Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je onlineBarbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:11Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Helen Lynnerwood - 19. září 2017 00:09
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Prasinky -> Ošetřovna -> Pozemky


Nicolas, Domenico, Richard, okrajově Etty


13. září
Pondělí



“Ale jistě, proč by ne?“ Usměji se na Richarda jakoby nic. Jako kdyby všechno tohle usmívání a vtípky nebyly výsledkem mé tvrdé dřiny, kterou od dobrého odpoledne vyvíjím. Jako kdybych tohle všechno nedělala jenom proto, že se nechal slyšet, že jsem moc potichu. Místo toho, abych ležela v posteli a léčila popáleniny.
Pohlédnu na obvázané ruce, na které poukáže, a spokojeně se uculím. “Zítra večer, nejpozději ve středu ráno, ale už teď je skoro necítím.“ Ubezpečím ho přesvědčivým hlasem. Bylo milé, že se zajímal. Určitě v tom nejsou žádné vedlejší úmysly. Nenene, to by neudělal.
Zábava pomalu končí, stejně jako večeře. Posezení se Zmijozelskými mi nevadí, jelikož jsme všichni takové hodné a dobrotivé duše a máme se všichni rádi. Nicméně jsem už celkem unavená. A to nás ještě čeká jedna hodina. Celkem mi zhořkla večeře, když nám to Richard oznámil, protože už se mi prostě fakt nic nechce po takovém dni.
Ale to nebyla jediná jeho slova, která mi dneska zničila den.
Dřív než se zmůžu na jakoukoliv reakci – opravdu nehezké řeči mířené k naší slečně „och nic neumím, nic nedělám, jenom přijímám dárky od zadaných a není mi to ani trochu blbý“, výhled mi zastoupí Nico. Překvapeně na něj zamrkám a automaticky nasměřuji obě své paže do nabízeného kabátku. “Asi… asi jo.“ Zablekotám, otočím se na patě a vypadnu z hostince a to téměř doslova. Na ty dva se fakt dívat nepotřebuju. Myslela jsem si, že když dal dárek Richard mě, bylo to od srdce. Teď už vím, že si rozdává dárečky na každém rohu a to dokonce i takové Barbaře. Tichá voda břehy mele, hm? Jsem upřímně opravdu naštvaná. A taky jsem upřímně zmatená. Protože jednou Richard řekne, že se chovám moc tiše a pak dává prstýnky holce, která by se dala přirovnat k duchovi. Vře ve mně krev. Barbaru nesnáším, to je jasný. Ale tentokrát ani Richardovi nejsem schopná odpustit jeho samozřejmé chování.
A jak to pronesl! Jako kdyby to bylo absolutně v pořádku! A že jí prej ladí k očím?! Kolikrát jsem tuhle frázi už slyšela já?! ANI JEDNOU! Nálady se mnou švihají. V jednu chvíli mám chuť něco nakopnout, v další je mi do pláče. Už mě to fakt nebaví!
Podtrženo a sečteno, pravděpodobně zrovna nejsem tím nejvítanějším společníkem, co se cesty týče. V jednu chvíli dupu jako slon a ze svižnosti mého kroku by kde kdo mohl odhadovat, že hodlám někoho převálcovat. V té druhé, se zase táhnu žalostně pomalu, že to snad ani na tu hodinu nestihneme.
Nakonec se ale přeci jenom dostanu do toho melancholického stavu, kdy jenom tiše jdu mezi oběma chlapci a mlčím jako leklá ryba. Do obličeje mi naštěstí vidět není, samotná cesta je jenom lehce osvětlená. Navíc si uvědomuji, jak moc vděčím Nicovi za zachování mého dekóra.
Nick upozorní na západ slunce. Vzhlédnu k němu, ale nic neřeknu, protože nějak nedokážu ocenit jeho krásu. Ať se celej pitomej západ slunce jde bodnout společně s Richardem. Nabídne procházku kolem jezera. Váhavě pokývu hlavou. Na pokoj se mi nechce. Pokud bych tam našla Barbaru, pravděpodobně bych jí skočila po krku. Legrace samozřejmě… jenom by si slečinka měla uvědomit, že spíme ve stejné ložnici.
