Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 22. ledna 2018 18:02
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Súboje - Veľká Sieň


Siníček, Snape

Na Sininu poznámku sa uškrniem a veľavýznamne hodím pohľadom po viacero Chrabromilčanoch, ktorí sa rozhodli radšej upratať k Lupinovi.
A práve tí hneď stiahli chvosty. A vraj fakulta odvážnych, čo?
Neodpustím si rýpnutie do spolužiakov.
Vlastne jediná kto sa zatiaľ postavila k Snapeovi je Maria, a aj to si myslím že to skôr iniciovala naša Acai.
Odtrhnem pohľad od spolužiačky keď si Sin položí ruku na mňa podobne, ako ja na ňu a pri jej slovách sa mi roztiahne na perách šelmovský úsmev.
Bez váhania.
Odpoviem s kompletnou istotou. Obe sme od malička vyrastali v čarodejníckych rodinách. Prútiky rodičov sme držali snáď skôr ako lyžičky pri každej príležitosti, keď si ich naše padre a madre zabudli dosť nešikovne na to, aby sme ich dočiahli.
Nasledujem Sinin príklad a vytiahnem svoj dlhý prútik, pričom sa pevne postavím keď si zo mňa spraví opierku.
Odzbrojovanie naozaj nie je zrovna najzložitejšie kúzlo, má pravdu že by sme zbytočne útočili na neho naraz.
Na jej návrh len súhlasne myknem bradou zhora nadol
Jasné, môžeme, aspoň sa nám u Snapea tie kúzla nezrazia. Dve protega sa nevyrušia, myslím.
Odobrím jej uvažovanie a prstami sa zatiaľ hrám s prútikom. Až mám takmer pocit že brní od toho, ako chce byť použitý. To ale Siník zmení tému a spomenie naše plánované stretko.
Určite až potom, mám novinky na ktoré, ver mi, budeš potrebovať pokoj a v každej ruke niečo napakované sacharidmi.
Zahryznem si do pery s výrazom očakávania, na moment mi myšlienky behnú úplne inde.
Boože, ako sa bude tváriť? Pobaví ju to? Nemyslím si že by jej Bendž prišiel zrovna atraktívny, aj keď sme sa o ňom hádam nikdy nebavili. Prinajhoršom ju zasypem všetkými šťavnatými detailami.
Bola by sranda uviesť ju do rozpakov, aj keď na to treba zbrane iného kalibru.

Nemám ale dostatok času na to, aby som si rozmyslela, ako čo najdetailnejšie popísať Sin moje zážitky aby som ju donútila mi povedať nech sklapnem, pretože sa pred nami uvoľní miesto a my máme krásny výhľad na náš terč. Sin predstúpi prvá a ja spokojne sledujem, ako odzbrojí Snapea bez viditeľných problémov.
Ako inak.
Uškrniem sa na ňu a bez toho, aby som nejako otáľala nonšalantne dvihnem prútik a pozriem priamo na profesora, venujúc mu pozornosť.
Expelliarmus. (10)
Prenesiem s istotou a jeho prútik zachytím vo vzduchu so šikovnosťou metlobalistky. Len tak mimovoľne si prútik obzriem pred tým ako mu ho vrátim. Potom sa už len vrátim k Sinestre a nájdeme si nejaké miesto pomimo aby nás nerušili ostatní kým dokúzlia.
Sme dobré.
Neodpustím si ešte povzdych plný satisfakcie.

Huh? Aký list?
Nechápavo pozerám na Sinin blažený výraz.
Uh...Asi...ani nie? Nie sme zrovna najky kamky aby mi dávala svoju poštu.
Vidno na mne, že nie som úplne v obraze, ale všetci čo ma poznali vedeli, že niekedy mi môžu ujsť aj veci priamo spod nosa ak riešim niečo iné.
Hlavne ak ma rozptyľovalo všadeprítomné jedlo.
Alebo fakt, že som zabudla na zadanie na dnešnú hodinu.




 
Sinestra Ewing - 21. ledna 2018 23:19
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Středa, 15. září

Hlavní síň > DčaK > a znovu hlavní síň


Souboje


Převážně Richard a Alex



Z pobytu v Bradavicí už se stává rutina. Jsem tu ani ne měsíc a už tak mi přijde, jako bych tu strávila déle jak půl roku. Úterní del nebyl ničím výjimečný ani významný. Kromě výměny ložního prádla a pár informací na nástěnce ohledně famfrpálu - který mimochodem stejně nesleduji, to byl den jako každý jiný. Snape prudil a ještě bylo hnusně. S Wolframem jsem se během dne příliš neviděla. Možná lépe, stále přesně nevím, co to mělo v pokoji znamenat a tipuji, že on je na tom podobně. Rozhodla jsem se k tomu nevracet a dělat, jakože se nic nestalo. S Alex, s kterou jsem pořádně nemluvila ani nepamatuji, jsme se dohodly na středeční pokec. Mohlo by to být zase v astronomce jako posledně.. Jo mohlo, možná, kdybych celou středu neprospala.

