Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je onlineMirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je onlineAngela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Cassandra Warren-Wentworth - 13. května 2021 15:32
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Učebna 8C – stůl č. 3 → chodba

15. října, čtvrtek


Diana, Maurice, Caylus, Kayla, Anna a Becca

Obezřetně se dívám po plísňácích. Sama útočit nebudu, pokud mně osobně k tomu nedají důvod.
“Hm?“ vzhlédnu k Dianě. “Od půl patý… měla bych se učit,“ uvědomím si. “Ale to by mi zápisky skončily od slizu,“ dodám hořce. “A já se nevymlouvám, fakt ho chci napsat. A líp než posledně. Teda hůř asi napsat nejde.
Hele, uvidim. Ale měla bych ještě na koště, plánujeme s Alastorem se trochu pro letět, pokud bude volný hřiště. Ale snad jo, po tréninku… pokud nepůjde i soupeř, že jo,“
přemýšlím nahlas.

Z myšlenek mě vytrhne Kayla! “Jo, počítám, teda chtěla jsem se tě vlastně zeptat na ty časy, jestli to neposuneme. Nebo že přijdu dýl. Ale tohle je lepší, pokud to projde,“ dodám. “Protože jsem ten test dost podělala, tak musím. Ale rozhodně přiletím, i kdyby o něco dýl!“ slíbím a pobaveně sleduju její pohled na Maurice.
“Máš pravdu! A kdyby náhodou, tak rozhodně ne zadarmo, že jo!“

Zase jsem trochu zapomněla, že Diana nemá funkční hůlku. Jo, proto vlastně nebojuje a zůstává trochu od slizu. “Jo, jasně,“ použiju na ni tergeo.
“A ne, nebojim se, že by Becca žárlila, proč by to dělala? Třeba půjde taky,“ zazubím se. Jo, holky se úplně nemusí, ale co není, může být! Nebo taky nemusí… Ale za zkoušku člověk nic nedá. A co se říká? Když to nevyjde na poprvé, tak zkoušej, zkoušej, zkoušej…

Deset bodů od profesorky na závěru hodiny potěší! A pak? Konec!
Začnu se rychle balit a podívám se po Becce. Ta už byla málem ve dveřích. “Zatím ahoj, jdu se zeptat Beccy na ty Prasinky,“ šťouchnu si trochu do Diany a prchám za spolužačkou.

“Hej, Beccs,“ zatáhnu ji trochu za tašku, abych na sebe upozornila. “Jak plánuješ ty Prasinky? Na kdy? Máme dneska trénink a Kayla prosí Binnce, jestli by nepřesunul ten opravnej test na jindy, aspoň pro nás. Zatím moc víc nevím… ale můžeš si dát do zálohy Dianu, musí si jít koupit do Prasinek hůlku, třeba by ti s čepicí pomohla taky,“ zazubím se trochu.

 
Maurice de Coligny - 13. května 2021 11:41
land7995.jpg

Učebna 8C - chodba, nástěnka, pokoje - před učebnou E215

15. října, Čtvrtek




Byl jsem neskonale vděčný, když Kayla moje Faux pas vcelku klidně přešla a celkově na mě byla mírná. Vážím si toho a odměním ji za to tím nejmilejším úsměvem, kterého jsem schopen. Annu však za její posměšky probodnu ledovým pohledem. Pak profesorka McGregorová ukončí hodinu, spokojeně kývnu když nám a Havraspáru dá 10 bodů. Celkově se mi hodina, k mému překvapení, líbila a to nejen svoji praktičností. Když už se balím ještě zaslechnu jak spolužačky vykládají, že nás nenechají vyhrát. To mají pravdu, nenechají ať se budou snažit jak budou chtít, doufám že je na hřišti zválcujeme jak Quiberonští camrálisté naposledy Heidelberské harcovníky. Nasázím jí to tam co se do ní vejde, až jí obruče budou malé. he he he

Pak už, ale zmizím z učebny a mířím k nástěnce v hlavní síni. Chtěl jsem to udělat už dřív, ale nějak mi nikdy nepřišla vhodná doba a nebo mi hraní sólo prostě stačilo. Teď však už je myslím čas to posunout trochu dál a založit kapelu a tak přidělám na nástěnku vzkaz následujícího znění:

Obrázek



( Linky se divoce rytmicky kroutí, noty vesele poskakují kolem celého vzkazu a klíče dělají přemety a tančí. Při dotyku na noty se spustí tiché odkaz)


POZOR! POZOR!

Vážení milovníci hudby ať mudlovské či kouzelnické, muzikanti, rebelové a nadšenci pro múzu hudby.
Ti jenž chtějí rozvíjet své hudební nadání, či si prostě jen užít zábavu s vytvářením muziky,
rozdávat radost a realizovat se i mimo osnovy školy, jsou zváni do nové kouzelnické kapely.

Hledáme nástroje sólové i doprovodné, zpěváky atd.. Kdo by měl zájem se projektu a s tím spojené zábavy účastnit,
kontaktujte mě prosím.

Hudbě zdar!

