| |||
Súboje - Veľká Sieň Siníček, Snape Na Sininu poznámku sa uškrniem a veľavýznamne hodím pohľadom po viacero Chrabromilčanoch, ktorí sa rozhodli radšej upratať k Lupinovi. A práve tí hneď stiahli chvosty. A vraj fakulta odvážnych, čo? Neodpustím si rýpnutie do spolužiakov. Vlastne jediná kto sa zatiaľ postavila k Snapeovi je Maria, a aj to si myslím že to skôr iniciovala naša Acai. Odtrhnem pohľad od spolužiačky keď si Sin položí ruku na mňa podobne, ako ja na ňu a pri jej slovách sa mi roztiahne na perách šelmovský úsmev. Bez váhania. Odpoviem s kompletnou istotou. Obe sme od malička vyrastali v čarodejníckych rodinách. Prútiky rodičov sme držali snáď skôr ako lyžičky pri každej príležitosti, keď si ich naše padre a madre zabudli dosť nešikovne na to, aby sme ich dočiahli. Nasledujem Sinin príklad a vytiahnem svoj dlhý prútik, pričom sa pevne postavím keď si zo mňa spraví opierku. Odzbrojovanie naozaj nie je zrovna najzložitejšie kúzlo, má pravdu že by sme zbytočne útočili na neho naraz. Na jej návrh len súhlasne myknem bradou zhora nadol Jasné, môžeme, aspoň sa nám u Snapea tie kúzla nezrazia. Dve protega sa nevyrušia, myslím. Odobrím jej uvažovanie a prstami sa zatiaľ hrám s prútikom. Až mám takmer pocit že brní od toho, ako chce byť použitý. To ale Siník zmení tému a spomenie naše plánované stretko. Určite až potom, mám novinky na ktoré, ver mi, budeš potrebovať pokoj a v každej ruke niečo napakované sacharidmi. Zahryznem si do pery s výrazom očakávania, na moment mi myšlienky behnú úplne inde. Boože, ako sa bude tváriť? Pobaví ju to? Nemyslím si že by jej Bendž prišiel zrovna atraktívny, aj keď sme sa o ňom hádam nikdy nebavili. Prinajhoršom ju zasypem všetkými šťavnatými detailami. Bola by sranda uviesť ju do rozpakov, aj keď na to treba zbrane iného kalibru. Nemám ale dostatok času na to, aby som si rozmyslela, ako čo najdetailnejšie popísať Sin moje zážitky aby som ju donútila mi povedať nech sklapnem, pretože sa pred nami uvoľní miesto a my máme krásny výhľad na náš terč. Sin predstúpi prvá a ja spokojne sledujem, ako odzbrojí Snapea bez viditeľných problémov. Ako inak. Uškrniem sa na ňu a bez toho, aby som nejako otáľala nonšalantne dvihnem prútik a pozriem priamo na profesora, venujúc mu pozornosť. Expelliarmus. (10) Prenesiem s istotou a jeho prútik zachytím vo vzduchu so šikovnosťou metlobalistky. Len tak mimovoľne si prútik obzriem pred tým ako mu ho vrátim. Potom sa už len vrátim k Sinestre a nájdeme si nejaké miesto pomimo aby nás nerušili ostatní kým dokúzlia. Sme dobré. Neodpustím si ešte povzdych plný satisfakcie. Huh? Aký list? Nechápavo pozerám na Sinin blažený výraz. Uh...Asi...ani nie? Nie sme zrovna najky kamky aby mi dávala svoju poštu. Vidno na mne, že nie som úplne v obraze, ale všetci čo ma poznali vedeli, že niekedy mi môžu ujsť aj veci priamo spod nosa ak riešim niečo iné. Hlavne ak ma rozptyľovalo všadeprítomné jedlo. Alebo fakt, že som zabudla na zadanie na dnešnú hodinu. |
| |||
Středa, 15. září Hlavní síň > DčaK > a znovu hlavní síň Souboje Převážně Richard a Alex |
| |||
