Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Cassandra Warren-Wentworth - 18. ledna 2018 00:11
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň -> Dějiny čar a kouzel -> Velká síň

Středa, 15. září

Becca, Runa



Jo, blbeček... tos trefila! Nahlas ale nic neřeknu, jen Becce souhlasně přikývnu. Tedy taky nechápu, jak může Christina vypadat tak v pohodě! Já bych byla hotová už jen z toho dopisu! A teď ještě tohle... ale určitě se jen snaží vypadat klidně. Ale v tomhle případě by ani tak nemusela.
Zakroutím nad tím hlavou a prostě přesunu pozornost jinam. Ano, k Věštci. Opravdu supernápad! Tedy nápad s vtipy byl dobrej, pokud tam nějaký jsou. Tak sáhnu po koblize a zaujatě listuju a hledám...
Najednou mi Becca podává toast. Zašklebím se. "Ty snad nějakej zadek máš? Těch tvejch deset kilo i s postelí!" zdůrazním, ale toast si vezmu. "Přijde ti snad, že málo jim?" uchechtnu se a dál se pěkně cpu.

Dějiny čar a kouzel bych zakázala. Vůbec netuším, o čem profesor mluvil. Celou hodinu jsem si na kraj sešitu čmárala obrázky a jen díky tomu jsem nepodřimovala jako ostatní. Ale jak kolem všichni zívali, na konci hodiny jsem si ani já jedno dlouhé zívnutí neodpustila. Je to prostě nakažlivé.
Poberu věci a davem se nechám vést ze třídy. Pohledem letmo přelétnu kousek třidy a pak uslyším známý hlas! Úplně sebou cuknu, bylo to nečekané. Ale ne, neusnula jsem a nezdá se mi to! Runa! "A-ahoj...?" řeknu trochu zmateně. Po té uspávající hodině trvá dýl, než mi dojde, co Runa říká. Na milost? Najednou? To tě Sey nechal, že si najednou vzpomeneš? Ale ne, to bych zase nechtěla. Jsem ráda, že se našli, jen mě ty poslední dny mrzí, no... ale třeba to chce napravit!
"Tak... na obědě?" nadhodím tedy. Uvidíme, co z toho vyleze. A třeba to bude zase fajn!

Pak si ale pospíším na další hodinu. Možná ještě zamyšleněji než normálně, proto se Beccy docela leknu. "Tohle mi nedělej! Ještě z toho leknutí shodim ten tvůj toast!" zažertuju. "Ale jó, ale jenom kvůli těm copům!" zdůrazním vážně. "Snad toho nebudeš litovat... hlavně proti Snapeovi," brouknu. Ten stres z něho mému kouzlení určitě neprospěje. Přeci jen... kouzlit na něj...
"No... asi jo, asi zvlášť. Ať si to kdyžtak zkazíme samy sobě!"

Becca to dala hned na druhý pokus! Skvělý, holka! Tak, teď se předveď ty...
Polknu a po učitelově vzoru mávnu hůlkou s hlasitým: "Expelliarmus!" (5-2=3). Ehm... no... tak to nevyšlo. Úplně z toho zamrznu a další pokus (2-2=0) dopadne ještě hůř.
V duchu si dám facku. Do třetice všeho dobrého! I zlého...
"Expelliarmus!!!" (9-2=7) Ano! Kouzlo se konečně podařilo a já s úlevou úspěšně chytám profesorovu hůlku jako před chvilkou Becca.
Proč to nešlo hned napoprvé! Ale aspoň takhle...

Za Beccou skoro uteču, hlavně že je tahle část za mnou!
"Uf, už jsem se bála, že to nedám! Za stres ze Snapea by to chtělo procenta navíc!" špitnu pobaveně.
 
Benjamin Hunt - 16. ledna 2018 21:29
bezc4648585.jpg

Hlavní síň: Souboje



15. září, středa dopoledne



Alex, poté Ryan, prof. Lupin

Nevydržel jsem to a musel jsem se nahlas rozesmát, když jsem viděl Alexin šok nad mou poznámkou o jejím zadečku. „No jo, ženské, vždycky musí mít pravdu,“ dodal jsem ještě naoko odevzdaně, a poté už ji propustil.

Pak už jsem se zaposlouchal do Lupinových slov. Těšil jsem se, co pro nás mají se Snapem připraveného. V ruce už jsem si pohrával s hůlkou, jak jsem se nemohl dočkat akce.
Snape se rovnou pustil do praktické ukázky na svých oblíbených „dobrovolnicích“, Ronovi a Harrym. Lehce jsem se ušklíbl, i když jsem to klukům nepřál. Snape byl ale pověstný tím, jak se vozil po jiných kolejích, především po Nebelvíru a především po těchto dvou.

Tak ale nejdřív dvojici... Automaticky jsem se rozhlédl po svých spolužácích. Naira už byla zadaná, Mau jsem nechtěl ještě více uvádět do rozpaků. Acai mi poslední dobou přišla dost nabroušená. A co dělá Alex? Hned mi sama odpověděla. „Ach, taková necitlivost!“ chytl jsem se teatrálně za srdce. Svůdné kroky Alex jsem ještě ocenil pomlasknutím, a pak už ji nechal zmizet mezi spolužáky. Očekával jsem, že mizí za Sin, ale nijak jsem si to neověřoval.

