Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je onlineRosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je onlineAcai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je onlinelady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Wolfram von Wittelsbach - 24. července 2017 18:05
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

2E



Kouzelné formule




♠ Sin, Dee, okrajově Maureen a ostatní




Dee se do toho vysvětlování pustila náramně. Ať jsem sice nebyl rasista, slovem negr mi v paměti osvěžila maximálně Seana.
„Ach tak.“ předstíral jsem, že je to pro mne zajímavé. „Ten Mafos... tedy Mapos. Velice zajímavý člověk.“ 'Kdo to kurva je? Já s ním chodím do třídy? Je mi ukradený.' Dál už jsem se mu nehodlal věnovat.
'Je nás v té třídě jako krys. To už bychom mohli mít své kolejní třídy a byl by na to vhodný počet studentů.' Bručel jsem si tiše, zatím co jsem se mačkal na Sin v pokusu oddálit se tomu na druhé straně.

„Taková škoda... zajímalo by mě, co by Richard udělal, kdyby ho to fakt trefilo...“ řekne Dee, tak jsem se jí chystal slušně odpovědět, aby si nemyslela, že ji ignoruji. Nakonec však dříve zareaguje Sin, tak nemám potřebu cokoliv doplňovat. Stejně jsem to ani nestihl postřehnout, o co přesně šlo. Vykecávání v hodinách nebylo zrovna něco, co bych běžně dělal.
Až po nějakém cirkusu s křížem si všimnu, že mě někdo tlačí zpět k Reecovi.
„Hej...“ zamručím k Sin. „Klidni se, ďáble.“ Šťouchnu jí prstem pod žebra a strčím ji zase blíž k Dee.


„Přesně tak, to je pro tebe...“ odevzdaně odpovím snad do větru, když jsem neměl na výběr. 'Měl jsem to čekat...' Pomyslel jsem si, jakmile si Sin přivlastnila můj geniální výtvor tvrdého úsilí a soustředění. Po chvíli mne dokonce obdařila svým výtvorem.
S povytaženým obočím sleduji, co mi udělala.
„Děkuji?“ reaguji spíše otázkou. „To je snad poprvé, co mi něco dáváš.“ uculím se na ni a snažím se předstírat, že v tom nevidím tu proklatou škodolibost. Výtvor si samozřejmě přivlastním. Přestože tam byly chapadýlka z rána, tak mě kus látky nijak nemohl rozhodit.


„Ty jsi tak ohleduplná, že tě zajímá bezpečnost ostatních.“ neskrývám ironii v hlase k Sin, která položila tak nevinnou otázku profesorovi.
'Byl vždycky tak ukecaný?' zakryji rukou ústa při zívnutí. Nevím, jestli jsem byl za dnešek jen vyčerpaný, že se mi tón profesorova hlasu zdál odporně monotónní.
Dle pokynu se začnu s ostatními studenty seřazovat do volného prostoru. Pohled na levitujícího se trpaslíka mě málem přiváděl k smíchu. 'To je ale šašek.' Nelíbila se mi představa, že se nade mnou bude vznášet skřet.
'Dvojice?' párkrát jsem se rozhlédl po ostatních a zahlédl Ryana. Zazubil jsem se na něj a přitáhl k sobě Sin.
„Tak, dvojici bychom měli.“ oznámil jsem jí a ani se neptal, zda bude chtít. Věděl jsem, že jo. Každá by chtěla, pokud jde o to být ve dvojici se mnou. Tedy dokud to není podivínka jako Regina.
Rozhlédl jsem se po třídě a dřív, než jsem stihl vůbec od Sin trochu vzdálit, tak ji někdo už kouzlem chytil a škubal s ní, jako hladový křeček. 'Co to kurva?!' Jen to nechápavě sleduji a očekávám, zda Sin hodí držku. 'Měl bych jí pomoct... Neměl bych jí pomoct...' Přemýšlel jsem, ale nakonec nechal věci tak, jak se dostaví. Když hodí tlamu, tak se jí vysměju. Rovnou jsem i pohlédl, kdo to dělá.
'Ježiši...' koukal jsem na snažící se Maureen a doufal, že se při tom neposere.
„Rottová...!“ hlubším tónem si vyžádám její pozornost a až poté si uvědomím, že bych teď přede všemi rozhodně neměl být typický protivný píčus, tak svůj hlas uklidním a přehodnotím výběr slov. „Mohla bys toho laskavě nechat a zkusit být příště opatrnější?“ 'Kráva blbá.' povzdechnu si, jako bych nemohl pochopit její odpornou neschopnost. „Možná bys neměla čarovat, když nejsi schopná udržet ani otevřené oči.“ falešně a přátelsky jsem se na ni usmál a byl jsem rád, že mi neujelo žádné vulgární slovo ani urážka na její osobu.
Počkal jsem, až ta holka konečně nechá Sin na pokoji a kousek jsem ustoupil.
„Tak já to tedy zkusím první.“ oznámil jsem jí. Dle pokynů jsem mávl hůlkou jako s prutem a vyslovil zaklínadlo. „Carpe Retractum.“ (77%)
Mé nadání pro rybaření se zdá se projevilo, a i když jsem měl té havěti z vody plné zuby, tak tou naštěstí Sin nebyla. Rozhodl jsem se vyvinout nějakou tu fyzickou sílu, jak to běžně u rybaření bývá, protože vím, jaké protivné mrdky ty ryby dokážou být. Přecenil jsem však rychlost táhnutí a kouzlo přerušil ve chvíli, kdy jsem přibližující se Sin chytil kolem pasu, abychom se oba nevyvrátili na zem. Chystal jsem se ji ihned pustit, ale poté si uvědomil, že by bylo na škodu, kdyby zrovna tohle Ryan přehlédl. Tak jsem ji ještě chvíli držel dál a blízkým pohledem do jejich oči se pobaveně usmál. „Promiň, moje chyba.“ S těmito slovy jsem ji už pustil. „Myslím, že jsi na řadě.“ Ušklíbl jsem se na ni.
 
Erika Claythorne - 24. července 2017 13:50
erand8255.jpg

Učebna 2E
profesor Kratiknot, Ryan, další spolužáci

Pondělí 13.9.



Sekání dřeva v lese… další nudná záležitost… profesorova odpověď mě poněkud zklamala. O to víc, že se ani nenaučíme schovávat věci za magickou bariéru. To by byla aspoň sranda… Tak se začnu spíš zvědavě rozhlížet, co dělají do látky spolužáci. Moje bezchybné kolečko mi vážně stačí.

