Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:59Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Angela Silverlin - 13. září 2017 17:53
angie495.jpg

Hlavní síň: Nebelvírský stůl --> Nebelvírská věž --> Astronomická věž



13. září, pondělí večer




spolužáci u stolu, poté Rory

Už jsem měla téměř dojedeno, když se u mě ocitla Lin. Jen jsem němě přikývla. Proč? Co chce...? Vždy za mnou chodili, když něco chtěli. Ne jen tak. Dokázala jsem to pochopit, nebyla jsem ten druh člověka, s kterým by jste jen tak plkali u jídla. Ale na druhou stranu kdo jiný by to měl být, než zrovna Lin. Svým způsobem jsme si byly lehce podobné svou uzavřeností. Ale opravdu jen lehce... Ona i tak nějak zapadala do celkového společenství. A já z něj nejspíš velmi vybočovala, když jsem si nyní od Diany vysloužila cosi jako povzbudivý úsměv.
„Docela ano... Hlavně ten ranní tělocvik,“ přitakal jsem, aby se neřeklo.
„Bylo to zajímavé, i když ten konec asi nebyl podle Kratiknota,“ můj hlas nesl známky pobavení, i když jsem se navenek neusmála. Ještě štěstí, že jsme to kouzlo nemuseli podstoupit všichni, kdo ví, jaký sen by se ukázal u mě.
„Čaj, děkuji,“ podala jsem Lin svůj šálek. Nakonec, proč si ho v klidu ještě nevypít...

Zatímco jsem poklidně upíjela kvalitní černý čaj, přidal se k nám Christian a předal nám vzkaz od Lupina. Na hodinu astronomie jsem se docela těšila, navíc Lupin působil uklidňujícím dojmem. Jeho hodiny jsem měla ráda.
Síň se začala pomalu vylidňovat, dovnitř místo toho vtrhl Protiva. Vhodný čas zmizet... Dopila jsem zbytek čaje. „Uvidíme se na hodině,“ prohodila jsem k těm, co ještě zůstali u stolu a vydala se do naší věže.

Sašu jsem našla spokojeně ležící na pergamenu s úkolem na OPČM. Jen jsem ji podrbala za ušima, vzala si potřebné věci na Astronomii a také rozečtenou knížku. Nezapomněla jsem ani teplou šálu. Měla jsem ještě dost času, ale venku bylo krásně. Ale k jezeru ne, tam bude nejspíš přelidněno. A tak jsem se vydala na věž. Zákaz vstupu mi byl znám, ovšem pro tuto chvíli jsem ho troufale ignorovala. A jestli mě tam načapá Lupin, mohlo by to skončit jen napomenutím.
Pomalu jsem vystoupala všechny schody a snažila se nohu šetřit. Zadýchaná jsem nebyla, ale i tak mi to dalo zabrat. Aspoň si dostatečně odpočinu.

Vydala jsem se k lavičkám, pohodlně se usadila a stále ještě trochu bolavou nohu si natáhla na lavici. Věci v batohu jsem odložila pod sebe, jen jsem si vytáhla knížku. Než jsem ji ale otevřela, zahleděla jsem se s přivřenými víčky do rudého slunce. A v tu chvíli mi došlo, že tam kdosi stojí. Není to...Rory..? Zdálo se, že fotí. Tedy bylo to očividné. Nechtěla jsem ho rušit a ani jsem nechtěla, aby o mě hned věděl. Lehce jsem se otočila bokem a trapně začala předvádět, že jsem si jeho přítomnosti vůbec nevšimla.