Hlavní síň – SoubojeMařena, Snape15. září, Středa Reakce Maureen mě upřímně rozesmála. Možná to ode mě nebylo zrovna fér, když se tak očividně bála, že ji vážně vyvolají, ale osobně jsem v tom neviděla problém. Jo, možná by ohrozila všechny životy v hale, ale někdy se to naučit musí. Pořád je to čarodějka a měla by své schopnosti umět ovládat. Když se před tím bude schovávat, tak se nikam neposune. Možná, že kdyby v sobě podpořila trochu té průbojnosti, brala by to spíš jako výzvu, ale to bych po ní nejspíš chtěla moc. „Klid prosim tě.“ Mlasknu po ní poslední poznámku, než páni profesoři začnou hodinu. Nejsem nijak překvapená, když po boku Lupina uvidím Snapa. Nemohl si vybrat ochotnějšího a nadšenějšího pomocníka. Už jen jeho přívětivý výraz v obličeji mi zlepšuje náladu tak, že přestávám dumat nad jeho tendencemi nadržovat zmijozelským. Nakonec to byly jen domněnky a nikdy ho u toho nikdo nepřistihl, i když to bylo veřejným tajemstvím. Naslouchám Lupinovi a cítím, jak mi v těle narůstá hladina adrenalinu. Miluju souboje. Jsou jako dar z nebes, při kterých mohu otevřeně někomu natrhnout prdel a ještě za to dostat body. Moje nadšení ale pramení převážně z toho, že se konečně bude dít něco zajímavého. Oproti předmětům, které vyžadují paměťové dovednosti a neustálé drcení definic nebo letopočtů, je praxe stonásobně lepší. Fakt, že kouzla budeme zkoušet právě na profesorech, můj úsměv jen rozšíří. Automaticky se otočím na náš hlouček, abych si zabrala někoho do dvojice, ale to už ke mně přichází Marie. Chvilku na ní nevěřícně zírám a nevraživým pohledem si ji měřím od hlavy až k patě. „Si děláš prdel, ne?“ řeknu a ani se nesnažím zakrývat nepřátelský podtón. Založím si ruce na prsou a udělám pár podrážděných kroků směrem k ní. Mám sto chutí ji poslat tam, kam slunce nesvítí, ale stačí mi jediný pohled kolem sebe, abych se umírnila. Dělat tu scénu by se nejspíš nevyplatilo. Za tu krátkou chvilku, co jsem nedávala pozor, si všichni našli dvojici, takže mi nakonec nezbude nic jiného, než se s Mařenou spokojit. „Fajn. Proč ne.“ Procedím mezi zuby a bez dalšího slova kolem ní projdu, abych se zařadila do fronty ke zmijozelskému vedoucímu. Dobrá nálada mě naprosto opustila a jediné, na co jsem schopná se soustředit, je vztek. Jsem rozčílená z nespravedlnosti, které mě Marie vystavila. A k nepříčetnosti mě vytáčí i její laxní přístup. Nakráčela si to ke mně jakoby se nechumelilo. Kráva. Útok na Snapa je samozřejmě postupný. Ani mě nehne, abych se zrovna s ní hrnula do kombinovaného kouzlení. Zamračeně čekám, až laskavě odkvačí stranou, abych mohla i já začít kouzlit. „Expelliarmus.“ (6) Vyštěknu zřetelně a mávnu hůlkou tak, jak to udělali moji spolužáci přede mnou. Ani se příliš nesoustředím a možná je to spíš štěstím, ale profesorova hůlka mi přistane v dlani. Bezmyšlenkovitě mu ji zase vrátím a popuzeně se postavím vedle nebelvírky, abych se s ní podělila o pár svých názorů. Samozřejmě dost potichu, aby mě slyšela pokud možno jen ona, přičemž pohled upírám do centra dění. „Musim uznat, že si mě překvapila. Chci říct, udělala jsem dost věcí, za který nezasluhuju chválu, a sex v kostele rozhodně patří mezi ně, ale TY. Páni.