Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 04. dubna 2020 2:34Mirelle Devény
 
Maureen Rott - 22. července 2017 13:09
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

2E – kouzelné formule



Sam, Becca, Kratiknot, Angie, Sinestra


13. září
Pondělí



Ohlédnu se na Sam, která nade mnou ještě nezlomila hůl, i když já sama už to dávno udělala. Nechám ji, aby tu katastrofu přede mě znovu rozprostřela, a tupě zírám na látku plnou malých zářezů. Pochybovačně sleduji linie, které mi naznačuje prsty, a i když to nerada přiznávám, tak tam ten tvar skutečně vidím.
“Já ti nevím Sam…“ Pohlédnu na ni, i když už teď vím, že už jenom pro to, jak moc je na mě milá a snaží se mě podpořit, to prostě ještě jednou zkusit musím. K povzbuzení se přidá i Becca, která sedí hned vedle a mně při tolika pozornosti trochu zrůžoví tváře. Je hrozně hezké vědět, že někomu na vás záleží a snaží se, aby se vám to povedlo.
Do žil mi onou podporou vlévají novou sílu a budují mi zpátky odhodlanost, která ve mně předešlými pokusy pohasla. Když nakonec přistoupí i Kratiknot, jsem plná nových nadějí, ale i nervozity, protože mě sleduje tolik zvědavých a nadějeplných očí. Zhluboka se nadechnu a vydechnu a pak pro jistotu ještě jednou, protože profesor řekl, že to pomáhá!
Diffindo!“ (9% + 10%) Pronesu jasně a zřetelně a pokusím se přitom napodobit pohyb, který nám byl na začátku ukázán. Ruce se mi ale samou nervozitou stále silně třásly, takže nakonec jsem pohybem natolik vychylovala z dráhy, že mi linie řezu ujela a já jsem svůj výtvor zničila na dobro. Opravovat jsem se ho neodvážila, stejně už na to ani nebyl čas. A kdyby měl profesor kvůli mně protahovat hodinu o to víc, většina by mě poslala k šípku.
Nově nabité sebevědomí spadlo dvakrát tak tvrději. Byla jsem opravdu přesvědčená, že pod vším tím povzbuzováním to tentokrát fakt vyjde. Že to bude jako ve filmu. Když máš přátele, tak zvládneš všechno. Když máš podporu, zvládneš neuskutečnitelné. A tady je realita.
Snažím se na sobě nedát znát, jak moc mě to zamrzelo. Co jsem vlastně čekala? Že se to silou přátelství nějak samo vykouzlí? Ohlédnu se na Sam a provinile se na ni pousměji. Po tom všem, co pro mě udělala, jsem jí nebyla schopná ani její snahu vrátit. Musí z toho být sama zklamaná. Počkám, až se Kratiknot -pravděpodobně podobně rozladěný- nezačne věnovat ostatním a pak se nakloním ke své sousedce a Becce.
“Díky za podporu, budu muset ještě trénovat.“ Pronesu tiše a pokusím se na obě usmát, aby už si se mnou nelámaly hlavu. Jejich snahy jsem si samozřejmě moc vážila a snažila jsem se to taky dát řádně najevo.
Dál už se ale o svém Diffindo-fopa raději nebavím a tvářím se, že jsem hrozně zaujatá profesorovým výkladem. Už jsem nechtěla přitahovat další pozornost svým ztrápeným obličejem. Píšu si úplně všechno co řekne – i když to ve skutečnosti vůbec není potřeba, aniž bych ve skutečnosti nějak závažněji dávala pozor. Slečno B-l-a-c-k-o-v-á Zapisuji si jméno své spolužačky, což si uvědomím až pár vteřin poté. Překvapeně zamrkám a okamžitě poslední větu zaškrtám.
Když profesor mluvil o procvičování, měla jsem pocit, že se přitom podíval speciálně na mě. Ano slečno Rottová, to především vy byste měla pořádně trénovat. Zkoušky na konci ročníku byly mou noční můrou. Co tam jenom budu dělat? Nikdo mě dál nepustí, všichni vědí, že jsem s kouzlením ztracený případ. A tahle hodina to jenom celé potvrdila.
Jakmile se zmíní o dvojicích, poslušně vstanu a zrovna tak čekám, který nešťastník na mě zbyde. Nejdřív jsem chtěla poprosit Sam, jestli by nebyla se mnou, protože jsem věděla, že ona na mě naštvaná nebude, i kdybych to kazila. Jenže tu si vyzvedl Thomas tak galantně, že jsem mu nemohla konkurovat. Proto hodím zpátečku a o onen krůček, který jsem k ní předtím udělala, zase poslušně vzad ustoupím.
Všimnu si Angie, která byla taky taková osamělá a s nadšením k ní zamířím. Snad se zlobit nebude a i kdyby ano, s největší pravděpodobností to na ní nepoznám, což mi nyní ke štěstí stačí. “Ahoj Angie, tak jsme na sebe zbyly.“ Usměji se na ni a upřímně vůbec nemám ponětí, co si o naší dvojici vlastně myslí. Angela byla přesně ten člověk, který se tvářil pořád stejně, ať už si myslel cokoliv. Svým způsobem jsem to fakt obdivovala, ve mně každý četl jako v otevřené knize.
“Jistě, posluš si.“ Pobídnu ji, aby ve svém prvenství neváhala, a spadne mi přitom ze srdce pořádný balvan. Vždycky jsem hrozně nerada začínala, snažila jsem se totiž na pokusech svých parťáků vykoumat, jak že to vlastně dělají a co přesně pro to musím udělat.
První pokus se nezdál špatný – já osobně bych to brala jako obrovský úspěch! Ale Angie nebyla spokojená a pouhé zaháknutí jí nestačilo, proto mi oznamuje, že to chce zkusit ještě jednou.
“Jasně.“ Zvednu palec vzhůru a vykonám svou část úkolu – stojím na místě a snažím se nehýbat. Druhý pokus pak dopadne na výbornou a já se poslušně nechám přitáhnout až k ní. Mám ze své spolužačky takovou radost, že k ní přiskočím a jemně ji stisknu v objetí. Vůbec přitom nemyslím na fakt, že by jí třeba má fyzická blízkost mohla být nepříjemná. “To bylo fakt skvělý Angie! Jsi šikulka.“ Byla jsem ráda, že když už ne já, tak alespoň ona je úspěšná. Každá dobře odvedená akce pro mě byla důvod k oslavě, i když pro jiné to byla samozřejmost.
“Teď já.“ Zopakuji po ní a jako na povel zvážním. Váhavě se začnu šourat zpátky na svoje místo. To byla ta méně příjemná část, kdy i na mě bylo, abych předvedla, co ve mně je.
Carpe Retractum!“ (55% - 10%) Pronesu dostatečně nahlas a nikdo se v tu chvíli nesoustředil víc, než já. Až jsem z toho krabatila obličej do směšných výrazů. Lano se objevilo, ale po zaháknutí za pas mojí kolegyně zmizelo. Inu někdo by to mohl brát jako neúspěch, pro mě ale bylo posvícení už jenom to, že se lano ukázalo. Že vůbec bylo vidět a dokonce vydrželo tu dlouho sekundu, než se o Angie zaháklo.
“Já… zkusím to ještě jednou teda.“ Oznámím Nebelvírce, protože mi to vlastně celkem dodalo odvahu. Někdo na to mohl nahlížet jako na poloviční neúspěch, pro mě to ale byl víc jak poloviční úspěch.
Carpe Retractum!“ (18% - 10%) Nic. Zase tolik štěstí pro jeden den jsem mít nemohla a i když mě trochu mrzelo, že druhý pokus nebyl úspěšnější, pořád jsem si pamatovala na ten první. Rozpačitě se podrbu na hlavě.
“Tak ještě jednou jo? Naposledy, slibuju!“ Ujistím se, že má spolužačka nemá problém s tím, že si to ještě jednou zopakuji a jakmile mi to povolí, zhluboka se nadechnu a vydechnu.
Dobře Mau, soustřeď se, sama jsi viděla, že to jde! Carpe Retractum!!!!“ (94% - 10%) Div to nezaječím, jak moc snahy do svého pokusu dávám a pro jistotu zavřu oči, abych neviděla případný nezdar. Ono když totiž nic nevidíš, oni to taky vidět nemůžou, že ano! V mohutném rozmachu švihnu vykouzleným lasem, které se skutečně o něco zachytí. Neuvědomila jsem si ale, že jsem se při tom mohutném rozmachu trochu vychýlila z dráhy a tak jsem místo Angie chytila okolo boků Sinestru, která stála hned vedle.
Se svým kouzlem ale nejsem ještě hotová a oči neotevírám. Zatímco v duchu se sebou vedu oslavný a povzbuzující monolog, slepá a hluchá opravdu jemně zatahám. Nic se nestalo, skoro jako kdyby mi Angie vzdorovala nebo nechtěla jít. Proč?!
Samou snahou zkřivím obočí a vezmu za lano pořádně, protože ani tichá a milá Angela mi nezkazí moji chvilku slávy! V tu chvíli cítím pohyb. Sinestra pravděpodobně buď klopýtá, anebo ke mně rovnou hodila tučňáka, to nevím.
Angie viděla jsi – jé Sinestro… ty ale nejsi moje dvojice!“ Nechápavě sleduji její výraz a zmateně těkám po místnosti. Pohledem zavadím i o Angelu, která stále byla na svém místě. A pak mě osvítí duch svatý a já se podívám na svou hůlku, z které ještě pořád vycházelo kouzelné lano a spočívalo na jejích bocích. “Jé, promiň, to jsem nechtěla.“ Omluvně se na ni usměju. Snad se zase tolik nestalo…
 
