Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:31Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:31Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:13Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:41Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:13Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:13lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:41Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:02Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Emily Senders - 13. července 2017 15:52
upra14407.jpg

Okraj zapovězeného lesa - hlavní síň - kolej - učebna 2E



pondělí 13.září




Spolužáci, Henry, Kratiknot



Byla jsem ráda, že měla Acai zájem o to, abych jí tetovala. V tu chvíli to byla pocta.
,,Určitě bych to zvládla, akorát bych musela kopupit barvy, ubrousky a folii. Pistoli i jehly mám. Tak bychom se pak domluvily. Pokud bys chtěla barevné tetování, mohly bychom spolu zajít nějaké barvy přímo koupit, aby sis vybrala. Klasickou černou mám jinak taky." Usmála jsem se na ni a vzápětí se otočila na na spolužáky.
Benji mou menší ránu slizem celkem přijal, potom mi to ale skvěle vrátil a já se na něj jen šibalsky zamračila.
,,To je fajn, že jsi šťastnej, že máš gel na vlasy, já ho ale nepotřebuju." Zavrčela jsem. Spíš to ale bylo úsměvné, jelikož jsem zároveň zadržovala smích. Na to už reagovala Acai, abychom se uklidnili. Měla pravdu, kdybychom přišli o body, nebylo by to nejlepší, a tak jsem její pobídnutí vzala vážně a přesunula se opět k testu.
,,Yes! Trojka je za A." Se zájmem jsem se chytla návnady od kamarádky a věnovala jí děkovný pohled.
Henry mi odpověděl na můj dotaz až po chvilce. Otočila jsem hlavu na malinkatá vajíčka a v tu ránu jsem začala rezignovat. Nějaké menší části v mém těle vadilo, že vajíčkům prostě ublížit lze a štvalo mě to i za tu cenu, že jich Tykadlatky mají mnoho, není to snad jedno?
Zamračila jsem se na profesora, ale nakonec můj úsměv polevil, když nám zanedlouho na to sdělil počet bodů.

Zanedlouho na to končila hodina. Jelikož jsme měli opět jen patnáct minut, rozhodla jsem se, že poběžím. Chtěla jsem totiž ještě stihnout svačinku v hlavní síni. Pokud mě někdo cestou zahlédl, musel si ťukat na čelo, mě to ale v tu chvíli bylo jedno. Měla jsem hlad, žaludek mi promlouval už během hodiny.
Jen co jsem doběhla na dvůr, otřela jsem si čelo a pokračovala už trochu svižnější chůzí do hlavní síně. Na stolech byly chlebíčky! ,,No paráda!" Nadšeně jsem si vzala do každé ruky jeden a pelášila na pokoj.

Když jsem dorazila, všichni byli jak zrychlení. Nebylo se čemu divit, krátký čas mezi hodinami dá zabrat, kor když jdete od zapovězeného lesa.
Celá vyflusaná jsem začala hledat učebnici, na štěstí jsem na tohle pečlivá, proto mi stačilo ji vzít z místa, kam odkládám všechny své věci a to byl stoleček s šuplíčkem, ve kterém momentálně ležel Majkl. ,,Neboj, ještě poslední hodina a pak dostaneš dobrůtku".
Uchlácholila jsem svého kocoura, trochu ho pošoupla, vzala učebnici a běžela do učebny 2E.

Nevěřila jsem, že to stihnu, ale přiběhla jsem akorát včas. Profesor už netrpělivě vyhlížel, ale za to já schytala místo, které by nechtěl asi nikdo - u tabule. Byla jsem hned na ráně a přesně pode mnou Mau, která řešila úplně ten samý problém. Štěstí, že vedle mě zasedl Benji.
,,Čau lidi." Trošku víc bouchnu s učebnicí a potom mi dojde, že Alex to opravdu trefila. Pozdravila nás a mě došlo, že jsem obklopená žlutými. Aspoň to je fajn, ale pořád mi to nezmírňuje náladu.
Poté přiletí pergamen s brkem a já celkem naštvaně sdělím své jméno. ,,Emily Senders".
Jakmile obletí všechny studenty, začneme hned s teorií. Další poněkud horší zpráva přijde hned potom. Budeme tu o něco déle? No hned mi je líp. Natáhnu se na Mau a mírně se zašklebím.
,,Ehm mám pocit, že to jedna z nás schytá. Co myslíš?!" Stíhavě se otočím na profesora a usadím se rychle zpět.
Jen co jsem to dořekla, Kratiknot vyslovil mé jméno.
,,Jak jinak.." Brouknu si spíš pro sebe, ale jelikož sedíme tak blízko, je téměř nemožné někoho neslyšet.

Zadívám se na Nairu a začnu si uvědomovat tu vzdálenost mezi námi. Krucinál proč sedí tak nakřivo a daleko? A pak si uvědomím, že to není jen vzdálenost, co kamarádce bude dělat problém. Všude kolem ní jsou zelení. Chudák. Věnuji jí utěšující pohled, ale jakmile spatřím její palec, pustím se do toho.

Začnu se soustředit na její učebnici, namířím na ni hůlku a s jemným trhem ruky vyslovím ,,Accio"! V tu ránu se knížka přemístí do mé ruky a já se začnu blaženě usmívat.
Benji si vedle mě nevedl moc dobře, ale s veškerým úsilím nakonec rozdvojil knihu.
,,Vidíš, že to jde a ni ses moc nezapotil." Začnu se smát a tentokrát ukážu Naiře palec nahoru zase já a ona v tu ránu trefí Richarda do obličeje.
,,Jste v pohodě?!" Zmateně se začnu rozhlížet od Nairy k Richardovi, Helen a zase zpět.
A to jsem si myslela, že nám to půjde skvěle.. Pomyslím si a začnu se zvědavě naklánět víc přes stůl, abych slyšela. Mau tak může cítit jak jí objímají mé vlasy.

