Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Domenico Conte - 02. října 2017 17:35
9508.jpg

Jezero >> Pokoj >> Kopec nad Hagridovou boudou


Helen, Maureen, Nicolas, Samantha
13. září, Pondělí



Zdálo se, že Helen si našeho tichého soupeření buď nevšimla, nebo ho přecházela taktním mlčením. To první by nejspíš bylo příjemnější, protože by to znamenalo, že jsme v našich kreativních způsobech byli naprosto přirození. Upřímně by mi ale bylo docela jedno, kdyby naši hru odhalila. Zrovna Helen jsem vždy pokládal za svou dobrou přítelkyni. Mé úmysly s ní byly od základů nevinné a to bez ohledu na to, co má nebo nemá s Richardem. Nevím, jak to má Nicolas, ale nikdy jsem si nevšiml, že by se jeho pozornost ubírala jejím směrem. Proto byla celá tahle situace vůbec možná. Být to dívka, o kterou by jeden z nás měl vážnější zájem, nebylo by to tak příjemné.
Při zdokonalování svého umu v hodu šutrem jsem naslouchal vyprávění svých společníků. Objektivně mohu říct, že jsme si každý užili prázdniny po svém. Florida, Itálie nebo Egypt, všechno má svůj půvab a kouzlo.
„Babča se má dobře. Přijde mi, že je rok od roku aktivnější. Být na tom v jejím věku stejně, tak si pískám.“ Ujistil jsem Helen a pak se jen zašklebil na Nicolase, když se ho snažila utěšovat. „Jo, Nicku, však ona už se nějaká najde.“ Přidal jsem se, ale v mém případě se absolutně nejednalo o povzbuzení. Vlastně pochybuji o tom, že by to tak pochopil i od Helen. Být to já, tak by mi chvilku trvalo, než bych to rozdýchal. Vlastně jsem rád, že se téma nedotklo mého milostného života, protože to ještě není něco, co bych chtěl rozebírat. Z prázdnin je to pořád ještě dost čerstvé. V tu chvíli jsem si z toho ale nic nedělal a zvesela se na Nicolase poškleboval a to i ve chvíli, kdy Helen půjčil své sako. Protočil jsem nad tím oči tak, aby si toho Helen nevšimla. Vejtaha.
„Nijak zvlášť. Určitě se ti to jen zdá.“ Odpověděl jsem Helen pobaveně, když ho začala za jeho extrémní pozornost chválit. To víš, že jo. Už tak se divím, že se s tím egem vejde do dveří, ještě ho tu budu vychvalovat.
Úsměv mi zamrzl až v momentu, kdy se Nick snažil vyjádřit svou účast tím, že Helen ponoukl ke zpovědi. Bezmocně jsem sledoval, jak se její uvolněný výraz postupně vytrácel, dokud nás oba úplně neodstřihla. S tvrdohlavostí, kterou v Bradavicích oplývá až příliš dívek. Tolik k mému plánu ji přivést na jiné myšlenky. Tiše jsem si povzdychl. Jsem si jistý, že Nicolas to myslel dobře a snažil se pomoct, ale právě v ten moment toho víc zkazil, než vylepšil. Helen znám. Znám ji velmi dobře. Dost možná jsem i jediný, kdo to na téhle škole může říct, a proto vím, že s ní se musí jednat opatrně a se svatou trpělivostí.
„Souhlasím. Měli bychom jít.“ Protáhl jsem se a opět Helen nabídl rámě, abychom se bezpečně přepravili z pozemků na kolej. Po celou cestu jsem se k tomu tématu nevracel. Nehodlal jsem o tom s Nicolasem mluvit před ní. Nebylo by to příjemné ani jednomu z nich. Počkal jsem s tím až do pokoje, kde jsme s Nickem měli soukromí.