Richarda taky vidět nechci a ten se sotva bude v devět večer procházet venku. Mám prefektské povinnosti Helen, jsem zaneprázdněný muž Helen. Paroduji si v hlavě jeho nabubřelý tón a skřípu přitom zuby, jak moc jsem vzteklá a zároveň zoufalá.
Nakonec se ale chlapcům podaří vtáhnout mě do rozhovoru a já se naslouchám Domenicovi a jeho vyprávění o prázdninách. Bylo by přeci nevychované neposlouchat jej. Navíc se opravdu snaží a je ke mně celý večer pozorný. Se zájmem přikyvuji. Nick se hned chytne alkoholu, nad čímž se musím pousmát. Ten kluk je hned pro každou špatnost.
“To zní skvěle, Nico. Je vidět, že jsi investoval každou minutu prázdnin tím správným směrem.“ Poctivě se na něj usměji. Vlastně když tak poslouchám, jak moc byl produktivní, je mi až trapně, že já jsem se přitom většinou flákala. Jenže on byl vždycky ten chlapec s jasně vytyčenými cíli. Snad nikdy nezaváhal, vždycky věděl, pro co si jde a dříve nebo později to získal. Je to obdivuhodná vlastnost.
Domenico navrhuje procházku, tentokrát už jako přímý plán a ne pouhé zvolání. Nick si taky přisadí. To by vlastně ani nebyl on, kdyby ne. Po chvilce přemýšlení přikývnu. “Nezapomeň, že máme ještě tu astronomii.“ Připomenu Nicovi. “Ale máš pravdu Nicku, taková romantika se neodmítá. Studený vzduch uvítám, v pokoji bych tak akorát usínala.“ Usměji se na oba, to už ale docházíme ke dveřím ošetřovny. Jsem upřímně ráda, že mě doprovodili.
“Za chvilku jsem zpátky.“ Ubezpečím oba, zaťukám na dveře a vstoupím. S Etty to byla otázka několika minut, než mi sundala obvazy, opatrně ošetřila popáleniny, namazala čerstvou chladivou mastí, zavázala a s milým přáním brzkého uzdravení zase poslala zpátky. S vděkem jí poděkuji a skutečně, jak jsem slíbila, během několika minut jsem zase přede dveřmi.
“Tak, to by bylo. Můžeme?“ Pohlédnu na svůj chrabrý doprovod a vydám se zase ven z hradu. Kabátek si zapnu až ke krku. Skutečně se ráda nadýchám studeného vzduchu, pročistím hlavu, na všechno se podívám trochu s odstupem. Leč s chlapci svou situaci moc probírat nemůžu. Nikdy mi nepřipadalo, že by Nick bral děvčata nějak vážně a Nico se naopak dost jasně projevil, co se týče našeho vztahu s Richardem. Tedy spíš mého. Poslední dobou mám pocit, že je to záležitost mojí osoby, než nás obou.
Nechci myslet na onen prsten a svojí hořkost, když mám takový milý doprovod a proto rychle hledám téma. “Och ty prázdniny. Tedy musím říct, že v porovnání s tebou, Nico, jsem vedla dost monotónní rutinu. Byla jsem tři týdny v Americe, ale jinak většinu času po boku rodičů. Chtěli si nás užít, než odjedeme zase sem. A Nora vlastně poprvé. Bylo to… no… fajn.“ Jak jsem pokračovala svým vyprávěním, cítila jsem se čím dál tím víc nepříjemně. Nechci o tom mluvit. A to si ani nedokážu představit, co bude otec dělat, až Nora přijede na první prázdniny. Jako členka Mrzimorské koleje. Je mi špatně kdykoliv na to jenom pomyslím.
“A co ty Nicolasi? Jak ses měl?“ Otočím se na něj, protože by přeci nebylo fér, kdyby se jako jediný nepodělil o své zážitky. Navíc uvítám, když zapovídá mou rozpačitost. A jsem si víc než jistá, že zrovna v tomhle mě Nick nezklame.
 
