Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:22Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Mirelle Devény - 17. května 2021 21:23
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Učebňa 8 C a chodba
Daniel, Rebecca, Cassandra a označení

Štvrtok 15.října


Jak Dan spomenie Vegaňu, v očiach sa mi zaleskne a môj zlovoľný úsmev sa ešte prehĺbi. "To bude príhodné. Aspoň bude dosť kože na ušitie nového batohu. Tento už mám nejak odratý." Zadrem uštipačne, ešte stále v akomsi agresívnom naladení, pretože stále nedokážem prejsť, že sa mi v minulosti starala do môjho jedálnička. A to dosť nevyberavým spôsobom. Nie je žiadne tajomstvo, že si doprajem krvavý steak každý deň... to však neznamená, aby mi akási poľná krava pindala, že žerem jej plemeno.

Sledujem Danielovu reakciu na môj cukrík a napriek náhlemu závanu pohoršenia a predošlej nevoľnosti, ma to celkom pobaví. Môj prvý stret s týmto druhom mentolu prebiehal dosť podobne. Som si myslela, že som definitívne prišla o polovicu zmyslov a to ten cukrík nebol ani až tak silný ako mám teraz.
Zachechcem sa, keď to konečne vydýcha a vyplazím na neho jazyk v ktorom už dieru mám. Aj keď to očividne nie je od mentolu, ale od dobre mierenej piercingovačky. "Žiadne varovanie sa na obale nevyskytuje. Ono k tomu ani neexistuje oficiálne balenie, je to domáca výroba. Každá edícia je limitovaná a má určité špecifiká. Takže odporúčané dávkovanie si človek musí domyslieť podľa vlastných schopností znášať extrém. Ale zatiaľ som ich nezjedla viac než päť denne, takže ešte nebadám možné vedľajšie účinky." Vysvetlím a na ďalšie slová sa uškrniem. "No jasne." Ani neviem, či som to myslela ironicky alebo nie. Vyslovila som to s normálnou intonáciou v hlase, ale...
No čo... vlastne to môže byť celkom vtipné. Obzvlášť keď je na hromade celá tá banda bláznov. Tak prečo nie.

Postávam na chodbe, vyhýbajúc sa rútiacim telám, stále flegmaticky čakajúc, či sa niekto ozve na moju otázku, ktorú nakoniec zodpovedá Daniel.
"No do hajzlu...akurát keď polovica z nás smrdí ako vidiecka žumpa." Reagujem a už myslím na zvery, čo asi ťažko budú znášať Premeňovanie v prítomnosti stôp od plesniakov. "Mám mačku, ale nie som si istá či ju brať. Je od včera trochu podráždená." Odpoviem s úšklabkom a označenie 'podráždená' je trošku slabé slovo. Vzhľadom k tomu, ako mi z pomsty rozdriapala postel, že som ju včera prenechala nejakému blbovi, ešte si ustlala na ošetrovni a ju nechala v noci samotnú. "No čo... prinajhoršom mám záložný plán. Aj keď z toho môže byť podobná atmosféra ako na tejto hodine." Myknem ľahostajne ramenom s myšlienkami sa zatúľajúc k Umbre. Zvedavej, divokej vrane, ktorá má veselú povahu a rada robí zlobu.
"A jak si na tom ty?" Opýtam sa Daniela, ktorý si medzičasom prebojuje cestu na chodbu. Nie som si istá či Daniel disponuje nejakou potvorou, ale nie je tajomstvo, že u nich na koľaji sa to hemží celou zoologickou záhradou, jak už je možné počuť od hlavného zberateľa. Svoju zbierku už rozšíril o myš. No to je paráda. Až sa skoro divím, že si neschoval do košele jednu z tých potvor z hodiny.

Jak tam stojím tých pár sekúnd, skupinka sa tu nejak podozrivo rozrástla a začala medzi sebou zvesela trkotať a hneď sa aj začala nejak rozpletať. Normálne by som to prešla bez nejakej väčšej pozornosti. Už by som sa aj zobrala a šla si uloviť vlastnú divokú šelmu, čo by som musela krotiť proviantmi, ale v ruchu začujem 'presunutie testu' a 'Binns', tak hneď vrátim pozornosť k Cassandre, ktorá tieto slovné spojenia vyslovila, aj keď hlavným obsahom konverzácie s Beccou je niečo iné. To by snáď mohlo ísť... Urobím jeden krok smerom k nim a trochu nevyberavo sa im votriem do hovoru.
"A myslíte, že by Binns bol ochotný presunúť ten test mne? Prišla som včera večer, takže ak by som tam šla, tak by to bola vyslovene strata času..."
A čo... tieto dievčatá sú veľmi milé a schopné nájsť trpezlivosť aj tam, kde by ju iní dávno stratili... a hlavne... už sa poznáme nejaký ten pátek. Viac menej.

