Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Duch Bradavic - 16. listopadu 2017 21:07
fsfsdcv3855.jpeg

Dějiny čar a kouzel - 09:00 - 09:45

Učebna HS3

15. září




Po snídani jste se přesunuli do 1. patra, do učebny HS3, kde už na vás čekal profesor Binns. Líně levitoval kousek nad lavicí a mrzutým výrazem sledoval, jak se studenti šourají do učebny. Za ním prosvítala tabule na které bylo napsané dnešní datum.
Jako první s čím profesor začal byla výzva, abyste na katedru odevzdali vaše domácí úkoly, které jste dostali na poslední hodině. Jeden popsaný pergamen o Staroegyptském kouzelnictví. Ron s Harrym se na sebe zděšeně podívali a jako trest dostali o další pergamen navíc. Stejně tak dopadl i Crabb s Goylem nebo Alec. Po odevzdání úkolů následoval klasický monotónní výklad, který uspával nejednoho studenta. Dokonce i Hermiona, která obvykle i přes nezáživný profesorův výklad hltala každé jeho slovo a psala si do sešitu, teď poklimbávala nad lavicí a snažila se udržet oči otevřené.
Profesor vyprávěl o nejrůznějších kouzelnících z kouzelných dějin, jako třeba o Fulbertu Vystrašeném, který žil někdy v r. 1080 a byl známý pro svou nesmírnou zbabělost, která mu bránila vůbec opustit dům. Zemřel, když mu selhalo Ochranné kouzlo a spadla na něj střecha. Také povídal o známé věštkyni Bridget Wnlockové, která jako první založila a popsala magické vlastnosti čísla sedm. Poté také položil třídě otázku, jak se jmenovala čarodějka, která vynalezla letax. Správná odpověď byla Ignatia Wildsmithová. Hodinu ukončil povídáním o skřetím povstání v r. 1612 a Acai s Alex uložil na další hodinu úkol si připravit referát.

Souboje 10:00 - 11:30

Hlavní síň



Po skončení hodiny následovala několikaminutová pauza, která skončila hned, jak odbyla hodinová věž. Na vás už teď čekala ale další hodina, tentokrát možná o něco záživnější. Při vstupu do hlavní síně jste mohli vidět, že byla přeskládána tak, aby v jejím středu byl co největší prostor. Lavice, kde obvykle jíte byly proto odstraněny a místo nich stálo podlouhlé pódium. Na něm stál profesor Snape a profesor Lupin a něco si spolu tiše říkali.

Obrázek

 
Wolfram von Wittelsbach - 12. listopadu 2017 18:06
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Středa, 15. září 2015

Velká síň → DČaK



Hmmm... prostě nadpis




♠ Zmijozelská společnost a tak




„Za pár dní na to všichni zapomenou.“ poznamená Domenico. Má nálada na předstírání celkem otupěla, tak jsem ho se řádně rozhodl opravit. „Nezapomenou.“ chladným, avšak cynicky upřímným tónem jsem jeho tvrzení vyvrátil. Všichni jsme věděli, jak jsou lidé škodolibí, jak rádi si z ostatních dělají srandu a jak je tomu mezi puberťáky a ještě k tomu, když se jim podaří najít důvod strefit se do někoho ze Zmijozelu. Všem to muselo být jasné, především u našeho stolu.
„Ale pokud tě to baví... lhát v pokusu utěšit...“ pokrčil jsem nad tím rameny a nevěnoval tomu další pozornost. Ani to nevypadalo, že bych na něj později nějak vůbec reagoval, kdyby chtěl proti mně něco namítat. Já mu pravdu sdělil a nehodlal o ní dále diskutovat, přece jen takovou chabou útěchou může maximálně urazit Týnu, ne mne. A možná dokonce o takovou útěchu stojí, tak kdo jsem, abych mluvil za ni?
Okem jen zkontroluji jeho blízký vztah k Helen. Nijak jsem nenaslouchal, o čem se vlastně baví a vlastně mi to bylo ukradené, pokud o ní bylo nějak postaráno. Stále byla jedna z nás a patrně nám minulý den dosti pomohla vyhnout se zranění. Pokud už tedy dělá chůvu Nico, nemá cenu zbytečně vlezle zasahovat.
„Jsem rád, že většina našich studentů jsou na studium pečliví a nenechávají vše na poslední den.“ Přitakal jsem k Helen když jsem přece jen něčemu pozornost věnoval. Nechal jsem v sobě vyprchat mírné překvapení, že zrovna Dom nabízel úkol někomu jinému a ne naopak.
Místo toho jsem svou pozornost opět přesunul k Týně. „Není vtipné mě spojovat s někým tak uboze průměrným. Taky bych tě nepřirovnal k takové Acai.“ Neuniklo mi z tváře drobné zamračení.
Stále jsem byl mírně pohoršen jejím vtípkem ohledně zařazení k Patrikovi.
„Sardonický humor je způsob, jakým se přizpůsobuješ světu?“ pousmál jsem se nakonec, když jsme se vydali do učebny.
Při odchodu z Velké síně jsem se naposledy otočil a rozhlédl se zda za námi nikdo další nejde. Kromě pár zvědavých pohledů, které se daly vlastně očekávat, nebylo nic překvapivého. No, vlastně překvapivé bylo to, že za námi nešel Týnin ocásek.

