| |||
Sprchy --> veľká sieň Nai, Mau, Cory Po tom, čo si uvedomím že som si vlastne nezobrala uterák sa najlepšie ako viem osuším prútikom a oblečiem. Pri pohľade do zrkadla si uvedomím, že ešte stále vyzerám tak, ako by som nemala...podľa tých idiotov na vyšších miestach, a s menšími ťažkosťami sa premením. Sprcha mi netrvala ani tri minúty, ako sa desím že jedlo zo stolov zmizne skôr ako sa poriadne najem. A to mi po dobrom sexe vždy tak nenormálne chutí. Už sa mi aj zbierajú sliny, keď zbadám dvere veľkej siene. Pridám do kroku, ktorý je svižný, húpavý, takmer tanečný, akoby mi niekto dal niečo dobré fetnúť. Páni, kto vie aké by to bolo keby si to rozdáme po ten Nairinej tráve? Napadne ma, keď zamierim k nášmu stolu a zhliadnem dotyčnú. Žuchnem vedľa nej, uškrńajúc sa nad vlastnými myšlienkami. Aaahojte deti moje. Máte načatú nejakú tému na rozhovor? Privítam prítomných hlasno a okamžite si začnem nakladať bez problémov pečené kačacie stehná s broskyňovým kompótom, absolútne nevnímajúc prípadné pohľady slečný mäso-je-fuj. Popravde vyzerám, že by ma ani najväčšie protesty proti mojej strave teraz nerozhodili. Oči mi žiaria ako dva čierne diamanty, fialové vlasy sú ešte trochu strapaté a na sebe mám košeľu, ktoré je dlhšie a aj očividne širšia, ako by som naozaj potrebovala. V podstate vyzerá úplne ako Coryho a všetkých ostatných mužských jedincov v jedálni, až na to že mám vyhrnuté rukávy nad lakte, aby mi nezavadzali. Na rukách sa dá vidieť tetovanie, ktoré tam ešte po vyučovaní nebolo. Akonáhle som spokojná so svojou porciou, začnem to ládovať do seba. |
| |||
Famfrpálové hřiště -> Hlavní síň Pondělí 13. září Když se Marie vydá s camrálem k naší bráně, zareaguji celkem se zpožděním. Dívám se hlavně na kluky. Po chvíli se ale vzpamatuji, ale to už je pozdě. Marii nedoženu a Darri taky nemá štěstí, takže nám střelí krásnou branku. “Skvělá práce!“ usměju se na ni. Pak si ale všimnu Christianova přistání. “Chrisi!“ vyjeknu a sletím k němu. “V pohodě? Moc v pohodě nevypadáš,“ zamračím se. “Měl bys jít na ošetřovnu… a s remízou nesouhlasím. Vždyť nám Marie střelila krásnou branku, je škoda na ni zapomenout,“ řeknu rozhodně. “Takže tým Davida, Marie a Chrise právoplatně vyhrál,“ usměji se. “A na večeři bych ráda,“ otočím se na Lin, “ale někdo musí pochytat míče a odvést Chrise na ošetřovnu, ať se na něj raději podívají. Lin, doprovodíš ho prosím? Já se postarám o míče, sejdeme se v síni,“ usměji se. Nechám všechny odejít a nasednu zpátky na koště. “No jo, tak se jde na to,“ vznesu se odhodlaně do vzduchu. S camrálem není problém, ten stačí sebrat ze země. Horší bude pochytat potlouky a najít zlatonku. První se zaměřím na potlouky, aby mě na hřišti neotravovaly. Chytit je nebude asi až takový problém, najdou si mě samy. Horší bude se u toho nezranit. Ale jsem na ně trochu zvyklá ze své pozice, tak se mi nakonec povede je zavřít do bedny. A pak zbývá zlatonka. Přijde mi to jako hra na kočku a na myš. Začínám opravdu oceňovat všechny chytače. Ta potvůrka se nechce nechat vůbec chytit, ale po několika pokusech ji nakonec přemluvím, že by se měla nechat chytit a vrátit do bedny. Tu poté s poděkováním vrátím profesorce Hoochové a jdu si odložit koště do ložnice a trochu se převléknout. Nakonec zamířím i na večeři. Sednu si ke stolu, pozdravím všechny přítomné a rozhlížím se, jestli už dorazili Chris s Lin. |
| |||