 
Sam Elis Arrkain - 13. července 2017 00:49
sam381152868.jpg

Kouzelné formule


Mau, Patrick, Becca, Cass a dvojčata

Pondělí, 13. září


Když se profesor usměje, úlevně si oddechu, že moje odpověď byla správná. Alespoň že paměť pořád funguje tak, jak má. Kouknu na Patricka, který mi s tím jeho obvyklým energickým úsměvem ukáže zvednutý palec, a zazubím se na něj nazpátek.

Pak si všimnu nějaký potyčky po mé levici. Vypadá to, že Becca vyjela po jednom z dvojčat, nebo možná po obou, nějak se v tom nedalo zorientovat, každopádně se do toho vmísili i Patrick s Cass. Thomas na Beccu vyjel zpátky, ale Diana to kupodivu vzala dost s klidem... opravdu hodně s klidem. Nikdy toto stvoření nepochopím, tím sem si víc jak na sto procent jistá. Ono to logicky totiž snad ani nejde. Patrick se očividně snažil Thomase nějak uklidnit. Přemýšlím, jestli se mám do toho taky nějak vmíchat. Přecejen jde o moji kolej. Nakonec to ale Cass, zdá se, vyřešila poměrně obstojně sama. Šikovná. Cítím, jak se mi mírně pozvedly koutky úst. V téhle chvíli jsem fakt musela vypadat jak pitomec. Rychle se odvrátím a lehce zatřesu hlavou. Tak jo, pojďme se ještě soustředit.

Profesor mezitím opět pokročil se svým výkladem a rozdal praktické úkoly. Nějak se mi to podařilo zaregistrovat ve chvíli, kdy se mi před obličejem zjevila něčí ruka a prudkým máchnutím seslala odpuzující zaklínadlo. Byla to Mau a její učebnice se právě řítila rychlostí světla na nic netušícího Crabba, který se zrovna pro něco zohýbal. Beztak zas nějaký kus žrádla. Učebnice ho zasáhla přímo mezi oči. Dokonalý headshot! Když kniha odpadla, na jejím místě zůstal rudý otisk s jasně viditelným písmen Příručka kouzelných zaklínadel pro 5. ročníky. Sotva jsem si toho všimla, nedokázala jsem jinak než vyprsknout smíchy. Rychle jsem si obličej zakryla rukou, ale ono se prostě nešlo nesmát! Ta holka je prostě dokonalá! Opravdu dokonalá! Když sem se trošičku uklidnila, pohlédla jsem na Maureen, vypadala lehce vyděšeně. "Holka, ty seš neskutečný talent!" obdivně, a to opravdu upřímně, ji poplácám po rameni, ale to už se pouhé cukání v koutcích opět změní na další vyprsknutí. Mau byla bezpochyby jedna z nejzajímavějších osob zde na škole. Fakt ráda jsem ji měla na očích, vždy bylo totiž na milion procent jasné, že se něco stane. Nuda bylo v její přítomnosti naprosto neexistující slovo.
 
Diana Gabriela Black - 12. července 2017 21:40
217783139.jpg

2E

Thomas, Cassandra a Becca

Pondělí 13. září


Pousměju, když vidím Cassandřin tázavý výraz. Rozkošné! Vskutku rozkošné, když se takhle ptá a vypadá to, jako když neví, která bije. „Ano, neboj,“ přisadím si k Thomasovým slovům, „nekoušu... teda většinou,“ řeknu vážně, ale potom se zazubím. „A komu by se nelíbila? Jen se na ní koukni,“ vyzvu ho a opřu se, aby měl lepší výhled a společně s ním Cass pozoruju.

Musím si zakrýt pusu, abych nevybuchla smíchy, když brácha bojuje s pergamenem a brkem. Dosáhle jsem přesně toho, o co mi šlo. Ach bráško, ty nikdy nezklameš! „Ale jdi,“ mávnu ledabyle rukou, „však se tak moc nestalo. Thomas Auuu Black nebo Thomas A. Black není to jedno?“

Užívám si svůj výhled při chytání lelků, když mě z něj vytrhne Cassina sousedka, Rebecca. „Jééé, ahoj,“ řeknu s hraným překvapením a vykloním se, abych na ni viděla. Upřímně jsem jí nijak zvlášť neregistrovala, jelikož jsem si všímala něčeho... zajímavějšího. Proč ale hned tak ostře? Vždyť nic neříkám. Pozdravila jsem, sedla si a potom si užívala výhled. Nedorážím a ani prstíčkem jsem se o Cass neotřela. Zatím! Ochranářství budiž Becce ke cti, však to máme s bráchou podobně. Ovšem tohle je trošičku moc, ne? Neřekla bych ani písmenko, kdybych dorážela a byla ke Cassandře hrubá. Nevědět, že bere na kluky, ptala bych se jestli se za tím neskrývá něco víc. Jeden nikdy neví... navíc spektrum sexuality je velice široké...

Do situace se vloží Thomas a vrátí Becce podobnou mincí. Koutkem oka zaregistruju, že Patrick uklidňuje bráchu. No? Nevím, jestli je to dvakrát dobrá taktika. Pokud je v tomhle alespoň kapku jako já, tak ho to akorát víc vytočí. Mnohem účinnější ke zklidnění situace je zůstat v klidu. A když to nevyjde? Nevadí, protože díky tomu může člověk iniciátora víc vytočit, a to taky stojí za to!

„Fakt myslíš, že by mohla rupnout?“ vyhrknu na Rebeccu otázku a sáhnu si na břicho v místech pupíku, „to by bylo super! Konečně bych ho,“ ukážu na Thomase, „mohla přivázat na koleji k posteli, aby mi nedělal ostudu,“ zazubím se.

„Však já dávám pozor celou dobu,“ řeknu Cass nevinně a přesměruju na ni svou pozornost. Opět si podložím bradu a dívám se na ni. Však říkám, že celou dobu dávám pozor. Možná dávám pozor na něco jiného než probíranou látku, ale pozor určitě dávám.



