Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:42Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 29. října 2017 20:15
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Astronómia --> izba (zhrnutie)

[/u][/b]

13.9. Pondelok[/p][/p]

Po necelej minúte ma začne bolieť krk, a tak sa rozhodnem, že najideálnejšia poloha na pozeranie hviezd je v ľahu, a presne to spravím- hodím sebou o zem, založím ruky za hlavu a s úsmevom pozerám po blikajúcich svetielkach. Ak mi to Lupin zatrhne, aspoň si sadnem. Sem tam pozriem aj po spolužiakoch, a až teraz si všimnem že je tu niekto no....nie, nebol to nový človek. Bol to Patrick. A nejakým zázrakom si uvedomil, že sa bolo treba zbaviť tých boybandových vlasov. Ak sa na mňa pozrie, ukáže mu palce nahor s úškrnom na perách, nakoniec sa ale predsa len vrátim k čučaniu na oblohu. Odpovede mojich namotivovaných spolužiakov sa mi pomaly zlievajú do príjemného šumu, pri ktorom mi začnú pomaličky klipkať očká. Preberie ma až koniec hodiny, a počas toho, ako sa presúvame na koľaje sa mi nepodarí vďaka tomu že ideme v skupine prešmyknúť preč a za Sin. Náš pokec musí počkať. Večer zaspávam s plánmi a ďalší deň, kde figuruje hlavne madame Hoochová. Musela som konečne získať rozvrh na ihrisko.
Treba začať trénovať!

Utorok - zhrnutie

[/u][/b][/center]

14.9. Utorok

[/p]
Obrázek[/p]

Ráno vstanem prekvapivo skoro, asi namotivovaná predspánkovými myšlienkami, takže prádlo odovzdávam medzi prvými a teda som aj medzi prvými na raňajkách. S azúrovomodrými žiarivými vlasmi do seba napchám všetko, na čo dočiahnem, ako mi žalúdok pripomína že som si z chlebíčkov v spoločenke nedala až tak veľa, aby som prežila celú noc. Vďaka skorému príchodu do veľkej siene je nás tu len pár, a tak a mi ujde nádherné divadlo na ošívajúceho sa Alastora. Spomenúc si, ako mi ukradol tú odpoveď, mi to nedá a zakričím na neho cez polku jedálne - Vši sa rozširujú z hlavy na zvyšok tela?
Uškrniem sa a odfajknem si pri pomyselnom zozname na dodanie alkoholu Beccino meno, keď si všimnem, ako na mňa pozerá. Žmurknem na ňu. Kto by to do nej povedal, však?

Navštívim ešte Sinestru pri Slizolinskom stole, s ktorou sa dohodnem na ďalší deň po hodinách na stretku, aby sme pri kuse niečoho sladkého predebatili posledný týždeň čo sme sa poriadne nevidlei. Výborne naladená sa okamžite vydám von s jasným cieľom - metlobalové záležitosti. Odkaz na nástenke, okolo ktorej prejdem, ma len utvrdí v tom aby som pridala do vrtule a zajednala si ihrisko medzi kapitánmi ako prvá. Len ma to podnieti dať tréning čo najskôr, keď vidím, že už sa začne so zápasmi. S papierom, kde mám vypísané možné časy zo stretnutia týmu predošlý večer hneď klopem Hoochovej na dvere, poprípade čakám, až sa vráti z raňajok.
Práve vďaka mojej rýchlosti a neodbiteľnosti sa už v čase obeda objavil na našej nástenke v spoločenke odkaz, napísaný na najrovnejšom kuse pergamenu aký som našla a zaopatrený kúzlom, aby sa nedal z nástenky ani náhodou odstrániť. Cez prestávku medzi hodinami som dokonca zohnala talentovaného siedmaka, ktorý bol fanúšik metlobalu, aby mi pergamen s rozpisom tréningov vyzdobil upraveným logom fakulty a zlatou strelou, nech si ho každý všimne.[/center]

Zobrazit SPOILER


Verná svojmu nasadeniu som zvyšok dňa medzi hodinami strávila osobným uistením sa, že každý hráč videl môj oznam a dopraví svoj ctený zadok na tréning, a práve preto som presne o pol piatej čakala na ihrisku, už prezlečená do tréningových vecí, s výraznými farebnými dredami. Dážď nedážď, stojím na trávniku a s nadšením nahlas kričím aby som vás privítala na prvom tréningu a spýtam sa, či máte všetci prútiky. Hneď na začiatok si vás zavolám k sebe a vysvetlím, že keď už máme takéto počasie, naučím vás kúzlo, ktoré od vás bude odpudzovať vodu a tak vám nebude vadiť. Motivácia? Čím skôr ho zvládnete, tým menej zmoknete.
Komu sa to podarí, tomu nakážem ponaťahovať svaly a dám klasické rozbehávacie kolečká, 10 miernym poklusom na rozohriatie svalov. Bendžík dostane za trest za neskorý príchod na schôdzu sľubovaných 10 navyše, pričom každé jedno má nejaké iné sťaženie - raz drží metlu nad hlavou, raz beží dozadu, raz vykopáva kolená nad seba, raz päty do zadku... Všetky však odbehnem spolu s ním, aby som sa aj ja rozohriala. Ostatní sa zatiaľ mohli rozlietať.
Keď sa dostaneme všetci na metly, vysvetlím techniku lietania v daždi- smer lietania podľa toho, akým smerom padajú kvapky, aby ste nešli proti nim, ako využiť vietor aby ste proti nemu nebojovali. Po zvyšok tréningu si dáme krátky, pol hodinový zápas, kedy proti sebe idú dva týmy zložené z jedného triafača a jedného odrážača. Triafač z jedného týmu sa snaží získať loptu od triafača z druhého týmu a skórovať na nášho jediného chytača v bránke, zatiaĺ čo odrážači oboch týmov majú za úlohu im v tom zabrániť, pričom Acai musí nájsť zlatú strelu- ak sa jej to podarí, a odrážači jej zabránia v jej chytení dobre mierenou odrážačkou, získajú 10 bodov pre svoj tým. Keď Acai chytí strelu, tým s väčším počtom bodov vyhráva a dostáva odo mňa pochvalu a o 5 koliečok na výklus po tréningu menej.