Poté dostaneme povel se postavit a jít před lavice. Jo, tohle kouzlo vypadá mnohem zajímavěji, u toho už nemusíme sedět! Zařadím se vedle spolužáky a když se máme rozdělit do dvojic, automaticky se otočím na Chrise, který stojí vedle mě. Ale než se nadechnu, je u mě Ryan. “Ahoj,“ pozdravím ho trochu zmateně a nejistě. “No… asi proč ne,“ pokrčím trochu ledabyle rameny a přemýšlím, co tím Ryan sleduje. Jsem z toho nervózní a nejistá, ale o to bedlivěji sleduju profesorův výklad a nové kouzlo. Ani jsem se moc nespletla, opravdu vypadá zajímavě. Jen představa, jak mě váže někdo do lana a přitahuje si k sobě… a bohužel se Ryan ozval, že to vyzkouší první…

Nervózně přikývnu, že teda může, a ještě nervózněji čekám, co to se mnou udělá. Už při prvním dotyku kouzelného lana sebou dost cuknu a automaticky se snažím ze sevření dostat. “Uklidni se, Eriko. Je to jen cvičení, nikdo ti nechce ublížit…“ špitnu si sama pro sebe a celkem neochotně se hodím do klidu, aby mě mohl Ryan přitáhnout. Jenomže cuknul moc a já mu celkem prudce přistála v náruči. “Eh,“ vyhrknu zmateně a ani nečekám, až se uráčí ten stisk povolit, prostě se mu rychle a prudce vykroutím. “Neobjímat…“ zabručím u toho nespokojeně. “A neomlouvej se, to dělají děti… prostě… si třeba promluvíme jindy,“ řeknu mu a udělám rychle několik kroků vzad, abych taky vyzkoušela nové kouzlo.

Postavím se, abych měla nohy pevně od sebe a nespadla. Na chvíli zavřu oči, abych se uklidnila a vyhnala ze sebe tu paniku ze svázání a Ryanova snad nechtěného objetí. Otevřu oči, hůlku dám nad hlavu ‚nahodím prut‘ a u toho vykřiknu: “Carpe retractum!“ (78%+10%) Z hůlky mi, stejně jako u Ryana, vytryskne jakýsi provaz a Ryana celkem bez problému omotá. Až teď znovu malinko zaváhám. Co s tím? Představa, že si ho k sobě přitáhnu se mi úplně nelíbí. Sílu na to mám, to ano, ale nechci se hrnout do dalšího objetí… Na druhou stranu, jak tam tak stojí svázaný má i něco do sebe. Malinko mi blýskne v očích. Nechám ho omotaného lanem, nic nedělám a jen se přihlásím. “Pane profesore, neměli bychom se naučit proti tomu kouzlu i nějak bránit? Člověk je v této fázi celkem bezmocný, ne?“ kývnu jemně směrem ke stále svázanému Ryanovi.
 
lord Richard Cornigrum - 23. července 2017 13:50
zk6313353.jpg

Kouzelné formule


Pondělí 13. září


Helen, Barbara, Naira



V duchu se samolibě usměju nad uznáním, kterým mne častují Helen i Naira. U Helen o jejích sympatiích nepochybuji, u Nairy už si tak jistý nejsem vzhledem k jejím pohledům, které po Helen neustále vrhá. Okatěji už to dělat nemůže?
"Děkuji, dámy. Je to od vás velmi milé," věnuji oběma blahosklonný pohled a pohledem zalétnu k Naiřině pokusu, který sice není tak dokonalý můj, ale na někoho jejího formátu to nevypadá až tak zle.
Nehodlám ji přede všemi chválit, od toho má spolužáky, ke kterým si mohla přisednout.
Pobaveně se v duchu usměju nad dotazem Sinestry. Pravdou zůstává, že je dobře, že se zeptala. Rád jsem se dovídal širší praktické využití kouzel, které jsme měli využívat pouze pro každodenní potřebu. I ta nejjednodušší kouzla totiž mohla být smrtící.
Svou pozornost jsem opět soustředil na profesora. Carpe Retractum. Pečlivě jsem si zapisoval poznámky. I toto kouzlo mne potěšilo. Do praxe velmi užitečné. Věnoval jsem Helen naoko lítostivý pohled. Její "oběť" si bohužel vyžádala to, že byla odkázána na pomoc ostatních a o většinu látky tak přijde. Doufal jsem však v to, že vše dožene ve svém volném čase. Nechtěla by Zmijozel přeci zklamat, ne?

Nepřipadalo v úvahu, abych si do dvojice vzal Christinu, a tak jsem vstal a zamířil rovnou k Barbaře. I když se skoro neprojevovala, pořád jsem byl přesvědčený o tom, že se v ní skrývá víc než na veřejnosti ukazovala. Proč by jinak končila právě ve Zmijozelu?
"Doufám, že ti nebude vadit být se mnou ve dvojci, Barbaro," odvětím zdvořile a postavím se naproti ní. Opět má svůj klasický kamenný výraz. Má ta holka vůbec nějaké city?
"Prosím. Dámy první," pokynu ji, aby začala. Neubráním se pohledu na Christinu, která skončila s Byrdovou. V duchu se zatetelím blahem. Nejdříve Crabbe, a potom Byrdová. Hodně štěstím s přitahováním hrošice, Christino. Co kdyby se stala nehoda a Byrdová tě omylem zavalila?
Pozorně sleduji Barbaru, které se podařilo provaz vykouzlit na první pokus, narozdíl od ostatních. Pokus přitáhnout se sice selhal, ale nic jiného jsem od ní ani nečekal. Jak mohl profesor čekat, že se to povede některé z holek?
"Dobrá práce, Barbaro," uznale pokynu spolužačce hlavou. Chudák Helen propichuje záda Báry nenávistnými pohledy. I když se tvářím nečitelně a svou pozornost věnuji především Báře, Heleniných pohledů si nešlo nevšimnout, zvláště, když stojím naproti a mám na ni dobrý výhled.
"Teď to zkusím já," dám Barbaře na srozumněnou. Soustředím se a mávnu hůlkou. (74 %)
"Carpe Retractum." Z hůlky vyrazí pramen světla a omotá se Barbaře kolem pasu. Precizně hůlkou pomalu švihnu k sobě a přitáhnu si ji tak, aby neměla problém s tempem srovnat krok. Je daleko menší než já, tudíž ji opatrně zachytím kolem ramen, aby neupadla. Sice to nebylo úplně stoprocentní, ale povedlo se mi to na první pokus. Přesně, jak jsem chtěl.
 