Z kómatu mě probudilo Ayshino syčení, která mi po rozlepení očí hleděla přímo do tváře. Vzbudila jsem se jako poslední, dívčí pokoj byl prázdný a ani jedna z mých drahých spolužaček mě nemohla vzbudit. Otráveně od sebe odkopnu peřinu. Možná k tomu měly dobrý důvod. Nepochybuji, že za těch pět let nezaregistrovaly, že mívám ráno špatnou náladu. Obvykle se krátce po probuzení tak dobrou půl hodinu pohybuji jako zombie, ale teď, když jsem vstala s časovou prodlevou - ranní očistu i obléknutí uniformy jsem zvládla celkem rychle.
Do hlavní síně dorazím ve chvíli, kdy se většina už zvedá a odchází, takže se mezi dveřmi ještě musím strkat o to, abych se do jídelny vůbec dostala. U poloprázdného Zmijozelského stolu seděl osamocený Richard a nabízel mi pizzu ještě dříve, než jsem se vůbec stihla posadit.
,,Už takhle po ránu jsi samé překvapení Richarde." Pozvednu obočí v nevěřícném gestu, zatímco si sedám naproti němu. Většinou nechodil pozdě a u stolu vždy býval jedním z prvních. Není u něj zvykem si příliš pospávat. ,,Vyspinkaný do růžova? A nedám si, děkuju." Oplatím mu úsměv a jemně jeho nabízený talíř odsunu. Nezvyklé já vím, pizza je něco jako moje poznávací znamení, ale ke snídani bych to viděla spíš na něco jiného. Proto ruce natáhnu k míse s medovými kroužky do mléka a zrovna když ji k sobě přisunuji, neunikne mé pozornosti neuvěřitelné množství dopisů na stole. Skoro jakoby viděl na co se dívám, mi Richard jeden z dopisů podá. "Dnešní matky mají zvláštní představu o svých budoucích tchánech, nemyslíš?" Nemám nejmenší tušení o čem to mluví, proto si od něj dopis převezmu a se zájmem si ho začnu pročítat. Koutky úst mi během čtení začnou vylézat nahoru. ,,To vážně?" Pobaveně se rozhlédnu po hlavní síni, jestli Christinu náhodou nezahlédnu. Bohužel ne. Pravděpodobně se stihla zdekovat. Nebo tu vůbec nebyla. Ví o tom?
,,A já si říkala, že je nějaké divné, že si vůbec neobměňuje šatník." Zakroutím hlavou a naberu si do pusy lžíci medových koleček. ,,Ale vůbec mě nenapadlo, že by mohla být až z takhle sociálně slabého prostředí. Myslíš, že i Thomas je na tom líp?" Ulpím pohledem na Richardovi a záhy si vyčítavě přiložím dlaň k ústům v hraném zděšení. ,,Tak proto nechtěla zaplatit večeři v Prasinkách. Chudák malá. Dám ji nějaké oblečení, co už nenosím." Rozhodnu se nakonec a pak pohledem znovu zabloudím na fotografie jejích napadníků.
,,Upřímné oči.." Zopakuji po Richardovi a prohlédnu si Ruperta, na kterého ukazoval. ,,Má oči jako buldok." Skoro to vypadalo, že má tak obrovské bulvy, že se mu nevejdou do lebečních děr. Přirovnání "mít oči jako tenisáky" tak v jeho podání získávalo úplně nový rozměr. ,,Ano, jsem si jistá, že zrovna mě by Christina pozvat nezapomněla." Ušklíbnu se ironicky. ,,Ráda ji ale pomohu utopit ta stvoření, která spolu počnou. Rupert je rozhodně můj favorit, musím ji to říct. Pomůžu ji s výběrem, kde vůbec je?" Začnu se naléhavě rozhlížet do všech stran.
Z hlavní síně jsme se pak přesunuli na hodinu dějin čar a kouzel, která jako obvykle byla neskonale nudná. Vlastně - obsah jako takový mohl být třeba i zajímavý, ale způsob, kterým Binns vedl výklad měl za následek to, že jeho vyprávění pro mnohé studenty bylo spíš jako povídání pohádek na dobrou noc.
S tváří podepřenou rukou jsem měla co dělat, abych neusnula.

Po skončení Dčak následovaly souboje v hlavní síni. Konečně se mělo dít něco zajímavého, dynamického. Na místě už čekal profesor Lupin i se Snapem. Jako první je rozdělení do dvojic, jak jinak. Není hodina, která by se neobešla bez rozdělování.
Letmo jsem se rozhlédla do všech stran, abych zhodnotila, kdo všechno se nachází v mém okolí a kdo je ještě volný. To už jsem ale ucítila jistou váhu na rameni a uslyšela Alexin hlas. ,,Hola mi belleza." Uculím se na ni. ,,Jemu zdvihne náladu leda neúspěch červených." Zakřením se a vezmu kamarádku kolem ramen. ,,V takovém složení nakopeme zadek úplně všem." Sebejistě se na ni podívám a pak už vytáhnu svou bílou hůlku. Postavím se do řady, která vedla ke Snapeovi a během čekání se opřu o Sanny.
,,Odzbrojování zní celkem lehce, půjdeme po sobě?" Zeptám se ledabyle, zatímco sleduji druhou řadu, která naopak stála proti Lupinovi. Ten naopak jen tak nestál a sám vysílal proti studentům kouzla, kterým se měli ubránit. Upřímně - čekala bych, že něco takového bude spíš dělat Snape. ,,A na Lupina můžeme naráz." Navrhnu. Alespoň dostaneme příležitost si navzájem krýt záda. ,,Kdy se chceš sejít? Během oběda? Nebo až po škole?"

Jakmile na nás dojde řada, odhodlaně se vydám naproti sensei jako první. Na nic dlouho nečekám, otálení se u něho stejně zrovna dvakrát nevyplácí. ,,Expeliarmus!" (6+1) Potěšeně se ušklíbnu a pohlédnu na Snejpa, jako bych čekala pochvalná slova nebo alespoň pohled typu pyšné matky. Pravděpodobně se mi nedostalo ničeho z toho, takže jsem uvolnila místo Sanny a sledovala, jak se jí povede.
Jakmile byla s kouzlením i ona u konce, jemně jsem do ní šťouchla. ,,Četla jsi ten Christinin dopis?" Na tváři se mi při té vzpomínce znovu rozlil pobavený výraz.
 
