Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Maureen Rott - 08. září 2017 21:10
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Velká síň


Cory, Naira, Alex, Acai


13. září
Pondělí




“Fakt jo? To jsem ani nevěděla!“ Se zájmem kývám na instrukce Nairy a přitom ji sleduji. Věděla toho opravdu hodně, především v péči o zvířata. “Snad jo, případně v Prasinkách určitě taky něco seženeš.“ Pokývu souhlasně hlavou a ke konci stočím pohled směrem ke Corymu, aby věděl, že je to na něj. Zrovna tam s ním asi nepůjdu, ale jsem si víc než jistá, že se v naší koleji najde nějaká jiná ochotná duše, která ho do toho obchodu prostě dostrká. Třeba Naira, i když dneska se zdála nějak bez energie. Byl to dlouhý den, asi je unavená… A ještě rozhodně nekončí.
Jakmile nám Cory začne děkovat, přátelsky ho poplácám po rameni. “Ale prosím tebe, to nestojí za řeč.“ Zářivě se na něj zazubím, přičemž od sebe odstrčím prázdný talíř. Přitáhnu k sobě ještě jako sladkou tečku jahodovou tartaletku, kterou s potěšením sobě vlastním začnu konzumovat.
V tu chvíli se u dveří konečně ukáže Alex, ovšem bez Benjiho. Se zájmem si ji prohlédnu, hezky od hlavy až k patě. Zdála se mi nějaká překvapivě šťastná a nabitá energií. Měla krásnou barvu vlasů, která zářila na míle daleko a ještě hezčí tetování. Asi i trochu změnila proporce, protože košile jí byla větší. Myšlenky na příčinu tohohle všeho zaženu. Jestli je šťastná, jsem samozřejmě ráda, ale detaily vědět nemusím.
Trochu s podezřením se podívám na Coryho, který její stav okomentuje, on asi všechno vědět chtěl. A jsem si víc než jistá, že Alex se rozhodně nebude ostýchat. “Ahoj fešando. Ty vlasy jsou úplně úžasný a ty tvoje tetování! Taky by se mi tahle super schopnost hodila.“ Pobaveně se na ni zazubím, ale především její ruce si ještě jednou pořádně prohlédnu zblízka. Vypadaly báječně. Vlastně Alex byla celá báječná. Společně s efektem větší košile teď prostě vypadala… tak správně žensky a jemně.
Bylo zvláštní, že s ní nepřišel Benji. Možná bychom mu měli vzít trochu jídla. Při pomyšlení na hladového spolužáka (kór všežravého Benjamina) se rozhlédnu po stole, co bychom mu mohli vzít. Všimnu si brokolicového quiche, který si se mnou dneska dával k snídani. Vypadal, že mu fakt chutná. Vezmu pár kousků a naskládám je na ubrousek. “Vezmeme je Benjimu ne? Asi už večeři nestíhá…“ Prohlásím k ostatním a pokusím se je co nejlépe zabalit, abych na ně případně nijak nesahala, nebo mi nevypadaly, až je ponesu. Nebo kdokoliv jiný.
V závěsu za Alex přijde i Acai. Na přivítanou se na ni usměji s pozdravem na rtech, ale zdála se nějaká ztracená v myšlenkách. Hmmmm… Neměla jsem moc čas si všímat, jak se jenom tak přehrabuje v jídle, protože jsem ještě pořád obdivovala nový vzhled Alexandry a přemýšlela, jak by bylo super, kdybych tohle uměla taky. Jakože fakt uměla, ne že by to bylo jako se vším kouzlením a já měla jedno ucho větší než to druhý a naprosto nesymetrický properce, který by se pořád měnily.
Určitě bych si zmenšila čelo, usměrnila výšku, trochu změnšila oči, dala svým vlasům nějakou zajímavější barvu a především bych chtěla nějaké ty ženské rysy. No, snít můžu, ale lepší to nebude.
Probírám se z transu, kdy jsem téměř hypnotizovala krásnou rudou barvu Alexiných vlasů zrovna ve chvíli, kdy mě kolem krku objímá něčí paže a druhou mi začne cuchat vlasy. Vyplašeně sebou cuknu a vyvalím oči na Acai, která mě nazve čarodějnicí, protože vůbec nemám ponětí za co. “Cože? Vyhrknu mezi bojem, který se s ní snažím vést, ale nakonec je to spíš šikana. Acai byla malá jako skřítek, ale jako dítě musela sníst hrozně moc špenátu. Jakmile mě měla ve svěráku, nepřestala, dokud se jí nezachtělo.
Zaboří mi hlavu do ramene a já jsem zmatenější o to víc. Věčně nekontaktní Acai si najednou schovává obličej do mé ruky a drmolí něco o tom, že jsem ji v něčem nechala. Trochu mě to vyděsí. Jakože jsem něco fakt pokazila… “O čem to mluvíš Acai?“ Nechápavě se snažím zachytit její pohled, ale jelikož má pořád schovaný obličej v mojí košili, šance je nulová. Její náhlá otočka co se týče osobního prostoru o sto osmdesát stupňů, mě vykolejí natolik, že dokážu jenom ztuhle sedět. Druhou rukou si jenom trochu přihladím vlasy, které mi po jejím atacku trčí na všechny strany. Nevím totiž, jestli jí teda jako můžu obejmout kolem ramen, nebo to by bylo blbý nebo já fakt nevím!
Až zázračné slovíčko ‚kumbál‘ mi napovědělo, o co se vlastně jedná a o kom mi to celou dobu mluví. Vzpomínám na to, co jsem jí řekla předtím, než jsem odcházela. Chtěla jsem, aby se zamyslela nad tím, proč spolu najednou tráví tolik času. Zajímalo mě, kam to s nima bude směřovat. A tak jsem je nechala jít do malého, těsného kumbálku, kde na sebe museli být namačkaní jako dvě sardinky samotné.
A najednou mi to docvaklo a já si uvědomila, že je to fakt průšvih.
“Pane bože Acai!“ Zhrozím se, trochu se od ní odtáhnu, čímž se vlastně nalepím zády na Coryho a podívám se jí do očí. V těch mých je vidět jasná starost a možná i trochu zděšení. “Že tys mu…“ Musím hlasitě polknout a postupem času mi dochází, jak moc velkou škodu mohla napáchat. Rory byl plachý, neustále se schovávající za svoji nejmilovanější hračku. To nemohla udělat!
Následující slova dokážu jenom zašeptat, jak moc se obávám její odpovědi: “… rozbila foťák?“
 
