| |||
Kopec nad Hagrid. chýší - Astronomie 13.9. Chvíli jsme ještě s Ryanem a Kenjim seděli ve společence a pak jsme se přesunuli zpět na pokoj, abychom mohli domýšlet záludné plány na to, jak naložit s dopisem. Thomas se coural bůhvíkde, takže o našem vymyšleném plánu neměl ani tucha. A těžko říct, jestli do toho budou chtít být se ségrou zahrnutí. Ale neví o co přicházejí! Ten plán byl naprosto geniální a já se nemohl dočkat toho, až se do toho pustíme. Ani jsem moc nemyslel na následky, jaké by to mohlo být. Ale je to jen sranda ne? Neškodný vtípek. Čas uběhl jako voda a brzy přišla řada na to, abychom se přesunuli na astronomii. Cestou tam jsem šel mlčky nad tím vším uvažoval. Zaslouží si něco takového? Přece jen, nikdy nám nic neudělala. Nějaké opovržlivé pohledy se k nám dostávaly vždycky, ale to od všech zmijozelských. Proč nějaký takový dopis nepřišel Wolframovi? Jemu bych takovou lumpárnu provedl mnohem raději. Když dojdeme na místo, profesor už tam čeká a vůbec neotálí. Máme se seřadit do skupinek a najít naše souhvězdí. Otočil jsem se na podpatku a rozhlédl kolem sebe. Oči mi padly na ni. Došel jsem k Helen a jemně se jí zeptal, jestli by nechtěla být se mnou. Trochu provinile jsem na moment pohlédl na její ruce a pak raději odvrátil pohled, abych na to nemusel myslet. Brzy na to jsem řekl i Kayle, aby se přidala k nám, když jsem viděl, jak zoufale očima hledá nějaké volné skupinky. A krátce na to se přidal i Cory. ,,Je to aspoň malinko lepší?" Špitnul jsem směrem k Helen a hlavou pohodil směrem k jejím rukám. Nakonec jsem přece jen i já vzal do ruky obrázek se souhvězdím a snažil se přijít na to, co to je. ,,Takový nesmysl." Blábolil jsem si a šteloval obrázek tak, aby dával aspoň smysl. Jak vůbec patří? ,,Taková užovka." Brblal jsem dál a raději začal listovat v učebnici, abych něco tomu podobného nalezl. ,,Hmmmm." Přejel jsem prstem po řádcích. ,,Vypadá to na souhvězdí jednorožce." Uculil jsem se a pohled mi okamžitě spadl na Coraline. Jednorožci. Její nejoblíbenější stvoření. To mi připomíná, že jsem s ní ještě pořádně nemluvil. Jak se asi má? Musí to být pro ni těžké.. Pokud se naše pohledy střetnou, kamarádsky se na ni zakřením, prstem ukážu na naše souhvězdí a pak si dlaň s napřímeným ukazováčkem zapíchnu do čela, abych aspoň trochu imitoval jednorožce. Co se týče hledání našeho souhvězdí.. (1) Celkem 12. No chvíli jsme po obloze teleskopy pátrali a snažili se naše souhvězdí najít. Nebylo úplně oblačno, sem tam přeběhl nějaký obláček a kus souhvězdí zakryl, ale po době neúspěšného pátrání jsme naše souhvězdí přece jen našli. Další úkol už spočívá spíš v přemýšlení. Zastrčím kapsy do saka a zvednu ramena, aby mi netáhlo na krk. Z úst my vycházel jemný obláček páry. ,,Krvavý měsíc? O tom jsem teda v životě neslyšel. To začnou ze země vylézat mrtví a kostlivci nebo co?" |
| |||