“ S hořkým úšklebkem zakroutím hlavou. Z pohledu někoho nezúčastněného by to mohlo vypadat jako chvála, ale to je právě teď to poslední, co mám na mysli. „Hodit všechnu vinu na mě a nechat mě, abych to odsrala i za Cayluse, protože máš čistě náhodou kamarádku ve zmijozelu? Tomu říkám křesťanská duše. Jak se ti to vlastně povedlo?“ stočím pohled k Marii. „Přesvědčila si McGonagallovou, že jsem si to tam rozdávala sama se sebou?“ cynicky povytáhnu jedno obočí. Kdybych nebyla tak rozčílená, možná by mi to přišlo i vtipný. „Bylo tam minimálně dalších pět lidí, co mě s Caylusem viděli, což mě přivádí na myšlenku - Jak by se asi paní zástupkyně tvářila, kdyby zjistila, že nejpočestnější studentka její koleje si ohýbá pravdu podle toho, jak se jí to zrovna hodí?“ Nejsem pitomá. Je mi jasné, že sama by si netroufla Goggy lhát. A protože šlo o zmijozel a zvlášť o Cayluse, tak bych vsadila cokoli na to, že v tom má prsty Deirdre. Nemám v úmyslu tohle hnát přes učitele. Dávám přednost osobní konfrontaci. Jde mi především o to, aby se Marie trochu zamyslela nad tím, co vůbec provedla. Ať si věří, čemu chce, nebudu jí kecat do její víry, ale když už to tu tak propaguje, tak by to měla dělat pořádně. Jestli něco nevystojím, tak jsou to pokrytci. |
| |||
Hlavní síň Středa 15. září Richard, Snape Tak nakonec jsme šli na Snapea. Koneckonců, proč ne? Všiml jsem si, že Christina si nadraftovala Helen, nebo si Helen nadraftovala Christinu? Nicméně Richard Helen při tom svém špitání si s Týnou do ouška pěkně zazdil, což Helen nepotěšilo, mírně řečeno. Velmi mírně. Účastně se na ni usměji. V tomhle jí držím palce, aby se dočkala svého Happy Endu. Jsem prostě romantik, který věří, že city druhých by měli být když už ne vyslyšeny, tak alespoň respektovány a taky vím, jaké to je, když jste do druhého totálně zamilovaný a objekt vaší touhy vás přinejlepším toleruje. Takže moje sympatie jsou jednoznačně s Helen. "Do toho Helen, užeň Richarda a pořiďte si kupu miminek! Ve jménu lásky!" Pomyslím si pobaveně, nad tou přdstavou. Ostatní si nevedou vůbec zle. I když mě zaskočil Aligátor a jeho řada nešťastných failů u profesora Lupina. "On je asi fakt dobrý jen v teorii." Zamumlám si pro sebe a nevěřícně zavrtím hlavou. Čekal jsem, že právě on bude v této hodině držet prapor naší koleje nejvýše, ale asi jsem měl jen přehnaná očekávání. "Sakra, Deečko. S kým to chodíš." Pomyslím si pobaveně. No, ne, že by se Dee nějak ukázala. Ti dva si asi dají pořádné doučování, ačkoliv silně pochybuji, že zůstanou jen u nácviků kouzel. "Alíku, ty šťastlivče jeden." Pomyslím si a sám pro sebe se usměji. Když Christina a Helen kouzlí, strčím si ruce do kapes a s očima upřenýma na dění před sebou poslouchám Richarda, jak mi udílí "přátelskou radu", která je asi tak přátelská jako takový ten zvuk, který se vytvoří, když nehty drhnete o tabuli. "Ten kluk je prostě neuvěřitelnej." Pomyslím si, když jej sleduji, jak se mě snaží mentorovat. "On si fakt asi myslí, že jsem úplný blb, nebo co." Dojde mi. Ne, že by se mě to nějak dotklo. Už