Noelle O`Meara - 22. července 2017 10:56
noe2291.jpg

Učebna 2E


Patrick a zmínění

Pondělí 13. září



Byla jsem nakonec ráda, že jsem se do hádky mezi Blackovými a Beccou nezapojovala. Svou spolužačku jsem měla vážně ráda, ale proč hned zvyšovat hlas? Na kus pergamenu jsem si zatím zapisovala pár dobrých replik z právě probíhajícího slovního souboje, které bych mohla později využít ve svém příběhu. Dobrý spisovatel psal vždy a všude. Pergamen jsem zamaskovala učebnicí, pod kterou jsem ho strčila. Patrickův vstup do boje jsem nekomentovala a na chvíli jsem odplula do svých myšlenek. Profesor nakonec vyrukoval s novým kouzlem, které jsme si měli zkusit. Užasle jsem poslouchala. Tohle je teda něco! Kouzelníci si fakt musí zjednodušovat všechno. Co bylo špatného na trochu té ruční práce? Nikdy by mě nenapadlo při práci na farmě používat něco takového. Od čeho jiného jsme měli lano?

Uklidila jsem si látkové prase do tašky. Dvojce? Už už jsem se začínala rozhlížet po Fabovi nebo Mau, ale Patrick byl rychlejší. Vyděšeně jsem se rozhlédla po spolužácích, jestli si nevšimli, jak se chová. To je ale trapas! Tváře mi zahořely ohněm. Jak jinak.
"Co to děláš?" sykla jsem na něj, ale ruku jsem přijala a chtě nechtě jsem se i usmála. Nechtěla jsem být středem pozornosti. Postavili jsme naproti sobě. Protočila jsem oči, když začal básnit o mužnosti. No to sotva! Chce snad poučovat holku z farmy?
"Tak od tebe, jo? No to jsem zvědavá!" zasmála jsem se a s pažemi zkříženými na hrudi jsem sledovala jeho první dva pokusy. Snažila jsem se tvářit neutrálně, ale chtě nechtě jsem vyprskla smíchy. "Tak chlapská síla, jo?"
Ani raději nekomentuji výraz, který provází jeho třetí pokus, ale povedlo se mu to. Pomalu si mě přitáhne, mně se dokonce i povede udržet rovnováhu a já skončím v jeho náručí. Co to... Hlasitě vyjeknu, když provede něco, co asi má být taneční krok. Vůbec to nečekám, a tak na něj jen nevraživě zírám. Když mě postaví zpět, omylem mu dupnu na nohu, protože jsem stále vyvedená z míry. "Promiň!" Připlácnu si dlaň na pusu, abych skryla úsměv.