Kopec nad Hagridovou boudou 13. září, pondělí „Zatím se ještě rozkoukávám. Brzy souditi.“ Odpoví Krimmer. Na to už mu nic neodpovím a jen kývnutím hlavy pozdravím ostatní příchozí. Na můj návrh ohledně souhvězdí si vyslechnu buď mlčení nebo krátký souhlas. To už ale teleskopy všichni bloudíme po obloze a snažíme se naše souhvězdí nalézt. Nakonec se nám to menší chvíli přece jen podaří. ,,Pegas je vidět dobře." Přitakám Christianovi a rozhlédnu se po ostatních. ,,Co dostali asi ostatní." Na chvíli se podívám teleskopem znovu na oblohu, abych se podíval po dalších souhvězdích, které mohli dostat eventuelně ostatní spolužáci. Neunikne mi ani Andersonova pubertální poznámka, která mě vlastně ani nepřekvapila. K němu dokonale seděla, občas se choval i vypadal tak, že by ho nejeden zařadil mezi nižší ročníky. Při myšlenkách jsem se na něj také podíval. Automaticky jsem hledal blonďatou hlavu s teen účesem. Na mé tváři se objevil trochu zaražený výraz, když jsem si všiml nových vlasů. To se obarvil během dneška? Byl jsem si jist, že na kouzelných formulích vypadal ještě jako čtrnáctka. Nový účes ti stejně nepomůže, Andersone. Ušklíbl jsem se vůbec nad faktem, že si hlavu barví. Takovou činnost jsem bral jen jako dívčí záležitost. Svou pozornost jsem nakonec přemístil k profesorovi, který začal výklad o Měsíci. Tedy čekal, že výklad začneme my. ,,Nejdůležitější ukazatel je jeho dorůstání a ustupování. Pokud víme datum posledního novu nebo úplňku, můžeme si spočítat, kdy tyto fáze nastanou znovu." Začal jsem krátkým faktem a ukazatelem, který napadne každého. Nevím, co přesně chce od nás slyšet. Jestli nějaké pověsti? ,,Pro kouzelníky je pravděpodobně nejdůležitější krvavý měsíc. Spousta čarodějů a čarodějek se tohoto jevu obává, protože má probouzet neovladatelné síly a umocňovat černou magii." |
| |||
Výuka Astronomie - Na stráni nad Hargidovým příbytkem Všichni studenti Pondělí 13. září S klidným úsměvem sleduji, jak se studenti rozdělí do skupinek a začnou spolupracovat na úkolu, který jsem jim zadal. Klidnou a pomalou chůzí lehce se opírajíc o svou špacírku mezi nimi procházím a sleduji, jak si vedou. "Ach kde jsou ty časy, kdy jsme byli se Siriusem a Jamesem taky takoví studenti a naší jedinou starostí byly lumpárny." Zavzpomínám nostalgicky, když sleduji studenty při práci. Některým se daří více, jiným zase méně. Někteří jsou při určování obrázku a hledání jeho podobizny na obloze úplně ztracení, jiným to jde takřka samo. "Každý jsme nadaní na něco jiného. Je však hezké, že spolupracují a taky se při tom dobře projevuje týmový duch a to, jak se kdo chce zapojit do aktivity, nebo jak si věří." Posuzuji své studenty znaleckým okem. "Ne Patricku, takové souhvězdí opravdu neexistuje." S lehkým úsměvem ubezpečím svého studenta, který mne spíše pobavil, než že by mne rozčílil. Mají to ale nápady. Když se tak procházím a tu a tam poradím studentům trochu s jejich pátráním všímám si těch úspěšnějších. "Tým prefektů si nevede špatně....tým od Acai na tom taky není nejhůře.....Dianina skupina je taky docela úspěšná." Je to sice jen opakování z minulých ročníků, ale i tak jim to trošku zamotalo hlavu. Když vidím, že většina dokončuje svou práci vrátím se za stůl s velkou mapou. "Až to budou odnášet zpátky na astronomickou věž musím jim říct, že mohou užít zmenšovacích kouzel." Napadne mne při vzpomínce, jak se museli chudáci Angela, Rory a Mau nadřít, aby tu všechno dostali a ustavili. "Někdy je však dobré poradit si i bez kouzel." "Táák všichni poznali a našli na obloze svá souhvězdí? Dobře pokud někdo ne najděte si příslušné souhvězdí v učebnici určitě jej poznáte.....to bylo lehké zopakování z minulých ročníků pro začátek. Jsem rád, že jste si něco z astronomie odnesli." Vřele se na všechny usměju a pak pohlédnu zpátky na oblohu. "Pamatujte, když