Christian Dragon - 08. září 2017 21:09
hpkopie2096.jpg

Chodby -> Společenská místnost -> Velká síň

Lin a převážně pak Nebelvírský stůl


Slétnu očima na Lin, která touží vydat se spíše do Velké síně a obdařím jí tím nejširším úsměvem.
"Jasný to chápu. Tak mi tam nech taky něco dobrého. Přijdu za chvilku za vámi."
Pokývnu hlavou a ještě se na okamžik zarazím.
"Ale jen prefektské povinnosti. Profesor Lupin poslal vzkaz ohledně astronomie. Máme na ní přijít nad Hagridovu boudu na kopec. Dneska asi bude změna oproti normálním hodinám."
Vysvětlím své spolužačce a pak zamířím rychle dál směr společenská místnost.
Nikde se už moc nezdržuju a občasné tupé bodnutí v rameni ignoruju. Ono to přejde.
Ve společenské místnosti se nezdržím nikterak dlouho. Jen vyvěsím na nástěnku vzkaz od Profesora a zamířím hezky rázně směr Velká síň aneb místnost plná jídla.
Při mém příchodu je však už značně omezený výběr a tak se spokojím nakonec jen s pár obloženými chlebíčky a usadím na volné místo poblíž Lin a ostatních svých spolužáků.
"Hej lidi předejte si to mezi sebou. Hodina astronomie proběhne dneska v jedenáct nad Hagridovou boudou, zbytek informací je na nástěnce ve společenské místnosti."
Předám všem, kterým mohu informace ohledně naší nastávající noční hodiny.
"Lepší než Zakázaný les se Studentojedem."
Odtuším v duchu ale pak se s chutí pustím do chlebíčků.
 
