| |||
Pokoje -> Společenka -> Hodinová věž -> Astronomická věž Páťa, Kayla, případně Al s Dee, pak ostatní Pondělí, 13. Září Když se Kayla zeptá, jestli může s námi, pobaveně se na ni zazubím. "Jasně, Páťa má pravdu. Čím víc lidí, tím větší zábava!" Když Patrick zmíní mimojiné i čtení s veselými obrázky, jen po něm švihnu spikleneckým tajuplným pohledem, který mu měl jasně naznačit moje uznání, že výzvu vzal skutečně vážně. Šikovný. Takže pokud bude chtít Kayla s námi, vybídnu ji, ať si sbalí věci a vyrazíme. To se už ozve můj kamarád, že všechny slíbené věci vlastně zapomněl na pokoji, takže se dělíme a já počkám na Kay, až bude hotová. Taky docela pochybuju, že by chtěla jít na Věž v pyžamu, ale tak u havranů člověk nikdy neví. Konečně se všichni tři sejdeme ve společence. Páťa se tlemí od ucha k uchu, celé to jeho nadšení mě pobaví. "Čtyřlístek?" Zasměju se, když mi pohled sjede na časáky, které drží v ruce. No, pro mě za mě. "Do věže, Páťáčku. Míříme vysoko, páč tam nás nikdo hledat nebude." Pokud si to tedy naše spolužačka nerozmyslela a nevzala nohy na ramena, vydáme se všichni tři do hodinové věže. Cestou kouknu na čas, devět, dvě hodiny by mohly stačit. Když dosáhneme naší cílové destinace, najdeme si nějaké pěkné místečko, kam shodím batoh a začnu na zem vykládat vše potřebné k přeměně svého drahého parťáka v neodolatelného hřebce. Páťa se mezitím postará o vše potřebné, co se výživy hlavního kadeřníka týče, a Kayla, no, ta nejspíš taky něco dělá, ale moc nepostřehnu co. Soustředím se, abych si přípomněla postup, co všechno mám udělat. Dobrá, neprve světla. Pomalu vytáhnu hůlku a klidným hlasem vyčaruju malou světelnou kouli. To samé zaklínadlo použiji ještě čtyřikrát, a světlo uspořádám do kruhu kolem nás. Pověřím Kaylu, aby nám sehnala nějakou židli pro našeho zákazníka a přehodím Patrickovi přes ramena jeden starý ručník, co se mi z kufru podařilo vyhrabat. Když se konečně vrátí Kayla i s úlovkem, jsme připraveni začít. "Takže, pohodlně se u nás usaďte. Začínáme." Zvýším teatrálně hlas a pustím se do díla. Musím uznat, že to s hennou není zrovna lehké pořízení. Takhle nervózní jsem snad ještě nikdy nebyla, hlavně proto, že jsem věděla, že jestli to teď Páťovi povorám, bude mít na hodně dlouhou dobu útrum v jeho milostném životě. Před očima se mi promítaly různé možnosti nezdaru, které by se mu mohly stát osudnými. Ale dopadlo to v pořádku. Sice se mi podařilo nakreslit si krásnou hnědou šmouhu na tváři, ale povedlo se. "Nuže, hotovo. Teď to ještě necháme zaschnout a pak to nějak umyjeme." Zasměju se a vesele poplácám svého parťáka po zádech. Čas na piknik. No... Nemůžu říct, že jsem si to neužila. Kdy naposled to vlastně bylo, co jsme s Páťou měli takovouhle chvilku? Sice to nepřiznám, ale fakt se mi po něm o prázdninách hodně stýskalo. Nemám moc lidí, se kterými bych se dokázala tak dobře a navíc takhle přirozeně bavit o všem možném. A kde sakra bere tak skvělou čokoládu? Se ho na to potom budu muset zeptat. Sehnat takhle kvalitní zboží je v dnešních dnech echt těžké. A jen tak mimochodem, Páťa má hodně dobrý vkus, co se týče vybírání časopisů s Čtyřlístkovým motivem. No, sice nevím, jak Kay, ale já se fakt bavila. Tohle bychom mohli dělat častěji. Vyplavit učebnu se nám naštěstí nepodařilo, vše jsmě