jsem na takové podceňování zvyklý. Jsem prostě přátelský typ. Suďte mě. "Nechci ti do toho kecat, ale někdy trocha empatie pro druhé neuškodí." Odpovím mu a galantně se ukloním, čímž naznačím, aby šel Ríša první. Nakonec to on chtěl útočit po jednom. Sice pak naše rozdělení na dvojice tak trošku ztrácí smysl, ale proč ne. Když jdeme na věc, míjí nás holky a Helen mi popřeje štěstí, čímž mě trochu zaskočí, protože osloví přímo mě, což je nezvyk. Žádné "Hodně štěstí kluci" nebo "Hodně štěstí Richarde a ty druhej" ale "Hodně štěstí Patricku." Chvíli mi to trvá, protože když vám taková pěkná holka popřeje hodně štěstí, zákonitě vám srdce padne někam do kalhot, což se mě doteď stávalo jen, když se na mě usmála Christina. Ne, že by to dělala často. Proto asi reaguji tak jak reaguji, protože na tohle nejsem zvyklý. Jemně zčervenám, ale sebevědomně se zazubím a ukážu Helence zvednutý palec. "Děkuji, dám tomu sto procent!" Usměji se na ni vřele a mrknu. Neujde mi, že se Týna na mě ani nepodívala, natož aby mi ona popřála štěstí. Takový projev zájmu z její strany je asi pod její úroveň, nebo něco. Místo toho raději podupala nohu mému parťákovi. Jsem vážně nešťastník, když jsem se zamiloval zrovna do ní, ale srdci neporučíš a pod chladnou slupkou se ukrývá úžasná holka. Já to prostě vím. Proto se nevzdávám. V duchu si povzdechnu nad svým milostným trápením a rozhodnu se to teď neřešit, jinak by mi asi bouchla hlava. Místo toho pozoruji Richarda, jak se vypořádává se svým kolejním profesorem. Na první pokus, jak jinak. Snape mu samozřejmě musel pomoci, jak to má ve zvyku se členy zmijozelské koleje, takže výsledný efekt byl dokonalý. Když to tak vezmu, to by byl vážně průšvih, kdyby se Richardovi něco nevyvedlo. Mám takové podezření, že Snape by byl schopný v takovém případě po Lordu Cornigrumovi hodit svojí hůlkou a dát mu deset bodů za ukázkové odzbrojení. Kéž by i náš Lupin takto preferoval naši kolej, ale někdo má holt charakter a někdo křivou páteř. S povzdychem kývnu na Richarda a sundám si sako. Jako oblečení pro tuto činnost je sako naprosto neadekvátní, omezuje při pohybu a upřímně, neslyšel jsem o nikom, kdo někdy prováděl kouzelnický duel, nebo třeba i mudlovský duel, však víte, s meči, nebo pistolemi, v saku. Duelanti vždy byli v košili a já nebudu vyjimkou. Chvíli zapřemýšlím nad tím, že bych poprosil Richarda, aby mi ho pohlídal, ale ten kluk je takový mrzout, nekamarádský a nepřijemný, že si to rozmyslím. Místo toho si vypomůžu kouzlem a nechám svoje sako levitovat ve vzduchu. "Jestli mi na něj někdo šáhne, máš povolení být zlý, Richarde." Zavtipkuju. Pro jistotu nechám sako viset ve vzduchu vedle Richarda, protože jako hlídací pes je můj společník k nezaplacení. Alespoň má nějaké využití, když už odmítl útočit ve dvojici. Vystoupím před profesora, protahujíc si ruce jako při rozcvičce, přičemž je vidět, že aktivně sportuji, ačkoliv teď jsem tomu pár dní moc nedával, pořád je znát změna od minulého roku, kdy by jste na mě sval hledali asi těžko. Vlastně mě samotného ta změna udivila. Tedy, ne že bych byl "nejistý ohledně svého