Ovšem poté mě vyruší zvětšující se kniha. „Tohle bych s sebou nechtěla šmejkat,“ řeknu ke Cass, „bacha ať tě to nerozmáčkne. To by byla velká škoda.“[/justify]
 
Marie T. Sedzikowská - 12. července 2017 21:09
65465nn1898.jpg

Okraj zapovězeného lesa → Pokoj → Učebna E2 Kouzelné formule



13. září, pondělí

Dan, Deidre, Sinestra, ostatní

Připadlo mi to jen chvíle, co jsme začali s touhle hodinu a už profesor vyhlašuje konec. No, alespoň jsme úplně neprojeli ten test a připsali jsme si na konto pár bodů. A to už za to stojí.
Patnáct minut na přesun na další hodinu s mezizastávkou v pokoji na výměnu učebnic, je tak akorát, obzvláště když jdete od Zapovězeného lesa zpátky do Bradavického hradu. No možná je to trochu volnější, ale nemá cenu pokoušet osud a přijít na hodinu pozdě.

Rychlým krokem jsem se rozešla směrem k hradu. Začínala jsem být už trochu unavená – možná po tom týdnu skoro nic nedělání zase rychlý nájezd na učení byl trochu šoková terapie. I když jsem se na vyučování těšila. Navíc s tělocvikem hned na začátku byl člověk rychle vyplivnutý.
Na pokoji jsem si vyměnila učebnice a odložila zápisky z předchozí hodiny. Teď je potřebovat nebudu a nemá cenu, abych je sebou všude zbytečně tahala.
Dlouhou jsem se na pokoji nezdržovala, zamířila jsem pak rovnou do učebny E2 a posadila jsem se podle zadaného zasedacího pořádku vedle Dana.
"Ahoj, připraven trochu si zakouzlit?" usmála jsem se na něj.
Zamávám Deidre, která se dostane blíž a kecne si na židli vedle mě.
"No není vůbec za co. Pokud to půjde, tak ti místo budu držet kdykoliv. Tak co – poslední hodina a pro dnešek konec, co?"
Pousměju se napůl úst na Sinestru a pokrčím rameny.
"Jo, jde to. Trochu unavená. Co ty?" odvětím.

Ale to už profesor Kratiknot započne hodinu a já se začnu soustředit na jeho povídání. A že toho opravdu řekne hodně. Moje ruka létá po pergamenu sem a tam, zapisujíc věci, které uvážím za důležitá.

Cožeto mám udělat? Jo, zvětšovací kouzlo. Dobrá, jdu na to. To by nemuselo být těžké.
Odstrčila jsem od sebe poznámky, abych si na lavici udělala místo, položila před sebe učebnici a mávla hůlkou.
"Engorgio!" vyslovím pečlivě.
 
Angela Silverlin - 12. července 2017 19:43
angie495.jpg

Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory --> Nebelvírská kolej --> E2 – Kouzelné formule



13. září, pondělí odpoledne




Nebelvírský stolek, poté osazenstvo učebny E2, především Alastor

Zatímco jsem zručně pracovala s vajíčky a nějak neřešila sliz jako někteří moji spolužáci, tu a tam jsem hodila okem po tom, jak dopadl test. Nakonec jsem se k němu opět vrátila a zkontrolovala si vyplnění otázek. Bohužel u jedné z nich jsem váhala. Jestli zvolím špatně... Ano, nikdo z mých spolužáků mi nejspíš kvůli tomu hlavu neutrhne, ale já sama budu nespokojená.

Pak jsem se opět vrátila k té titěrné práci, která mi ale vcelku šla. Jen lehce jsem naslouchala hovoru ostatních. Danielova poznámka o psycholožce však k mému uchu pronikla až velmi ostře. Rychle jsem k němu zvedla oči. Aha, to mluví k Johnovi... Snažila jsem se spěšně zaplašit ten neklid, který mě zaplavil. Mé oči dál pozorovaly Daniela, který zatím v pinzetě rozdrtil vajíčko. Lehce jsem si povzdychla: „Jemněji, Danieli.“ Můj hlas nezněl jako snaha poučovat, ale spíš jako prosba.
Uklidnila mě až profesorova slova, že tykadlatky mají vajíček až dva tisíce. I tak bychom jich nemuseli moc rozmačkat.

Pak přišlo na hodnocení testu a samozřejmě ta otázka s dichroismem a dimorfismem, se kterou jsem tak zápolila, byla špatně. „Ach jo,“ hlesla jsem jen a na moment se zakabonila. Netrápilo mě to ani tak kvůli bodování, jako spíš kvůli tomu pocitu selhání.
Hodina tím ale končila, a tak jsem se nezdržovala, abych nemusela čelit případným reakcím svých spolužáků, vzala jsem svou tašku i s Obludáriem, pergamenem a brkem, a vydala se směr hrad. V ložnici jsem si jen vyměnila věci na další hodinu a opět se vydala na cestu, tentokrát do učebny 2E. Nějak jsem nechtěla být dnes Kratiknotovi na očích, a tak jsem se usadila víc vzadu. Vedle mě se ale posadil Alastor. Bezva, jeho oblíbenec, takže sem Kratiknot bude koukat dost často...
Rozhlédla jsem se krátce po třídě, zatímco jsem si na lavici připravila učebnici, hůlku, pergamen a brk na psaní. Zaujal mě Alecův výraz. Byl bledý jako stěna. Něco mu je..? Nebo je to tím, kde sedí? Vedle něj totiž seděl Draco, který se zase tvářil jak šťovík. Chudák, Alec... Taková společnost je opravdu k nezaplacení...

Delší hodina? No, bezva... Tento předmět mě nijak zvlášť nevadil, ale cítila jsem se po dnešku už docela vyčerpaná, navíc ten kousanec od ďasovce začal nepříjemně pálit. Možná jsem na tu ošetřovnu měla zajít... Snažila jsem se patou druhé nohy podrbat na lýtku, ale jen se to zhoršilo. Neklidně jsem se ošila.
To už ale přede mnou levitoval pergamen. „Angela Silverlin,“ tiše jsem nahlásila a brk si mou přítomnost poznamenal.
Na první otázku hbitě Kratiknotovi odpověděla Noelle. Neušel mi její pohled na Alastora. To musí mít požehnání k tomu, aby mohla odpovídat? Nebo jí kontroluje správnost...? Raději jsem nad tím víc nepřemýšlela a začala si dělat poznámky. Ruka mi hbitě klouže po pergamenu. Kratiknot opravdu nelhal a hodinu vedl svižným tempem.