po sobě vzorně uklidili a naleštili. A Patrickova hlava? No, rozhodně nabrala o několik odstínů tmavší barvu, než byl mnou očekávaný výsledek. Ale vypadal... jo, vypadal sexy. "Tak se pojď podívat, ty hřebče salónů." Pobaveně jsem svého kamaráda došťouchala k oknu, aby se na sebe podíval. Tipuju, že i jemu se musel zastavit dech. No, možná na tohle mám přecejen skrytý talent. Když jsme opouštěli místnost, automaticky zkontroluji náš čas, jenže to jsem neměla. Touhle dobou jsme už všichni meli být na té poslední hodině, kterou nám u večeře ještě Al tak zodpovědně připomínal. "Sakra!" zakleju nahlas a provinile se podívám na svoje dva spiklence. "Že neuhodnete, kde jsem právě teď už měli být?" Při svižném sprintu směrem k Hagridově hájence jsem si uvědomila další podstatnou věc, a to že jsem jaksi všechno důležité zapomněla na pokoji. Další sakra! Obrátila jsem hlavu k Patrickovi se zadýchanou prosbou, zda můžu nahlížet do té jeho a málem kvůli své nepozornosti sletěla ze schodů, kdyby mě teda mí drazí přátelé nezachranili. Panejo, ono mít kamarády se fakt vyplatí! Zapřemýšlela jsem, zda by při podobné situaci někdo zachytil i Malfoye. Toho kreténa jsem nikdy neměla moc v lásce. Dost se vytahoval. Dorazili jsme, a snad ne jako poslední. V Astronomické věži už pár našich spolužáků nahlíželo teleskopy na přenádhernou noční oblohu, kterou nenarušovalo nic, s výjimkou našeho lapání po dechu. K čertu, já tu asi umřu! |
| |||
Společenka > Koupelny > Kopec nad Hagridovou boudouAlex, Dee, Mau, Marie a Rory13. září, Pondělí S přidrzlým úsměvem jsem na sebe vzala roli flákače, kterou mi přidělila Alex, a zařadila se mezi ostatní. Nebyli jsme ani zdaleka poslední. Takovej Benji přišel kdo ví kdy, za což samozřejmě od Alex jednu schytal. Brala svojí novou funkci dost zodpovědně. Slabší nátury by z ní chvílemi mohly mít i strach, ale mně to přišlo super. Neumím si představit někoho jiného než ji, jako kapitána. Má přesně tolik entuziasmu, kolik je potřeba na tu správnou atmosféru, a dost respektu k tomu, aby nás udržovala v lajně. Se sovičkou v klíně a zadkem v pohodlném křesle mi naše první týmová porada přišla celkem v pohodě. Nejvíc času beztak zabralo zkorigování rozvrhů a kroužků, abychom se mohli dohodnout na nějakém tom termínu pro trénink. Osobně jsem byla docela zklamaná, protože jsem čekala, že se dozvíme nějaký tréninkový plán, ale na ten si nejspíš budu muset ještě počkat. Ne všichni se do toho hrnou, jako já. Jsem v týmu nová, takže mé nadšení je několikanásobně větší než u ostatních. Alespoň mi to tak přijde. Jakmile je porada u konce, hodím po Alex povzbudivý úsměv. „Bravo. Napoprvé to nebylo špatný.“ Zakřením se na ní a vypakuju se ze společenky. Po Astronomii pravděpodobně nebude čas se jít osprchovat a po dnešku fakt toužim po teplý vodě. Nechám najedenou sovičku v krabici a s nutnými potřebami zmizím v koupelnách. Sama nebo se společností, to už příliš neřeším. I tak tam strávím poměrně dlouhou dobu. Ve sprše se vždycky přemýšlí nejlíp a já byla ve svých myšlenkách přímo ztracená. Hlavu mi okupoval Rory a fakt, že ho teď na hodině uvidím. Jak se mám tvářit? Jak se k němu mám chovat? Mám dělat, že se nic nestalo a ignorovat ho? Beztak jsem k žádnému řešení nedošla kromě toho, že nad tím možná až příliš přemýšlím. Vždyť