Acai Luqueba - 21. ledna 2018 22:50
215783.jpg

Hlavní síň – Souboje

Mařena, Snape

15. září, Středa



Reakce Maureen mě upřímně rozesmála. Možná to ode mě nebylo zrovna fér, když se tak očividně bála, že ji vážně vyvolají, ale osobně jsem v tom neviděla problém. Jo, možná by ohrozila všechny životy v hale, ale někdy se to naučit musí. Pořád je to čarodějka a měla by své schopnosti umět ovládat. Když se před tím bude schovávat, tak se nikam neposune. Možná, že kdyby v sobě podpořila trochu té průbojnosti, brala by to spíš jako výzvu, ale to bych po ní nejspíš chtěla moc.
„Klid prosim tě.“ Mlasknu po ní poslední poznámku, než páni profesoři začnou hodinu. Nejsem nijak překvapená, když po boku Lupina uvidím Snapa. Nemohl si vybrat ochotnějšího a nadšenějšího pomocníka. Už jen jeho přívětivý výraz v obličeji mi zlepšuje náladu tak, že přestávám dumat nad jeho tendencemi nadržovat zmijozelským. Nakonec to byly jen domněnky a nikdy ho u toho nikdo nepřistihl, i když to bylo veřejným tajemstvím.
Naslouchám Lupinovi a cítím, jak mi v těle narůstá hladina adrenalinu. Miluju souboje. Jsou jako dar z nebes, při kterých mohu otevřeně někomu natrhnout prdel a ještě za to dostat body. Moje nadšení ale pramení převážně z toho, že se konečně bude dít něco zajímavého. Oproti předmětům, které vyžadují paměťové dovednosti a neustálé drcení definic nebo letopočtů, je praxe stonásobně lepší. Fakt, že kouzla budeme zkoušet právě na profesorech, můj úsměv jen rozšíří. Automaticky se otočím na náš hlouček, abych si zabrala někoho do dvojice, ale to už ke mně přichází Marie. Chvilku na ní nevěřícně zírám a nevraživým pohledem si ji měřím od hlavy až k patě.
„Si děláš prdel, ne?“ řeknu a ani se nesnažím zakrývat nepřátelský podtón. Založím si ruce na prsou a udělám pár podrážděných kroků směrem k ní. Mám sto chutí ji poslat tam, kam slunce nesvítí, ale stačí mi jediný pohled kolem sebe, abych se umírnila. Dělat tu scénu by se nejspíš nevyplatilo. Za tu krátkou chvilku, co jsem nedávala pozor, si všichni našli dvojici, takže mi nakonec nezbude nic jiného, než se s Mařenou spokojit. „Fajn. Proč ne.“ Procedím mezi zuby a bez dalšího slova kolem ní projdu, abych se zařadila do fronty ke zmijozelskému vedoucímu. Dobrá nálada mě naprosto opustila a jediné, na co jsem schopná se soustředit, je vztek. Jsem rozčílená z nespravedlnosti, které mě Marie vystavila. A k nepříčetnosti mě vytáčí i její laxní přístup. Nakráčela si to ke mně jakoby se nechumelilo. Kráva. Útok na Snapa je samozřejmě postupný. Ani mě nehne, abych se zrovna s ní hrnula do kombinovaného kouzlení. Zamračeně čekám, až laskavě odkvačí stranou, abych mohla i já začít kouzlit.
Expelliarmus.“ (6) Vyštěknu zřetelně a mávnu hůlkou tak, jak to udělali moji spolužáci přede mnou. Ani se příliš nesoustředím a možná je to spíš štěstím, ale profesorova hůlka mi přistane v dlani. Bezmyšlenkovitě mu ji zase vrátím a popuzeně se postavím vedle nebelvírky, abych se s ní podělila o pár svých názorů. Samozřejmě dost potichu, aby mě slyšela pokud možno jen ona, přičemž pohled upírám do centra dění.
„Musim uznat, že si mě překvapila. Chci říct, udělala jsem dost věcí, za který nezasluhuju chválu, a sex v kostele rozhodně patří mezi ně, ale TY. Páni.“ S hořkým úšklebkem zakroutím hlavou. Z pohledu někoho nezúčastněného by to mohlo vypadat jako chvála, ale to je právě teď to poslední, co mám na mysli.
„Hodit všechnu vinu na mě a nechat mě, abych to odsrala i za Cayluse, protože máš čistě náhodou kamarádku ve zmijozelu? Tomu říkám křesťanská duše. Jak se ti to vlastně povedlo?“ stočím pohled k Marii. „Přesvědčila si McGonagallovou, že jsem si to tam rozdávala sama se sebou?“ cynicky povytáhnu jedno obočí. Kdybych nebyla tak rozčílená, možná by mi to přišlo i vtipný. „Bylo tam minimálně dalších pět lidí, co mě s Caylusem viděli, což mě přivádí na myšlenku - Jak by se asi paní zástupkyně tvářila, kdyby zjistila, že nejpočestnější studentka její koleje si ohýbá pravdu podle toho, jak se jí to zrovna hodí?“ Nejsem pitomá. Je mi jasné, že sama by si netroufla Goggy lhát. A protože šlo o zmijozel a zvlášť o Cayluse, tak bych vsadila cokoli na to, že v tom má prsty Deirdre. Nemám v úmyslu tohle hnát přes učitele. Dávám přednost osobní konfrontaci. Jde mi především o to, aby se Marie trochu zamyslela nad tím, co vůbec provedla. Ať si věří, čemu chce, nebudu jí kecat do její víry, ale když už to tu tak propaguje, tak by to měla dělat pořádně. Jestli něco nevystojím, tak jsou to pokrytci.
 