Sam Elis Arrkain - 23. července 2017 13:42
sam381152868.jpg

Učebna 2E


Becca, Mau, dvojčata, Cass

Pondělí, 13. Září


"Do sovince? lehce povytáhnu obočí v reakci na otázku Beccy "Jasně, půjdu. mile se usměju. Hmm... budu se ještě muset po hodině zastavit za Patrickem ohledně tý věci. Ale jo, to stihnu. 
K mému povzbuzování Mau se přidá i Becca a společně ji přesvědčíme, aby to zkusila ještě jednou. Tentokrát už látku seskartuje celou a nakonec to vzdá. Podívá se na nás s výrazem jako by si říkala, jak zklamané z ní musíme být. No... u mě to tak není. Mau je Mau, s tím se nic nenadělá. Příště jí to vyjde. 

"V pohodě, Mau, třeba příště." Zazubím se a ukážu zvednutý palec. Pak si vzpomenu, že jsem vlastně něco chtěla udělat. Vytáhnu si blok a na kus papíru načrtám tužkou vzkaz pro Patricka. Mezitím se po mý levici zase zpustí hádka mezi  dvojčaty a Beccou. Podepřu si pravačkou hlavu a se zaujetím je pozoruju. Nějak mi moc nedochází o co tady jde. Nějak ani nepostřehnu, že profesor pokročil ve výkladu a zadal nám za úkol nový kouzlo. Co na to říct? Hádka byla zajímavější. Najednou se Becca zvedne a s poslední urážkou na stranu Blacků odchází vstříc Rorymu. Jenom překvapeně pozvednu obočí. Nic proti rodině Blacků, Sirius byl bezpochyby zajímavý člověk, alespoň podle toho, co jsem o něm slyšela. A tahle urážka byla i na mě trochu dost... přestože nebyla mířená mi. Ale ale? Že by naše Becca nebyla takový andílek, jak si ji Páťa vybásnil? Na tváři se mi objeví lehce pokřivený úsměv, když sleduju jak Thomas celý vytočený na ni řve a Becca celá zářivá jako sluníčko odchází, dál už nevěnuje pozornost. 
Když její jednání začnou následovat i ostatní studenti, trhnu hlavou směrem k učiteli. Počkat, co že to teď máme dělat? Na myšlenky ale není čas, páč to už u mě stojí Tom a elegantně mi nabízí své rámě. Nedokážu nic než nad jeho chováním tiše vyprsknout smíchy. 
"No samozřejmě. Kdo by odmítl pozvání od někoho tak šarmantního jako je Thomas Alexandr Black." Zářivě se na něj usměju.
Když mé dovede do volného prostoru, kde už cvičí i ostatní, a vyzve mě, abych začla jako první, v duchu zasténám. K čertu. Nenapádně se rozhlédnu po ostatních. Dobře, takže kouzlo se nazývá Carpe Retractum a ten pohyb... jenom pouhé nahození?  To se nezdá tak těžké, bezva. Pohledem zavadím i o Roryho a Beccu, která se i s celou svou elegancí řítila nosem přímo vstříc zemi. Eh... dobře, soustředění je opět hlavní bod.
Když se ujistím, že sem všechno pochopila tak, jak mám, odhodlaně pohlédnu zpět na Blacka a přeměřím si ho pohledem. U tohohle kouzla budou díky své tělesné konstrukci ve výhodě chlapi... hmm, uvidíme.
"Carpe Retractum" Vyslovím a 'nahodím udičku'. Chytni si svého Blacka, hehe. (86% + 10%) Z hůlky vyšlehl proud žluto-oranžového světla a omotal se Tomovi kolem pasu. Párkrát sem lehce zatáhla, abych otestovala jeho pevnost a pak se na Blacka šibalsky usmála. Sice jsem nebyla nějaký extra macho, ale pravidelné ranní běhání a pozice útočníka ve famfrpálu vám celkem vytrénují fyzičku. Zatáhla jsem silněji. Thomas chvíli vzdoroval, ale nakonec se rozhodl ke mě jít. No jo, ani já nedokážu utáhnout někoho jako byl Black, když se rozhodne, že nikam nepůjde. Dotáhla jsem si ho až k sobě. 
"Ahoj, krasavče." sladce jsem se na něho usmála, pak sem vyprskla smíchy.
"Tak jo, už jsem ti ukázala jak na to. Čas, abys to teď zkusil ty. Přátelsky ho poplácám po hrudi a uvolním lano, aby mohl jít.
 
Eliot Gazdar - 23. července 2017 13:31
magica1776.jpg

Učebna 2E


Becca, Rory, Drake

Pondělí 13. 9.



Spokojeně se usměju, když nám Becca ukáže, že je v pořádku a doprovodí to máváním rukama. Unikne mi drobné uchechtnutí nad Roryho zmatením. Až moc dobře mu rozumím. Proto ho přátelsky poplácám po rameni. "Klid, chlape. Jen špatnej pokus o vtip." To už se ale ke vtipkování přidá i oběť a já se zazubím, když se přidá k mojí hře. I když na účet nebohého Havrana numero dos, který je očividně zmatený jak lesní včela. Potřesu pobaveně hlavou při jeho další poznámce, ale už se zdržím těch svých.

Místo toho obrátím pohled k Becce a překapeně zamrkám, když si všimnu, jak si mě prohlíží. Ucítím, jak se mi krev drobně nažene do tváří a pro jednou jsem rád, že snědá pokožka leccos skryje. Zkoumavě se zadívám do jejích očí. Má je... hezký. Takhle zblízka. Eh, do háje. Zanadávám si v duchu, ale to už jsem posílán za svým parťákem.

"Jo tak Deirdre, jo?" Šťouchu pobaveně loktem do Drakea a mrknu na něj. "Dobrý vkus. To bych se měl snažit, ať zapůsobíme,
co?"
Zasměju se a pár rychlými kroky se vrátím na své předchozí místo. Protočím hůlku v rukou a nadechnu se. Cítím, jak mám konečně v těle trochu víc energie. Možná díky drobné přestávce u obou havranů se cítím poněkud svěžeji. Teatrálně pozdvihnu hůlku. "Carpe... Retractum!" (67% + 20%) K mému výsostnému překvapení z mé hůlky opravdu vytryskne oranžové lano. S vítězným úsměvem obmotám lano kolem Drakeova pasu a přitáhnu ho k sobě. Když je u mě, přibrzdím ho tím, že mu položím ruku na rameno a zazubím se na něj.