„Promiň, že to řeknu, ale seš vůl. Co tě to napadlo, po ní něco takovýho chtít? Nevíš, co znamená TPO?“ zakroutil jsem hlavou v momentu, kdy se za námi zavřely dveře. Volím upřímnost. Nehodlám mu mazat med kolem huby. „Nenapadlo tě, že to může být něco tak osobního, že by o tom prostě nechtěla mluvit? Kor před někým s kým se v podstatě skoro nebaví.“ Upřesnil jsem, aby bylo jasné, že mluvím o něm, zatímco jsem si do tašky strkal pomůcky na hodinu. „Kdybys byl holka, tak se vsadím, že by tě bez přemýšlení poslala do prdele.“ Zasmál jsem se. Nikdy mě nepřestalo udivovat, jak strašně odlišně se Helen chovala, když kolem nebyl žádný kluk (nebo si to myslela). Přes sako jsem si vzal ještě kabát, abych tam venku neumrznul, a na Nicka jsem se škodolibě zakřenil. „Každopádně díky. Vypadá to, že díky tobě jsem tohle kolo vyhrál.“ A dřív, než mi stihl odpovědět nebo po mně něco hodit, jsem se se smíchem vytratil z pokoje.
Před holčičím pokojem jsem si počkal na Helen, abych jí mohl zabavit věci, protože jí odmítám dovolit, aby se s tím tahala, když má zmrzačené ruce. Společně s ní se pak vydám zpět na pozemky, kde nás čeká hodina Astronomie. Jeden z mála předmětů, ve kterých jsem naprosto plaval. Bylo by samozřejmě lepší, kdybych svou neschopností nemusel nikoho obtěžovat, ale profesor trval na skupinkách, takže jsem neměl moc na výběr. Nejdřív jsem ale Helen doprovodil k jejímu stolu, kde jsem jí odložil věci.
Nakonec jsem skončil ve skupince s Mau a Sam, což byla na jednu stranu výhra. Mau tyhle hodiny vždycky bavily a Sam… no, ta je přeci z chytré koleje. Postavil jsem se mezi ně, ruce zarazil do kapes a trochu jsem se přikrčil, jako bych se schovával před větrem. Úmyslně jsem tím ale nenásilnou cestou snižoval výškový rozdíl mezi mnou a mými společnicemi.
„Dámy.“ Pozdravím obě holky a s mučednickým výrazem zamžourám na obrázek. Nemám tušení, co to je. Vůbec nic mi to neříká a je jedno, jak moc se nad tím zamýšlím, protože i po pár dnech by mi to přišlo jako nesmyslné klikyháky. Maureen je naštěstí pohotovější, s čímž jsem tak trochu počítal.
„Malý vodní had? To sis teď vymyslela, že jo. Hele, jestli nevíš, tak to stačí říct, já se na tebe rozhodně zlobit nebudu.“ Škádlivě se na ni zakřením, ale nakonec se stejně chopím teleskopu, abych toho hada mohl najít. Je malá šance, že by se skutečně pletla, natolik věřím jejímu úsudku. A znalostem. Hlavně těm.
„Bylo by to o mnoho snazší, kdyby ty tečky byly spojené i na nebi.“ Poznamenám spíš sám pro sebe, když marně bloudím po hvězdné obloze. „Víte, co mám rád na Astronomii? Když se hodně snažím, najdu to souhvězdí úplně všude.“ zašklebím se dost potichu, aby to slyšela jen Mau se Sam. Nebaví mě to. Navíc pociťuji, že jsem plný energie a stát na jednom místě je to poslední, co by se mi nechtěl. Takže po pár minutách bezcílného bloumání, zamířím teleskop na Sam, zatím co do něj stále zírám. Takhle zblízka vidím velký kulový, ale to mě nezastaví. „Teda Sam, budeš mi muset říct, jakou používáš kosmetiku. Takhle čistou pleť jsem neměl ani jako mimino.“ Skoro jí dalekohled přilepím až na tvář, než se se smíchem vzdálím a teleskop odložím. Místo toho si otevřu sešit, abych zjistil, jestli jsme si o tom už třeba něco neřekli. Mohla by tam být alespoň nějaká nápověda, kde to souhvězdí hledat.