„Vzali jste si všichni potřebný studijní materiál?“ Zeptal jsem se ostatních, zda bude někdo potřebovat zajít ještě na pokoj. Přece jen jsme měli ještě nějaký čas, tak by nebylo špatné, aby byli alespoň připraveni.
Koutkem oka jsem byl stále zvědavý na lady. Už byla mezi svýma, takže klidně mohla vybuchnout, nepamatuju si nějak jasně příležitost, kdy se skutečně rozzuřila. 'I když ona u mého vypěnění také nebyla, ale to je něco, co zažít nikdo nechce.' pobaveně jsem se pro sebe pousmál, jaký dokážu být agresivní magor.
„Budeš mu chtít něco provést?“ naprosto otevřeně jsem se Týny zeptal, aniž bych se na ni otočil. Určitě věděla o čem mluvím. Bezcitný a bezstarostný tón hlasu dával jasně najevo, že to myslím vážně a vůbec s tím nemám problém. „Nebo si to od Ryana necháš líbit?“ pokračoval jsem s mírným prvkem rýpnutí, jako bych se jí snad snažil podpořit v nádherné pomstě. Sebevědomě jsem dokonce ochočil nebelvírského studenta, ke kterému jsem neměl žádný důkaz. Stejně jsem mu dával za vinu i drby o mne s Beccou, Sin, i Angelou. „Jsem ochotný ti pomoct, pokud to dobře promyslíš.“ znovu naprosto sebevědomě prohlásím dalších pár slov. Byl jsem si stoprocentně jistý, že mezi námi není žádná krysa, co by se odvážila mě vůbec s něčím takovým spojovat, kdyby se nakonec nějaký z profesorů vyptával. „Samozřejmě možná budu později také požadovat nějakou maličkost.“ doplním, jako by jeho potrestání nebylo v mém zájmu. Už teď jsem věděl, že nejlepší možnost bude zmanipulovat máničku, což by bylo prospěšné nejvíce. K tomu však bude zapotřebí Týna.
 
Rory Callaghan - 09. listopadu 2017 17:49
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Konec hodiny astronomie --> Havraspárská ložnice


Pondělí 13. září
Označení

Po chvíli marné snahy najít souhvězdí na obloze postupně ztratím zájem jak o celou hodinu, tak o samotnou chuť být vzhůru. Jako by ve mně někdo otočil vypínačem – najednou se už nemůžu dočkat, až sebou praštím do postele a upadnu do kómatu. Dnešek byl náročný. Připadá mi, jako by netrval jenom pár hodin, ale celé měsíce.

Zbytek hodiny už víceméně jen strávím zíváním a mlčenlivým pozorováním krajiny, zatímco se spolužáci rvou o slovo. Ani se mi moc nechce přispívat do diskuze. Mohl bych začít vyprávět o tom, jak se při úplňku dají pořídit úžasné fotografie – stačí jenom nastavit delší expoziční čas, pořídit jich několik za sebou, prolnout do jedné finální verze v počítači, et voila – hvězdy se promění v komety, a měkké měsíční světlo dodá celému obrazu téměř mystický nádech. Ale pochybuju, že bych za to Havraspáru získal nějaké body. Stejně to má Patrick a spol. zmáknutý i bez mojí pomoci.