Thomas Alexandr Black - 08. září 2017 19:42
thomas14874.jpg

Společenka --> Velká síň

Didý, Ryan, Daniel, Noelle a ostatní okolo

Pondělí 13.9.



Sledovat ty dva mě naplňuje pocit veselí nad tím, jak šťastní dokáží být, když se plánuje něco takového. Nic konkrétního mě ani nenapadá a navíc s naší obětí tak trochu soucítím. I tak mě Dan přesvědčí, že je to dobrý vtípek a pak mě napadne to nejjednodušší, co mohlo. Něco, co už stejnak bylo použité. Jo, v jednoduchosti je síla.
„No jak chcete… No, a co to zase rozmnožit a rozházet večer po škole?“

Poté vyrazím za Danem do velké síně, kde sice moc večeře už nestihnu, ale co.
„Uvidíme se večer, čus,“ rozloučím se s klukama.

Vezmu si dva obložené chleby a cestou k ségře, kde si ani nesednu, jen dojím a pohlédnu na ní tím pohledem: Tak co, uniklo mi něco?

„Půjdeme k tomu jezeru? Za chvilku se stmívá, tak můžeme využít poslední zbytky světla,“ navrhnu poté, co s ním první chleba. „A můžeš jít s námi, Noelle, jestli sis to ještě nerozmyslela.“
Poté co Didý spořádá zbytky jistě obrovského množství jídla, co si na talíř nandala, vyrazíme, ať už s Noelle nebo bez ní, přímo k jezeru.

„Ani se mě neptej. Klučičí tajemství. Vy probíráte lak na vlasy a podobné blbosti, my máme na starosti… jiné blbosti.“ Vysvětlím sestře, proč jsem se tak zpozdil. Je to divné. Od chvíle, co jsme odjeli minulý rok z Bradavic, to bylo asi poprvé, co jsme jedli odděleně. On to je celkově většinou velký šok, přijet do školy. Doma spolu jsme prakticky čtyři-a-dvacet hodin denně. Byť máme oddělené ložnice, často stejně Didý spí u mě a musím přiznat, že pak spím i já klidněji.

Vezmu do ruky oblázek a hodím žabku. Není nic lepšího, než si po celém dni práce oddechnout.
„Fakt… první den školy, alespoň pro nás dva, jak jsme přijeli později. Budu si muset chvilku zvykat.“
 
Cassandra Warren-Wentworth - 07. září 2017 21:53
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Hřiště -> Velká síň

Al,Becka, Kayla, Diana
13. září



Alovi jsem celou cestu přikyvovala. Však má pravdu! “Ne každej má tvoji vůli, aby se učil jen kvůli vlastnímu sebezlepšování. Někdo ty body potřebuje. Ale jo, s tou rivalitou máš asi pravdu. Ale my bychom si stejně něco našli. Stejně se nebojuje jen o body. Ale i o původ, sociální zázemí a tak,“ pokrčím rameny.
“A i na tu moudrost a rozvážnost třeba někdy dojde! A většina z nás umírněná je, ne? A pak máme torpéda! Třeba Beccs,“ dodám, když si ve dveřích všimnu spolužačky.

Al nicméně po chvíli okomentuje můj pohled Dianě. Překvapeně vzhlédnu. “A proč? Já proti ní nic nemám. Jenom je na mě možná trochu hrr. Ale otevřená je asi ke všem, ne?“ zamyslím se. “Nevím, moc jsme se nebavily.“

Becca si přisedla ve chvíli, kdy jsem pila dýňový džus, tak na pozdrav jen kývnu.
“Byli, ale jen pozorovat. A okoukávat strategie,“ mrknu na ni a vzápětí se lehce zamračím. “To bylo moje!“ Jedním pohledem zjistím, že ona žádný talíř zatím nemá, tudíž není nic, co bych mohla ukrást z talíře já jí. Mazaná. Tak jen nakrčím čelo a pobaveně sáhnu pro nové.