"Za případné nehody se omlouvám..." Pustím se ho a vydám se zpět na své místo, abych si kouzlo vyzkoušela sama. Vytáhnu hůlku, nadechnu se....
"Carpe Retractum!" Mávnu rychle hůlkou jako udicí (28 %). A ono nic. Zmateně zírám na špičku hůlky, ze které by měl vycházet provaz. Říkám to pořád. Moc nespolehlivé. Staré dobré lano by takovýhle problém nemělo.
Hluboce sse nadechnu a pokusím se soustředit. Zatnu svaly. Doteď jsem ještě byla moc vyvedená z míry. Není divu, že se mi to nepovedlo. Je čas chytit neposlušné prase, které nechce zpět do ohrady!
"Carpe Retractum!" (108 %) K mému překvapení se mi povede vykouzlit silný provaz, který se kolem Pata omotá. Zpevním svůj postoj, chodidla trochu od sebe a s pevným stiskem si Patricka přithánu k sobě. Možná jsem mohla být něžnější. Bylo to dokonalé. Až moc dokonalé. Všimnu si jen letícího Patricka, který klopýtá a hrozí, že nabourá. Ještě, že toho ustojím fakt hodně. Postoj na to mám, a tak jednou nohou ukročím vzad, vymrštím jednu ruku, kterou ho popadnu kolem trupu a udělám s ním v půlkruhu menší otočku. To, že jsem menší, mi v tom nijak nebrání. Nemít tak dobrou konstituci těla, asi se už válíme někde na zemi. Díky bohu za to, že to byl jen Pat a ne nějaký daleko těžší pašík, který by mě nejspíš povalil někam do bláta. Samým úsilím se mi zpotilo čelo. Odkašlu si, pustím ho a zářivě se na něj usměju. "Tak co, pořád jsi tu ještě chlap ty?"
 
Naira Sinclair - 21. července 2017 23:17
nairaf7146.jpg

Učebna E2

Pondělí, 13. září

Helen, Benji, Alex

Opatrně se odtáhnou, když se na mě Helen křečovitě usměje, jako kdybych jí pod stolem kopla pod koleno. To už jí tolik lezu na nervy? To musel být určitě nějaký rekord, když jsem na ní pořádně promluvila teprve dneska. Ale křeč nakonec z úsměvu vymizí a já si můžu oddechnout - v duchu, ne nahlas, nejsem přece blázen.

Zamyšleně se zadívám na Helen, zatímco si na prst namotávám pramen vlasů. Vlastně jsem si jí dodneška, kdy se z ní stala hrdinka bylinkářství, pořádně nevšimla. Rozhodně se mi v prváku nepokoušela podrazit nohy, jako někteří ze Zmijozelu, protože jsem byla z mudlovské rodiny. Ani mě nečastovala "komplimenty", které byly urážky v převleku, ale já byla ještě moc mladá a kouzelnického světa neznalá na to, abych to pochopila. Na okamžik se přestanu dívat na Helen vedle sebe jako na svatý obrázek a otočím se dozadu na Sinestru, která dokázala člověka urazit tak, že jí za to ještě děkoval. Prvák byl dost divoký rok.

Obrátím se zpátky a znovu se podívám na Helen, abych mohla pokračovat ve svém vnitřním monologu. Helen jsem nikdy neviděla být na někoho zlá a ještě se v tom snad vyžívala. Rozhodně se zdála být laskavá a přívětivá, nikdy se na nikoho nemračila a byla hrozně zdvořilá, hlavně když jsem jí a Dana přepadla na cestě z bylinkářství...

Z mého zamyšlení mě vytrhne až Kratiknotův výklad a já cítím, jak se mi hrne krev do tváří, protože si uvědomím, že jsem na Helen celou dobu zírala jak nějakej blázen. Rychle se odvrátím, ale je mi jasné, že zadním řadám to fakt neuniklo. Proto se snažím dělat, jak moc Kratiknota poslouchám, zatímco si píšu poznámky. Všude dělám kaňky, jak se snažím psát co nejrychleji.

A když se hýbe, je taková ladná...

Moje tváře zčervenají ještě víc. Soustřeď se, ty slepice jedna! Naštěstí v tu chvíli profesor rozhodne, že se máme rozdělit do dvojic, proto se zvednu tak rychle, že skoro zakopnu o židli a vymotám se ze skupiny zelených. Benjimu téměř vběhnu do náruče.

"Žlutá forever, jako," přejedu si dlaní po obličeji, jako bych se tím chtěla zbavit červených tváří. "Začni," souhlasím. Stejně se ještě musím vydýchat. Co to do mě zase vjelo?

Jak se mi lano obtočí kolem zápěstí, tlumeně vyjeknu. "Lehtá to!" postěžuju si se smíchem a oklepu se. Druhý Benjiho pokus taky nedopadl dobře. "Ty se ale vůbec nesoustředíš!" začnu ho peskovat, když ještě ke všemu zívne, ale pak se to snaží hodit na mě, že jsem prej nepolapitelná.

"Tak teď teda já," řeknu a zvednu hůlku. "Carpe Retractum!" (29%) a nic. Lano se neobjeví. Musím přestat myslet na Helen, jak nějaká přitroublá čtrnáctka, tohle fakt není možný. Za posledních pár let jsme dohromady prohodily asi tak tři a půl slova a já teď co? Nemůžu jí dostat z hlavy? Copak jsem Drake?

"Carpe Retractum!" (80%) zkusím to znovu a tentokrát z mojí hůlky vyšlehne načervenalý provaz, který se Benjimu omotá kolem pasu. Zatáhnu a nedělá mi moc velký problém ho k sobě dostat, protože Benji se stejně moc nevzpíná. "Juchů!" zaraduju se a volnou rukou ho obejmu. "Počkej chvíli," zarazím ho, když se chce odtáhnout. "Sleduj," řeknu a pohledem vyhledám Alex a křiknu jejím směrem: "Alex, sahám ti na Benjiho!" zatímco ho u sebe stále lasem a rukou držím. Třeba mi tohle pomůže dostat blondýnu z hlavy.
 
Rory Callaghan - 21. července 2017 22:01
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Učebna E2


Pondělí 13. září
profesor, Mau, Becca

Hodina pokračuje v krasojízdě. Kratiknot rozdává úkoly a otázky, například k čemu využijeme to které kouzlo, dodává i kontext ke vzniku kouzel a… Descendo používáme, když chceme, aby předměty klesaly, bleskne mi v duchu správná odpověď na otázku, kterou profesor položí Christianovi. Tu ale vlastně nijak nedoprovází nějaká chuť se jí pochlubit, takže jsem zticha, stejně jako většinu dne. Vzpomenu si na desítky balonků letících vysoko v mracích, které jsem kdysi vyfotil na pouti – neonově barevná zvířata, srdíčka, čísla – a ty desítky holčiček, které je ze země provázely uplakanými pohledy. Descendo by jim je hned podalo zpátky. Vzpomenu si na výhružné dopisy ze školy, které mě léto co léto varují, že příště už proti mému mimoškolnímu kouzlení skutečně zakročí. Něco mi říká,
že jednou přestanou být plané. Anebo radši ne.

