Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je onlineBarbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Domenico Conte - 07. ledna 2018 13:02
9508.jpg

Učebna HS3 -> Hlavní síň

Deirdre, Helen, Sinestra a všichni označení

Středa, 15. září



V hodině dějin jsem byl snad jediný, kdo z větší části dával pozor a dělal si nějaké poznámky. Dokonce i Hermiona sedící vedle mě, dnes nebyla schopná udržet oči otevřené. Ne, že bych se tomu divil. Profesor Binns má velmi jednoduchou a monotónní formu výuky. Kdybych nebyl historií tak zaujatý, byl bych jeden z prvních, kdo by zabral. Takhle jsem jedním uchem poslouchal a v duchu si přemítal o událostech ze snídaně. Záležitost s dopisem jsem dávno hodil za hlavu. Ať Wolfram říkal cokoli, jsem si jistý, že se na to zapomene. Koluje tu tolik drbů a nikdy nemají dlouhého trvání. Ti, kdo to Christině dají nejvíc sežrat, budou beztak zmijozelští. Většina z nás následuje příkladu prefekta a nenechají si ujít příležitost si do ní rýpnout. Možná by mi jí bylo i líto, kdybych nevěděl, že si s tím sama dokáže poradit. Je to jedna z nejsilnějších osobností tady.
Co mě ale nedalo pokoj, byl právě Wolfram, který se k celé té situaci postavil až nezvykle proaktivně. Obvykle se tváří, že je vše pod jeho úroveň a nic ho nebaví. Pochyboval jsem, že by mu na naší ledové královně záleželo natolik, aby si zašpinil ruce. Zašel dokonce tak daleko, že ji svou pomoc nabízel naprosto otevřeně a před dalšími spolužáky. Jednu věc mu nemohu odepřít. Sebevědomí. Přišlo mi naprosto nemyslitelné, aby vždy opatrná Christina přistoupila na něco podobného. Nebo na cokoli, co by nesledovala oficiální způsob řešení takových věcí. Všechno, co by se právě teď Ryanovi stalo, by šlo na její hlavu, to přeci ví. To už by mi přišla proveditelnější audience u Snapa, jak navrhovala Helen. I když nejsou žádní svědci nebo přímé důkazy. Podobným směrem se mé myšlenky ubíraly celý zbytek hodiny.

Následovala hodina soubojů. Ať jsem milovníkem nebezpečí a adrenalin je má droga, otevřené střety jsem nikdy neměl rád. O to víc nesnáším předmět, ve kterém jsme nucení na sebe sesílat kouzla a veřejně tak ohrožovat nejen své životy, ale i životy ostatních. Kdyby alespoň byla přítomná zdravotnice, aby mohla případná zranění okamžitě ošetřit. Co mi ale vadí nejvíc, je fakt, že se tento předmět z velké části používá k řešení soukromých záležitostí mezi kolejemi.
Šoural jsem se dobrých pár metrů za ostatními a pak se rozpačitě postavil za celý náš hlouček, který jsem bez problémů převyšoval minimálně o deset čísel. Měl jsem tak krásný rozhled po celé místnosti a aktuálním dění. Ostatní koleje si, zdá se, to krátké čekání na zahájení hodiny docela užívali. Na rozdíl od té naší, která se stala terčem hned několika párů zvědavých očí. Christina byla ale stále stejně klidná a netknutá. Jako kdyby se žádný dopis nikdy nestal. Bylo to obdivuhodné.
Trochu povytáhnu obočí, když se pár centimetrů přede mě přesune Helen a chvilku mi trvá, než mi dojde, proč to udělala. Pak se ale uculím na hlouček posměváčků, kterým Helen zastoupila výhled na Týnu. Paradoxně je to zarazí víc, než nějaké varovné pohledy. Dál si jich nevšímám. Chvilku pozoruji svou blonďatou kamarádku, než se pobaveně zakřením a lehce se k ní nahnu.
„Zkus ji nenávidět méně okatě. Takhle budeš mít vrásky.“ Pošeptám jí s pohledem upřeným na Barbaru, ke které od brzkého rána vysílala nepřátelské vlny. Jako na zavolanou se k nám přitočí i Sebastian, což mě donutí se zase pomalu narovnat. Očividně ani jemu neušly nevraživé pohledy, kvůli čemuž věnuji Helence pohled typu: Já jsem ti to říkal. Dál se do jejich rozhovoru nepletu. Naopak se od nich vzdálím, abych nebyl nucený je poslouchat.
Chvilku na to je zahájena hodina. S úsměvem pozdravím Lupina i našeho kolejního vedoucího. Jsem příjemně překvapen, když se dozvídáme, že dvojice tentokrát nebudou bojovat proti sobě. Ani to mě ale nedonutí k tomu, abych se aktivně zapojil a okamžitě popadl svou dvojici. Takže zatím, co se všichni angažují, já se otočím na zbytek od nás. Přesněji na Deirdre a Sinestru, protože mi v tuhle chvíli byly nejblíže.
„Dámy.“ Upozorním na sebe, pokud si mě ještě nevšimly, a rozpačitě se na ně zazubím. „Která z vás je ochotná mě chránit a případně za mě položit svůj život?“ Rád bych jim slíbil přesný opak, ale vzhledem k tomu, jak mé kouzlení poslední dobou vypadá, to raději nebudu riskovat.
 
