané usnu nudou, mému společníkovi se kouzlo přeci jen povede. Krátce kývnu hlavou a přesunu se k profesorovi Lupinovi.
Ten má poněkud náročnější požadavky. Chce, abychom kouzlili celkem čtyřikrát, přičemž dvakrát na útok Expelliarmus a dvakrát na Mdloby na tebe. Přiznám se, že napoprvé nedávám úplný pozor tak, jak bych měl. Některé dvojice kolem nás a jejich předešlé počínání mě zaujmou natolik, že se příliš nesoustředím na profesora, který mezitím začal s útokem.
Všimnu si toho bohužel pozdě, proto je mé Protego (2) opravdu velmi slabé a má hůlka letí rázem k zemi. Naprosto totožně dopadl i Patrick, který situaci (nepřekvapivě) nijak nezachránil. Pochybovačně se zamračím.
Od čeho tu sakra je?
Uznávám, že se mi první pokus vlastní vinou ani trochu nepovedl, ale právě proto tu mám společníka, aby včas zareagoval, když mé vlastní reakce selhaly.
Nepovedené obranné kouzlo nedokážu vyhnat z hlavy ani při dalším útoku, během kterého se rozhodnu Patrickovi situaci trochu zavařit. Ačkoliv bychom se měli správně bránit dohromady, použiji Protego (6) pouze pro sebe. Patrick (4) je tím pádem odhozen mdlobami na zem.
"U Merlina, úplně jsem zapomněl, že útočíme spolu!" Vrhnu rádoby zděšený pohled na profesora a rychle se rozejdu k Patrickovi, abych mu v případě nutnosti pomohl na nohy. Netřeba dodávat, že bych ho tam nejraději nechal ležet, ale nechci, aby Lupin pojal jakékoliv podezření. Přeci jen, není to Snape, který by nad něčím takovým mávrnul rukou.
"Protego!" (4+3) zahulákám napotřetí nastejno s Patrickem. Hůlky nám naštěstí zůstanou v rukách, ale nutno podotknout, že z toho nemám úplně nejlepší pocit, Bylo to jen tak tak a nechybělo málo a stalo by se to samé, co při prvním pokusu.
Poslední šanci zazářit si nakonec nenechám ujít ani já, ani Patrick. Když oba vyslovujeme zřetelné "Protego!" (8+10), cítím, jak mi koutky úst vylétávají nahoru. Tahle obrana se povedla na jedničku a můj spokojený výraz to i dokazuje.
Jak se však brzy ukáže, někteří už tak spokojení nejsou. Snape, který ukončuje hodinu si neodpustí zadání úkolu, kterému se nevyhnou ani Zmijozelští, kterým se během hodiny dařilo.
Co už. Dva týdny jsou na vypracování celkem dlouhá doba a s pár šikovnými knížkami to určitě půjde raz dva, tudíž bych to neviděl tak černě. Mohlo to být horší.
Po skončení hodiny zamířím rovnou na kolej, kterou opouštím až po půlhodině, když se odebírám na oběd do hlavní síně. Ihned po příchodu zjišťuji, že tu jsem mezi prvními, tudíž si vybírám volné místo uprostřed a bez váhání se pouštím do jídla, které se mezitím objevuje na stolech.

Velká síň --> Souboje

Studentstvo, Lupin

Středa 15.9.

Čas se chýlí ke konci, a jestli jsem litoval na začátku hodiny, že jsem se k tomuto nechal upsat, tak nyní své pocity nedovedu popsat…

Hluk pochopitelně ke konci hodiny převyšuje rámec, který bych byl ochoten přeřvávat a tak máchnu hůlkou, jako by to byla rukojeť neexistujícího biče a ozve se ohlušující rána.

„Hodina končí. Podle toho, co jsem viděl, tak by se tu až na pár světlých výjimek,“ pohlédnu na hlouček starších zmijozelských studentů, „nikdo neubránil i tomu nejtupějšímu smrtijedovi, který kdy kráčel po této zemi.

Když jsem přijal výzvu profesora Lupina, abych mu při těchto hodinách asistoval, doufal jsem, že půjde jen o praktické využití již dávno nacvičených kouzel. Ale takto to vypadá, že žalostná výuka obrany proti černé magii během většiny minulých let spolu s vaší neuvěřitelnou lenivostí má za následek… tohle.
Proto mi všichni, nehledě na ročník studia, sepíšete minimálně deset palců pergamenu těsnopisem na téma obranná, překážecí, odzbrojovací a znehybňovací kouzla. Tento úkol očekávám na hodině obrany proti černé magii za dva týdny.“

Podívám se na Lupina, jestli chce něco dodat a poté, co studenti místnost opustí, mu opět pomohu přerovnat stoly. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně to často nebylo tak špatné. Ale za svým si stojím, v reálném souboji by většina byla mrtvá.

Souboje (Velká síň)

Acai, profesor Snape, profesor Lupin, ostatní

Pohled, který na mě Acai vrhne i zvolená slova, jasně dávají najevo, co si o mém "pozvání" do dvojice myslí, ale nakonec se chtě nechtě uvolí, že se se mnou do soubojové hodiny pustí.
"Teda pardon, ale žádnou prdel si z tebe vážně nedělám," vrátím jí to a bez dalších slov pozoruji, s jakým výsledkem se jí podaří Snapea odzbrojit, aby se pak se stejně nabručeným výrazem vrátila ke mně, postavila se po mém boku a pustila na mě veškerou zlost, kterou ke mně držela a dost pravděpodobně jsem ji teď uvolnila, když jsem se rozhodla mít ji za "parťačku". A že jí to teda jede. A žere.

"Nevím, jestli se tady snažíš zbavit se vlastní viny tím, že to přehazuješ na mě, sama jsi teď řekla, že to není nic, na co bys mohla být pochválena a s tím souhlasím. Nikoho jsem nemusela přesvědčoval."
Na jednu stranu bych jí ráda zapáleně kontrovala, vyburcována vlastní vírou a tím, že si stojím za tím, co jsem udělala, na druhou stranu se nakonec stáhnu a pevně stisknu rty. Ať si o mě klidně myslí, že jsem zbabělec a že se více k tomu nebudu vyjadřovat, ale je mi to jedno.
Tohle si můžeme vyřídit někdy jindy a někde jinde.

Protože se čas se protočit a zamířit k profesoru Lupinovi, což vítám mnohem lépe než předchozí zkoušení souboje s věčně zamračeným Snapem., i když tentokrát se bude jednat o obranu.
Hodím naposledy zamračeným pohledem po Acai a jdu si stoupnout naprosti profesora. Po jejím výlevu ani moc nepočítám, že by byla celá žhavá házet Protego kvůli mně, ale nic s tím nenadělám. No, já se budu snažit, jak o vlastní tak i její obranu, přeci jen na tom stojí úspěch celého toho cvičení.
"PROTEGO!" (8) vyslovím zřetelně, abych se mohla postavit prvnímu kouzlo.
No vida, na poprvé docela slušný pokus, tak co ten další?
"PROTEGO" (10)
No, řekla bych ještě o chloupek lepší než ten první a to mě docela nabudí.
"PROTEGO" (6 + 2)
Tak a co to poslední? Budeme mít úspěšné zakončení? Ke konci si přijdu už nesoustředěná, ale snad to nebude takový provar.
"PROTEGO" (5)
Tentokrát už to zas taková hitparáda nebude, ale mám snad ještě Acai, echm...no nebudu na to dvakrát spoléhat.