 
Angela Silverlin - 16. května 2021 13:12
angie495.jpg

Magie v domácnosti - 4. stůl --> Nebelvírská věž --> Učebna E215



15. října, čtvrtek dopoledne




Erika, Mirelle, Barbara a Sebastian


Bitva s plísňáky se ve třídě rozhořela naplno a já si nemusela dělat vrásky s namydlením spolužaček, protože jsem vzápětí taky schytala nálož. Překvapeně jsem uskočila, ale když se ozvala tvůrkyně mydlin, jen jsem nad tím mávla rukou.
"Nic se neděje…"
Kouzlem jsem mydlinky odstranila, bohužel zápach zůstával. A zrovna na tom nejhorším místě na obličeji.

Na další plísňáky jsem se nevrhala, ale podívala jsem se po třídě, jak se daří ostatním.
No, po třídě… Můj pohled chtě nechtě zabloudil k druhému stolu, kde Domenico zrovna slavil úspěch a šel na pomoc své…
Přítelkyni.
Jen to pomyšlení ve mně vyvolalo zahořklost a já rychle pohled odvrátila. Nečekala jsem, jak to dopadne.

Profesorka pomalu ukončovala hodinu a já se rychle mrkla na rozvrh.
Přeměňování… Musím pro Sašu.
Nakonec jsem celkem ráda a spěšně opouštěla třídu, protože výsledná směska z plísňakova smradu, levandule a mentolu, který se nesl od Mirelle, nebyla nic pro můj téměř prázdný žaludek.

Na chodbě jsem zamířila nejdřív k umývárně, kde jsem se opláchla, a pak k nebelvírské věži. Cestou jsem příliš nevnímala přítomné spolužáky. Jakmile jsem byla v ložnici, našla jsem Sašu odpočívat na posteli. Většinu dopoledne strávila takto. A dnes jsem jí opravdu záviděla.
”Tak pojď, čeká nás hodina. Dnes tě musím vzít s sebou. A vím, že to nemáš ráda, ale… Pro jistotu,” upevnila jsem jí na černý obojek i vodítko. Saša nespokojeně zamručela, ale když jsem ji podrbala, nechala si to líbit.
”Kdoví, kdo tam všechno bude.”
Moje mainka byla většinou se všemi za dobře, obzvlášť si oblíbila osazenstvo naší ložnice, ale k cizím dokázala být nedůvěřivá a v případě potřeby i útočná. Navíc jí byl kus. Šest kilo živé váhy jen tak neschováte.

Urovnala jsem si batoh na zádech, hůlku v kapse hábitu, do druhé kapsy sbalila suché pamlsky pro Sašu a zvedla mainku do náruče. Do přízemí jsem sešla rozvážně, nechtěla jsem Sašu upustit a honit ji po celém hradě.
V učebně jsem si pak sedla nalevo uprostřed a trochu obezřetně jsem sledovala, kdo si sedá okolo, především s jakým zvířetem. Krysi a ptáci by mohli Sašu zaujmout až příliš. Pro jistotu jsem její vodítko měla pevně v ruce, ale zatím se mainka jen rozvalovala po stole, takže zabrala celou pracovní plochu.