Remus John Lupin - 18. září 2017 22:52
remus9643.jpg

Můj kabinet -> Astronomická věž

Rory a Angela

13. září, pondělí


"No už bude pomalu čas, abych se začal chystat na hodinu......ještě budu muset vzít nějaké to vybavení z Astronomické věže, když to budou míst studentíci dneska pod širákem."
Zeširoka se usměju a s trochou námahy se zvednu ze židle, dopiju svůj šálek čaje a zkontroluji, že je hůlka na svém místě pod kabátem. Pak vezmu svou špacírku, jelikož mě noha opět zlobí a podívám se ještě oknem ven na nebe.
"Brzo zase budu muset požádat Severuse o další lektvar...."
V duchu si povzdechnu své prokletí přímo nesnáším. Ale to za chvíli zase pustím z hlavy a lehce kulhavým krokem se vydám směr astronomická věž. Studenti mají na hodinu ještě čas, ale já se musím, jako správný profesor, přeci připravit.
Pomalu a s klidem stoupám po schodech až nahoru na věž, kde jsou mimo jiné všechny potřebné pomůcky pro výuku. Klidnými pomalými a tichými kroky jsem vystoupal po schodech jen za občasného tichého "ťuk", které vydával dopadající konec špacírky při setkání se schodištěm.
Když jsem vešel do věže zastavil jsem se mlčky ve dveřích a na tváři mi přelétl lehký úsměv.
"Jak se zdá někteří Studenti rádi navštěvují astronomickou věž i když by tu neměli, co dělat. Ach to mládí."
Dojdu mlčky tiše až k Angele a zůstanu stát asi o krok za ní vedle ní mimo její zorné pole. Koutkem oka zahlédnu, jak uvolňuje jednu nohu. Sáhnu do kabátu a vytáhnu kostičku čokolády.
"Bolí tě noha, že? Na sněz to uleví se ti. Pomáhá."
Usměju se na ní. Nehodlám jí nijak děsit. Očima doputuju, na druhého přítomného.
"Jak vidím Rory zase jednou podlehl svým fotografickým touhám.....jako bych ho neznal."
Usměju se a zavrtím hlavou.
"Ale co ty Angelo pročpak jsi přišla právě sem, právě dnes a v tento čas?"
Zadívám se s lehkým úsměvem na ní tázavě.
 
Kayla Harper-Burns - 18. září 2017 22:39
jenna39106.jpg
Velká síň, pokoje, sprchy, sovinec, pokoje