Mezitím se přidali i ostatní, hlavně Runa. “Byla jsem s Alem u Lupina a pak na hřišti,“ odpovím kamarádce. Raději se neptám, co dělala ona. Bylo mi to jasné. Já mám Seye ráda, ale úplně nás dvě odstřihl. Vždyť se skoro nevidíme! A to spíme v jednom pokoji.
Na jednu stranu bych jí toho chtěla tolik říct, ale nevím, jestli by vůbec vnímala, když se dívá jen po svém novém příteli. Ale… já jí to přeju, je šťastná. A třeba se časem vrátí trochu i ke mně.

“Narozeniny? No, tvrdit to můžou, viď,“ poušklíbnu se.
“A Kay si tu pásku může na modro klidně přebarvit, aby ladila,“ řeknu Dominikovi.

U toho po očku sleduju Becku. Mám totiž pocit, že se ona sem tam snaží o totéž!
 
Lin Ylfa Reysdóttir - 07. září 2017 19:28
img_20170812_0836475260.jpg

Famfrpálové hřiště > Velká síň

Erika, Christian, Marie, Angela, ostatní u Nebelvírského stolu

13. září

Eričina prosba, abych šla s Chrisem na ošetřovnu mi přijde rozumná. Když ale Chris odmítne, nechci se vnucovat a tak s ním bez protestů zamířím k Velké síni. Nejdřív se ale otočím a usměji se na Marii„Jestli už máš hlad, běž do velké síně napřed, já s Christianem půjdeme nejspíše trochu pomaleji. Nebo můžeš jít samozřejmě s námi, jestli chceš.” Ještě zavolám za Erikou „Jasně, budeme tam na tebe čekat!“ a pak už se konečně vydáváme směrem k Velké síni na vytouženou večeři.

Cestou nějak vázne rozhovor, což mi ale vůbec nevadí. Alespoň mám větší klid na přemýšlení. Znovu si procházím nejnebezpečnější kouzelné tvory dle abecedy a statistiky o úmrtích způsobená jimi. V duchu zavrtím hlavou. Kokosové ořechy ročně zabijí více lidí než mantichory, ale Denní věštec stejně dělá vědu z každého napadnutí. Jsem tak zabraná do úvah o tůňodavech, že si málem nevšimnu školní sovy, která právě spáchala atentát na ChristianaNe tedy, že bych něco takového považovala za neobvyklé. Chlupáč to dělá co dva dny.Nad Chrisovou otázkou krátce zaváhám, pak se ale pokrčím rameny. Myslím, že pokud se rychle nezakousnu do vepřové panenky, kuřecího řízku, plněného bramboru nebo prostě do čehokoli co se dá sníst, tak se brzo vyvrátím, odpovím Chrisovi a nezaujatě se usměji. Moji spolužáci už jsou určitě zvyklí, že potřebuji pravidelný přísun dobré a vydatné stravy. Brzo to vyříď, ať se můžeš jít taky najíst. O co vlastně jde? Když mi odpoví, zámávám a vydám se dál do Velké síně.

Cesta proběhne na bradavické poměry docela normálně. Protiva po mě hodí pár mrtvých třesavek (ani jednou se netrefí), nějaký špunt z Nebelvíru mi polije nohy vodou z akvária s mřenkou a několik minut se snažím přesvědčit schodiště, aby se natočilo správným směrem. Jinak řečeno nic zvláštního. Konečně vejdu do Velké síně a zamířím k Nebelvírskému stolu. Krátce si prohlédnu obsazenstvo a odpovím na pozdravy. Pak si všimnu, že Angela sedí lehce odstrčená. Navíc vypadá smutně. Zamířím k .

„Ahoj, můžu si přisednout?” Nečekám na odpověď, vypadá, že by potřebovala zvednout náladu. Posadím se vedle . „To byl dneska zase den, co? Pěkně nabitý. A to nás ještě čeká astronomie!” Mluvím, zatímco si na talířek nakládám pečeného lososa, brambory, tatarku, salát, rajčata a rukolu. „Jak se ti líbila dnešní hodina formulí? Podle mě dost zajímavá, i když já jsem na formule úplně levá. A taky ten konec byl docela nešťastný. Čaj, máslový ležák nebo dýňovou šťávu?” poslední věta je samozřejmě nabídkou pití.