se přeci nic tak hrozného nestalo. Jedna nebo dvě pusy… není to tak, že by Rory byl nepolíbený, že jo. Po důkladné očistě jsem se vrátila zpět na pokoj, kde jsem se teple oblékla a připravila si pomůcky na hodinu. Stačil mi jeden pohled, abych zjistila, že Maureen už na pokoji byla. Asi jsme se minuly. Potlačím myšlenky na to, jak mi dnes její chování přijde zvláštní. Vlastně jí ani neznám dost na to, abych si něčím takovým mohla být jistá. Do hodiny zbývalo sotva pár minut, takže jsem překotně vzala svoje věci a líným krokem se vydala na místo určení. Na místo dorazím přesně na čas, což je docela úspěch vzhledem k tomu, jak jsem se courala. Zvesela se zazubím na profesora a kývnu na Nairu. Nejdu k ní blíž, nevypadá, že je v dobré náladě. Raději si prorvu cestu rovnou k Maureen. „Kam si zmizela? Od večeře jsem tě neviděla.“ Vyhrknu na ní zrovna v momentu, kdy se profesor ptá na pomůcky. „Geez, zapomněla jsem si mapu.“ Zabručím si pod vousy, když se ujišťuji, že mám fakt všechno. Letmo se rozhlédnu, jestli neuvidím Roryho a pokud ano, okamžitě odvrátím pohled. Jo, super začátek. Rozdělování do skupinek bylo pro dnešek už docela dost, ale nedá se sloužit. Bez špetky nadšení se přiseru k první skupince, kde ještě není nikdo z mrzimoru. Nejsem dvakrát nadšená z toho, že je tam Dee a Marie, vzhledem k tomu, že právě kvůli nim přišla naše kolej o dost bodů. Na druhou stranu je to z půlky i moje vina, takže to hodím za hlavu a na obě dvě se přátelsky zazubím. „Zduř.“ Energicky je pozdravím a vytáhnu si teleskop s učebnicí a sešitem. Budu počítat s tím, že ostatní mapu mají, takže bych k nim mohla nahlédnout. Nervózně přešlápnu, když se k nám přidá i Rory a věnuji mu dost rozpačitý pohled. No, stejně bych se mu nemohla vyhýbat věčně. Jako první se ozve Dee a já se teprve potom začnu zaobírat tím, co máme před sebou. Astronomie mě vždycky bavila. U nás doma je nebe úplně jiné, než ve městě. Jasnější, čistější. „Souhvězdí draka, pokud se nepletu.“ Pozorně si prohlédnu obrázek a pak zavzpomínám, kde by se dal najít. „Teoreticky bysme ho měli najít mezi malým a velkým vozem.“ (5) |
| |||
Diana, Thomas, Erika, Wolfram, Coraline Pondělí 13. září Díky tlachání s Blackovými se mi podstatně zlepšila nálada. Se smíchem jsem Dianě vysvětlila, že nejsem natolik zběhlá v BDSM, abych poznala, jestli ta knížka vypadala věrohodně nebo ne, ale spíš jsem se přikláněla k tomu, že to někde odkoukala z videí a sama to nikdy nezažila. Přesně to jsem jí i řekla. Trochu mě mrzelo, že kraken zmizel tak rychle, jak se objevil. Stačila jsem si ho jen několikrát pohladit než opět zmizel. Byla jsem absolutně bez nápadů, takže jsem Di odpověděla jen pokrčením ramen a zábavu nechala na Tomovi. Ať už navrhl cokoliv, s nadšením jsem na to kývla. Kolem půl desáté jsem se ale omluvila s tím, že už se vrátím na kolej a s máváním se vydala do hradu. Až taková zima ještě nebyla, a tak jsem cestu do Hradu absolvovala poklusem. Před branami jsem se ještě trochu protáhla, abych prokrvila končetiny, které mi za dobu, co jsme seděli u jezera, lehce zdřevěněly. Na kolej jsem nespěchala. Cestou jsem si ještě snědla jabko. Doufala jsem, že se pokud možno vyhnu Patrickovi. Neměla jsem náladu se s ním momentálně bavit, a tak jsem zamířila do dívčích pokojů, kde