| |||
Velká síň -> Dějiny čar a kouzel -> Velká síň Středa, 15. září Becca, Runa Jo, blbeček... tos trefila! Nahlas ale nic neřeknu, jen Becce souhlasně přikývnu. Tedy taky nechápu, jak může Christina vypadat tak v pohodě! Já bych byla hotová už jen z toho dopisu! A teď ještě tohle... ale určitě se jen snaží vypadat klidně. Ale v tomhle případě by ani tak nemusela. Zakroutím nad tím hlavou a prostě přesunu pozornost jinam. Ano, k Věštci. Opravdu supernápad! Tedy nápad s vtipy byl dobrej, pokud tam nějaký jsou. Tak sáhnu po koblize a zaujatě listuju a hledám... Najednou mi Becca podává toast. Zašklebím se. "Ty snad nějakej zadek máš? Těch tvejch deset kilo i s postelí!" zdůrazním, ale toast si vezmu. "Přijde ti snad, že málo jim?" uchechtnu se a dál se pěkně cpu. Dějiny čar a kouzel bych zakázala. Vůbec netuším, o čem profesor mluvil. Celou hodinu jsem si na kraj sešitu čmárala obrázky a jen díky tomu jsem nepodřimovala jako ostatní. Ale jak kolem všichni zívali, na konci hodiny jsem si ani já jedno dlouhé zívnutí neodpustila. Je to prostě nakažlivé. Poberu věci a davem se nechám vést ze třídy. Pohledem letmo přelétnu kousek třidy a pak uslyším známý hlas! Úplně sebou cuknu, bylo to nečekané. Ale ne, neusnula jsem a nezdá se mi to! Runa! "A-ahoj...?" řeknu trochu zmateně. Po té uspávající hodině trvá dýl, než mi dojde, co Runa říká. Na milost? Najednou? To tě Sey nechal, že si najednou vzpomeneš? Ale ne, to bych zase nechtěla. Jsem ráda, že se našli, jen mě ty poslední dny mrzí, no... ale třeba to chce napravit! "Tak... na obědě?" nadhodím tedy. Uvidíme, co z toho vyleze. A třeba to bude zase fajn! Pak si ale pospíším na další hodinu. Možná ještě zamyšleněji než normálně, proto se Beccy docela leknu. "Tohle mi nedělej! Ještě z toho leknutí shodim ten tvůj toast!" zažertuju. "Ale jó, ale jenom kvůli těm copům!" zdůrazním vážně. "Snad toho nebudeš litovat... hlavně proti Snapeovi," brouknu. Ten stres z něho mému kouzlení určitě neprospěje. Přeci jen... kouzlit na něj... "No... asi jo, asi zvlášť. Ať si to kdyžtak zkazíme samy sobě!" Becca to dala hned na druhý pokus! Skvělý, holka! Tak, teď se předveď ty... Polknu a po učitelově vzoru mávnu hůlkou s hlasitým: "Expelliarmus!" (5-2=3). Ehm... no... tak to nevyšlo. Úplně z toho zamrznu a další pokus (2-2=0) dopadne ještě hůř. V duchu si dám facku. Do třetice všeho dobrého! I zlého... "Expelliarmus!!!" (9-2=7) Ano! Kouzlo se konečně podařilo a já s úlevou úspěšně chytám profesorovu hůlku jako před chvilkou Becca. Proč to nešlo hned napoprvé! Ale aspoň takhle... Za Beccou skoro uteču, hlavně že je tahle část za mnou! "Uf, už jsem se bála, že to nedám! Za stres ze Snapea by to chtělo procenta navíc!" špitnu pobaveně. |
| |||
Hlavní síň: Souboje15. září, středa dopoledne Alex, poté Ryan, prof. Lupin Nevydržel jsem to a musel jsem se nahlas rozesmát, když jsem viděl Alexin šok nad mou poznámkou o jejím zadečku. „No jo, ženské, vždycky musí mít pravdu,“ dodal jsem ještě naoko odevzdaně, a poté už ji propustil. |
| |||