Maurice de Coligny
, Mrzimor.




Okem zhodnotím svůj vzkaz a spokojeně pokývnu. Jestli se vůbec někdo přihlásí je ve hvězdách, neočekávám velký zájem, ale i třeba další dva nadšení muzikanti by byla výhra.

Pak utíkám dolů do svého pokoje, abych si vyzvedl krkavce Huberta jehož můj nezvedený bratr Jean-Filip naučil pár slov, bohužel dost nevhodných. Naštěstí jsou francouzsky, ale i tak to není příjemné. Krkavec se mě zatne drápy do hábitu a spolu míříme k učebně profesorky McGonagallové... Minervy. Mám ji rád je prostě dobrá. Moc se tedy nezdržuji a za občasného krákavého Va chier! či C´est chiant! po kterém se snažím Huberta vždy uklidňovat, dorazím do chodby před učebnu E215.



 
Robert "Bob" Pye - 12. května 2021 20:16
jacobwysocki8(4)8241.jpg

Směr Hagridova chatrč


15. října, Čtvrtek

Acai + okrajově Seb



Fuj, to je ale odporný počasí. Doufám, že se to do soboty zlepší. V tomhle by se mi hrát zápas nechtělo. I ten dnešní tréning nejspíš nebude nic moc. Na druhou stranu se mnou vítr hází méně, než s jinými. I tak si možná preventivně řeknu o nějaký zahřívací dryák... Pozorně poslouchám co mi Acai říká o hodině v lese. K čemu asi jsou v lese pětimetrové pasti?„ Jak ti stěny byli očarovaný?“ Ptám se s nehraným zájmem. „Já spadnou do pětimetrový díry, tak je asi po mně… No minimálně rána by to byla pořádná.... Dodám už méně vážně. Navíc ještě kdyby dole na mě čekalo mládě obřího pavouka… „Takže Domenico si dal sparing s Akromantulí? A kdo měl na vrch?“ Domenico je fajn a pořádný habán, ale i tak by si spíš vsadil na pavouka... „Duro? Je zajímavý, jaký kouzla z člověka ve stresu někdy vypadnou.“ To já bych v panice nejspíš zkusil Protego. Mám ho prostě zažitý Protože nechci, aby si Acai mojí poznámku vyložila jako kritiku, tak ještě rychle dodám: „Rozhodně ale lepší, než se sní prát“ Nic proti Dome, nebo tam jen nečině stát.“. Ohlédnu se za sebe na Sebastiana. Asi nijak nepospíchá. Jinak by nás dohnal. Nejdeme až tak rychle... „A jak přesně Duro zafungovalo? Jenom ztuhla, nebo opravdu zkameněla? Tyhle bestie jsou, dle knih, proti kouzlům dost odolný…“ Ptám se s akademickým zájmem v hlase.

„Á to nic nebylo. Špatně jsem došlápl. Naše nová zdravotnice to dala do pořádku během chvilky, ale doporučila mi, ať se vyhýbám kořenům, tak jsem do lesa raději nešel… Vidíš, že teď běhám jako jelen...“ Řeknu se smíchem. Ale neboj omluvenku mám... Dodám, když vidím, že to prefektské zastupování prožívá…
 