Nechtěl jsem už dlouho vybírat, a tak jsem „hmátl“ po prvním, kdo se mi naskytl. „Ahoj, Ryane, máš už dvojici?“ Očekával jsem zápornou odpověď, protože přímo po jeho boku nikdo nestál. Takže pokud neodmítl, nabídl jsem mu svou spolupráci.
„I když je útok fajn, radši bych začal obranou,“ kývl jsem směrem k Lupinovi, ke kterému jsem směřoval své kroky, abychom se mohli dozvědět víc.
„A co Binns? Nějak vůbec netuším, o čem dnes mluvil. Vlastně jako obvykle,“ pobaveně jsem se uchechtl, aby řeč nestála. I když jsem Ryana dvakrát nemusel pro jeho touhu roznášet drby, dalo se s ním dobře povídat. A to je lepší než trávit čas vedle někoho, kdo kvákne tak dvě slova za hodinu.

Pak už se rozmluvil Lupin o podrobnostech. Pro názorné předvedení si vyžádal Hermionu. Nebylo se čemu divit, ta většinou všechna kouzla provedla bezchybně.
„Tak, jak to provedeme?“ otočil jsem se na Ryana. „Dohromady nebo zvlášť? Myslím, že dohromady budeme mít větší šanci.“ Pokud Ryan souhlasí, tím líp. Pokud ne, přít se s ním nebudu.
Mezitím se před Lupinem už vystřídalo několik dvojic s různými úspěchy.
„Tak jdeme,“ pobídl jsem Ryana a předstoupili jsme jako další před Lupina.

Snažil jsem se sledovat bedlivě každý Lupinův pohyb, odhadnout, kdy přijde jeho kletba, zatímco jsem se snad až nevědomky lehce nahrbil a svíral pevně svou hůlku.
První měla přijít odzbrojovací kletba, jak jsem usoudil podle první slabiky od Lupina. Protego!“ vykřikl jsem jasně. (9) Byl jsem si naprosto jistý, že kletbu odrazím. Že jsem schopný nás ochránit oba dva. A cítil jsem se tím tak povzbuzený, že jsem neváhal ani nad další obranou, kdy Lupin chtěl seslat mdloby. Protego!“ znovu jsem zvolal. (8) Tentokrát jsem se i usmál. A možná to byla pýcha, domýšlivost, usnutí na vavřínech, kdo ví...
Přišel totiž další útok. Opět odzbrojení. Viděl jsem, že se Lupin chystá vyslovit zaklínadlo, nedělal žádné úskoky, útočil čitelně. Ale přesto... Jsem si myslel, že to mám na háku. A neměl. Prote...,“ bylo jen otázkou zda mi hůlka vyletěla z ruky nebo ne. (4) Záleželo na Ryanovi.
„Sakra...,“ dovolil jsem si krátký emoční výlev. Seber se...!
Zamračil jsem se naprostým soustředěním a vyčkával na další, už poslední, útok. Protego!“ zněl můj hlas jasně a já věděl, že to mám naprosto ve svých rukou. (10) Uf...! Byl jsem rád, byl jsem vlastně na výsost spokojený, ale mrzelo mě to jedno zaváhání.

 
Orthuna "Runa" Kjeld - 15. ledna 2018 20:31
runka9841.jpg


Velká síň -> Souboje


Středa 15.září

Allan

Lupin

okrajově ostatní



Opětuji mu úsměv, Allan je zrovna jeden z lidí, kterým nikdy neodmítnu pomocnou ruku. Neujde mi mi to, že je nervozní, rozhodnu se jeho duševní stav nahlas nekomentovat a místo tomu mu věnuji ještě jeden rozzářený úsměv. Sama jsem trochu rozhozená z toho, že se ke mně ještě nepřihlásil Sey. Cítím jak mne zaplavuje lítost, ale snažím se na sobě nedat nic znát, hlavně se tím netrápit teď, abych to Allanovi nepodělala.

"Dějiny jsou vždycky, tak únavné."Přitakám Allanovi . Občas se na něho podívám, když čekáme ve frontě. Snažím se potlačit svou nervozitu a uklidnit srdce, které se nejspíš hodlá vyskočit z mé hrudi, ve spáncích mi tepe. Uklidňuji se tím, že se několikrát zhluboka nadechnu nosem a vydechnu ústy. Tváře mi hoří a určitě jsem rudá jako rak.

Kráčím vedle Allana a když stojíme před[fontcolor=purple]profesorem[/font], věnuji i jemu jeden z nervozních úsměvů a potom už se soustředím na to, abych Allana ubránila.
"Protego!" (10) Vyslovím ve stejný moment jako můj spolubojovník, aby toho nebylo málo uděláme stejný krok a kdyby se soutěžilo v synchronizovaném mávnutí hůlkou, za umělecký dojem dostaneme určitě plný počet bodů. Wow, to bylo něco! Nával adrenalinu potlačí nervozitu a já v duchu tančím vítězný tanec.

Druhý útok skončí neskutečným fiaskem, nejen to, že skoro zakopnu o svou nohu, ale "Prote...!"( 1+2=3), kouzlo ani nedokončím, mám co dělat s tím, aby mi hůlka nevypadla z ruky. Hlasitě polknu a cítím jak se mi do očí derou slzy. Promiň Allane, já nechtěla. Hřbetem ruky si osuším oči a znovu se postavím vedle něho. Nemám odvahu se podívat jeho ani profesorovým směrem. Pěkně jsem to podělala.

Není čas na to litovat se, máme před sebou ještě dva útoky. Hrdě se postavím v ruce pevně sevřu hůlku a zadívám se Lupinovým směrem. Odezírání ze rtů mi vždycky šlo na jedničku, jen co jimi pohne já vyřknu: "Protego"10-1=9, lehký pohyb zápěstím a vítězoslavný úsměv jak jsem jej bravurně zvládla. Věnuji Allanovi krátký pohled, kterým se mu snažím naznačit, že je všechno v pořádku.