Zrovna jsem zvedla oči, když jsem zaznamenala, že Kratiknot na mě ukazoval hůlkou. No, nazdar, co se bude dít...? Sledovala jsem, jak Regininy kapesníčky mířily k Alastorovi. Hasit? Aha a když se to nepovede...? Semkla jsem přísně rty a snažila se tu myšlenku zaplašit.
Zbytek třídy už také dostal své úkoly a všichni se pomalu pouštějí do své práce. Letmo jsem zachytila jakousi zběsile letící učebnici, která zasáhla Crabba. No, aspoň že jeho a ne nějakou holku... A třeba se mu v hlavě konečně rozsvítí... Podle omlouvání učebnice patřila Maureen. Bylo mi jí líto, většinou se tak snažila, že to bylo ještě horší. Další vyjeknutí se neslo od Nairy. To nám to pěkně začíná... Ani přesně nevím, co se jí stalo, ale vyplašeně se dívala na Richarda. Krátce jsem se ušklíbla. Richard si ovšem s ohrožením své tvářičky poradil.

To už jsem ale zaznamenala Alastorův úsměv. Neopětovala jsem ho, jen jsem přikývla, že jsem připravena. Alastor zapálil kapesníček. Chvíli jsem plamen sledovala, a pak provedla přesný pohyb. Aquamenti,“ můj hlas byl tichý, ale přesto nezanikl. Z hůlky vytryskl proud vody a kapesník v tu ránu uhasil. Jen pár kapek spadlo na jiné lavice, ale jinak žádná nehoda. Úlevně jsem vydechla. Bezva, aspoň něco se dnes podařilo.

 
Cassandra Warren-Wentworth - 12. července 2017 17:04
4e42fb8e7645cc6a56a99c13f919e8aa3450.jpg

Okraj Zapovězeného lesa ->E2

Pondělí, 13. září

Becca, Blackovi



Zaposlouchám se do profesorovy odpovědi a pokouším se udržet pozornost. Mám trochu zamyšlený výraz, který nevědomky asi zrovna mířil Dianiným směrem. Ale o tom jsem neměla upřímně ani páru!
Ani ten test mě úplně neprobere, ale spolužáci si s ním docela poradili. Až na tu jednu otázku.
Poté přišla na řadu vajíčka v leknínech. Vezmu si pinzetu a sevřu s ní nepříjemně jednu z potencionálních tykadlatek. Ale snad mě něco rozptýlilo, vylekalo nebo jsem prostě tak moc mimo. Najednou bylo po vajíčku a já byla stoprocentně vzhůru. C-co to? Já právě... zabila tykadlatku?! úplně ve mě hrkne a zírám na zbytky po vajíčku. Teď už se mi vůbec nechce do pokračování, však taky váhám a třese se mi ruka. Nicméně pozonost se mi zcela vrátila a k žádné další katastrofe nedošlo. Přesto jsem do konce hodiny cítila provinilost za toho tvorečka, který se mohl vylíhnout. Jen letmo jsem zaznamenala rozhovory spolužáků, hlavně okolo osoby Dee. Ale nechci se mezi ně plést. Tohle by si měli vyřešit sami. Navíc by Al stejně neposlouchal.
Hodina skončí připsanými body, moc jsme koleje před námi nedohnali, ale snad se to o formulích zlepší!

Přestávka moc dlouhá není takže se sotva stihnu zbavit velkého Obludária a vyměnit ho za jinou bichli v podobě Příručky pro páté ročníky. Taky to není malá knížečka, ale nekouše!
Hrcnu si k Becce, vyndám učebnici a trhnu hlavou směrem doleva. Diana s Thomasem? To... si nemohli sednout někam jinam? "Ahoj," pokusím se o ledabylý tón. Začnu sledovat profesora, ale sem tam mi sjede pohled ke své sousedce. Pokaždé mi lehce cukne obočí z toho jejího výrazu. Co tím sleduje? Těžko říct. Thomas se snaží její pohledy nějak komentovat, ale... nakonec přece nic nedělá. "Bát? Čeho bych se měla bát??" povyjede mi obočí. A na co nemám být? Na družení?

"Cassandra Warren-Wentworth,"oznámím docházkovému pergamenu. "Eh... co?" zeptám se Dainy. "Jo tak... říkal pět až deset, myslím..." odpovím jí a snažím se dál vnímat výklad.
To ale dlouho nevydrží, protože Diana nejspíš něco dělala, protože ji Becca okřikla, do té se zase pustil Thomas. A nějak tuším, že budu ve středu téhle přestřelky. "Becs, nic se neděje," zavrtím tiše hlavou a pak kývnu na Patricka, má pravdu! "Radši si pište poznámky a dávejte pozor," dloubnu si do nebelvírských zcela nevinně. Když bude Diana sledovat Kratiknota a ne mě, určitě se něco zajímavýho dozví a Becca nebude mít důvod si myslet, že těmi pohledy něco sleduje. A já nebudu tak nervózní, že na mě zírá. Hlavně takhle zblízka!
Během opakování jsem zprvu jen poslouchala, ale když Kratiknot zmínil, že to patří do NKÚ, vrhla jsem se po brku a pergamen se mi začal plnit poznámkami! Nakonec některým z nás profesor rozdá úkoly, tak si vytáhnu hůlku a pár vteřin přemýšlím. Jak jen to bylo...? Z přemýšlení mě vytrhne Becca. A rázem se mi rozsvítí! "Ne, dobrý, díky," usměju se a odkašlu si. Namířím hůlku na učebnici a zvolám: "Engorgio!" Učebnice se okamžitě začala zvětšovat (86). A to pořádně! Radši jsem se opřela, abych jí udělala víc místa, ale naštěstí se její růst zastavil. Vypadala teď jako několik Obludárií na sobě!
"Ups!" vyprsknu smíchy. Asi v době, kdy Mau spáchá atentát na Crabba. Nejdřív mě napadne, jestli to přežil, ale pak se schovám s pobaveným výrazem za svoji obří učebnici. To má za ten svůj výbuch! Pak mě napadne, že bych si tu učebnici měla zpátky zmenšit, protože s tímhle se tahat fakt nechci!
 