Po nějaké době profesor hodinu konečně rozpustí a společně se všichni odebereme líným tempem zpátky ke škole. Úmyslně vyrazím ještě pomaleji, abych se vyhnul společnému odchodu s Acai. Ještě pořád si nejsem jistý, co jí mám říct, a ani ona sama se do nějaké konverzace u stolu nehrnula.
Do dvou minut po vstupu na kolej Havraspáru už ležím v posteli a spím jako zabitý.


Shrnutí dne


Úterý 14. září
Označení

Dnešek proběhne na rozdíl od šíleného pondělka daleko klidněji. Sice se probudím ještě pořád ospalý a až do snídaně se po škole pohybuju mátožný jako mrtvola, ale stihnu víceméně všechno, co potřebuju – odevzdat prádlo, nasnídat se a doploužit se na hodiny. Změna počasí mě moc netrápí, stejně jsem neměl v plánu žádné prohánění po pozemcích. Mrzimorským ovšem jejich trénink nezávidím. Když si tedy jenom představím, jak Alex péruje svůj tým v závějích deště a bláta, zima nezima, zalije mě vlna sympatie. Ale jsem si jistý, že to Acai—totiž, celý tým! zvládne.
Můžu jenom doufat, že my takové psí počasí na trénink neschytáme.

Možná překvapivě jsem den nestrávil i tak zašitý někde na čekané, kde by mi společnost dělal jenom digitál a možná sluchátka v uších s pláštěnkou. Včerejší rozhovor s Acai mi totiž nasadil brouka do hlavy. Od rozřazování na začátku školního roku jsem svoji sestru tak maximálně potkal na chodbě, jak v pluku dalších prvaček razí z učebny do učebny. A přece jenom – jsem její starší bratr. Minimálně bych se měl zajímat o to, jak se jí daří.

Jakmile mi tedy skončí poslední hodina, počkám si na Emily před portrétem Buclaté dámy. Čekání si krátím nenucenou konverzací s obrazem, ale nic nového se vlastně nedozvím. To už jde těžko – omezená kapacita myšlenkových pochodů u obrazů je už občas trochu… no, jednotvárná.
Následující dvě hodiny pak se sestrou strávíme v Hlavní síni, kde společně píšeme úkoly, cpeme se sladkostmi a v rámci udržování bratrsko-sesterských vztahů si opatrně svěřujeme zážitky z posledních týdnů. Nakonec je to vlastně dobrý – Emily má na svůj věk fajn smysl pro humor. Pořídím jí jednu nebo dvě fotky v uniformě. Doufám, že se nějak povedou – rád bych je třeba poslal našim, ať si užijou pohled na dceru čarodějku. Úkolům sice nakonec moc nedám, ale i tak se mi podaří sesmolit docela smysluplný text na Dějiny čar a kouzel, a dokonce Emily pomoct se základy přeměňování.
Ten den odcházím spát sám se sebou skoro spokojený.


Hlavní síň


Středa 15. září
Patrick, Kayla, okrajově zbytek havraspárského stolu a zmínění

Do Hlavní síně dorazím až jako jeden z posledních, když se snídaně chýlí ke konci, protože… sem by asi měla přijít nějaká kvalitní výmluva, jako že ve sprchách netekla teplá voda, nebo že mě po cestě sem unesl pár kentaurů. Ale moje jediná výmluva je, že takový už jsem prostě jako člověk. Protože jsem nenapravitelný bordelář, nemohl jsem nejdřív najít žádnou čistou košili. Protože rád čumím do blba, ujely mi pohyblivé schody a místo do čtvrtého patra mě odvezly do prvního.
A tak po cestě potkávám celé hloučky studentů, kteří už se dávno nasnídali a připravili na náročný školní den, a teď klidně a s předstihem míří na první hodinu jako produktivní členové lidské společnosti. No, a pak jsem tady já.