Středa 15.září Allan Lupin okrajově ostatní Opětuji mu úsměv, Allan je zrovna jeden z lidí, kterým nikdy neodmítnu pomocnou ruku. Neujde mi mi to, že je nervozní, rozhodnu se jeho duševní stav nahlas nekomentovat a místo tomu mu věnuji ještě jeden rozzářený úsměv. Sama jsem trochu rozhozená z toho, že se ke mně ještě nepřihlásil Sey. Cítím jak mne zaplavuje lítost, ale snažím se na sobě nedat nic znát, hlavně se tím netrápit teď, abych to Allanovi nepodělala. "Dějiny jsou vždycky, tak únavné."Přitakám Allanovi . Občas se na něho podívám, když čekáme ve frontě. Snažím se potlačit svou nervozitu a uklidnit srdce, které se nejspíš hodlá vyskočit z mé hrudi, ve spáncích mi tepe. Uklidňuji se tím, že se několikrát zhluboka nadechnu nosem a vydechnu ústy. Tváře mi hoří a určitě jsem rudá jako rak. Kráčím vedle Allana a když stojíme před[fontcolor=purple]profesorem[/font], věnuji i jemu jeden z nervozních úsměvů a potom už se soustředím na to, abych Allana ubránila. "Protego!" (10) Vyslovím ve stejný moment jako můj spolubojovník, aby toho nebylo málo uděláme stejný krok a kdyby se soutěžilo v synchronizovaném mávnutí hůlkou, za umělecký dojem dostaneme určitě plný počet bodů. Wow, to bylo něco! Nával adrenalinu potlačí nervozitu a já v duchu tančím vítězný tanec. Druhý útok skončí neskutečným fiaskem, nejen to, že skoro zakopnu o svou nohu, ale "Prote...!"( 1+2=3), kouzlo ani nedokončím, mám co dělat s tím, aby mi hůlka nevypadla z ruky. Hlasitě polknu a cítím jak se mi do očí derou slzy. Promiň Allane, já nechtěla. Hřbetem ruky si osuším oči a znovu se postavím vedle něho. Nemám odvahu se podívat jeho ani profesorovým směrem. Pěkně jsem to podělala. Není čas na to litovat se, máme před sebou ještě dva útoky. Hrdě se postavím v ruce pevně sevřu hůlku a zadívám se Lupinovým směrem. Odezírání ze rtů mi vždycky šlo na jedničku, jen co jimi pohne já vyřknu: "Protego"10-1=9, lehký pohyb zápěstím a vítězoslavný úsměv jak jsem jej bravurně zvládla. Věnuji Allanovi krátký pohled, kterým se mu snažím naznačit, že je všechno v pořádku. I poslední "Protego!" 10, vyřknu rozhodně, bez jediného zaváhání a tím, to mi koutky rtů vyjedou nahoru sami od sebe a já se na celé kolo usměju. Ten konec jsme zvládli skvěle. Když je po všem, schovám hůlku do rukávu a sevřu prsty v pěst, abych a zatnu svaly na rukou, abych zastavila jejich chvění. "Byl si dobrý." Smetu jeho pochybnosti. Potom se odmlčím, protože mluví s profesorem. Já mezi tím uklidním bušící srdce a rozdýchám nervozitu. "Co bys řekl společnému vzdělávání, myslím, že nám to společně jde a mohli bychom být ještě lepší." Zazubím se na něj. |
| |||
|
| |||
Souboje, Velká síňRuna, Lupin, ostatní "Ještě že víra hory přenáší, a že existují dobrotivé víly." vděčnost, že se ke mě Runa přidala ještě před Lupinovým výkladem, by se ze mě dala s trochou dobré vůle destilovat. A elfové ve sklepení mají vážně štěstí, že kámen, co mi právě spadl ze srdce, není reálný, protože jinak by se ti malí chudáci dole měli co divit. "Jasně, vůbec ne." vyhrknu a moje tělo se tak nějak samo rozhodne Runinu pobídku ocenit úsměvem, který ale vypadá vpravdě trochu šíleně, protože se ještě snažím dohnat dění v síni a mozek pořád trochu pokulhává za realitou. Vzápětí si to uvědomí můj rozum, usoudí, že to asi nebyl nejlepší nápad a zaktivizuje na rudý poplach sebetrýzeň, která nastoupí v plné polní a úsměv včetně sebedůvěry bez milosti zašlape do paniky a studu. "Promiň, jsem ještě mimo z dějin čar." zamumlám, a radši se věnuju Lupinovu zadání, zatímco ze mě moje vnitřní já dělá