Patrick Gregory Anderson - 12. července 2017 16:58
untitl117144.jpg
Učebna 2E - formule

13. září, Pondělí

Acai, Noelle, Thomas

Kniha od Rebeccy zamíří mým směrem. Becca to kouzlo zvládla skvěle, na druhou stranu se do toho vložila nějak moc. Co jsem jí udělal? Knihu vyslanou mým směrem chytím, kdybych však byl jen trochu pomaješí skončil bych s Příručkou kouzelných slov a zaklínadel pro 5.ročník v úsměvu a to by nebylo dobré. Dotčeně se podívám na Beccu a pátrám v hlavě co jsem jí tak mohl udělat. Copak byla moje chyba, že já vůl se do ní zabouchl už v prváku a od té doby nejsem v její přítomnosti zrovna dvakrát výřečný? Pokud se tedy nesoustředím, což s tou Tykadlatkou nešlo! Nebo mám možná haluze a tohle byla jen nešťastná náhoda? Já už nevím co si mám myslet. Ale dal bych levou kouli za to, kdybych s uměl mluvit jako s Dee předešlou hodinu. Teda, jen za předpokladu, že by mi dorostla. U Munga prý umí zázraky.

Vedle mě se Acai hroutí smíchy, zvědavě se podívám co její veselí způsobilo. Když vidím Crabba s krásně obtisklým vzorem učebnice přímo na čele, začnu se smát taky. Dojde mi, že za tohle dílo zkázy na Crabbeho čele může Mrzimorská neřízená střela Mau. "Jo, viděl. On fakt v jednu chvíli nevěděl co jej trefilo jak je pomalej. To bylo jako opičák, když se snaží počítat trojčlenku." Odpovím "Ta Mau je číslo, ale tahle její nešikovnost je vlastně roztomilá. Ne, že bych vedle ní chtěl sedět na letvarech, nebo tak něco." Řeknu pak k Acai, jakmile se mi podaří popadnout dech a přestat se smát. Další obětí byl Richard, ale jeho kniha netrefila. Projektil tentokrát vyslala Naira. To si Mrzimorští vyřizují se Zmijozelem nějaký účty, nebo co?

Všimnu si taky něčeho jiného. Týny, která seděla právě vedle Crabba. To byl pohled asi jako by jste královnu posadili vedle orangutana. Krásně tu byla do očí její elegantní vznešenot v kontrastu s jeho primitivní tupostí. Upřímně začínám čím dál víc přemýšlet o tom Týnině návrhu. V hodně věcech jsem jí musel dát za pravdu. Je prostě rozumnější a v tomhle případě i objektivnější než já. Myslím tím, jsem tu pět let a za tu dobu jsem na sobě nic výrazně nezměnil a neměl jsem ani žádné techtle-mechtle s žádnou spolužačkou. Že by tady bylo jádro problému? Možná když se nechám trochu zastříhnout, vrátím se ke své přírodní hnědé barvě vlasů, přestanu si na bradě úzkostlivě holit každý chloupek...ale já nemám rád svoji hnědou barvu vlasů, proto jsem šel blond i když mamku z toho málem trefil šlak. Na druhou stranu změna je život a já jsem se nikdy nebál zkoušet něco nového, proč bych měl teď? Jelikož jsem zamyšlený, nevšimnu si, že se dívám přímo na Christinu. DKyž si to uvědomím rychle stočím zrak a lehce se začervenám.

Z rozpaků mě vyruší Thomas, který brání svoji sestru. Chápu jej, Becca na ni trochu vyjela, ale to bylo pochopitelné, po tom všem dění dnes a k tomu Hulák. Divím se že více lidem neodcházejí nervy. Sice nevím o co tam jde, ale stejně bych se měl jako správný spolukolejník za Beccu postavit. I když je v tomhle tak trochu v neprávu. Pokusím se alespoň mírnit situaci. "Klídek Thomasi, holky se jen škádlí. Znáš to." Řeknu mu, naštěstí sedí přede mnou, tak se k němu můžu mluvit normálně. Doufám, že tím to celé přejdeme v klidu a míru.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 12. července 2017 15:04
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Okraj zakázaného lesa --> jedáleň --> izba --> E2


Acai, Naira, Bendž, okrajovo Emily, Mau, Caylus

Spolu? Myslíš na nejaký festival?
Spýtam sa, akoby som si overovala čo som počula.
Vlastne, Benji žije s mamčou a tá je mukelka, však? Takže teoreticky ak nie je so svojim strýkom, žije medzi muklami. Pána, musí poznať kopu festivalov! A kapiel! Iii, určite by ma vedel na väčšinu z nich dostať, a hlavne mi pomôcť s tými ich papierovými peniazmi.
Akoby mi pomaličky zapínalo, rozťahuje sa mi po perách úsmev a ku koncu môjho myšlienkového vlaku už iba zbesilo prikyvujem hlavou.
Och áno, musíme! Na veľa festivalov! Na každý!
Takmer mám v očiach hviezdičky a v duchu už plánujem, ako tam so sebou dotiahnem Sin, absolútne neberúc do úvahy, že Bendži a Sin nie sú zrovna najky kamky. Ale to sa porieši potom, nie? Sin je super. Bendži je super. Prinajhoršom pôjdem na polovicu s ním a na polovicu s ňou.