Podepřu si bradu levou rukou a se zájmem sleduju, jak si mí spolužáci postupně berou hůlky a víceméně úspěšně kouzlí. Rád bych se k nim přidal, ale moje jméno profesor nevyvolal, takže si hůlku jen protáčím v prstech a dívám se na ostatní. Caylus opravuje knihu, Alastor zapaluje balíček kapesníků, a Maureen… stará dobrá Maureen se zase jednou mění ve zbraň hromadného ničení. Její kniha vyrazí přes učebnu jak homerun, jen se mihne. Trefa! Zásah do Crabba je tak přesný, že kdyby to nebyla zrovna Maureen, myslel bych si, že ta střela byla cílená … Kniha ho srazila jako kuželku. A malinovka mu teče slušná. Koutky mi cukají nahoru, ale smích potlačím. Vlastně je mi ho trochu líto. Naštěstí Kratiknot pověří Christinu, aby ho odvedla na ošetřovnu. Snad je nebude doprovázet to, co předváděl na hodině Nitrozpytu…

Z procvičování přecházíme k výkladu. Poslouchám a občas si něco bezmyšlenkovitě naškrábu do sešitu. Nakonec stejně jako ostatní nakreslím hůlkou požadovaný tvar zaklínadla, nejdřív nanečisto, jen tak do vzduchu. Takové obrácené enko je to. A protože rychle získám pocit, že už tuším správný pohyb, pustím se do skutečného kouzlení. „Diffindo,“ brouknu dobrácky směrem k pergamenu (8), a začnu ho nemilosrdně řezat na kusy. Jakmile přede mnou leží celá hromádka, která vypadá, jako bych ji zrovna vylovil ze skartovačky, je čas přejít na samotnou látku.

Ze všeho nejdéle mi zabere vymyslet, co chci vůbec vystřihnout – nakonec si vybavím vážky, a jak se na ně hezky dívá, když poletují nad vodou. Že by to mohlo být trochu komplikované mi vůbec nepřijde na mysl.
„Diffindo,“ zamumlám znovu spíš sám pro sebe, a pustím se do toho docela komplikovaného tvaru. Se špičkou jazyka mezi zuby opatrně kreslím hůlkou svůj obrazec. Vypadám jako na samotném vrcholu soustředění. Stříhat se mi docela daří – hlava, oči, křídla, to všechno tam je – počkat, mají vážky vlastně křídla dvě, nebo čtyři, nebo šest, nebo? Dneska jsem nějaké viděl nad jezerem, ale křídla jsem jim spočítat nestihl, a pak přišla voda a ony zmizely, nebo se utopily, nebo nevím, a— a najednou se nesoustředím vůbec, švihnu hůlkou až moc daleko a moje vážka je příliš krátká, navíc na lavici se skví čerstvý škrábanec. A to je konec mého snažení. Zamračeně hůlku odložím stranou a zase si podepřu bradu jednou rukou. Vím, že to není vůbec špatný pokus, ale nemůžu si pomoct, ze svého výkonu jsem i tak docela zklamaný (79%).

Příštích šest minut trávím čas trochu znuděným pozorováním svých spolužáků. Dívám se, jak vystřihují tvary, které se mi sice nedaří zahlédnout – co si kdo vybral by určitě stálo za zkoumání – ale zato si všímám jejich výrazů a pohybů, z čehož docela dobře odkoukám, komu se dařilo a komu ne. Pak přijde čas vyzkoušet další kouzlo: Carpe Retractum. Zvednu se z lavice a jdu si stoupnout do jedné z řad, když mi kdosi poklepe na rameno. „Ahoj Becco,“ věnuju spolužačce lehký úsměv a natáhnu se zpětně po hůlce, kterou jsem nechal bezmyšlenkovitě ležet na stole. Odsouhlasím i to, že začnu kouzlit první. „Jasně, budu se snažit…“
Což je ovšem lež jako věž, protože jakmile se chopím hůlky a vyslovím zaklínadlo, dorazí ke mně opožděně i zbytek jejích slov: Carpe Retractum- jo, asi půjdu o přestávce fotit někam ven, když neprší, z toho pošmourna by mohla být docela dobrá atmosf– jé, promiň,“ zvolám omluvně, když Beccu lanem sice zachytím, ale když se ji pokusím přitáhnout, lano s prsknutím zmizí (60%). „Zkusím to znova, ok?“

Tentokrát se mi podaří zaklínadlo správně provést i vyslovit. „Carpe Retractum!“ pronesu a snažím se dbát na všechno, i správnou artikulaci (81 %). Oranžový paprsek vyšlehne z hůlky rovnou k Becce, a omotá se jí okolo pasu jako zářivá šerpa. Sám pro sebe se povzbudivě usměju. Zatím to jde dobře! Kdo říká, že Callaghan umí jenom mačkat spoušť? Švihnu hůlkou, abych si Beccu taky přitáhl, když tu koutkem oka zaznamenám jakýsi pohyb vedle sebe. To už se do kouzlení pustili i ostatní. Natočím tvář a ohromeně sleduju řady zářivých lan, kterými se mí spolužáci tahají navzájem, více či méně úspěšně. Vypadá to jako nějaký akt z Cirque du Soleil – kde mám foťák? Tohle zachytím, to je…
Rory, Becca! V poslední chvíli se otočím zpátky a teprve teď si s hrůzou uvědomím, že společně s natočenou hlavou jsem natočil i hůlku – nebo spíš, sklopil ji k zemi. Místo toho, abych si tak Beccu přitáhl třeba do náručí, jsem s ní jen nemilosrdně smýknul na zem jako s kusem hadru. Lano jako by jí podrazilo nohy. Vytřeštím oči a jako ve zpomaleném filmu zírám, jak letí k zemi, p-o-m-a-l-u... V galantním gestu záchrany ještě natáhnu ruce, abych ji stihl zachytit… což by se mi snad i povedlo, kdybych neopomněl udělat ještě jeden krok vpřed – na místo, kam se moje spolužačka skutečně řítí. Takhle jen zírám, jak se mi kácí na kamennou podlahu přímo k nohám a já nad ní držím ruce v otevřeném gestu, jako bych čekal na déšť.

Celý ten moment trvá asi vteřinu, ale já během něj zestárnul nejmíň o půl roku. Vrhnu se na zem vedle Beccy a snažím se jí pomoct zvednout. Becco! Promiň, promiň, promiň. Jsi v pořádku? Omlouvám se, já tady koukám, kde co lítá, a mezitím tady lítáš ty, a…“ Tyvole, sklapni, Callaghane. Jenom to zhoršuješ.
Takže sklapnu.
Tak hlavně, že se nikomu nic nestalo.
 