Acai Luqueba - 12. května 2021 15:45
215783.jpg

směr Hagridova chatrč

15. října, Čtvrtek


Bob, okrajově Seb



Mám co dělat, abych na Boba neprotočila oči. Dost pochybuji o tom, že by Hagridovy oblíbence zastrašoval zrovna svojí velikostí. Většině těch tvorečků je úplně ukradené, že má nadváhu. “Zbytečně to prožíváš. Je to jako s miminama. Ty taky řvou, když je drží někdo vystresovanej a necítí se s ním v bezpečí.” A ne, nepřijde mi divný, když lidské děti přirovnávám ke zvířatům. Za prvé se zas tolik neliší a za druhé z nich většinou zvířata nakonec vyrostou. A dost možná tím ta zvířata ještě urážím. “Když budeš v klidu ty, budou v klidu i oni. Pokud ti vyloženě nedá nějakýho zmetka, ale o tom dost pochybuju.” pokusím se ho uklidnit svým vlastním způsobem. Kdybych se já měla kvůli každé podobné maličkosti takhle užírat, tak bych brzo skončila u Rhiannon na pravidelných sezeních a Etty by mi míchala můj vlastní uklidňovací koktejl.
Konverzace se naštěstí přesouvá na famfrpál a Bob mě svou skromností donutí se pousmát. “Talent nebo ne, hodit se to bude. To je hlavní.” Vlastně na to nemám moc co říct. Má tak trochu pravdu. Ani si ho neumím představit, že by nějak přehnaně aktivně obletoval všechny obruče a v tolika metrech nad zemí předváděl akrobatické cviky na koštěti. “Od nikoho se na hřišti neočekávají zázraky.” Alex by je možná očekávala, ale dokud mám tým pod taktovkou já, tak budu vděčná, když se prostě budou pořádně snažit a dají do toho všechno. Ať už výsledek bude jakýkoli. Prohraný zápas není konec světa. I když body na konci roku by se hodily.
Dilema tréninků máme v rychlosti vyřešené. I mně se občas ty dny popletou. Zvlášť, když rozpisy tréninků jsou na nástěnce vedle sebe a Alex s Kaylou mají trochu podobný rukopis. “Jen mě nepokoušej, abych ti na protažení nedala tři kolečka kolem hřiště.” přestože se na něj uculuji, z mého tónu je jasné, že si dělám legraci. “Ne, to udělat, tak můžeme trénink rovnou zabalit. Nebyl bys jediný, kdo by už ve druhém kole umíral.” Pár minut na protažení většinou stačí a s tím by ani Bob neměl mít problém.
Vycházkovým krokem vyjdeme z hradu do toho příšerného větru, jakmile se můj buclatý spolužák vydýchá. Přitáhnu si hábit blíž k tělu. “To je odporný počasí.” Kolik vrstev oblečení člověk musí mít, aby mu ve škole bylo teplo? Zatím jsem na pěti a je mi to málo. Rozmrzele se rozhlédnu kolem sebe. Očividně nejsem jediná, komu chladné počasí nedělá dobře. Mimo hrad jsme v podstatě zůstali sami. My dva a v závěsu za námi Seb. Další, kdo to nechal na poslední chvíli.
“Ani mi to nepřipomínej. Zahučeli jsme v tom lese do nějaký pasti. Tak pět metrů hluboká díra a očarovaný zdi. No a nemáme my to štěstí, aby tam s náma byla akromantule? Asi to bylo teprve mládě, nebyla tak veliká, jak jsem si jí představovala. Ale byla hladová a dost vytrvalá. A v tom malém prostoru jsme fakt měli co dělat. Domenico si jí od těla držel holýma rukama a já si za boha nevzpomněla na lepší kouzlo než Duro.” teď se tomu směju, ale v tu chvíli mi to fakt vtipný nepřišlo. Kdyby se neobjevil Richard, tak fakt nevím, jak by to dopadlo. “A překvapivě zabralo. Jenom z tý díry se pak lezlo dost blbě.” poznamenám s úšklebkem. Někomu hůř než ostatním, že jo. Ještě teď mě ten loket bolí. “Výron?” zmateně na Boba otočím hlavu, načež skloním pohled k jeho nohám. “Jakej výron? Já ani nevěděla, že sis něco udělal. Jako všimla jsem si, že chybíš, ale žádný info se ke mně nedostalo.” neměla bych jako prefekt o něčem podobném vědět? “Ale už je to teda dobrý, jo?” ujišťuji se zběžně. Nepřijde mi, že by měl problémy s chozením. Minimálně létání by mohlo být v pořádku.
 
Coraline M. Spencer - 12. května 2021 14:23
coraline721781199605.jpg

Učebna 8C > Chodba


Acai, Ryan, Kenji, Daniel a Chris

Čtvrtek 15. října



Řekla bych, že můj záchvat kašle v důsledku alergie přišel v pravou dobu. Ať už to zní jakkoliv zvláštně. Nemám ráda, když se lidi hádají. Tím spíš, když jsou to zrovna ti dva lidé, které mám na světě nejradši. Takže i když mi oči slzí, že nevidím před sebe, v podstatě nemohu dýchat a mám takové podezření, že mi právě někdo sáhnul na prsa, jsem opravdu vděčná, že mě profesorka posílá na chodbu. Přestože tam záhy pošle i Ryana, strůjce celého konfliktu a nepěkných pomluv. Vyběhnu ven ze třídy, zoufalá zákeřnému prachu uniknout a jakmile se mi to podaří, postavím se k prvnímu oknu s nakřáplou skleněnou výplní, skrz kterou cítím malý závan čerstvého vzduchu. Nebelvírského spolužáka si prozatím příliš nevšímám. Mám co dělat, abych se soustředila na dýchání, natož na mluvení.