I poslední "Protego!" 10, vyřknu rozhodně, bez jediného zaváhání a tím, to mi koutky rtů vyjedou nahoru sami od sebe a já se na celé kolo usměju. Ten konec jsme zvládli skvěle.

Když je po všem, schovám hůlku do rukávu a sevřu prsty v pěst, abych a zatnu svaly na rukou, abych zastavila jejich chvění. "Byl si dobrý." Smetu jeho pochybnosti. Potom se odmlčím, protože mluví s profesorem. Já mezi tím uklidním bušící srdce a rozdýchám nervozitu.
"Co bys řekl společnému vzdělávání, myslím, že nám to společně jde a mohli bychom být ještě lepší." Zazubím se na něj.

 
Rory Callaghan - 15. ledna 2018 13:40
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Velká síň → Dějiny čar a kouzel → Souboje


Úterý 14. září
Rebecca, Mau, Lupin + zbytek osazenstva

Konec snídaně je konečně tady a my se přesouváme na první hodinu, kterou jsou dnes Dějiny čar a kouzel. Paráda. Dneska ráno jsem se nějak obzvlášť nevyspal - nemám šanci udržet oči otevřené. To bude zase jednou kvalitní hodina, ne že ne.

Binnsovy hodiny mají takovou zvláštní atmosféru. Překročení prahu učebny se rovná přesunutí do jiné dimenze - vstup dovnitř z vás spolehlivě vysaje veškerou vůli k životu na celou hodinu. Zhruba takhle nějak si představuju útok mozkomorů: že člověk zvadne jako fíkus na Sahaře. Nebo jako fíkus v pokoji mé sestry, to bude možná ještě výstižnější.

Nějakých prvních deset minut s vypětím všech sil odolávám pokušení usnout, ale ani mně se nakonec nevyhne hromadná spánková fronta. Úspěšně to tedy zalomím s bradou opřenou o dlaň. Probudí mě až zásah pergamenovým létadýlkem, které se mi odpinkne od hlavy. Mezi prsty se mi ho podaří zachytit spíš omylem než náhodou. Očima ještě slepenýma spánkem zamžourám na vzkaz naškrábaný uvnitř.

Nespi!

Obrátím se za sebe na neznámého pachatele a zachytím pohled Rebeccy. Rty naznačím odpověď, kterou mi zhruba v polovině přetne mohutné zívnutí: Já ale nesp-uaaaa... Na poslední chvíli se mi podaří zakrýt si pusu, než své spolužačce předvedu dokonalý výhled až na svoje mandle. Ještě věnuju Rebecce lehký úšklebek, než se zase otočím zpátky na Binnse, a tentokrát si ustelu na své učebnici. Probudí mě až konec hodiny, kdy o mě odcházející se Mau zavadí taškou a ještě že tak, jinak bych tu zakotvil na bůhvíkolik dalších hodin.

Opět mě probere mě až návrat do Hlavní síně, která byla během naší nepřítomnosti vyklizena a upravena pro hodinu soubojů. Na to, že jsem nikdy nebyl konfliktního založení a že doufám, že se během příštích let nějakým rvačkám a soubojům budu úspěšně vyhýbat, tentokrát praktickou hodinu uvítám s nadšením, neboť pro mě představuje napravení rozhozených vnitřních hodin.
Postavím se ke zbytku havraspárských a čekám, než začne hodina. Konečně se k nám profesoři otočí a začnou vysvětlovat pravidla soubojů, která mi projdou jedním uchem ven a druhým dovnitř, ještě než je vůbec stihnu pořádně zachytit. Pochytil jsem jenom něco o dvojicích.
Pecka.
Sotva se zvládám postarat sám o sebe, a teď se čeká, že budu hlídat záda ještě někomu dalšímu? To už se ten ubožák může jít rovnou odrovnat ránou do hlavy, aspoň si ušetříme čas a námahu.

Rozhlédnu se kolem sebe. Ostatní už se začínají postupně párovat, a zrovna lidé, kterým bych byl i schopný věřit, že i přes mou nepozornost budou schopní fungovat sami, jsou už rozebraní. Rozhodnu se to tedy vzít z druhého konce, a moje hledání parťáka vede jednoduchá úvaha: Komu naopak nebude vadit, když ho do zad trefí nějakého kouzlo, protože už je na to dávno zvyklý?

“Mau? Riskneš to se mnou?”
Ano, moje kroky samozřejmě zamířily k mé oblíbené mrzimorské katastrofě. Na malý okamžik předtím jsem ještě zaváhal a málem to stočil k Acai - protože jaký jiný moment si vybrat ke srovnání účtů, než zády k sobě a s vytasenými hůlkami? Jenže pak si ji, pravděpodobně naštěstí, těsně přede mnou do dvojice vybere Marie. Což je asi dobře, protože vyříkávat si včerejšek na ošetřovně by nejspíš bylo ještě horší.
S lehkým úsměve se tedy otočím na Mau, a po jejím souhlasu v řadě čekáme, až Lupin sešle svoje čtyři kouzla na nás. Jdeme hned druzí, rovnou po Runě s Allanem. Věnuju Mau poslední kývnutí, než--

“Expelliarmus!”
Počkat!
S vytřeštěnýma očima sotva neohrabaně zalovím po hůlce v kapse, copak my už fakt začali? Než vůbec stihnu vyslovit zaklínadlo, jen stihnu zaregistrovat záblesk červeného světla a uvědomit si, že jsem úplně v háji. “Pro--” (1)
“Protego!”