13.9. Sam, okrajově Patrick, okrajově Christina



Sam vypadala poněkud vyděšeně, co jsem si to právě k Christině dovolila. Ale tak co. Nemůžu si z lidí dělat srandu? Alespoň, že tu flašku mám z krku a už na ni nemusim myslet. Spokojeně jsem chroupala buráky dál. Já jsem se bavila, ale Christina zřejmě ne. Asi jsem jí pěkně nakrkla, když na mě tak jedovatě kouká. Na mé otázky mi samozřejmě neodpověděla, na druhou stranu se mi ale ani nevrhla po krku, což byl úspěch. 
Když odcházela, udělala jsem za jejími zády obličej, kterého si ale nemohla všimnout. Patrick rychle vyklidil pole, zřejmě proto, že objekt jeho zájmu zmizel, nebo proč tu vlastně seděl. Zůstala jsem tam jen já, Sam, a pár Zmijozelů z ostatních ročníků. Najednou jsem si přišla jako proti přesile. Patrick má pravdu, že tady teď už nemáme co dělat. Zpátky k našemu stolu se mi už nechtělo, byla jsem navečeřená, a do hodiny astronomie času víc než dost. "Půjdu se osprchovat a poslat dopis, tak se zatím měj. Uvidíme se na hodině!" zamávala jsem Sam a s nevinným úsměvem odešla. 
Na pokoji nikdo nebyl. Nakrmila jsem kocoura a v klidu se došla osprchovat. Bylo fajn být taky pro změnu chvíli o samotě. Jakmile člověk dorazil do školy, neměl téměř žádné soukromí. Rozvalila jsem se na posteli a napsala dopis domů. Psala jsem otci, aby mi povolil navštěvovat Prasinky i v týdnu. Neviděla jsem jediný důvod, proč by mi to neměl dovolit, takže jsem si v duchu už představovala, jak to bude super tam moct kdykoliv zaběhnout. Jakkoli jsou Bradavice velké, nelze se tu vyhnout určitému pocitu klaustrofobie, někdy dokonce až ponorkové nemoci. Já tu pocit jako v ponorce měla celkem často. Ale co se dalo dělat.
Zaběhla jsem do sovince a dopis odeslala. Snad dostanu odpověď brzy. Co ale teď? Pořád zbývalo spousta času do začátku hodiny astronomie. Nakonec jsem se vrátila na pokoj a lehla si do postele. Kocour okamžitě skočil ke mně a zabral půlku polštáře. Trochu nabručeně jsem se uskrovnila, nastavila si budík a pokusila se aspoň na chvíli usnout a nahnat trochu spánku, když dnes budu muset půl noci strávit zíráním na přiblblé hvězdičky. Jo, kdyby na ně bylo aspoň s kým koukat... A za jiných okolností...
 
Christian Dragon - 18. září 2017 22:37
hpkopie2096.jpg

Velká Síň -> Chodby -> Společenská místnost

Kdokoliv kdo se nachomýtn


Večeře se docela zvrtla, když se tu objevil jeden z našich méně přátelských duchů a připravil mě o jeden z mých chlebíčků.
"Hej můj chlebíček není projektil"
Rozčiluju se, ale to už je tam boží dopuštění, než je vše nakonec ze strany profesorky uklidněno.
"Kruci to je hodin....no nic jdu se ještě sprchnout, než půjdeme na astronomii, nepříjděte pozdě. Musíme nahnat nějaký body."
Mrknu na své spolužáky a zamířím směr chodby a ke společnce naší koleje. Nějak nestojím o další duchovní žertíky. Na tváři se mi usadí klidný úsměv, když mířím do společenky. Docela se těším na Arwina, určitě je zase někde vyvalený a chrní tam, jako špalek. Rameno už taky tolik nebolí, ale ještě to není ono.
"Co to všechno budu potřebovat....hmmm hůlku...ten mrňavý teleskop, učebnici mimo jiné..."
Dělám si výčet toho, co je třeba na večerní hodinu připravit.

Ve společenské místnosti si zajdu na pokoj a jako první si jdu dát sprchu, abych po hodině mohl zapadnout rovnou do pelechu. Samozřejmě Arwin mi opět okupuje postel, jako správná rezavá zahřívací dečka.
Sprcha byla příjemná a horká voda uvolnila napnuté svaly. Po osušení a oblečení jsem se rozhodl trávit čas na pokoji, přípravou věcí na astronomii a ještě krátkým odpočinkem v pohodlí své postele. Ještě mám chvíli čas, než bude třeba vyrazit.
 