naklepávaný řízek dle nejlepších tradic MMA bojovníků. "Radši už drž hubu - buď rád, že máš někoho na úkol a hlavně nic neříkej, ať si to ještě nerozmyslí!" snažím se nedát na sobě moc znát, ale stejně cítím, jak mi hoří tváře. Něco bych i povídal, ale mé vnitřní restrikce prostě uvolněnému dialogu při čekání v řadě na úkol příliš nenapomáhají. I přes všechno náhlé zpřeházení myšlenkových pochodů v mé hlavě se v tom všem objeví idea nejprve kradmá, jako náznak větru na vodní hladině, ale pak nabývající trochu zřetelnějších obrysů. "Co kdybychom místo Protega použili Speculus? Odrazilo by se kouzlo?" radši se věnuju "akademickému" problému, než vlastnímu vystupování. U akademického problému třeba i najdu nějaké řešení - zkusím se na to zeptat Lupina, až skončíme. Řada se naštěstí krátí docela rychle - konec konců, profesorovi sesílání kouzel netrvá nijak dlouho. Konečně tak stojíme před Lupinem my dva s Runou. Kývnu na ni... a pak postřehnu na zlomek vteřiny zachvění profesorovy ruky - "Teď!" - pohnu se a s krátkým půlkrokem vpřed švihnu hůlkou. "Protego!" (10) Runino kouzlo splyne s mým v přesném načasování a odvrátí první útok bez ztráty kytičky. Rozlije se ve mě ulehčení, když profesorův Expelliarmus neškodně zmizí vprostřed vzduchu. Nesen na křídlech prvotního úspěchu, zkusím druhé kouzlo odvrátit bez vyřčení, jen soustředěním a pohybem hůlky: "Protego!" (5+2=7) I první Mdloby jsou úspěšně za mnou, ale uvědomil jsem si, že Runa vyslovila kouzlo o dost později, takže ještě štěstí, že pracujeme ve dvojicích a že jsem o půlkrok před ní. Pořád to bylo dostatečné k odvrácení, ale mám pocit, že jsem v Lupinově pohledu zahlédl cosi pobaveného a přejícného. Nemohl si nevšimnout Runina zaváhání. "Dá nám to sežrat, první dvě kouzla jsme zvládli spoluprací až moc dobře a on nás teď nebude šetřit." Tahle blesková myšlenka rozkopne moje soustředění jako bábovičku z písku - jeho druhý Expelliarmus mi připadá o dost rychlejší než ten první, anebo jsem prostě jen zaspal na vavřínech... Stihnu sice ještě pronést "Protego!" (2), ale pohyb hůlkou je pomalý a má obrana nedostatečná - odzbrojovací kouzlo mým štítem prošlo, jako by tam žádný nebyl. Ale to už se naštěstí vzpamatovala Runa a její téměř perfektní obrana mi doslova zachrání hůlku v rukách. Poslednímu útoku už se bráním jen impulzivně - (5) - a ne úplně úspěšně, rozhozen z předchozího nezdaru. Moje "sestra ve zbrani" ale má naštěstí zbytek úkolu pevně v rukách a její klidné, ale rozhodné "Protego!" nás oba uchrání potřeb oživovacího kouzla. "Uf... díky. Ten konec jsem trochu nevychytal." otočím se na Runu a s rozpaky potřesu hlavou. Hlas se mi trochu chvěje, jak ve mě pořád ještě doznívá záplava adrenalinu. Snažím se nějak rozumně uklidnit - jestli jsem nebyl před chvílí úplně vzhůru, teď mám pocit, že jsem vzhůru až moc. Druhou část úkolu jsem pěkně zpackal a nemá smysl zastírat, že mi Runa zachránila zadek. "Příště radši nebudu machrovat s bezeslovnýma obrannýma kouzlama." sebetrýzeň si plivla do dlaní a nastoupila k dalšímu kolu, ale zvědavost ji odsunula na vedlejší kolej. Musíme uvolnit místo další dvojici a já se chci "dovzdělat". "Pane profesore, mohu mít dotaz?" obrátím se k vyučujícímu, jen co trochu popadnu dech. "Dá se použít jako obranné kouzlo proti těmto útokům i Speculus?" Moc dobře vím, že být to nějaká kletba, která se nepromíjí, tak jsme oba právě úspěšně opustili tento svět, ale na druhou stranu, to bych se asi bránil trochu jinak. A tahle kouzla jsou v rámci možností slabější, takže co kdyby... Útočník by asi dokázal ocenit, že se najednou místo jednomu kouzlu musí bránit svému a ještě mému. |