Po tréningu som do hradu išla spolu s Benjaminom, do ktorého som si ešte zo dva razy jemne podrýpla či mu dnešný tréning pomohol k forme, načo ma je s ním vidieť aj ako idem zo spoločenky s čistými vecami a uterákom a mierime k prefesktským kúpeľniam, kde mu šikovne bez rozpakov vynahradím všetko to behanie a dokonca si za to vyslúžim ku koncu aj masáž. Cestou späť k spoločenke ma prekvapí Angela, tak sa odpojím od Huntera a po krátkom vyjednávaní jej o pätnásť minút nesiem v nenápadnej taške flašku s alkoholom, zamaskovanú vnútri v papierovom vrecku od tekvicového džúsu aj s otvárakom. Dalo sa jej veriť, preto som si u nej službičku nechala do budúcna, a nie hneď.
Zvyšok večera strávim v spoločenke, vyvalená na svojom obľúbenom gauči, debatujúc s kýmkoľvek, kto sa mi priplietol do cesty.

Súčastnosť - Veľká sieň

15.9. Streda



Ráno sa prebudím v relatívne dobrý čas, a aj do veľkej siene zídem s celkom dobrou náladou, s krátkymi, relatívne normálnymi hnedo blonďavými vlasmi. Namažem si zo šesť kusov vianočky striedavo čokoládovou nátierkou a malinovým džemom, posypem ich malými želé cukríkmi a začnem raňajkovať, zdraviac ostatných jazvecov, načiahnem sa po novinách, že si ich prečítam, keď zrazu príde Jordyn, odlepiac sa od Caylusovej ruky. Vďaka svojmu včerajšiemu posedeniu v spoločenke sa ku mne doniesli všelijaké drby, a tak sa rovno prisuniem aj so svojim tanierom k nej.
Hej Jo, v tvojom vlastnom záujme, a pretože chcem povedať "hovorila som ti to", by som sa išla poinformovať ku Cassandre, akú černovlásku to tvoj verný Cay-Cay opaloval kdesi pri umývarkach keď ho načapala, pretože ako vidím, za noc si farbu hára ešte nezmenila.
Poviem jej takmer ležérnym tónom, akoby som oznamovala ranné správy. Keď jej to nikto nepovie do očí, ja určite áno.
Nech už zareaguje akokoľvek, normálne jej poviem, nech sa radšej o pravde dopátra osobne ona, napríklad nech zistí kto má byť tá čiernovláska, a následne ma upúta roztržka medzi levmi a hadmi.
Čože? O čom to hovoria?
Nechápavo so široko otvorenými očami preskakujem pohľadom z jedného na druhého a vtedy si všimnem, že obaja majú pred sebou noviny, a tak sa do nich zahĺbim aj ja. Čím ďalej čítam, tým sa mi chce čítať menej. Osobne som si veľmi čerstvo spomínala, ako na mňa zapôsobili správy o Jaquelin, a práve pre tento dôvod som na to nechcela myslieť. Vedela som že niekto to možno berie ako neúctu, že vyzerám akoby som na to zabudla, alebo na celú tú udalosť odmietam myslieť, ale bolo mi to jedno. Bolo to....ťažké.
Preto radšej preskočím na článok o premnožených karkulinkách, a asi v polke ako ho čítam, mi začne v hlave blikať červené svetielko.
Karkulinky...kúzelné tvory...streda...tvory...zvieratá...do riti.
Vystrie ma a pulz sa mi zrýchli zo sekundy na sekundu. Pohľadom sa zachytím na oproti sediacej Naire.
Naiiii? Ty si si spomenula že máme mať na dnešnú hodinu každý to vlastné zviera?
Spýtam sa s nádejou v hlase, no po tom, čo mi odpovie kladne, zaúpiem a vlasy mi o čosi potemnejú.
Lebo ja nie... myslíš že Hagrid by mi ešte stihol nejakého žičnúť?
Splašene pozriem na hodinky, prepúšťajúc všetky klebety čo sa okolo mihnú jedným uchom dnu a druhým von.