těla" a takové věci, které rádi slyší školní poradci, aby mi mohli demonstrovat na plyšových medvědech co k čemu slouží. Když se rozcvičím, což je jen asi pár vteřinek, koneckonců to dělám za chodu, postavím se čelem k profesorovi. Jednu ruku spůsobně za zády, druhou, ve které mám hůlku, provedu pozdrav, jaký se při takovýchto duelech dělává. Nejdřív hůlku pozvednu před sebe a pak jí elegantně máchnu do strany. Dávám si záležet, protože ačkoliv jsem v hodně věcech neformální, pořád jsem jediný dědic rodu Andersonů a alespoň někdy bych se měl podle toho chovat a kouzelnický souboj, i když jen cvičný, je jedna z těch věcí, které nevypouštím. "Yosh, jdu na to!" Řeknu si pro sebe povzbudivě a postavím se do bojového postavení. "Expell..iarmus!?" (2-2=0) Řeknu nejistě a a místo odzbrojujícího kouzla na profesora Snapea vylétne ohnivá koule. Překvapeně se podívám na svoji hůlku a pak se omluvně podívám na profesora. "Pardon, moje chyba, asi jsem se moc nesoustředil..." Omluvím se. "Na druhou stranu, kdyby tohle byl opravdický duel, tak ta ohnivá koule nebyla úplně špatná." Bleskne mi hlavou. Nicméně, výsledek byl ještě horší, než kdyby se nic nestalo. Na druhý pokus si vedu o něco lépe, už žádná ohnivá koule. Tentokrát se pro jistotu nestalo nic (4-2=2). Ale i to se dá brát jako pokrok, ne? Třetí pokus (3-2=1). Sice jsem byl v klidu, řekl jsem správná slova, ale asi jsem nějak blbě zamával hůlkou. Zase nic. Z tohodle jsem už trochu mimo, protože normálně jsem na kouzla kádr, jak jsem předvedl už třeba na formulích a tohle by mi mělo jít. Vzniklá situace mě štve. Je to na mě i vidět. Dusím svoji frustraci z celé téhle směšné frašky. "Teď budu před Týnou vypadat jako mamlas. Na rande s ní můžu zapomenout, přeci na něj nepůjde s hlupákem, co neumí kouzlit." Rozzuřený a frustrovaný nastoupím k dalšímu pokusu. Mám chuť profesora Snapea přede mnou zničit, zlikvidovat a naprosto vymazat z povrchu zemského. "EXPELLIARMUS." (10-2=8) Zaburácím a k mému překvapení naprosto stylově a ukázkově Snapea odzbrojím, ačkoliv se pan profesor snažil svoji hůlku držet mnohem pevněji, než když proti němu stál Richard. Nutno říct, že mě tento výsledek neutěšil ani trochu. Stále naštvaný sejdu z podia, vezmu svoje sako a přehodím si jej přes rameno. Přeci jen nás čeká ještě profesor Lupin, takže nemělo smysl se znovu oblékat. "No. tohle nebylo moje nejlepší představení." Řeknu a zasměji se. Vztek ze mě pomalu vyprchává a vrací se mi pomalu má dobrá nálada, ale bude to fuška najít svoji ztracenou rovnováhu, nemluvě o sebedůvěře. Rukou si prohrábnu vlasy. S pokrčením ramen, sakem přehozeným přes rameno a s rukou v kapse se ledabyle vydáme s Richardem k místu, kde působí profesor Lupin. Další na řadě je totiž Štítové Kouzlo. Jsem zvědavý, co za pohromu mě čeká tam. |
| |||
|
| |||