 
Patrick Gregory Anderson - 07. září 2017 11:48
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň

Týna, Sam

13. září, Pondělí

Jakmile jsem dojedl, tak Týna nadhodila otázku jména, což mě zaujme, protože jsem o tom tak hluboce jako ona nikdy nepřemýšlel. Opřu se lokty o stůl, založím si ruce do sebe a podepřu si tak bradu. "Já si myslím, že jméno je dědictví, se kterým se musí nakládat s úctou. Někdy tě sváže, někdy ti dodá křídla, ale nedefinuje tě. Nevyjadřuje tvůj charakter. Někteří lidé, obzvláště ve Zmijozelu to samozřejmě vidí jinak, trochu to přehánějí. Nemyslím to zle, jen konstatuji fakta. Jak bych to...vezmi si takového Malfoye. Jeho rodina patří mezi nejstarší a nejmocnější kouzelnické rody, jenže on sám k tomu nijak nepříspěl, přesto se nese, jako by mu patřil svět. Podle mě je jméno sice důležité, ale úctu a respekt si musím zasloužit já sám, svýmy činy a ne činy svých předků." Vysvětlím svůj postoj k celé věci a usrknu svůj džusík. "Nicméně s tou druhou částí o tom znehodnocování jména, já to sice tak neberu, ale úplně tě chápu a souhlasím s tebou Christino." Dodám a usměji se na Sam. "Takže mi klidně dál říkej Páťo, Paťáčku, nebo Pitomče, když něco provedu, mě na formalitách nesejde. Myslím tím, naše rodina má sice šlechtický predikát, ale netrvám na tom, aby jsi mi říkala Lord Patrick Gregory Anderson, Vévoda z Northamptonshire a Devonshire, Hrabě z Flintshiru. To by bylo až moc dlouhé." Zasměju se a dopiju svůj džus.

Pak se dostaneme k mé chystané změně vzhledu. "Nebyl jsem nespokojený." Odpovím Týně. "Ale už pět let jsem neudělal žádnou změnu a už od konce minulého roku, jsem začal tak nějak cítit, že to potřebuji. Myslím tím..." Trochu se začervenám, ale pokračuji. "Myslím tím, že i Alastor si zvládl najít přítelkyni a to jsem větší fešák, než on a...no..nechci zůstat pozadu." Ty poslední slova řeknu tišeji, aby je slyšely jen Sam a Týna. Nechci, aby se proslýchalo, že si Anderson změnil vzhled a je na "válečné stezce". Poté souhlasně přikývnu Týně v reakci na Samíka. "Christina není všichni a nikomu to nepoví, že ne Christino?" Vřele se na ni usměji. "Yep, doufám, že to dopadne ke spokojenosti nás všech. Mám plnou důvěru v Sam a její chopnosti." Dodám a na obě holky se krátce a vesele zazubím.
 