 
Domenico Conte - 29. října 2017 15:06
9508.jpg

Hlavní síň -> Směr učebna DČaK


Chris, Helen, Wolf + ostatní

15. září, Středa



„Zjevně.“ Pobaveně se uchechtnu nad Wolfovou poznámkou o dokonalosti. Než jsem potkal tohohle narcise, tak jsem netušil, kolik mám vlastně nedostatků. Samozřejmě ne jen kvůli němu, podobných květinek je na škole celá zahrada a paradoxně se shromažďují především ve Zmijozelu. Wolfram mi ale vždycky připomínal Narcise z mytologie, který odmítl všechny potencionální nápadnice a nakonec se zahleděl do vlastního odrazu ve vodě. V jeho případě mi to ani nepřijde tak absurdní. Samostatně je to trochu vyhnané do extrému, ale ve srovnání se mnou… Já si na vzhledu nikdy nepotrpěl, i když na tom matka trvala hlavně kvůli svému postavení. Ono při těžké fyzické práci a v horku to jde těžko. Byla v sedmém nebi, když zjistila, s kým chodím do ročníku. Měla dojem, že se budu chtít zapojit do kolektivu a vezmu návyky svých elegantních spolužáků za své. Stále vidím její zklamání, když zjistila, že to mělo přesně opačný efekt. Do teď je pro mě důležitější, že se cítím dobře ve své vlastní kůži, v klidu a pohodě, než abych řešil, na koho udělám jaký dojem, když se vymódím. Matka si dala záležet, aby mě to naučila, když mě brala na bankety a firemní večírky. Vím, co se sluší, vím, jak se obléct a vím, jak ten dojem udělat. Umím to. Jen jsem se prostě rozhodl to nedělat. Možná to je ten důvod, proč mi můj bohémský zevnějšek nikdo ze zmijozelských princátek nevyčítá. Nakonec mám rád ten moment překvapení, když pro jednou vypadám jako gentleman, kterým jsem.
Zasměju se jeho upřímnosti, kterou si ale ani trochu neberu k srdci. Proč taky? „Já bych to spíš označil za udržování rovnováhy. Někdo tu musí vyrovnat všechnu tu dokonalost naší koleje. Jinak by to vůči ostatním bylo dost nespravedlivé.“ Poznamenám uvolněně. Samozřejmě nemám v plánu nic zkoušet. Na takové věci musím mít chuť a náladu. Navíc jsem na tom fyzicky pořád obstojně. Řekl bych, že mnohem lépe než Wolfram, který každé ráno běhá a přitom vypadá, že ho silnější vítr odfoukne. Na druhou stranu to dost slušně kompenzuje intelektem. Nechám Wolfa Wolfem a automaticky upřu pohled k právě přicházející Christině.
„Dobré.“ Odpovím jí a mlčky se bavím jejím hodnotícím pohledem. Vždycky jsem měl pocit, že mě nemá zrovna v lásce, ale spíš než otevřeným nepřátelstvím to dávala najevo tichým nesouhlasem. Byla přesně ten typ, kvůli kterému se tu někteří tak snažili udělat dojem. Za tu dobu jsem si zvykl. Ne s každým můžu vycházet a zrovna s Týnou jsem si neměl, co říct. Možná proto, že zase tak společenská nebyla, možná proto, že byla neskutečně náladová. Umí být tak strašně nepříjemná, když zrovna nemá náladu. Jinak jsem proti ní ale nic neměl.
S tím konverzace u stolu na chvilku utichne. Soustředím se na jídlo a neúnavně ignoruji drby, které se síní šíří skoro jako pohlavní choroby v tureckém harému. Zvednu oči až v momentu, kdy vedle sebe ucítím pohyb a uslyším Helenčin přívětivý hlas.
„Ahoj.“ ožiju a automaticky jí naliji teplý nápoj. „Co ruce? Už by to mělo být lepší, ne?“ starám se, ale mé další otázky se ztratí ve zvuku přilétajících sov. Co okamžitě zaujme mou pozornost, je jejich množství. Na stoly, podlahu, studenty i dekoraci se sneslo nepřeberné množství dopisů, které byly z valné většiny bez adresáta. Hm? Se zmateným výrazem sleduji ty hory psaníček a pak se podívám na své spolužáky, zda mi něco uniklo a oni nevědí víc než já, ale očividně jsme na tom všichni stejně. Váhám, jestli jednu z bílých obálek otevřít, ale Helen to udělá dřív než já. Nakouknu jí přes rameno. Za daných okolností je to přijatelné a navíc jsem dost zvědavý. Stačí mi prvních pár řádků, abych pochopil, o co běží. Dál to číst nehodlám. Vlastně ani nemusím, protože pár lidí v síni se to rozhodlo přečíst nahlas. Nesouhlasně si mlasknu, narovnám se a hodím rychlý pohled po Christině. „Někteří nevědí, kde jsou hranice.“ To je to jediné, co řeknu a je znát, že se mi to ani trochu nelíbí. Nemám nic proti srandě. Sám jsem kolikrát neskutečně škodolibý, ale tohle je trochu přes čáru. Nehodlám řešit, jestli je to pravda nebo ne. Nic mi do toho není. Ani se za to Týně nehodlám smát. Prostě to odsunu stranou. Doslova. Těch několik desítek dopisů, co na stole zůstalo přede mnou, odhrnu ze svého zorného pole a chopím se svého čaje. Skoro ho vyprsknu, když se Wolfram chopí slova a málem nahlas řekne, co si o našich spolužácích doopravdy myslí. Pobaveně k němu vzhlédnu a čekám, co z něj vyleze. Samozřejmě se opraví tak, aby jeho kárání nebylo tak útočné. Jak těžké musí být, když se někdo neustále takhle přetvařuje. Proč vlastně? K čemu ty hry jsou? Každopádně je docela smutné, že to musí být zrovna on, kdo to v hlavní síni uklidňuje. Zvlášť, když profesorský stůl není prázdný a nějaký dopis se k nim určitě musel dostat. Mělo by snad být automatické, že v takových chvílích zasahuje někdo z kantorů.
„Za pár dní na to všichni zapomenou.“ Poznamenám k Týně hned po Wolframovi. Nesnažím se ji tím utěšovat, jen říkám fakta. Navíc je až nepřirozeně klidná na někoho, kdo byl nějakým debilem zesměšněný před půlkou školy. Té druhé to vtipné nepřišlo.
„Zvládla jsi včera udělat ten úkol na dějiny? Mám ti okopírovat svůj?“ Otočím se na Helen, abych celé to téma s dopisy zcela hodil za hlavu. Nechci se Christině míchat do soukromí víc, než už se stalo. Vzhledem k tomu, že celý včerejšek měla Helen ruce obvázané, tak ho pravděpodobně vypracovat nemohla. Pokud ho tedy nedělala pár dní dopředu. Pokud ano, jedině dobře. Pokud ne, je lepší se nabídnout ještě před tím, než hodina začne.
Wolfram se pak zvedne od stolu a já se zvednu pár vteřin po něm. Najedený jsem a atmosféra v hlavní síni je dost nepříjemná, takže není důvod se tu dál zdržovat. „Tam, kde vždycky. Číslo jsem si nikdy nezapamatoval.“ Ušklíbnu se na něj a pohledem zakotvím na holkách. „Půjdeme?“ navrhnu nahlas, když to neudělal sám Wolf, a počkám, až se zvednou. Pochybuji, že by tu chtěly zůstávat a tak volným krokem zamířím z hlavní síně.
 
Christian Dragon - 29. října 2017 14:42
hpkopie2096.jpg

Shrnutí zbytku pondělí a krásného úterý

13. - 14. září


Po hodině astronomie v pondělí večer jsem se společně se svými spolužáky vydal zpátky na kolej. Jsem rád, že se nám podařilo vyzískat pár bodů a navíc byla hodina docela zajímavá. Neříkám, že tyhle hodiny mám nejraději, ale profesor Lupin je fajn, jen je škoda, že nevede více předmětů.
Jakmile jsme se dostali na kolej zaplul jsem do postele docela rychle. Bylo už pozdě, takže jsem se obdařil pouze rychlou sprchou a pak šup do pyžama a do postele. S hlasitým HUUUP na mě ještě přistál Arwin, kterého jsem málem leknutím skopl a následně si mi ustlal na břiše.
S pomalým výdechem jsem se odebral do říše snů.......v podstatě jsem se ani nenadál a bylo ráno. Je až strašlivé, jak rychle ten spánek utekl. Arwin už křoupe granule u postele a na mě je dát se dohromady a postarat se o ložní prádlo.
"Uáááá už je to zase tady."
Zabručím, když sundávám povlaky z peřin a následně všechno ještě celý ospalý v pyžamu nesu do pátého patra skřítkovi. Tak nějak ani moc nepostřehnu, který to dnes byl, jen jsem ho obdařil zdvořilým pozdravem.
"Fakt jim nezávidím."
Přeběhne mi hlavou líná myšlenka, nad prací, kterou zde vykonávají, ale jsou takoví, kteří se mají i hůře.