Každopádně. Když vejdu do síně, nad jednotlivými stoly zrovna krouží hejna sov s poštou. Na rozdíl od většiny ran je teď z klenutého stropu rovnou druhý sovinec – snad každý, kdo ještě v ruce nedrží dopis, právě teď jeden sbírá z hromady na stole. Zvednu hlavu, zrovna když nade mnou cizí puštík jeden dopis pustí. Chytím ho do ruky, automaticky roztrhnu obálku, a po cestě k havraspárskému stolu ho bezmyšlenkovitě rozložím a začnu číst.
Aha. Tak tohle moje povolení do Prasinek fakt není.
Prokoušu se zhruba první větou a půl, když se rozhodnu, že dál už číst nechci a nemůžu, jinak se budu stydět sám za sebe. "Christino, drahoušku… tahle příšerná finanční situace..."


Přiložené fotografie ani nezkoumám. Celý obsah obálky jen zhnuseně zmačkám v ruce a strčím do kapsy saka. Zkoumavým pohledem přejedu zbytek síně – někteří se touhle záležitostí evidentně dobře baví, jako třeba jeden havraspár sedící kousek ode mě. Projede mnou vlna odporu. Ať už k Christině chová kdokoliv jakékoli emoce, takhle veřejné ponížení si ta holka nezaslouží. Vysmívat se někomu kvůli choulostivé věci jako tahle – která musí být pro holku, která vlastně ještě nevylezla ze střední, fakt nepříjemná... no, je to dost laciný.

Hej, to už jste slyšeli, že mladou Callaghanovou někdo zbouchl? Prej je v třetím měsíci, tak už s tím nic neudělá. Jo a prej ta šprcka praskla normálně tomu jejímu chlapovi, ale já tomu moc nevěřim. S tím, jak se oblíká? To mohl bejt kdokoliv! Klidně nějakej matikář. Děvka jedna.
Sevřu ruku v pěst.
Idioti.

Moje pocity evidentně sdílí náš nejnovější účastník MakeoverMonday. Nejsem si teda jistý, do jaké míry jsou to jeho pravé pocity (narušovat kvůli tomu osobní prostor ostatních? ale notak), a do jaké míry prostě využívá nového podnětu, aby se mohl předvádět, ale… Ať je to jak chce, má recht.
Zvednu oči k Christině, která společně s Helen a několika dalšími zmijozely zvedá beze slova k odchodu. Co z ní zahlédnu, nedává najevo žádný vztek, což mě nepřekvapuje: zachovávat dekorum za všech okolností je snad vytesané ve zmijozelském desateru. Uvnitř ale musí zuřit. Tomu bych se taky nedivil.

Otočím se zpátky k havraspárům. „Souhlasím s Patrickem. Tohle je teda docela podpásovka, ať už to udělal kdokoliv. Do soukromé konverzace Christiny tady nikomu z nás nic není,“ pronesu nahlas. Můj tón je dokonce nezvykle zaujatý – nezvykle na to, že nemluvím o focení.
Až jaksi zpětně ke mně dojde i zmínka o famfrpálu. Tentokrát se obrátím ke Kayle. „A s tréninky taky. Mrzimor včera klidně trénoval v zimě a v blátě. Měli bychom zabrat. Zlatonku Acai nechat nechci.“
Když domluvím, natáhnu se konečně po jídle, ke kterému se dostávám teprve teď. Do talíře topinek se pustím, jako bych týden nejedl.
 