jsem sbalila učebnici astronomie a přesunula se do společenky, kde jsem si do jedenácté ještě četla. Už dopředu jsem věděla, že si zapamatuju absolutní minimum, dělala jsem to ale pro lepší pocit. Co jiného taky dělat? Než jsem před jedenáctou vyrazila na Astronomii, ještě jsem zkontrolovala Fifinku. Zabalila jsem si pomůcky (málem jsem tam nechala učebnici a vůbec mi to nebylo divné) a připojila se ke svým spolužákům. Noc byla poměrně chladná. Přitáhla jsem si plášť těsněji k tělu. Na kopci už na nás čekal náš kolejní. Během jeho úvodního proslovu jsem se celou dobu koukala na oblohu. Sice pro mě byla jedna hvězda jako druhá, i tak to ale byla nádhera. Absolutně jsem netušila, k jaké skupince se přifařit, a tak jsem se s úsměvem zeptala Cor, jestli by jí to nevadilo. Nakonec se k nám připojil ještě Wolfram s Erikou. Do určování hvězd jsem se nijak nehrnula a doufala jsem, že nikdo nebude předpokládat, že když jsem z Havraspáru, tak taky budu vědět všechno. Předstírala jsem, že se snažím něco vymyslet a čekala, až někdo přijde s nějakým nápadem. (2) |
| |||
Alastor, Rory, Acai, Marie Pondělí 13. září Jakmile se oblékl i Al, s vděkem jsem přikývla a souhlasila s procházkou k viaduktu. Do desáté ještě zbýval nějaký ten čas, a tak jsem počkala, až si sbalí svoje věci, popadla jsem svou tašku a ruku v ruce jsme zamířili přes skoro prázdné chodby hradu k viaduktu. Chladný večerní vzduch mi dělal dobře a připomínal mi mírnější léta na severu. Celou hodinu jsme strávili povídáním. U viaduktu jsme se na chvíli zastavili a ještě ukradli pár polibků, zatímco jsme obdivovali jeho krásu. Na tenhle pohled bych si zvykla rychle. Byla jsem ráda, že jsem už necítila alkohol. S mým štěstím bych ještě někde usla a ani se nedokopala na astronomii. S dostatečným předstihem jsme vyrazili zpět k mé koleji. Al trval na tom, že mě doprovodí, a já jsem samozřejmě souhlasila. Rozloučili jsme se polibkem. Do jedenácti zbývala ještě hodinka, a tak jsem se rozhodla dát si na chvilku šlofíka. Poprosila jsem Reginu, aby mě dostatečně brzo vzbudila, abych si ještě stihla připravit věci. Nebýt mé spolužačky, nejspíš bych zaspala. Dolehla na mě totiž všechna únava z dobrého jídla, sexu a únavy za celý den. Po probuzení jsem na ní dobrých pět minut jenom rozespale zírala a musela jsem se upravit, abych vůbec vypadala jako člověk. Teple jsem se oblékla, do brašny nastrkala učebnici, teleskop, mapu oblohy a hůlku. Po boku spolužáků jsme mlčky vyrazili ke kopci nad Hagridovou chalupou, kde na nás měl čekat profesor Lupin. Při čekání na třídu jsem automaticky vzhlédla vzhůru. Byla to nádhera. Usmála jsem se na Ala, kterého jsem vyhledala pohledem. Poté jsem už poslouchala profesora, který nás nejprve přivítal, a poté nás vyzval, abychom se rozdělili do skupinek po čtyřech. Nejprve jsem chtěla zamířit za svým přítelem, ale Richard byl rychlejší. Nepochybovala jsem o tom, že můj přítel ví o obloze daleko víc než já... ale co. Automaticky jsem se otočila a zamířila k nebelvírským, kde jsem zahlédla Marii. "Ahoj Mar! Můžu být s tebou?" Po souhlasné odpovědi jsem spolu s ní zamířila k jednomu ze stolků, kde se k nám po chvíli připojili Acai s Rorym. Letmo jsem na Acai pohlédla. Ví vůbec nějakej africkej Banán něco o obloze? Udělala jsem ostatním místo, pro jistotu vytáhla ven hvězdnou mapu a s mračením jsem se snažila pijít na to, co je naše souhvězdí vlastně zač. Astronomii jsem ale vůbec nerozuměla a v mapě jsem dokázala číst asi jako slepej. "Někdo nějaké nápady?" vzhlédla jsem se zoufalým výrazem ke svým parťákům. (1) |