Netrvalo to tak dlouho, jak jsem původně očekávala. Nekontrolovatelné kašlání a uslzené oči jsou asi pořád tou lepší verzí. Třeba astmatický záchvat bych na chodbě za asistence Ryana rozdýchala opravdu těžko. Tak hrozná ale moje alergie nebyla už od dětství. Naštěstí.
Po malé zastávce na toaletách, kde jsem si studenou vodou opláchla obličej a trochu se upravila, jsem byla připravená se vrátit do třídy. Asi by nebylo moudré zůstat na chodbě, jak to pravděpodobně plánoval Ryan. I když představa to byla lákavá, sotva jsem dohnala všechno, co jsem svým pobytem v nemocnici zameškala. Mezery si teď prostě nemůžu dovolit. I na chodbě jsem mohla slyšet falešně znějící symfonii navzájem se přehlušujících hlasů, co se ozývala z učebny. Takže otevřu dveře a tiše jako myška se proplížím zpět na své místo. Zvesela se zazubím na své sousedy, abych je ujistila, že už jsem naprosto v pořádku. Vzduch je tu sice trochu vydýchaný, ale po prachu není ani stopy.
Mé načasování je bezchybné, jak se zdá. Přijdu právě včas, abych Acai viděla provádět poslední pokus Pulírexa na nádobí, než na nás profesorka vypustí Plísňáky. Moje tělo reaguje zcela automaticky. Během zlomku sekundy se vyškrábu na židli a s očima navrch hlavy sleduji ta smrdutá zvířátka, jak po třídě tvoří nic než chaos. Chaos a zápach. Chris se válí v louži slizu. Acai prská sprostá slova do prostoru jako confety a Kenji schytává podpásový útok přímo do obličeje. Snad jediný, komu se souboj s nimi daří, je Daniel. Pošlu mu palec nahoru, než se jako samozvaný hrdina žene na pomoc nebohé Mirelle. Skóre u našeho stolu je tedy 3:1 pro Plísňáky. Nahromadím veškerou svou odvahu se do boje zapojit a pokusit se naše síly trochu vyrovnat.Pulírexo!” (11%) no, možná jsem měla zůstat na chodbě. Rozhodnu se to svést na to, že jsem neměla tolik času si kouzlo procvičit, protože Plísňák akrobat se mému kouzlu obratně vyhnul a poslal mi ten smrdutý sliz přímo do obličeje. Nepanikařím, možná jsem to tak trochu čekala. S klidem sobě vlastním a se znechuceným výrazem, kterým ovšem pod nánosem zeleného čehosi není vidět, si obličej očistím. 4:1. Ani zdaleka se však nevzdávám, jsem odhodlaná se alespoň jednou trefit. Narovnám se a znovu na toho padoucha namířím. Pulírexo!” (51%) Ani tentokrát se netrefím a co hůř, s hrůzou sleduji, jak se pod mým nátlakem schovává přímo do mého batohu. “Ne, prosím, ne.” zaskučím prosebně a slezu ze židle, abych se k tašce dostala trochu blíž. Naštěstí nemám možnost zkusit své štěstí potřetí. Pravděpodobně by to dopadlo jen další katastrofou. Profesorka totiž hodinu ukončuje a s tím se i ta malá obludka hrabe ze svého (mého) úkrytu a peláší si to zpátky do truhly. Opatrně batoh zvednu a vnitřek pečlivě prozkoumám, zda za sebou náhodou nezanechal nějaký nepěkný suvenýr. Zdá se, že ne. To je dobré znamení.
“Jasný. Užij si to.” zavolám spěšně za Acai, když mizí ze třídy. To mi připomíná, že i já měla svoje plány. Rozhlédnu se po třídě, abych zaměřila Kenjiho. Spatřím jen jeho siluetu, jak prchá z učebny jako nějaký zloděj. Můj zmatený výraz a nejisté pokrčení ramen jsou tak jedinou odpovědí, kterou ze mě podobně překvapený Daniel dostane. Nemám nejmenší tušení, co se s Kenjim poslední dobou děje. Každopádně nehodlám zůstat pozadu a v rychlosti se rozejdu za ním, aby mi úplně nezmizel. Už pár dní se choval vážně zvláštně. Divně, dokonce. Což je jen o další důvod navíc, proč ho nehodlám pustit z očí. Něco ho trápí, to je jasné. Jestli si potřebuje promluvit, tak budu ráda poslouchat. Tím, že se uzavře a bude se ploužit po chodbách jako další z duchů, své problémy nevyřeší. V jiném případě ho alespoň trochu odreaguji.
Kenji!” můj pronikavý hlas je jediné varování, které dostane, než se mu bez milosti pověsím na záda. Špičkami se pořád dotýkám země, nechtěla jsem na něj vyloženě skákat. Přeci jen není z nejvyšších ani nejsilnějších a já se váhou ani trochu nepodobám pírku. Válet se tu po zemi by asi nechtěl ani jeden z nás. “To tak pospícháš na hodinu s Goggy? Hodláš Mauricovi lézt do zelí?” poškádlím ho se smíchem, než uvolním ruce, co ho do teď pevně svíraly kolem krku. “Dělám si srandu. Chtěla jsem tě poprosit o pomoc. Ráno mi z pokoje utekl Mr. Sweetie.” povzdechnu si. “Kdykoli jindy bych ho nechala, ať se hezky projde po hradě a večer bych si ho vyzvedla před kolejí nebo rovnou v kuchyni, až by dostal hlad. Ale na tu další hodinu máme mít mazlíčky s sebou.” upřu na něj ty nejlepší štěněčí oči, kterých jsem schopná, kdyby náhodou přemýšlel o tom, že by se na mě vykašlal. “Budeš tak moc moc hodný a pomůžeš mi ho najít? Pěkně prosím, smutně koukám? Mám s sebou nějaké pamlsky, na které bychom ho mohli nalákat. Tedy za předpokladu, že je přes ten smrad ucítí. Ten Plísňák mi to prsknul přímo do obličeje.”
 