Zobrazit SPOILER

 
Coraline M. Spencer - 15. května 2021 21:28
coraline721781199605.jpg

Chodba > Nebelvírská věž


Kenji, Daniel, Becca, Cass

Čtvrtek 15. října



Byla jsem tak soustředěná na Kenjiho a možnou chvíli strávenou s ním osamotě, že jsem úplně vypustila své okolí. Naprosto jsem tak přehlédla Beccu, se kterou se celkem uvolněně bavil a na malý moment nevypadal deprimovaně ani naštvaně. S omluvným úsměvem mu slezu ze zad a chvilku se cítím opravdu blbě za to, jak jsem jim vtrhla do konverzace a celou jeho pozornost si uzmula pro sebe. Neměla jsem v úmyslu mu nabourat plány, pokud už nějaké měl. Nicméně pokračuji v tom, v čem jsem začala. Pokud by opravdu nechtěl, pak by to řekl. Ne?
“Určitě. Není moc míst, na která chodí. Je dost vybíravý, vždyť ho znáš.” udržuji si svůj optimismus, přestože Kenjiho skeptické poznámky jsou více než na místě. Deset minut je krátká doba, to je fakt. Ale zvládli jsme i víc za kratší dobu. “Ano, na pokoji.” horlivě mu přikyvuji, dojata jeho automatickým zájmem. Já věděla, že mě v tom nenechá. Musím se ale pečlivě zamyslet nad tím, kam tak většinou chodí. “Do hodinové věže určitě ne. Tam na něj teď bude moc velká zima. Nebude ani na nádvoří, protože opět - zima. Moc pater po schodech nevyleze. Sice hodně zhubnul, to je pravda, ale pořád má nějaká ta kilíčka navíc a do toho je neskutečně líný.” se zadumaným výrazem si povídám spíš sama pro sebe. Když tohle všechno vyškrtnu, tak nezbývá moc míst, kde by se mohl nacházet. “Bude někde, kde je teplo.” vyhrknu bez rozmýšlení a až zpětně si uvědomím, že to není zas až tak konkrétní. Váhavě se podívám na Cass, když mi Kenji nabízí, že bych pomoc mohla najít i u ní. “Nemám to srdce vystavovat svému kouzlení čerstvá kočičí miminka. Mr. Sweetie je alespoň už trochu zvyklý a přestože se mnou většinou nemluvil, když jsem mu svou nešikovností třeba připálila vousky, tak mi to nakonec vždycky odpustil.” Také bych nerada zneužila Kenjiho laskavosti k tomu, abych znetvořila jeho myšku. Neodpustila bych si, kdybych mu jí vrátila třeba bez ocásku.
Trpělivě počkám, než se rozloučí s Beccou i Cass. Samozřejmě mám uši nastražené, takže zmínka o Prasinkách mi neunikne. Netušila jsem, že se s Beccou tak sblížili. Bavili se vždycky, to ano, ale nenapadlo mě, že spolu tráví čas i po škole. Byla s ním v Prasinkách i tehdy, když mi tam koupil tu čokoládu? Přešlápnu na místě a nejistě se uculím na opodál stojícího Daniela. Asi jsem toho v nemocnici zmeškala víc, než jsem si prvně myslela.
“Ano, to bude asi dobrý nápad.” přikývnu, když se jeho pozornost opět plně přesune na mě. Mávnu holkám i Danovi a rozejdu se s Kenjim ke schodům. Z nepochopitelného důvodu se mi trochu uleví, jakmile se vzdálíme od skupinky a Rebecca je v nedohlednu. I tak se ale na chvilku se odmlčím. Pořád mám nepříjemně sevřený žaludek a dlaně se mi potí. To ta Acai. Celé ráno posmrkávala, určitě na mě něco prskla. Jestli kvůli ní budu nemocná, tak jí omlátím polštář o hlavu.
“Řekla bych, že bude někde v nižších patrech. Možná v přízemí. U hlavní síně nebo rovnou u kuchyně. Je tam teplo, je tam jídlo. Od snídaně je to už celkem doba, takže určitě bude mít nějaké chutě. Mám ty pamlsky, takže ho můžeme nalákat na ně. Může mít i žízeň… třeba se procpal na záchody, aby se napil.” hned, co to dořeknu, znechuceně zkřivím obličej. “Doufám, že ne, protože to by bylo fakt nechutné a už nikdy bych mu nedala pusu.” Kdo ví, co by mohl chytit nebo v čem by se tam mohl vykoupat. Ošiju se. Ne, nebudu nad tím přemýšlet. Mr. Sweetie je gentleman. Nikdy by nesrkal vodu ze záchodové mísy. Rozhodnu se raději zaměřit na svého japonského přítele. Škleb se mi během vteřiny změní na vděčný úsměv. “Jsi fakt hodný, že mi ho pomáháš najít. Ta hodina mi úplně vypadla. Budu si na něj muset dávat lepší pozor.” udýchaně si povzdechnu. Mluvení je neskutečně vyčerpávající, když jeden stoupá po schodech do pátého patra, kde mají nebelvírští vstup na kolej. Zas a znovu se přesvědčuji, že je lepší mít pokoje v suterénu. I když jsem párkrát přemýšlela, že bych s klukama nejradši byla v jedné koleji, asi bych byla radši, kdyby oni byli se mnou v Mrzimoru než naopak. Naštěstí jsou to jen dvě patra a většinu té doby zírám ze strany na stranu, jestli náhodou nezahlédnu povědomou bílo šedou srst.
“Takže… Naruto, Kakashi nebo Luffy?” vrátím se k naší debatě před hodinou s Mirabel o halloweenském večírku. Navrhovala jsem, že bych chtěla jít s ním, ale předtím se k tomu vůbec nevyjádřil. Úmyslně to zazdil? Nebo mě jenom neslyšel? Chvíli přemýšlím, zda mu to nepřipomenout a nezopakovat, ale nakonec to zavrhnu. Vždyť na tom přeci tolik nezáleží. Je to jenom večírek. Co na tom, s kým tam kdokoli z nás půjde. Beztak se všichni sejdeme na jednom místě. Ani tak ale nemůžu popřít, že mě to možná maličko mrzí. “To jsou postavy z anime?” S tím slovem jsem obeznámena. Čas od času z Kenjiho něco takového vypadne. Nikdy jsem žádné neviděla, ale slyšela jsem dost. “Co si pod nimi mám představit? Plášť a masku?” zasměju se. Hlavou mi proběhne hned několik možných variant a jsem si jistá, že ani jedna není přesná, i když některé by Kenjimu bezesporu slušely. Nakonec i jako princezna by byl naprosto rozkošný.
 
