| |||
Pondělí, 13. září Pokoj > Sovinec > vchodová hala Wolf Jen se pousměju při zmínce o knoflíčcích. V té chvíli mě ani nenapadlo, že bych se jich mohla zbavit hrubou silou. Jeden papír mu podám a letmo na něho pohlédnu. Nevypadal, že by se mu teď do psaní dopisu chtělo a ani se nezdálo, že by ho to doposud napadlo. Vlastně mě taky ne a doteď jsem si na to ani nevzpomněla. Se vší pravděpodobností bych to bez této události s klidným svědomím odložila na zítra, jako vždycky všechno. Ale teď ho musím nějak zabavit. Čím dřív dopis pošleme, tím dřív se vrátí. Španělsko není zrovna za rohem. „Copak, chceš se tam tak brzy vrátit za stalkujícím bezďákem?“ Něco tiše zamumlám a nakonec čapnu do ruky tašku z Medového Ráje a strčím mu ji s falešným uculením před nos. Nechtěla jsem, aby věděl, že mě ten podivín v uličce skutečně vyděsil. ,,Kvůli tomu." Položím papír na stolek a sehnu se k němu, abych v rychlosti naškrábala pár vět ohledně povolení do Prasinek. Samozřejmě se ohnu tak, abych byla k Wolframovi čelem. Poté brk ledabyle odhodím a rozejdu se za ním ke dveřím. ,,Hm, vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela." Odpovím mu upřímně na jeho otázku. Je fakt, že během školního roku se mimo budovu školu nedostaneme, pokud nepočítám Vánoce a takové. ,,A kampak by ses chtěl mimo pozemky vypravit? Obklopuje nás obrovské jezero a les, kde se to jen hemží přátelskými potvorami." Zabručím. I kdybychom se někam chtěli podívat, pravděpodobně nás tady něco stejně sežere. Ale podívat se na ty skály by mohlo být pěkné. ,,Spíš jsem uvažovala nad tím, jak výborný nápad to byl, postavit vzdělávací institut na takovém místě."Dodám. ,, No tak máme alespoň nějaké vzrůšo." Zakřením se a strčím do něj pro změnu já, narážejíc na dnešní ráno. Společenkou jen rychle projdu a aniž bych se nějak zvlášť rozhlížela, zamířím si to rovnou ven k sovinci. Tentokrát už se k němu tolik nemačkám, jako v Prasinkách, ani nejdu tak blízko. V sovinci rovnou zamířím k Oscarovi a jelikož jsem byla předtím trochu rozhozená a zapomněla na obálky, přehnu papír na dvakrát a strčím mu ho do zobáku. Fajn, tohle máme z krku. Ew, to je hnus. Ušklíbám se v duchu nad prostředím, které v sovinci panovalo a rychle si to zamířím zase k východu. Nejen, že tu byl smrad a výkaly, ale ještě tu nepříjemně profukovalo, proto jen co tu dokončíme vše, kvůli čemu jsme přišli, zase urychleně vypadneme. Jakmile sejdeme schody ze sovince zase ven, zamyšleně na Wolfa pohlédnu. ,,Co teď?" Jen co to vyslovím, okamžitě toho zalituji. Něco podobného totiž zaznělo i předtím v pokoji, proto ještě, než stihne odpovědět ho chytnu za loket a táhnu zpět do hradu. Cestou přemýšlím, kam bychom mohli jít teď. Do pokoje se už vracet nebudeme, ve společence se mi sedět taky nechce a ani jeden jsme se zrovna neoblékl na to, sedět někde venku. Hlavní síň je už touhle dobou zavřená a do knihovny se mi taky dvakrát nechce. ,,Chceš jít ještě někam?" Zeptám se ho už trochu jinak, když dojdeme do hradu. ,,Klidně můžeme jít do haly ve druhém patře. Teď tam nikdo moc asi stejně nebude." Navrhnu a vyčkám na reakci. |
doba vygenerování stránky: 0.68990683555603 sekund