| |||
Velká Síň -> Společenka -> Pokoje Týna, Páťa, Kayla, ostatní Pondělí, 13. Září Týna se nás nakonec rozhodne opustit a vydá se... no, prostě někam. Nějak to nedávám, čekala jsem, že zase spustí to svoje "Jak se opovažuješ?" a "Kde jsi nechala způsoby? Doma u prasat?" nebo něco podobného ve stejném smyslu, ale ona utrousila snad jednu větu a odkráčela pryč? Tohle mi zrovna jako Týna nepřipadalo, ta by si nenechala ujít příležitost někoho takhle zchladit... teda, myslím. Hlasitě si povzdechnu. Aaaaargh, já ji prostě nechápu. Pohlédnu naproti na toho havraního piráta -> čtěte "Kayla", který si spokojeně chroupal poctivě uloupené oříšky a nemůžu jinak než se zasmát. "Hele, můžu se ti pak na tu pásku podepsat?" zazubím se lišácky, ale pak pohledem zachytím Patricka, jak se přesouvá k našemu stolu. Zůstaly jsme tu jen my dvě s Kaylou a skupinkou mladších hadů a hadic, kteří na nás koukali způsobem, že by se za to nemusel stydět ani Snape. Tu mezikolejní rivalitu berou až nějak moc vážně. Zašklebím se na jednoho zvlášť nepříjemného týpka a raději si s Kaylou přesedneme zpátky k našemu modrému stolu. A hele! To je ten dobrý koláč! Ani si to neuvědomím a už v ruce držím vidličku a přede mnou leží kousek čokoládovo-malinového koláče. Eeeh... Zítra si dám možná dvojnásobnou dávku běhu. Vlastně vůbec nezpozoruju, že Kayla odešla, teprve, když se začne zvedat i Patrick, zjistím, že už nás tu moc havranů nezůstalo. Hmm, možná, že už by to chtělo vyrazit, pokud teda máme stihnout tu astronomii v noci. "Jop, běž napřed, já tam pak stejně musím jít pro věci." Jen se na něj zašklebím a zamávám mu k odchodu. Hezky dopapám, uklidím si po sobě a pořádně se protáhnu, než se konečně zvednu od stolu, mávnutím se rozloučím se svými spolužáky a kamarády a s rukama v kapsách u saka se vydávám ven ze Síně, chodbami do věže, kde se nachází naše pokoje. Tentokrát to byla docela těžká hádanka, Achillova želva byl dlouhou dobu oříšek i pro ty nejlepší z matematiků, co se tvrzení, že Achilles není nikdy schopen želvu dohonit, vyvrátit. Ale chvilka filozofie je pryč, vesele mířím společenkou k našim pokojům. S každým krokem jsem natěšenější a natěšenější. Popravdě, sice jsem snad ještě nikomu hennou hlavu nebarvila, ale to půjde. Jooo, to se nějak zmákne. Bez zaklepání otevřu dveře a vkročím do našeho pokoje. No co, podle mě sme dost tolerantní kolej, takže i kdyby se uvnitř děly nějaké prasárničky, nikdo by si nestěžoval za nečekaného návštěvníka. "Přistiženi při činu!" Zazubím se na Patricka s Kaylou a případně se pokývnutím hlavy pozdravím s ostatními obyvateli pokoje. "Tak jsem tady, doufám že si dlouho nečekal. Aaaa, ten koláč byl fakt dobrej." Dojdu k posteli a začnu se přehrabovat ve svých věcech. Popadnu batoh a vyndám z něj všechno, co vím, že nebudu při našem dnešním večerním sezení potřebovat, takže vlastně jenom všechny učebnice a zápisky a všechno, co je těžký a nechce se mi nosit. Postupně si dovnitř naskládám kadeřnické potřeby, věci od ledové královny, nějaký ten ručník, pro jistotu hůlku a ještě nějaké další případně užitečné kraviny. Kouknu na čokoládovou tyčinku, kterou jsem si dneska večer chtěla sníst, ale zase ji schovám, přece jen dneska platí Páťa. Ještě se v rychlosti sehnu pod postel a zkontroluju Liv, jak si spokojeně žije ten svůj šnečí život, a pak vesele vyskočím na nohy. "Tak a můžeme vyrazit!" Zazubím se na svého kamaráda a přehodím si batoh přes rameno. |
| |||
Velká síň -> Havraspárská společenská místnost, pokoje holek. Pondělí, 13. Září "Bylo tam celkem dobře, Christina je milý hostitel." Odpovím Becce. Sammy si mezitím dává na čas s večeří. Zatímco čekám, Kayla vymizí. Domyslím sí, že asi šla zpět na pokoje. Nepřipadá mi správné, že by měla být sama, když se všichni kolem druží a tak se jako správný kamarád rozhodnu jí dělat společnost. Ještě chvíli se zdržím v Hlavní Síni a uždibuji svoje oblíbená jídla, která jsou na stole, pak se se širokým úsměvem zvednu. "Až budeš hotová, najdeš mě u vás na pokojích u Kayly, tak mě tam pak vyzvedni." Zašeptám jí a vydám se směr naše společenka. Uvnitř vyrazím na stranu, kde mají pokoje holky, vyjdu pár schodů a stanu před dveřmi, kde spí Kayla a jemně zaklepu. "Harr, kamaráde, můžu az tebou do podpalubéé? V dnešních časech musí našinec držet při sobě, kapiš." Napodobím pirátský akcent a zároveň požádám o svolení vstoupit. Jakmile se mi jej dostane, vejdu a vesele se na Kaylu usměji. "Přišel jsem ti dělat společnost. Když je někdo sám, mívá občas sklon k tomu depkařit a nikdo nestojí o to, aby nám po Bradavicích rázoval mrzutý bukanýr, víš jak." Zakřením se vesele, zavřu za sebou dveře a posadím se na její postel. "Co oko?" Zeptám se už vážně a pohlédnu na její pirátskou pásku. Ještě to chce papoucha a Kayla by mohla směle brázdit vlny Karibiku s Johnym Deppem. |
doba vygenerování stránky: 0.83686208724976 sekund