Byl jsem rád, že hodiny, které jsme dneska měli ubíhaly docela příjemně a rychle. Možná že večerní astronomie navodila profesorům pocit, že by nám měli dát trochu oddechu......no dobře všem rozhodně ne. Studentojed je prostě nemění a jeho hodina, byla vražedná, jako každá jiná. Skoro až lituju, že nám nějaké hodiny odpadly a teď se to všechno snažíme dohnat. Je to fakt vražedné tempo a na konci hodiny mám pocit, že mi musí puknout hlava informacemi.
"Teorie, teorie a teorie.....stvoření temnot...vždyť jich je takové množství.....ahh....."
Promnu si po hodině unaveně čelo. A zítřejší hodina v Zapovězeném lese, tak na tu se rozhodně vůbec netěším. Docela se obávám toho, co nás tam může tak čekat. Raději o tom nepřemýšlet.

Když se dostanu zase po půl dni k nástěnce v naší společenské místnosti je tam pár novinek.
"Hmmmm tak nový nábor do týmů jo? Eriko vyber nám dobré spoluhráče."
Pomyslím si a uvažuju jestli z naší původní sestavy zase někdo vypadl.
"No kruciš....tak už v sobotu je první zápas jo? Pěkný a padlo to na nás a Háďata.....pfffůůůůh to abychom ještě něco natrénovali."
Zamračím se nad dalším lístečkem, který tam visí. Nebude to lehký zápas, a nemůžeme si dovolit ho prohrát.
"Super.....teplejší uniformy....no na ty se upřímně těším začíná být venku pořádná kosa."
Pousměju se, přece jen hrad je hrad a tak je tu docela zima, když začíná být venku chladno. I nějaké body se nám podařilo zase nahnat, ale na to, abychom se dostali do čela to ještě nestačí, takže bude třeba zabrat. No rok teprve začíná, takže letos bude pohár určitě náš.

To, že začalo po hodinách lít mi až tolik nevadilo. Ven jsem se dnes nechystal. Místo toho jsme to zaparkoval v sovinci, kde jsme se uchýlil k psaní dopisu.
Dopis rodičům

Nejsem moc na psaní dlouhých dopisů a navíc je spousta věcí, kterými nechci rodiče znepokojovat. Alespoň zatím....

Středa: Kolej -> Hlavní síň
Nikdo konkrétní

15. Září


Úterý se přehouplo ve středu, jako nic. Probuzení bylo, jako každé jiné. Nakrmení kocoura, vymetení jeho záchůdku, ranní hygiena a pak do uniformy a hurá na snídani.
Ještě cestou si neodpustím několik rozespalých zívnutí. Když přicházím ke snídani, tak už z dálky je slyšet hluk, který se odtamtud line. Jídlo je v plném proudu a přilétající pošta dle všeho také. Zamířím k Nebelvírskému stolu a usadím se na první volné místo, které zahlédnu.
"Páni tady se dneska pošta asi zbláznila."
Zavrtím hlavou, když sleduji kolik je tu sov. Nepamatuji si už dlouho takový přísun pošty. Zahlédnu, že mé sestře přišel dopis. Jen se pousměju a pak si k rohlíku se sýrem vezmu Denního Věštce, abych si mohl projít nejnovější články.
"To snad není pravda. To má Ministerstvo na Azkabanu tak mizernou bezpečnost?!"
Zamračím se trochu rozčileně, protože poslední dobou těch Smrtijedů odtamtud uteklo nějak moc a jeden z nich patrně může za smrt naší spolužačky.
"To je děs."
Hned další článek mi vůbec nepřidá, protože přímo naváže na mé myšlenky.
"Takže máma od Jacq to nerozdýchala....nedivím se tomu, je to děsná událost a oni to ještě takhle rozmazávaj....chudák...."
Článek o karkulinkách jsem jen přelétl očima.
"No hlavně, že tohle Ministerstvo řeší, ale Smrtijedy nechá volně běhat."
Zavrtím nad tím vším hlavou a trochu znechuceně odložím noviny zpátky na stůl. Jak se zdá dneska se tu vše přiostřuje. Chování Seamuse není zrovna příkladné. Horká hlava, jen si úlevně povzdechnu, když situaci nakonec vyřeší McGonagalová.
"Jako by synové mohli za hříchy svých otců....hrozné předpoklady..."
Hlasitého projevu se však raději zdržím. Drby, které se rozprostírají síní se raději snažím ignorovat a věnuju své myšlenky hodině, která nám má následovat.
"Tahle hodina se zase potáhne, má tak monotóní hlas."
Pomyslím si zkroušeně, nad naším profesorem duchem.
 
Marie T. Sedzikowská - 25. října 2017 22:51
65465nn1898.jpg

Konec hodiny astronomie → dívčí pokoj Nebelvírské koleje

13. září, pondělí

označení


Moc toho jsem na obloze nevykoukala, což mi nakonec na dobré náladě ani nepřidalo. Asi jsem byla unavená mnohem více, než jsem si původně myslela. Takže jsem nakonec byla ráda, když po své další zodpovězené otázce profesor Lupin hodinu ukončí. Nedokážu potlačit zívnutí.
"I tak dobrá práce, lidi," pronesu k Dee, Acai, Rorymu s úsměvem a k Dee ještě přidám krátké pokývnutí hlavou, než se zase vydáváme houfně do Nebelvírské věže.
Rychle jsem se převlékla a zalehla do postele, s myšlenkou na nový a určitě náročný den, který byl před námi.

Úterý 14. září, všude možně


Úterek mi tak nějak utekl, ani bych neřekla, že vůbec proběhl. Hodiny byly trochu vlažnější, tedy s s výjimkou hodiny lektvarů, ale tam by mě docela překvapilo, že by nám Snape nějak ulehčil, proto jsem se snažila co nejvíce dávat pozor, zapisovat si každou byť trochu důležitou poznámku, než byla hodina konečně ukončena.
Zprávu na nástěnce týkající se blížícího se famfrpálového zápasu jsem přijala s nadšením. Konečně něco vzrušujícího a dokonce půjde rovnou o náš tým. Čekám tedy, že tréning tenhle týden bude mnohem těžší než byl dosud, ale to mi ani trochu nevadí. Právě naopak.