Rubeus Hagrid - 14. května 2021 18:04
fsdfsdfsdfs9612.jpg

Chatrč

Bob, Acai a SebbyObrázek

15. října
Dobrovodná hudba



Už když jste se blížili po kopci dolů k chatrči, jste mohli vidět, že je před chatrčí vyskládaných na hromádce několik tuctů dýní různých velikostí. Některé ležely na zemi, některé byly opřené o chatrč a některé byly ještě naložené na kolečku. Další kolečko bylo plné spadaného listí, kterého bylo všude ještě stále dost. Umístění hned vedle lesa s sebou zkrátka nese tuto daň.
Uprostřed té kupy dýní je do země zapíchnutý (očividně) podomácku vyráběný strašák. Ale asi příliš dobře nefunguje, protože když se objevíte v blízkosti chatrče, můžete si všimnout menšího hejna havranů a vran, kteří se kolem dýní pohybovali.


Zrovinka jsem přikládal další poleno do krbu, když se ozvalo zabušení na dveře. Tak jsem se lek, že jsem to poleno málem hodil do kotle zavěšenýho nad ohněm.
,,U Merlina," zafuním a otočím se k dřevěnejm dveřím. Tesák, kerej doteď chrápal na křesle z něho seskočí a rozběhne se k nim. ,,No jo, už du!" Zaburácím dostatečně nahlas, aby mě ten někdo venku slyšel.
Otevřu dveře a doposud trochu podmračenej výraz se natotata rozzáří. ,,Nazdárek, co vy tady?" prohlídnu si všechny i. Většinou, když se někdo ze studentíků objeví na prahu mejch dveří, nebejvá to proto, že by si přišli povídat. Teda, kromě Harryho a spol, ti tři tu jsou poměrně často.
Jen co na ně ale promluvím, všimnu si hejna vran oplendujícího kolem dýní. Vezmu první věc, kterou mám po ruce a div trojici neporazím - se s koštětem v ruce rozběhnu vrány od dýní odehnat. ,,Huš! Vypadněte!" Koštětem párkrát zamávám ve vzduchu a než se objevim u kupy dýní, vrány se vznesou a odlítnou do korun stromů kousek opodál.
,,Zatracený havrani. Těch mi byl čert dlužnej." Zabručím pod vousy a narovnám strašáka, kerýho zřejmě vítr ohnul do strany. ,,Ty seš taky úplně k ničemu." Zamračím se na něj.
Tesák stál na prahu dveří a všechno sledoval zevnitř. Ten si dá dobrej pozor, aby do týhle fujavice nevylez.

Vrátím se trochu nasupeně zpátky k těm třem a rukou jim pokynu ať jdou dovnitř. Přece nebudou stát venku v tomhle větru. Zavřu za náma dveře a odložím koště do růžku vedle nich.
Uvnitř chýše bylo příjemný teplo, vítr však o sobě stále dával vědět hučením do oken. Oheň v krbu příjemně praskal a jako vždy to tu vonělo směsicí nejrůznějších vůní a pachů. Je nemožný je identifikovat všechny.
Ze stropu visí několik svazků různých sušených bylin - včetně rozmarýnu a levandule, několik uzenin a taky párek mrtvých koroptví. U stěny se pak nachází celkem masivní postel s barevnou, prošívanou dekou a kousek od ní pak křeslo, na kerý si Tesák vyskočil hezky zpátky.
Na nočním stolku, na jakýsi trochu špinavý dece odpočívala Tykadlatka. Vypadalo to, že právě spí. Kousek od ní byla jakási papírová krabice, z který se ozývalo zvláštní šustění.
,,Tak, cože jste říkali?" Otočím se na ně. ,,Dáte si čaj? Bude teď tak akorát teplej." Nabídnu jim. Musej bejt z toho počasí celý vyfoukaný. Jo kdyby to byl jen tak obyčejnej vítr, ale vono to fouká pěkně studenej vítr!
,,Sebe, co tvoje sova? Jak že se menuje? Už je jí líp?" Zeptám se ho, když si vzpomenu, že mi před začátkem prázdnin říkal něco o tom, že je nějaká nemocná.
 