Hodina skončí s dosť veľkým úspechom, hlavne som prekvapená že sme ten test dali bez chyby a že naše malé blbnutie so slizom sa mimo Acai vyhlo nejakej väčšej pozornosti. Karhanie od Kwanga mám najmenej rada zo všetkých profesorov, minimálne mi najviac vadí. Čo ak by ma za to niekedy nechcel pustiť k Lune?
Bohužial som ale naposledy videla rozvrh ráno a až keď sa všetci ponáhľajú na izby zistím, že toto vlastne nebola posledná hodina, ako som si myslela.
Takže do soviarne idem až po kúzelných formuliach.
Vzdychnem si. Zaškŕka mi v bruchu.
Prečo mi dnešok príde nekonečný? Som hladná...ale kým prejdem do spoločenky po učebnicu a potom do jedálne tak mi nezostane poriadne čas najesť sa. A neznášam jesť narýchlo keď sa ponáhľam. Na druhú stranu, nemôžem svoje obludárium nechať trpieť v zatvorenej taške ďalšiu hodinu.
Myknem plecom sama pre seba a rozhodnem sa, že ako prevenciu žalúdočných vredov budem musieť vziať len niečo malé na zahryznutie a najesť sa až potom.
Prečo máme sakra také krátke prestávky.
Vyberiem sa teda priamo do Veľkej siene po boku Acai, ktorá mieri tým istým smerom.
Tiež ťa diriguje žalúdok?
Spýtam sa pred dverami do veľkej siene. Tam si naložím plné ruky s hrsťou Dicemoniom vopred vykôstkovaných polovičiek marhúľ, ktoré žujem cestou do spoločenky, kde vymením učebnice a vyberiem do 2E-čka.

Dojedajúc poslednú marhuľu žuchnem kdesi na kraj hornej lavice, keďže sa mi nechce presúvať dozadšie, natiahnem dlhé nohy pred seba a so zatvorenými očami zakloním hlavu. Akonáhle sa všetka moja energia skoncentruje na trávenie ovociaľ, cítim ako na mňa začína dopadať útlm. Takto relaxujem kým sa okolo mňa napĺňa učebňa, pomaly nevnímajúc zvuky či pohyby. Z môjho polospánku ma vyruší až Bendžiho pozdrav pri mojej hlave, keď sa zosunie na stoličku vedľa mňa. Otvorím oči a zbadám, že sme si tu spolu s Emily, Mau a Acai začali budovať pekný žltý kútik.
Ahojte jazvece.
Hlesnem s hlasom zastretým ľahkými driemotami a sadnem si normálne. Chystám sa čosi povedať, keď sa zrazu medzi nami zjaví Caylus a ležérne si sadne. Zdvihnem ruku s úsmevom na privítanie.
Dáma po pravici je najedená a zúfalo teraz túži po posteli, keď už sa pýtaš.
Odpoviem mu, akoby som naňho nevybehla kvôli ten veci s Jordyn v tento istý deň. Pre mňa to bolo uzavreté, povedala som jej, povedala som jemu, moje svedomie mohlo ďalej nedotknuté sídliť kdesi v podvedomí.

Uvedomím si, že hodina začala až keď začujem Kratiknota, keďže doteraz som si ho absolútne nevšimla. Zato, keď som sa aspoň na moment prebudila z ospalej nálady aby som nadiktovala svoje meno, si všimnem dvojicu vydesených očí oproti mne.
Naira?
Nechápavo dvihnem ruky dlaňami nahor, naznačujúc jej otázku- čo sa deje? Nikdy som neriešila miešanie medzi fakultami- sama som si sadala tak isto často k iným stolom ako ku svojmu, alebo som sa bavila so žiakmi z iných fakúlt. Okrem toho, Naira išla dnes pomáhať Helen a nadala Danovi, čo sa matne pamätám, keď som odchádzala z herbológie. Aj keď som fakt nechápala, prečo veedľa nej sedí Barbara.
A o len o kúsok ďalej Malfoy. A Crabb. A Lord.
Oukej, tak možno až tak v zelenom skončiť nechcela. Určite je tam menej spokojná ako Caylus v žltom.
Pokrčím ramenami na znak toho, že teraz s tým už nič neurobíme. Ústami jej odznačím naspäť slová "skamaráď sa", aj keď som si neni istá, či sa to dá odčítať, a napoly povzbudzujúco, napoly pobavene sa uškrniem. Nenápadne štuchnem do Caylusa lakťom, úplne nevnímajúc zvláštnu atmosféra, plynúcu k nemu od Acai.
Hej Cay, myslím že Naira by si s tebou rada vymenila miesto.
Poviem s tichým uchechtnutím, ktoré našťastie prehluší hlas Kratiknota, ktorý začína vykladať.

Prečo musí začínať s tou najnezáživnejšou časťou tejto hodiny?
Teória čarovania. Ako to môže niekoho baviť? Môžem čarovať a ja sa namiesto toho budem o tom iba rozprávať?
Pomaličky mi padá hlava až na učebnicu, ktorá dnes poslúži asi iba ako vankúš, keď ma začiatok hodiny uspáva. Vlasy strácajú sýtu listovú farbu, až vyblednú do fádnej hnedej pri korienkoch, ktorá sa mení na sivobielu pri končekoch a celé sa mi skrátia na nenápadnú dĺžku po bradu. Len pomimo vnímam, ako šprti pohotovo odpovedajú na otázky.
Asi ma zabije nuda.
Šepnem potichu svojmu okoliu. Na zdôraznenie zavriem oči a pootvorím pery, ktoré sa zafarbia do mŕtvolnej fialovej.
Musím sa nejako zabaviť aspoň sama, nie?
Na moje šťastie prestanem hrať divadielko a otvorím oči akurát, keď sa Kratiknot šplhá na ďalší stoh kníh a začne sa rozhliadať aj po ostatných. Trochu nadvihnem hlavu a snažím sa zaostriť pohľad a vyzerať, že vnímam. Dobre spravím, pretože KONEČNE prejdeme aj na niečo záživnejšie. Okamžite mám v ruke prútik a zbavujem sa mrákot. Čakám kedy aj mne pripadne nejaká úloha, a namiesto toho sa mi pred očami rozpadne učebnica.
Kľudne ju tak môžeš nechať, nebude to pre mňa žiaden rozdiel.
Zabrblem ku Caylusovi. Nie že by som si ju mimo skúškového čítala. Aj Benjamin dostane od profesora príkaz na rozdvojenie učebnice a ja pobavene sledujem, ako sa zo spánkové stavu, snáď ešte horšieho ako ten môj, snaží sústrediť.
Ak plánuješ po tejto hodine jedlo a spánok pred večernou žúrkou, ochotne sa pridám.
Ponúknem sa bez ostychu pri jeho sťažovaní sa. Začnem sa obávať, že ma čaká cesta späť do ríše nevnímania, ak nebude aj mne pridelené čarovanie. Čakám a čakám, kedy konečne aj ja budem mať prikázané nejaké kúzlo, ale ako na potvoru ma Kratiknot obchádza. Otvorím rozhorčene ústa, len preto aby som sa rozosmiala spolu s Acai na učebnici, ktorá označkuje Crabbov už aj tak dosť rozpleštený xicht. Maureen, od ktorej priletela, sa síce tvári zdesene, ja jej za to v duchu udelím 10 rovných bodov. Pricapím si ústa na ruky a skrčím sa, aby som smiech utlmila.
Karma je zdarma, nemá byť taký nechuťák.
Keď sa ku mne Acai nakloní, čakám že povie nejakú posmievačskú poznámku na Crabba. To čo povie ma ale úprimne prekvapí. Tak nevšímavá ako občas viem byť som si na Maureen vôbec nič nezvyčajného nevšimla. Pozriem znova na ňu. Ešte stále mala na tvári ten zdesený výraz že- čo som to zase urobila?
Asi má len chuť vyletieť a ísť sa mu ospravedlniť, aj keď je Crabb úplný mamľas. Poznáš ju aká je keď niekomu tou svojou nešikovnosťou ublíži.
Navrhnem jediné vysvetlenie, ktoré ma napadne. Mám v čerstvej pamäti ako sa ospravedlňovala Bendžimu keď ho trafila pri telocviku ešte najbližšiu hodinu aj pol.