Daniel Fletcher - 12. května 2021 13:33
dan7533.jpg

Učebna 8C - chodba

Mirelle, Becca, Kenji
15. října



Poslední slova Mir se nesla ve velmi nepřátelském duchu a v podstatě mu přála se navěky věků smažit v pekle. Kdyby tu byla Marie, určitě by si neodpustila poznámku o umění odpouštět a takové ty řeci ve stylu - přej a bude ti přáno. Jojo, kdyby na místě Mirelle stála Mářa, pravděpodobně by mu veškeré jeho hříchy odpustila.
Zatrčím hůlku zpátky do hábitu a pobaveně se ušklíbnu. ,,Ještě, že tu není Naira. Ta vyletí z kůže, až se dozví, že jsme na hodině zabíjeli plísňáky." Její láska ke zvířatům mi přišla někdy přehnaná. Co dělá, když na ni přistane komár? To ho jako nezabije?!
Z myšlenek mě až násilím vytáhne velmi silná vůně mentolu a nepochází od nikoho jiného, než od mé spolužačky. Jakmile se objeví zdobná krabička i přede mnou, s váháním si jeden mentol vezmu. ,,Dík." Opatrně ho strčím do úst, protože mám oprávněné obavy, že mentol od Mirelle bude mít grády.
,,No ty krávo," zahuhlám a musím otevřít pusu, abych se pořádně vydýchal. ,,To je síla." Zachroptím, když mi nevinně vypadající bonbon vypálil celou pusu, krk i skoro oči.
Jediné pozitivum, které tomu nemohu upřít je, že skutečně nic necítím. Dýchací cesty mám sice tak protažené, že bych normálně až odtud cítil školní stáje, ale v tuto chvíli cítím jenom mentol.
,,Poslyš, kolik jich tak běžně denně sníš? Nemůže tě to nějak ohrozit na životě? Třeba rozleptat hrdlo nebo vypálit díru do jazyka? Jsem si jistý, že někde na druhé straně bude napsané doporučené dávkování." Snažím se ji naznačit, že mám skutečný strach o její zdraví. Tohle je výrobek samotného Satana. S tím by zastrašila i upíra, kam se hrabe česnek. Stačilo by před ním otevřít jen tu krabičku.
,,Někde jsem četl, že pavouci nemají rádi tyhle výrazné vůně. Rozmarýn, eukalyptus, máta a tak. Takže až nás Snape pošle zase do lesa, chci být s tebou v týmu!" Jo, tenkrát na školním trestě v Zapovězeném lese by se nám Mirelle hodila. Ušklíbnu se při vzpomínce, jak jsme s Kenjim skončili zamotaní v akromantulí síti.

Vrátím se ke svému stolu, kde si sbalím věci a nahážu do batohu. Acai už byla pryč a Kenjiho jsem akorát viděl, jak se řítí z učebny ven. Co mu to zas přelítlo přes čumák? Věnuji tázavý pohled Coraline, která ve třídě ještě byla taky a pak už se jen vydám ke dveřím, kudy se prodírali ostatní spolužáci.
"Vlastne... čo máme teraz za hodinu?" uslyším hlas Mir, která stála kousek ode mě.
,,Přeměňování myslím. A pokud se nepletu a nebylo to až na příští hodinu - tak si máme donýst mazlíčky." Rozpomenu se na vzkaz na nástěnce. Sice žádného nemám, ale Kenji z té své zoo určitě nějakého oželí. Ani si nevšimne, když mu tam jeden zmizí.
,,Máš nějakého nebo půjdeš k Hagridovi?" Otočím se na ni. Nebyli jsme spolu na koleji, takže netuším, jestli nějaké zvíře má. Ani si nepamatuji, jestli jsem ji někde s nějakým viděl.
Jakmile se dveře uvolní, vyjdu na chodbu před učebnu, kde už stojí Becca s Kenjim. No takže máme deset minut na to si vzít mazlíčka a dojít na nádvoří.
,,Čau Beck." Pozdravím ji a podívám se na toho bručouna vedle. ,,Hele koho si budeš brát na přeměňování?" Zeptám se ho nenápadně. Hádám, že kluběnku, ale raději se ptám. To abych věděl, co zbyde na mě.
 
Rebecca Eliah Riel - 12. května 2021 11:53
becca227200.jpg

8C, stůl č.2 -> chodba

15.10.


Sinestra, Patrick, Richard, Kenji, okrajově Sebastian

Sebastian samozřejmě nemá ani tolik slušnosti, aby se zatvářil třeba malinko kajícně. Ráda bych řekla, že jsem překvapená, ale opak byl pravdou. Raději tedy obrátím pozornost na špinavená nádobí, ale do jeho čištění se vůbec nehrnu, nechávám to na ostatních. Ale stejně se tomu zatracenému Pulírexu nevyhnu, protože profesorka na nás vytáhne plísňáky, kteří se rozutečnou po třídě.