Profesorovo zaklínadlo mě mine jen o chlup. Nevěřícně se obrátím na Mau, která mi právě pohotově zachránila holý zadek. (1 + 6 = 7) To bylo těsně! Podcenil jsem přípravu, příště už musím být--
“Mdloby na tebe!”
“Protego!”

Tentokrát se ani nestihnu otočit směrem k útočníkovi, natož se probrat z myšlenek o tom, jak bych měl být tenkrát pohotový, a už vůbec nestihnu jenom mávnou hůlkou nebo otevřít pusu víc, než na zmateně pokleslou bradu (0). Díky bohu za Mau! Ta zasáhne i podruhé víc než pohotově. (1 - 1 + 8 = 8)
Omluvně se na svou spolubojovnici zašklebím. Její problémy se sesíláním kouzel jí vážně neulehčuju, naopak - teď je sama chudák celá ve stresu. Potřetí se už ale zahanbit nenechám. Obrátím se k Lupinovi - právě sesílá třetí kouzlo - zvednu hůlku a vím, co musím dělat. Především nečumět, kam nemám.
“Expelliarmus!”
“Protego!”
(8 - 1)
Tentokrát je to Mau, která zůstala vykolejená. Potěšeně se dívám, jak se i třetí kouzlo neškodně odráží stranou - ale že teď je to mojí zásluhou. (8 - 1 + 2 = 9)
“Mau, dávej bacha!” dovolím si dokonce s úšklebkem rýpnout do mrzimorky. Samozřejmě narážím na fakt, že já byl doteď mimo jako blázen, a samozřejmě že na žádné rýpání právo nemám. Jo, já vím. Už jsem zticha.
V tuhle chvíli už jsem ovšem pozorný jak já, tak Mau - a poslední kouzlo odrazíme společně a sehraní, jako bychom to nacvičovali deset dní, a ne deset vteřin. Obranné zaklínadlo dokonce vyslovíme oba naráz.
“Mdloby na vás!”
“Protego!”
(8 + 8 = 16)
A tak i poslední Lupinovo kouzlo zmizí v nedohlednu.
Konečně pauza. Oddechnu si, svěsím ruku s hůlkou, a spolu s Mau uvolníme místo další skupině. Adrenalin z téhle krátké přestřelky mi pořád ještě lomcuje srdcem, které mi v hrudníku buší jako splašené.
“Uf. Doufám, že Snape bude menší zabíračka,” svěřím se kamarádce, zatímco očima přejíždím po ostatních spolužácích. “Ale co to plácám, ten bude asi ještě horší, viď? A dík za pomoc. Bez tebe by mě Lupin sundal, vážně. Nesnáším souboje. Asi bych si měl říct o doučování… jestli se někdy do nějakého připletu, budou mě odvážet po kouskách...”
Nezapomenu zásluhy Mau patřičně oceněnit. Jsem rád, že jsem si ji vybral do dvojice - upřímně jsem nečekal, že mi hned na začátku zrovna zachrání kůži. Ale ze svého výkonu jsem tedy nebyl překvapený ani trochu.
 
Allan Wheelwright - 15. ledna 2018 11:04
allanwheelwright4136.jpg

Souboje, Velká síň


Runa, Lupin, ostatní

"Ještě že víra hory přenáší, a že existují dobrotivé víly." vděčnost, že se ke mě Runa přidala ještě před Lupinovým výkladem, by se ze mě dala s trochou dobré vůle destilovat.
A elfové ve sklepení mají vážně štěstí, že kámen, co mi právě spadl ze srdce, není reálný, protože jinak by se ti malí chudáci dole měli co divit.

"Jasně, vůbec ne." vyhrknu a moje tělo se tak nějak samo rozhodne Runinu pobídku ocenit úsměvem, který ale vypadá vpravdě trochu šíleně, protože se ještě snažím dohnat dění v síni a mozek pořád trochu pokulhává za realitou.
Vzápětí si to uvědomí můj rozum, usoudí, že to asi nebyl nejlepší nápad a zaktivizuje na rudý poplach sebetrýzeň, která nastoupí v plné polní a úsměv včetně sebedůvěry bez milosti zašlape do paniky a studu.

"Promiň, jsem ještě mimo z dějin čar." zamumlám, a radši se věnuju Lupinovu zadání, zatímco ze mě moje vnitřní já dělá naklepávaný řízek dle nejlepších tradic MMA bojovníků.

"Radši už drž hubu - buď rád, že máš někoho na úkol a hlavně nic neříkej, ať si to ještě nerozmyslí!" snažím se nedát na sobě moc znát, ale stejně cítím, jak mi hoří tváře.
Něco bych i povídal, ale mé vnitřní restrikce prostě uvolněnému dialogu při čekání v řadě na úkol příliš nenapomáhají.
I přes všechno náhlé zpřeházení myšlenkových pochodů v mé hlavě se v tom všem objeví idea nejprve kradmá, jako náznak větru na vodní hladině, ale pak nabývající trochu zřetelnějších obrysů.

"Co kdybychom místo Protega použili Speculus? Odrazilo by se kouzlo?" radši se věnuju "akademickému" problému, než vlastnímu vystupování.
U akademického problému třeba i najdu nějaké řešení - zkusím se na to zeptat Lupina, až skončíme.

Řada se naštěstí krátí docela rychle - konec konců, profesorovi sesílání kouzel netrvá nijak dlouho.