Přesun na snídani

15. září, středa

přítomní u Nebelvírského stolu


Další den se mi nevstávalo o moc lépe než dny předchozí. Ne, že bych se netěšila na vyučování – byť první hodina bude zase nuda, tak jako pokaždé – ale při počasí, které panovalo venku, se mi rozhodně nechtělo opouštět vyhřátou postel, ani kvůli snídani, která bude určitě skvělá.
Nakonec se však donutím vyhrabat se ven, některé z holek už jsou dávno pryč a já budu muset pohnout kostrou, abych všechno stíhala. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, pročísla si několikrát vlasy a zamířila nejprve pro teplejší oblečení, které nemohlo přijít v lepší dobu, ale pak už mé kroky vedly do Velké Síně, abych si přisedla k ostatním spolužákům a pustila jsem se do snídaně – fazolí v tomatové omáčce s párky.
"Dobré ráno vespolek," pozdravím již přítomné spolužáky.
Snažím se nevšímat toho, co se děje kolem mě v Síni, byť mi oči neustále utíkají k ostatním stolům i vchodovým dveřím, proto začnu raději pošilhávat po titulní straně novin, ale ne, že by mi to nějak přidalo na klidu, když spatřím ten nesympatický protáhlý obličej a nemůžu se jej zbavit, ani když přeskočím k ostatním titulkům.
"Copak nemůžou psát o něčem příjemnějším?" napadne mě, při dalším soustu snídaně, zapíjeným černým čajem.
Zvednu oči k ostatním spolužákům a pokusím se nadhodit téma:
"Tak jak se těšíte na sobotní zápas?"
Famfrpál je snad dostatečně zajímavé téma k hovoru, zvláště pokud se jedná o zápas proti Zmijozelu.
 
Wolfram von Wittelsbach - 24. října 2017 21:39
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Středa, 15. září 2015

Velká síň



Rozruch při snídani




♠ Týna, Dom a ostatní ve Velké síni




„Přeji dobré ráno.“ Pozdravím přicházejícího Domenica a věnuji mu mírný úsměv s náznakem pobavení. Jeho bohémský zevnějšek mně přišel natolik zábavný, že jsem se ho nakonec rozhodl nekritizovat za ničení vizáže Zmijozelu.
„Dokonalost si vybírá svou daň.“ odpovím mu na jeho poznámku k mému běhání. Hlas jsem měl naprosto klidný a přesvědčený o skutečnosti své dokonalosti. Samozřejmě mi nešlo pouze o kondici, ale také mne to svým způsobem uklidňovalo. Připadám si jak bezcenná nicka, když se jen tak poflakuji. „Naopak ty vypadáš příšerně.“ Znovu jsem se pobaveně usmál, protože byl úplný opak mne. „Můžeš to zítra zkusit taky, třeba to bude tvůj první krok proti prokrastinaci.“

Položím noviny stranou a napiji se čaje, když zrovna přichází Christina.
„Dobré ráno i tobě.“
pozdravím ji nazpět ne tolik umírněným tónem, jako ona, abych jí dal menší náznak toho, že se k nám může připojit, dokud zatím nic zvláštního neřešíme. Přesto se jí nějakými hloupými otázky, které ani jednoho z nás nezajímají, nevnucuji. Upřímně je to konečně uklidňující. Nasnídat se v klidu a bez hostů z jiných kolejí, kteří kazí chuť a náladu k jídlu.
Dokonce u nás nikdo neřešil drby. Buď jsou z toho někteří už unavení, a nebo tu mám vyspělejší spolužáky. 'Škoda, teď mi to dokonce i trochu lichotí, že si myslí, že jsem se Sin strávil léto.' pomyslel jsem si. Ve skutečnosti jsem se vůbec s nikým ze školy nevídal. Pokud nepočítám Richarda.

Klid vytrval do té doby, dokud nepřiletěly sovy. Automaticky jsem od sebe odtáhl jídlo. Jejich nehygienický nálet mne opět odradil od dalšího konzumování. S překvapeným výrazem jsem si dokonce vzal do rukou dopis poslaný mé "maličkosti". Nedůvěřivě jsem na něj pohlédl, jako by to měl být snad nějaký hloupý žert či iluze. 'Nejspíš otec? Matka málokdy posílá dopis bez většího důvodu.' Pomyslel jsem si.
Dopis jsem však zatím neotevřel. Víc mne překvapilo, že dopisy padají všude. Naprosto všude. 'Co to kurva je?!' Naprosto mě iritoval ten chaotický atentát. Něco spadlo ke mne, ale jelikož už jsem pevně držel dopis od mých rodičů, nevšímal jsem si ho. Nic nemělo přednost před mou rodinou.
Otevřel jsem svůj dopis, ale nestihl do něj nahlédnout, aniž by celá Velká síň nezačala hulákat. Dokonce někdo začal číst hlasitě. Po zaslechnutí většiny obsahu dopisu mi bylo tak docela zřejmé, o co tady jde. Zabránil jsem se menšímu pousmání, abych neklesl na stejnou úroveň jako ostatní.
'Zavřete kurva huby, postiženci. Chci si v klidu přečíst dopis od rodičů.' Chtěl jsem okřiknout všechny, co se rozhodli mne rušit. 'To nemohli začít až v poklidu odejdu?'
Pohlédl jsem na Týna s očekáváním, že je nějak uklidní, když je to její problém. Jako by to snad byla její primární zodpovědnost.