| |||
Hodina Soubojů Středa 15. září Když se studenti rozdělí je to hned trošku přehlednější a lepší, dokonce si všimnu, že zbyla jedna trojce. "Nevadí o to zajímavější to budou mít." Počkám až se v mé části učebny shromáždí všechny týmy, které budou v následujících okamžicích bojovat se mnou a usměju se na ně. "Takže, jak už jsem řekl, Vašim úkolem bude ubránit se mým útokům. To lze nejlépe pomocí kouzla protego. Je to základní a velice účinné kouzlo pro ochranu kouzelníka názorně si předvedeme sledujte.....Hermiono mohla bys prosím?" Pobídnu jednu ze studentek a postavím se do obranného postoje. Jakmile Hermiona sešle expelliarmus pohnu lehce hůlkou v náznaku obranného gesta. "Protego!" Vyslovím zřetelně, aby studenti viděli, jak se to dělá a Hermionino kouzlo se mine účinkem. Neverbální verze by nyní neměla smysl. "Děkuji Hermiono." Kývnu a pak přelétnu pohledem všechny studenty. "Pravidla jsou jednoduché. Budu na vás používat pouze kouzla Mdloby na tebe a Expelliarmus. Nemusíte se tedy bát přílišné fyzické újmy....avšak.....pod každým tímto kouzlem si představujte, že se skrývá zakázaná kletba, kterou by se Vás snažil pravý Smrtijed zabít. Neberte proto tento trénink na lehkou váhu. Proto je zde také pravidlo, že pokud někoho z vás zasáhnu, pak celý tým neuspěl a bude svou snahu opakovat v dalším kole. Vše jasné? Výborně tak začneme." Usměju se a připravím na první souboj. //Souhrn pravidel cvičení: - Studenti se mohou bránit každému útoku dohromady, nebo zvlášť jak uznají za vhodné - Každá skupina je vystavena v jednom kole 4 útokům v tomto pořadí (Expeliarmus, Mdloby na tebe, Expelliarmus a Mdloby na Vás) - V jednom kole studenti podnikají tedy 4 obrany, na každou obranu proti jednomu ze čtyř útoků si házejí všichni studenti 10stěnnou kostkou. Pokud má alespoň 1 ze studentů na hodu 6 a více podařilo se skupině útok úspěšně odvrátit. Pokud mají studenti součet hodů alespoň 7 a více podařilo se skupině ubránit také (rozdíl v tom jestli to odrazil jednotlivec, nebo oba společně). - Hody na obrany se berou od prvního po čtvrtý, jak byly chronologicky naházeny na kostce za sebou - Student, kterému padne na kostce 1 má do další fáze obrany k hodu -1 z důvodů nesoustředění, špatného načasování a reflexů - Student, kterému padne na kostce 10 má do další fáze obrany k hodu +2 z důvodů dobrého soustředění, načasování a pohotových reflexů - Žádná kolej nebo postihy nebo bonusy za to, ke které koleji student patří. |
| |||