Acai Luqueba - 07. listopadu 2017 20:45
215783.jpg

Astronomie

Označení

13. září, Pondělí



Kdybych řekla, že to naší skupince šlo, lhala bych. Už na první pohled jsem očividně byla jediná, komu noční obloha něco říkala, a i když se snažili, tak nám to nebylo moc platné. Souhvězdí jsme našli jako jedni z posledních a řekla bych, že to bylo spíš náhodou. U holek mě to ani nepřekvapuje, ale u Roryho? S jeho citem pro všechno krásné bych čekala, že se o podobné věci bude zajímat. Ale nakonec… vlastně ho ani tak dobře neznám. Za celou hodinu jsem se pohledu na něj vyhýbala a snažila se tvářit spíš neutrálně. Kdo ví, jestli jsem byla naštvaná víc na něj nebo na sebe, ale zraněné ego v tom hrálo velkou roli. Vždyť mě z toho kutlochu vyhodil proboha. Nechal mě stát za zavřenýma dveřma! Ano, měla jsem v plánu se mu omluvit, že jsem ho takhle přepadla, ale vždyť ta atmosféra si o to přímo říkala a navíc se mi nezdálo, že by mu to až tak vadilo. Čím víc nad tím přemýšlím, tím spíš mám pocit, že reagoval maličko přehnaně.
Hodina nakonec skončila a já si neudělala ani jednu poznámku. Oči mi celou dobu utíkaly vzhůru k rozcuchanému chumlu tmavých vlasů, a tak jsem neslyšela ani slovo z toho, co nám profesor vykládal.
Do postele jsem zalezla hned, jak jsme se vrátili. Z celé té situace mě začala bolet hlava. Byla jsem úplně bez nálady, takže jsem na většinu lidí kolem sebe byla dost protivná. Mělo to ale i svou dobrou stránku. Kvůli Rorymu jsem úplně zapomněla na své problémy s Caylusem nebo Jordyn.


Shrnutí

Obrázek

Označení

14. září, Úterý



Ráno jsem se probudila chvilku po Alex, a protože už se mi nechtělo spát, šla jsem si zaběhat. Venku bylo nádherně, i když trochu zima. Čerstvý vzduch mi udělal dobře, stejně jako chvilka samoty. Pár věcí jsem si urovnala a nepodstatný zbytek prostě hodila za hlavu, a tak sem se do pokoje vrátila s úsměvem na rtech a dobrou náladu. Svěží, voňavá po ranní sprše a až nepřirozeně v pohodě. Zbytek dívčího pokoje jsem velmi hlasitě probudila, aby náhodou nepřišel o snídani, na kterou jsem šla až společně s nimi. Bylo to zvláštní. Od doby, co se Coraline vrátila, jsem s ní příliš nemluvila. Chtěla jsem jí dát prostor, aby se s věcmi srovnala po svém. A i když jsem se cítila špatně z toho, že jí nejsem za zadkem každou sekundu a nesnažím se jí vnutit svou účast, tak vím, že násilím bych z ní stejně nic nevydolovala. Ona přeci ví, že jsem tu pro ni. Ví, že za mnou může kdykoli přijít a já jí poskytnu podporu a útěchu. Až to sama bude chtít. Mezi tím jsem většinu svého volného času trávila s Maureen. Vlastně jsem