lord Richard Cornigrum - 18. září 2017 22:16
zk6313353.jpg

U Tří košťat > Pokoj > prefektské koupelny


13. září, pondělí

Wolfram, Sinestra, Caylus, Nicolas, Helen, Deirdre, Barbara, Domenico




Sinestřino a Deirdřino utahování z Byrdové mě nechávalo klidným. Že je to tlustá prasnice věděli všichni a i já jsem se občas neubránil posměšného úšklebku, když se přede mnou objevila, ale dle mého názoru je netřeba vytahovat obtloustlou spolužačku u večeře. Napil jsem se, ze svého kouřového piva a vydechl mohutný dým. ,,Ano, to nejsi. Calvin byl způsobem jedinečný." Ale svým chováním lidem dokážete lézt na nervy oba dva. Pomyslel jsem si v duchu a dál se tím už nezabýval. Pokud si byla jistá, že medovina je ta správná volba a její pití nebude mít žádné následky - tak pro mě za mě. Stejně to schytají dívčí pokoje a to mi může být víceméně ukradené.
Jakmile došla řada na oblékání kabátů a opouštění hostince, Barbara odpověděla na mou otázku. S kamenným výrazem na ni pohlédnu. Vlastně se ani nedalo čekat, že by se procházela po škole s takto drahým prstenem. Ještě by ji mohli podezírat z krádeže. Barbara z koleje patřila k těm méně majetným členům a ačkoliv se o ní nedalo říct, že by byla chudá jako Luquebová nebo Rottová - stále zůstává faktem, že takový kámen by u ní nikdo nečekal. Vlastně mi mohlo být jedno co s tím udělala. Jestli se jí válí v šuplíku v pokoji, budiž. Beztak ho dostala jen proto, že po něm toužila Christina. Obě dostaly krásný prsten.

Před hostincem mne však přepadla sova, která se mi drze posadila na rameno. Se zamračením trochu odtáhnu obličej od pařátů a z jejího zobáku si převezmu dopis. V rychlosti ho rozbalím a přeběhnu očima.
,,Profesor Lupin nás bude v jedenáct hodin čekat nad Hagridovou boudou. Očividně to vypadá, že přece jen dnes proběhne hodina astronomie." Obeznámil jsem s touto informací všechny, než jsme se postupně ze skupinky roztrhli. Wolfram se Sinestrou se odtrhnou také, ale nemíří zpět do školy, ale ještě courat po Prasinkách. ,,Dobrá, uvidíme se tedy později." Rozloučím se s nimi a klidným tempem dojdu Barbaru, která byla jen kousek přede mnou. Jistě, mohl jsem jí nechat samotnou a s radostí bych to také udělal. Ani já sám jsem příliš neoplýval radostí z její přítomnosti, ale jednou jsem prefekt, tak nebudu riskovat, že se jí po cestě zpět něco stane. Snape mě konec konců sám upozornil na to, že za to beru zodpovědnost.
Jakmile dojdeme do hradu, odtrhnu se od ní už ve vchodové hale a místo na kolej si to prvně zamířil k nástěnce. Po zjištění, že tam není nic nového ani důležitého jsem se odebral na kolej, kde jsem ve společenské místnosti vyvěsil Lupinův vzkaz:

"Hodina astronomie proběhne venku na kopci nad Hagridovou boudou dle plánovaného rozvrhu v 11 hodin večer. Dostatečně se oblečte, nezapomeňte si hůlky, učebnice astronomie a dostavte se prosím včas. Prefekti jednotlivých kolejí nechť tento vzkaz vyvěsí ve společenské místnosti a dohlédnou na to, že budou jejich spolužáci o hodině informováni.
Děkuji.
Profesor R. J. Lupin



Jen co jsem vzkaz na nástěnku vyvěsil, na záda mi dýchali už první zvědavci a nedočkavci, které zajímalo, co tam dávám. Převážně prváci. Dejme jim ještě půl roku a to počátkové nadšení z kouzelnické školy z nich vyprchá. Cestou na pokoj si mě jeden prvák odchytl a ptal se mě, co má dělat, když nestihl večeři. Dlouze jsem si povzdychl a vysvětlil mu, že to má tedy smůlu a má si pro příště lépe seřídit hodinky. Také jsem ale dodal, že do devíti hodin bude síň ještě otevřená a tak tam může najít nějaké jídlo. S tím jsem se konečně mohl odebrat na pokoj, kde jsem okem zběžně zkontroloval Vertini a unaveně ulehl na postel.
Po patnácti minutách klidného odpočinku jsem zvedl zápěstí s hodinkami a usoudil, že je nejvyšší čas na koupel. Vzal jsem si tedy všechny hygienické potřeba a ručník, a rozešel se do prefektských koupelen. Po sdělení hesla se přede mnou otevřel vchod a já za sebou náležitě také zavřel.
 