Remus John Lupin - 06. ledna 2018 21:11
remus9643.jpg

Souboje 10:00 - 11:30
Hlavní síň


Jelikož se nachýlil čas k mé hodině, kterou povedu společně se Severusem, tak jsem se vydal do Hlavní síně, kde se mělo vše konat. Stejně, jako můj kolega i já jsem tam byl trochu dříve a tak jsem mu pomohl pomocí hůlky urovnat lavice a stoly tak, aby nám vznikl dostatek prostoru a zbytečně nám nábytek nezavázel. Upravit vše do podoby pódia, které bude hlavním prostorem pro souboje bylo sice trošku složité ale vše se včas zvládlo, než se začali scházet první studenti.
Klidnýma očima jsem slétl na Severuse, který stál jen asi metr ode mě a měl na tváři zase ten svůj zasmušilý kamenný výraz.
"Dnes s nimi procvičíme základní souboje. Ukážeme jim teorii v praxi. Jestli tě mohu poprosit Severusi, tak ty se budeš věnovat studentům v ukázce obranných kouzel. Rozdělíme je na polovinu a následně do dvojic. Pak každá dvojce bude mít za úkol v 1. skupině odzbrojit tě. Nácvik skupinového souboje pro ně bude nový
a poučný musí si uvědomit, jak jeden druhému hlídat záda. A druhá skupina se bude snažit ubránit mé maličkosti. Samozřejmě skupiny se prostřídají, aby si každý zkusil oboje. Jakmile toto zvládnou uvidíme, kolik času nám zbyde."

Seznámím Severuse s plánem hodiny a pak, počkám, až se sejdou všichni studenti a obrátím se k nim čelem.
"Vítám Vás! Vítám Vás na dnešní hodině Soubojů u kterých mi bude asistovat profesor Snape."
Poukážu na svého kolegu a pak, než stihnou studenti projevit nevoli pokračuji v proslovu.
"Dnes si procvičíme v praxi skupinový souboj. Prosím, abyste se rozdělili do dvojic a následně dvojce rozpočítali na 1. a 2. dvojci. Celá 1. skupina se pak bude účastnit cvičení s profesorem Snapem, kdy se jej vždy daná dvojce bude snažit odzbrojit a procvičit se tak v útočných kouzelech a postřehnout, jak se lze před nepřítelem bránit. Druhá skupina bude mít cvičení se mnou, kdy každá dvojce se bude snažit ubránit naopak mým útokům, aby si ozkoušela, jaké to je bránit se proti útočníkovi. Nezapomínejte, že při každém souboji budete na to dva to znamená, že nemáte zodpovědnost jen za svůj život ale i život svého parťáka."
Upozorním je a vyčkám, až se rozdělí, abychom mohli začít.
"Nějaké otázky?"
Rozhlédnu se po třídě.
 
Benjamin Hunt - 06. ledna 2018 15:10
bezc4648585.jpg

Hlavní síň: Mrzimorský stůl --> Učebna HS3: Dějiny čar a kouzel --> Hlavní síň: Souboje



15. září, středa




Mrzimor

„Chudák sovy, kdyby tě slyšely,“ ušklíbl jsem se na Acai, která mně a Alex informovala o tom, že náš spásný nápad šel právě do kytek. Alex se z toho zdá daleko víc vystresovaná, mně osobně víc rozladil Věštec. „Ale jo, třeba po soubojích,“ zahučel jsem jen, protože předpokládám, že to chtěla slyšet. Sám jsem ale dál ukusoval donut a mračil se nad článkem.


Protože čas letěl jako splašený, sbalil jsem jeden výtisk Věštce s sebou do tašky, do ruky vzal ještě jednu koblihu a vyrazil s ostatními na hodinu. Zrovna dějiny... I když teď by to mohlo přijít vhod. Když jsme se usadili a odevzdali své úkoly, až na pár jedinců, začal další nudný výklad Binnse. Sice jsem si pilně cosi šudlil na pergamen, ale rozhodně to nebyl výklad profesora. Smolil jsem další dopis strýci, kde jsem ho opět upomínal ho informace k momentální situaci se Smrtijedy. Byl jsem přesvědčen, že ví něco víc. Nikdy mi toho o tátově smrti moc neřekl. Že Smrtijedy nesnáší, to vím, že ten, co ho zabil, žije, to vím taky. Ale je mezi těmi uprchlými...? Měl jsem dojem, že by konečně strýček mohl kápnout božskou.
Když hodina končila, jen jsem se pobaveně zašklebil na Alex, která s Acai schytala úkol. Nejspíš za to, jak tam pořád o něčem žvanily.