se kdykoli někde v noci ztratíte hvězdná obloha a její znalost vás může z téhle šlamastiky vyvést může nám říci velmi mnoho......nyní se přesuneme k dalšímu objektu, který je dobře vidět na noční obloze." Pohlédnu na měsíc, který krásně svítí. "Do úplňku ještě zbývá čas, ale už ho není tolik." "Měsíc je, jako strážce hvězd, který je vždy hlídá, když vycházejí a zacházejí. Bývá na obloze vidět první a odchází z ní poslední. Povězte mi na co všechno nás může měsíc upozornit a jaké informace nám může poskytnout, které jsou pro nás důležité ať už, jakožto pro lidi, nebo jakožto pro kouzelníky?" Položím svému publiku trošku záludnou otázku na kterou chci vidět, jak hodně budou kreativní. Jsem připraven zajímavou nebo fakta zavádějící odpověď odměnit body pro příslušnou kolej. "A prosím jeden po druhém. Hlaste se, kdo první zvedne ruku má první slovo, přece jen je noc a tak se budeme chovat ohleduplně a ukázněně." Upozorním je ještě s úsměvem na rtech. |
| |||
Hodina Astronomie - Nad Hagridovou boudou hlavně Alastor, Richard, Benjamin, Profesor Lupin a ostatní spolužáci Společně s ostatními mými spolužáky jsem se vydal trochu s předstihem na hodinu astronomie, která dnes probíhala venku na stráni nad Hagridovou chýší. Ruksak se všemi pomůckami jsem měl hozený přes rameno a s lehkým úsměvem na rtech jsem si to mířil ven. Neříkám, že dnešek nebyl náročný, ale noční koukání na hvězdy by mohlo být fajn. Trošku jsem si jen upravil oděv, aby mi netáhlo na krk a rozhlédl se venku po okolí. "Hmm žádné magické světýlka....asi proto jsme si měli vzít hůlky.....ale je to krása." Usoudím pro sebe, když sleduji nachystané pomůcky na hodinu a také oblohu plnou hvězd. Jak se zdá profesor Lupin si objednal ideální noc pro astronomii. Netrvá to dlouho a celá hodina má začít. Popojdu trošku blíže, abych lépe slyšel výklad a bedlivě se snažím si vše zapamatovat. Jakmile nám vše profesor vysvětlí, je načase rozdělit se do skupin. Přelétnu očima rychle dělící se spolužáky a pohled mi utkví na skupince, která se zatím skládá jen z prefektů. Pousměju se a zamířím k nim. "Doplním vám počet ať jsme kompletní." S úšklebkem narazím na prefektský tým a pak se společně s ostatními zaměřím na obrázek na stolku. Oči nám už trošku přivykly tmě, tak to není tak hrozné, navíc je jasná noc, takže lze obrázek rozeznat. Lehce se nad ním nakloním a zamračím se. (4) "Hmmm jo mohl by to být pegas." Potřesu souhlasně hlavou. Sice si nejsem stroprocentně jistý, ale vím, že tohle souhvězdí znám, zvláště, když jsme s tátou občasně koukávali na hvězdy a ten mi vždy vyprávěl, která je která. Samozřejmě měl jsem pár oblíbených a bohužel tahle mezi ně nespadala. Stejně, jako Richard i já se jmul dalekohledu a začal jsem hledat pegase na obloze. Občasně se mi zdálo, že už vidím některou ze správných hvězd, ale nedařilo se mi je posbírat na obloze do správného obrazce. (4+5+5+5 = 19) Nakonec jsem však přesvědčen, že se nám podařilo najít souhvězdí na obloze úspěšně a dokonce celé. "Fakt hezky dneska září. Docela dobře se hledaj, ač ta poslední hvězda se nějak schovávala chvíli za mrakem." Zasměju se na své kolegy a pak se rozhlédnu kolem, jak jsou na tom ostatní spolužáci a zdali už všichni splnili svůj úkol, nebo jsme první. Snad jsme, jako prefekti neudělali příliš velkou ostudu. |
| |||