Acai Luqueba - 14. května 2021 16:41
215783.jpg

Hagridova chatrč

15. října, Čtvrtek


Bob, okrajově Seb



Pozorně se dívám pod nohy, abych se nenatáhla. K Hagridově chatrči to není žádný červený koberec, noční déšť si z půdou docela vyhrál. Mokrá tráva klouže, bláto se mi lepí na boty a do toho ten odporný vítr. Několikrát se o Boba nechtíc opřu, jak to se mnou cloumá. Čert mi byl dlužnej tohle zkurvený počasí.
“Nedalo se po nich vylézt nahoru. Byly mazlavý a pěkně slizký. Nikde žádnej kořen. Na šířku to mohlo mít kolik? Metr a půl? Dva metry? Někdo si s tím dal práci. Na jednu stranu jsem ráda. Kdyby tam nějakej klacek vyčuhoval, tak bych si o něj při tom pádu ještě vypíchla oko. V tom lepším případě.” automaticky přidám na hlasitosti. Hučí mi v uších a vlasy mi lítají všude kolem hlavy, takže sama sebe sotva slyším. “Možná bys dopadl ještě líp jak my. Minimálně bychom spadli to měkkého. My jsme všichni jako špejle a jako ani tak ten pád nebyl příjemnej.” ušklíbnu se, když se Rob vrátí k žertování na účet svého vzhledu. Nevím, jestli to dělá proto, že je s tím tak smířený, nebo proto, že ho to tak žere. Diana si zlomila hůlku. Já mám pár krásných modřin na zajímavých místech. Jsem spíš překvapená, že Domenico se u toho nepolámal.” co mě ale nepřekvapuje je fakt, že Ryan zdrhnul při první známce komplikací. Nepomohl, nezúčastnil se. Prostě zdrhnul. A pak má ještě tu drzost někoho pomlouvat. “Je samá ruka, samá noha. Divím se, že se do tý jámy vůbec poskládal.” Především se divím, že se nikdo z nás nezabil. Na nějakou dobu si další výlet do lesa odpustím. Zvlášť, pokud je tam podobných pastiček víc.
“No, jo. Ležel na zemi, držel tu potvoru za kusadla a řval na mě, ať s tím něco udělám.” zasměju se. Za jiných okolností bych na to možná vybírala i vstupný. Do včerejška jsem nebyla schopná si Domenica představit jinak než s úsměvem. Škoda, že jsem si tu změnu v chování nemohla víc prohlédnout. “Hůlku měl kdovíkde, Dianina byla nepoužitelná a já v té tmě hovno viděla.” bojové podmínky, doslova. “Ale Duro zabralo. Zkameněla. Nejdřív teda jenom spodní půlka. Blbě jsem se trefila, ale když se pak objevil Richard, tak jí dorazil. Horší bylo se pak dostat ven.” ledabyle pokrčím rameny. Možná jsem mohla přijít s lepším kouzlem, ale v té chvíli to fakt bylo to jediný, co mě napadlo. Rob by určitě zkusil Protego. U něj trochu váhám, jestli vůbec jiné kouzlo zná nebo uznává. I když nevím, jak by mu v tom malém prostoru pomohlo. “Museli jsme použít to kouzlo s tím oranžovým lanem.” pod tlakem jsem to vystřelila od boku jako nic a teď si za boha nevzpomenu, jak se to zaklínadlo jmenuje. Ale počítám s tím, že Bob bude vědět, takže se tím zas tak netrápím. “Co ti budu povídat, jako klasickej šplh po lanu to fakt nebylo.” Jo, protože mě ten zelenej zmetek pustil z dvou metrů zpátky do díry, proto. Kdyby to býval nechal na Coraline, tak by to možná zvládla líp.
Poočku kotroluji, jak se Robovi jde, když má ten pochroumaný kotník. V pohotovosti, kdyby sebou fláknul. Asi by se mi nepodařilo ho zvednout, ale aspoň bych mohla volat o pomoc. Seb jde pár metrů za námi a já už vidím jeho nadšený výraz a chuť pomáhat kouzelníkům v nouzi.
“Omluvenka mě netrápí. To spíš Snapa bude zajímat. Já jsem ráda, že žiješ. Tak se příště hlavně dívej, kam šlapeš, trubko.” zazubím se na něj. Je jak Maureen. Ta si taky věčně nějak ubližovala jenom svojí nešikovností a nepozorností.