„Tak co, bude z tebe nakonec pilná studentka nebo to zase vyžebráš od Havraspáru? Teď tě to ale asi přijde draho,“ drcl jsem do Alex při odchodu z hodiny do síně. Cítil jsem se plný energie, protože nad dopisem a tím, že jsem Binnse dokonale ignoroval, jsem si docela odpočinul a tak nějak vypustil z hlavy to, co mě trápilo u snídaně.
To už jsem dorazili do síně a Alex se mi na moment ztratila z dohledu. Sám jsem se zaujatě rozhlédl po prostoru, který byl upraven pro účely nadcházející hodiny. Cítil jsem, jak se mi do krve vlévá adrenalin, a nadšení z toho, co bude, se mi odráželo i v úsměvu.

Ten ale rychle přešel do podivného úšklebku, když mě kdosi čapl za mé pozadí. A hlas ji hned prozradil. Měl jsem co dělat, abych nevyjekl jako holka, takhle mi z úst uniklo spíš takové zasyčení. Vesele jsem se uculil a otočil se na Alex, která se na mě drze usmívala, ovšem byl při tom dokonale sladká. Obratně jsem si ji k sobě přitáhl a rukou ji také sjel na její zadeček, který byl dokonalost sama, ovšem já ji potřeboval popíchnout. „Jsem o tom přesvědčen, ale sebe nějak odbýváš,“ zlehka jsem ji plácl, a pak se opět odtáhl. Teď už jsem opravdu cítil horkost, která se mi rozlévala po těle, ale se souboji to mělo pramálo společného.
„Hele, Mau,“ ohlédl jsem se na naši spolužačku, která nás pohoršeně sledovala, „neříkala si něco o tom, že máš nějaké zvířectvo navíc? Aspoň budeme mít s Alex čas na jiné věci,“ pobaveně jsem se na ni zazubil.

 
Sebastian G. Sharivar - 06. ledna 2018 14:47
froy8869.jpg

Hlavní síň -> Učebna HS3 -> Hlavní síň


Helen + ostatní


15. září, středa



Vypadá to, že vedle talíře se snídaní spíš ležím než sedím. Nejenže jsem se příliš nevyspal, už jen pomyšlení, že jako první hodinu hned ráno budeme mít dějiny čar a kouzel, mě vysiluje k smrti. Moje špatná nálada začala už od včera. Od toho příšerného vzkazu na nástěnce. Oznámení o náboru do famfrpálového týmu jsem přešel – důvěřoval jsem kolejnímu kapitánovi, že vybere dobře a ještě lépe, že v týmu nebudu muset nikdy hrát já. Takže do toho nemám co mluvit. Nábor do týmu mě neláká, i když v sobotu se možná na zápas přijdu podívat, když hraje naše kolej. Ta horší zpráva byla, že se budou rozdávat teplejší uniformy. Znamenalo to, že přichází zima. A že dívkám se budou prodlužovat sukně a začnou se víc a víc nabalovat. Naprostá katastrofa. Tady na severu je zima ještě horší než v Londýně a ze školy ani nemůžu utéct někam níž za sluncem jako v létě, když jsem doma.
Od začátku roku nemám štěstí, jen doufám, že se to neprojeví při dalším karetním večeru. Už tak se cítím dost mizerně, ještě abych ztratil štěstí při sázkách.
Od Nebelvíru na nás zase začnou pokřikovat. Vyslechnu si i pár drbů, některé jsou úsměvné, letmo se i ohlédnu za Rielovou, abych ohodnotil její pozadí. Kvalitativní kontrola musí být.
Při snění na plavkovou sezónu přede mnou přistane dopis, okolo kterého se strhne další mela. Trochu mě to probere a zazubeně se ohlížím na Christinu, to už ale celou scénu ukončí Wolfram a než bych zrovna tuhle dívku ztrapňoval před ostatními, nechám si vtípky na později. Někdo si z ní kvalitně vystřelil, ale ani tak nevěřím, že by dopis byl pravý. Kdo by tohle mohl napsat svému dítěti? Zeptáme se později.

Všichni se po snídani začínají přesouvat na neoblíbené dějiny, a tak s velkým sebezapřením také vstanu a zamířím na hodinu. Už při minulé hodině obrany proti černé magii jsem předstíral nemoc, musím zase chvíli počkat, než použiji tuhle výmluvu, proč nejít na výuku. Kdyby v Bradavicích nebylo tolik očí, bylo by mnohem snazší vyhnout se trestu za záškoláctví.
Tentokrát jsem dokonce i zašel do knihovny a snažil se vypracovat domácí úkol z dějin čar a kouzel sám. Nikdy bych tam nešel, kdyby venku nepršelo. Nakonec mi to sekání dobroty příliš nevyšlo, když jsem tam potkal Olivii ze čtvrťáku. Nejenže mi pomohla aspoň s úvodem, rozptýlila mě od nudy a to se cení. Pak ale musela odejít, takže zbytek úkolu jsem musel dopsat sám – vyklubala se z toho spousta omáčky a velká hromada... aha, ještě podpis. Lituji toho, kdo to po mě kdy bude číst.