| |||
Toalety v přízemí -> Kopec nad Hagridovou boudou 13. září, Pondělí Christina, Diana, Barbara, Cass Christina si očividně stále myslí, že jsme v House of Cards. Snažím se jí neposlouchat, ani se na ní nedívám. Když domluví, podívám se na ní, samozřejmě je ke mně natočená. Ty fakt nejseš Frank, nádhero, pomyslím si hořce. "Uvidíme se na astronomii," odpovím jí a snažím se znít co nejvíc neutrálně. Pak mě něco napadne. Svůj pohled přesunu z jejího obličeje na její vlasy a trochu přimhouřím oči. Nic neřeknu, jen kolem ní projdu a doufám, že si to vyloží tak, že jsem v jejích vlasech viděla další kus pomazánky a mstivě jí to neřekla. Hodina sice začíná až za hodinu, ale já se rozhodnu na kopec zamířit už teď. Cestou mám zaražené ruce v kapsách a hlavu mezi rameny, abych unikla vlezlé zimě. Jsem příliš líná si dojít pro něco teplého, tak se smířím s tím, že mi bude během hodiny zima. Když jsem na kopci, sednu si do trávy a dívám se na západ slunce. Nejsem si jistá, jestli to Christina všechno hned Helen vyklopí. Ale jestli si myslí, že je Frank Underwood, možná si to nechá pro sebe, aby na mě měla páku...nebo tak něco. Ani se nenaděju a začnou se objevovat i další studenti. Postavím se, abych tam neseděla jako blázen. Když přicházet Mrzimorští, zamávám jim, ale nálada se mi od večeře očividně nezlepšila. Zatracená Christina. Ale jakmile začne profesor mluvit, věnuju mu svoji plnou pozornost. Nepřekvapí mě, když nás začne rozdělovat. Jako by to pro dnešek nestačilo. Vedle mě stojí Diana, tak se na ní otočím. "Nechceš být se mnou?" zeptám se jí. Pokud pomineme tu dnešní rozcvičku, vždycky s ní byla legrace. "A co ty, Barbaro?" otočím se rychle na Báru, než se k nám stačí přidat někdo další. Za normálních okolností bych byla nejraději s Helen, ale jestli jí to všechno Týna už vyslepičila, raději budu s Barčou. Když se nějak seřadíme a přidá se k nám i Cassandra, sednu si ke stolu. Vezmu do ruky obrázek, ale nic mi to neříká. Astronomie nikdy nebyla moje silná stránka. Hledám ho po obloze se svým teleskopem, ale všechno vypadá stejně. (3) |
| |||
Kopec nad Hagridovou boudou - ASTRONOMIE 13. září, pondělí V prefektských koupelnách jsem naštěstí na žádnou návštěvu nenarazil, takže jsem si mohl užít poklidnou koupel zcela o samotě. I když přiznám, že přítomnost děvčete by v takové chvíli rozhodně nemusela být něco, co bych odmítl. Ale tentokrát si budu muset vystačit s pouze horkou koupelí a relaxací, protože čas neúprosně kvapil a já se brzy na to sušil ručníkem a oblékal zpět do uniformy. Na pokoji jsem si vyzvedl akorát věci na hodinu astronomie, tepleji se oblékl a počkal na zbytek spolužáků, které jsem měl na hodinu dovést. Bylo už po večerce, takže žádný z nižších ročníků mě teď nemohl obtěžovat hloupými otázkami. Přejdeme přes dřevěný most a já se jen nestačím divit, proč není po pozemkách školy žádné osvětlení. Pokud si zrovna někdo nebude svítit sám, pravděpodobně se i může stát, že dojde k úrazu. Na místě už nás čekal profesor Lupin. Letmo jsem