Barbara Snow - 18. září 2017 20:09
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Prasinky -> Pokoj -> Dívčí umývárny ve 2. patře


13. září

hlavně zmijozelští spolužáci


Zatímco jsem jedla, konverzace pokračovala. Byla jsem vlastně už i ráda, že na mě nikdo nemluvil (ačkoliv to vypadalo, že se o to Domenico chtěl pokusit, než se Richard zmínil o tělocviku). Cítím se lépe jako pouhý pozorovatel a posluchač. I když ani já se občas neubráním kdejaké poznámce, která je následně smetena pod koberec, jak mi nyní ukázal Richard. A vlastně měl docela pravdu... Měla tam ty bójky. A říkala nám, ať se nevydáváme za ně.

Příště bych radši měla zůstat zticha, napomenula jsem se a pokračovala jsem v jídle, dokud se neukázal profesor Snape. Ten si samozřejmě nemohl odpustit komentáře k našemu jídlu a pití, stejně tak i složení zde večeřící skupiny. To měli jako pozvat celou kolej, nebo co? Můj výraz však zůstal neutrální. Raději. Jakmile se profesor od našeho stolu vzdálil, rozhodla jsem se dojíst a dopít to, co jsem před sebou měla. Večeře už se nám chýlila ke konci a Wolfram se brzy ujal placení.

Už jsem se začala zvedat a chystala jsem se odejít, když mě zastavil Richard. Vrhla jsem po něm pohledem. Nemohla jsem říct, že jsem od něj někdy tuhle otázku nečekala, ale zrovna teď jsem na ni nebyla příliš připravena. Párkrát jsem rychle zamrkala a lehce jsem naklonila hlavu.

"Nenosím šperky," začala jsem. "Asi sis toho nikdy nevšiml, ale prostě šperky nenosím, ačkoliv některé mohou být opravdu hezké. Nepřipadají mi příliš praktické." Nelhala jsem - tohle byl důvod, proč mě nikdo nemohl vidět ani s náušnicemi nebo jednoduchým náhrdelníkem. Neměla jsem je moc ráda a všude se pletly a zamotávaly. Richard nemusel vědět, co přesně se stalo s tímhle jeho prstenem. Nečekala jsem na jeho odpověď a zamířila jsem rovnou ven. Už byla tma. Možná krátká procházka o samotě potemnělou krajinou by nemusela být tak špatná. Ale ne, nepůjdu sama.

Dala jsem se pomalu do pohybu směrem k hradu, když se ke mně připojil Richard. Nevěděla jsem, proč zrovna chce doprovázet mě, ale nechala jsem to bez komentáře. Celou cestou jsem zůstala zticha, jen jsem nám svítila na cestu hůlkou. Neměla jsem potřebu se s ním zapojovat do větší konverzace, vlastně jsem s ním moc nechtěla vůbec mluvit. A už jenom jeho přítomnost stačila k tomu, abych se obávala Heleniny reakce, pokud nás viděla. No... na to nechci moc myslet.

Do hradu jsme došli docela rychle. Kolejí i pokojem jsem prakticky prolétla, jen abych si vzala věci, které bych mohla ve sprše potřebovat, a vyrazila jsem ven. Cestou z koleje jsem se pouze mihla kolem Wolframa se Sinestrou, kteří šli na kolej, a mířila jsem přímo do umýváren ve druhém patře.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 18. září 2017 17:59
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň

Pondělí, 13. září

Becca



Škubanec to byl pořádný, ani bych se nedivila, kdyby tam Becce opravdu zůstala jen pleška! I proto se tam opravdu podívám. “Nooo…“ řeknu s dramatickým váháním. “Ale ne, pleš ještě ne, na to je to moc malý,“ zazubím se. “Neboj, to se schová!“

Kouzla jsou šikovná, přesto mi z kalhot nedostanou všechno. Minimálně mám pořád pocit, že tam něco musí být vidět! Jsem prostě šikovná, no! Hlavně na polévání vlastního klína!