Konečně tak stojíme před Lupinem my dva s Runou.
Kývnu na ni... a pak postřehnu na zlomek vteřiny zachvění profesorovy ruky - "Teď!" - pohnu se a s krátkým půlkrokem vpřed švihnu hůlkou.
"Protego!" (10) Runino kouzlo splyne s mým v přesném načasování a odvrátí první útok bez ztráty kytičky.
Rozlije se ve mě ulehčení, když profesorův Expelliarmus neškodně zmizí vprostřed vzduchu.
Nesen na křídlech prvotního úspěchu, zkusím druhé kouzlo odvrátit bez vyřčení, jen soustředěním a pohybem hůlky:
"Protego!" (5+2=7)
I první Mdloby jsou úspěšně za mnou, ale uvědomil jsem si, že Runa vyslovila kouzlo o dost později, takže ještě štěstí, že pracujeme ve dvojicích a že jsem o půlkrok před .
Pořád to bylo dostatečné k odvrácení, ale mám pocit, že jsem v Lupinově pohledu zahlédl cosi pobaveného a přejícného. Nemohl si nevšimnout Runina zaváhání.
"Dá nám to sežrat, první dvě kouzla jsme zvládli spoluprací až moc dobře a on nás teď nebude šetřit." Tahle blesková myšlenka rozkopne moje soustředění jako bábovičku z písku - jeho druhý Expelliarmus mi připadá o dost rychlejší než ten první, anebo jsem prostě jen zaspal na vavřínech...
Stihnu sice ještě pronést "Protego!" (2), ale pohyb hůlkou je pomalý a má obrana nedostatečná - odzbrojovací kouzlo mým štítem prošlo, jako by tam žádný nebyl.
Ale to už se naštěstí vzpamatovala Runa a její téměř perfektní obrana mi doslova zachrání hůlku v rukách.

Poslednímu útoku už se bráním jen impulzivně - (5) - a ne úplně úspěšně, rozhozen z předchozího nezdaru.
Moje "sestra ve zbrani" ale má naštěstí zbytek úkolu pevně v rukách a její klidné, ale rozhodné "Protego!" nás oba uchrání potřeb oživovacího kouzla.

"Uf... díky. Ten konec jsem trochu nevychytal." otočím se na Runu a s rozpaky potřesu hlavou. Hlas se mi trochu chvěje, jak ve mě pořád ještě doznívá záplava adrenalinu.
Snažím se nějak rozumně uklidnit - jestli jsem nebyl před chvílí úplně vzhůru, teď mám pocit, že jsem vzhůru až moc.
Druhou část úkolu jsem pěkně zpackal a nemá smysl zastírat, že mi Runa zachránila zadek.
"Příště radši nebudu machrovat s bezeslovnýma obrannýma kouzlama." sebetrýzeň si plivla do dlaní a nastoupila k dalšímu kolu, ale zvědavost ji odsunula na vedlejší kolej.
Musíme uvolnit místo další dvojici a já se chci "dovzdělat".

"Pane profesore, mohu mít dotaz?" obrátím se k vyučujícímu, jen co trochu popadnu dech.
"Dá se použít jako obranné kouzlo proti těmto útokům i Speculus?"
Moc dobře vím, že být to nějaká kletba, která se nepromíjí, tak jsme oba právě úspěšně opustili tento svět, ale na druhou stranu, to bych se asi bránil trochu jinak.
A tahle kouzla jsou v rámci možností slabější, takže co kdyby... Útočník by asi dokázal ocenit, že se najednou místo jednomu kouzlu musí bránit svému a ještě mému.
 
Remus John Lupin - 14. ledna 2018 17:27
remus9643.jpg

Hodina Soubojů

Středa 15. září


Když se studenti rozdělí je to hned trošku přehlednější a lepší, dokonce si všimnu, že zbyla jedna trojce.
"Nevadí o to zajímavější to budou mít."
Počkám až se v mé části učebny shromáždí všechny týmy, které budou v následujících okamžicích bojovat se mnou a usměju se na ně.
"Takže, jak už jsem řekl, Vašim úkolem bude ubránit se mým útokům. To lze nejlépe pomocí kouzla protego. Je to základní a velice účinné kouzlo pro ochranu kouzelníka názorně si předvedeme sledujte.....Hermiono mohla bys prosím?"
Pobídnu jednu ze studentek a postavím se do obranného postoje. Jakmile Hermiona sešle expelliarmus pohnu lehce hůlkou v náznaku obranného gesta.
"Protego!"
Vyslovím zřetelně, aby studenti viděli, jak se to dělá a Hermionino kouzlo se mine účinkem. Neverbální verze by nyní neměla smysl.
"Děkuji Hermiono."
Kývnu a pak přelétnu pohledem všechny studenty.
"Pravidla jsou jednoduché. Budu na vás používat pouze kouzla Mdloby na tebe a Expelliarmus. Nemusíte se tedy bát přílišné fyzické újmy....avšak.....pod každým tímto kouzlem si představujte, že se skrývá zakázaná kletba, kterou by se Vás snažil pravý Smrtijed zabít. Neberte proto tento trénink na lehkou váhu. Proto je zde také pravidlo, že pokud někoho z vás zasáhnu, pak celý tým neuspěl a bude svou snahu opakovat v dalším kole. Vše jasné? Výborně tak začneme."
Usměju se a připravím na první souboj.