Když to nevypadalo, že by se k tomu hned měla, rozhlédl jsem se po Richardovi, zda to uklidní on. Ani ten tu nebyl, což mě z velké části znepokojilo. Nakonec jsem už jen bezvýznamně pohlédl na Doma, který už tak vypadal jak ztrhaný pytel. Povzdechl jsem si a do zavřené pěsti mírně zakašlal, aby mně nechraptěl hlas, když jsem nebyl rozmluvený. Vstal jsem a až příliš klidným tónem jsem se rozhodl promluvit ke zmijozelskému stolu. „Uklidněte se, opi...“ přerušil jsem se, abych to slovo nedořekl a naprosto změnil přístup. Málem jsem je všechny přímo urazil, což se vůbec nehodilo na mé předstírané chování. Místo toho jsem se to rozhodl mírně přeformulovat. „Uklidněte se a nechovejte jako opice, prosím.“ pokračoval jsem v tom klidném tónu s výhružným výrazem ve tváři. „Možná je to povedený vtípek, ale vysmívejte se v tichosti. Děláte ostudu Zmijozelu, nechovejte se jako ostatní, co žijí jen od defekace k defekaci.“ Doplním naprosto manipulačním tónem, jako bych snad narovinu říkal, že jsou lepší než ostatní koleje. Což samozřejmě také jsou. Poté jsem už jen pohlédl k profesorskému stolu, jako by snad také měli zakročit, aby mne ostatní žáci nerušili. Poslední pohled jsem věnoval Patrikovi. Nad jeho zcela nepříčetným chováním jen nesouhlasně zakývám hlavou, jako bych mu snad říkal, že se chová zcela nerozumně. Používat fyzický kontakt kvůli takové maličkosti jako je ukázání prstem? Ještě k tomu ve Velké síni před zraky všech profesorů? I nadále jsem pochyboval nad jeho inteligencí.
Posadil jsem se a v klidu k Týně promluvil. „Anonymní vtipálek tě pravděpodobně zachránil, protože takto to každý bude považovat pouze jako žert, nikoli pravdu.“ a hned v prvních dvou slovech, které jsem použil, byl znát sarkasmus, jako bych už věděl, kdo to asi je. „To je tvůj dopis z hodiny nitrozpytu?“ ujišťoval jsem se, zda je to pravda, zatím co jsem si četl dopis od mé matky, u kterého jsem se zamračil a zastrčil složený dopis do vnitřní kapsy uniformy. 'Jak se k ní dostaly zvěsti o Sin?' Už jsem víceméně věděl, co matce odepíšu, ale rozhodl jsem se to nechat na později. Samozřejmě tento den. Nebylo dobré ji nechat příliš dlouho čekat.
„Patrik se ti líbí?“ rozhodl jsem se mírně změnit téma na jiného možného partnera naší lady. Úsměv se mi zkřivil do zlomyslnosti. Dopisu jsem už řešit nehodlal, stejně to je záležitost, kterou každý bere jen jako vtipnou lež, tudíž to s dnešní snídaní vyšumí, čehož by si měla být Týna sama vědoma. Proto se nad tím nejspíš nevzrušuje. Bylo to celkem působivé. Já měl ještě teď nutkání některým lidem rozkopat hubu, že se mi postavili.
Chtěl jsem si do ní také trochu rýpnout, ale nakonec jsem se to rozhodl nechat na později, což mi šlo z výrazu jednoduše vyčíst.
„Máme asi čtvrt hodiny. Ve které učebně máme první hodinu?“ zeptal jsem se spolužáků, i když jsem znal odpověď. S otázkou jsem vstal od stolu. Spíš to bylo znamení, že se tam už vydávám, tak se mohou přidat.
 
Rebecca Eliah Riel - 24. října 2017 20:30
becca227200.jpg

Shrnutí astronomie

Pondělí, 13. září
všichni zmínění

Nemohla jsem si nevšimnout toho, jak se začali tvářit ostatní, když Patrick spustil svůj monolog. Ale no tak! Očividně je do toho zažraný, přeci si z něj kvůli tomu nebudou ostatní dělat legraci! Už se chci začít mračit, ale Patrick si očividně z otrávených obličejů nic nedělá, tak si to nakonec odpustím. Poslouchám Lupina a doufám, že se objeví další příležitost k získání bodů, ale do konce hodiny jen vejráme na měsíc a posloucháme výklad.

Po hodině si seberu věci a přidám se ke Cass. "Jestli si necháš ty copánky, můžu ti to doplést zítra při snídani. Dneska už jsem mrtvá," nabídnu ji, zatímco jdeme k hradu. V ložnici se převléknu do pyžama a vlezu do postele. Ještě stačím říct Runě, ať laskavě nechrápe, než usnu.


Shrnutí úterý

Úterý, 14. září
všichni zmínění

U snídaně jsem si všimla, jak se Alastor ošívá. Svědící prášek očividně zafungoval! Otočím se na Alex, která sedí u Mrzimorského stolu, abych se ujistila, že to taky vidí a významně povytáhnu obočí. Já svoji část dohody splnila! U snídaně bohužel nestačím Cass zaplést slíbené copánky. "Večeře?" navrhnu se štěněcím pohledem. Ještě jí pomůžu jako omluvu převléknout postel.

Vyučování je nuda na entou. Snape si myslí, že teorií někoho ohromí, nebo co? Jako by nestačila ta plánovaná půlnoční procházka. To bude odvar, až mě tam něco sežere a rodiče si konečně oddechnou. Po té se vydám na nábor, kde dostanu post střelce. Je mi líto, že Runa odešla z týmu, ale alespoň mi tím uvolnila místo!

Volno po hodinách jsem strávila jako správný Havraspár v knihovně. Nechtěla jsem, ale dost jsem svoje úkoly zazdila, takže mi nic jiného nezbývalo. Cass naštěstí souhlasila s tím, že mi pomůže. Nakonec to dopadlo tak, že já si chtěla povídat a Cass mi pořád podstrkovala pergamen. Nezapomněla jsem jí několikrát připomenout, že moc dobře vím, že neodpověděla na mojí otázku a že to není fér, když já jsem jí všechno řekla. Ne že by to s Cassandrou snad hnulo, ale stejně jsem si nedala pokoj, i když přede mě opakovaně přistrikovala pergamen a kalamář. Neodpovídala mi schválně, mrcha! Ale i přes všechno moje klevetění se mi podařilo všechny úkoly vypracovat rychleji, než kdybych nad tím seděla sama.

Na večeři dorazime společně, kde se konečně dostanu k zapletení více copánků. Všímám si, jak Cass občas ujede pohled směrem k Nebelvírskému stolu. Diana, no jasně. Když se Cass nekouká, protočím nad tím oči, ale nic nahlas neřeknu, ani když se smutně zadívá na Runu, která jí de facto dala kopačky kvůli klukovi.

Velká síň

Středa, 15. září
Patrick + přítomní

Ve středu jsem vstala špatnou nohou napřed a mezi posledními. Mám chuť do něčeho praštit a nedokážu pořádně zjistit proč, dokud mi nezakručí v žaludku. No jasně, k večeři jsem toho moc neměla a teď se mi to vrací. Cass byla hodná a počkala, až se konečně vyvalím z peřin a na snídani jdeme společně.

Do Velké síně vejdeme ve chvíli, kdy ze stropu prší dopisy. Jeden chytnu, ale rozhodnu se ho otevřít až u stolu. "Co to má být?" podívám se na Cass tázavě. Náladu mi nezlepší ani klevety o mém zadku, i když se to rozhodnu vzít jako lichotku. Zadek jsem měla jako přistávací dráhu a trochu těch křivek by mi neuškodilo. A Acai chce prý trumfnout moje přístěnkové prvenství? No o tom si s ní budu muset promluvit!

Když k havrarspárskému stolu přijdeme, Patrick si zrovna něco dokazuje. Moje špatná nálada se tedy soustředí na něj. "Připadá ti to normální?" zeptám se ho, když bolestivě zkřiví prst našemu spolužákovi. "Možná ses obarvil, ale pořád se chováš jak přiblblá bloncka," konstatuju ledově, když se začne rozhlížet, jako kdyby mu snad celý stůl patřil, a sednu si vedle Cass. Co nejdál od Patricka, abych se nemusela koukat na jeho nabubřelý obličej.