Velká Síň Patrick, Týna, další ve Velké Síni Pondělí, 13. Září "Eh." To je jediné, na co se zmůžu, když mě Týna zpraží svou poznámkou o hanebení jejího jména. Jsem idiot. Ve chvíli, co začně s výčtem věcí, které jí na mě vadí, jen se víc a víc snižuju na svém místě, až mám pocit, že za chvíli zakempuju s večeří pod stolem. Sakra, já zapomněla. Tohle je Týna. Patrick se jako vždy snaží zklidnit situaci, ale nemyslím si, že s tím u Týny nějak pochodí. Pako, jestli se mě budeš zastávat, tak si to u Týny ještě pokazíš. Stačilo, že už snad jen můj drahý kamarád byl jediným, koho z havranů Týna ještě snášela. Nakonec už toho mám dost, skloním se nad stůl a na pár okamžiků se ho dotknu čelem. Má pravdu. Zhluboka se nadechnu, pak výdech a omluvně se na ni podívám zrovna ve chvíli, když mi s pobaveným výrazem nabízí džbánek s džusem. Co s tímhle je? Nikdy nedokážu říct jasně, jestli mě ta holka nesnáší, nebo je s mojí přítomností vážně v pohodě. I když, tak nějak jsem si za tu chvilku už na způsoby, které vyžaduje, svým způspbem zvykla. "Prosím?" Poraženě mírně skloním hlavu a natáhnu ruku s pohárkem pod džbán, aby mi mohla nalít. "Máš pravdu." Pohlédnu na ni, když stáhnu ruku s džusem zase zpátky. "Omlouvám se za svou osobnost... teda, myslím chování. Budu si dávat větší pozor." Pokusím se o úsměv, jak na Patricka, který se stále snažil svým mírným milým způsobem, jak to uměl jen on, uklidnit tuhle napjatou situaci, tak na Týnu, která si stále držela svůj naprosto chladný výraz, ale nějak mi to nevyjde. Haaaa... Dneska je fakt nějaký divný den. Obvykle se mi takhle nálady nestřídají, něco muselo být ve vzduchu. Taky nikdy nemívám tyhle hyperaktivní záchvaty. Možná bych se měla ještě po večeři zajít vyběhat. Zapřemýšlím, ale pak sebou trhnu, když si uvědomím, že už nějakou chvíli mám pohled nepřítomně upřený do pohárku před sebou. Týna se už mezitím pustila do jídla, stejně tak Patrick, takže následuji jejich jednání a rozhlédnu se po stole, když se rozhoduji, co si asi tak dám. Rozhodně jsem měla chuť na pořádný kus masa, jenže teď, když jsem si chtěla jít zaběhat, mi těžké jídlo nepřišlo jako zas tak dobrý nápad. Nakonec jsem se rozhodla pro zeleninu, nic tak těžkého a rychle se natráví. Naberu si do misky docela dobře vypadající zeleninový salát, ale nakonec neodolám a jeden plátek masa si tam přecejen nakrájím. Caesar salát taky není svým způsobem nějak těžký, takže by to mělo být v pohodě. Všechno si to zaliju jakousi do oranžova zabarvenou zálivkou a s chutí do jídla. Ještě před tím si však uvědomím jednu věc, sice možná zbytečnou, ale tak co už? Ještě než se do toho pustím, zpříma pohlédnu na Týnu. "A omlouvám se ti za tu přezdívku. Běžně přátelům zkracuji jména, nedošlo mi, že my dvě vlastně přátelé nejsme. Takže promiň, Christino. Záměrně dám větší důraz na vyslovení celého jejího jména, abych dala najevo, že to myslím vážně a že už jí tak znova neřeknu. Pochybovala jsem, že bychom my dvě snad někdy mohly být kamarádky, že by ona někdy mohla chtít jí být. Což bylo docela špatný, páč já jsem se nehodlala vzdát. Co na to říct? Vždycky jsem byla fanoušek běhu na dlouhou trať. Při sledování Patrickových rozpaků si musím hřbetem ruky zakrýt pobavený úšklebek a útočit se mírně stranou. Už zase se zamotal do svých slov a marně se snažil svá slova nějak rozumně uspořádat. Klasický Patrick.Roztomilý. Pomyslím si, když ho pozoruji, jak se z toho všeho snaží vymotat, ale nakonec se rozhodne, že zmlknout je nejlepší volba. Nevím proč, ale občas mi svým chováním připomínal malé roztomilé štěně zlatého retrívra. Ale to byla jen má představivost. "Myslela jsem, že to chceš pro všechny mít jako překvapení." Predkloním se a podepřu si rukou bradu, když mu věnuji pobavený úsměv. |