 
Patrick Gregory Anderson - 12. září 2017 20:50
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň

Sam, Kayla, Týna



V odpověď na Sam jsem se také zazubil. "Mám rád, když mluvíš hanbatě." Oplatil jsem jí toho pitomce a pobaveně se na ni zakřenil. Jo, byly jsme prostě dvojka, já a Sam. Totéž se všk nedalo říci o mojí čarokrásné kamarádce a Týně. Rozhodně se nejednalo o lásku na první pohled...vlastně ani na druhý a třetí. Vážně jsem doufal, že po zbytek večera dokáži udržet křehký mír, ale to se začalo zdáti téměr nemožné, když si k nám sedla Kayla, aby předala Samíkovi jakousi flašku. Se Sam jsme po očku sledovali, jak Týna zareaguje. Naštěstí se rozhodla být jen jedovatá. Christina vůbec byla samý led a jed už od doby, co si k nám přisedla Sam. Na mě ale kupodivu reagovala celkem mile. Tedy celkem mile na to, že to je Týna. "Že by tu se mnou chtěla sedět sama a ty holky jí rušily?" Bleskla mi hlavou kacířská myšlenka, tak troufalá, až mě její velikost málem srazila pod stůl jako kvasnicová šestnáctka Herkules. Totiž představa, že by Týna uznala za vhodné mi věnovat více než zdvořilý zájem, mě dokázala rozrušit a taky vyhecovat. Nicméně jsem si dal pozor, aby na mě nebylo nic znát.

Samantha na mě zase dělala obličeje. Prý je milé, že jí tak věřím a že se sice bude snažit, ale nic neslibuje, ale já ji vidím až do žaludku. Sice určitě přemýšlí nad různýma výstřelkama, jakože mě oholí úplně dohola, nebo mi udělá růžový číro, nebo tak něco, ale ve skutečnosti se bude snažit, neboť jsem přeci její drahý kamarád. To, že jí věřím jsem myslel doopravdy. I když jsem všeobecně důvěřivý člověk, svoji hlavu bych svěřil jen pár lidem. Zrovna se chystám na Týnu promluvit, když do Síně vpluje ve velkém Protiva a začne dělat binec. Christina to odskáče chlebíčkem ve vlasech. Samozřejmě jí chci pomoci a vzhledem k délce mých vlasů je snad asi jasné, že mám s podobnými situacemi zkušenosti, než ale stihnu přikročit k činu, Týna si vezme pár ubrousků a zvedne se k odchodu. Po vzoru starých kavalírů také vstanu, protože dáma opouští stůl. Pak se zase usadím. "No, na rande jsem ji nepozval. Na druhou stranu mi věnovala jeden úsměv a nezazdila mě jako ostatní. To je zatím nejvřelejší chování, jaké Christina směrem ke mě předvedla." Pomyslím si a rozhodnu se brát celý výsledek mého dnešního stolování s Týnou jako pozitivní. "Tak snad si přesedneme k nám, přeci jen by bylo neslušné tu sedět tři havrani u hadího stolu, když důvod naší návštěvy zmizel." Řeknu a sám si přesednu k našemu stolu. Sám mám už dojezeno, takže čekám na Samíka, aby jsme se mohli "vrhnout na to."
 
Wolfram von Wittelsbach - 12. září 2017 20:37
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