Callanthe Rosier - 21. července 2017 20:50
calla632.jpg

E2: Kouzelné formule



13. září, pondělí odpoledne




Mau, Alex, Naira


Obavy Mau o krvácejícího Crabba mi přišly úsměvné. „Neboj, Mau, má jí v těle asi pět litrů,“ povzbudivě jsem jí stiskl rameno. Tu a tam se mi mamčiny moudrosti hodily. Ovšem nezdálo se, že by Mau o takové uklidnění stála, a tak jsem jí raději už nechal být.
„Ty nemáš ráda překvapení?“ pousmál jsem se na Alex, když přede mnou hrála, jak jí má slova nedošla. Vypadala roztomile a na moment mě to opravdu přivedlo k bdělejšímu stavu.

Když jsem byl se svým výtvorem hotový, sledoval jsem opět ospale okolí a ještě se lehce uchechtával nad Eričinou otázkou. Koho, probůh, může napadnout taková volovina? A taky ke mně dolehla Cayova slova, nad kterými jsem jen protočil oči. Jeho vůbec asi nemá cenu poslouchat. Rozhodně jsem se ale do rozhovoru nemíchal. Asi bych se Mau zastal, ale slova ani nebyla určená mně. A tak jsem jen složil ruce na lavici a položil na ně svou ospalou hlavu. Přitom jsem sledoval, jak Sam vytrvale poučovala Mau, jak na kouzlo Diffindo. Navíc i profesor jí povzbudil.
Z mrákot mě probrala až otázka Sin. No, tak to bych možná Mau na chvíli tu hůlku sebral, jestli je Diffindo tak nebezpečné.
A také jsem omrkl Alexino dílo, nad který jsem se jen pobaveně ušklíbl. To jí bylo podobné, možná by to měla věnovat Caylovi za ty řeči o Mau.

Pak už jsme přešli k další části hodiny, což mě opět trochu probralo. Narovnal jsem se a zaposlouchal se pozorněji do profesorových slov. Celkem čile jsem se vydal podle profesorových pokynů do zadní části učebny a trochu pobaveně se usmál, když si Kratiknot udělal z jedné bichle létající koberec jako Aladin.
Tak dvojice? Mrkl jsem na Nairu, která se vymotala ze Zmijozelské společnosti. „Tak nechceš od Zelených na chvíli zase mezi domácí?“ zazubil jsem se na ni a ani nečekal na souhlas. Považoval jsem to tak nějak za samozřejmé.

„Můžu začít?“ vyčkal jsem na souhlas Nairy a poté už jsem nahodil hůlkou jako udicí, i když v rybaření jsem žádnou praxi neměl. Oproti Naiře jsem byl silnější, ale můj pohyb byl nejspíš špatný. Carpe Retractum!“ (34%+10%) Lano se sice objevilo, ovšem Nairu jen obtočilo kolem zápěstí, a pak zmizelo.
Lehce jsem se zamračil a hned to zkusil znovu. Carpe Retrááctum!“ (6%+10%) Ani teď se mi nához nepovedl ideálně a jako vrchol všeho jsem si při vyslovování formule zívl. Hůlka zůstala mlčenlivá, žádné lano se neobjevilo.
„No, asi jsi pro mě nepolapitelná,“ zašklebil jsem se na Nairu. „Radši to zkus ty,“ rozpažil jsem ruce na znamení, že se jí vydávám na milost a nemilost.

 
Angela Silverlin - 21. července 2017 20:43
angie495.jpg

E2 – Kouzelné formule



13. září, pondělí odpoledne




především Maureen

Eričina otázka mě opět donutila zamyslet se nad tím, kam někteří moji spolužáci chodí na ty nápady a otázky. Ryan, Erika, Daniel... Člověk se občas stydí vůbec se zeptat a oni ještě položí takové dotazy...
A neschopnost Diany zodpovědět profesorovu otázku mě ani nepřekvapila. Možná by s bratrem mohli začít dávat pozor. Krátce jsem protočila oči v sloup, ale těm dvěma jsem nevěnovala jediný pohled. Navíc se s Rebeccou začala dvojčata ještě víc štěkat. Měla jsem chuť jít se zahrabat, ale jen jsem sklopila hlavu, jakoby snad profesorovy výčitky měly padnout na mou hlavu.
Sinestra se pak zeptala na něco, co by se dalo od člena Zmijozelu očekávat. Se zájmem jsem se otočila na profesora, protože odpověď mě také rozhodně zajímala. Když profesor Sinestřinu otázku potvrdil, věnovala jsem Zmijozelské dívce trochu zamyšlený a podmračený pohled. I když jsem nikdy bariéru mezi jednotlivými kolejemi nedělala, jí jsem zrovna nevěřila ani nos mezi očima.

Pak už jsme se přesunuli k dalšímu kouzlu. Trochu neochotně jsem vstala z lavice a vydala se do prostoru za námi. Jak si teď udělám zápisky? Ach ne, zase dvojice? S nečitelným výrazem jsem vyčkávala, kdo na mě zbude. Maureen? Fajn, to jde. Kývla jsem na ni, a pak už jsme se rozestoupily. „Můžu začít?“ zeptala jsem se, i když spíš ze zdvořilosti. Maureen jsem znala jako dívku, která se do kouzlení zrovna nežene.

Carpe Retractum,“ vyslovila jsem tak, že to možná Maureen ani nezaslechla, každopádně výslovnost mám zřetelnou (65%-10%). Z mé hůlky vyšlehlo světlo, dosáhlo až k Maureen, zaháklo ji, ale pak vyprchalo. Chtěla jsem zatáhnout a jednoduše si ji přitáhnout, ale v tu chvíli mě znovu začala pálit a svědit pokousaná noha, že jsem zakolísala v koncentraci a ani neměla potřebnou sílu, i když byla má společnice stejně hubená jako já.

„Zkusím to ještě znovu,“ oznámila jsem Maureen a hned pokračovala nahozením, Carpe Retractum!“ (94%-10%) I teď jsem cítila určitou slabost, ale přesto jsem se lépe soustředila a měla větší stabilitu. Proud světla Maureen zahákl kolem pasu a hravě ji ke mně přitáhl. Na kratičkou chvíli jsem se pousmála. „Tak teď ty,“ pobídla jsem dívku a počkala, až se vzdálí zpět na své místo.