Acai Luqueba - 07. září 2017 11:47
215783.jpg

Fotokomora > Hlavní síň

Maureen + Mrzimorský stůl, okrajově Rory

Pondělí 13. září




Rory mi vždy přišel jako jeden z těch pomalejších kluků. Když se nejednalo o famfrpál, tak mu občas trvalo déle, než mu některé věci došly, i reakce míval pomalejší. Většinou kvůli tomu, že se jeho myšlenky odporoučely do úplně jiné dimenze a přemýšlel o hovadinách místo toho, aby vnímal, co se děje kolem něj. Ne, že by to bylo špatné. V jeho případě to vždy doprovázela jistá roztomilá zmatenost, ale kolikrát jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že dokázal tak dlouho přežít. Možná měl vždycky jen hodně štěstí.
Proto jsem tentokrát byla naprosto v šoku z toho, jak rychle mě ze svého kumbálu vypakoval. Než jsem stihla pořádně pochopit, co se děje, stála jsem na chodbě a zírala na dveře, za kterými se přede mnou schoval. On mě vyhodil?! Neměla jsem slov. Zmateně jsem se rozhlédla po lidech, kteří pobíhali po chodbě, jako by mi někdo z nich měl tuhle situaci vysvětlit. Nikdo z nich mi ale nevěnoval pozornost, kromě pár mladších dívek, které se v jednom chumlu dost očividně bavily na můj účet. Jako kdyby mi to nebylo u prdele. Nahlas si povzdechnu a pomalu se vydám do hlavní síně. Co tady. Čumět na zavřený dveře nebudu a Rory sám řekl, ať na něj nečekám. Bylo mi trapně. Zatím jsem se s tak otevřeným odmítnutím nesetkala. Ani s žádným jiným odmítnutím. Vybírala jsem si typy, o kterých jsem věděla, že neřeknou ne. Co jsem si vlastně myslela? Nemyslela jsem, v tom to bude. Měla jsem v palici úplně prázdno a vůbec jsem se neovládala. Jsem jako zvíře, co nezvládá kontrolovat svoje základní pudy. Dobře mi tak. Rory není jako ostatní. Věděla jsem dopředu, že na takové věci není. A stejně jsem se do toho pustila. Kam jsem dala rozum?
Večeře se pomalu chýlila ke konci, takže jsem nakonec přišla tak akorát, abych něco malého zakousla. Někteří už odcházeli, ale na stolech bylo stále dost jídla. U toho našeho se až na pár výjimek nacházeli všichni z koleje.
„Zduř.“ Zabručím a posadím se vedle Mau. Přes všechny výčitky svědomí a pošramoceného ega jsem si na talíř naházela první kus masa, který jsem ulovila a dala se do jídla. Nebudu nad tím tolik přemýšlet. Prostě se mu při první příležitosti omluvím a hotovo. Proč to rozmazávat, že jo. Prostě to smeteme ze stolu. S prvním soustem, které si vložím do úst, mi myslí probliknou vybrané momenty z fotokumbálu a s nimi i Roryho výraz. Odstrčím od sebe téměř netknutý talíř a s drcnutím si položím čelo na stůl. „Tohle jsem fakt posrala.“ Povzdychnu si sama pro sebe. Co si teď musí myslet? Že jsem ho celou dobu neposlouchala a šla do toho kumbálu dělat jenom to jedno? Bude se mi teď určitě vyhýbat. Narovnám se a frustrovaně si prohrábnu vlasy. Na talíř se už ani nepodívám. Ani nemám hlad. Vůbec mi to nechutná. Pohled mi ale padne na Maureen.
„Je to tvoje vina, ty čarodějnice!“ S hraným vztekem ji popadnu a začnu jí cuchat vlasy, aniž bych se starala o to, že vlastně vůbec neví, o co se jedná. Beztak tohle plánovala! „Nechat mě s ním samotnou po tom, co si prohlásila! Že se nestydíš! Jak se mu teď mám asi podívat do očí?!“ Můj smích plynule přejde do kňourání, když jí obličej schovám do ramene. „Kdybys viděla, jak se tvářil. Ani se nedivím, že mě z toho kumbálu vyhodil.“ Zahuhlám do uniformy, kterou jsem jí velmi kvalitně zmuchlala. A to jsem si myslela, že se s klukama dokážu bavit normálně. Očividně ne.
 