"Kdo je skvělej? Eliot je skvělej." Uchechtnu se a zruším kouzlo. "Tak, teď ty. Ukaž, co v tobě je, zmijáku." Usměju se a poplácám ho po rameni. Nebudu lhát, docela mi to spravilo náladu.
 
Rory Callaghan - 23. července 2017 12:12
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Učebna 2E



Pondělí 13. září
Becca, Eliot, Drake

Becca naštěstí vezme celou záležitost v klidu a ještě na zemi se rozesměje. Úsměv jí oplatím napřed nejistě, ale pak mi její dobrá nálada dodá odvahy a já se zasměju taky. V duchu si oddychnu. K zemi jsem Beccu poslal opravdu omylem a nerad bych, aby si nějak ublížila jenom kvůli tomu, že zas jednou nědělám, co mám - totiž že bych mohl dávat pozor aspoň ty dvě tři vteřiny, než někdo dojde k újmě. Ze dne, kdy budu celých 24 hodin dávat pozor, jako to zdá se umí většina ostatních lidí, se jednou stane státní svátek. Ne, že bych nějak přeceňoval svoji důležitost.

"Při těhle názorných hodinách bychom vážně měli všichni povinně fasovat brnění," zamumlám napůl v žertu, napůl už si představuje svět, kde na hodiny přicházíme pomalu ve skafandrech. To by bylo asi docela zajímavé kouzlení. Myslím, že to už by na hodiny chodili pozdě všichni – než by se člověk vydrápal do schodů s dvaceti kily navíc, už by se zase mohl začít přesouvat dolů na další hodinu, která mezitím stihla začít. A když už ne brnění, tak aspoň sadu péřových polštářů. Ty jsou dokonce multifunkční, člověk si na nich může ustlat, když jsou lavice obzvlášť nepohodlné. Nebo hodina obzvlášť nudná. Zdravíme Dějiny čar a kouzel...

Mezitím co uvažuju nad tímhle zajímavým světem, se k naší dvojici stihne přidat dvojice jiná: Eliot a Drake. Společně s Eliotem pomůžeme Becce na nohy a spolužačka už za okamžik vypadá, že je skutečně v pořádku. Naše eskapáda je i tak zjevně dobrou příležitostí pro další vtipkování – přestože jeho point mi trochu uniká.
"Ale já to vážně neudělal schválně," zabručím v odpověď Eliotovi. "To nebylo žádný gusto..."
"Příště mě nejdřív pozvi na večeři," [/b]dodává Becca, a já se zarazím a okamžik nad jejím výrokem zmateně přemýšlím.
"A pak ti teda nebude vadit, když tě povalím na zem?" zeptám se nahlas. Až moc nahlas možná, ale protože si sám ani neuvědomuju, že jsem mohl říct něco nepatřičného, samotného mě to ani nenapadne. Osobně jsem jen zmatený, jak by mohla večeře předem vynahradit rozbitá kolena později, ale... eh, to je jedno. Hlavně, že se fakt nikomu nic nestalo.

Teď je s kouzlením na řadě Becca. Když se jí ani po šestém pokusu nepodaří mě na laně přitáhnout, jen pokrčím rameny a povzbudivě se usměju. "Nevadí, stane se. To tě asi vyvedlo z rovnováhy moje strhující kouzlení." Zazubím se, aby viděla, že svůj předchozí výkon za strhující fakt nepovažuju. "Chtěla bys to zkusit ještě jednou? Sedm je fajn číslo, třeba se ti to už povede..." Mimoděk si začnu hrát s nitkou od košile, kterou jsem si ráno zapomněl vyžehlit.
 
Rebecca Eliah Riel - 22. července 2017 23:28
becca142772.jpg

Učebna 2E

Pondělí, 13. září

Patrick, Rory, Eliot + označení

Obrázek




Než vůbec začneme kouzlit, slyším, jak se mě Patrick zastává. Trochu mě to překvapí. Když se na mě podívá, usměju se, nakloním hlavu ke straně a zamávám mu. Podívej se, jak jsem roztomilá, copak se mě můžeš zlobit? To, že na mě byli naštvaní incesťáci mi nevadilo, ale nechtěla jsem, aby se na mě zlobil někdo z koleje. I kdyby to byl Patrick s jeho cringy flirtováním s Deirdre. Když si na to vzpomenu, skoro se zašklebím, ale nakonec udržím roztomilý úsměv, než se od Patricka odvrátím.

Teď se můžu zase soustředit na Roryho, který dělá všechno, kromě právě toho soustředění. Sleduju, jak jeho první pokus vyústí v lano, které se mi obtočí kolem pasu, ale téměř okamžit zmizí, jak Rory začne mluvit. No co, stejně je to první pokus. "Dobře, nic se neděje," usměju se na Roryho povzbudivě, ale on si toho stejně nevšimne, protože má pozornost zlaté rybičky po mrtvičce. Nevadí mi to, už jsem si za ty roky zvykla. Kdyby byl holka, všichni by vzdychali, jak je to roztomilý.

Druhý pokus je o něco lepší, lano se kolem mě znovu omotá a Rory švihne hůlkou. Zatáhnutí je trochu silnější, než jsem čekala, proto při prvních krocích klopýtnu, než najdu rovnováhu. Nakonec je mi to nanic, protože Roryho rozptýlí asi nějaká moucha nebo tak něco a hůlku sklopí k zemi.

Tak já se na kouzelných tvorech vyhnu tykadlatce, abych si na formulích zlomila frňák? je poslední myšlenka, která mi projde hlavou, než mě lano pošle k zemi. Ještě si všimnu, že Rory natahuje ruce, ale trochu zapomene udělat krok vpřed, aby mě opravdu chytil.

"Au," řeknu trochu překvapeně, když už jsem na zemi. Spadla jsem na pravé koleno, které teď bolí jako čert. Než se stačím vzpamatovat, Rory je už vedle mě na zemi a omlouvá se, plácá u toho páté přes deváté. Zvednu k němu pohled a vyprsknu smíchy. Tváří se, jako kdybych se na zemi svíjela ve smrtelných křečích. "Myslím, že budu žít. Pomůžeš mi? Asi jsem si narazila koleno."

Naše malá eskapáda upoutala pozornost ostatních, takže mi na nohy pomůže Rory s Eliotovou pomocí. Jakmile stojím a začnu koleno rozhýbávat, bolest pomalu mizí. "Fakt to nic není," řeknu. "Příště mě nejdřív pozvi na večeři," zavtipkuju v návaznosti na Eliotova slova, že jsem Rorymu padla k nohám. Doufám, že to pochopí, protože Rorymu někdy tyhle poznámky unikaly...