1 + 2 -> Ani tím druhým hodem jsem to moc nevylepšil, sorry :D
 
Rory Callaghan - 01. října 2017 23:37
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Astronomická věž --> Kopec u Hagrida --> Ložnice havraspárských --> Kopec u Hagrida


Pondělí 13. září
Angela, Lupin, Mau, Marie, Kayla, Sam, Patrick, Deirdre, Acai + ostatní

Díky tomu, že se Lupin rozhodl naše kolektivní porušení školního řádu zamaskovat jako výpomoc profesorovi, si pár z nás může cestu na školní pozemky a zpátky užít dokonce několikrát. Jednou máme společně s Mau a Angelou tu čest plahočit se s teleskopy, mapami, stolky a bůhvíčím ještě, a to z Bradavic až za Hagridovu boudu.
Tedy, ne že by mě astronomie nebavila, ale člověk si to občas rozmyslí, když pak s sebou musí několik set metrů tahat mosazné krámy, až má pocit, že mu upadnou ruce. Proč že nemůžeme prostě zůstat na věži?
Na druhou stranu, měl bych být rád, že to skončilo jen takhle. Já osobně už se s body, o které jsem Havraspáry připravil, blížím k pětistovce. Opravdu nerad bych to tam dotáhnul ještě letos v září.

Když konečně všechny věci vyneseme z budovy a rozestavíme, kde nám profesor určí, propustí nás Lupin s úsměvem, ať si ještě doběhneme pro pomůcky vlastní. Od kopce se ale vracíme už jenom s Mau. Angela měla dost duchapřítomnosti na to, aby si je s sebou zabalila už předtím, takže si celou jednu cestu tam a zpátky ušetří.
Ale já mám procházky po školních pozemcích rád. Obzvlášť brzo ráno, nebo takhle pozdě večer (a to je ten problém, protože takhle pozdě znamená po večerce, a i když školní řád porušuju fakt nerad, občas si člověk prostě… nemůže pomoct. Kdybych měl spočítat, kolikrát mě takhle Filch nebo paní Norrisová nachytali, jak bloudím po hradbách s foťákem v ruce…). Líbí se mi ten čerstvý vzduch – v Dublinu ho nenajdu. Líbí se mi ty zelené kopce poseté neopracovanými kameny, líbí se mi noční obloha, líbí se mi černý obrys Bradavic, líbí se mi křivý horizont špiček stromů ze Zapovězeného lesa. Líbí se mi ta romantika. Líbí se mi to ticho.
Už z toho důvodu jsem prakticky celou cestu zpátky zticha, vnímaje jen ten klid, který se kolem nás rozprostírá. I Mau se rozhodne mlčet, za což jsem rád. Aspoň nic neruší moje rozjímání byronského básníka cestou zpátky.

Rozdělíme se až na půli cesty mezi společenkami Havraspáru a Mrzimoru. Ve společenské místnosti se příliš nezdržuju, jen stihnu zaregistrovat Sam s Kaylou, jak něco se smíchem provádí Patrickovi, ale kromě letmého pozdravu těm třem moc nevěnuju pozornost. Projdu okolo nich na pokoj, kde si do tašky s foťákem přibalím i vlastní teleskop, učebnici a mapu. Než vyrazím zase zpátky k Hagridově boudě, zalovím ve změti zmačkaného oblečení, které se mi válí ladem pod postelí, jak mi upadlo od ruky při vybalování, a po chvilce beznadějného pátrání z ní vytáhnu vlněný rolák a parku. Do obojího se rovnou navleču, načež vyrazím po schodech dolů a ven z budovy. Už takhle byla venku docela zima, hlavně na věži, kde k tomu ještě celkem profukovalo a – jestli se při pozorování hvězd zdržíme, mohli bychom pěkně promrznout.
Teda. Nejsem žádná rosnička, ale jestli jsem se něco za ty roky focení naučil, tak to, že potulovat se venku jenom s foťákem kolem krku a tlustou bundou v ruce je daleko lepší, než se nepotulovat nikde s ničím, protože mě skolila chřipka. To jenom tak pro upřesnění.

Díky tomu, že se po cestě už nikde moc nezdržuju, jsem na hodině překvapivě mezi těmi prvními. Vydám se k nejbližšímu volnému stolu, který až do mého příchodu okupují jenom holky: Deirdre, Marie a… Acai.
Ahoj.
Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že jsem to neřekl nahlas. Naprázdno mávnu na pozdrav svému novému kolektivu, ale než bych se s setkal očima, radši pak zabodnu pohled střemhlav do mapy. Tak jo, Callaghane, soustřeď se teď na to, co a ne koho máš dělat, co ty na to?
Pořád si nejsem jistý, jak se k té situaci postavit. Jak se mám postavit k tomu, že spolužačka, se kterou jsem dodneška prohodil jen pár slov, mě jen tak bez varování začne líbat jak smyslů zbavená? A protože je pro mě fakt nejjednodušší se k ní nestavět nijak, nahodit poker face a předstírat, že se nic nestalo, dělám přesně tohle. A to i přesto, že i přes veškerou mou snahu se mi myšlenky stáčí jinam. Konkrétněji řečeno tak trochu dolů a do strany, k záplavě tmavých vlasů a představám o pláži poseté vylovenými mušlemi. Proč nic neřekneš?