Konečně otevřu dopis a nepotlačím krátké uchechtnutí. "To je teda gól," řeknu, než otevřený dopis podám Cassandře, aby si ho taky mohla přečíst. Zajímalo by mě, kdo za tím stojí. Christina bude určitě vědět, tak jí mezi sousty sleduju, komu věnuje vražedný pohled. Možná jí to vyprovokuje i k nějaké scéně, i když byla normálně ledová královna.
 
Patrick Gregory Anderson - 24. října 2017 18:38
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň

Havraspárský Stůl a všichni u něj

Středa, 15. září

Jsem rád, že na mě Noelle po dni a něco trucování konečně promluvila. Na její pohled jsem se usmál na znamení, že jsme v oukeji. Přeci jen je to moje drahá kamarádka. Na její rýpnutí ohledně toho nepodloženého drbu o mých avantýrách s Nicolasem se jí chystám odpověď něco v tom smyslu, že jsem jí o tom neřekl, protože nechci zklamat ten zástup svých obdivovatelek přece, myšleno sebeironicky, ale reakce Kayly mi nedala čas, ani prostor. Zvědavě se na ní podívám a poté jí pomůžu utřít to vylité kafé. Jednak mě překvapila tím, že je do Nicolase očividně udělaná víc, než jsem si myslel a jednak mě zarazila tím, že automaticky uvěřila, že napichuji Nicolase Hooka někde potají do jeho ctěné sedinky. Vlastně zarazila je špatné slovo. Naštvala. Copak jsem někdy někomu zavdal důvod si myslet, že jsem na kluky? "Jen počkej, tě zatáhnu někam, kde bude intimčo a předvedu ti, jak moc jsem na holky. Pak už ti bude nějakej Nicolas ukradenej!" Pomyslím si rozhořčeně, nicméně s úsměvem Kayle pomůžu utřít stůl od rozlitého kafe. Já sám raději preferuji ke snídani na pití Capuccino, ale proti gustu.. "Ode mě se nemáš čeho bát. O tom tě ujišťuji. Vlastně mě dost rmoutí, že hned takovému drbu automaticky věříš." Prohodím ke Kayle a povzdechnu si. "Taková nedůvěra ze strany mé kapitánky, toliko k týmové sounáležitosti." Zavrtím hlavou, ale není poznat, jestli si ji jen dobírám, nebo se mě vážně dotkla, zčásti proto, že se stále usmívám.

Po tomto drobném incidentu do Hlavní Síně přiletí sovy. Každý něco dostane. Jelikož jsem posílal rodičům žádost ohledně Prasinek včera, nečekám, že mi ještě přijde odpověď. Vlastně úterek byl pro mě velmi zvláštní den. Nejenže se mě během vyučování nepokusilo nic zabít, ale v knihovně jsem narazil na Christinu. Čas strávený s ní byl..poučný, když už nic jiného. Ale podařilo se mi ji ke konci vyvést z rovnováhy, což bylo něco, co se vídá jen vzácně. Očividně na západ slunce budeme mít každý jiné vzpomínky. Byl jsem zvědavý, jak mi dneska odpoví na pozvání na rande, ale nebudu na ní tlačit, nebo se nějak doprošovat. Mám přeci jen nějakou úroveň.

Nade mnou proletěla sova a v klíně mi přistál dopis. Zvědavě jsem jej otevřel a začetl se do něho. "Christino, drahoušku, " přelétl jsem první řádky a svět, jakoby se pro mě zastavil. Naštěstí se mi podařilo zachovat stoický výraz a jen jsem se tázavě zahleděl k zmijozelskému stolu. Proč mi nic neřekla? Proč mi dává naději, když už má očividně jiné plány? Celá naše předchozí konverzace tak dostala nový rozměr, najednou její chování včera dávalo větší smysl. Byl jsem zvědavý, jak Týna zareaguje. To, že se provalilo, že se má vdávat za nějakého kmeta by nebylo zase tak strašné, ale že vyšla najevo finanční situace její rodiny, bráno čistě z perspektivy našeho rozhovoru v knihovně, to pro ní musela být rána. Mám za to, že pro Christinu byla paradoxně větší facka náznak lítosti ze strany mrzimorských, než nějaké pošklebování od našeho stolu, ale stejně to není omluva pro mé spolukolejníky, aby se chovali takto neslušně. Christina asi všem zvedá žluč, nebo co.

Obrátím se na havraspárského studenta, který od nás pokřikoval směrem k zmijozelskému stolu. "Tohle je otevřená diskuze a každý má právo na svůj názor. Tvým bude od teď mlčení." Oznámím mu jemně, leč důrazně. Směrem k Týně vyletí i několik prstů. "Ukazovat prstem je neslušné." Prohlásím konverzačním tonem a aníž bych strhnul pohled od posměváčka, ke kterému jsem adresoval svoje první varování, chytím jeden takový prst a lehce zatlačím proti jeho majiteli. Ne tolik, aby ho to nějak výrazně bolelo, ale dost na to, aby mu to nebylo příjemné a celou jeho ruku tak zklopím na stůl. "Pro hulvátství není žádná omluva, nemám pravdu?" Rozhlédnu se po havraspárském stole s úsměvem, který dává znát, že další havraspár, který ukáže prstem může počítat s bolestivýmy následky. Někdo tu naši pakáž musí umravnit, když se Jeho Veličenstvo Aligátor I. řečený Marný rozhodlo vzdálit. A stejně počítám, že by se v téhle záležitosti snažil moc neangažovat, kromě Dee to měl s většinou zmijozelských studentů špatné. Alespoň takový jsem získal dojem.

Ne, že bych já Christinu litoval, nebo měl nějaký ochranitelský komplex. Soucítil jsem s ní, to ano. Ale prostě mi nepřišlo správné, že se všichni do ní takhle strefují, když na ně nemůže reagovat. Kdyby na každého posměváčka mohla reagovat, většina z nich by si svoje připomínky nechala pro sebe. Takhe se shovávat za anonymitu davu bylo prostě nizké, mrzké a nečestné. Tedy něco,co bych čekal od někoho ze zmijozelské koleje.
 