Se škodolibou myšlenkou odevzdávám víc škvár než domácí úkol a od té doby, co se posadím do lavice, jako kdybych tam nebyl. Výklad šel jedním uchem dovnitř a druhým ven. Kdybych dával pozor, možná by mě i zajímala část o magickém čísle sedm, ale kdo by se snažil dávat pozor celou hodinu.

Při přesunu zpět do hlavní síně si plánuji strategii, že se žádnému z profesorů nebudu dívat do očí a v podstatě dělat jako že neexistuji. Chci být ten poslední člověk, po kterém by chtěli, aby cokoli vyčaroval. Stoupnu si tedy kamsi do síně, k jinému hloučku lidí, ruce mám v kapsách a špičkou boty šťourám ve smítku na zemi. Po chvíli zvednu hlavu, abych se podíval ke dveřím síně a zrovna v tu chvíli se mým směrem podívá i Helen. Tímhle by dokázala i upražit kávu. Je to opravdu nehezký pohled, ale nepatří mě. Lehce se zakloním a zatvářím se zděšeně jako kdyby nevraživý pohled byl opravdu pro mě.
„Hej, co je tohle za pohled?“ ohlédnu se přes rameno na Barbaru, pak zpět na Helen. Chytnu se s úlevou za srdce, teatrálně si oddechnu a zazubím se. „No nechtěl bych, aby to bylo na mě. Vy ženský ste na sebe někdy tak zlý... proto pořád jíte čokoládu?“ dodám pobaveně.
Nevypadá dnes nadšeně, třeba ji aspoň trochu rozveselím. Vykouzlit úsměv na tváři dívky mi jde víckrát lépe než kletby a formule. Přestože u zmijozelských paniček to jde ztuha.
 
Acai Luqueba - 05. ledna 2018 21:13
215783.jpg

Hlavní síň > Učebna HS3 > Hlavní síň


Mau, Alex + všichni ostatní

15. září, Středa



Automaticky, aniž bych odvrátila pohled od jídla, jsem sáhla po misce, kterou mi podávala Alex, v domnění, že v ní najdu pečivo. Místo toho se mi ruka zabořila několik centimetrů do měkké, lepkavé hmoty v podobě červené želatiny. Znechuceně jsem ucukla a podmračeně se ohlédla za Alex, kterou by to nemohlo zajímat míň. No fuj. S nespokojeným mlasknutím jsem ruku utřela do nejbližšího ubrousku a odolávala přitom nutkání otřít se do její uniformy. Místo toho jsem se rozhodla věnovat Mau.
Neušel mi tak trochu lítostivý podtón v jejím hlase, když mluvila o svém nevyužitém čase. Mau nebyla z těch, co by trpěli nedostatkem přátel, ale dokážu si představit, že se všemi členy z koleje někde mimo se musí cítit trochu opomenutě. To by to ale nebyla ona, aby nás nechala se o ní strachovat. Jakákoli lítost, kterou by bývala mohla projevit o trochu víc, protože na to měla plné právo, se ztratila při zmínce o Domenicovi. Lehce jsem povytáhla obočí nad přirozeným smíchem, kterého se mi dostalo jako odezvy. Už jen ten mi dal jasně najevo, že něco takového ji nikdy ani nenapadlo. Škoda.
„Co je na tom špatnýho? Domenico je rozkošnej. Navíc z něj bude doktor… zachraňoval by životy, co ty bys ohrožovala. Skvěle byste se doplňovali.“ Skoro škodolibě jsem se na ní zakřenila, ale z nějakého důvodu jsem si ani neuměla představit, jak Mau někoho balí. I když by to určitě bylo naprosto sladký. Dál jsem nevyzvídala. Nasadit jí brouka do hlavy jenom proto, že ji chci někomu udat, by bylo nejenom kontraproduktivní, ale hlavně zbytečný. Zanícenou dlaň jsem schovala pod stůl, jako by mě moje spolužačka načapala při nějaké nepřístojné situaci. „Jestli mi ta ruka upadne, tak to bude na tebe.“ Pohrozila jsem jí s hranou vážností a pak už jsem se zvedla od stolu, abych se dopravila na hodinu dějepisu.
Bylo to peklo. Monotónní výklad, který mě ani v nejmenším nezajímal, doplněný o vydýchaný vzduch a příjemné teplo. Pomalu mi těžkla víčka a nebýt Alex, která mě v první půlce držela vzhůru, určitě bych vytuhla. Místo toho jsem se kvůli ní musela zamyslet nad Rorym a nad tím, jestli fakt některou z těch jejích rad využít. K ničemu jsem nedošla. Ať už to byla jakkoli lákavá představa, ze které budu mít nejeden divoký sen, vím, že on není ten typ, co by přistoupil jen na nějaké pobavení. A já nejsem ten typ, co by přistoupil na cokoli jiného. Všechny moje odpovědi tak byly buď neutrální, nebo obalené všemi možnými výmluvami. Navíc si mě ten kluk od rána ani nevšimnul. Pokud se mu mám omluvit a nějak to urovnat, tak přímá konfrontace bude nejlepší. Ale najít k tomu tu nejlepší příležitost…
Druhou půlku hodiny si příliš nepamatuju. Chvilku po tom, co si ze mě Alex udělala polštář a já vzdala veškeré snahy ji ze sebe setřepat, mi hlava ztěžka padla na lavici a já upadla do spánku podobnému komatu. Možná to bylo Alexino brblání ze spaní, možná to bylo moje chrápaní, ale profesorovi se povedlo náš malý dýchánek objevit a náležitě nás za něj odměnit. Z hodiny jsme si tak obě odnesly referát, z kterého jsme byly po právu velmi nadšené. Na druhou stranu nás krátký šlofík příjemně naladil na následující hodinu. Alespoň mě určitě. Přestávku jsem strávila s Nuru, mou malou sovičkou, která konečně dostala jméno. Rostla jako z vody.