 
Helen Lynnerwood - 21. července 2017 09:21
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Učebna 2E – kouzelné formule

Naira, Richard, Christina, Barbara, profesor Kratiknot


13. září
Pondělí



Překvapeně zamrkám, když Christina zmíní můj zákrok při Bylinkářství. V tu chvíli mi hlavou vířilo mnoho myšlenek, ale zachránit celou třídu před katastrofou nebyl zrovna ten vytoužený cíl. Vlastně ani nevím, co mě to napadlo. Kdybych věděla, jaké následky to ponese, spíš bych skočila pod stůl, než obětovala své drahocenné ručičky. I přes to se na Týnu usměju. Když už se stalo, nějakou tu neoprávněnou vděčnost klidně přijmu. "Vážím si toho, děkuju za tvoje milá slova."
Pohlédnu na Richarda a v očích mi plápolá. Skutečně to všechno zorganizoval jenom pro mě? Rázem se zdají spálené ruce jako splněný sen, Jako ta nejlepší věc, co se mi kdy mohla stát. Jestli bude chtít uspořádat nějaké takové poděkování pokaždé, když se zraním a udělám při tom něco užitečného, budu se klidně každý den hrdinně vrhat do sebevětšího šílenství. Když zorganizoval večeři pro moje spálené ruce, co by asi tak udělal pro zlomenou nohu?
"Jsi tak pozorný." Zářivě se na něj usměji a snad jenom slepý by si nevšiml, jak moc mi to povzneslo náladu. Ani na sebemenší chviličku mě nenapadlo, že by to nemyslel vážně. Naopak mám z toho velmi dobrý pocit. Jako kdybych z dálky slyšela znít svatební zvony a ještě o kousek dál radostný smích našich budoucích dětí Tiffany a Rileyho.
Christiny odvádějící Vincenta si všimnu až když se objeví v mém zorném poli. Chápu její rozladění. Ze Zmijozelu je Crabbe ten pravděpodobně poslední, s kterým by kdokoliv chtěl skončit v umývárně... úplně sám. Kór někdo se způsoby, jako je Týna. Pošlu jejím směrem povbudivé pousmání, to už mě ale Richard přesvědčuje, že je naprosto v pořádku – jak taky jinak.
Proto se otočím na Nairu, která se zdála když už nic jiného, trochu rozhozená. Ani ke mně nezvedne oči, což je vlastně neslušné, když s někým mluví, ovšem jsem ochotná jí to v dané situaci odpustit.
"Nic si z toho nedělej. Každý den není posvícení, navíc Richard všechno zachránil." Pronesu to dostatečně nahlas, aby mě i lord slyšel a povzbudivě se na ni usměju, jakmile ke mně zvedne oči. O její ruku letmo zavadím pohledem, ale nezdá se, že by to bylo něco vážného.
Profesor je z Richarda nadšený a chválí ho o sto šest. Mám co dělat, abych se na něj nepodívala s určitou pyšností v očích. Nakonec to ale neudělám a začnu se soustředit na profesorův výklad. Psát poznámky si nemůžu a tak mi plynou slova jedním uchem tam – a jelikož se nemají v hlavě o co zachytit – tak zase druhým úspěšně utíkají pryč.
Po vyzvání se pokusím do ruky vzít hůlku, ale neměla jsem jistý stisk. Puchýře na rukou nebyly zrovna tou správnou oporou a proto mi také nástroj vyklouzl z pravačky a spadl mi do klína. Pochybovačný pohled Kratiknota mi neušel, ale nakonec jsem mohla jenom bezelstně pokrčit rameny. Raději svůj drahocenný nástroj položím zpátky na lavici a o nic dalšího se nepokouším. Nahlas zopakuji název kouzla, ale jakmile se hodina převalí k praktické části, zůstanu sedět bez hnutí.
Pohledem se u Kratiknota přesvědčím, že tady ze sebe téměř bezrukého pitomce dělat nemusím a jakmile se mi dostane mlčenlivého souhlasu, pohodlně se usadím na lavici a sleduji pokusy ostatních. Některé úspěšné, jiné tolik ne. Podívám se Naiře pod ruce a sleduji je, jak vyřezávají obrys jakési květiny. Okvětní lístky nebyly úplně kulaté, občas se trochu špičatily a bylo vidět, že to sice byl úspěch, ale ne stoprocentní. "Připomíná mi to Hvězdník. Moc hezká květina." Blahosklonně ji pochválím a ještě jednou přejedu pohledem po jejím výtvoru. Naira však ztrácí mou pozornost v momentu, kdy promluví Richard, protože já rozhodně musím zachytit každé jeho slovo.
Podívám se na hada, který ležel přímo přede mnou a sama pro sebe se usměji. "Děkuji." Zvednu zrak k Richardovi a pak se zadívám zase na zelenou látku ležící přede mnou. Každý dárek od lorda byl požehnání. Dokonce i pouhý rozvlněný proužek látky s trojúhelníkovou hlavou se v jeho rukou měnil na věc vyváženou drahokamy.
Zaslechnu Nairu a na chvíli se trochu zarazím. Proč tady vlastně sedí? Přišla snad okukovat mého Richarda? Majetnicky hada přikryji dlaní, aniž bych se ho moc dotýkala a hluboce přikývnu. "Opravdu se ti povedl." Pochválím jej v závěsu za ní a pak se otočím na Nairu, s lehce křečovitým úsměvem. Byla to hezká holka, ale jak jsem si v následující chvíli uvědomila... byla z mudlovské rodiny. Tedy pro mě nepředstavovala nebezpečí. A najednou pro mě opět nebyl sebemenší problém na ni být milá. Naopak mi rázem byla ještě sympatičtější než dřív.
To už profesor tuhle část hodiny ukončuje a přesouvá se k další. Tři kouzla... zrovna dneska. Pomyslím si s notnou dávkou trpkosti a zbytek už tak nějak poslouchám jenom na půl ucha, protože je mi jasné, že ani tohle nebude nic pro mě. Obzlášť když se mluví o nějakém přitahování provazu, u kterého bych dost možná vypustila duši.
Na profesorův dodatek o mé neúčasti jenom kývnu a zase se usadím, nakonec jsem ani nic jiného nečekala. Nevadilo mi to zase tolik, abych se kvůli tomu nějak vztekala. Jsem ráda, že se nepředřu.
Sedím teda na svém místě a jako ostříž sleduji Barbaru s Richardem. Nikdy nemluví, většinou sedí dál od nás, ale co když se za tou rádoby nevinnou tvářičkou schovává důra, co mi ho chce přebrat? Analyzuji každý její pohyb, nutno dodat, že mě moc potěšilo, když si ho k sobě nebyla schopná přitáhnout ani o píď. I tak napjatě čekám, co vzdejde z jeho strany.
Jenom koutkem oka zachytím Patricka, který div nevytírá s vlasy Noelle podlahu, jak moc ji prohnul v rádoby taneční figuře. Špatně provedené ještě k tomu. Co to držení těla? Jestli sebou ta holka škubne, skončí oba na zemi. Což se klidně mohlo stát, protože neočekávám, že by tahle holka uměla tančit. S kým by ty figury trénovala, s prasaty?
Jenom silou vůle nad nimi neprotočím panenky. Taková extravagantnost je vhodná jenom na parket, ne na hodinu kouzelných formulí. Představu s Richardem a mnou v hlavní roli rychle zapudím.
Vrátím se ale pohledem zpátky k němu a Barbaře, ke které vysílám značně negativní auru. I když jestli se na mě podívá, slaďoučce se na ní usměji. Až mi z toho trnou zuby.
 