Patrick Gregory Anderson - 21. ledna 2018 20:17
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň

Středa 15. září

Richard, Snape

Tak nakonec jsme šli na Snapea. Koneckonců, proč ne? Všiml jsem si, že Christina si nadraftovala Helen, nebo si Helen nadraftovala Christinu? Nicméně Richard Helen při tom svém špitání si s Týnou do ouška pěkně zazdil, což Helen nepotěšilo, mírně řečeno. Velmi mírně. Účastně se na ni usměji. V tomhle držím palce, aby se dočkala svého Happy Endu. Jsem prostě romantik, který věří, že city druhých by měli být když už ne vyslyšeny, tak alespoň respektovány a taky vím, jaké to je, když jste do druhého totálně zamilovaný a objekt vaší touhy vás přinejlepším toleruje. Takže moje sympatie jsou jednoznačně s Helen. "Do toho Helen, užeň Richarda a pořiďte si kupu miminek! Ve jménu lásky!" Pomyslím si pobaveně, nad tou přdstavou.


Ostatní si nevedou vůbec zle. I když mě zaskočil Aligátor a jeho řada nešťastných failů u profesora Lupina. "On je asi fakt dobrý jen v teorii." Zamumlám si pro sebe a nevěřícně zavrtím hlavou. Čekal jsem, že právě on bude v této hodině držet prapor naší koleje nejvýše, ale asi jsem měl jen přehnaná očekávání. "Sakra, Deečko. S kým to chodíš." Pomyslím si pobaveně. No, ne, že by se Dee nějak ukázala. Ti dva si asi dají pořádné doučování, ačkoliv silně pochybuji, že zůstanou jen u nácviků kouzel. "Alíku, ty šťastlivče jeden." Pomyslím si a sám pro sebe se usměji.

Když Christina a Helen kouzlí, strčím si ruce do kapes a s očima upřenýma na dění před sebou poslouchám Richarda, jak mi udílí "přátelskou radu", která je asi tak přátelská jako takový ten zvuk, který se vytvoří, když nehty drhnete o tabuli. "Ten kluk je prostě neuvěřitelnej." Pomyslím si, když jej sleduji, jak se mě snaží mentorovat. "On si fakt asi myslí, že jsem úplný blb, nebo co." Dojde mi. Ne, že by se mě to nějak dotklo. Už jsem na takové podceňování zvyklý. Jsem prostě přátelský typ. Suďte mě. "Nechci ti do toho kecat, ale někdy trocha empatie pro druhé neuškodí." Odpovím mu a galantně se ukloním, čímž naznačím, aby šel Ríša první. Nakonec to on chtěl útočit po jednom. Sice pak naše rozdělení na dvojice tak trošku ztrácí smysl, ale proč ne.

Když jdeme na věc, míjí nás holky a Helen mi popřeje štěstí, čímž mě trochu zaskočí, protože osloví přímo mě, což je nezvyk. Žádné "Hodně štěstí kluci" nebo "Hodně štěstí Richarde a ty druhej" ale "Hodně štěstí Patricku." Chvíli mi to trvá, protože když vám taková pěkná holka popřeje hodně štěstí, zákonitě vám srdce padne někam do kalhot, což se mě doteď stávalo jen, když se na mě usmála Christina. Ne, že by to dělala často. Proto asi reaguji tak jak reaguji, protože na tohle nejsem zvyklý. Jemně zčervenám, ale sebevědomně se zazubím a ukážu Helence zvednutý palec. "Děkuji, dám tomu sto procent!" Usměji se na ni vřele a mrknu. Neujde mi, že se Týna na mě ani nepodívala, natož aby mi ona popřála štěstí. Takový projev zájmu z její strany je asi pod její úroveň, nebo něco. Místo toho raději podupala nohu mému parťákovi. Jsem vážně nešťastník, když jsem se zamiloval zrovna do ní, ale srdci neporučíš a pod chladnou slupkou se ukrývá úžasná holka. Já to prostě vím. Proto se nevzdávám. V duchu si povzdechnu nad svým milostným trápením a rozhodnu se to teď neřešit, jinak by mi asi bouchla hlava. Místo toho pozoruji Richarda, jak se vypořádává se svým kolejním profesorem.

Na první pokus, jak jinak. Snape mu samozřejmě musel pomoci, jak to má ve zvyku se členy zmijozelské koleje, takže výsledný efekt byl dokonalý. Když to tak vezmu, to by byl vážně průšvih, kdyby se Richardovi něco nevyvedlo. Mám takové podezření, že Snape by byl schopný v takovém případě po Lordu Cornigrumovi hodit svojí hůlkou a dát mu deset bodů za ukázkové odzbrojení. Kéž by i náš Lupin takto preferoval naši kolej, ale někdo má holt charakter a někdo křivou páteř.

S povzdychem kývnu na Richarda a sundám si sako. Jako oblečení pro tuto činnost je sako naprosto neadekvátní, omezuje při pohybu a upřímně, neslyšel jsem o nikom, kdo někdy prováděl kouzelnický duel, nebo třeba i mudlovský duel, však víte, s meči, nebo pistolemi, v saku. Duelanti vždy byli v košili a já nebudu vyjimkou. Chvíli zapřemýšlím nad tím, že bych poprosil Richarda, aby mi ho pohlídal, ale ten kluk je takový mrzout, nekamarádský a nepřijemný, že si to rozmyslím. Místo toho si vypomůžu kouzlem a nechám svoje sako levitovat ve vzduchu. "Jestli mi na něj někdo šáhne, máš povolení být zlý, Richarde." Zavtipkuju. Pro jistotu nechám sako viset ve vzduchu vedle Richarda, protože jako hlídací pes je můj společník k nezaplacení. Alespoň má nějaké využití, když už odmítl útočit ve dvojici.