Astronomie - Kopec nad Hagridovou chýší Benjamin, Noelle, Erika, Wolfram Byla jsem sama na pokoji a hrála si s Mr. Sweetym. Většina spolužáků byla ve společenské místnosti. Nebýt toho, že jsem zaslechla Benjamina, jak svolává lidi na odchod na hodinu astronomie, asi bych tam ani nepřišla. Úplně jsem se ztratila v myšlenkách a vůbec neměla pojem o čase. Vlastně jsem na celou astronomii úplně zapomněla a nejraději bych už šla spát. Ale obloha je dnes hezká tak jsem se rozhodla, že se překonám a přidám k ostatním. Je to vlastně povinná hodina, takže co jiného mi zbývá. Když ta postel je tak pohodlná a už zahřátá. No co už. Když jsme dorazili na kopec profesor i ostatní už tam byli. Máme se rozdělit do skupinek. Super, vůbec nevím za kým jít. Naštěstí za mnou přišla Noelle a pak se přidali i Erika a Wolfram, takže jsem vlastně nemusela nic řešit. No na první pohled jsem v našem nákresu vůbec nic neviděla. Nějaké W. Může to být cokoliv. Ráda bych věřila tomu, že je to jednorožec, jak naznačil Wolf, ale i když je vidím skoro ve všem tak v tomhle rozhodně ne. Asi budu souhlasit s Erikou. Nic jiného mě totiž nenapadá. A navíc když se podívám na oblohu, která je sice jasná, vidím jen spoustu zářících hvězd, ale žádné vhodné seskupení pro náš úkol. Když se rozhlédnu po ostatních ze skupinky, tak se mi zdá, že nejsem jediná. Všichni žmouráme na oblohu, ale nikdo z nás není schopný ukázat na naše souhvězdí ať už je to co je to. Můj hod: 2 Součet: 8 |
| |||
Spoločenka --> Kopec pri Hagridvej chajde - Astronómia Hlavne Siník, Bendžž, Becc, Ryan, Acai Po tom, čo po Bendžim naozaj letí chlebíček je naša metlobalová schôdzka viac-menej oficiálne ukončená a keď sa ku mne Acai otočí a dostanem pochvalu, spokojne sa usmejem. Popravde, je to celkom zábava, šéfovať. Uškrniem sa a keď sa zdvihne s cestou do spŕch, pripomenie mi že ja som bola ešte pred večerou celkom slušne upotená a asi by sa mi tiež hodilo dať si sprchu, preto sa k nej pripojím. Po ceste sa zmením späť, keby som náhodou mala stretnúť nejakého profesora, hlavne McGonagallovú, aby nebol prúser, ale farbu vlasov si nechám. V sprche však strávim kratšiu dobu ako Acai, ktorá vyzerá byť stratená v myšlienkach. Aj keď sa prezlečiem do čistej košele, tú Bendžiho si nechám v svojej skrini- bola naozaj pohodlná. Na uniformu natiahnem čierny kožák a vzhľadom na pokročilú hodinu a jesenné počasie si na hlavu narazím sivú čiapku. Keď zbadám v spoločenke, že väčšina spolužiakov má čosi v ruke, spomeniem si že treba aj nejaké pomôcky a zbehnem po ne ešte rýchlo späť do izby. Nechám sa našim prefektom už potom vyhnať na hodinu, a kupodivu mi stretnutie s Filchom ešte zlepší náladu. Aj napriek tomu že bolo jasne vidno že nám neverí, nechal nás ísť keď mu Bendž prisvedčil že ideme a hodinu...možno ako prefekt bude vedieť aj lepšie oklamať Filcha, pre budúce prípady. Na astronómiu idem ešte s dobrou náladou z vydareného večera, neskorý príchod Benjamína zabudnutý. Nemôžem povedať že by som len tak vedela voľným okom rozoznávať súhvezdia- všetko to boli pre mňa len nádherné, svietiace, fascinujúce malé bodky svetla na čiernej oblohe. Všetko okolo nich bola kopa unavujúcej teórie, ktorú bolo treba napchať do hláv, a rozdiel od ostatnej teórie mala ale táto krásne prevedenie. Nočná obloha sa mi vždy páčila. Preto aj teraz vyvrátim hlavu dozadu a kým