lady Christina De Spontin - 06. září 2017 20:56
234723.jpg

Hlavní síň

13. září, Pondělí


Samantha, Patrick




Malinko mě překvapí, když si Samantha nechá líbit mé poučování. Vždycky mi přišlo, že zrovna ona je jedna z těch lidí, co by si takové věci líbit nenechali. Tak trochu jsem počítala s tím, že se bude obhajovat, bude mít drzé poznámky nebo mi to nějak oplatí, ale nic z toho se nestalo. Jen sklopila uši a tvářila se jako hromádka neštěstí. No co už. Jsem v právu. Je jen dobře, že to ví a nedohaduje se. Trocha pokory člověku nikdy neuškodí. Pomyslně nad tím pokrčím rameny a upřu pozornost na Patricka, který své přítelkyni přispěchal na pomoc. To už tak překvapivé nebylo. Jako by si Samantha neuměla své záležitosti řešit sama.
„Slušné vychování a minimální základy etikety by neměly být jen zmijozelskou záležitostí, Patricku.“ Chladně odpálkuji jeho naoko smířlivé poznámky. Jestli se všichni u svých stolů chovají jako zvířata, tak se potom nedivím, že je slušně vychovaný zmijozel tak odstrkován. Dobré způsoby, aby tu člověk pohledal. Nicméně je to už tak zažitá věc, že opravdu nemá smysl se nad tím rozčilovat. Pohled vrátím zpět k Samanthě. Její pohled ve mně málem vyvolá výčitky svědomí. Málem.
„Dobrá.“ Přikývnu a dělám, že jsem si jejího podřeknutí nevšimla. V půlce věty se opravit a nechat posluchače, ať si láme hlavu s významem nedořečeného. Skrytý význam? Obyčejné přeřeknutí? Jako bych jim někdy dopřála tu satisfakci, abych se tím vůbec zabývala. Trochu mi tím připomene Wolframa. Jen v průběhu dneška to udělal minimálně třikrát. Smetu celou věc ze stolu a nehodlám se k tomu více vracet, ale Samantha se rozhodne k záležitosti ještě jednou vrátit. Možná jsem to svým káráním vzala až příliš důkladně. Tolik se to na ni podepsalo, že není schopná na to přestat myslet.
„Ne, to nejsme.“ potvrdím její slova a pevně se jí podívám do očí. Kdybychom byly, tak bychom tuhle konverzaci vůbec nemusely vést. Buď by k ní vůbec nebyl důvod, nebo bych na to už byla tak zvyklá, že bych to přešla jenom tichým nesouhlasem. Jako u Deirdre. „Ale to s tím nijak nesouvisí.“ Mírně nakloním hlavu na stranu. „Odjakživa jsem byla toho názoru, že jméno se váže k celé naší existenci. Byl to první dárek, co jsme po narození od rodičů dostali. Mám své jméno ráda. Nechci, aby ho někdo znehodnocoval tím, že je příliš líný ho říct celé.“ Vysvětlím, ačkoli by bylo jednodušší, kdybych to bývala nijak nekomentovala. „Moje rodina a přátelé to respektují. Jsem ráda, že ty také.“ Mírně se na ni pousměji a dál už se k tomu opravdu, ale opravdu nehodlám vracet.
Malou chvilku ticha, kdy si při jídle užívám mlčenlivé společnosti, přeruší až Patrick.
„Skutečně?“ překvapeně vytáhnu obočí. „Co tak najednou? Myslela jsem, že jsi takhle spokojený.“ Mě v podstatě utnul, když jsem mu to na hodině navrhla. Byl tak hrubý. Že bych nebyla jediná, kdo mu to poradil? Určitě nejsem. Motá se kolem něj tolik dívek… spíš se divím, že s tím nepřišel dřív. Nakonec na tom ani tak nezáleží. Jsou to jeho vlasy a tohle může být jedině krok kupředu. Sleduji jeho rozpaky a nechápu jejich opodstatnění. Co je tak trapného na tom, že se někdo chce změnit? Podle mě to je úctyhodné. I když jsou to jen vlasy, tak někde se začít musí.
„Myslím, že překvapení to bude tak či tak.“ Podívám se na Samanthu, která se zdá stejně pobavená jako já. Tak proto pro ně šla ona. Věnuji pečlivý pohled Patrickovým vlasům. „Možná to bude chtít, abys tu hennu nanesla několikrát po sobě. Má hodně světlé a jemné vlasy, nemuselo by to napoprvé chytnout.“ Zamyslím se nahlas a v duchu si představuji, jak šíleně flekatou hlavu by mohl mít, kdyby to Samantha udělala špatně. Samozřejmě si všimnu, jak mě Patrick pozoruje. „Snad to dopadne dobře.“ Pousměji se na něj. Začínám být docela zvědavá, jestli se má představa aspoň trochu přiblíží realitě.
 