Očima chvilku jen mlčky těkám mezi oblohou a mapou ve snaze srovnat si myšlenky a soustředit se na Lupinův úkol. Nejde to snadno (3). A zdá se, že i přes Acainu snahu na tom náš tým není o moc líp. Kdykoliv se podívám na oblohu, začnou mi hvězdy nesrozumitelně tančit před očima (rovnejch 10, hergot krucinál).
„Je mi líto,“ vzdychnu po chvilce v odpovědi na Mariinu otázku, a svůj tón doprovodím omluvným pokrčením ramen. „Drak se na podzim hledá špatně. A já se nějak… nějak se na to nedokážu soustředit. Vidím akorát velký kulový.“
Za celou dobu, co mluvím, se dívám všude možně (hlavně na oblohu, v poslední naději, že se před mýma očima Drak zničehonic objeví), jen ne na svoje spolužačky. Pro jistotu se vyhýbám pohledem všem třem.
 
Benjamin Hunt - 01. října 2017 20:20
bezc4648585.jpg

Astronomie – Na kopci u sluneční zahrady



13. září, pondělí večer




Mrzimorští, prof. Lupin, poté Al, Chris a Richard

I když se mi v zajetí mrzimorské společenky a jednotného tématu famfrpál velmi líbilo, musel jsem zavelet, jakmile se blížila jedenáctá hodina. „Musíme vyrazit,“ podotkl jsem. O nějakém velení přímo řeč nebyla. Sám jsem si ještě skočil do pokoje pro tašku, do které jsem spěšně naházel vše potřebné a příliš nesledoval, v jakém stavu se dané věci nacházejí.
„Tak, jsme všichni?“ letmo jsem přelétl pohledem své spolužáky a když se neozvaly námitky, vyrazili jsme společně na místo určení, tedy kopec nad Hagridovou hájenkou.

Nebyli bychom to ale my, aby se něco po cestě nestalo. To když nám cestu zastoupil Filch, očividně natěšený, že nás načapal při pořádném zločinu. To bychom se ale snažili snad být méně nápadní, ne? Snažil jsem se ho přesvědčit, že jdeme na hodinu, ale i když nás nakonec pustil ze svých spárů, moc důvěry jsem v jeho tváři neviděl. Možná to měl vrozené, možná za to mohl můj arogantní úsměv.

Pak už jsme dorazili na místo. Byla krásná noc, hvězdy, kam se člověk podíval, i když sám jsem byl spíš jen jejich laický obdivovatel. Astronomie pro mě zůstávala trochu španělskou vesnicí. Co jsem ale podcenil, byl chlad. Nedal jsem to najevo, ale tu a tam jsem musel zatínat zuby a v duchu si nadávat, že jsem si nevzal něco teplejšího. Jestli nastydnu, tak mě Alex opravdu zabije... I když toho jsem se bál méně než skutečnosti, že bych mohl chybět na famfrpálu.

Ani nevím, jak se to stalo, ale po Lupinově proslovu jsem skončil ve skupině se samými kluky a vlastně se samými prefekty. Lehce jsem se uchechtl, ale nahlas jsem nic nepoznamenal. Ještě by mě prozradil roztřesený hlas.
Raději jsem se zaměřil na obrázek, který Richard otočil. Jen jsem mu koukal přes rameno, ruce jsem dál ohříval v kapsách kalhot.
„Jo, asi jo,“ potichu jsem konstatoval, ale popravdě jsem poznal jen Velký a Malý vůz a uměl najít Severku. Na tohle bych zrovna holky balit nemohl... K dalekohledu jsem se nehrnul, musel bych vyndat ruce z kapes, a to se mi upřímně moc nechtělo.