Vystoupím před profesora, protahujíc si ruce jako při rozcvičce, přičemž je vidět, že aktivně sportuji, ačkoliv teď jsem tomu pár dní moc nedával, pořád je znát změna od minulého roku, kdy by jste na mě sval hledali asi těžko. Vlastně mě samotného ta změna udivila. Tedy, ne že bych byl "nejistý ohledně svého těla" a takové věci, které rádi slyší školní poradci, aby mi mohli demonstrovat na plyšových medvědech co k čemu slouží. Když se rozcvičím, což je jen asi pár vteřinek, koneckonců to dělám za chodu, postavím se čelem k profesorovi. Jednu ruku spůsobně za zády, druhou, ve které mám hůlku, provedu pozdrav, jaký se při takovýchto duelech dělává. Nejdřív hůlku pozvednu před sebe a pak jí elegantně máchnu do strany. Dávám si záležet, protože ačkoliv jsem v hodně věcech neformální, pořád jsem jediný dědic rodu Andersonů a alespoň někdy bych se měl podle toho chovat a kouzelnický souboj, i když jen cvičný, je jedna z těch věcí, které nevypouštím. "Yosh, jdu na to!" Řeknu si pro sebe povzbudivě a postavím se do bojového postavení. "Expell..iarmus!?" (2-2=0) Řeknu nejistě a a místo odzbrojujícího kouzla na profesora Snapea vylétne ohnivá koule. Překvapeně se podívám na svoji hůlku a pak se omluvně podívám na profesora. "Pardon, moje chyba, asi jsem se moc nesoustředil..." Omluvím se. "Na druhou stranu, kdyby tohle byl opravdický duel, tak ta ohnivá koule nebyla úplně špatná." Bleskne mi hlavou. Nicméně, výsledek byl ještě horší, než kdyby se nic nestalo. Na druhý pokus si vedu o něco lépe, už žádná ohnivá koule. Tentokrát se pro jistotu nestalo nic (4-2=2). Ale i to se dá brát jako pokrok, ne? Třetí pokus (3-2=1). Sice jsem byl v klidu, řekl jsem správná slova, ale asi jsem nějak blbě zamával hůlkou. Zase nic. Z tohodle jsem už trochu mimo, protože normálně jsem na kouzla kádr, jak jsem předvedl už třeba na formulích a tohle by mi mělo jít. Vzniklá situace mě štve. Je to na mě i vidět. Dusím svoji frustraci z celé téhle směšné frašky. "Teď budu před Týnou vypadat jako mamlas. Na rande s ní můžu zapomenout, přeci na něj nepůjde s hlupákem, co neumí kouzlit." Rozzuřený a frustrovaný nastoupím k dalšímu pokusu. Mám chuť profesora Snapea přede mnou zničit, zlikvidovat a naprosto vymazat z povrchu zemského. "EXPELLIARMUS." (10-2=8) Zaburácím a k mému překvapení naprosto stylově a ukázkově Snapea odzbrojím, ačkoliv se pan profesor snažil svoji hůlku držet mnohem pevněji, než když proti němu stál Richard. Nutno říct, že mě tento výsledek neutěšil ani trochu. Stále naštvaný sejdu z podia, vezmu svoje sako a přehodím si jej přes rameno. Přeci jen nás čeká ještě profesor Lupin, takže nemělo smysl se znovu oblékat. "No. tohle nebylo moje nejlepší představení." Řeknu a zasměji se. Vztek ze mě pomalu vyprchává a vrací se mi pomalu má dobrá nálada, ale bude to fuška najít svoji ztracenou rovnováhu, nemluvě o sebedůvěře. Rukou si prohrábnu vlasy. S pokrčením ramen, sakem přehozeným přes rameno a s rukou v kapse se ledabyle vydáme s Richardem k místu, kde působí profesor Lupin. Další na řadě je totiž Štítové Kouzlo. Jsem zvědavý, co za pohromu mě čeká tam.
 