Kayla Harper-Burns - 21. července 2017 00:40
lalab3384.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září



Havraspár, profesor Kwang

Konečně jsem našla tykadlatky v učebnici. Vy psala jsem si z ní nějaké poznámky, také z profesorova výkladu. S ostatními jsme vyplnili test, a pak jsem se vrhla vyndavání vajíček ze slizu pinzetou. Připravila jsem si misku s vodou, ale právě, když jsem se chystala vodu proměnit na sliz, do kterého bych poté mohla vajíčka přendavat, mi něco vlétlo do oka. 
"AU!" pálilo to jako čert. Snažila jsem se si z oka co nejrychleji vymnout sliz, který tam zůstal. Ani jsem si nevšimla, že vajíčko zůstalo přilepené na mé uniformě. Skrz záplavu slz, jsem se snažila zjistit, kdo mi to provedl. "Tentokrát už tě fakt zabiju, Alecu!" utírala jsem si obličej do rukávu. Z očí mi teklo jako blázen, takže slzy rychle odplavily veškerý sliz, který mi v oku zůstal. Chvíli jsem viděla na to oko dost rozmazaně, ale spravilo se to. Naštěstí. Tak snad ani nebudu muset za zdravotnicí. Zaslechla jsem, jak profesor říká Regině, že sliz je nezávadný, tak jsem si oko naposledy otřela do teď již řádně promočeného rukávu, odlepila si vajíčko z hábitu a vrátila se k práci.
Musela jsem pohnout zadkem, abych dohnala ostatní, kteří si nevzali pauzu na odslizení oka. Hodně jsem spěchala, ale nakonec jsem vajíčka stihla oddělit, vložit je do nově připraveného slizu, původní sliz dát do zkumavky a ještě přitom vrhat nasrané uslzené pohledy na Aleca. Kvůli spěchu jsem ale byla docela zaneřáděná od slizu. To bude na další sprchu...



Kolej, formule v 2E


Všichni?, Kratiknot, Acai

Po skončení hodiny jsem se rychle vrátila na kolej pro pomůcky na další hodinu, trochu se umyla od slizu, prohlédla si zarudlé oko a vydala se na kouzelné formule, kde jsem se posadila do zadní řady, pozdravila okolosedící a mnula si oko, které stále bylo podrážděné. Učebnici jsem položila před sebe na stůl a vytáhla hůlku.
Nadiktovala jsem brku své jméno, a pak už jen čekala, co dnes budeme dělat. O něco déle! Fakt výborný! Pořád jsem si přišla docela upatlaná a toužila po pořádné sprše. 
Na správné odpovědi na otázky jsem si nemohla rychle vzpomenout, ale byla jsem moc ráda, že Noelle a Sam ano a získala pro nás nějaké ty body. Já se pořád cítila provinile za to fiasko s Rebeccou a chobotnicí. To oko mě vážně rozptylovalo. Možná by se mi na to měl přecejen někdo podívat? Nebo je to tím, že si ho pořád tak mnu? Asi bych měla přestat. Silou vůle jsem se snažila ruce daleko od oka. Další body schramstl Zmijozel. Bezva. Poznámky jsem si nepsala, protože jsem na ně pořádně neviděla. Navíc teď propadnu z formulí, protože nebudu mít poznámky
Mě Kratiknot žádné kouzlo nepřidělil, takže jsem se nadále mohla zabývat svým strašným zraněním. Stále jsem měla pocit, že v oku něco mám, i když to tak nebylo. Ještě abych z toho neměla nějakej zánět, stresovala jsem se, takže jsem úplně přehlédla ostřelování Zmijozelu knihami.
Nechtěla jsem ale přijít o důležité kouzlo, takže jsem se s ostatními začala pokoušet o Diffindo. Zamžourala jsem na pergamen: "Diffindo! (9)" pokusila jsem o správný pohyb hůlkou. K mému příjemnému překvapení se pergamen docela pěkně přeřízl na lehounce šišaté poloviny. Druhý pokus (6) se mi už tak hezky nepovedl, ale přesto se pergamen rozdělil na další části. Světýlku to asi stačilo, protože zeleně zasvítilo a přede mnou přistál kus modré látky. "Diffindo! (96)" soustředěně jsem se na látku zamračila a představila si siluetu sedící kočky. Povedla se mi vážně pěkně, takže jsem se nadšeně zazubila a téměř zapomněla na své vážné zranění. Konečně se mi dneska něco daří.
Zvedla jsem se a začala si hledat dvojici na druhé kouzlo. Přitočila jsem se k Acai, vedle které zrovna nikdo nestál. "Můžu být s tebou?" Znovu jsem si promnula oko a zamžourala na ni. "Začneš?"
 
Patrick Gregory Anderson - 20. července 2017 17:04
untitl117144.jpg
2E - formule

Thomas, Noelle, prof. Kratiknot

Pondělí 13.9

Sotva si procvičíme nové švadlenkovské kouzlo, už na nás profesor Kratiknot chrlí další. Bezva, rád se učím novým věcem. Také mě zaujala poznámka o tom, že Diffindem v podstatě můžeme i někoho přefiknout. No, já na to nepotřebuju kouzlo, stačí trocha alkoholu a špatné osvětlení na párty. Rozhlédnu se kolem sebe, abych viděl kdo s kým se bude párovat. Alastor je samozřejmě s Dee. Jestli on nebude tak trochu fixovaný na svoji milou? Pobaveně se na Deirdre usměji. Zachytím i nějakou výměnu slov mezi Beccou a Dianou. Nevím o co šlo, ale Thomas přede mnou tu konverzaci slyšel, protože se rozeřve na celé kolo. Je to hysterka. Takhle zbytečně se nechat vytočit. Becca už očividně nehodlá ohledně sourozenců cokoliv řešit, asi už dosáhla svého, nicméně pokud si Thomas myslí, že může jen tak pořvávat na moji spolužačku ze stejné koleje jako já, tak se šeredně přepočítal a nezájem, jestli si to Becca zaslouží, nebo ne.