Všimnu si, jak se na mě Eliot dívá. "Vážně, jsem v pořádku," řeknu a na důkaz svých slov kolem sebe zamávám rukama jako pátk, i když jsem si vlastně narazila koleno. Toho kdybych si přitáhla domů, tak rodičům praskne žilka, pomyslím si najednou pobaveně, zatímco jezevce sleduju. Vzpomenu si u toho na Acai, která trvalo na tom, že si mám nabrknout Maposu jen kvůli tomu, aby mohla vidět reakci mojí matky. Ale Jamar byl přeci jen v Havraspáru a Eliot byl Mrzimor...ten tik, co matka měla v oku po tom, co bráchu zařadil klobouk do Mrzimoru mluvil jasně o tom, co si o téhle koleji myslí. A Eliot byl teda mnohem hezčí než Maposa, co si budeme povídat. Hmm...

Uvědomím si, že při tom všem přemýšlením nad tím, jak co nejvíc svým rodičům pocuchat nervy, jsem na Eliota zírala jako blbeček. Pobaveně se usměju a mrknu na něj. "Drakovi se už stýská, nenech ho čekat, nebo se ztrapní před Deirde," zasměju se a kývnu hlavou směrek k zelenáčovi.

"Slibuju, že se nebudu snažit pomstít," slíbím Rorymu s rukou na srdci, když se naproti sobě znovu postavíme. "Carpe Retractum!" (41%) zavelím. Lano se objeví a obtočí se Rorymu kolem lýtka. Vyděsím se, že takhle ho přece zatáhnout nemůžu, a lano okamžitě zmizí. "Promiň, musím líp mířit," řeknu a přimhouřím oči. "Carpe Retractum!" (36%) a situace se opakuje, jen s tím rozdílem, že tentokrát se mu provaz omotá kolem zápěstí, než zmizí. Povzdechnu si a podrbu se na hlavě. Dneska mi ty formule moc nešly. Další pokus (4%) nevyústil ani v to blbé lano. A ten další (24%) taky ne.

"Já si snad pořídím normální lano a chytnu tě do něj," mumlám si pod vousy dostatečně nahlas, aby to Rory slyšel, ale dávám si pozor, aby poznal, že je to vtip. "Carpe Retractum!" (43%) soustředím se a lano se konečně znovu objeví, jen aby zase zmizelo. "Dobře, poslední pokus," řeknu. "Carpe Retractum!" (28%) nic. "Asi si já a provaz nejsme souzení," zamrmlám nespokojeně.
 
Eliot Gazdar - 22. července 2017 22:35
magica1776.jpg

Učebna 2E

Drake, Rory, Becca a všichni zmínění

Pondělí 13. 9. Odpoledne

Obrázek


Dnešní den byl, i s přihlédnutím na samotnou podstatu téhle školy, poněkud… zajímavý. Slabě řečeno. Všechen ten zmatek ohledně uprchlého Smrtijeda stále ještě pulzoval naší školou a to i přes kolektivní snahu se tvářit, že se nic neděje. Studenstvo magie se v tomhle příliš nelyšilo od studenstva mudlovských škol. Zoufale jsme chtěli vést klidný život. Nebo i život dobrodružný, ale dobrodružství takového druhu, nad kterými jsme měli kontrolu. Bradavice tohle zpravidla splňovaly a jen zřídka bylo tahle iluze narušena realitou, že kolem nás existuje ještě něco jiného. Zpráva o smrti spolužačky patřila mezi takováto narušení. Nevítaná a jak to jen šlo, snažili jsme se to zapudit stejně jako imunitní systém těla bojuje proti cizí látce. Někomu se to dařilo lépe, někomu hůře. Jak už to bývá. Když se Coraline vrátila, byl jsem v drobném pokušení se za ní alespoň zajít podívat. Ale měl jsem pocit, že moc pozornosti je to poslední, co by teď potřebovala a chtěla. Rozhodl jsem se to tedy posunout na neurčito a postupem dne na to úspěšně zapomněl.

Hned po snídani jsme se vrhli na tělocvik. Možná nejsem vyloženě sportovec, ale tři roky dělání odražeče a hraní na bicí vám přeci jen vytrénují paže a prsní svaly. Nedalo by se říct, že jsem tím prošel jak procházkou v růžovém sadě, ale řekl bych, že jsem to zvládl se svou důstojností vcelku. A znova dostalo kolektivní bezstarostné já na zadek, když během plavání zaútočili ďasovci. Byl jsem zvyklý na určitou dávku nebezpečí, od čeho jsem studoval něco tak vrtkavého, jako byla magie, že? Ale dvě vyrušení z normálu za dva týdny… Mám rád vzrušení jako každej druhej, ale začínalo mě to iritovat.

Bylinkářství už probíhalo podle normy, totiž s drobnými výbuchy a nehodami. Troufnu si říct, že já se bez toho obešel, vytváření extraktu se podobalo lektvarům a já se tak vyhnul výbuchu, i když čistota extraktu je otázkou naprosto jinou. Nicméně Helen takové štěstí neměla. S tichým povzdechem jsem zaregistroval další ztrátu, i když tentokrát jen dočasnou.

Přišel oběd a po něm Nitrozpyt. K té hodině jsem vždy choval smíšené pocity. Své myšlenky jsem měl totiž rád pevně u sebe, ukryté pod vrstvou šumu. Ale i tak jsem se do ní zabral jak jen dovolilo mé nepraktické já a svým způsobem jsem si hodinu užil. A to i přes Crabbův příspěvek. Opravdu, nerad generalizuju, ale na kolej, která by měla být plná snobů a obdobou čarodějnické šlechty má Zmijozel mezi sebou poněkud… zajímavé existence. Abych tak řekl.

Další hodina – péče o kouzelné tvory. Ke zvířatům a obzvláště těm nadpřirozeným jsem vždy choval jistý opatrný respekt. Rozhodně jsem se na tuto hodinu kdovíjak netěšíval, ale dokázal jsem si ji užít. Zpravidla. Dnešek byl výjimka zpravidla. Řeknu vám, že snesu hodně věcí. Ale sliz má v sobě něco, co snad v každé lidské bytosti vzbuzuje odpor. Tedy, v každé lidské bytosti krom Aleca, zdá se. I tak jsem odhodlaný sliz považovat za našeho přirozeného nepřítele. Takže jsem s ním zacházel jen s odporem, nehledě na to, jak objektivně jsem se na to snažil dívat. Přeci jen šlo prostě o přemístění vajíček a pak přemístění sekretu, ne? Jak prosté. A stejně svým způsobem neurčitě odporné.