Naira Sinclair - 24. října 2017 16:56
nairah1787.jpg

Shrnutí astronomie

Pondělí, 13. září
všichni přítomní

Patrickův monolog o blbostech mě dokonale uspal a bylo to tak lepší, protože bych se jinak musela rozčilovat. Někdy mě až dojímalo, jak kouzelníci neměli ani špetku základního vzdělání, ale co jsem mohla nadělat. Lupinův výklad mě z mé apatie alespoň trochu vytrhnul, ale už jsem se nedokázala (a nechtěla) ze své ospalosti tak úplně probrat. Astronomie mě zrovna dvakrát nebrala.

Proto jsem byla mezi prvními, kdo se zvedli a zamířili k hradu. Helen jsem se stále vyhýbala, stejně jako wannabe Frankovi v sukni. V pokoji jsem ostatním popřála dobrou noc a usnula ve chvíli, kdy moje hlava dopadla na polštář.


Shrnutí úterý

Úterý, 14. září
všichni zmínění

V úterý jsem vstala s podstatně lepší náladou. Celé ráno jsem si prozpěvovala a pomohla těm, kteří byli v převlíkání peřin o trochu pomalejší. Úsměv z tváře mi nesrazil ani Snape, který byl očividně naštvaný na celý svět, jak už bylo zvykem. Teorii jsem příliš nefandila, ale občas se jí prostě nedalo uniknout.

Když jsme měli volno, skočila jsem za Hagridem pro malého mazlíčka na přeměňování. Dostala jsem potkana Erlanda, který byl podle Hagrida útěkář a v případě zmizení jsem ho měla hledat u Thomase a jeho potkana, který byl bráchou Erlanda. "No nejsi ty roztomilej," pitvořila jsem se na Erlýhou celou cestu zpátky k hradu. Ty malá očička a nosánek! Rozhodně byl roztomilejší než polovina našeho ročníku. Rozhodla jsem se ho prozatím nosit v kapse, kde spokojeně spal a já na něj mohla dohlížet.

Jakmile skončili veškeré hodiny, zašla jsem do knihovny, abych zapracovala na zbylých úkolech. U jednoho ze stolů jsem potkala osamocenou Helen a v náhlém návalu odvahy jsem jí začala opatrně oťukávat. Jak se má? Co ruce? Jak bylo včera v Prasinkách? Jelikož mě neposlala do hájích zelených, usoudila jsem, že jí Christina o našem "dostaveníčku" v umývárně neřekla. Když jsem se jí zeptala, jestli si můžu přisednout, souhlasila. Občas jsem se jí zeptala na radu, když jsem si nevěděla rady s úkoly.

Velká síň

Středa, 15. září
všichni zmínění

Na snídani jsem došla jako první z Mrzimorských. Moc jsem toho v noci nenaspala, protože se projeivla moje paranoia. Co když Helen všechno ví a jen mě v duchu lituje? Nechovala jsem se včera v knihovně jako blbeček? A tak dále, a tak dále. Jen jsem apaticky listovala v novinách a smutné články rovnou přeskakovala. Nakonec jsem skončila u toho o Flamelovi. Roztržka mezi Zmijozelským a Nebelvírským stolem mi nestála ani za zvednutí pohledu. Neměla jsem na jejich drámo náladu, stejně jako na drby.

Zvedla jsem hlavu až ve chvíli, kdy se objevila doslova hejna sov a na nás začali pršet dopisy. Zmateně jsem otevřela neoznačený dopis, který mi přistál na hlavě. Stačilo mi přečíst pár řádků, abych zalapala po dechu a přikryla si rukou pusu, abych ztlumila vyprsknutí smíchu. V davu Zmijozelského stolu najdu Christinu. Jestli můj pohled vycítí, škodolibě se usměju. Karma je svině, co? pomyslím si. Vím, že se to nehodí, ale nedokážu cítit nic jiného než škodolibou radost.
 
PPJ - 24. října 2017 09:10
ppj5169.jpg

Ranní pošta

15. září, hlavní síň - všichni přítomní

Obrázek


Ať už si v klidu čtete noviny, povídáte s přáteli nebo snídáte - brzy do hlavní síně začnou vlétávat sovy. Nadešel čas na každodenní ranní poštu. Ale už první věc, co vás zaujme je počet sov, které se v síni objevil. A přilétali další a další. Skoro jakoby přiletěla každá sova ze sovince a skoro každá sova Bradavického studenta. Obvykle nechodí pošta vždy všem, ale dnes tu bylo sov skutečně požehnaně.
Jako mračna se slétly nad stoly a začaly vám do klína pouštět dopisy, balíčky a jiné věci. Na dopisy s odpověďmi ohledně vstupu do Prasinek bylo ještě příliš brzy, za to na starostlivé a zvědavé dotazy rodičů a známých nebylo nikdy pozdě! Dopis dostal i takový Wolfram, kterému psala jeho matka a vyptávala se na jeho prozatimní studijní výsledky, jestli má vše, co potřebuje a také se nezapomněla zmínit o tom, že se k ní dostaly nějaké klevety o tom, že si na škole našel dívku a měl by se snad stát v brzké době rodičem. Nevypadala, že by něčemu z toho věřila, ale z dopisu bylo přesto jasně patrné, že očekává nějaké vyjádření.
A Wolfram nebyl sám, komu přišel dopis. Psaní spadlo do klína i Barbaře, Lin s bratrem nebo Benjaminovi. A nebyli zdaleka jediní. Vlastně do klína spadl nějaký dopis všem. Ale rozhodně nebyl jejich rodičů.
Tedy - až na Christinu. Obálka, která vám spadla do klína byla naprosto čistá,
bez jakéhokoliv adresáta. Až po otevření dopisu zjistíte, že rozhodně nebyl směrovaný vám. Dopis totiž začínal - "Christino, drahoušku, " V dopise bylo přiložených několik fotek starších mužů, které Christinina matka vybrala. (Celý dopis naleznete pod příspěvkem: Duch Bradavic - 08. června 2017 21:18)
A nebyli jste jediní, který tento dopis obdržel. Skoro každý v hlavní síni ho dostal - nehledě na to, že se jich pěkná hromada válela i na stolech. Někteří ze studentů začali dopis číst dokonce nahlas. Pobaveně se smáli a někteří si na Týnu i ukázali.
,,Tak kterýho z těch fešáků sis vybrala, co?" ozvalo se od Havraspárských směrem ke zmijozelskému stolu a komentář byl brzy přebit chechtáním. ,,Vážně jsou na tom finančně tak zle?" Ozvalo se pro změnu od Mrzimorských, kdy tento komentář nezněl zákeřně, ale spíš lítostivě.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86414194107056 sekund

na začátek stránky