Ospalé dějiny a energické souboje Středa 15. září Doufal jsem, že dnešní hodina bude alespoň trošku záživnější, než ty, které normálně s profesorem Binnsem bývají. Ale jak se zdá náš duchovní profesor se ani tento rok nezměnil. Opět následovala další nudná, monotónní hodina, která notně uspávala i ty nejodolnější a nejpilnější z nás. Dneska jsem zase po dlouhé době seděl pro jednou vedle své sestry Verii, která jako jedna z mála udržovala oči otevřené. To se však nedalo říci o mé maličkosti. Už po deseti minutách hodiny se mi začaly oči klížit a hlava opřená o ruku notně kolísat. Jen občasné drknutí ségry mě opět přimělo trošku nabrat na vnímání, ale z hodiny jsem tak, jako tak moc neměl. Kromě faktu, že někdo z Mrzimoru hned po mojí levici spal, jako špalek si pamatuju hlavně tak úvod a konec hodiny. Přítomnost, nebo nepřítomnost mých spolužáků byla nad rámec mého vnímání a nějaký zápis látky taky. Budu muset doufat, že Veria, nebo někdo jiný z naší koleje bude mít alespoň minimum potřebných zápisků, abychom tento rok přežili. "Uáááá chtělo by to do těchhle hodin něco, co nás udrží při životě....." Přemítám, když končí hodina a já se se zívnutím zvedám od stolu a mířím za svými spolužáky. Ještě si cestou mnu volnou rukou oči, abych se trošku probral. "Tyhle hodiny jsou horší, než to lítání v dešti nad jezerem." Zívnu směrem k Thomasovi, který zrovna procházel kolem mě. Naštěstí další hodina na programu dnešního dne, jsou souboje s profesorem Lupinem. Ty by mohly být značně záživnější a poučnější. Jeho hodiny mám rád a většinou se tam člověk dozví i něco zajímavého. Už cestou do Velké síně přemítám o tom, co vlastně budeme asi na této hodině dnes dělat. Když však vcházím do připravené místnosti na souboje se svými spolužáky přejede mi mráz po zádech. "To snad ne....on tu dneska bude i Studentojed?" Zděsím se, když vidím a následně i slyším, že má Lupin dnes asistenci. Dlouze se nadechnu a poslouchám výklad o čem bude dnešní hodina. "No to bude zajímavé, takže souboje ve dvojci proti profesorům." Začínám přemítat s kým bych mohl jít do dvojce, ale když vidím, jak rychle a velmi horlivě se mí spolužáci rozdělují do týmů rozhodnu se, že počkám na toho, kdo zbyde. Netrvá to tak dlouho a z těch nezpárovaných zbydeme tři. "No to není dobrý počet, ale snad nám to projde." "Tak co, Lin, Kaylo zvládneme to spolu? Bude to alespoň zajímavější, když budeme tři, třeba budeme mít i větší šanci." Přemýšlím nahlas, když se bavím s děvčaty a sahám do hábitu pro svou hůlku. Jelikož v tuto chvíli je už u Studentojeda zájemců o školní trest dostatek rozhodnu se, že bude lepší nejprve začít u Lupina. Snad na nás nebude moc drsný. "Asi se budeme snažit odrážet profesorovy útoky střídavě, abychom mohli reagovat pohotověji co?" Navrhnu holkám a mezitím taky koukám, jaká pravidla budou pro souboj s Lupinem. |
| |||
Protože se nudím Hlavní síň Deirdre, Helen + okrajově Christina, Richard Středa 15. září Postával jsem stranou, ruce ležérně zastrčené v kapsách a krapet samolibě jsem se uculoval na Deirdre. Nečekal jsem, že by se mi kouzlo povedlo na první pokus, ale ani na moment jsem se za to nestyděl. Ani po tom, co si Dee mumlala pod vousy slova, kterými jsem ji původně zlákal k sobě do dvojice. „Štěstí začátečníka.“ Pokrčím se smíchem rameny a pak sleduji, jak zápasí se svým pokusem. Mimoděk mi při tom oči zabloudí k Helen. Není pro mě takové překvapení, že je ve dvojici zrovna s Christinou. Může to znít všelijak, ale vždycky mi připadalo, že ze všech holek ve zmijozelu jsou si tyhle dvě nejvíc podobné. Pokud tedy nepočítám Reginu. Především tím někdy až trochu upjatě vznešeným chováním a pečlivě aplikovanou etiketou. Na veřejnosti vždy naprosto perfektní. Jako panenky. Co se děje s jejich hystericky potlačovanými