A pak.. pak přišlo peklo. Kouzelné formule. Hodina, kde mě i teorie nudila a já se musel zoufale snažit, abych vůbec přinutil sám sebe dávat pozor. Ne snad, že by za to mohl Kratiknot, tu zahradní ozdobu jsem měl svým způsobem rád. Ale princip té hodiny, který se nám snažil vtlouct do hlav zaklínadla mě prostě… nudil. Chápal jsem, že to ostatní baví, ale mě vždycky spíše zajímalo, jak kouzla opravdu fungují. Než, že bych je sám používal. Nicméně poslušně jsem se usadil vedle Drakea, na kterého jsem přátelsky kývl, než jsem se pohroužil do hlubokého zoufalství. Snažil jsem se to na sobě nedat znát, ale nepředpokládám, že to všem uniklo. I profesorovi, jakkoli jsem se to zrovna před ním snažil zakrýt. A tak jsem prostě poslouchal, i když mi ze rtů uniklo drobné zasténání, když se zahradní ozdoba zmínila, že hodinu ukončí později. Pravděpodobně to však slyšel jen můj soused v lavici. Alespoň v to tvrdě doufám.

Ve zkoušení tentokrát excelovala Noelle a já jejím směrem vrhl vlažný pohled a naznačil potlesk. Uznávám, že to k ní asi nebylo příliš fér. Ale tahle hodina mě vysávala jak mozkomor. Taky mi brala veškerou naději a vůli přežít. Akorát, že tady neexistoval Patron, abych ji prostě zahnal pryč. Nicméně, když se Kratiknot rozhodl trochu zabrouzdat do historie magie, přeci jen jsem poněkud ožil a pečlivě si informace zapsal. Stále mi to nestálo za to, abych se hlásil či prováděl podobné zbytečně aktivní činnosti. Nechal jsem to na ostatních, kteří alespoň vypadali, že je tato hodina baví. Já prostě pasivně pozoroval dění, s občasným drobným uchechtnutím nebo lehce zoufalým zasténáním. Nicméně z této své oblíbené rutiny jsem byl nucen přeci jen vypadnout, když jsme se začali učit Diffindo. Když po nás chtěl výslovnost, neopomenul jsem pečlivě odsekávat slabiky v přehnané akcentaci indického přízvuku.

Výklad okolo kouzla samotného jsem poslouchal s jistým zájmem. Tyhle drobné příběhy mě vždycky fascinovaly. Obzvláště s vynálezy nových kouzel. Už dlouho jsem si chtěl něco takového vyzkoušet, ale odkládal jsem to, dokud nebudu mít větší teoretické a bohužel i praktické znalosti. Zatím to vypadalo, že se mi to povede možná v příštím životě.

Příběh krejčího skončil a já lehce nedbale zopakoval pohyb hůlkou. A pak přišlo na řadu cvičení. Zamračil jsem se na papír před sebou jako na největšího nepřítele. “Diffindo!“ zavelel jsem a máchl rukou (4). Nic. Možná za to mohl ten indický přízvuk, který se opravdu hodil jen k objednávání kari. Odkašlal jsem si, abych se ho zbavil a zkusil to znova. “Diffindo?“ Mávnutí hůlky (3). Nic. Zoufale jsem zaskučel a zhluboka se nadechl. Potřetí a naposledy, rozhodl jsem se. Znova zopakování zaklínadla. Mávnutí hůlky. A… nic (3). Ucítil jsem neodbytnou touhu zlomit hůlku ve dví, ale ovládnu se. Silou vší vůle se rozhodnu přeci jen zkusit to znova (2). Když i teď zůstává papír vcelku a celou svou bělistvou dokonalostí a celistvostí se mi vysmívá, zlostně zaskřípu zuby. Proč? PROČ?! Přísahámbohu, každý pohyb hůlkou jsem dělal stejně jako Kratiknot a ještě k tomu dokonalou latinou. Alespoň jsem si to myslel.

Chvíli trvalo, než jsem se uklidnil. Okolo sedící si mohli všimnout, jak zhluboka oddechuji a pevně svírám hůlku. Zavřu oči a snažím se vzpomenout si, jak má přesně vypadat pohyb hůlkou a jak má být vysloveno zaklínadlo. Znova je otevřu a opatrně opisuji hůlkou správný tvar, zatímco mé rty pečlivě vyslovují každou slabiku tak nechutného slova (10). Téměř nemůžu uvěřit svým očím, když přede mnou najednou leží dva kousky papíru. Potlačím nadávku a začnu nemilosrdně tu bílou hmotu řezat na nepatrné kousíčky.

A pak přede mnou přistane další látka. Tentokrát žluté barvy. Pevně stisknu rty a chvíli ji pozoruji, jako svou nemesis. V hlavě už tuším, jaký tvar vytvořím. Zavřu oči a znova si zkusím přehrát pohyby, které jsem dělal před tím (5%). Ale možná jsem prostě nějak… vyvedený z míry předešlými pokusy. A tak se na látce objeví jen podélný řez. S tichým povzdechem posunu látku o kus dále a… zkusím to znovu (18%). Podobný výsledek, i když bych přísahal, že řez tentokrát občas i zahnul. Zaskřípu zuby a znova posunu látku. Znova, mávnutí hůlkou, tentokrát už s největším nasazením (78%). Pobaveně se usměju, když si všimnu, že se mi to tentokrát vcelku… povedlo. Není to úplně to, co jsem si předstoval, ale písmeno H, jako peklo, tam je přeci jen vidět.

Nechám ústřižky látky odletět zpět a rukávem si otřu kapky potu na čele. Mám pocit, jako bych byl po tréninku famfrpálu. Jen jsem si to příliš neužil. Jsem tak akorát zralý dát si koupel, když zahradní ozdoba oznámí, že je čas na další kouzlo. Místo tradičního zasténání se teď ozve zavrčení. Ovládám se dobře, jsem flegmatik, ale tohle… tohle… Potřesu hlavou, abych se zbavil pocitu, že mi praskne žilka a obrátím pohled k učiteli. Poslušně poslouchám učitele a když nás vyzve, abychom utvořili dvojice, vrhnu pohled na Drakea a zvednu obočí, jako náznak návrhu. Pokud nemá námitky, poslušně se zvednu a vydám se na druhou stranu místnosti.