"Pořád jste roztomilejší než někteří naši spolužáci," zamumlám směrem k "mému" plísňákovi a odolám pokušení do něj dloubnout špičkou hůlky. Bůhví, co by se pak stalo. Potvora spokojeně žere bahno z mých bot, vlastně to může být docela užitečná potvůrka. Váhám s kouzlem i z toho důvodu, že všichni kolem mě s plísňáky zápasí, jako by to nebyli div chiméry. Sinestra ohodí slizem Domenica, Patrick schytá jednu dávku přímo do očí, Domenico se "mstí" tím, že bublinkami nahodí Sinestru. Vlastně je to docela vti-...

Mlesk. Do obličeje mi vletí bubliny a pár jich vdechnu. Dávivě se rozkašlu a v puse cítím pachuť mýdla. Richard se taky pustil do plesnivého boje a já jsem očividně nevinná oběť. "Jo, v pohodě," zakašlu na jeho omluvu. Ještě, aby to udělal naschvál, to bych mu musela pak někdy na chodbě podkopnout nohy. Setřu si bublinky z obličeje.

Mezitím se můj plísňák zalekl čistoty a snaží se mi vlézt do batohu. "Pulírexo!" (39%) ale plísňáka to nijak netankuje, vyhne se a ještě mi flusne sliz přímo na košili, odkud jsem před hodinou tak namáhavě dostávala inkoust. "Ty seš hajzlík. Pulírexo!" (95%) druhý zásah už je přesný a plísňák se rozplyne. Zůstává po něm smradlavý sliz, stejně jako ten na mojí košili. Tergeem oboje vyčistím, ale smrad zůstává. Až s profesorčinou pomocí ten smrad trochu vymizí.

Při první příležitosti balím svoje saky paky, rychle se se svým stolem rozloučím a beru čáru pryč z třídy. Kenjislav má z dnešní hodiny asi podobné pocity, protože mě div nesejme ve dveřích. "Copak, plísňáci na tebe neudělali dojem?" pošťouchnu ho dobromyslně. "Divím se, žes jednoho nečornul pro Unitato jako sourozence."
 
Robert "Bob" Pye - 11. května 2021 18:13
jacobwysocki8(4)8241.jpg

Směr Hagridova chatrč


15. října, Čtvrtek

Acai + zmínění



Acai s Hagridem evidentně vychází lépe než já. To já pokud zrovna vypomáhá s hodinou, už preventivně čekám, že to bude hodina pro mě nevydařená. A opravdu většinou mi pak jde o prsty pokud ne přímo o život. Ne že by z mé strany chyběla empatie ke zvířatům. To zvířata většinou necítí empatii ke mně. Možná proto jsem si k němu nevytvořil až tak sympatický vztah.“Já se hlavně bojím, že Hagridovy oblíbenci nebudou nadšení ze mě…“ odvětím ustaraně.

Jsem rád, že moje poznámka o kutálení zafungovala, tak jak měla. „Raději ne. Spolehnu se na ty prvňáky před námi…“ řeknu pobaveně, když Acai navrhne, že půjde přede mnou a bude mě chytat. „Zas to s tou chválou nepřeháněj. Jinak se začnu červenat. Na tom, že zacpu nějaký prostor, není v mém případě až tolik umění. Teď jen abych zvládl vždy ucpat tu správnou obruč…“ Ošiji se. Moc dobře vím, že nejsem na koštěti žádný zázrak “Jo on je vlastně čtvrtek! Tak to je dobrý! V tu vynikající doufám, ale běhání před tréningem po mě prosím tě nechtěj. To bych pak rozhodně nebyl v plné síle a moc další práce bych už nezvládl… Řeknu s úsměvem.

Konečně sejdeme schody. Zhluboka se nadechnu a pak kývnu, že můžeme pokračovat. Ta přestávka zas není tak dlouhá, abych se mohl vydýchat pořádně. Neříkala, ale přečetl jsem si to na nástěnce. Vážně se vás včera pokoušela sežrat Acromantule? Vždyť jeto zvíře v kategorii pět X. Jak jste si sní poradily? Bych měl být rád, že mám hodinu omluvenou. Navíc ten výron v noze už ani necítím…“
 
Mirelle Devény - 11. května 2021 04:32
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Učebňa 8C - stôl č.4, následne smer chodba
Sebastian, Barbara, Angela, Erika, Daniel, označení
a prof. Mirabel McGregor

Štvrtok 15.října


Sebastianovu reakciu na moje bezslovné podpichnutie prejdem len pokrčením ramien a možno by som na to aj dodala, že som si jeho výkonu všimla... ale holt, následne sa udialo toho trochu viac, než by sme všetci vôbec čakali. Hlavne asi nikto nečakal, že tie malé, ohavné a smradľavé stvorenia narobia viac povyku, než keby na nás vypustili niečo, čo by nás účelne vedelo zožrať.
Nastal boj.