emocemi, je tajemstvím. Úsměv, který Helen vyšle mým směrem, mi v hlavě spustí výstražný poplach. Hm? Hmm? Lehce nakrčím obočí. Na první pohled je vše naprosto v pořádku, ale z nějakého důvodu mi něco nesedí. Je plno věcí, které se za posledních pár hodin mohly zvrtnout a ve všech variantách, které mi šrotují v hlavě, figuruje Richard. Aby taky ne. Je to střed Helenina vesmíru, všechno se točí kolem něj. Soustředěný studováním atmosféry kolem Helen úplně zapomenu sledovat Dee. Až teprve její hlas mě vrátí do reality. Zjišťuji, že první pokus se jí vůbec, ale vůbec nepovedl. Stejně tak to šlo s druhým. Při pohledu na její frustrovaný výraz nemohu zakrýt pobavení. Není to úplně fér. Veřejné selhání, několikrát po sobě… a speciálně pro někoho, kdo tolik dá na mínění určitých lidí tady, to určitě není příjemné. S širokým úsměvem ji nakonec zatleskám, když se jí to napotřetí povede a Snapovu hůlku získá. „Gratuluji. Už jsem téměř nedoufal.“ Poškádlím jí tlumeným smíchem, protože mi to prostě nedá, ale uklidním se hned po tom, co si stoupne vedle mě a vyčerpaně si oddychne. Automaticky přejdu do povzbudivého režimu, vytáhnu jednu ruku z kapsy a jemně jí poplácám po zádech. „Zas tak strašný to nebylo. Nakonec si to zvládla, ne? Progres - na tom záleží.“ Obrátím pohled zpět do centra dění a rozhlédnu se po zbytku našich spolužáků, abych zjistil, jak se daří jim. Jako další nás čeká Lupin, až se celá jeho nynější skupinka prostřídá. Pravděpodobně to bude ještě chvilku trvat a ona ani naše fronta neubíhá tak rychle, jak bych si představoval. Vzhledem k tomu, že ne všichni jsou úspěšní na první pokus, se před Snapem tváře často opakují. Na druhou stranu si myslím, že Deirdre se kvůli tomu po chvilce začala cítit líp. Já sám jsem se celkem úspěšně bavil. Skoro jako by bylo vidět, jak našemu profesorovi co chvilku klesá nálada pod bod mrazu. A to i přes to, že náš hlouček byl tvořen převážně ze zelených barev. Snad kromě Sebastiana, který nejdřív zvolil Lupina. Zatímco někteří se opakovaně vraceli na konec fronty, další své pokusy sfoukli na jeden zátah. Pyšně se zazubím na Helen potom, co spolu s Týnou úspěšně Snapa odzbrojila. Z dálky pozoruji situaci a úsměv mi pomalu mizí z tváře. I slepý by z toho elegantního gesta, kterým Helen odtáhla Týnu od Richarda, pochopil, o co běží. Jako bych to neříkal. Lehce si povzdychnu. Těch pár vteřin, než k nám dojdou, setrvám zkoumavým pohledem na Richardovi. Jeho vztah s Christinou mi vždycky přišel… jiný. Mírně řečeno. Neustále se kvůli něčemu dohadovali, provokovali se, na první pohled jeden druhého nemohli vystát. Na druhou stranu je nějakým zázrakem neustále vídám spolu a zároveň mám v živé paměti moment, kdy se ho Christina zastala před celým zmijozelským stolem. Jak je to doopravdy vědí asi jenom oni a upřímně mě to ani tolik nezajímá. Jen dost chápu, proč by na ní Helen žárlila. Tedy za předpokladu, že nad tím už přemýšlela takhle do hloubky a celá tahle scéna nebyla vyvolaná jen jejím momentálním rozpoložením. Poslední pohled věnuji naší Španělce, na kterou se pousměji a mimoděk se u toho narovnám v zádech. Pak už obracím pozornost k Helen. Christinu vysadila vedle Deirdre a zamířila rovnou vedle mě. „To byl slušný výkon.