Poslouchám profesora a v rukou si přitom protáčím hůlku podobně jako s paličkou na bicí. Má pozornost trochu stoupne, když se dozvím, že nejde pouze o magický talent. Znova, nejsem vyloženě sportovec, ale vždy jsem se považoval za atleticky stavěného. Možná tohle mělo být konečně kouzlo, kde jsem mohl zazářit. Můj mozek zaplnily obrazy, jak hrdinsky zachraňuji celý svět pouze za pomoci tohoto zaklínadla. Možná i proto vnímám vysvětlení jen na půl ucha. Dost na to, aby to bylo zachyceno podvědomím. Když je profesor u konce s výkladem, kývnu na Drakea, aby se připravil. Normálně se do praktických aplikací moc neženu, ale už to chci mít za sebou.

“Carpe Retractum!“ přikážu celému vesmíru (26% + 20%). K mému určitému překvapení se lano skutečně objeví a dokonce se i mého drahého cíle zachytí. I když zdaleka ne tolik, abych ho k sobě dokázal přitáhnout. Už se připravuji na druhý pokus, když si periferním viděním všimnu padající osoby. Překvapeně otočím pohled. Becca a Rory, dojde mi rychle. Nezdá se, že by šlo o něco vážného, ale má mysl tak zoufale touží uprchnout zesílání kouzla, že mávnu na Drakea, aby chvíli počkal a já se rychlým krokem vydám za dvojicí Havraspárských. “Všechno v pohodě?“ Usměju se na oba přátelsky a případně pomůžu Beccy na nohy spolu s Rorym. “Už jsem viděl hodně pokusů, jak nechat holku padnout ti k nohám, ale… nu, proti gustu…“ Mrknu na Roryho, aby věděl, že si dělám legraci. Zrovna já neměl co říkat, když přijde na schopnost sesílat kouzla a tak jsem ho nechtěl zbytečně popudit. Pohled jsem poté stočil k Becce a zběžně ji přehlédl, jestli je opravdu v pořádku. Možná nejsem tak dobrý léčitel, jako táta, ale něco málo jsem pochytil.
 
Alastor Krimmer - 22. července 2017 15:34
al1932.jpg

2E

Patrick, Noelle, Thomas, Dee, kolegové v okolí

Pondělí 13.9.



„Baví mě to. Je přirozené, že ti jde, co tě baví. Čteš si o tom, víc to trénuješ a víc o tom přemýšlíš,“ okomentuji Noellina slova, směřovaná Patrickovi. Nedávám to na sobě, znáš, ale potěšilo mě, že mě nazvala profesionálem, zvláště když chci, aby mě jednoho dne teorie kouzel živila.

To už se hned za Angelou ozve Thomas. Věděl jsem, že se s Beccou o něčem hádají, ale nečekal jsem, že jí tu seřve přede všemi, včetně profesora Kratiknota. Zvednu se od stolu, ale to už ho začne uklidňovat Patrick. No, možná to vzal trochu ze špatného úhlu, protože mám dojem, že za tohle mu jednu flákne. Jednou jsem nechtě slyšel, jak se Thomas bavil o svém původu s Lenkou v knihovně a podle toho co říkal, nemá s tím vrahem, Siriusem Blackem, nic společného. Jen shoda jmen. A jelikož i v mudlovském světě znám jednoho Blacka, divím se, že je hned dávají do kupy.

Raději se do toho tedy vložím taky.
„Nikdy nevíš, co v lidech moudrý klobouk vidí. Pojďte se raději věnovat výuce, pánové, než se stane něco nepříjemného.“
Dobré, prefekt body získány a čas jít. Sakra! Cass si mezi tím našla někoho do dvojice… a Runa s Dominickem taky.

V tu chvíli mě napadne, že bych to mohl chápat jako příležitost a vydám se ke své princezně.
„Ahoj. Napadlo mě… máš už někoho do dvojice? A nechtěla bys semnou?“

Když souhlasí, mám chuť zajásat radostí. Místo toho se usměji a nabídnu jí pomocnou ruku, jako pravý gentleman. Sepnu si vlasy do copu a vytáhnu hůlku.
„Chceš začít?“
Po chvilce očekávání se ukázalo, že jsme se tak úplně nepochopili, v čem budeme začínat, jestli v kouzlení nebo bytí pokusným králíkem, takže jsem tedy s kouzlením začal já.
„Carpe Retractum“ pronesu a švihnu hůlkou dle instrukcí od profesora i učebnice (98 %). Přitáhnu Dee k sobě pomocí onoho lana, které se objevilo, a chytím jí.
„Ahoj, princezno,“ prohlásím, když jí mám tak hezky u sebe. Avšak stále jsme na hodině, tak od ní odstoupím a tentokrát jí dám prostor, aby také provedla kouzlo.
 
Ryan Daniels - 22. července 2017 14:51
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

UČEBNA 2E

Kenji, Erika, Dan a okrajově Marie

13. září

Obrázek




Věnuji Kenjimu jeden ze svých pokerfaců, když mi podá sešit se zápiskama v japonštině. ,,Si blbej vole." Vrátím mu sešit zpátky a nahnu se přes Kenjiho na Dana, jestli si nepíše aspoň on. U něj jsem neviděl ani pergamen, ani brk. Ten je klasicky bez všeho. Když profesor rozdá pokusy na kouzlení, jen se znuděně opřu a pozoruju dění ve třídě. Otráveně zívnu, když se nedostane na mě, abych si taky něco vyzkoušel. Naštěstí se Daniel rozhodne taky zapojit, i když bez profesorova svolení a začne Marii nafukovat křížek. Pobaveně se zazubím a křížek si prohlédnu. To už ale uslyším naštvanou Sin, tlačící se na Wolframa. ,,Jo Dane, hej měl bys toho nechat." Přestanu se okamžitě smát a nasadím přísný výraz. Sin to vtipné nepřipadalo, takže to nepřipadá vtipné ani mně. A pokud mi úsměv z tváře nesmazalo Sinino pohoršení, pak to, že se s Wittelsbachem na sebe tiskli určitě.
Zamračeně se otočím zase zpátky a nasupeně profesora při výkladu pozoruju, jakoby za snad za to mohl on. Ještě založit uraženě ruce na prsa - to je ono. Vypadal jsem dokonale naštvaně.