S opatrností seběhnu poslední malý kopeček a zastavím se Hagridovi přímo přede dveřma. Ještě chvilku počkám, než Rob popadne dech a Sebastian dojde těch posledních pár kroků přímo k nám. Jestli si všichni jdeme pro zvíře, tak by asi nebylo od věci o ně požádat najednou. Teprve pak si stoupnu na první schod na rázně zabuším na dveře.
 
lady Christina De Spontin - 14. května 2021 14:48
234723.jpg

Ošetřovna -> Pokoj

15. října, Čtvrtek

Ettariel



Paní zdravotnice mě přivítala jak jinak než šálkem čaje. Pro tentokrát ani neohrnuji nos a s vděčností jej přijímám. Stejně jako loupák s ovocem, který pro mě nejspíš ulovila na snídani. Včera jsem jídlu příliš pozornosti nevěnovala, pokud nepočítám nezřízené pojídání pizzy na pokoji, takže si velmi ráda nabídnu. Využiji té krátké chvilky k tomu, abych zpracovala ujištění paní zdravotnice, že vše, co jsem včera pod oparem šoku provedla, je odpuštěno a zapomenuto. Jsem ráda, že stud a morální kocovinu ze svého chování mohu hodit za hlavu a svést ji na nějaký zdravotní problém. Jinak bych se zdejšímu personálu nemohla podívat do očí. Ani svým spolužákům, z nichž teď na ošetřovně nevidím ani jednoho. Pravděpodobně se není čemu divit. Jedenáct hodin, už dávno se musí nudit na některé z hodin. Zatímco já trčím tady.

Pokud jsem předtím měla nějaké pochyby o tom, zda je zdravotnice skutečný profesionál, nyní jsou v nedohlednu. Na mou žádost o propuštění se na mě přižene záplava protiargumentů doplněných o domlouvavý tón. Kdyby Ettariel nepracovala ve zdravotnictví, mohla by z fleku dělat vyjednavače a ani by se u toho nezapotila. Trpělivě si vyslechnu vše, co má na srdci, přičemž poraněnou ruku držím tak, abych jí práci s převázáním co nejvíce usnadnila. Není to tak, že bych patřila k přehnaným snaživcům, co studium prožívají jako smysl svého života. Nemám v oblibě ani snahu o získání přízně určitých profesorů. Stejně tak mě netěší, že bych měla na nadcházejících hodinách být ve fyzické nevýhodě. Samozřejmě, že bych nejraději zůstala tady, než se má paže docela zahojí. Jsem ale prakticky založená.
“Na konci roku skládáme zkoušky NKÚ, každá hodina, kterou promeškám, znamená hodiny doučování navíc v knihovně, které bych jinak mohla strávit opakováním již probrané látky. Nechci nechat vše na poslední chvíli a zbytečně pak podléhat stresu. Navíc v hodinách se mnohdy dozvíme i to, co v knihách třeba nenajdeme.” vysvětlím s pohledem zapíchnutým na zarudlou kůži svého levého předloktí. Už to vůbec nevypadá tak děsivě jako včera. Je tam sice zjizvení, ale zdravotnice mě ohledně toho stihne uklidnit dřív, než mám vůbec čas začít panikařit. Natírání mastí je sice nepříjemné, ale zdaleka už ne tak bolestivé, jako když se o to pokoušela poprvé. “Rizika jsem si vědoma. Mohu vás ujistit, že budu opatrná a po obědě přijdu.” chci jí tak dát najevo, že další rozmlouvání je skutečně bezvýznamné. Nesnažím se být nepříjemná, celou dobu jsem naprosto klidná a dalo by se říci, že i uvolněná. Ale sama Ettariel si jistě pamatuje, jak probíhal její pátý ročník. “Předpokládám, že bych se měla vyhnout přímému kontaktu s vodou. Je tu ještě něco, na co bych si měla dát pozor?” zeptám se věcně a zdravou rukou se natáhnu pro své oblečení. Zoufale toužím si dát sprchu, ale sabotování svého uzdravujícího procesu je to poslední, co bych chtěla.