pohlédl na oblohu, jestli má dnes pozorování hvězdy nějaký smysl a k mému překvapení se od naší cesty z Prasinek celkem vyjasnilo. Klidně jsem se otočil na Nicolase, kterého jsem od hostince neviděl a s pobaveným výrazem jsem se zeptal: ,,Ještě se ti z toho kuřecího mixu neudělalo špatně?" Trochu jsem se tím i ujištoval, že v úterý ráno nebudou v našem pokoji smrdět zase něčí zvratky. Pak už jsem pozornost věnoval plně profesorovi a jeho výkladu. Jen jsem se lehce zamračil, když přišla řada na dělení do skupinek a jak jinak, než za kolejního míchání. Co tím sledují? Pokud nechtějí vzbuzovat mezi kolejemi rivalitu, nemělo by se vůbec soutěžit o nějaký školní pohár. Ale na jednu stranu je toto dobrý důvod k tomu, abych poznal i ostatní, nově zvolené prefekty. Minimálně tedy Alastora, který se postavil k jednomu ze stolů. Nejen, že to byl nově zvolený prefekt, ale taky údajný zahřívač postele Deirdre. Přistoupil jsem k němu a pozdravil. Určitě nečekal, že bych šel k němu do skupiny já. Pravděpodobně už vyhlížel Dee. ,,Jistě ti nebude vadit, pokud pro jednou nebudeš se svou dívkou." Začal jsem a prohlédl si věci, které byly na stole. ,,Jak jsi spokojený s pozicí prefekta?" Začal jsem s jednoduchou otázkou a vzal do ruky obrázek č. 4. Stejně je to zvláštní, že byl zvolen zrovna on z tolika kandidátů. Nejsem si vědom toho, že bych ho zahlédl zajímat se o ostatní studenty, nebo o cokoliv jiného, než o studium v knihovně. Těžko říct, čím si Lupina tak získal, že ho na prefekta navrhl. Mezitím se k nám připojili i ostatní z prefektů, Christian a Benjamin, až jsem to pojal jako celkem zábavnou náhodu. Jakmile jsem si obrázek dostatečně prohlédl, podal jsem ho svým kolegům a automaticky zvedl hlavu k obloze. ,,Vypadá to na souhvězdí pegase, co myslíte?" Vezmu do ruky svůj teleskop a namířím ho na oblohu. (5) |
| |||
Astronomická věž -> Hodina astronomie nad Hagridovou boudou 5. ročník Havraspáru, Mrzimoru, Nebelvíru a Zmijozelu Když jsem zaúkoloval studenty, kteří se rozhodli navštívit astronomickou věž a pomoci mi s přenosem pomůcek k hodině na stráň nad Hagridovou boudou, bylo to tak akorát na čas, abych vše venku připravil pro příchozí páté ročníky. "Děkuji vám za pomoc přátelé, pokud mi budete chtít pomoci s přichystáním hodiny i příště, oznamte mi to prosím předem." Usměju se na své "pomocníky" a pak pohlédnu na oblohu. "Za chvíli bude čas hodiny jděte se připravit." Propustím je ze svých služeb a sám mezitím chystám jednotlivé větší teleskopy a zvětšuji stoly s pomůckami. Mám zde i několik větších astronomických map, které budou studenti využívat a vše je hezky uloženo na stráni na kopci, je odtud hezký výhled. "Brzy bude úplněk....jak já ho nesnáším." Zamračím se na oblohu a pak chvíli opřený zády o jeden ze stolíků čekám, až se začnou trousit studenti. Letmo se podívám na čas na svých kapesních cibulkách a pousměju se. "Ještě mají chvilku." A jako na povel se začnou shromažďovat na prostoru jednotlivé koleje. S úsměvem je přelétnu očima a počkám, až se dostaví všichni. Očima je překontroluji, zdali nám nikdo nechybí, přece jen za ty roky jsem si už své studenty zapamatoval a pak se narovnám a lehce opřu o svou špacírku. "Vítejte mládeži. Vítejte na hodině astronomie. Jsem rád, že jste se všichni dostavili na čas. Máte