Naštěstí jsem se mohl trochu odreagovat, když profesor zadal konečně praktický úkol a přede mnou přistál pergamen, který jsem měl rozpůlit. Vzal jsem do ruky hůlku, zopakoval si pohyb, který nám profesor ukázal a - a projistotu ještě jednou. Už už jsem hůlku namířil na pergamen, když jsem si ten pohyb raději zopakoval do třetice. Pak jsem konečně vyslovil Diffindo a mávl hůlkou. (1) Ale nic se nestalo! Možná jsem si ten pohyb měl zopakovat do čtvrtice? Tak jsem hůlkou mávl znovu nanečisto a znovu pak namířil na pergamen. (4) Ale zase nic! Nevěřícně jsem se rozhlédl na všechny strany. ,,Děláte si prdel?" Všiml jsem si Daniela, jak se mu rozkrojení pergamenu povedlo a rovnou se pustil do vyřezávání látky. Až při jeho pozorování jsem zjistil, že jsem celou dobu prováděl pohyb úplně naopak. ,,No jasně!" Skoro jakoby mě zasáhlo osvícení z nebes, jsem znovu namířil hůlku na pergamen, tentokrát si už jist svým úspěchem. ,,Diffindo!"(8) Pyšně jsem se rozhlédl po kamarádech, jako bych chtěl vědět, že mě při mém výkonu pozorovali. Ale ani jeden se na mě nedíval a hleděl si svého.
Vystrčím bradu a dotčeně přesunu svou pozornost k červené látce. Co bych tam měl vyříznout? Své jméno? Ne moc složité. Jméno koleje? Ne moc složité. Tak kolejního maskota!
Znovu jsem mávl hůlkou a pokusil se vyřezat z látky lví hlavu. (27%) Viděl jsem tam nějakou hlavu, oči, čumák... Ale lvu se to vůbec nepodobalo, vypadalo to spíš jako nějaká holka. Rozhodl jsem se to rychle zmačkat a vyhodit a zkusit vyřezat něco jiného. Hmm, holka.. Do myšlenek se mi vkradla Sin a tak jsem se rozhodl její podobu vtisknout do látky. (48%) ,,Tvl." Znovu jsem látku zmačkal a reparem opravil. Rozhodl jsem se to už vzdát. Dnešní hodina je očividně nad moje síly a dnešek je prostě už moc dlouhý. Jenže pak jsem zaslechl její hlas a ,,To je pro mě?" Otočil jsem k ní hlavu a viděl, jak si bere k sobě Wolfovu vystřiženou látku. Zhrozeně jsem se otočil ke svému kusu látky a její podobižně. Tohle jí přece nemůžu dát! Vypadá tam jak troll!
Začal jsem zmatkovat. Chtěl jsem ji taky něco vyříznout, ale zrovna mě nenapadalo nic, co by se Sin mohlo líbit. Mám ji vyříznout hada? Ne, moc nudné. Vlajku Španělska? Vždyť nepůjdou vidět barvy. A pak mě to napadlo. Často jsem Sin vídával s trojúhelníkem pizzy.
Odkašlal jsem si, namířil naposledy na kus látky a vyřízl z ní pizzu. (62%) Nedokonalou, s určitými nedostatky, ale byla tam!
Složil jsem opatrně látku, abych ji nepomačkal a zaklepal Kenjimu na rameno. ,,Pošli to Sin." Podal jsem mu látku a sledoval, jak se dostává pomalu přes Kenjiho, Dana, Marii a dokonce i Deirdre k ní. Počkal jsem si, až látku rozbalí a na to, jak se bude tvářit.

Jen co jsme skončili s procvičováním Diffinda, profesor nás vyzval, abychom se postavili před lavice. Zvedl jsem se tedy a rozešel se k lavicím. Zvědavě jsem pozoroval, jak si Kratiknot udělal z knihy létající koberec a trochu mu to záviděl. Mě by pravděpodobně neunesla. Jakmile nás vyzve, abychom se rozdělili do lavic, zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Všichni se už párovali, Dan s Kenjim šli spolu a Christian.. Christian! Zděsil jsem se v duchu, když jsem si uvědomil, že by mohl za dnešek už zase být s Erikou. Rychle jsem se prostrkal ostatními až k ní a postavil se vedle ní. ,,Ahoj, můžu být s tebou?" Jako otázka to moc neznělo, protože jsem se nasáčkoval až k ní a odvedl ji tak, abychom byli naproti sobě. Nedokázal jsem se jí pořádně dívat do očí, takže jsem koukal spíš na profesora. Kouzlo znělo rozhodně zajímavě, ale kdybych věděl, že budeme procvičovat něco takového.. Asi bych si tuhle dvojici rozmyslel. Je to.. divné. Ještě, když je Erika pořád naštvaná. Ale co se dalo dělat, tohle už Kratiknotovi nevysvětlím.
,,Začnu, okej?" Pevně se postavím, dám jednu nohu víc vpřed, trochu se předkloním a zahnu ruku s hůlkou za sebe, jakobych se skutečně chystal nahodit prut. ,,Carpe Retractum!"
(63% + 20%) Vyslovil jsem důrazně, vlastně jsem to skoro zakřičel - švihl hůlkou směrem k Erice a z ní vystřelilo žlutooranžové lano, které se Erice pevně omotalo kolem pasu. Pyšně jsem se narovnal a pořádně s hůlkou trhl dozadu. Ačkoliv bylo vyčarované lano pouze nehmatatelné světlo, cítil jsem, jakobych něco skutečně táhl k sobě. Nebyl jsem nikdy úplný chcípák a vůbec pozice odrážeče vždy vyžadovala určitou fyzickou sílu. Pořádně odpálit potlouk nebylo pro tintítka. Proto jsem si byl jistej, že Deirdre tu pozici dlouho nezvládne.
Nicméně - jak jsem za lano trhl, Eriku to vymrštilo směrem ke mně. Prudčeji, než bych očekával, proto jsem roztáhl ruce a chytil Eriku do náručí, aby nespadla.
Jak jsem ji tak pažema svíral kolem ramen a hleděl ji chvíli do očí, nějaká Sinestra byla v tu chvíli ta tam. Dokonce jsem nezaznamenal ani zdařilý pokus Maureen.
Povolil jsem trochu stisk, aby se mohla vymanit a vrátit se zpátky na místo, když ještě než jsem ji úplně pustil jsem k ní špitnul - ,,Promiň. Fakt mi to úplně vypadlo." Možná ji dojde, že mluvím o nevydařeném setkání ve společence, kde jsem se neukázal.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88717293739319 sekund

na začátek stránky