lord Richard Cornigrum - 21. ledna 2018 12:37
zk6313353.jpg

Souboje v Hlavní síni


Středa 15. září


Patrick, Christina, Helen, Snape



Nad Andersonovými nejapnými reakcemi jen pozvednu obočí. Nechápu, kde se v něm ta drzost bere, ale na můj vkus si nějak moc vyskakuje.
Takovéhle neomalené chování si vyprošuji, obzvlášť od někoho, jako je on.
"Druzí mají přirozeně respekt ze zkušenějších protivníků." Opáčím naprosto nevzrušeně při poznámce o strachu. Neuráží mě skutečnost, že by se mě ostatní mohli bát. Naopak. Je to tak v pořádku. Kdyby ke mně totiž každý přistupoval jako ke svému nejlepšímu kamarádovi, pak bych neměl žádnou autoritu a nemohl být prefektem. Určitá úcta a zároveň strach je v takovém případě na místě.
"Pojem povinná barva školních uniforem ti nic neříká?" Rádoby překvapeně na něj pohlédnu, když zmíní nadměrné nošení černé. Nechápu, proč něco takového vůbec vytahuje, když je to evidentně uplně mimo mísu. Všichni chlapci tu nosili černé sako i kalhoty.
"Zapomněl jsi snad na školní řád?" zeptám se s předstíraně soucitným tónem, zatímco si v mysli detailně představuji, jak ho za tyhle kecy skopávám do krychle. A bohužel nezůstávám pouze u toho. Chuť zprovodit ho ze světa se totiž hned v další minutě znásobí, jelikož se začne vyprávat, co jsem chtěl po Christině.
A co je zrovna tobě po tom?
"Mám takový dojem, že tohle není tvoje starost." Odseknu a trochu od něj poodstoupím. Nesnáším, když se na mě někdo takhle lepí a narušuje mi můj prostor. To, že jsem si ho vybral do dvojice, ještě neznamená, že se s ním hodlám bratříčkovat a sdílet s ním všechno, co se kde šustne. Na to ať ve vlastním zájmu rychle zapomene.
"Možná by neuškodilo, kdyby sis pro příště víc hleděl svých věcí. Ber to jako takovou přátelskou radu." Doporučím mu zamračeně a upřu pohled k profesorům.
"Inu… Začal bych asi u Snapa." odpovím bez váhání. Ve skutečnosti je jedno, koho si vybereme jako prvního, jelikož se dřív či později všichni vystřídáme, ale přeci jen, Snape byl náš kolejní vedoucí a zároveň někdo, kdo Zmijozelu moc rád přidával pár bodů navíc. A to i v případech, kdy si to kolej až tolik nezasloužila, ale to už je vedlejší.
"Pokud nemáš nic proti, půjdu teď sám. Lupina pak můžeme zkusit společně." Týmová práce mi nevadí, což o to, ale před Snapem bych rád ukázal, co ve mně skutečně je. A to se mi nemusí povést, pokud by tenhle mamlas chtěl můj oslnivý výstup překazit svou neschopností. To vážně nehodlám riskovat. U Lupina by mi to bylo víceméně jedno, ale u Snapa si chci nechat záležett.
Trpělivě proto vyčkávám, až na nás přijde řada, přičemž důkladně pozoruji, jak se daří ostatním z koleje. Některým se nevede vůbec zle, kdežto jiní jsou jako hrom do police. V té druhé skupince je nepřekvapivě Christina, která nedokáže profesorovu hůlku včas zachytit a vší silou mi podpatkem dupne na nohu. Ta ženská je jak slon v pocelánu, možná ještě horší!
U Merlinovejch vousů, to je síla…
Než si uvědomím, co se vlastně stalo, už na mé noze nestojí, to bohužel nemění nic na tom, že je to zatraceně nepříjemné.
"Dávej laskavě pozor." Syknu k ní nevraživě, to už ale přichází Helen a odvádí Christinu pryč. Poněkud nechápavě sleduji, s jakou starostlivostí k ní promlouvá a jak jí ihned nabízí rámě. Původně jsem si myslel, že je tohle celé jen divadýlko, ale čím víc je pozoruji, tím víc nabývám dojmu, že se spolu opravdu přátelí.
I když se mi na tom pořád něco nezdá…
Jakmile mi zmizí z dohledu, vystoupím i přes bolest nohy z hloučku lidí a postavím se naproti profesorovi. Příliš dlouho neváhám, pouze se zřetelným "Expelliarmus." (9+1) mávnu hůlkou.
A vida, povede se. Za pár vteřin už kromě své hůlky svírám i tu jeho, kterou mu s vítězoslavným úsměvem podám.
Lehký jak facka...
"Jsi na řadě." Otočím se na Patricka a trochu poodstoupím, aby mohl své štěstí zkusit prozměnu on.
 
Alastor Krimmer - 20. ledna 2018 21:00
al1932.jpg

Velká síň (souboje)


Sebastian

Středa 15.9.



„Promiň. Už asi tuším, proč mě všichni mají za šprta,“ zasměju se a doufám, že to Sebastian přejde. Občas, když jsem nervózní, tak mi panty melou jak o závod.

Sleduji, jak Hermiona sesílá zaklínadlo na profesora a ten útok odvrátí, načež neškodně zmizí. Už od té chvíle začínám cítit sucho v puse. Jak já nesnáším souboje. Provádět kouzla nanečisto nebo na neživých věcech, s tím jsem nikdy neměl problém. Vlastně mi to většinou docela šlo. Ale zkoušet útočit na lidi? To je jiná. Pěvně věřím, že to bude při pouhé obraně jiné a má tréma nebude na škodu. Ale jak to dopadne, to se neodvažuji předem odhadovat.

„Jasně, společně,“ pošeptám Sebastianovi a když přijdeme konečně na řadu, zkusím si dodat odvahu. Máš na to. Vždyť jsi protego zkoušel nejméně stokrát“

Stoupnu si vedle Sebastiana a pozvednu hůlku. Jakmile sešle profesor své kouzlo, máchnu hůlkou a pronesu protego. Nechápu, jak je to možné (1 + 3). V tuto chvíli se vzduch většinou zavlní a štít mne chrání, dokud se na něj soustředím. Místo toho obě naše hůlky, moje i Sebastianova, vyletí z našich rukou někam směrem k profesorovi.

Kvůli tomu jsem ještě nervóznější, takže ani naše druhá obrana se nepovede (2 + 1). Tentokrát cítím, jak se mi zatmí před očima a o chvilku později se probírám na zemi kousek od místa, kde jsem stál. Sebastian na tom zjevně není jinak.

Ani třetí pokus není nejlepší, i když, tentokrát jsme se konečně ubránili (1 + 8). Bohužel to nebylo ani trochu mým přičiněním, neboť se Sebastian zmátořil mnohem rychleji než já. Co si to vůbec nalhávám? Já se nezmátořil vůbec. Cítím se tak špatně. Vždyť mě můj kolega vlastně zachránil. Co si o mě pomyslí Dee? Kašlu na to. Nikdy jsem stejně nechtěl bojovat. Zalezu si do laboratoře a budu zkoumat. Souboje prostě nejsou moje.

A s touto myšlenkou jdeme do posledního bránění se kouzlu. Tentokrát už doopravdy jen mávnu neškodně hůlkou a všechnu práci odvede Sebastian úplně sám (0 + 9).
„Promiň. Jsem na tohle doopravdy levej.“

Trochu se zasměji, když si Sebastian postěžuje na bolest pozadí z toho, jak nám to profesor nandal.
„Myslím, že jsme to jen ze začátku prostě kazili oba. Pak ti to začalo jít… ale mě ne. Jsem spíš teoretik než praktik. Potřebuju na kouzla klid a čas. Ale neřekl bych, že by si profesor na někom zasedl, rozhodně ne na tobě, nic jsi mu přeci neudělal. Navíc jsem to schytal taky…
možná je to pomsta za to, že vždycky odmítnu tu čokoládu!“
zažertuji.
Opravdu si nemyslím, že by některý z profesorů nadržoval. Vím, že se to říká o profesorovi Snapeovi, ale přijde mi, že ten je prostě jen přísný a nedbá moc na city. Ale rozhodně by přeci nenadržoval… ale to se za chvilku možná dozvíme.
 