(5)
 
Maureen Rott - 01. října 2017 20:11
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Astronomická věž -> Kopec nad Hagridovou boudou -> Pokoj -> Kopec nad Hagridovou boudou


Acai, Rory, Domenico, Sam, Lupin


13. září
Pondělí



Na Roryho otázku jenom neurčitě pokrčím rameny. “Vzpomněla jsem si, že si musím ještě něco zařídit.“ Na chvíli zmateně zírám na něj a on na zase mě, protože ani jeden nevíme, proč je ten druhý zrovna na Astronomické věži. “No… nemá tu být hodina?“ Vzápětí mě ale ujistí Lupin, že moje myšlenky byly špatné a v tom případě jsem vlastně právě porušovala školní řád. A já si to kolem něj jenom před pár minutami v poklidu kráčela a ještě ho pozdravila, jakoby nic. PANEBOŽE, ODPUŠŤ MI MÉ HŘÍCHY!
“Ježiši, já myslela, že je tu hodina. Vážně jsem nevěděla, že tady není, jinak bych sem samozřejmě nešla. Ne, vážně! Určitě! Dobrovolník? Jistě, jistě, samozřejmě, vlastně proto jsem sem šla, že jo, pomáhat Vám s přípravami na hodinu, můj prvotní účel, tak!“ Už někdy v první čtvrtině jsem si uvědomila, že hrozně blábolím, ale nemohla jsem to zastavit. Vodopád slov se ze mě řinul a já nevěděla, jak nejlépe to utnout a tak jsem se zamotávala čím dál víc. Naštěstí Lupin patří k těm chápavějším profesorům. Poslušně tedy nakonec sesbírám veškeré pomůcky, na které ukáže, a snažím se přitom nic nerozbít, protože pak už by mi tuplem nemusel tenhle výlet vyjít.
Nakonec se nám podaří bez jediné nehody dostat z Astronomické věže až na kopec. Málem bych se plácala hrdě po ramenou, že jsem Lupinovi nezničila jediný teleskop a nepotrhala žádnou mapu. Pak nás profesor pošle pro vlastní věci. Vydám se tedy zpátky po boku Roryho, ale vypadá víc mimo než obvykle (kdo by se divil) a tak s ním jdu jenom v družném tichu. Když se naše cesty rozdělují, pouze se s ním rozloučím a mířím na dívčí mrzimorský pokoj.
Ve společence ještě stále probíhá debata v plném proudu, nechci je rušit, a proto si to zamířím rovnou do pokoje a jsem přitom tichá jako myška. Přes uniformu si natáhnu o dvě čísla větší mikinu a pro jistotu ještě bundu sportovního střihu bez kapuce, aby mi náhodou nebyla zima. Do rukou pak vezmu velmi opatrně svůj chatrný teleskop a zbytek věcí jako mapu, sešit a psací potřeby naházím do batohu, který si hodím na záda.

Na kopec pak dorážím mezi prvními a čekám, až hodina začne. Po chvíli se ke mně připojí Acai. Jenom neurčitě pokrčím rameny, rozhodně jí nebudu vykládat, jak jsem měla v úmyslu něco vypáčit ze zmateného Roryho. Bohužel mé plány byly přerušeny. “Tak různě, pomáhala jsem Lupinovi s přípravou hodiny. Vážně… pomáhala, nula rozbitých věcí.“ Div se hrdě nepoklepu na hrudi, když jí to oznamuji.
Chtěla jsem být ve skupince s Acai, ale opět se musíme rozdělit mezi ostatní koleje. Pokud se mnou nebude Malfoy, můžu říct, že budu ta nejšťastnější na světě. Skončím ve skupině s Domem a Sam, sice jsme jenom ve třech, ale spokojenější snad být nemůžu.
“Ahoj vy dva.“ Pozdravím je s energickým úsměvem. Vůbec mi nevadí, že už je pozdě, Lupinovy hodiny byly vždycky fajn. S dovolením odkryji obrázek na stole a chvilku dolám v paměti, kde jsem tohle viděla. Protože jsem si jistá, že určitě něco takového někde bylo. Zamyšleně přitom poklepávám prsty do stolu a zírám soustředěně na obrázek.
A pak mi svitne a já vítězně lusknu prsty. S úsměvem se otočím na ostatní. “Malý vodní had. Stopro!“ Jsem o tom přesvědčená, protože jsem ho viděla v učebnici. Bohužel už si ale nevybavuji, kde bychom ho asi tak mohli najít.
“Teď už ho jenom najít.“ Usměji se na oba a sama se skloním ke svému teleskopu, abych mohla započít v lovu.