Velká síň (souboje)Sebastian Středa 15.9. „Promiň. Už asi tuším, proč mě všichni mají za šprta,“ zasměju se a doufám, že to Sebastian přejde. Občas, když jsem nervózní, tak mi panty melou jak o závod. Sleduji, jak Hermiona sesílá zaklínadlo na profesora a ten útok odvrátí, načež neškodně zmizí. Už od té chvíle začínám cítit sucho v puse. Jak já nesnáším souboje. Provádět kouzla nanečisto nebo na neživých věcech, s tím jsem nikdy neměl problém. Vlastně mi to většinou docela šlo. Ale zkoušet útočit na lidi? To je jiná. Pěvně věřím, že to bude při pouhé obraně jiné a má tréma nebude na škodu. Ale jak to dopadne, to se neodvažuji předem odhadovat. „Jasně, společně,“ pošeptám Sebastianovi a když přijdeme konečně na řadu, zkusím si dodat odvahu. Máš na to. Vždyť jsi protego zkoušel nejméně stokrát“ Stoupnu si vedle Sebastiana a pozvednu hůlku. Jakmile sešle profesor své kouzlo, máchnu hůlkou a pronesu protego. Nechápu, jak je to možné (1 + 3). V tuto chvíli se vzduch většinou zavlní a štít mne chrání, dokud se na něj soustředím. Místo toho obě naše hůlky, moje i Sebastianova, vyletí z našich rukou někam směrem k profesorovi. Kvůli tomu jsem ještě nervóznější, takže ani naše druhá obrana se nepovede (2 + 1). Tentokrát cítím, jak se mi zatmí před očima a o chvilku později se probírám na zemi kousek od místa, kde jsem stál. Sebastian na tom zjevně není jinak. Ani třetí pokus není nejlepší, i když, tentokrát jsme se konečně ubránili (1 + 8). Bohužel to nebylo ani trochu mým přičiněním, neboť se Sebastian zmátořil mnohem rychleji než já. Co si to vůbec nalhávám? Já se nezmátořil vůbec. Cítím se tak špatně. Vždyť mě můj kolega vlastně zachránil. Co si o mě pomyslí Dee? Kašlu na to. Nikdy jsem stejně nechtěl bojovat. Zalezu si do laboratoře a budu zkoumat. Souboje prostě nejsou moje. A s touto myšlenkou jdeme do posledního bránění se kouzlu. Tentokrát už doopravdy jen mávnu neškodně hůlkou a všechnu práci odvede Sebastian úplně sám (0 + 9). „Promiň. Jsem na tohle doopravdy levej.“ Trochu se zasměji, když si Sebastian postěžuje na bolest pozadí z toho, jak nám to profesor nandal. „Myslím, že jsme to jen ze začátku prostě kazili oba. Pak ti to začalo jít… ale mě ne. Jsem spíš teoretik než praktik. Potřebuju na kouzla klid a čas. Ale neřekl bych, že by si profesor na někom zasedl, rozhodně ne na tobě, nic jsi mu přeci neudělal. Navíc jsem to schytal taky… možná je to pomsta za to, že vždycky odmítnu tu čokoládu!“ zažertuji. Opravdu si nemyslím, že by některý z profesorů nadržoval. Vím, že se to říká o profesorovi Snapeovi, ale přijde mi, že ten je prostě jen přísný a nedbá moc na city. Ale rozhodně by přeci nenadržoval… ale to se za chvilku možná dozvíme. |
| |||
|
| |||
Velká síň (souboje)AngelaStředa 15.9. To bude dobrý? Si ze mě děláš srandu?! „Nejsem nervózní! Nebo jo, jsem, ale nedočkavostí.“ Pche… takhle urážet mojí odvahu… „Úsměv vždycky pomůže,“ pronesu trochu pobaveně a k mému překvapení se naše ledová královna trochu usmála. Byl to spíš úsměv hodný princezny s frnákem až do stropu, ale byl tam. „A dokonce ti sluší. Kdo by to jen řekl. Tohle praktikuj minimálně pětkrát denně v mé přítomnosti a můžeme být přátelé.