Do hlavní síně dorážím s menším zpožděním a většina lidí z mé koleje už je přítomná. Různorodý kroužek, jen co je pravda.
„Kroť se, nymfo. Chudák Mau z tebe bude mít trauma.“ Zachechtám se, když procházím kolem Alex, která se po Benjim plazí jak Ďáblovo osidlo. Osobně mi to nevadí a je mi vcelku ukradené, co s ním na veřejnosti vyvádí. Když už nic, tak se ráda podívám, ale nic to nemění na tom, že je tu sleduje pár nevinných očí. Postavím se vedle Mau, která na mě hází prosebné pohledy. „Kdo tu teď má bujnou fantazii, huh?“ polohlasně jí vrátím její vlastní slova a musím se otevřeně smát tomu, jaké rozpaky u ní vyvolalo jedno jediné plesknutí po prdeli. Pak na mě ale vyzkouší svoje psí oči a já se nestačím divit. „Ty srabe!“ plácnu jí po paži. „Ani to nezkoušej. Víš, že tohle na mě neplatí.“ Upozorním jí pobaveně, načež se k ní nakloním, jako bych jí chtěla říct tajemství. „Jestli tě vyvolaj, tak tě tam klidně odnesu třeba v zubech. Tvoje kouzlení je naše největší výhoda. Přece po mně nemůžeš chtít, abych o tu show přišla.“ Spokojeně se odtáhnu a protáhnu se. „Ale myslim, že můžeš bejt v klidu. Řekla bych, že podstatou soubojů není někoho zabít, takže tebe určitě nevyvolaj.“
 
Helen Lynnerwood - 04. ledna 2018 20:41
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Učebna HS3 -> Hlavní síň


Christina


15. září
Pondělí



Dorazíme se zbytkem, který se zvedl od stolu, do třídy. Cestou se probírala taktika ohledně Týnina protiúderu. Zkoumavě si ji prohlédnu. “Možná by mohl pomoci profesor Snape. Pravděpodobně uvítá příležitost pošlapat si po studentech Nebelvíru.“ Pronesu jemně, ale nijak hlouběji nad tím nepřemýšlím, ani se o tuto možnost nijak závažně neprosazuji. Jenom mám pocit, že autorita jako on by nám mohl pomoci. Ať je jaký je, za svými studenty vždycky stál a opravdu bych se divila, kdyby tomu tentokrát bylo jinak.
Je to nakonec její věc a ona sama se rozhodne, jak to bude chtít řešit. Dle mého názoru vymýšlet nějakou podobnou odvetu je pod její úroveň. Ovšem já tohle hodnotit nepotřebuju. Zase na druhou stranu bez odezvy by to pravděpodobně zůstat nemělo. Nemůžou si přeci myslet, že jim to jenom tak projde.
Kdyby přišla s jasnými důkazy, které vlastně i má, řekla bych, že by mohla tvůrcům dostatečně zavařit i praktickým postupem přes profesory. Ovšem Wolfram se nabídl, že jí pomůže, že si pro ni zašpiní ruce. Stojím za Zmijozelem, ale do něčeho takového se hrnout nebudu. Uvidím, co na to Richard… vlastně ten mě nezajímá, ten má svojí Barbaru, který dává prstýnky jenom tak, že jo!
Hodina probíhá v poklidu a nudné atmosféře. Využiju tu chvíli proto, abych mohla po Barbaře střílet zlé a varovné pohledy. Samozřejmě pouze ve chvílích, kdy mám pocit, že se na mě nikdo jiný nedívá. Prohlížela jsem si její ruce, jestli na nich náhodou nenajdu onen prsten, ale nebyl tam. Nakonec svoje snahy vzdám, protože ona stejně hlavu nezvedne. Je zakřiknutá jako vždycky. Najednou to Richardovi nevadí, no to se podívejme!
Když už mluvíme o něm, na něj se nepodívám ani jednou. Od toho zjištění jsem s ním neprohodila jediné slovo a hodlám v tom ještě nějakou chvíli pokračovat. Je mi jasné, že jakmile se s ním dostanu do konfrontace, podlehnu jeho kouzlu dřív, než luskne prsty. A přesně tomu chci zabránit. Chci si ještě hrát na uraženou paničku.
Nakonec se zahledím na svoje ruce, ještě stále zafačované. Po škole hodlám navštívit zdravotnici s očekáváním, že mi to už konečně sundá. Lak na nehty už budu mít určitě popraskaný. A to opravdu nenávidím.
Bolest už je pouze minimální, takže se konečně po dvou protrpěných dnech mohu zase spoléhat sama na sebe. Je to neskutečná úleva.