U tří košťat → Květinářství



Podvečer




♦ Sin, Richard, Helen, Nicolas, Dee, Conte, Barča




Conte se rozhodl znít asi vtipně, ale jeho poznámka ohledně obrany proti pár ďasovcům byla naprosto bez špetky logiky. Pokud pátým ročníkem myslel na kouzlení, tak asi věděl, že tam při závodech v plavání málokdo bude mít s sebou hůlku ve vodě. A pokud tím myslel už vyzrálejší věk, tak z fyzického hlediska se stejně přesile ďasovců člověk neubrání ani škubáním, pokud jej chytí.
Ještě jednou jsem si vzpomněl na ďasovce, kterému jsem pravděpodoně rozdrtil krk, pokud se tomu tak dá vůbec říkat a věnoval raději ostatním.
Večeře ubíhá celkem suše. Kromě toho, že Dee se začala opíjet, aby se obloukem vyhnula nudným rozhovorům, se neudálo nic, co by nějak poutalo pozornost. Alespoň do té doby, než se ze stínů vynořila postava a sebevědomým krokem si to namířila k našemu stolu. Nedíval jsem se zpříma. Viděl jsem jen obrys, a proto jsem se už připravoval, jak se spolužáci rozhodnou nevítanou návštěvu odpálkovat a tím si všichni zlepší chuť k jídlu.
Osoba přistoupila několika pomalými kroky a po uslyšení jedovatého a ostrého hlasu jsme pravděpodobně všichni postřehli, že je to profesor Snape.
'Proč by měl jako někdo zvát spolužáky z vyšších ročníků?' Rychle jsem zapudil myšlenku na Mirjanu a raději se snažil pochopit, o co se to tady Snape snaží. Nakonec jsem však nevěděl, co přesně Richard profesorovi řekl, aby nás pustil, tudíž jsem se do toho nezapojil, abych případně neodhalil Richardův klam, pokud nějaký je.
'Proboha, odkdy je Snape tak ukecaný a vtíravý?' Nechápal jsem. Snad každý očekával, že nás zkontroluje pouhým apatickým pohledem a ne že přijde rozebírat jídlo z obyčejného menu a nějakou medovinu zletilé studentky.
Snape se odebere zpět do stínu a já si po chvíli zavolám obsluhu, které sdělím, že veškerá profesorova útrata je na mne.
Nějakou dobu jsem ještě předstíral zaujatost pro konverzaci s ostatními, dokud všichni nedojedli a my se to nerozhodli nakonec ukončit a já mohl zaplatit útratu. 'Naštěstí tu mají dost levné ceny.' Ne že by to na můj život mohlo mít velký vliv.
Dee s Caylusem odešli jako první a já už zde taky nechtěl příliš setrvávat, i když jsem stále netušil, kam dále se Sin půjdu.
„Půjdeme se ještě někam podívat, takže se uvidíme pravděpodobně až před hodinou.“ Povím k Richardovi a vezmu Sin směrem ke květinářství.
„Máš nějaké místo, kam bys chtěla zajít?“ zeptám se nenuceně.
 
Rebecca Eliah Riel - 12. září 2017 20:24
becca227200.jpg

Velká síň

Pondělí, 13. září


Všichni u havraspárského stolu

Nestačila jsem ani dokousat křidýlko, když se k našemu stolu přivalili další. "Ahoj bando," pozdravím je, ale do rozhovoru se nijak nezapojuji. Upřímně je mi celkem jedno, jestli zelení šli do Prasinek načerno, i když si nedokážu představit, jak by potom Richard spal. Z omylu všechny vyvede Al, když oznámí, že zmijozelští dostali výjimku. To mi nevadilo, ale co mi hnulo žlučí, byl netopejr, který si to k našemu stolu připlachtil. Jakmile se otočil k odchodu, protočila jsem oči a předstírala, že se dávím. "To nemá nic lepšího na práci, než buzerovat studenty?" zeptám se do éteru.

Jak Cass zpochybní výmluvu na narozeniny, zamyšleně přikyvuju, zatímco odkládám okousanou kost. Má pravdu, holka. Než stačím cokoliv dalšího dodat, k Alovi se snese sova. Mrknu a Al je najednou na zemi. "Jsi v pohodě?" zeptám se ho spíš ze zvyku, než že bych opravdu očekávala odpověď. Jakmile nám oznámí novinu a poprosí nás, abychom to rozhlásili, přikývnu. "Jasně."

Protože mám hlad, rychle si nandám nějaké maso a pečené brambory a začnu to do sebe ládovat jako nezavřená. Kdyby mě teď Snape viděl, asi by mu rupla žilka a my bychom měli konečně pokoj. Sotva dojím, ucítím ruku, jak mě chytá za vlasy. Překvapeně trhnu hlavou a Protivovi zůstanou v hrsti některé moje vlasy. Vyjeknu bolestí a do očí se mi nahrnou slzy. Naštěstí se brzy objeví Krvavý Baron a Protivu vyžene, takže se o svojí kštici nemusím bát.