“Můžeme porovnat, Myška taky potřebuje vydrbat. A moc se mi do toho nechce. Je teď tak náladová,“ stěžuju si. “Doufám, že budu taky jednou taková,“ uchechtnu se.
“Dobře, tak jezero teda ne. I když by tam bylo hezky takovej západ slunce…! A když nechceš za ďasovci… Mně teda taky dneska pocuchali, ale přes svoji plešku jsem si sčesala zbylý vlasy.“
Jo, to byl taky zážitek. Vypadala jsem jak po zásahu elektrickým proudem!

Nicméně Becs navrhne minimálně podobně dobrou alternativu.
“Koně? Proč ne! Už se těšim na jezdectví, dlouho jsem je neviděla! Takže beru,“ přikývnu hned, do kapsy strčím několik jablek, vlastně všechny, co mám kam narvat, a vydám se ze síně pryč! Pěkně směrem ke stájím.

“Stejně by Protiva zasloužil, takhle napadat studentky,“ nadhodím po chvilce cesty. Moc jsem nevěděla, o čem začít. Stěžovat si na Runu? To se mi nechce. Alespoň s tím začínat. Je mi to totiž líto, i když jí vztah přeju.
 
Nicolas Hook - 18. září 2017 15:14
wp75701.jpg

Prasinky -> Ošetřovna

Zmijozelští, pak Helen s Nikem a případně všichni okolo

Pondělí, 13. Září


Papričkový souboj nakonec mezi mnou a Nikem není nutný, jak Helen usoudila. Trošku mě to zklamalo, měl jsem rád výzvy, ale zároveň jsem rozhodnutí své kamarádky respektoval a nehodlal jsem ze sebe dělat šaška pro nic za nic. Ale ať si říká, co chce, stejně vím, že bych byl její favorit já.
"Takže nám nepovíš, na koho bys sázela, hmm?" Opřu se loktem o stůl a věnuji jí lehce podezřívavý pohled, to už se ale ozval Domenico s tím, že si kvůli mě žaludek nezruší. Taky jsem se zasmál.
"Tak tedy někdy jindy." Mrknu na něj a konečně se pustím do jídla. Strašně hezky to voní.
Konverzaci u stolu přecházím jen s tichým žvýkáním. Nějak jsem neměl chuť pouštět se do vášnivé debaty svých spolužáků, kteří se po většinu času nedokázali společně bavit o něčem, co by alespoň vzdáleně nepřipomínalo otevřenou nenávist jak ke spolužákům tak profesorům. A přitom je tady tolik lepších témat ke konverzaci, třeba slečny!

Netrvá to dlouho a dovnitř si to nakráčí neohlášená návštěva.
"Dobrý večer, pane profesore. Mile se na něj usměji, ale poté svou pozornost opět přesunu k talíři. No co? Přece něco tak dobrého nemůžu nechat vystydnout!
Snape se ale zdá stejně zaujatý jídlem jako já. Svým děsivě tichým krokem, u kterého občas zapochybujete, jestli po té zemi vážně chodí, oběhne celý náš stůl a všem zkontroluje, zda to, co si objednali, nějakým záhadně trhlým způsobem neporušuje školní řád. Teda, alespoň mě to tak přišlo. Byl vždycky takhle... zvláštní? No, i když, u našeho kolejního vedoucího se slovo "zvláštní" vždy posouvalo na vyšší úroveň.