"Oh? Takže Moudrý Klobouk se šeredně sekl?" Nadhodím neutrálně tak, aby mě Thomas slyšel. "Chceš tím snad říci, že Becca nemá kvality hodné Havraspárské Koleje? Nebo že je Moudrý Klobouk senilní? Obojí jsou vážná obvinění, třeba chceš svoje slova přeformulovat?" Navrhnu mu nenuceně, ale je to spíše řečnická otázka. Oba víme, že k tomu nedojde. Vyměníme si pohledy. Stejně pevně jako je on na straně své sestry, jsem já na straně Beccy, respektive své koleje. "Víš Thomasi, jsi fajn kluk a já chápu, že s vaším přijmením to nemáte lehké. Dokonce máte moje sympatie, ale obávám se, že ještě jednou zvýšíš hlas na někoho z mé koleje a nebudu ti to moci odpustit." Ano, je to jemná výhružka, ale zároveň tím dávám Thomasovi najevo že v tomhle nemám na výběr. Položím si lokty na stůl, propletu si prsty na rukou a podpeřu si tak bradu. Hodím na něho zkoumavý pohled a jemně se usměji. "Přesto doufám, že spolu budeme nadále všichni dobře vycházet." Nakloním hlavu lehce na stranu a pohled mi sjede na původkyni celého dramatu. Na Beccu. "To platí i pro tebe." Pomyslím si a doufám, že Cass, jakožto její kamarádka, si ji spacifikuje. Vážně mě zklamala. Že bych žil celé ty roky v bludu a Becca nebyla taková úžasná a skvělá dívka jak jsem si maloval?

Poté, co profesor Kratiknot rozpustil náš malý dramatický kroužek se s úsměvem podívám na Noelle. Byla můj výběr číslo jedna na procvičování Carpe Retracta. Natáhnu k ní ruku, jako bych ji vyzíval k tanci. "Smím prosit?" Zářivě se usměji a zadívám se jí zpříma do očí, dokud ji nepřinutím se začervenat. Je roztomilá, když se červená, jako chili paprička. Pak se postavíme naproti sobě. "Jestli ti to nevadí, já začnu. Kluci prý mají výhodu, tak ode mě můžeš alespoň odkoukat jak na to." Zamrkám na ni a připravím si hůlku. "Takže si tě k sobě přitáhnu, OK? Připravit...pozor...Carpe Retractum." Zakouzlím (32%). Nic se nestalo. S Noelle se po sobě podíváme a tentokrát se začervenám já a rychle se pokusím znovu. "Tak..tedy znovu. Carpe Retractum!" (17%) Zase nic. Asi jsem to uspěchal. S pokrčením ramen se na Noelle usměji, důkladně se na ni soustředím, dramaticky se nadechnu, pak vydechnu a...představím si ji nahou. "Carpe Retractum!" (66%) Tentokrát je to úspěch. Síla hanbaté mysli opět zaznamenala vítězství! A pak že moje velká představivost mi k ničemu nebude, cha! Pomalu si Noelle přitáhnu až k sobě do náruče. "Konečně." Usměji se na svoji kamarádku, rukou jí podepřu záda, svůdně se jí podívám do očí a udělám s ní taneční záklon jako při tangu. Pak ji zase s pobaveným zamrkáním postavím. "Jsi na řadě." Konstatuji a vyvinu ji ze své náruče.
 
Thomas Alexandr Black - 20. července 2017 00:09
thomas14874.jpg

2E - formule

Didý, Patrick, Cass, Bella, Sam a ostatní okolo

Pondělí 13.9.



Vidím ten pohled naprosto okamžitě. Ten pohled, který mi říká, že dneska nebude s Didý žádná sranda… tedy bude, ale já u toho nebudu.
„Jo, jdi do ní,“ pronesu téměř otráveně. Štěstí, že mám furt Lenku, která vždy sestru zastoupí při těchto příležitostech. Když nad tím přemýšlím, tak Didý nabaluje holky víc než já. Počkat, to není zase tak těžké.

Pak opět promluví Zmije v2.0 a já vyvalím oči, co si to vůbec dovolila.
„Co si to dovoluješ vůbec vypustit z tý tvý nevymáchaný držky, káčo jedna? Zatím svým chováním ukazuješ jediná ty, že se tentokrát Moudrý Klobouk šeredně sekl!“
Skoro se divím, že mi z nosu nejde pára, jak neuvěřitelně mě naštvala. Za čtyři roky ve škole si snad nikdo ještě nedovolil mě takto urazit.

Avšak rychle si uvědomím, že jsem nejen mluvil nahlas, nýbrž jsem zuřivě křičel. Otočím se na Kratiknota a omluvným hlasem spustím:
„Omlouvám se, pane profesore. Už se to nebude opakovat.“
Poupravím si hábit a opět se posadím.

„Já držet tebe? Počkej s tím po hodině, a pak ti jí klidně podržím. Hlavně… jak vůbec o fotrovi ví? To ta jejich pitomá šlechta zná každýho smrtijeda přes půl planety daleko?“ odvětím Dianě.

Když nad tím tak přemýšlím, mám si taky najít dvojici. Kde je sakra ta Lenka? Skoro se zhrozím, když si všimnu, že má nejlepší kamarádka si už dvojici našla. Dokonce i Chris už má dvojici, takže ani klučičí kamarádi mi nezbyli…
Sakra…
Sam? Máš s kým jít?
Ne? Tak to… počkat… ehm ehm…“
odkašlu si a vstanu. Rychle k ní dojdu, načež se před ní ukloním a nabídnu teatrálně své rámě.
„Krásná slečno, poctila byste mne prosím, a byla mojí partnerkou pro další tanec?“

Když dojdeme do části učebny, kde cvičíme kouzla, usměji se a povím:
„Dáma má přednost, ukaž co v tobě je.“
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.90104818344116 sekund

na začátek stránky