(6)


 
Marie T. Sedzikowská - 01. října 2017 14:29
65465nn1898.jpg

Dívčí ložnice → Na kopci u sluneční zahrady

13. září, pondělí



Dee, Acai, Rory, ostatní

Málem se mi podařilo zaspat. Válení se po dobré večeři v posteli jen tak nebyl asi ten nejlepší nápad, protože jsem usnula téměř okamžitě. Probudil mě hlavně ruch kolem mé postele, jak se holky chystali na noční hodinu astronomie.
Rychle jsem se vyhrabala z postele, hodila na sebe plášť, aby mě venku nebyla příliš velká zima, posbírala všechny nutné pomůcky k hodině a vyrazila jsem, abych chytla ostatní, kteří společně s prefektem odcházeli na hodinu.
Samozřejmě, že jsme museli školu nyní opouštět ve špalíru a pod jejich vedením – večerka byla už dávno za námi, a i když si hodinu naplánoval samotný profesor Lupin.
Skrytě jsem zívla a ospale jsem zamrkala na oblohu nad sebou, která bude učebnicí nadcházející hodiny. Nevypadala úplně špatně, tak jsem doufala, že všechno půjde hladce.

Zůstávala jsem stát s ostatními nebelvírskými spolužáky a naslouchala slovům profesora, kterými započal hodinu. Rychle jsem znovu očima překontrolovala, zda jsem si s sebou v tom shonu vzala všechno, pak můj pohled přelétl k nachystaným stolkům.
"Copak asi na nich bude?" napadne mě zvědavě a odpověď na sebe nenechá dlouho čekat.

Spolužáci se začínají dělit na skupinky a já spatřím Dee, jak ke mně míří a na obličeji se mi objevil široký úsměv. Pracovat s Dee bude fajn.
"Ahojky, samozřejmě," přikývla jsem nadšeně a následovala jsem ji k jednomu ze stolků.
Začala jsem studovat obrázek na něm položený, na okamžik vyrušena příchodem Acai, která spolu s Rorym zkompletovala naši skupinku.
"Hoj i tobě," vrátím jí ležérní pozdrav, aby moje pozornost opět sklouzla k zadanému úkolu.
Acai začne něco ohledně souhvězdí nadšeně vyprávět, což je super….protože já jsem na stejné lodi s Dee, protože vidím velké kulové.
Všechny ty body, všechny hvězdy se mi pletou dohromady, vidím jen změť teček.

"Omlouvám se, ale vzdávám to. Pořádně nic nevidím. Co ty, Rory, zachráníš náš?" obrátím se na spolužáka.

(1)
 
Rebecca Eliah Riel - 01. října 2017 13:00
becca227200.jpg

Stáje -> Hodina astronomie

Pondělí, 13. září


Cass, Sinestra, Alex, Ryan + ostatní

Cassandra se zcela očividně snaží zamluvit odpověď na moji otázku, takže jen přimhouřím oči, abych jí dala najevo, že mě teda neoblafne. Rozhodně bych se to z ní pokusila vypáčit, kdyby se Cass nepodívala na hodinky a nevyjekla. "Sakra," řeknu a přestanu zaplétat copánky. Když se zvedám, trochu mi na seně ujede noha a já znovu spadnu na zadek. "Nemůžu jít, jsem opilá," pronesu teatrálně, než se konečně postavím na nohy a se smíchem následuju Cass na hodinu.

Jsme na hodině poslední, ale jsme tu a to se počítá! Společně s Cass si i já půjčím pomůcky, protože jsme celé volno proválely ve stájích. Kazím ji. Už se těším, že jí místo čumění na oblohu budu i teď zaplétat copánky, ale Lupin se rozhodne, že se musíme zase smíchat. V duchu profesory podezírám z toho, že mají škodolibou radost, když nás nutí se rozdělovat.