Jakmile je vše řečeno, odsouhlaseno a přislíbeno, konečně opouštím ošetřovnu a svižným krokem se vydávám na kolej. Mám v plánu mnoho a téměř žádnou časovou rezervu. Na pokoji popadnu své hygienické potřeby a čistou uniformu. Musím se dát trochu do pořádku, než se odvážím vrátit mezi své spolužáky. Vypadám jak strašidlo. Jsem si jistá, že na sobě mám ještě trochu bláta z té bažiny, ve které jsem se včera vykoupala.
Sprchování jednou rukou je v praxi složitější, než jak jsem si to v teorii představovala. A trvá déle, než bych potřebovala. Naštěstí jsou krátké vlasy celkem jednoduché na údržbu a můj obličej nepotřebuje tolik líčidel, takže co jsem ztratila ve sprše, doženu úpravou. Na pokoj se vracím už čisťoučká a voňavá. Přesně tak, jak by to mělo být. Automaticky mi to zvedne náladu, přestože si uvědomuji, jak nepříjemná pro mě bude hodina s profesorkou McGonagallovou. Již před pár dny jsem si přesně kvůli tomuto předmětu musela obstarat náhradního mazlíčka. Ač proti Hagridovi vůbec nic nemám a jeho přítomnost na škole mi do teď nijak nevadila, musím uznat, že ve chvíli, kdy mi představil Žofinku, mi hlavou prolétlo použití nejedny kletby, která se nepromíjí. Každopádně jsem se udržela, kousla se do jazyku, abych nevypustila nějaké pro dámu se nehodící poznámky, a nyní jsem hrdou (dočasnou!) majitelkou Oblovky obrovské. Masivního druhu šneka, který přetékal i přes Hagridovu dlaň. Vlastně ani nevím, co jsem od něj očekávala. Možná jsem doufala, že bude mít v záloze nějaké kotě nebo třeba jenom potkana, co někde našel u popelnic. Místo toho jsem dostala toho nejpřítulnějšího plže, co měl ve svém arzenálu.
Uklidím své věci na jejich místo a zpod postele vytáhnu krabici s dírami po stranách a pevným víkem navrchu. Musím se několikrát zhluboka nadechnout, než jí otevřu. Byl to takový rituál, abych si dala trochu času se psychicky připravit a nevysypala Žofii sůl na tykadla. Slíbila jsem Hagridovi, že se mu o ní dobře postarám a v pořádku ji vrátím. Posadím se na postel, znechucený výraz na tváři a oči zapíchnuté do bedny. Žofka se bez problému aklimatizovala. Bezstarostně si velebí na tmavé vlhké hlíně a spokojeně chroupe větší kus okurky, kterou jsem jí přinesla ze síně. Den předtím to byl list salátu. Před salátem to byla pampeliška. A dneska z tebe udělám houbičku na nádobí.
 
Ogata Kenji - 14. května 2021 14:15
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Chodba před učebnou