//Souhrn pravidel cvičení:
- Studenti se mohou bránit každému útoku dohromady, nebo zvlášť jak uznají za vhodné
- Každá skupina je vystavena v jednom kole 4 útokům v tomto pořadí (Expeliarmus, Mdloby na tebe, Expelliarmus a Mdloby na Vás)
- V jednom kole studenti podnikají tedy 4 obrany, na každou obranu proti jednomu ze čtyř útoků si házejí všichni studenti 10stěnnou kostkou. Pokud má alespoň 1 ze studentů na hodu 6 a více podařilo se skupině útok úspěšně odvrátit. Pokud mají studenti součet hodů alespoň 7 a více podařilo se skupině ubránit také (rozdíl v tom jestli to odrazil jednotlivec, nebo oba společně).
- Hody na obrany se berou od prvního po čtvrtý, jak byly chronologicky naházeny na kostce za sebou
- Student, kterému padne na kostce 1 má do další fáze obrany k hodu -1 z důvodů nesoustředění, špatného načasování a reflexů
- Student, kterému padne na kostce 10 má do další fáze obrany k hodu +2 z důvodů dobrého soustředění, načasování a pohotových reflexů
- Žádná kolej nebo postihy nebo bonusy za to, ke které koleji student patří.
 
Christian Dragon - 14. ledna 2018 17:04
hpkopie2096.jpg

Ospalé dějiny a energické souboje
Všichni spolužáci účastnící se hodin v soubojí hlavně Lin a Kayla

Středa 15. září


Doufal jsem, že dnešní hodina bude alespoň trošku záživnější, než ty, které normálně s profesorem Binnsem bývají. Ale jak se zdá náš duchovní profesor se ani tento rok nezměnil. Opět následovala další nudná, monotónní hodina, která notně uspávala i ty nejodolnější a nejpilnější z nás. Dneska jsem zase po dlouhé době seděl pro jednou vedle své sestry Verii, která jako jedna z mála udržovala oči otevřené. To se však nedalo říci o mé maličkosti. Už po deseti minutách hodiny se mi začaly oči klížit a hlava opřená o ruku notně kolísat. Jen občasné drknutí ségry mě opět přimělo trošku nabrat na vnímání, ale z hodiny jsem tak, jako tak moc neměl. Kromě faktu, že někdo z Mrzimoru hned po mojí levici spal, jako špalek si pamatuju hlavně tak úvod a konec hodiny. Přítomnost, nebo nepřítomnost mých spolužáků byla nad rámec mého vnímání a nějaký zápis látky taky. Budu muset doufat, že Veria, nebo někdo jiný z naší koleje bude mít alespoň minimum potřebných zápisků, abychom tento rok přežili.
"Uáááá chtělo by to do těchhle hodin něco, co nás udrží při životě....."
Přemítám, když končí hodina a já se se zívnutím zvedám od stolu a mířím za svými spolužáky. Ještě si cestou mnu volnou rukou oči, abych se trošku probral.
"Tyhle hodiny jsou horší, než to lítání v dešti nad jezerem."
Zívnu směrem k Thomasovi, který zrovna procházel kolem mě. Naštěstí další hodina na programu dnešního dne, jsou souboje s profesorem Lupinem. Ty by mohly být značně záživnější a poučnější. Jeho hodiny mám rád a většinou se tam člověk dozví i něco zajímavého. Už cestou do Velké síně přemítám o tom, co vlastně budeme asi na této hodině dnes dělat.
Když však vcházím do připravené místnosti na souboje se svými spolužáky přejede mi mráz po zádech.
"To snad ne....on tu dneska bude i Studentojed?"
Zděsím se, když vidím a následně i slyším, že má Lupin dnes asistenci. Dlouze se nadechnu a poslouchám výklad o čem bude dnešní hodina.
"No to bude zajímavé, takže souboje ve dvojci proti profesorům."
Začínám přemítat s kým bych mohl jít do dvojce, ale když vidím, jak rychle a velmi horlivě se mí spolužáci rozdělují do týmů rozhodnu se, že počkám na toho, kdo zbyde.
Netrvá to tak dlouho a z těch nezpárovaných zbydeme tři.
"No to není dobrý počet, ale snad nám to projde."
"Tak co, Lin, Kaylo zvládneme to spolu? Bude to alespoň zajímavější, když budeme tři, třeba budeme mít i větší šanci."
Přemýšlím nahlas, když se bavím s děvčaty a sahám do hábitu pro svou hůlku. Jelikož v tuto chvíli je už u Studentojeda zájemců o školní trest dostatek rozhodnu se, že bude lepší nejprve začít u Lupina. Snad na nás nebude moc drsný.
"Asi se budeme snažit odrážet profesorovy útoky střídavě, abychom mohli reagovat pohotověji co?"
Navrhnu holkám a mezitím taky koukám, jaká pravidla budou pro souboj s Lupinem.
 