Když se ke mě Helen nakloní a zašeptá mi svůj nápad, nevím proč, ale přijde mi to jako dobrý nápad. Správně, proč nezajít za profesorem a nepozvat ho na skleničku? Jenže sotva vstanu od stolu, nějak si to rozmyslím a opět se usadím.
"Raději ne, nevypadá, že by chtěl být rušen." Usměji se jak na Helen tak na Nika.
Čas ve společnosti Zmijozelských neúprosně utíká a nakonec se mi zdá, že už by mohl být vhodný čas k odchodu. Hlavně proto, že mi neunikl onen zkázonosný pohled Helen na Barču ve chvíli, kdy Richard zmínil jakýsi prsten. Ajaj. Pohlédnu na Helen. Věděl jsem, že je hodně žárlivá, ale i tak, rozhodně si nezasloužila, aby se k ní Richard choval jako k hadru. Sice to na ní nešlo poznat, ale i tak vím, že ji to muselo bolet.
Zvednu se od stolu ve chvíli, kdy to samé udělají i Dee s Caylusem. U všech mourovatých koček, Dee to s tím pitím zase trošičku přehnala. Otočím se zpátky na Helen, že ji vytáhnu na nohy a vezmu někam pryč od Richarda a Barči, jenže co to nevidím! Už se kolem ní motá Nico. Ta mazaná liška využila situace, kdo by to byl čekal?! Upřímně se na ty dva zašklebím, když se mě Nico zeptá, jestli se chci připojit. Hlavně teda na něj, tušil jsem, že to udělal schválně, aby se mi tím vysmíval. To si piš že chci! Liško podšitá, přístě tě nenechám vyhrát tak lehce. Při té myšlence se na svého milého spolužáka ďábelsky zazubím, obléknu si svůj kabát a společně s Nikem se jako doprovod Helen vydávám ven z hospody a Prasinek směrem k hradu a ošetřovně, kam chtěl Nico pravděpodobně Helen vzít.

Celou cestu jdeme v nepříjemným tichu. Ticho je špatné, člověk má pak čas přemýšlet, a to občas není to nejlepší. Proto si začnu pískat jednu veselou znělku z reklamy na medové křupky, kterou jsme se sestřenkou jako malí milovali. Ale ani to očividně nepomůže, neboť Helen snad ani nevzhlédne. Takže se zhluboka nadechnu a řeknu první věc, co mě napadne, jen aby to ticho už konečně přešlo v něco jinýho, než nenávistný myšlenky na to, jaké pěkné "nehody" by mohly Barču potkat, což jsem předpokládal, že právě o tomhle Helen přemýšlí.
"Koukejte na ten západ slunce," Nastavím dlaň proti posledním paprskům křižujícím stmívající se oblohu. "Jako by nebe hořelo." Zamumlám a pak se prudce otočím k Helen a Nikovi, jak mě napadne další myšlenka. "Bylo by skvělý, udělat si dnes večer výlet k jezeru nebo někam." Zazubím se na ně a pátrám v jejich tvářích, jestli se mnou nesdílí stejný názor.

Pak se konečně ozve i Nico. Pokládá Helen otázku, což je dobře, napadne mě, že jsem se jí na to vlastně taky ještě nezeptal. Jen s úsměvem na tváři tiše pozoruji a poslouchám. Nakonec mi to ale přecejen nedá a taky se ozvu.
"To zní svěle. Doufám, že jsme první na seznamu, kteří ten nový poklad mezi víny budou testovat." Pohlédnu na Nica s úsměvem největšího neviňátka. Kdyby se dostatečně soustředil, určitě by tam někde nad mou hlavou spatřil i levitující svatozář. Myslel jsem to samozřejmě vtipem, nejsem nějaký zvlášť velký milovník alkoholu, ale kdyby to náhodou vyšlo, určitě bych si dal. Pokud je to víno od Nica či jeho táty, nemám nejmenší pochybnosti, že bude stát za to.

Doprovodíme Helen ke dveřím ošetřovny a každý se postavíme ke stěně po obou stranách jako dva strážní před dveřmi do komnat.
"To je dobrý nápad! Nico, seš můj člověk!" Zasměju se, když navrhne, abychom si udělali noční výlet po pozemcích školy. Stezka odvahy, to zní hezky.
"Co ty na to, Helen? Přece neodmítneš pozvání od dvou gentlemanů na procházku pod noční oblohou." Lišácky se na ni usměju.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88463306427002 sekund

na začátek stránky