Po dějinách přicházejí na řadu souboje. Ani ty mi nijak zvlášť nevadí, i když se mi dneska vážně nic nechce. Třeba si profesoři všimnou mých zavázaných rukou a nechají mě být. Trocha všímavosti by pro jednou neuškodila.
Když tak stojíme na místě a čekáme v hloučku našich, všimnu si, jak si skupinky, která se posměvačně ušklíbá a ukazuje na Christinu. Zhluboka si povzdechnu, někteří prostě nejsou schopni se ovládat. Chtěla jsem to nechat být a okázale to ignorovat úplně stejně jako ona. Musím ovšem přiznat, že to obtěžuje i mě samotnou.
Nakonec se postavím tak, aby skupinka přese mě na Týnu neviděla, i když to nijak dál nekomentuju. K tomu není třeba cokoliv dodávat.
V poklidu vyčkávám na začátek hodiny, zatímco si v klidu vystačím se svými myšlenkami. (A jedním nebo dvěma nevraživými pohledy směrem k Barbaře, my už asi kamarádky nebudeme.)

 
Maureen Rott - 04. ledna 2018 19:55
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Hlavní síň -> Učebna HS3 -> Hlavní síň


Acai, Alex, okrajově Benji


15. září
Středa



Hned ráno jsem nebyla ušetřena Acainy bouřlivé povahy, když mě tak ‚mile‘ probudila. Vyděšeně vypísknu a prudce se posadím, připravená odzbrojit svou nešikovností kohokoliv, kdo mě hodlal napadnout. Když zjistím kdo to je, jenom zakoulím očima. “Proboha Acai! Ještě pět minut!“ Zakňourám a přetáhnu si pokrývku přes hlavu, ignorujíc, jak mi skáče po nohou. Nedala mi ale šanci ani zavřít oči, protože mě začala nejenom válcovat jako velká rolba, ale závěrem mi vyškubla i deku. A mých sladkých pět minut zmizelo jako pára nad hrncem. “Nojo, nojo. Už vstávám.“ Zabrblám nespokojeně a vylezu z postele. Začnu se oblékat za doprovodu povzbudivých slov z její strany. Tedy aspoň jsem si myslela, že to mělo sloužit jako povzbuzení.
Zdálo se to jako další normální den. Seděla jsem u stolu Mrzimorských a spokojeně chroupala svoje cereálie s mlékem. Bylo rušno jako vždycky… u našeho stolu se asi jenom tak nestane, aby proběhlo jídlo v poklidu a tichu. Za což jsem byla ráda. Sama jsem sice do konverzací kolem sebe nijak nepřidávala, ale potichu je poslouchala. A pro změnu nic nevylila.
Očividnou všednost narušil až fakt, že přede mnou přistál dopis. Mně totiž nic takového nechodí, proto jsem se na něj jenom nedůvěřivě zamračila. I tak jsem ho nakonec rozlepila a začala číst. Už na začátku jsem zjistila, že není můj, ale dočetla jsem ho až do konce. Za což jsem se hned v následující chvíli zastyděla.
Celou místnost náhle zaplnil povyk z tohohle jednoho kusu papíru. Když se nad tím zamyslím, asi bych nedokázala přežít situaci, v jaké se nachází Christina. Nejenom fakt, že někdo odhalí vaše temné tajemství úplně všem. Ale už jenom to, že takové temné tajemství musíte skutečně žít, potýkat se s ním a dokonce jej i splnit. Při pohledu na ty … nehezké pány mi naskákala husí kůže.
Pro její vlastní dobro upřímně doufám, že to není pravda a že si to někdo jenom vymyslel. Soucitně pohlédnu ke Zmijozelskému stolu, pak ovšem dopis zahodím a dál pokračuji ve snídani. Hovory ostatních už neposlouchám, protože se najednou všechny točí kolem jednoho tématu.
Nakonec se vrátím ke konverzaci ohledně mazlíčků, o které moji spolužáci velmi živě diskutují. “Víte, já mám dvě myši, kdyby někdo chtěl půjčit.“ Prohodím jenom tak do větru, ale nepředpokládám, že by se toho někdo chytil. Mám takový dojem, že Alex je ráda, že může jít s Benjim. Nerada bych tím něco narušila.
Otočím se na Acai s její otázkou ohledně úkolu a zatvářím se téměř pobouřeně. “No samozřejmě, že ho mám!“ Zazubím se na ni a zakoulím očima. Jak jsi jenom mohla pochybovat?!
“Mám spoustu nevyužitého času, víš?“ Nezmiňuju se přitom o faktu, že kvůli Alexiným tréninkům jsem tak trochu na ocet. Naira byla s Helen a já se musela zabavit sama.
Dám se do hurónského smíchu, když slyším její přirovnání k hrdličkám. “Tak ten byl fakt skvělej. Ahahahaha.“ Div si neutírám slzičku, jak strašně mě to pobavilo. “Máš moc bujnou fantazii, má snědá kamarádko.“ Mrkvu na ni a zabořím lžíci do cereálií.
Když se po chvíli jezení na ni zase otočím, zdá se zaujatá nějakou rankou na své dlani. Okem odborníka na všemožné bolístky si to prohlédnu. “Když se v tom budeš rejpat, moc tomu nepomůžeš.“ Pronesu vševědoucně, protože o tom skutečně mám celkem přehled. Prohrábnu brašnu a hodím jí do dlaně náplast s groteskními kočičkami. “Nech to být, to se poddá.“ Zazubím se na ni a začnu do sebe házet snídani, abych vůbec stihla hodinu.