nezačujem Lupinov hlas, len tak s úsmevom čučím dohora. Študent z inej fakulty? Ooooh no jasné, Sin, konečne sa s ňou budem môcť dohodnúť kedy by mala zajtra čas a prebrať... Vrátim hlavu do normálnej polohy, no to ma už zozadu objímu dve štíhle ruky. Doširoka sa usmejem. To si píš že si! Otočím sa k nej keď povolí objatie a venujem jej jedno poriadne spredu. Neboli sme spolu stále ako dva cecky, keďže sme boli každá z inej fakulty, ale keď už prišlo na to že sme mohli niečo robiť spolu, vždy som po tom skočila. Nehovoriac o tom, že Sin sa občas vyrukovala s prekvapením. Stihla už dnes ísť do Rokvillu? Pána, ako? Pochybovala som že Achilles by aj bez medzizastávky stihol otočiť cestu domov a späť tak rýchlo. Namiesto polemizovania o tom ako sa ocitla v Rokville sa ale venujem dôležitejším veciam. Darček? Je to sladkosť? Vyrabovala si pre mňa medové labky? Chmatnem ju za ruky a otočím ich dlaňami hore, akoby mala niečo schovávať tam, oči mi svietia skoro ako hviezdy ktoré máme dneska pozorovať. S očakávaním na ňu hľadím, kým nepovie že mi t nedá tu. Aww, no taaak, čo také to je že mi to nemôže dať teraz? A kde mi to chce dať? Hiii...chce zostať po večierke kdesi mimo fakulty? Ten nápad ma nadchne. Dám polnočné rande v nejakom tmavom kúte hradu? Nadvihnem obočie a s úškrnom si pomädlím ruky. Pery sa len roztiahnu ešte viac, keď sa spýta čo som robila celý deň, a ja sa opriem o jej rameno a s tvárou blízko jej vydýchnem: Sexovala som. Čo ty?, pričom ani nemrknem aby som zachytila jej reakciu a úplne na mne vidno očakávanie aspoň nejakého šoku nad touto informáciou, ktorou som ju chcela navnadiť na polnočný pokec. To sa k nám ale už pridá Becca s Ryanom, a tak sa od nej odtiahnem so šialene natešeným úsmevom. Keď sa dostanem k obrázku súhvezdia, musím uznať že myš to naozaj pripomína. Potom ho otočím doprava, na stojáka. Aha, pozrite, to je roh! Viete, taký z ktorého sa píjava pivo. Nečakané že nájdem spojenie s alkoholom. Becca má v rukáve ale asi najpravdepodobnejšiu možnosť, a zatiaľ čo berie do ruky ďalekhľad, ja sa snažím to nájsť voľným okom. (2) |
| |||
Jezero ---> Společenka---> Kopec nad Hagridovou chýšíBarbara, Cass, Naira, Noelle a ThomasPondělí 13. září Trávení času s Noelle a bráchou u jezera a tlachání o všem možném bylo velice příjemné, ale nějaké zpestření programu nikdy není na škodu. „Jak neiniciativní? Znám tě až moc dobře, aby mi bylo jasný, že když něco navrhnu, tak budeš brblat a dupat jak malej, že tůto se ti nechce a že támto je trapný… a kdesi cosi,“ rýpnu si do bratra, protože přesně takhle to je. Jediný důvod, proč tak často protestuje, je ten, že to navrhuju já, kdyby něco takového navrhl on tak, je to nejvíc cool nápad na světě. Typický! |
| |||
U jezera-->Společenka-->Pozemky (astronomie)Didý, Noelle, Patrick, David, TýnaPondělí 13.9. „Já mám zase něco vymýšlet, jo? Hrozný… vy ženský jste tak neiniciativní. Kašleme na to, taky nemám nápady… pojďte jen tak lenošit.“ Nakonec se s námi Noellerozloučí a tak vyrazíme taktéž k hradu. Už skoro slyším ségru, jak začne nadávat, že má hlad, jen co přijdeme do společenky, ale rozhodnu se to nekomentovat. Chvilku času zabiji ve společence konverzací s několika čtvrťačkami a nakonec nás stejně vyzve Chris, abychom konečně vyrazili. Když dorazíme k lesu, protočím okamžitě oči v sloup, když se dozvídáme, že zase nebudeme se ségrou spolu. O to víc mě namíchne, když nakonec skončím se dvěma kluky z Havraspáru. Co je tohle za spravedlnost? Kašlat na to… stejně se Didý chce cukrovat s Cass a u toho asi být nepotřebuji. „Zdarec, děcka.