"Ne, že si je rozpleteš!" varuju Cass, než se vydám ke stolu, kde už sedí Alex se Sinestrou. "Můžu?" zeptám se a chci si sednout vedle Alex, ale ovaje mě studený vítr, tak si sednu z druhé strany vedle Sin. Nechci, aby mi nastydly ledviny, ale když se objeví Ryan, raději bych brala ty ledviny než jeho.

Zatímco Sinestra přirovnává souhvězdí k různým zvířatům, snažím se ho na obloze najít. "Myslím, že je to souhvězdí lva," řeknu a oddálím erární dalekohled od obličeje. Snad nebudu mít vyrážku, bůhví, kdo to všechno používal.


(6)
 
Angela Silverlin - 30. září 2017 21:51
angie495.jpg

Hodina Astronomie – Na kopci u sluneční zahrady



13. září, pondělí večer




prof. Lupin, nekonkrétně spolužáci, poté Nicolas, Darri a Lin

Díky tomu, že jsem se s pár dalšími přimotala na astronomickou věž, byla jsem na kopci, kde se konala dnešní hodina, s předstihem. Obloha byla nádherná, neustále jsem k ní vzhlížela a skoro si přála, abychom si odbyli hodinu takto v malém počtu. Vůbec jsem se netěšila na to, až si to sem přiženou všechny koleje a svým žvaněním rozbijí krásnou atmosféru nastupující noci.
S jednoduchým batůžkem na zádech, kde bylo vše potřebné na hodinu, a se šálou pevně utaženou kolem krku jsem pomáhala s rozestavením pomůcek, jak si Lupin přál. Představa, že bych pomáhala i příště, se mi vůbec nepříčila. U něho jsem tím nezískávala pocit, že si nějak zvláštně šplhám.

Pak už jsme měli čas se připravit a netrvalo dlouho a na kopec přibyli další. Tak nějak volně jsem se přiřadila ke své koleji a tiše je pozdravila. Pak už se ujal slova Lupin. Když nás požádal, abychom se víc semkli, příliš jsem se nehrnula. Vlastně jsem zůstala strnule stát na místě a počkala, až tak učiní ostatní. Z tohoto jsem měla vždy panickou hrůzu. Snad i tak budu dobře slyšet. Ale i kdyby ne, rozhodně bych se kvůli tomu blíž k profesorovi nedrala.

Když došlo na rozdělení do skupin, opět jsem spíš tak nějak odevzdaně čekala, na koho zbudu. Už jsem z toho byla unavená. Pořád práce ve skupinách, pořád... A tak jsem skončila s Darrim, Lin a ... Nicolasem.
Jako první jsem odhalila obrázek. Ovšem přestože jsem pozorovala oblohu velmi ráda, hvězdy mi byly rozhodně blíž než prarodiče a jejich dům, velkým znalcem jsem nebyla. Lehce jsem se zamračila. „Snad souhvězdí hada?“ krátce jsem pohlédla na ostatní, co si o tom mysleli.

Ať už Nicolas, Darri a Lin měli jakýkoliv názor, společně jsme snažili zvolené souhvězdí najít na obloze. Když jsem se podívala do dalekohledu, chvíli jsem tápala, ale nakonec jsem měla pocit, že jsem něco velmi podobného našla (6). „Není to ono?“ snažila jsem se nechat dalekohled správně nasměrovaný a poskytnout stejný výhled i spolužákům.

 
Kayla Harper-Burns - 30. září 2017 20:34
jenna39106.jpg

Hodinová věž, hodina Astronomie

pondělí, 13. 9.
Sam, Patrick, NickHlen (Je to překlep, nebo ne? :D), Daniel, Cory



Zklamalo mě, že se na růžovo nebude barvit Malfoy, ale Patrick. Teda ne na růžovo. Nebo jo, kdybych tomu trochu pomohla? Hehe. Rozhodla jsem se jít s nimi. Patrick běžel pro věci a já se zatím převlékla ze svého pyžama zpátky do uniformy a vypnula budík. Sbalila jsem s sebou pro jistotu rovnou i věci na astronomii, pro případ, že bychom se zdrželi.