Mnu si zátylek a jsem tak fixovaná na vlastní bolest, že si ani nevšimnu, že i ostatní padli Protivovi za oběť. "To je fakt výborný, tohlecto," zaskuhrám, oči zabodnuté do zad Kayly, která si to štráduje k zmijozelskému stolu. To tam dneska máme sraz a nikdo mi to neřekl? Otočím se na Cass.

"Nechceš se jít trochu projít?" zeptám se jích a vydoluju někde ze svých hlubin úsměv, ačkoliv v očích mám pořád slzy. Chci si s ní trochu popovídat bez toho, aniž by nám incesťačka slintala za zády.
 
lady Christina De Spontin - 12. září 2017 20:00
234723.jpg

Hlavní síň > Toalety v přízemí

Samantha, Patrick + okrajově Kayla, Naira

13. září, Pondělí




Má dlaň s pohárkem limonády spočine bez hnutí pár centimetrů od mých úst, když s překvapením naslouchám Patrickovu vášnivému monologu na téma, které jsem považovala za uzavřené. Měla jsem na mysli křestní jména. Mám chuť tuto svou myšlenku vyslovit nahlas, nicméně mlčím a trpělivě poslouchám, co má na srdci. Ne ve všem s ním souhlasím. Rozhodně bych příkladné osoby nejmenovala nahlas. Speciálně, když ona osoba seděla pár metrů od nás. Pochybuji, že v tomto věku kdokoli z nás svým rodinám něčím přispěl, přesto nevidím nic špatného na tom, když je někdo hrdý na svůj původ. Ne vše, co říká, je ale úplně scestné. Jistě, někteří to trochu přehání. Nikdy by mě nenapadlo své problémy řešit tím, že bych vyhrožovala postavením a vlivem své rodiny. Nebo rovnou někým ze svých rodičů, i když má matka by leckterým mým spolužákům mohla nahnat strach. Nebylo by mi to moc platné. Pokud bych měla úctu a respekt získat z činů svých předků, tak kdo ví, kde bych nakonec skončila. Napáchali víc škody než užitku a můj otec, ač mínil dobře, tomu jen nasadil korunu. Osobně preferuji si vše dělat po svém a vlastním úsilím. Vytoužená odměna je pak o dost sladší.
„Vskutku. Až příliš dlouhé.“ Přitakám jeho úsudku a sleduji, jak jídlo ze stolů pomalu mizí. Ačkoli by mě ani nenapadlo, že tu budu tak dlouho, zatím se nikam nechystám. Společnost Patricka a Samanthy se nakonec nejevila tak obtěžující, jak jsem si původně myslela. Ani na moment při tom nezvážím, že bych jednomu z nich měla říkat jinak, než jejich plnými jmény. Nevhodné zkráceniny nebo dokonce hanlivé výrazy, ač míněné v dobrém, se mi příčí.
„Jak si přeješ.“ Odpovím Samanthě sledujíc její prapodivný škleb, kterým nevím, co zamýšlela. Není nic jednoduššího, než jí říkat příjmením. Nakonec ale ani to nebude nutné, pokud naše komunikace bude na stejné úrovni jako doposud. Když nad tím tak přemýšlím, tak dnes jsem s ní prohodila více slov, než za poslední čtyři roky. Zajisté mě nevyvede z míry, když z toho učiníme světlou výjimku.
„Jistě, že ne.“ Přisvědčím a potlačím své nutkání k tomu pár slov dodat. Komu bych to měla povědět? Ne jen, že to pravděpodobně nebude moc lidí zajímat, ale ještě bych byla za drbnu a těch je na této škole víc než dost.