 
Acai Luqueba - 12. července 2017 13:41
188886.jpg

Okraj Zapovězeného lesa > 2E

Mrzimorští, Caylus, Patrick + označení

13. září, Pondělí



Bylo vidět, že ostatní jsou mojí reakcí trochu zaskočení. Nebyli jediní. Já sama jsem se překvapila tím, jak jsem jednou poznámkou zkazila veškerou zábavu, ačkoli bych normálně byla první, koho by profesor okřikoval. Netuším, kde se to ve mně vzalo. Zrovna Kwang byl vždycky v pohodě a určitě by za něco takového body nestrhával. Možná mám jenom hlad. To jsem vždycky protivná. Nebo že by hormony? Nah.
„Jestli mi po tom slezou vlasy, tak tě praštim.“ Zazubím se na Benjiho, který si naštěstí z mého malého zkratu nic nedělal. Nakonec to bylo jenom jednou. Přece se kvůli tomu svět nezboří a já si dám pozor, aby se to neopakovalo. Nerada bych pak někde poslouchala, že jsem zpychla.
Náš test dopadl na výbornou bez jediné chybičky. Nedostali jsme sice body navíc za pomoc spolužákovi, protože u nás nikdo zkryplený není, ale lepší něco než nic. Krátce na to Kwang ukončil hodinu a rozpustil nás. Nově získané body mi krapet zvedly náladu, a abych si pojistila, že znovu neujedu, zamířila jsem rovnou do hlavní síně, kde jsem si dala něco malého k jídlu. Cokoli, co bylo po ruce, abych si tím zatláskala žaludek. Na pokoj pro hůlku jsem pak musela skoro utíkat, abych hodinu s Kratiknotem stihla včas. Kouzelné formule nepatřily k mým oblíbeným, ale ani jsem je výrazně neodsuzovala. Dalo by se říct, že jsem v tomhle předmětu byla naprosto průměrná. Možná hlavně proto, že na většinu hodin jsem dorazila právě bez hůlky.
Ve třídě jsem si sedla do horní lavice a s poťouchlým úsměvem sledovala Nairu, jak se cpe mezi Zmijozelské. Očividně jí to samotné nedošlo, dokud nebylo příliš pozdě. Její zoufalý pohled mě rozesmál a dost škodolibě jsem jí naznačila, že si to zaslouží. Má dávat pozor, kam si sedá. To už se ale židle vedle mě zaplnily a já automaticky odpověděla na pozdrav, aniž bych se nejdřív podívala, koho vlastně zdravím.
„Nazdar.“ povytáhnu obočí, lehce překvapená Caylusovou přítomností. Ztratil se? Rozhlédnu se po třídě, abych zjistila, jestli je někde nějaké další volné místo, kam bych svojí prdel přemístila, ale žádné nenajdu.
„Fajn.“ Zabručím odpověď na Caylovu otázku a pomalu se tedy zase svezu do lavice, než si začnu nervózně hrát s vlasy. Odbudu si nutnou docházku, kde nahlásím své jméno a pak už profesora v podstatě nevnímám. Taky si mohl sednout třeba s Jordyn. Nebo ke svým. Mimoděk ji vyhledám pohledem, ale pokud si mě všimne, rychle jím uhnu stranou. Pořád jsem na ní trochu naštvaná. I když už ne tolik, jako před tím. Kdykoli je mám oba dva na očích, tak to ve mně vře. Celý týden bez komunikace a nic to s ním nedělá. Vlastně ani nejsem překvapená. Týden není nijak převratná doba a s jeho myšlením si to mohl zdůvodnit všelijak. Když mu to neřeknu narovinu, tak to prostě nepochopí.
Jakmile se začnou vyvolávat jména, vrátím se myšlenkami do přítomnosti. Naštěstí jsem já osobně vyvolána nebyla, takže mohu jen z dálky sledovat, jak si vedou ostatní. Skoro ani nedutám, když vidím, jak se Mau připravuje ke kouzlení. Samozřejmě očekávám nějakou pohromu. Ta holka má nějakou negativní auru, že takové věci přitahuje. Už od prváku mám pocit, že když ji na chvilku někdo zpustí z očí, tak se stane nějaká pohroma. A ani tentokrát to nebyla výjimka. S pobaveným výrazem sleduji, jak její učebnice nemíří na určený cíl a zasahuje Crabba přímo od obličeje. I takhle z dálky si na jeho čele zvládám přečíst titul knížky. Vyprsknu smíchy, načež Maureen tiše zatleskám. Nijak se nesnažím svůj smích mírnit. Vždycky jsem byla trochu škodolibá.
„Ten výraz. Viděl si jeho výraz?!“ zasípu na Patricka se slzami v očích, které si s chichotem utírám. Vlastně by to normálně ani nebylo tak vtipné, ale po té plynové bombě o Nitrozpytu si to možná trochu zasloužil. Navíc kdyby se neládoval uprostřed hodiny, bylo by jeho čelo netknuté.
Maličko mě ale zarazí pohled Mau. Už před tím se mi zdálo, že se chová trochu divně. Neúčastnila se a spíš postávala stranou. Na takové chování od ní nejsem zvyklá. Jsem zvyklá, že je hlučná, že se směje a neustále něco breptá. Teď je nepřirozeně potichu a na obličeji má ztrápený výraz. Copak jí nějakej Crabb tak sebral? O tom dost pochybuju.
„Hej Alex…“ nakloním se za kamarádkou přes Cayluse. „Co je s Mau? Nevíš?“ zašeptám jí ustaraným hlasem. Pokud neví, pak ji na to alespoň upozorním. Nepamatuji si, že by se Mau kdy s něčím někomu svěřovala. Nemůžu jí to úplně vyčítat, sama jsem na takové věci nebyla, ale to neznamená, že bych nechtěla pomoct, kdybych věděla, že se s mými kamarády něco děje.
 