všichni všechny potřebné pomůcky?" Přelétnu očima zdali si nikdo nic nezapomněl, kdyby něco někdo ano, pak ode mě dostane erární náhradu pro tuto hodinu. "Tak jo pojďte blíž mládeži, přece na sebe nebudeme křičet je noc a vaši spolužáci už spí, tak je nebudeme přece budit." Usměju se na ně vlídně, a počkám, až se trošku srotíme blíže k sobě. "Jak jste si mohli povšimnout dnes nám počasí přeje a hvězdy krásně svítí, takže se pustíme do toho." Volnou rukou poukážu na stolíky. "Na každém z těch stolíků je jeden zakrytý obrázek. Nyní se prosím rozdělte do skupinek po 4 studentech, tak aby v každém týmu byl student z každé koleje." Zadám jim první úkol a počkám, až se trošku rozdělí. Rozhodl jsem se pro začátek utužit týmovou spolupráci mezi kolejemi, než soutěživost mezi nimi. "Prosím přistupte ke stolíkům a prohlédněte si své obrázky. Určete, co na Vašem obrázku je za souhvězdí a pak jej svými teleskopy najděte na obloze, kdyby měla některé skupina s hledáním problémy tady za mnou je velká astronomická mapa podle které se můžete orientovat." Zadám jim úkol. "Když si nebudete s něčím vědět rady ptejte se." Dodám ještě a kývnu, že mohou ke stolíkům. Před každou skupinou leží obrázek, který si museli otočit a na něm jsou různá souhvězdí, která mají určit a najít na obloze. (Pokuste se určit souhvězdí dle obrázku a následně si hoďte na jeho nalezení na obloze 6 stěnou kostkou. Za každou skupinu se počítá součet hodů. Skupiny, které budou mít součet na od 1-10 své souhvězdí na obloze nenašly, ti, kdož budou mít mezi 11-18 body našli část svého souhvězdí a nějakou dobu jim trvá, než jej na obloze odhalí celé, ti, kdož budou mít součet 19-24 našli úspěšně své souhvězdí na obloze.) (Dalším skupinám se už obrázky opakují.) |
| |||
Pondělí, 13. září 2015 Pozemky zdejšího ústavu Zabíjení času ♠ Sin, později i ostatní „Tak různě.“ nepřímo Sin odpovím ohledně toho, kam bych se chtěl mimo školu vydat. Naštěstí v kouzelnictví nedělalo takový problém překonávat delší vzdálenosti jako mudlům, proto by mi nevadilo se podívat domů. „Hahaha...“ suše paroduji smích, když zmíní vzrůšo při dnešním ránu v jezeře. Doufal jsem, že po večeři se o tom už diskutovat nebude, ale asi to bude žhavé téma na stěžování a sebelitování ještě delší dobu. „Ještě teď cítím to chapadlo na zadku.“ zamrmlám. Když se vydáme do sovince, jen občas mrknu na Sin. Už se tolik nemačkala. Všiml jsem si. 'Ale proč?' Ptal jsem se sám sebe ze zvědavosti. Neodhadoval jsem totiž, jak se k ni mám zrovna chovat. Mám ten odstup udržovat? Nebo chce, abych jej schválně přerušil? Nebo na sebe vůbec nechce lákat cizí pozornost a dělat, že se to nikdy nestalo? Nakonec jsem skončil jen ve vlastních myšlenkách a se Sin po cestě neprohodil skoro žádné slovo. Těžko říct, zda si toho všimla, protože také byla najednou nějaká tichá. Po vyřízení poslání dopisů se okamžitě vydáme zase pryč. Pobaveně se ušklíbnu, jak ze sovince Sin rozkošně prchá. Chystám se prohodit jednu ze svých kousavých poznámek, ale dříve se stihne zeptat „Co teď?“ Znovu jsem se na ni ušklíbl. Měl jsem celkem jasnou představu, čím bychom mohli zabít čas k další hodině. 'Vrátit se do pokoje?' Chystal jsem se říci, ale opět mě Sin zarazila. Vzala mě za loket a táhla někam zpět do hradu. „Rozumím, vím, kam mě táhneš.