Zrovna se zájmem sleduji krátkou, citem nabitou výměnu slov ohledně jejich vzájemné důvěry, když do síně vtrhne Protiva. Jeho útoky na studenty jsou pověstné a samozřejmě ani tentokrát se jim těch několik vybraných nevyhnulo. Včetně mé maličkosti. Překvapeně zamrkám a hlava se mi nedobrovolně nakloní na stranu, když mi do vlasů zavítá chlebíček s pomazánkou. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči, přičemž cítím, jak mi oblemcané pečivo klouže po vlasech dolů. S mrazivě klidným výdechem se narovnám a přijmu ubrousky, které mi Samantha podá.
„Děkuji.“ Brouknu a pak pečlivě, ve vší opatrnosti, abych si od pomazánky nezamazala ještě něco dalšího, začnu vajíčkovou pomazánku ze svých kadeří vytahovat. Alespoň natolik, aby se jedno mávnutí hůlky mohlo postarat o ten zbytek. Mezi tím se k našemu stolu přiřítí Kayla. Ve stejném stylu, jako prve Samantha.
„Jsem ohromená tvou všímavostí.“ Odpovím s nanejvýš jedovatým úsměvem a ledovým pohledem sleduji, jak si drze sedá ke zmijozelskému stolu. Nehodlám přemýšlet nad tím, co tu pohledává a proč se rozhodla nám zkazit zábavu tím, že náš stůl začala obtěžovat svou existencí. Nebo proč si myslí, že je to takto v pořádku. Poslouchám jim sotva na jedno ucho, když vytahuji hůlku a očisťuji si hlavu. Možná bych se měla jít na toaletu ujistit, že jsem něco nevynechala.
„Ne, to skutečně nejsem. A pokud bych byla, jsem si naprosto jistá, že bych je nechtěla strávit ve tvé samozvané společnosti.“ Lhostejně odložím použité ubrousky na stůl, než se zvednu. Nehodlám přitom odpovídat na její otázky. Jednak nevím, co Richard řekl Snapovi, aby je do Prasinek pustil, a jednak jí do toho nic není. Podívám se na Patricka se Samanthou. „Děkuji za vaši společnost. Teď, když mne omluvíte…“ Aniž bych se ohlížela, vydám se z hlavní síně rovnou na toalety. Nerozhlížím se u toho ani na jednu stranu. Nějaký Protiva mi nemůže být víc ukradený. Jsem značně rozladěna. Při chůzi počítám, kolik dělám kroků, což mě vždy dokázalo bezpečně uklidnit.
Jakmile vejdu na toalety, přivítá mě čísi zpěvné broukání. Můj pohled potom přistane na Mrzimorské žirafě.
Nairo.“ Pozdravím ji a přistoupím k umyvadlům. S očima zapíchnutýma v zrcadle začnu pečlivě kontrolovat své vlasy. Snažím se u toho ignorovat fakt, že vedle mě stojí nejvyšší holka z ročníku, což může být krapet děsivé, vzhledem k tomu, že i přes mé podpatky mě převyšuje tak o deset čísel. Vedle vysokých lidí jsem si vždy přišla dost nesvá. Nemám ráda, když na mě někdo kouká shora.
 
Naira Sinclair - 12. září 2017 19:32
nairah1787.jpg

Velká síň -> toalety

Pondělí, 13. září


Mrzistůl

Jsem unavená, tak svoje spolužáky ani moc nevnímám. Nic neřeknu, když se začne Alex v Benjiho (čí jinak asi?) ládovat masem, ani když Acai začne teatrálně zvyšovat hlas a následně cuchat Mau vlasy. Bez energie dělám v kari znovu cestičky, jen sem tam zvednu vidličku k puse, abych něco snědla. K rychlejšímu pohybu mě přinutí až Protiva, když na Alex a Coryho vylije čaj. Trhnu sebou, když na mě dopadne pár kapek, ale čaj je naštěstí studený.