Domenico Conte - 14. ledna 2018 16:29
9508.jpg

Protože se nudím

Hlavní síň


Deirdre, Helen + okrajově Christina, Richard

Středa 15. září




Postával jsem stranou, ruce ležérně zastrčené v kapsách a krapet samolibě jsem se uculoval na Deirdre. Nečekal jsem, že by se mi kouzlo povedlo na první pokus, ale ani na moment jsem se za to nestyděl. Ani po tom, co si Dee mumlala pod vousy slova, kterými jsem ji původně zlákal k sobě do dvojice. „Štěstí začátečníka.“ Pokrčím se smíchem rameny a pak sleduji, jak zápasí se svým pokusem. Mimoděk mi při tom oči zabloudí k Helen. Není pro mě takové překvapení, že je ve dvojici zrovna s Christinou. Může to znít všelijak, ale vždycky mi připadalo, že ze všech holek ve zmijozelu jsou si tyhle dvě nejvíc podobné. Pokud tedy nepočítám Reginu. Především tím někdy až trochu upjatě vznešeným chováním a pečlivě aplikovanou etiketou. Na veřejnosti vždy naprosto perfektní. Jako panenky. Co se děje s jejich hystericky potlačovanými emocemi, je tajemstvím.
Úsměv, který Helen vyšle mým směrem, mi v hlavě spustí výstražný poplach. Hm? Hmm? Lehce nakrčím obočí. Na první pohled je vše naprosto v pořádku, ale z nějakého důvodu mi něco nesedí. Je plno věcí, které se za posledních pár hodin mohly zvrtnout a ve všech variantách, které mi šrotují v hlavě, figuruje Richard. Aby taky ne. Je to střed Helenina vesmíru, všechno se točí kolem něj.
Soustředěný studováním atmosféry kolem Helen úplně zapomenu sledovat Dee. Až teprve její hlas mě vrátí do reality. Zjišťuji, že první pokus se jí vůbec, ale vůbec nepovedl. Stejně tak to šlo s druhým. Při pohledu na její frustrovaný výraz nemohu zakrýt pobavení. Není to úplně fér. Veřejné selhání, několikrát po sobě… a speciálně pro někoho, kdo tolik dá na mínění určitých lidí tady, to určitě není příjemné. S širokým úsměvem ji nakonec zatleskám, když se jí to napotřetí povede a Snapovu hůlku získá.
„Gratuluji. Už jsem téměř nedoufal.“ Poškádlím jí tlumeným smíchem, protože mi to prostě nedá, ale uklidním se hned po tom, co si stoupne vedle mě a vyčerpaně si oddychne. Automaticky přejdu do povzbudivého režimu, vytáhnu jednu ruku z kapsy a jemně jí poplácám po zádech. „Zas tak strašný to nebylo. Nakonec si to zvládla, ne? Progres - na tom záleží.“ Obrátím pohled zpět do centra dění a rozhlédnu se po zbytku našich spolužáků, abych zjistil, jak se daří jim.
Jako další nás čeká Lupin, až se celá jeho nynější skupinka prostřídá. Pravděpodobně to bude ještě chvilku trvat a ona ani naše fronta neubíhá tak rychle, jak bych si představoval. Vzhledem k tomu, že ne všichni jsou úspěšní na první pokus, se před Snapem tváře často opakují. Na druhou stranu si myslím, že Deirdre se kvůli tomu po chvilce začala cítit líp. Já sám jsem se celkem úspěšně bavil. Skoro jako by bylo vidět, jak našemu profesorovi co chvilku klesá nálada pod bod mrazu. A to i přes to, že náš hlouček byl tvořen převážně ze zelených barev. Snad kromě Sebastiana, který nejdřív zvolil Lupina.
Zatímco někteří se opakovaně vraceli na konec fronty, další své pokusy sfoukli na jeden zátah. Pyšně se zazubím na Helen potom, co spolu s Týnou úspěšně Snapa odzbrojila. Z dálky pozoruji situaci a úsměv mi pomalu mizí z tváře. I slepý by z toho elegantního gesta, kterým Helen odtáhla Týnu od Richarda, pochopil, o co běží. Jako bych to neříkal. Lehce si povzdychnu. Těch pár vteřin, než k nám dojdou, setrvám zkoumavým pohledem na Richardovi. Jeho vztah s Christinou mi vždycky přišel… jiný. Mírně řečeno. Neustále se kvůli něčemu dohadovali, provokovali se, na první pohled jeden druhého nemohli vystát. Na druhou stranu je nějakým zázrakem neustále vídám spolu a zároveň mám v živé paměti moment, kdy se ho Christina zastala před celým zmijozelským stolem. Jak je to doopravdy vědí asi jenom oni a upřímně mě to ani tolik nezajímá. Jen dost chápu, proč by na ní Helen žárlila. Tedy za předpokladu, že nad tím už přemýšlela takhle do hloubky a celá tahle scéna nebyla vyvolaná jen jejím momentálním rozpoložením. Poslední pohled věnuji naší Španělce, na kterou se pousměji a mimoděk se u toho narovnám v zádech. Pak už obracím pozornost k Helen. Christinu vysadila vedle Deirdre a zamířila rovnou vedle mě.
„To byl slušný výkon.“ Poznamenám s širokým úsměvem a automaticky se skloním níž, aby mi Helen mohla sdělit něco důvěrného. Nakrčím obočí nad naléhavostí její prosby a očima prolétnu její obličej. Tohle asi nebude jenom kvůli Christině. Přestože je má kamarádka očividně rozrušená, rozhodnu se nenechat ovlivnit její mizernou náladou a vesele se na ní zazubím. „Jistě. Nechám si ho pro tebe otevřené.“ Narovnám se a hlavou kývnu k jejím dlaním. „Už jsou zahojené?“ zeptám se celkem zbytečně, protože by jinak asi nemohla kouzlit tak, jak před chvilkou kouzlila. „Dneska by ti to měla Zdravotnice sundat, ne? Mám pak jít s tebou?“ zavalím ji otázkami týkající se jiného tématu, aby na chvilku myslela i na něco jiného. Když spolu beztak budeme trávit odpoledne, tak bychom to mohli sfouknout při jednom.
 