Sebastian G. Sharivar - 19. ledna 2018 23:24
froy8869.jpg

Hlavní síň - odrážení kouzel v souboji

Alastor + ostatní


15. září, středa



Sleduji profesora a mlčím, protože proslovu se chopí Alastor. Čekám, až domluví. Stále čekám. Má velký smysl pro detail. Obrátím oči v sloup. U Salazara, už vím víc, než bych vůbec chtěl. Myslel jsem, že pokud mi pomůže proti Lupinovi, kouzlo se mi vyvede, ale tohle poučování je jako z knížky.
„Eah, sakra, já ještě cítím v puse pastu a ty mi už servíruješ slovníky,“ zaúpím otráveně a promnu si kořen nosu. „Přestal jsem poslouchat u toho „Myslím, že...“.“

Profesor nám pak oznámí, co se po nás chce a dokonce prezentuje i na té otravné Hermioně. U ostatních to vypadá tak snadno. Ale jestli se tohle kouzlo naučím dobře, bude to jedno z těch užitečnějších. To by možná stálo za tu snahu. A tak příliš neváhám a postavím se do fronty.
„Společně asi, co?“ zamumlám k Alastorovi stručně. Předpokládám, že v těchto věcech bude dobrý, když ho doporučila Deirdre. Pokud soubojem nemyslela úplně jiný způsob souboje. Kdo by se doptával, někdy z ní jde docela strach.

Nestačím pořádně ani dokončit myšlenku nebo se psychicky připravit a už jsme na řadě. Vytáhnu hůlku, ale ještě než stačím cokoli říct, profesor mi ji vyrazí z ruky (3 + 1) a moje dvojice na tom není o moc lépe.
„Kur-“ syknu a natahuji se do strany za svou jedinou zbraní proti nepříteli. To už na nás ale letí další kouzlo, stačím jen vykulit oči a zkusím uhnout (1 + 3-1). Zamotají se mi nohy a nejspíš u toho vrazím i do Alastora vedle mě: „Sakra, pozor!“
Schytáme to oba dva, nevím kdo na této směšné chybě měl větší podíl. Kdybych si při pádu nenatloukl loket a koleno, začal bych se tomu smát. Místo toho mám po probuzení z mdlob ale spíš vztek. Mělo to být přece mírné, začínám podezírat profesora, že si na nás trochu vylévá nějaké svoje mindráky a dobře to skrývá. Jistě, chápu, už bychom byli mrtví, to je toho.

Když se probereme, dostaneme další šanci. Rychle čapnu hůlku a ještě než se úplně narovnám, vykřiknu: Protego! což má konečně nějaký efekt (8-1 + 1). Zatvářím se překvapeně a potěšeně zároveň. Vztek mě zase rychle přejde. Přestože nejspíš nemám být na co pyšný, narovnám se jako páv – ani jednomu z nás se nic nestalo díky štítu, který se objevil.
Protego! bráním sebe i Alastora proti dalšímu kouzlu (9 + 1-1). To se podaří ještě lépe než pokus předtím a tak se mi nálada zase o trochu vylepší.

„Ty kráso, radši pojď, já už to znova dělat nebudu,“ zamumlám k Alastorovi a odcouvám pryč z řady. Cestou se potichu směju: „Kámo, to sem nežral, bolí mě zadek z toho, jak nás do něj nakopal. “ zubím se, ale jen kvůli tomu, že poslední dva pokusy byli aspoň k něčemu a to díky mě. „To je tím, že mě ten chlap nemá rád,“ dodám ještě a schovám hůlku. Začnu si mnout loket, který jsem si narazil.
Letmo se podívám po ostatních. Nejspíš náš pokus nemohli přehlédnout a jak to tak bývá, všichni začnou zveličovat spíš neúspěchy než to, co se nám povedlo. Jestli se někdo začne smát, předem už má u mě přichystanou pomstu.
 
Thomas Alexandr Black - 19. ledna 2018 21:03
thomas14874.jpg

Velká síň (souboje)

Angela

Středa 15.9.



To bude dobrý? Si ze mě děláš srandu?!
„Nejsem nervózní! Nebo jo, jsem, ale nedočkavostí.“
Pche… takhle urážet mojí odvahu…

„Úsměv vždycky pomůže,“ pronesu trochu pobaveně a k mému překvapení se naše ledová královna trochu usmála. Byl to spíš úsměv hodný princezny s frnákem až do stropu, ale byl tam.
„A dokonce ti sluší. Kdo by to jen řekl. Tohle praktikuj minimálně pětkrát denně v mé přítomnosti a můžeme být přátelé.“ No dobře, to by asi nestačilo, ale určitě by to pomohlo.

A poté pronese něco, co jsem doopravdy slyšet nepotřeboval. Chudinka Jackie. A teď mám dojem, že musím Angele říct něco utěšujícího. Tak dobře, žerty a pózy stranou…
„Myslím, že ne, bohužel. Chce to cvičit víc a umět ještě víc kouzel, naprosto bezpečně, a i tak budou smůla a štěstí hrát svojí roli. Navíc smrtící kletbě se nedá protegem ubránit. Vlastně ničím se jí nedá ubránit. Zkrátka tě nesmí zasáhnout.