Ale všeobecný hurhaj je fakt to posledné, čo by som ja zrovna riešila, aj keď som nebola jediná, kto to schytal rovno do xichtu. Zuby zatnuté a v tvári už takmer zelená a spravodlivo nasraná. Tak, že by som to tu najradšej vypálila do základov, len aby sa tie malé smradlavé kurvy rozškvarili a popukali...
Sebastian na mňa hovorí... veru... teraz radšej nežiť, než ňuchať tento hnus! Stiahnem si z ruky rukavicu, ktorá to tiež schytala a znechutene ju pohodím na stôl. Fuj! "Dúfam, že máš rýchle reflexy... asi hodím šabľu." Zachrčím na miesto odpovede a opäť ma napne.
Ale snáď silou vôle neohodím Daniela, ktorý sa z ničoho nič zjavil vedľa mňa a v podstate ma prinútil sa odvrátiť od Sebastiana.

Upriem na neho pohľad, čo by sa rozhodne nedal považovať za milý. A keby viem pohľadom ublížiť, tak by asi schytal za tie trúfalé slová. Ale... nakoniec len skrivím xicht do krivého šklebu. "Veru... mentol mu očividne agresívne zasahuje do pachu rozkladu." Zachrčím pridusene a tiež hneď pozriem, že kde ukazuje. No jeden plesniak sa tam veru vyskytuje. "Daj do toho všetko." Povzbudím Daniela v činnosti a s uspokojením sledujem, ako sa smradliak rozplynie v záplave peny. Na okamih až neregistrujem, že ten prekliaty puch mi trápi moje čuchové bunky.

Zle sa usmejem. A nebyť v xichte zelená a nemať oči podliate krvou... tak by to možno aj vyzeralo mierne desivo, že. "Nech si užije nikdy nekončiace utrpenie. A je mi jedno či sa bude v tom pekle smažiť alebo topiť v láve alebo len v kotli s mydlinami." Odpoviem periférnym videním zbadám hrot prútika mojím smerom. Trhnem sebou, síce pripravená sa brániť... ale pripravená brániť sa zvracaním! No... nejakú vôľu som ešte vyškriabala a hlavne nebolo sa treba brániť. Barbara zo mňa odstraňuje posledné zbytky hnusu.

"Ďakujem." Poviem tak nejak obidvom. "Ešte niečo na odstránenie toho smradu?" Opýtam sa, keď si všimnem, že Barbara vyzerá, že si očividne tiež užila dávku do tváre. No... aspoň niesom sama za trapáka.
Stále mi je zle, ale už asi ani nie až tak zle. "Tomu ani denaturovaný lieh nepomôže." Hundrem do všeobecného ruchu, vnímajúc, že ten smrad poľavil a z batohu vytiahnem zdobenú krabičku. Jak ju otvorím, tak sa do skazeného ovzdušia násilne vtesná silná vôňa mentolu. Než si sama vezmem, ponúknem cukrík Barbare, lebo tuhý mentol, čo z vás vytiahne dušu je vlastne celkom dobrá prvá pomoc voči nežiaducim pachom, chutiam... či len tak proti spáchaní vraždy. Síce toto to nezabije úplne... ale tak lepšie jak drátom do oka. S uspokojením zisťujem, že mi to aspoň čiastočne "vypálilo" čuch aj celé hrdlo, takže aj nevoľnosť viac menej prešla.

Som ochotná ponúknuť svoje skromné zásoby cukríkov aj Danielovi lebo jeho lovecké schopnosti vzali život jednej hnusnej oblude a bolo celkom uspokojujúce si predstaviť ten hnus v extrémne prevedenom pekle. Dík za motiváciu poslednými slovami.
Keď si vezmú alebo nevezmú, už sa chystám nacpať krabičku pred Sebastiana, ale zrazu končí hodina a on sa zoberie a zmizne vo dverách. Ani som si pri tom všetkom neuvedomila, že profesorka to všetko zabalila a prepustila nás. Asi sa veľa ľudí nezdrží, aby sa tu ešte motali v tom prihnitom ovzduší. A veru hneď sa aj nejaký vyvalia von.
Hlavou mi prebehne myšlienka, že sa zastavím za Ruby, nech teda trochu uspôsobíme to doháňanie učiva, keď už musím ísť na ten blbý test dejín... ale než stihnem čokoľvek urobiť, len vidím ako ju Domenico tiahne preč. Len sa uškrniem a nechám to tak.

Zoskočím zo stoličky, kde som sa napočudovanie udržala a chmatnem po batohu aj s už vyčistenou rukavicou. "Furt to smrdí, do pizdy." Zabrblem a hneď sa vydám ku dverám až na chodbu, kde to už na šťastie nepáchne. Tam sa ale aj zastavím a rukavicu schovám do bočného vrecka na batohu, prútik do rukáva, len krabičku s cukríkmi držím stále v ruke. Pre istotu.
Ešte vrhnem cez dvere posledný pohľad na profku a ustúpim, nech ma nezválcuje utekajúci dav. "Vlastne... čo máme teraz za hodinu?" Opýtam sa tak nejak do éteru, že snáď mi niekto odpovie a nebudem musieť vyberať rozvrh, aby som sa doň pozrela. Nieže by mi to bolo jedno, normálne nie je... ale momentálne som rada, že som udržala raňajky v žalúdku. Kde aby som sa ešte mala zaoberať hľadaním rozvrhu.