Hodina byla… celkem zajímavá… diplomaticky řečeno. Přežila jsem ji… nediplomaticky řečeno. Nutno dodat, že když ani Hermiona není schopná udržet pozornost, jak to máme zvládnout my ostatní? Občas jsem se probrala z toku svých myšlenek, jenom abych zjistila, že vůbec nevím, o kom mluví. Životy jednotlivých kouzelníků se zdály tak podobné, navíc mi utíkala jména… no, z téhle hodiny nic moc nebude.
Musím říct, že se mi ulevilo, když byla hodina u konce. Málem jsem dohnala svých pět minutek, které mi Acai nedopřála.
Následovaly souboje. Moje snad nejméně oblíbená hodina hned po lektvarech. (Jestli to nebude tím, že tam na mě vždycky čekal ten – vždy milý - pan profesor.) S nepříjemným pocitem v žaludku se vydám s ostatními do Hlavní síně. Nebude to taková katastrofa, jenom mě nesmí vyvolat. Pamatuju si na minule, kdy jsem trefila spoustu spolužáků, jenom ne toho, který stál přímo proti mně. Většinou ze Soubojů odcházím s trestem a byla bych ráda, kdyby se bez toho dnešek obešel.
Alex se postaví mezi mne a Nairu. Sleduji její ruku, jak pleská Benjiho po zadeli a jemně se zamračím, abych skryla rozpaky, které se mi rozlívají po tváři.
“Jako kdyby jeden den mohl něco změnit.“ Utrousím rádoby otráveně, zakoulím nad ní očima a raději se otočím na Acai vedle sebe. V obličeji mám jasné SOS.
“Jestli mě vyvolají, omdlíš a já tě odvedu na ošetřovnu, dobře? Přece nemůžeš nechat ty nebožáčky být svědky mého kouzlení!“ Ruce spojím do prosebného gesta a zkusím na ni techniku smutných psích očí.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 03. ledna 2018 20:28
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Veľká sieň --> dejiny mágie --> súboje


Bendži, Acai, Nai,

15.9. Streda



Viditeľne i odľahne keď Bendžík prehlási, že on na zviera tiež úplne zabudol.
V dvoch sa všetko ťahá lepšie. Ale kedy sakra dnes stihneme ísť k hagridovi? Čo vlastne máme za rozvrh?
Začnem mierne panikáriť ako vyhrabávam papier na ktorom mám napísané hodiny z tašky. Ani ma tak neštve pritom to, že by som nemala zadanie na hodinu- to sa mi stávalo pomerne pravidelne keď som nestíhala vyhandlovať eseje za alkohol od modrých- skôr som sa bála, že ostatný sa budú baviť raktickým kúzlením na zvieratách a mne dá profesor opisovať...niečo. Hocičo. Alebo čítať a na konci hodiny mu zreprodukovať čo som sa dozvedela o teórií kúzla.
Nočná mora.
Klesne na stoličke nižšie a vlasy sa mi sfarbia z hnedej ešte viac do myšacia, takmer sa z nich z frustrácie nad tou predstavou aj stratí úplne lesk. To navrhne Bendžemin aby sme využili školské sovy a ja sa takmer aj začnem tešiť nad tým nápadom, keď mi ho prekazí Acai. S otvorenými ústami pozerám z jedného na druhého.
To nie je fér, aj mačke môžeš na krk priviazať ruličku pergamenu a aj tak je to zviera.
Rozhodím rukami.
Beeeendž? Kedy pôjdeme? Po súbojoch?
Hryznem si do pery, keď študujem kedy by sme to mohli teoreticky stihnúť, zatiaľ čo druhou rukou neprítomne čahám po pečive ktorého sa dožaduje Acai a bez sústredenia jej podám misu so želatínou, ani sa nepozriem čo to je.