“ Poznamenám s širokým úsměvem a automaticky se skloním níž, aby mi Helen mohla sdělit něco důvěrného. Nakrčím obočí nad naléhavostí její prosby a očima prolétnu její obličej. Tohle asi nebude jenom kvůli Christině. Přestože je má kamarádka očividně rozrušená, rozhodnu se nenechat ovlivnit její mizernou náladou a vesele se na ní zazubím. „Jistě. Nechám si ho pro tebe otevřené.“ Narovnám se a hlavou kývnu k jejím dlaním. „Už jsou zahojené?“ zeptám se celkem zbytečně, protože by jinak asi nemohla kouzlit tak, jak před chvilkou kouzlila. „Dneska by ti to měla Zdravotnice sundat, ne? Mám pak jít s tebou?“ zavalím ji otázkami týkající se jiného tématu, aby na chvilku myslela i na něco jiného. Když spolu beztak budeme trávit odpoledne, tak bychom to mohli sfouknout při jednom. |
| |||
Velká síň → učebna HS3 → Souboje (Velká síň) Acai, profesor Snape, zmínění, ostatní Bylo načase ukončit snídani, na chvíli dát stranou, co bylo přečteno v Denním Věštci, co bylo vyřčeno všude kolem, a začít se soustředit na nový školní den. Což v souvislosti s první hodinou bylo více než těžké. I kdyby člověk chtěl sebevíc, Dějiny čar a kouzel jsou sice zajímavý předmět, ale to by jej nemohl přednášet profesor Binns. Dokončím snídani a s krátkou mezi zastávkou na pokoji pro sesbírání věcí, nezbytných pro tento předmět, jsem rychle naklusala do učebny HS3, přihodila na hromadu úkol a šla se usadit do lavic. Dle očekávání jsem si stihla udělat pár poznámek, než mě hlas profesora Binnse dostal do monotónní nálady a já se několikrát přistihla, jak zcela bezmyšlenkovitě zírám do stěny před sebou. Naštěstí jsem nebyla jediná, která dopadla podobně a ani profesor nám příliš pozornosti nevěnoval. Samozřejmě svou hodinu zakončil jedním z oblíbených skřetích povstáních, ale to už bohudíky konec hodiny, já skládám své neúplné poznámky. Co máme na řadě teď? Souboje ve Velké síni. Vstupuji do místnosti upravené právě pro tuto hodinu a rozhlížím se kolem sebe. Po hodině prosté teorie je na řadě něco z praktické magie a na to se hodně těším. Jen doufám, že se mi nepodaří někomu ublížit, ale na to snad tady je tady dohled profesora Snapea či profesora Lupina, který se krátce po započetí hodiny pouští do stručného vysvětlení. Tak trochu jsem doufala, že skončím v týmu hnědovlasého profesora, ale bohužel štěstí nestálo na mé straně a já po rozpočítání zjistila, že mým dohlížejícím bude profesor Snape. Docela škoda. Rozhlédnu se po spolužácích ze stejné skupinky, přistoupím s nesmělým úsměvem blíže Acai - ona je rozhodně dobrá varianta parťáka. Doufám. "Ahojky, můžu do dvojice s tebou?" Pokyny přicházejí stroze a uštěkaně od našeho profesora lektvarů, který jako úvodní dvojici zvolí Harryho a Rona, jako by už víc svou nenávist k Nebelvíru nemohl dát najevo. Stavím se hůlku napřaženou směrem k profesorovi Snapeovi, s lehkým pohybem zápěstí, ústy formující zaklínadlo: "Expelliarmus! (9 -2 = 7)" Trochu se pousměju, protože to vypadá docela dobře. |
| |||
Třetí patro --> Učebna HS3: Dějiny čar a kouzel --> Hlavní síň: Souboje15. září, středa dopoledne prof. Binns, poté Thomas Na chodbě jsem příliš neotálela. Hodina s Binnsem akorát skončila, takže jestli jsem ho nechtěla zmeškat, musela jsem sebou pohnout. Do učebny HS3 jsem proto téměř běžela a cestu si prorážela proudícími studenty. |
doba vygenerování stránky: 0.90840911865234 sekund