Marie T. Sedzikowská - 13. ledna 2018 21:04
65465nn1898.jpg

Velká síň → učebna HS3 → Souboje (Velká síň)

Acai, profesor Snape, zmínění, ostatní



Bylo načase ukončit snídani, na chvíli dát stranou, co bylo přečteno v Denním Věštci, co bylo vyřčeno všude kolem, a začít se soustředit na nový školní den. Což v souvislosti s první hodinou bylo více než těžké. I kdyby člověk chtěl sebevíc, Dějiny čar a kouzel jsou sice zajímavý předmět, ale to by jej nemohl přednášet profesor Binns.
Dokončím snídani a s krátkou mezi zastávkou na pokoji pro sesbírání věcí, nezbytných pro tento předmět, jsem rychle naklusala do učebny HS3, přihodila na hromadu úkol a šla se usadit do lavic.
Dle očekávání jsem si stihla udělat pár poznámek, než mě hlas profesora Binnse dostal do monotónní nálady a já se několikrát přistihla, jak zcela bezmyšlenkovitě zírám do stěny před sebou.
Naštěstí jsem nebyla jediná, která dopadla podobně a ani profesor nám příliš pozornosti nevěnoval.
Samozřejmě svou hodinu zakončil jedním z oblíbených skřetích povstáních, ale to už bohudíky konec hodiny, já skládám své neúplné poznámky.

Co máme na řadě teď? Souboje ve Velké síni. Vstupuji do místnosti upravené právě pro tuto hodinu a rozhlížím se kolem sebe. Po hodině prosté teorie je na řadě něco z praktické magie a na to se hodně těším. Jen doufám, že se mi nepodaří někomu ublížit, ale na to snad tady je tady dohled profesora Snapea či profesora Lupina, který se krátce po započetí hodiny pouští do stručného vysvětlení.
Tak trochu jsem doufala, že skončím v týmu hnědovlasého profesora, ale bohužel štěstí nestálo na mé straně a já po rozpočítání zjistila, že mým dohlížejícím bude profesor Snape. Docela škoda.
Rozhlédnu se po spolužácích ze stejné skupinky, přistoupím s nesmělým úsměvem blíže Acai - ona je rozhodně dobrá varianta parťáka. Doufám.
"Ahojky, můžu do dvojice s tebou?"
Pokyny přicházejí stroze a uštěkaně od našeho profesora lektvarů, který jako úvodní dvojici zvolí Harryho a Rona, jako by už víc svou nenávist k Nebelvíru nemohl dát najevo.

Stavím se hůlku napřaženou směrem k profesorovi Snapeovi, s lehkým pohybem zápěstí, ústy formující zaklínadlo:
"Expelliarmus! (9 -2 = 7)"
Trochu se pousměju, protože to vypadá docela dobře.
 
Angela Silverlin - 13. ledna 2018 16:15
angie495.jpg

Třetí patro --> Učebna HS3: Dějiny čar a kouzel --> Hlavní síň: Souboje



15. září, středa dopoledne




prof. Binns, poté Thomas

Na chodbě jsem příliš neotálela. Hodina s Binnsem akorát skončila, takže jestli jsem ho nechtěla zmeškat, musela jsem sebou pohnout. Do učebny HS3 jsem proto téměř běžela a cestu si prorážela proudícími studenty.
V učebně už mnoho mých spolužáků nebylo, ale Binns tam naštěstí ještě otálel. Jako vždy se líně vznášel nad stolem. „Dobrý den, pane profesore,“ oslovila jsem ho, jakmile jsem stanula před katedrou. Nesnažila jsem se být nějak zvlášť potichu, tak snad jsem ho nevytrhla příliš prudce z jeho klimbání. „Omlouvám se, že jsem se nedostavila na hodinu. Zdržela jsem se u profesora Lupina. Zde je jeho písemné vyjádření,“ předala jsem Binnsovi zapečetěný list. Trpělivě jsem čekala, zatímco Binns velmi loudavě prohlížel list očima. Trest? Referát? Těžko říci, co tento duch provede.
Ale nakonec to skončilo jen tím, abych si doplnila učivo. S díky jsem se rozloučila a raději hned odešla, abych si to přece jen nerozmyslel.

Znovu jsem musela přidat do kroku a s úderem desáté jsem vběhla do Hlavní síně, kde už nejspíš nikdo nechyběl. Jen tak mimochodem jsem se přidala k ostatním z Nebelvíru. Pochybuji, že si vůbec všimli, že jsem na dějinách nebyla...
Snažila jsem se trochu zkrotit svůj dech, který byl zrychlený z mého neustálého spěchání po chodbách hradu, zatímco Lupin k nám promlouval a sděloval, co se bude dít. Na této hodině měla být Jackie... I když kdo ví, jestli by jí něco z toho proti Smrtijedovi stačilo.
Lupin v rychlosti vysvětlil, že se máme rozdělit do dvojic, u Merlina, znají i jinou sociální formu..., třeba práce jednotlivce?!, a u něho procvičovat obranné kouzlo, zatímco u Snapea odzbrojovací kouzlo.
Na sucho jsem polkla. Takže, kdo na mě zase zbude? Lehce jsem se rozhlédla kolem sebe. Těžký výběr. Ale jak už to tak bývalo, někdo u mě vždy skončil. Že to bude ale Thomas, to jsem nečekala. „Kde máš Dianu?“ vyhrkla jsem nejdřív a úplně ignorovala ty jeho řečičky. Sama jsem vyhledávala jeho sestru. Jsou přeci vždycky spolu, to si něco udělali? Diana byla s Nairou z Mrzimoru. Divné. Znovu jsem pohlédla na Thomase. A jeho proslulé rámě. No, jak je mým zvykem... Uhnula jsem pohledem a vydala se k Lupinovi. Snape fakt ne, stačí, jak jsem mu málem vyhodila do povětří celou učebnu s lektvary, když jsem se snažila o doučování s Wolframem. „Tak jdeme.“
Snad bych se ho ještě mohla zeptat, co dělali na Dějinách... I když on zrovna není studijní typ, kdo ví, jestli jako většina nedřímal. A tak jsem jako obvykle své snahy o komunikaci předem odpískala a jen mlčky čekala, co se bude dít.

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.82350993156433 sekund

na začátek stránky