Neviem, či je to za to že som sa prvú polku hodiny snažila cez Binnsov výklad zistiť od Acai vedľa ktorej som sa natlačila, či využije niektorú z mojich rád ako to vyriešiť s Rorym, hlavne tú keď som jej predošlý večer natešene napoly zo žartu navrhla aby ho proste stiahla kamsi do súkromia a na rovinu mu povedala že by mu najradšej vyšukala mozog. Možno to bolo preto, že počas druhej polovice hodiny som zaspala Acai na ramene a zo sna mrmlala čosi čo znelo ako metlobalové pokriky. V každom prípade som si niečim zaslúžila na konci hodiny trest referátu a ledva stihnem zaprotestovať kým sa profesor rozplynie cez tabulu. Cez prestávku premýšľam, koho by som vedela donútiť podobrotky alebo pozlotky aby to napísali za nás a tak nejak sa vlastne len držím pri spolužiakoch a nechávam sa pri špekulovaní unášať davom, až sa ocitnem na súbojoch. Tam precitnem. Ono keď niekto zbadá Snapea, väčšinou precitne tak nejak podvedome, a keď k tomu prirátam že práve nasleduje jedna z tých naozaj zaujímavých hodín.... hodím na najbližších pár desiatok minút svoj dnešný narastajúci zoznam problémov za hlavu a postavím sa za Bendžiho medzi Nai a Mau, ktorej sa tak nejak podvedome prispôsobím výškou takže som jej zrazu skoro zarovno, mínus možno tak centimetrík. Hodina ale nezačne hneď a tak aby som sa zabavila, aby som zabavila Benjamína a ak sa bude pozerať uviedla do rozpakov Mau, načiahnem sa rukou a poriadne ho chmatnem za zadok.
Vidíš, môj tréning ti už teraz začína prospievať.
Poviem polohlasom sladkým tónom, pričom ktovie čí myslím metlobal alebo čosi úplne iné.
 
Patrick Gregory Anderson - 01. ledna 2018 21:21
untitl1171445402.jpg
Učebna HS3 --> Velká Síň


Středa, 15. září


Hodiny s profesorem Binnsem. Bah! Taková nuda a naprostá ztráta času. Nechápejtě mě špatně, normálně mám dějiny rád, člověk se z nich může poučit a tak chyby minulosti mohou přispět k zářné budoucnosti, ale profesor Binns je hotová uspávací mašina. Pokud někdy budu mít děti a přijde ten problém, kdy budou v noci pořád jenom brečet a nenechají mě a Týnu vyspat, tak jim pustím nahrávku s Binnsovým výkladem a bude po problému. S Týnou tak budeme mít čas na trochu romantiky. To je jediné, co jsem si z hodiny Dějin čár a kouzel odnesl. Je to patetické, já vím, ale student může být pouze tak dobrý, jako učitel, no ne?


Další hodina nás čekala ve Velké Síni. Při přesunu jsem se držel v hloučku naší koleje. "Je to jen můj dojem, nebo hodiny Dějin začínají být čím dál tím víc monotonější? Přísáhám, že jsem tvrdě usnul a něco se mi zdálo, ale už nevím co.." Řekl jsem všem okolo a vesele se usmál. Samozřejmě jsem kecal. Vím co se mi zdálo, ale nahlas to říkat nebudu, protože v mém snu figurovala Týna. Vlastně jich bylo víc, naštěstí jsem nemluvil ze spaní. Jak to vím? Protože po mě nikdo nehází vraždené pohledy a nelektoruje mě ohledně důstojnosti a podobných věcí. Přivřu jedno oko a s přátelským úsměvem se nakloním hlavou ke Kayle. "Nechrápal jsem, že ne?" Zblízka na ni blýsknu úsměvem. "I když pochybuji, že něco takového by profesora Binnse vůbec vyrušilo od jeho výkladu." Dodám vesele a zase se od Kaylíka odkloním, abych ji moc neuváděl do rozpaků.

Ve velké Síni už je zdá se vše připraveno na hodinu a profesoří Snape a Lupin si něco šeptají. Víte co se říká,co je šeptem, to je čertem...nebo tak nějak. Že by zase nějaký nový námět pro šílené fikce, jako Snape prznící Lupina při svitu svíček. To je děsivá představa, brrr..
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.71851205825806 sekund

na začátek stránky