“ zašklebím se nad zvrhlými myšlenkami a spokojeně jdu s ní, když už se na mě mačká o něco více. 'Hmm, počkat!' zarazím se, když vejdeme do hradu a ona skutečně neví, kam půjdeme. Domýšlel jsem si zbytečně a mylně! „Můžeme.“ kývnu na ni, když zmíní halu v druhém patře. „Vlastně to byl celou dobu můj nápad, přestaň se mi hrabat v hlavě.“ usměji se. 'Nikdy by mě to nenapadlo. I když předstírám, jak jsem milý vůči všem kolejím, nikdy bych se s tou verbeží nemísil dobrovolně v nějaké posrané hale, když mám chvilku času.' Ale teď mi to nevadilo, jdu tam se Sin a čím více lidí nás bude mít na očích, tím lépe budeme odolávat vzájemné atraktivitě. Rozhlédl jsem se, kdo všechno ve vchodové hale je, když jsme tam se Sin dorazili. Nikdo z ročníků a celkově velice málo živých existencí. Co jsem vlastně čekal v tuto dobu, kdy mají všichni večerku. Posadil jsem se a znovu pohlédl na Sin. Chvíli jsem jí koukal do očí a pak mi zrak sjel na její rty. Živě to ve mně vyprovokovalo vzpomínku z pokoje, a tak jsem pohled rychle odvrátil. „Chodíš tady často?“ zeptal jsem se, abych to nějak dostal z hlavy a poté už v tomto duchu konverzace pokračoval, dokud nenastal čas jít na hodinu. Nechal jsem nám nějakou časovou rezervu, abychom se stihli vrátit na kolej pro potřebný studijní materiál. Rovnou si do pokoje skočím pro nějaký svetr, když je venku už chladněji. Všimnu si, že před vchodem do společenky se ocitneme ještě sami. Nenápadně se ještě znovu rozhlédnu, abych se podíval, zda to tak skutečně je a rukama chytnu Sin za tvář a letmo na rty políbím. „Jdeme.“ povím, aniž bych to komentoval. Když se dostaneme na místo setkání na další hodinu, najednou ve mně něco hrkne. Nahnu své rty k uchu Sin a pošeptám. „Na tvé posteli jsem zapomněl své sako.“ vzpomněl jsem si na něj až teď. |
| |||
Hodina Astronomie 23:00 - 24:45 13.9. Čas utekl jako voda a brzy hodiny ukazovaly deset minut do jedenácté. Jak vám jistě prefekti pověděli, nebo jste se dočetli na nástěnce - od jedenácté večer vám začínala hodina Astronomie s profesorem Lupinem. Ten na vás už čekal na kopci nad Hagridovou chýší, kousek od sluneční zahrady. Pobrali jste tedy své potřeby: hůlky, malé teleskopy, hvězdnou mapu a učebnici astronomie. Touhle dobou už je venku celkem chladno, takže snad jste se nezapomněli teplé obléct. Prefekti vás poté provedli chodbami hradu, přes nádvoří hodinové věže a dřevěný mst až ke sluneční zahradě, kde už jste kousek od ní viděli vašeho profesora. Cestou jste nepotkali nikoho jiného, než Filche, na kterého narazili právě Mrzimorští. Ani poté, co mu Benjamin řekl, že jdete na astronomii se netvářil moc důvěřivě a kousek vás sledoval. Bylo už dávno po večerce, proto byl všude klid a naprosté ticho. Všechny ostatní ročníky byly dávno zavřené na svých kolejích. Obloha se mezitím krásně vyjasnila a skrz občasné mráčky prosvítaly hvězdy. Tráva pod nohama jen šustila a jediné zvuky byly vaše hlasy a občasné zahoukání sovy z nedalekých stromů. Z kopce jste měli nádherný výhled do okolí. Stejně jako na Hagridovu chýši. O jeho přítomnosti vypovídala jen rozsvícená okna a dým z komína. Byla už naprostá tma, jediné, co trochu okolí osvětlovalo byl měsíc, který pomalu, ale jistě dorůstal. Zřejmě bude brzy úplněk. |
doba vygenerování stránky: 1.0084660053253 sekund