 
Acai Luqueba - 10. května 2021 22:00
215783.jpg

směr Hagridova chatrč

15. října, Čtvrtek


Bob + zmínění



“Tak jasně, že ti pomůžu vybrat, pokud nám teda Hagrid dá tu možnost. Mám trochu obavy z toho, že nám dá nějakýho ze svých oblíbenců a vůbec z nich nebudeme tak nadšení jako on. A už vůbec nebudeme mít to srdce mu to odmítnout. Pomazlila bych se klidně i s tou akromantulí, co nás včera chtěla sežrat, jenom kdyby to tomu vousáči udělalo radost.” můžu si nad tím jen odevzdaně povzdychnout. Už jsem smířená s tím, že mám pro ty jeho velký psí oči prostě slabost. "V tom nejhorším případě u tvýho táty skončíme oba. Aspoň se nám to bude líp vysvětlovat." Nakonec nad tím s úsměvem pokrčím rameny. Takhle hrozně to určitě nedopadne. Musíme ty mazlíčky dostat do učebny a ještě je udržet v klidu dost dlouho, aby se na nich dala předvádět kouzla. Hagrid je možná trochu ujetej, ale nedal by nám nic tak moc nebezpečnýho, aby jsme kvůli tomu skončili v nemocnici. Možná nás to poškrábe, štípne nebo ďobne, ale to není nic, co bychom nezvládli.
Při představě, jak se koulí dolů po schodech, se musím zasmát. Nemyslím to špatně a jsem si jistá, že Bob mě už dost dobře zná, aby to věděl. Jeho váhu jsem nikdy neřešila. Naopak si někdy říkám, že těch pár polštářů navíc musí někdy být celkem příjemný.
“Mám jít před tebou a chytat tě, kdyby ses rozhodl si tu cestu dolů trochu urychlit? I když zas tak moc nepospícháme.” Pravděpodobně by po mně zbyl mastný flek, stejně jako ze všech ostatních, co jdou po schodech před námi. Neujde mi, jak se mu začaly červenat tvářičky i při tak minimálním pohybu. Je jako jablíčko. Jenom ho nakrájet a zapéct do štrůdlu.
“Co na to říct, jsem optimista. Neber mi moje růžový brejle.” drknu do něj loktem. Jasně, že by si nás Goggy podala, kdybychom se zpozdili jenom o pár vteřin. Navíc to info na nástěnce plápolá už nějaký ten pátek. Asi bych radši snesla jakýkoli trest, jenom abych se s ní nemusela dohadovat. Běhá mi mráz po zádech, jenom si představím ten její přísný pohled plný tichého nesouhlasu. Přesně takovým mě protínala, když jsme se sborem zpívali v kostele na počest Jackie.
“Jasně, že to vím. Ještě, aby mi taková informace unikla. Gratuluju.” po krátkém oklepání, abych ze sebe setřásla děsivou vzpomínku naší zástupkyně, se na Boba upřímně zazubím. “Mám z toho radost. S tebou v bráně určitě vyhrajeme. Navíc si to zasloužíš. Fakt se snažil.” proč šetřit lichotkami. Doufám, že ho dost nabudí, aby ze sebe v sobotu dostal to nejlepší. A zacpal obruče tak, že skrz neprojde ani smítko prachu. Natož pak camrál. “Trénink je dneska, ale neboj, o test určitě nepřijdeš.” neodpustím si popíchnutí. Ten děs v jeho očích určitě není proto, že by se tak bál, že zamešká trénink. Ne. Ten má priority nastavené jinak. Není na tom nic špatného, to určitě ne, ale pravděpodobně by nebyl nadšený, kdybych se snažila profesora přesvědčit, aby test posunul nebo ho z něj omluvil. “Máme ho večer. Od sedmi. To už bys dávno měl mít jistou a čistou Vynikající. Doufám, že na plac přiběhneš nadšený a v plné síle. Máme totiž ještě hodně práce.Kayla je jak Alex v bledě modrém. Divila bych se, kdyby už teď nešílela a nesnažila se ten jejich výjimečný trénink nějak zachránit. “Každopádně zítra je taky. Od půl páté. To je ten, co máme jednou za čtrnáct dní, pokud teda počítám dobře. Většinou se v tomhle spoléhám na Alex.” Jenže teď, když si z ničeho nic někam odjela a nikomu neřekla kam, ani kdy se vrátí, to mám na starost já. Sama. Prostě další zodpovědnost, co mi někdo hodil na krk. Nejdřív Benji s tím prefektováním, teď Alex a famfrpál. Asi jsem prokletá nebo co.
“To info o třech pergamenech místo včerejší hodiny se Snapem už jsi dostal? Nepamatuju si, jestli jsem ti to říkala.” nadhodím, když konečně sejdeme ty poslední schody a trochu zpomalím, aby Bob mohl popadnout dech, pokud to bude potřebovat. Mám toho hodně, prostě už si nepamatuju, komu jsem to říkala a komu ne.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.92347097396851 sekund

na začátek stránky