"Jste v pohodě?" zeptám se jich, jako kdyby jim snad trochu tekutiny mohla ublížit. Však oni se nerozpustí. Jestli ona to není karma za to mrtvé zvíře k večeři, hm? Kousnu se do jazyka, abych svoji poslední myšlenku nezopakovala nahlas. Místo toho se nevinně usměju a vyndám Corymu z vlasů kousek čajového lístku. "Zelený," řeknu a rozhlédnu se po Velké síni. Někteří spolužáci dopadli mnohem hůř, ale to těm dvěma říkat nemusím.

Nakonec se zvednu. Jídlo už na stolech není a já se s ostatními moc vybavovat nechci. "Uvidíme se ve společence," protáhnu se a zívnu. Pak ukážu na Coryho. "Musíš mi ukázat to tvoje kotě!" řeknu a tím ho potenciálně vyoutuju před těmi, kdo o jeho novém společníkovi ještě nevědí.

Rychle zkontroluju, jestli Protiva vážně vzal kramle - fakt nechci skončit se solí ve vlasech jako někdo - a rychlým krokem se vydám z Velké síně. Venku si všimnu, že mi na ruce přistála malá porce bramborové kaše, tak zapluju do nejbližších umýváren, abych si ruce umyla. Broukám si u toho mamčinu oblíbenou písničku.

 
Sam Elis Arrkain - 12. září 2017 17:17
sam381152868.jpg

Velká Síň


Patrick, Týna, Kayla, ostatní

Pondělí, 13. Září


„Ne, to nejsme.“ potvrdí Týna skutečnost, že nejsme přátelé a uvrhne na mě tak ledový pohled, až mě zamrazí. Brrr, to je zima. Nemáte někdo kabát?
Ale nemůžu si pomoct a vnitřně se pousměju při pomyšlení, že by Týna vlastně úplně v pohodě mohla fungovat jako takový chodící ledový paprsek a mrazit blízké i daleké okolí. Hehehe.
A v téhle příjemně veselé náladě bych klidně i mohla zůstat, jenže to už se Týna rozpovídala o svojí teorii o jménech.
Já nejsem líná. V duchu na ni uvrhnu vražedný pohled, nevím, možná že se kousek z něho promítl i do skutečnosti, ale o to se nějak nestarám. Neházej lidi do jednoho pytle jen podle vlastního uvážení. Ledová královna, jako ty, nemůže mít ponětí, co se druhým honí v hlavě. Mám sto chutí vyjet a říct to do očí, ale vydržím to. Ne, tohle nestačí k tomu, abych vylítla. Jindy možná, nebo u zcela neznámého člověka taky klidně, ale teď tady u stolu s mým docela důležitým kamarádem a Zmijozelskou lady, se kterou se mi už konečně povedlo jakž takž vycházet, by to nebylo zrovna nejlepší. Naštěstí mi dá dost dobrý důvod, přesměrovat své myšlenky na jiné téma. Je to tenhle důvod, proč nesnáším své rodné jméno? Fakt, že s těmi lidmi nechci mít společný ani jediný vlas či buňku na těle? Vlastně jediný člověk, u kterého jsem kdy byla s to skousnout fakt, že mě občas osloví "Samantho" je Charlie. Hmm... zvláštní. Ale i tak, je pozoruhodné, jak jediná krátká zmínka o rodičích dokáže tak rychle zvrátit dobrou náladu v něco mezi melancholií a vztekem na celý zpropadený svět.