“ Obdařím úsměvem své kolegy pro tuto seanci a podívám se na to souhvězdí. Ne, v tomhle nic nevidím. „Souhlasím s vámi oběma. Ty máš asi pravdu, Týno… tedy, věřím ti. A ty máš taky pravdu, Patricku, vypadá to… no, takhle bych to neřekl… ale budiž. Kdes vlastně nechal vlasy?“ Ani jako nějaký hledač na obloze bych se rozhodně nenazval. Ale i tak, možná tuším, kde hledat… takže průměr (3)? „Bože, tohle fakt netuším, k čemu je. Proč raději nespíme v tuhle hodinu?“ poznamenám potichu tak, aby to slyšeli jen kolegové. Ale je fakt, že význam astronomie mi nějak uniká. Až si budu vybírat, co na OVCE, tohle je jasný kandidát na stoprocentní odmítnutí. Stejně nemám moc tušení, co budu dělat… No, tak stejně bude prý letos nějaká profesní poradna. |
| |||
Nepoužívaná učebna-->Viadukt-->Společenka-->Pozemky (astronomie)Dee, Richard, Christian, BenjaminPondělí 13.9. Krásný večer s krásnou dívkou. Mám co dělat, abych se neculil jako blbec. I tak si u viaduktu připadám, jako bych byl nejšťastnější chlap na světě. Bohužel, vše končí a ručičky hodinek se překryjí u desítky. Doprovodím Dee na koleje a poté pomalu vyrazím po chodbách zpět. Cestou upozorním několik prváků, že už by měli být na pokojích, ale více to neřeším, vždyť je to jen minutka, se stane. Dorazím na koleje a dojdu si do pokoje pro vybavení na večerní hodinu. Nelením a započnu opět číst. Tentokrát čtu červený zápisník od profesora Lupina. Jakmile zbývá do hodiny dvacet minut, rozhlédnu se po spolužácích. „Čas vyrazit, že?“ Nevím, jestli je nutné jít ve skupině, ale jak známe Filche, tak asi ano. Přeci jen jsem nyní prefekt a je mou povinností zaštítit přesun na hodinu, která probíhá v rámci večerky. Poslechnu si profesorův výklad a poté už se rozhlížím, s kým bych asi šel do dvojice. Chtěl bych hned vyrazit za Dee, ale teď bychom se asi jen zbytečně rozptylovali. Naštěstí není moc nad čím přemýšlet, neboť mě ihned oslové Richard. „Neboj, přežiji to,“ odpovím s lehkým úsměvem. „Zatím se ještě rozkoukávám. Brzy souditi.“ Nakonec se k nám připojí i dva zbylí prefektové a já si vzpomenu na Inglorious Basterds: „Das ist ein Offiziers-Tisch”. Ani netuším, proč mi tato německá fráze uvízla v hlavě i přes to, že si německy sotva zvládnu říct o oběd. I tak, geniální film. „Ahoj,“ pozdravím stručně své kolegy a poté se zahledím nejprve na kartičku a následně na oblohu. Souhvězdí Pegas. Mlčením projevím svůj souhlas s Richardem a zahledím se na oblohu. Pokud vím, tak se má nacházet v relativně prázdné oblasti, takže by nemělo být moc těžké ho najít (5). Navíc si pohotově najdu v učebnici, že je pro jeho pozorování vhodné období, a že se nachází na opačné straně od polárky, než velký vůz. Doopravdy nechápu, jak v tomhle mohl Ptolemaios vidět okřídleného koně. |
| |||
Dívčí pokoje > hodina astronomie Když konečně nastává čas poslední vyučovací hodiny v tomto dni, zaklapnu knihu a začnu se připravovat. Teleskop, brk i pergamen nahážu do kožené taštičky a obléknu se. Ostatní spolužačky už pomalu odcházejí, takže je nejvyšší čas abych šla i já. |
doba vygenerování stránky: 0.84655094146729 sekund