S Patrickem jsme se sešly ve společence. Nesl s sebou spoustu krámů, mimo jiné i jakési časopisy pro děti, které mi nic neříkaly. Jídlo jsem ale nadšeně vítala. Pomohla jsem mu to nést a vydali jsme se na věž, ve které to z nějakého důvodu chtěli spáchat. To jsme nemohli zůstat ve společene nebo u nás na pokoji? mrmlala jsem v duchu. 

Pohodlně jsme se s jídlem usadili. Z odpočívadla jsem ukradla jakousi starobylou polstrovanou a řádně zaprášenou židli pro Patricka. Sama jsem si raději sedla na zem. Sam se vrhla na Patrickovo háro. Chtěla jsem jí pomoct, ale neměla jsem vůbec tušení jak na to, takže jsem začala dělat to jediné, co člověk v takové situaci může dělat - komentovat a kritizovat. Určtiě ze mě oba byli nadšení, také jsme chvíli debatovali o famfrpálu. Nezapomněla jsem se párkrát zeptat, jestli místo hnědé přece jenom nechce použít růžovou. Bohužel nechtěl...

Konečný výsledek vypadal lépe, než jsem čekala. Patrick si skoro nebyl podobný, vypadal starší, o něco více sexy a o něco méně jako mamlas, což asi bylo cílem. Nicméně jakmile promluvil, byl to zase on. Kámo, to není jenom vlasama. To by ses musel změnit celej... To jsem mu ale neřekla, místo toho jsem mu raději ukázala palce zdvižené nahoru. Pak by to ale nebyl on, takže... Útrpně jsem se nechala obejmout.

Uklidili jsme po sobě a vzápětí zjistili, že jdeme pozdě na hodinu Astronomie. Ještě že jsem si vzala všechno už s sebou. Okamžitě jsme vyrazili. Sam se kvůli blbý astronomii málem zabila na schodech, naštěstí jsme ji ale včas chytili. Pádili jsme jako o život směr Hagrid. Na hodinu jsem dorazila celá uřícená a udýchaná, ale tak co se dalo dělat. Jen jsem doufala, že nikdo nebude zkoumat, kde jsme se takhle po večerce poflakovali.

Obloha byla jasná, hvězdičky krásně svítily, takže jsem začala okamžitě vybalovat svoje pomůcky. Vyslechla jsem Lupina, rozloučila se Sam a Patrickem a přidala se k první skupince, které ještě chyběl Havraspár. Pozdravila jsem a zvědavě začala okukovat obrázek na stole. Ve skupině jsem byla S Corym, Danielem a Helen... která se právě vydala k Nickovi. Úplně jsem na obrázek zapomněla a po očku ji sledovala. Prostě jsem si nemohla pomoct a neposlouchat, o co jde. Tak on jí půjčil kabát?? Až teď jsem si všimla, že kabát, který má Helen na sobě, jí tak úplně nesedí. Proč jí proboha musel půjčovat kabát? Jsem myslela, že do těch Prasinek šli jako skupina? A že Helen jede po Richardovi? Co si má sakra co půjčovat zrovna Nickův kabát? Ať si řekne Ričíkovi! Byla jsem úplně bez sebe a nenávistně na ni zírala, i když mi jakýsi malý příčetný hlásek našeptával, že mi to přece může být jedno, s Nickem pár nejsme a ani jsme se nerozešli úplně v nejlepším. Proč radši nezmrzneš, ty mrcho! A jak se samolibě tváří a dělá jakoby nic! Měla jsem chuť ji pořádně přetáhnout teleskopem. Škoda, že nejsme na věži. Mohla bych ji shodit dolů. Preventivně. Veškeré moje další úvahy se nesly v podobném duchu.

Byli jsme ale na hodině, tak jsem se neodvážila na ni začít ječet. Měla jsem ještě živě v paměti, jak jsme přišli o body, když jsem Becce vrazila chobotnicí. Vzteky to ve mě vřelo, nicméně jsem se přinutila podívat na oblohu. (2) Nazdařbůh jsem křižovala po obloze a vůbec se nesoustředila, na co koukám, ale bylo mi to jedno. V jednu chvíli se mi sice zazdálo, že souhvězdí vidím, ale byl to planý poplach. Nakonec jsem jenom předstírala, že vůbec něco hledám, jenom abych se na nemusela dívat.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0103130340576 sekund

na začátek stránky