Chybí ti hodně, že? Byla to fajn holka. Pomatuji se, že jsme jednou zůstali ještě s pár lidmi ve společence vzhůru po půlnoci a vyprávěli jsme si strašidelný historky,“
usměji se při té vzpomínce.
Jackie vyprávěla tu klasiku, jak se ten vrah napřáhne nožem a ukrojí si krajíc chleba, ale celý to zmotala tak, že jsme se všichni smáli. A smáli jsme se tak nahlas, že jsme vzbudili Percyho, v tý době prefekta. Měla jsi vidět ten jeho obličej, když po něm pak ségra hodila polštář.“
No, skvěle… a teď mám na krajíčku i já…
 
Angela Silverlin - 19. ledna 2018 20:29
angie495.jpg

Hlavní síň: Souboje



15. září, středa dopoledne




Thomas, prof. Lupin

No, někteří si myslí, že jste srostlí víc, než je zdrávo..., napadlo mě, když se Thomas rozpovídal. A když tak nějak pokračoval, rozpačitě jsem uhnula stranou. Nikdy jsem se na tohle téma s nikým nebavila. Vím, že tu byl o mě kdysi určitý zájem, dokud jsem nezapadla do škatulky „studený čumák“. I Jackie se mě snažila tu a tam s někým spárovat... Sama jsem z toho měla spíš rozporuplné pocity. Těžko bych někomu vyhovovala a ... on mně.

Pohroužena ve svých vlastních myšlenkách na Jackie, "randění" a nakonec i souboje, jsem byla Thomasem vytržena, abychom probrali strategii. „No, dobře,“ souhlasila jsem se společnou obranou. I když by to snad bylo lepší rozděleně... Ale asi má pravdu, budeme mít větší šanci.

Když jsme předstoupili před profesora, neušlo mi, jak po mně Thomas pokukuje. I to jeho poklepávání nohou. To je tak nervózní... „Bude to v pohodě,“ prohodila jsem k němu smířlivě a soustředěně jsem se protáhla a zaujala připravený postoj.
Jako první přišlo od Lupina odzbrojovací kouzlo. Protego,“ můj hlas zněl celkem tiše, ale společně s Thomasem se nám ubránit povedlo. (6+6)
Pak mdloby. Proč jsme tohle necvičili dřív...? Protego...,“ znovu jsem téměř zašeptala. (5+4) Měli jsme štěstí. Ani Thomasova obrana nebyla nejskvělejší, ale společnými silami jsme se ubránili.
Pak opět odzbrojení. To je právě to, co Lupin říkal... Nebo ne? Plně jsem se snažila soustředit na kouzlo, i na Jackie. Protego!“ konečně jsem se ozvala hlasitěji. (10+4) Cítila jsem, že jsem to nyní byla já, kdo zvládl naši obranu na sto procent. A musím přiznat, že to byl skvělý pocit. I koutky úst sebou škubly v krátkém úsměvu.
Ale bylo bláhové se opájet jedním úspěchem. Další mdloby mě tak zaskočily už hůře připravenou. Protego!“ (5+1+1) Naštěstí nám to k obraně stačilo.

„Myslím, že úsměv tolik pomůže?“ naprosto vážně jsem se Thomase zeptala. Ale že jsi to ty..., v duchu jsem si zažertovala a krátce, ovšem se vší střídmostí, jsem se usmála. „Škoda, že tu není Jackie. Kdo ví, třeba by jí to pomohlo.“ Na mé tváři se na moment objevil dlouho skrývaný smutek, než jsem ho po pár vteřinách opět skryla za nic neříkající výraz.

 
Thomas Alexandr Black - 19. ledna 2018 12:03
thomas14874.jpg

Velká síň (souboje)

Angela

Středa 15.9.



„Nejsem s ní srostlej pupeční šňůrou,“ odvětím Angele a poté pokračuji podstatně potišeji, aby mne slyšela jen ona, „je o ní poslední dobou ze stran děvčat poměrně zájem. Myslím, že už jsme to my kluci definitivně pokazili a už nás asi nechcete.“
Zjevné to je. Dokonce odmítne i mé rámě, co se to děje? Mé dokonalé gentlemanské kouzlo je asi definitivně pryč. No, jestli je to globální problém, tak mám výhodu, nikdo se nebude divit, že jsem furt sám, i přes to, že jsem teď dokonce ve famfrpálovém týmu.

Sleduji pozorně výklad i s tím, jak využil profesor k demonstraci naší malou Hermionu. Už se těším, až si to vyzkouším sám. Vždycky mě souboje bavili, ale jak to již bývá, není k nim dostatek možností.
„Zkusil bych se bránit najednou. Podle mě budeme mít víc šance, ale znáš to, teorie versus praxe. No uvidíme.“
No, radost z Angely nemám. Nikdy jsem se s ní moc nebavil a ukazuje se, že to byl dobrej nápad. Mám takový dojem, že je to nejprudérnější holka ze třídy. Nechápu, proč se s ní ségra vůbec baví. Ale co, aspoň není zlá jak ty zmijozelský zmije a svým způsobem souhlasila.

Přijdeme na řadu poněkud později, takže už nervózně poklepávám nohou. Očekávám na profesorův útok a po koutku sleduji Angelu. Na rozdíl od ségry s ní nejsem úplně sehraný, takže nevím, kdy přesně kouzlo provede, a tudíž nebude tak lehké se s ní zkoordinovat. Nicméně se nám povede útok společně odvrátit (6 + 6).

I dalším zaklínadlům se zvládneme ubránit, ale mám dojem, že už to není tak pěkné, jako při prvním pokusu (4 + 5; 4 + 10; 1 + 6) a musíme více spolupracovat. Ale co, je to poměrně nové kouzlo a v akci se tak často nepoužije.
„To šlo. A úsměv by občas neuškodil, povedlo se… trochu povzbuď týmového ducha.“
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.8258969783783 sekund

na začátek stránky