Angela Silverlin - 06. září 2017 20:48
angie495.jpg

Hlavní síň



13. září, pondělí večer




osazenstvo Nebelvírského stolu

Síň se zaplňovala jen pozvolna a hovor mezi mnou a Dianou utichl. Díky bohu za jídlo... U toho se nutně nemusí konverzovat. A jak je vidno... Dianě chutná. Letmo jsem pohlédla na její talíř. Stejně je to divné... Hlavou mi vrtalo, že po velmi dlouhé době jsem byla schopná s někým vést dialog. Byť krátký, stále to byl rozhovor, ve kterém jsem kupodivu vytvořila i nějakou rozvitou větu. Jackie by asi byla pyšná.

To už se k nám přidala Noelle. „Ahoj,“ kývla jsem jí na pozdrav, očividně ale přišla za Dianou. Tím lépe. Tušila jsem, co se stane – jak se zvyšuje počet lidí, touha po hovoru, no touha..., zamrzla. I odpověď na Noellinu otázku, kde jsou ostatní, jsem nechala na Dianě. Já to navíc netušila. Jo, vlastně... Ten famfrpál asi, jak o něm Diana mluvila... Ovšem ani Diana si nebyla příliš jistá. Její starost o sourozence pro mě byla zvláštní. To jedináčci asi nepochopí...
Chvíli potom dorazili Ryan a Daniel. Kývla jsem jim na pozdrav a pomalu začala litovat, že jsem Dianinu pobídku využila. Kéž bych zůstala na pokoji... Tahle společná jídla mě teď bez Jackie začínala čím dál více ubíjet.

I další příchozí jsem postupně zdravila a nenápadně se pokusila do sebe salát naházet rychleji, abych mohla vypadnout. Nějak jsem nestála o to, poslouchat jejich řeči, které se mě beztak netýkaly.

 
Christian Dragon - 06. září 2017 20:17
hpkopie2096.jpg

Famfrpálové hřiště -> Velká síň

Darri, Lin, Marie, Erika a Patrick a David


Ani jsem se pořádně nenadál a zápas byl ukončen, pro přílišný počet zraněných hráčů. Musel jsem se lehce ušklíbnout nad tím, jak málo nás dneska hrálo a jak jsme dopadli. Pomalu jsem se zvedl do sedu, když tu se u mě objevila Lin a Erika. Je hezké slyšet, že o Vás má někdo starost.
Nasadil jsem, co nejvíce uklidňující úsměv.
"V pohodě Lin, není to, to nejhorší přistání, co jsem zažil, ani nejtvrdší setkání s potloukem."
Uklidním jí usměvem a slétnu očima k Erice.
"Ale no tak Kapitánko zase tak sešrotovanej nejsem. To jeho ruka je horší, než moje rameno. Na rameni se toho nedá tolik zlomit, kdyby to byly prsty neprotestoval bych, ale tohle je spíše pohmožděnina, neboj, kdybych s tím měl problémy zajdu si tam."
Pokusím se uklidnit a lehce pozlobit Eriku. Když se zvedám na nohy a nezraněnou rukou zvedám koště ze země.
"Doprovod uvítám, ale pokud možno na večeři. Z té hry mi docela vyhládlo."
Zazubím se na Lin a ještě se ohlédnu na Eriku.
"Dojdi za náma brzo musíme to pořádně zajíst."
Mávnu na ní koštětem a nejprve zajdu uklidit koště. Už jsem šel po chodbách málem mě sejmula sova. Fakt přísahám myslel jsem, že to do mě napálí, ale naštěstí to, jako zkušený letec vybrala a přistála mi na rameni. Když mi ten malý puštík podal do ruky ruličku psaní. Rozbalil jsem ho a přečetl si ho.
"Hmmmch....tak a práce prefekta začíná....hele Lin musím ještě něco vyvěsit ve společence na nástěnce. Profesor Lupin posílá vzkaz ohledně astronomie."
Pokusím se vysvětlit svému případnému doprovodu a počkám okamžik jestli půjde do Velké síně, nebo jestli mě bude chtít doprovodit.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.87722301483154 sekund

na začátek stránky