Becca, Daniel, Cor, okrajově Cass



Při opouštění třídy se málem srazím s Beccou. Jen tak tak stihnu uhnout a zabránit tak jisté katastrofě, při které bychom dozajista oba skončili na zemi. „Gomenasai, Rebecca-sama!” Vyhrknu omluvu ve svém rodném jazyce. “Vůbec jsem si tě nevšiml.” Zběžně si kamarádku prohlédnu, abych zjistil, jestli je v pořádku. Díkybohu nevypadá, že by jí něco bylo a tak si jen úlevně oddechnu. Becca se mezitím ptá na mé dojmy z hodiny. „Nevím jak ty, ale tohle bych jako mazlíčka nechtěl.” Zazubím se, když se diví, proč jsem si z hodiny alespoň jednoho plísňáka neodnesl.
„Unitato by se s ním určitě skámošila, možná by na něm dokonce i jezdila, ale ten smrad...“ Nakrčím nos. „Furt ten humus ze sebe cejtim. Sice už míň, ale i tak je to dost hustý. Ryan má vážně štěstí, že se tomu vyhnul. Kde ten trotl vůbec je?” Rozhlédnu se po chodbě, ale nikde ten jeho hysterickej ksicht nevidím. Nejspíš se zdejchnul ještě před skončením hodiny, což mu nejde mít za zlé, vzhledem k tomu, že Magie v domácnosti není zrovna předmět, ze kterého byste chtěli maturovat, nebo se s ním v budoucnu živit. „Jak se vlastně dařilo tobě?” Zeptám se. U našeho stolu byl takový chaos, že jsem sotva postřehl, jak si vedou ostatní spolužáci. Vím jen, že všude bylo slyšet spousta nadávek a křiku, hlavně tedy ve chvíli, kdy se z truhly dostaly ty smrduté potvory.
„Co takhle zajít zase do Prasinek? Ty duhový hody v Medovým ráji byly skvělý. A klidně vezmem zase Seba, byla s ním sranda.” Nikdy jsem si nemyslel, že to o někom ze Zmijozelských řeknu, ale bylo to skutečně tak. Sebastian svým vystupováním působil, že to má v hlavě naprosto v pořádku a posledně jsme vážně dobře pokecali, tudíž nevidím důvod, proč si to nezopakovat. Posezení s ním a s Becc mě navíc dokázalo skvěle odreagovat od myšlenek na Cor, což bych zrovna teď dost potřeboval. Při hodině jsem se před ní totiž neukázal zrovna v tom nejlepším světle.
Z myšlenek mě probírá až Danielův hlas. Chce vědět, jakého mazlíčka si budu brát na přeměňování. Moc dobře vím, proč se na to ptá. Sám žádného mazlíčka neměl a tak se mu muselo hodit do krámu, že já jich měl hned několik. Vydřiduch jeden, jsem snad nějaká půjčovna?! „Budu brát Unitato.” Odpovím bez váhání. „Chceš Bruceho?” zeptám se zběžně, přestože odpověď už předem znám. Daniel mému chameleonovi nejen, že vymyslel tohle naprosto stupidní jméno, ale ke všemu si ho začal dost nevybíravým způsobem přivlastňovat. Začínám mít neblahé tušení, že na konci školního roku ho automaticky sbalí ke svým kufrům a odveze si ho domů. Fakt nevím, co řeknu tátovi, až se mě zeptá, kde chameleona mám. Bruce byl totiž dárek od něj.
Ryanovi asi budu muset půjčit myš, ale kdo ví, jestli na tu hodinu vůbec dorazí. Bude tam na něj překočkováno.” To, že Ryan nesnášel kočky nebyla žádná novinka. Jednu, maximálně dvě by asi ještě snesl, ale kočku tu měl každý druhý. Vím minimálně tak o deseti lidech z ročníku, že jí mají. Tohle asi Ryan nezvládne. „Ale zas ve vlastním zájmu by dorazit měl, určitě to udělá dojem na Sinestru. Pokud o ní teda pořád stojí.” Z našeho posledního rozhovoru jsem nabyl dojmu, že tíhne i dost k Erice, ale těžko říct, jestli s ní už o tom mluvil. Ten kluk taky neví, co vlastně chce. “A co ty?” Otočím se k Becce. „Budeš brát Špionku?” Pokud mě pamět neklamala, tak Becca měla jako jedna z mála za mazlíčka žabku. Líbilo se mi, když byl někdo originální a měl nějaké netypické zvíře, které neměl každý druhý. „A když už jsme u toho přeměňování, mohli bysme…” Pozdě. Nedořeknu, jelikož se mi kdosi pověsí na záda. A ten někdo je Coraline. Nebýt jejího hlasu, volající mé jméno, dozajista bych to poznal podle její vůně. Ten parfém bych poznal všude.
„Co to…” V tu ránu celý zkoprním. Je na mě natisklá celkem pevně a nebudeme si lhát, ty její vnady cítím i takhle zezadu. Mám takový dojem, že za chvíli nebude barva mé pleti žlutá, nýbrž červená. S takovou bych mohl jít kandidovat na druhého HellBoye. Aigoo, to je strašnej trapas! „Cože? Mauricovi? A do zelí? Co tě nemá,” vyhrknu. Proč mě vůbec podezírá z něčeho takovýho? Ona ale pokračuje. Propouští mě ze svého sevření a svěří se s tím, že se jí ztratil kocour. Aha, tak o tohle tu jde. „Pomůžu kde můžu. Ale myslíš, že to za deset minut stihneme?” Zatvářím se pochybovačně. To zvíře mohlo být kdekoliv a hrad byl obrovský. Pokud byl v některých z vyšších pater, tak celou situaci komplikovaly schody, měnící svou polohu. S takovou ho taky můžeme hledat do večera.
„Naposledy jsi ho tedy viděla v pokoji? A kam obvykle chodí, když takhle uteče?” Zajímám se, snažíc si z toho nějak poskládat, kam by se mohl ztratit. „Jestli ho nenajdeme, tak ti můžu pujčit myš. A nebo ti Cassandra půjčí koťě. Hele, támhle zrovna jde.” Kývnu hlavou ke spolužačce, která právě přicházela a na něčem se domlouvala s Beccou. Matně z jejich rozhovoru slyším zmínku o tréninku, Prasinkách a opravném testu. Což mě vlastně ani tolik nepřekvapuje. Becca byla nejenom hezká a chytrá, ale i dost oblíbená. Mělo mě napadnout, že i ostatní si jí budou chtít zarezervovat pro sebe. „No, klidně ty Prasinky můžeme přesunout na jindy, běž nejdřív s holkama.” Pousměju se. Je to moje kamarádka a nechci jí zbytečně zasahovat do programu. Ne teď, když jí čekal famfrpálový zápas a měla toho určitě až nad hlavu.
„Nuže, bando, uvidíme se na hodině. Já jdu hledat kocoura. Lovu zdar!” Rozloučím se s přítomnými a stočím pohled zpátky k Cor. Připadá mi ztrátou Mr. Sweetieho trochu zoufalá a já bych jí v tu chvíli nejraději snesl modré z nebe, jen abych jí viděl zase veselou a usměvavou. Nejlépe napořád. „Tak kde začneme? Navrhuji začít hořejškem, skočil bych si rovnou na pokoj pro Unitato.”
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0870201587677 sekund

na začátek stránky