Thomas Alexandr Black - 12. července 2017 00:26
thomas14874.jpg

Okraj Zapovězeného lesa --> 2E - formule

Didý, Ryan , Hagrid a ostatní okolo[/right]Pondělí 13.9.[/right]

Chvíli na Ryana jen nevěřícně civím. Měl jsem o něm naprosto jiné mínění. Dokonce už jsem čekal, že dostanu po čuni, ale tohle ani v nejmenším. On se mě ptá na radu? Ne, to jsem doopravdy nečekal.
„Myslíš, že existuje nějakej zaručenej způsob? Nemyslím si… Ale je nějaký přirozený rozdělení vlastností mezi chlapa a ženskou a věř mi, drtivá většina holek prostě chce alfasamce, to je lidská přirozenost.
Já ti nechci nijak zasahovat do tvejch vztahů, ale jsi kámoš, soukmenovec, a nechce se mi jen tak koukat, jak ze sebe děláš něčí štěně.“


Další větu nemám zatím možnost říct, protože nám profesor zadá další úkoly. Když odejde o kus dál, opět se k tomu vrátím.
„Hele, máš recht, neznám a ty už sis jí asi fakt získal. A je to kost, takže máš můj respekt. Jen jako nestranej pozorovatel… přijde mi, že ze sebe fakt trochu děláš jejího pejska.“

Po hodině už zase Didý otravuje s žrádlem. Fakt nechápu, jak toho může tolik sežrat…
„Běž sama. Jak jsem urgoval před hodinou, nemáme zvíře na přeměňování. Skočím nám pro nějaký malý zvíře, ať námMcGonagallová nepromění nohy na pružiny… i když, to by taky mohla bejt psina.“

Proto hned po hodině vyběhnu zaklepat na Hagridovu hájenku a jestli je v chaloupce přítomen, oslovím ho.
„Dobrý den, pane“ Nejsem jako Harry, který ho oslovuje neustále příjmením. Je to zaměstnanec školy a tak si zaslouží oslovení stejně hodnotné jako kantoři… navíc není takovej blbec jako Filch.
„Chtěl bych Vás poprosit, jestli byste mi nezapůjčil dvě nějaká zvířata na přeměňování. Já jsem na psy a ty tu bohužel mít nesmíme, no a profesorka McGonagallová po nás chtěla nějaké tvory na přeměňování s tím, že se máme stavit za Vámi, pokud vlastní postrádáme.“
Jestli mi něco dá, sbalím je a prchám pryč. Pokud mi na ně dá nějakou krabici, tím lépe. V opačném případě hold budu muset improvizovat a v nejzazším případě se uchýlím k uspávacím zaklínadlům.

Na hodině tiše pozoruji, jak jsou šprtospárští zase ve všem nejlepší. Kupodivu, poslední dobou vlastně zase tak nezáří… ale tohle je jejich předmět, tak proč ne. Nechám jim jejich chvilku slávy a sám sleduji, jak se hned Didý pustí do zpracování Cass. Je to na její vkus poněkud mírné. Já se naopak zasním nad onou vzpomínkou na vzpomínku.
„Ahoj. A neboj se jí… sestra je dobrá holka, myslí to jen z legrace… a asi se jí líbíš, ale stačí říct, že na tohle nejsi a ona ti dá pokoj,“ pronesu moudře a pohlédnu na pergamen, co přilétl přede mě.
„Thomas Auuu… sarkra…“ v tom uvidím, co to napsalo a už to chce odletět pryč. To ne… Čapnu pergamen i s brkem a své jméno přeškrtám a napíšu, co nejúhledněji dovedu své jméno, což se zdá býti nadlidský úkol, když se mi ta mrcha snaží pořád vyklouznout z rukou. Když se mi to podaří, pustím a nechám pergamen i s brkem pokračovat dál.
„Jsi pitomá! Buď ráda, že to stařík neviděl.“

To mě však zarazí něco jiného. Rielová se z ničeho nic pustí do Didý, aniž by k tomu měla zjevný důvod. Fakt, proč tak ostře? Byl to následek toho oběda… ale teď jen pozdravila, sakra.
„Hej, Rielová, nepřeháníš to trochu? Vždyť jí Didý jen pozdravila. A já jsem ti udělal velký kulový, tak nechápu, co ti to přelítlo přes nos.
A ano, i můj výraz je nechápavý lomeno naštvaný. Nesnáším tyhle typy lidí. Hlavně u holek to vypadá, jako by měla PMS od posledního dne karmínové vlny do prvního dne té další.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.9588680267334 sekund

na začátek stránky