Nějak se dál do děje nezapojuju, jsem zticha a spíš bloumám ve svých myšlenkách, nepřítomně se přehrabujíc v misce salátu. Náladu mi krapet zvedne až ono Patrickovo kokrátní. K mému pobavenému úsměvu se přidá i Týna
"Tak dobře, Pitomče." Stále s podepřenou hlavou se na něj nevinně zazubím, aby věděl, že to nemyslím vážně. Tak nějak mi bude jedno, jak na mě zareaguje Christina, tohle byla pro mě s Páťou jedna z forem, jak si ze sebe navzájem dělat legraci, nikdo mi to nezkazí. Ale vážně, ten kluk má hodně dlouhý jméno! Chápu, že má radši, když se mu normálně říká "Patrick", každému by dříve došel dech, než by vyjmenoval všechny jeho tituly.
"Mě říkej nadále prostě Sam." Usměju se na něj a poté pohlédnu na Týnu.
"Byla bych ráda, kdybys mě tak oslovovala i ty, Christino, ale pokud by to pro tebe byl moc velký problém, nejmenuj mě prosím potom vůbec." Taky se nějak pokusím o úsměv, ale kombinace falešného úsměvu s vážným výrazem nikdy nevyjde dobře. Ale co už? Jen nad tím pomyslně pokrčím rameny a strčím si do pusy další kousek masa, zatímco se rozhlédnu po Velké Síni. Lidí už tu bylo docela dost. Když narazím na Mrzimorský stůl a tam na Mau, jen povytáhnu koutek úst do přátelského úsměvu a mírně pozvednu ruku na pozdrav... teda, pokud si mě vůbec všimne. Hmm, mají tam docela živo. Stejně tak u havranů rozhodně nechcípl pes.

Obrátím se zpátky ke svým dvěma spolusedícím, páč zaslechnu své jméno a k němu něco jako pochvalu. Jo tak ty mi teda důvěřuješ, jooo? Jen, abys chlapče nedělal osudovou chybu. ^^
"To je od tebe tak milé, že mi tolik věříš." Věnuju mu šibalský ale zcela nevinný úsměv a zapřu se lokty o stůl. "Budu se snažit, ale nic neslibuju." Vypláznu na něj jazyk a pak se zazubím. Hehe, náhodou by byla docela sranda, kdyby měl můj drahý kamarád flekatou hlavu... Jako Milka!

A v tom se stane něco úžasnýho! Vzduchem totiž začne létat jídlo... doslova. Ani to nepostřehnu a do Velké síně vtrhne Protiva a začne terorizovat nic netušící studenty. Prostě paráda! Teda... pro přísedící, ne pro aktéry toho všeho. Třeba Becca to schytala docela ošklivě. Snad to doroste a nebude už navždy plešatá. Stejně tak i náš stůl se Protivově řádění nevyhnul. Teda, já a Patrick jsme z toho naštěstí vyvázli v pohodě, ale Týna... no, řekněme že ta nová vizáž jí tak úplně nesedla. Vypadala svým způsobem jako chodící vajíčková pomazánka, prostě k nakousnutí!
Asi bych měla něco udělat.
"Eh, tady máš-" Začnu a natáhnu k ní ruku s pár čistými ubrousky, kterým se před roztřikem pomazánky podařilo ubránit, ale to mi do řeči vskočí Kayla, která se u našeho stolu objevila, jako by ovládala mistrovský level teleportace. Rozšíří se mi oči zděšením, když opakuje mé dřívější drzé chování a jen tak bez čekání na odpověď si k nám přisedne a ještě uloupí nějaký oříšky. Rychle pohlédnu na Týnu a když si všimnu jejího výrazu, mé zděšení se prohloubí ještě víc. Ale ne. Zasténám v duchu a chytnu se za hlavu. Ve skutečnosti však stále zírám na svou spolužačku, která nejen, že udělala, co udělala, ale ona si Týnu... dobírala? A to zcela zřetelně. Ten výsměch z ní byl přímo cítit.
"Kay, poslyš- ale víc jsem říct nestihla, opět, neboť mi do rukou vrazila flašku, kterou jsem předtím darovala Angie. Heh, úplně jsem zapomněla.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86228609085083 sekund

na začátek stránky