| |||
Hlavní síň Samík, Týna 13. září, pondělí "Jsi na mě až moc laskavá." Odpovím Týně a není poznat, jestli to myslím vážně, nebo si ji jen dobírám. "Doufám, že v tom dopise nebyli žádné špatné zprávy." Dodám a začnu s vlastní večeří. K mému naprostému překvapení si ke mě a K Týně přisedne Sam. A k mému zděšení stylem, jaký jsem málem zvolil já. Kouknu po očku na Týnu, abych vysondoval, jak se drží. Je vidět, že jí způsob, jakým si k nám Sam přisedla vadí a dá jí to svým osobitým způsobem najevo. Co se týče mě, Sam je kamarádka, takže mi nevadí, když si přisedla, ani způsob jak to provedla. Přeci jen, díky tomu je Samík Samíkem, alespoň podle mě. Nicméně je zajímavé sledovat, jak někdo jiný dostává kapky za něco, co bych nazval klasickou Patrickovinou. "Není nutné se kvůli tomu rozčilovat, Christino. Sam to určitě nemyslela zle, přeci jen, u nás u stolu panují jiné zvyky než u vás. To není omluva, já vím, ale určitě je to vysvětlení a důvod...nevím, třeba k jisté schovívavosti?" Nastavím svůj hrnek, aby mi Týna mohla nalít džus, což také kvituji s povděkem. Pak se podívám na Sam. "Samíku, přeci jen ber ohledy na to, že jsme u zmijozelského stolu a víš jak, jiný kraj, jiný mrav." Vysvětlím. V podstatě otupuji hrany, aby se mi tu holky do sebe ještě nepustily. Při tom občas něco zobnu ze svého talíře. Pak se ale přátelsky zazubím. "Lev Salonu, to se mi líbí." Natočím se ze své fotogenické strany, pohodím hlavou a věnuji oběma holkám pohled, jako by byl určený pro objektiv časopisu Mens Health....nebo Čtyřlístek, jak se to vezme. Při řeči o potřebách překvapeně a zamrkám, tázavě se podívám na Sam a ukážu prstem na sebe. Když moje kámarádka přikývne, rozpačitě se podrbu na zátylku a věnuji jeden decentní úsměv lva salonu Týně. "To vypadá, že ti opět musím poděkovat. Ty prostředky jsou totiž pro mě. Takže...ehm...jsem tvým dlužníkem." Vysvětlím. "Teda, Sam je tvým dlužníkem, očividně , ale...no.." Zarazím se, protože jsem se do toho zase zamotal. "Víš jak." Pokrčím nakonec rameny. "Děkuji." Dodám prostě a raději zabořím ústa do svého džusu, aby si Týna nevšimla mých mírných rozpaků o kterých an nevím, kde se vzaly. Vlastně se v poslední době cítím vždycky rozpačitě, když jsem poblíž Christiny. Vždycky mám nutkání na ni zapůsobit svým šarmem, vytříbeným vkusem a společenským chováním a vždycky to failnu, protože...well, protože já jsem já, víte jak. "Tak mě tak napadá, že je to jako v prvním ročníku s Beccou, jen tenkrát jsem nebyl tak ukecaný." Pomyslím si a nenápadně se podívám na Týnu, jako bych ji viděl poprvé. "Ne, to není možný, že by kluk jako já mohl mít šanci u holky jako je ona. Takové štěstí bych neměl ani kdybych vypil Felixe. Navíc by to bylo cheatování." V duchu si povzdychnu a vrátím se ke svému talíři, nicméně jako lev salonu se nevzdám bez boje. Vzdávání bez boje se totiž ke mě vůbec, ale vůbec nehodí. Yosh! |
| |||
Pokoj - hlavní síň 13.9. Počkal jsem, až Ryan dopis pořádně schová a pak jsme se všichni tři společně vydali na večeři. Když jsme cestou procházeli kolem nástěnky, zběžně jsem nakoukl, co je zde novýho. ,,Hele, už dali rozvrh na kroužky. Jste na něco z toho zapsaný? Já chodím s Kenjim akorát na divadlo. Ty vlastně chodíš taky viď?" Podívám se na Ryana, kterého si matně na první hodině vybavuji taky. Myslím, že se na něj ve scénce akorát nedostala řada. A pak jsem si všiml vzkazu od Snapea. Jen jsem viděl jeho písmo, už jsem se začínal mračit. |
doba vygenerování stránky: 0.83645987510681 sekund