“ No dobře, to by asi nestačilo, ale určitě by to pomohlo. A poté pronese něco, co jsem doopravdy slyšet nepotřeboval. Chudinka Jackie. A teď mám dojem, že musím Angele říct něco utěšujícího. Tak dobře, žerty a pózy stranou… „Myslím, že ne, bohužel. Chce to cvičit víc a umět ještě víc kouzel, naprosto bezpečně, a i tak budou smůla a štěstí hrát svojí roli. Navíc smrtící kletbě se nedá protegem ubránit. Vlastně ničím se jí nedá ubránit. Zkrátka tě nesmí zasáhnout. Chybí ti hodně, že? Byla to fajn holka. Pomatuji se, že jsme jednou zůstali ještě s pár lidmi ve společence vzhůru po půlnoci a vyprávěli jsme si strašidelný historky,“ usměji se při té vzpomínce. „Jackie vyprávěla tu klasiku, jak se ten vrah napřáhne nožem a ukrojí si krajíc chleba, ale celý to zmotala tak, že jsme se všichni smáli. A smáli jsme se tak nahlas, že jsme vzbudili Percyho, v tý době prefekta. Měla jsi vidět ten jeho obličej, když po něm pak ségra hodila polštář.“ No, skvěle… a teď mám na krajíčku i já… |
| |||
Hlavní síň: Souboje15. září, středa dopoledne Thomas, prof. Lupin No, někteří si myslí, že jste srostlí víc, než je zdrávo..., napadlo mě, když se Thomas rozpovídal. A když tak nějak pokračoval, rozpačitě jsem uhnula stranou. Nikdy jsem se na tohle téma s nikým nebavila. Vím, že tu byl o mě kdysi určitý zájem, dokud jsem nezapadla do škatulky „studený čumák“. I Jackie se mě snažila tu a tam s někým spárovat... Sama jsem z toho měla spíš rozporuplné pocity. Těžko bych někomu vyhovovala a ... on mně. |
| |||
Velká síň (souboje)AngelaStředa 15.9. „Nejsem s ní srostlej pupeční šňůrou,“ odvětím Angele a poté pokračuji podstatně potišeji, aby mne slyšela jen ona, „je o ní poslední dobou ze stran děvčat poměrně zájem. Myslím, že už jsme to my kluci definitivně pokazili a už nás asi nechcete.“ Zjevné to je. Dokonce odmítne i mé rámě, co se to děje? Mé dokonalé gentlemanské kouzlo je asi definitivně pryč. No, jestli je to globální problém, tak mám výhodu, nikdo se nebude divit, že jsem furt sám, i přes to, že jsem teď dokonce ve famfrpálovém týmu. Sleduji pozorně výklad i s tím, jak využil profesor k demonstraci naší malou Hermionu. Už se těším, až si to vyzkouším sám. Vždycky mě souboje bavili, ale jak to již bývá, není k nim dostatek možností. „Zkusil bych se bránit najednou. Podle mě budeme mít víc šance, ale znáš to, teorie versus praxe. No uvidíme.“ No, radost z Angely nemám. Nikdy jsem se s ní moc nebavil a ukazuje se, že to byl dobrej nápad. Mám takový dojem, že je to nejprudérnější holka ze třídy. Nechápu, proč se s ní ségra vůbec baví. Ale co, aspoň není zlá jak ty zmijozelský zmije a svým způsobem souhlasila. Přijdeme na řadu poněkud později, takže už nervózně poklepávám nohou. Očekávám na profesorův útok a po koutku sleduji Angelu. Na rozdíl od ségry s ní nejsem úplně sehraný, takže nevím, kdy přesně kouzlo provede, a tudíž nebude tak lehké se s ní zkoordinovat. Nicméně se nám povede útok společně odvrátit (6 + 6). I dalším zaklínadlům se zvládneme ubránit, ale mám dojem, že už to není tak pěkné, jako při prvním pokusu (4 + 5; 4 + 10; 1 + 6) a musíme více spolupracovat. Ale co, je to poměrně nové kouzlo a v akci se tak často nepoužije. „To šlo. A úsměv by občas neuškodil, povedlo se… trochu povzbuď týmového ducha.“ |
doba vygenerování stránky: 0.82223010063171 sekund