zjistila, že její společnost dost vyhledávám. Když nepočítám pár předmětů, při kterých byl zasedací pořádek stanovený, strávila jsem s ní v podstatě většinu vyučování a přestávek. Její optimismus a dobrá povaha působily jako balzám na nervy a její nešikovnost byla perfektním rozptýlením. Na její popud dostala naše sovička i jméno. Nuru. V mém rodném jazyce to znamená „světlo“. Vlastně to byl nápad Mau. Já to jen přeložila. Jestli si jí někdy vezmu domů, tak by bylo zvláštní, kdybych jí říkala jménem, co tam nezapadá.
Ten zbytek času jsem řešila věci, na které Benji zapomínal. Před Goggy jsem si přišla jak pod drobnohledem. Myslím, že být to jen na ní, tak bych s pozicí prefekta neměla společného vůbec nic. Patrně nebude stačit, když se mi zlepší známky, nebo když už víc jak týden nebude žádný problém, co by zahrnoval mou osobu. Inu, některým lidem se nejde zavděčit.
Hned po vyučování jsem šla k Hagridovi pro mazlíčka. Dostala jsem namodralého sklípkana, který mě už při prvním setkání pěkně pokousal. Ne, že by mi to vadilo. Musí si jen zvyknout. Ukradla jsem první skleněnou láhev, kterou jsem potkala a zavřela ho do ní, aby mi neutekl. Řídila jsem se Hagridovými pokyny. Pak už jsem ale spěchala na trénink, který nám Alex připomínala v průběhu celého dne. Hůlku jsem u sebe samozřejmě neměla, takže jsem zmokla jak slepice. Kdo by taky čekal, že při tréninku famfrpálu budeme potřebovat hůlky, že ano. Kvůli tomu jsem ani neměla chuť se smát Benjimu, který si rozcvičku skutečně vyžral. Zatím, co on běhal dokolečka jak trubka, zbytek se snažil rozlétat. Byla mi zima. Koště, které jsem už tak neměla zrovna v nejlepším stavu, mi klouzalo a vrazila jsem si o něj třísku do ruky. Přesně do toho samého místa, kam jsem si předešlý den zapíchla střep z podlahy v Roryho kumbále. Nebyl čas, abych se tím víc zamýšlela, protože Alex se rozhodla nás vůbec nešetřit. Za tu hodinu a půl jsem už ani nevěděla, jestli jsem mokrá z deště nebo z vlastního potu. Nedá se jí upřít její odhodlání, rozhodně to bere zodpovědně, ale byla jsem upřímně ráda, když trénink skončil.
Zmrzlá na kost a totálně promáčená jsem se nakonec odebrala do sprch, kde se mně připojil kdo jiný než Maureen. Odtamtud na večeři a na zbytek večera se někteří z nás uvelebili ve společenské místnosti. Já byla mezi nimi. Se spokojenou únavou jsem se nahřívala u krbu, zatímco jsme s Alex probíraly naše srdcové záležitosti. Nejsem sice ten svěřovací typ, ale rada od někoho, kdo má v takových ohledech zkušenosti, by určitě nebyla na škodu. Navíc s Alex to nikdy není nic extra hlubokého, proto je to příjemné.


Kolej > Hlavní síň

Maureen, Naira, Alex, Benji + označení

15. září, Středa



Když jsem ráno otevřela oči, měla jsem pocit, že umírám. Byla jsem celá rozlámaná a bolely mě i svaly, o kterých jsem netušila, že je mám. Přesto jsem byla maximálně spokojená. Byl to povedenej trénink. Líně jsem se zvedla z postele a chvilku jen tak zírala do blba, než mě napadlo se rozhlédnout po poloprázdném pokoji. Většina holek už pravděpodobně byla na snídani. Spala jsem jak zabitá. Oblékla jsem si teplejší uniformu, provedla ranní hygienu, a když jsem se vrátila na pokoj, byla tam snad už jen Mau. Mírumilovně si pochrupkávala, jako by jí nezáleželo na světě natož pak na hodině, která by měla do čtvrt hodiny začít. Vypadala jako andílek. S potutelným úsměvem jsem přešla k její posteli, zhluboka jsem se nadechla a pak jí skočila k nohám.
„Vstávej lemro! Přijdeš o snídani!“ zvolala jsem zvesela a dost nahlas, aby to probralo i ospalce v jiných místnostech. Krom toho, že jsem se po ní párkrát překulila, jsem jí i odhodila deku, aby náhodou nehrozilo, že by zase usnula. „O kterou už jsme pravděpodobně přišly obě, protože nám to beztak všechno sežrali.“ Se smíchem jsem se vyhrabala z její postele a hodila po ní její uniformu. „Pohni.“ Opět jsem sebou plácla do její postele a pobaveně sledovala, jak se skutečně z té postele škrábe ven a obléká se. „Nepindej a makej. Mam hlad.“ Doporučila jsem jí s hranou rázností a ještě na chvilku zavřela oči.
Po tom, co si mau zařídila vše nutné, jsem s ní dorazila do jídelny. Můj pohled jako první padl na Cayluse s Jordyn a mně se opět stáhne žaludek. Přesto zvednu bradu, narovnám záda a dojdu ke stolu.
„Hoj.“ Pozdravím všechny, včetně Jo. Zachytím jen kousek konverzace mezi ní a Alex, ale je to dost na to, abych se chytila. Drby se tu vždycky roznášely rychlostí světla, takže mě nijak nepřekvapuje, že se Cayův úlet donesl až k nám. Přesto nemám potřebu nějak připomínat to, co jsem Jordyn už říkala. Vlastně z toho nemám ani radost. Její trápení je to poslední, co bych chtěla vidět. Sice jsem si párkrát říkala, že využiju Alex a společně Jordyn nějak přivedeme na tu správnou cestu, otevřeme jí oči, ale nakonec jsem se na to vykašlala. Nedělala bych to pro ni, ale pro sebe. Vlastně jenom naletěla stejně, jako všechny ostatní. Stejně jako já. Nakonec to je to, co mě z toho štvalo nejvíc. Fakt, že jsem si uvědomila, že jsem na tom vlastně stejně jako ostatní. Že mi na tom zmetkovi záleží, a proto jsem schopná omlouvat jeho výlevy.
Nijak jsem se k tomu nevyjadřovala. Nemá cenu z toho dělat drama. Jordyn si to vyřeší. Třeba ne hned, ale vyřeší. A pro mě bylo po všem v momentu, kdy mi došlo, že už to dávno není jenom zábava. Když opomenu fakt, že je to Caylus, o koho jde, tak jsem se přesně takovým věcem vyhýbala. S tím celou tu záležitost hodím za hlavu a drknu do Alex, abych jí odradila od dalšího rejpání.
„Hej Pedro, podej mi housky, prosím tě.“ Zaúkoluju jí a čekám, až mi vyhoví. Pokud vůbec. Mezi tím sáhnu po jednom z dopisů, které se povalují na stole. „Co to je? Seamus zase zvoral nějaký kouzlo?“ zvědavě obálku otevřu a po přečtení jí prostě hodím za sebe. „Dementi.“ Utrousím a konečně se dám do jídla. Nemám nic proti vtípkům, ale je fajn znát hranici. Chvilku se cpu a poslouchám konverzaci, která se pomalu přesunula k mazlíčkům.
„Sovy to bejt nemůžou. Technicky to není mazlíček, ale komunikační prostředek. Za tím Hagridem budete muset. Pokud na vás teda něco zbylo. Poslední dva dny se u něj dveře netrhnuly.“ Skoro škodolibě se na ně zakřením, než se otočím na Mau. „Máš hotovej úkol? Určitě jo.“ujistím a pak se k ní trochu nakloním. „Včera si zase byla v knihovně, že jo? S Domenicem. Viděla jsem vás. Jako dvě hrdličky.“ Hraně si povzdychnu. Tuším, že spolu nic nemají, přesto si nemůžu pomoct. Ta kombinace mi přišla naprosto kouzelná.
Pohled mi samovolně sklouzne k dlani, která mě od včerejška podezřele bolí. Stačí mi jediný pohled na to, abych zjistila, že vytahovat si třísku nožíkem na šperky asi nebyl nejlepší nápad. Dlaň mi celá hořela a drobná, na první pohled úplně zanedbatelná ranka se mi nepříjemně zanítila. "Ale no tak..." zabručím si pod vousy, když se ve svém "zranění" začnu rýpat.
 
Patrick Gregory Anderson - 07. listopadu 2017 20:35
untitl1171445402.jpg
Velká síň


Havraspárský stůl

Středa 15.9

Pohledem jsem zachytil odchod Týny a jejího doprovodu od zmijozelské koleje. To jak se ovládala mi imponovalo. Týna byla prostě frajer..teda frajerka. Alespoň pro mě, nicméně tu vyvstávala otázka. Jak se mám chovat já? Dáma mého srdce si má brát nějakého vilného dědka, protože její rodina je ve finanční krizi. To není nic, nad čím bych mohl mávnout rukou. Navíc, svazek manželský je pro mě posvátný a rozhodně by do něj neměl nikdo vstupovat pod nátlakem. Lidi by se měli brát, protože se mají rádi a ne kvůli penězům. Vím, že je to naivní názor, nejsem idiot, ale nemůžu si pomoci, tak to prostě cítím. Ještě jednou jsem hodil očkem na Christininy nápadníky, největší drsňáky nad 60 let. Ten z té Albánie by asi nebyl marný, vzhledem k okolnostem. Přeci jen, doprava je celkem výnosný byznys a díky k nízkým nákladům na pracovní sílu v Albánii bych si dokázal představit, že by Rupert mohl dát dohormady malé jmění a Týnu tak uspokojit. Ale to by asi ohledně uspokojování bylo vše. Zamračil jsem se na všechny tři podobizny Christininých nápadníků, které na mě pomrkávaly z dopisu. "Jděte se bodnout." Pomyslel jsem si otráveně a dopis odhodil na stůl. Prý "Přijdeš jim velice okouzlující." V duchu protočím oči. Samozřejmě, že je Christina okouzlující, ale žádný z nich pro ni nebyl dost dobrý. Frustrovaně jsem si podepřel bradu rukou opřenou o stůl a ukousl kousek topinky, kterou jsem si druhou rukou přidržoval před ústy. Jsem vůl, když jsem si myslel, že s Christinou budu mít šanci. "Proč jen musí být všichni zmijozelští tak neuvěřitelně komplikovaní?" Pomyslel jsem si roztrpčeně a právě v tenhle moment. V tuto chvíli, mezi přežvýknutím toustu a usrknutím čaje, jsem měl chuť se na to vykašlat. Prostě dělat, že žádný včerejšek nebyl, Týně se vyhýbat a vybrat si nějakou příjemnou, veselou holku, která dovede ocenit, jak těžké je pro mě se někomu dvořit. Někdo jako Sam, nebo Noelle. Se smyslem pro humor a veselou povahou. Netrvalo ani příslovečnou vteřinu, než jsem si uvědomil, že tohle nechci. Ne, že bych to všechno nemohl udělat, ale k čemu? Do Christiny jsem zamilovaný a kdybych na ni rezignoval a začal chodit třeba s Noelle, jen bych tím své kamarádce ublížil, protože bych k ní necítil to stejné a vztah bez lásky je podle mě jen mrhání časem a energií. Ne, takhle jednat bych nedokázal. Smutně jsem si povzdechl a odložil nedojezenou topinku. "Chjoo.." Brouknu si sám k sobě polohlasně, nicméně kurz byl jasně daný. Christina je pro mě jasná jednička a kdyby mě od ní odradil trojlístek geronťáků, jen bych jí dal za pravdu v tom smyslu, že jsem emocionálně nevyzrály a co k ní cítím je ryze sexuální, jak naznačovala včera. Teda, ne, že by to tak trochu nebyla pravda.

Z úvah mě vytrhne až Kayla, má kapitánka a vůdkyně. Zazářím na ni úsměvem a spiklenecky mrknu. "Pokud by někdo udělal tobě něco podobného, klidně ti tu mrtvolu pomůžu vyrobit, Kapitánko." Odpovím a následně přitakám. "Však ona si najde nějaký způsob, jak se revanšovat za..tohle." Odvětím se skálopevným přesvědčením. Nebylo možné, aby tuhle záležitost Christina jen tak přešla. Nicméně, my jsme měli taky svoje problémy, proto jsem se upřímně na Kaylu zadíval. "Když už jsme u toho revanšování, kdy budeme mít trénink, máš už nějaký rozvrh? Tento rok mají ostatní koleje silné týmy, musíme tvrdě makat, jestli nechceme dostat od každého pořádný klepec." Je znát, že mám ohledně účinkování našeho famfrpalového týmu v tomhle roce starosti. Ne, že bych Kayle nevěřil, ale musí pracovat s tím co má a ruku na srdce, my ze Šprtospáru jsme nikdy nebyli zrovna úžasní sportovci. Ještě že máme jednoho z nejlepších střelců na škole. Mě. A to se teď bohapustě nechvástám. Je klika, že první zápas absolvuje Zmijozel a Nebelvír. Očekávám vyhrocený a napínavý duel, už jen vzhledem k dnešnímu výstupu. Musím si s sebou na zápas vzít notes a trochu oba týmy proscoutovat.

Beccu jsem měl chuť ignorovat, protože jediná logická reakce na její slova by bylo něco jako "Sklapni Becs, nikdo není zvědavý na tvůj názor." Ale to by bylo hrubé. "Thomas měl fakt pravdu, ta holka patří do Zmijozelu, aby si tam u nich vyměňovala poklony s ostatníma hadama." Pomyslel jsem si, nicméně jsem se donutil k úsměvu, který jsem věnoval našemu maskovanému hadovi. "Teď mi jen tak lichotíš." Odvětil jsem, zatímco si Becca demonstrativně sedala co nejdál ode mne. Na můj vkus byla až okatě melodramatická, ale co, každý jsme nějaký a mě její přítomnost u snídaně tedy scházet nebude, když je na mě taková. Stejně už jsem skončil a jen jsem uždiboval a dopíjel čaj.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.61673998832703 sekund

na začátek stránky