Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Sebastian G. Sharivar - 10. května 2021 21:57
froy8869.jpg

Učebna 8C, stůl 4 > za Hagridem

Mirelle, Barbara, Angela a Erika, okrajově Daniel


15. října, čtvrtek ráno



Přestanu si hrát se sklenicí a sleduju, jak ji spolužačka čistí pomocí kouzla. Nebo spíš jen stůl. To je jedno.
Nakonec se dozvíme i o druhém kouzlu, které si můžeme hned vyzkoušet. Zamyslím se nad tím, jestli tohle kouzlo moje máma někdy použila na mě nebo moje bratry. Možná neverbálně? Vzpomenu si jen na studené sprchy, když jsem nechtěl přestat brečet.
Otráveně zafuním a chvíli se dívám na dívky vedle mě, jak ji to jde, než sám zkusím namířit hůlkou a použít Pulíxero. Pomalu mi zbytky pečených fazolí mizí z talíře, stejně tak jako oranžově zbarvená pěna. Soustředěně se u toho šklebím. Nevede se mi příliš dobře, kouzlo musím párkrát zopakovat, abych umyl pohár i talíř a na stole nakonec zbude jen čistá pěna. Začnu ji stírat rukou ze stolu na podlahu, zatímco profesorka dál vykládá.

Trocha pěny mi spadne na botu, tak ji sklepnu a přitom se zarazím pohledem na Mirelle. Mžiknu k profesorce a pak zpátky. „Haló? To si jako neviděla, jak sem myl nádobí? Sem dokonalej na to-“
Pak se ozve povyk a nějaký jekot, ale to je už u nás plísňák a Mirelle se krčí na židli. Já naopak vstanu a bezděky couvnu před stvořením, které si to přislizelo až k nám. „Bacha!“ vyhrknu, ale dost pozdě. Potom, co to Mirelle schytá slizem, ke mě se řítí další páchnoucí tvor. Nenapadne mě nic lepšího, než do plísňáka prostě koupnout (43%). Malá potvora uhne, zasyčí a zaútočí i na mě. Kryju si obličej rukou, takže to schytají moje rukávy.
Věřte mi, následně jsem slyšel, jak se plísňák škodolibě zahihňal a odcupital pryč. Mezitím utrousím pár šťavnatých nadávek a snažím se sliz oklepat z rukávů košile.

„Do háje, to je fakt humus,“ zamrmlám k Mirelle a vykulím oči, jakmile poznám, že se chystá vrhnout. „Žiješ, si...?“ moje otázka zanikne, jen couvnu dál o krok zpět, když se objeví Daniel. Nadechnu se, že větu dokončím, ale pak si to rozmyslím.
Ve vzduchu cítím kromě puchu taky levanduli – tu bych našel podle vůně na míle daleko. Hlavně když se snaží zakrýt puch ohavných plísňáků.

Tergeo,“ pronesu a namířím hůlkou na židli a hlavně na svou brašnu na zemi, na kterou se odrazil kus slizu. Sliz sice mizí, ale jako kdyby tu stále byl. Pak sjedu hůlkou i na sebe, abych zničil všechen sliz. Ještě přejedu pohledem dívky u mého stolu, které stojí opodál, a jak si uměly poradit.
Zkontroluju hodinky na ruce. Pro jednou už se do debaty nezapojuji a prostě jen čapnu svou brašnu ze země, hodím si ji přes rameno a vyrazím ven ze třídy. Hůlku schovám v kapse. Večer, ani ráno jsem neměl pomyšlení na shánění náhradního mazlíčka, tak to udělám teď – a zamířím k Hagridově boudě. Škoda, že nemám jedno z koťat Cassandry.
Zamračím se, když do mě cestou z brány ven vrazí nějací druháci. Ušklíbnou se na mě, když zachytí puch a pak pospíchají dál na jinou hodinu. Celkově vypadám jaksi zamlkle, protože se je ani nesnažím okřiknout.
 
Robert "Bob" Pye - 10. května 2021 20:14
jacobwysocki8(4)8241.jpg

Chodba před Učebnou 8C -> směr Hagridova chatrč

15. října, Pátek


Acai +zmínění



Taková mizérie a přitom den začal poměrně slibně. Ráno při kontrole nástěnky jsem se dozvěděl, že nám dnes odpadla hodina tělocviku, což mi ihned zlepšilo náladu. Kéž bychom v těchto hodinách pouze létali na koštěti… To je vyčerpávající tak akorát... Další věc, co mi zlepšila náladu, byla informace, že si už dnes mohu napsat zkoušku z Dějin. Na test jsem přeci dobře připraven! Podle stavu spolužáků jsem měl také štěstí v tom, že jsem vynechal poslední hodinu profesora Snapea, přestože to znamená, že budu muset vypracovat tři pergameny textu o bludičkách. Co jsou to taky tři pergameny? To budu mít hned a spíš se budu muset držet, abych limit nepřesáhl! Jen budu muset vymyslet, kdy se zastavím v knihovně. Už tuším do kterých knih chci před začátkem práce nahlédnout... První hodina byla také super. Hodiny Dějin mám rád. Když jsem se dozvěděl, že McGonagallová nás bude suplovat, tak jsem se bál, že se nebudeme držet tématu, ale to byl strach zcela zbytečný. Jako bych neznal naší zástupkyni... Pak ale přišla tahle děsná hodina magie v domácnosti. Jsem opravdu rád, že jsem se na ní nezapsal! Smrdím jako tchoř! Ještě že jsem ten hábit aspoň vyčistil…

Už po několikáté přičichnu ke svému hábitu, když tu na mě někdo zavolá. Otočím se po hlase. „Jééé, ahoj Acai. Jo, mám tam namířeno. Když půjdeme spolu budu moc rád. Třeba mi pomůžeš vybrat nějaké zvíře, co se mně nebude pokoušet hned pokousat." Acai je přeci v hodinách Péče naopak ode mě dobrá. Navíc i v praktických částech. Já nanejvýš našprtám teorii. "Táta by se divil, kdyby mě musel přijmout na oddělení.“ Nadhodím si brašnu s knihami. Proč mám pocit, že mám sebou dvakrát víc knih, než kdokoliv jiný? Asi to bude tím, že opravdu mám… „Jo dolu to jde vždy rychleji, než nahoru. Jen to občas může být až moc rychlí. To víš já se snadno kutálím..“ Řeknu s úsměvem a zamířím ke schodišti. „Mluvíš o té samé McGonagallové, co nás tu učí poslední roky? Opravdu myslíš, že obstarávání učebních pomůcek by v její hodině omluvilo pozdní příchod? Jakmile zdolám první schody začnu rudnout v obličeji. „Uh, už si slyšela, že už nejsem v týmu jenom náhradník? Jak to vlastně vychází s tréningem? Je dneska, nebo příští pátek? Si to nikdy nepamatuju... By se to dneska krylo s náhradním testem od Binse...“ Poslední větu řeknu pomalu s děsem v hlase.
 
Acai Luqueba - 10. května 2021 14:57
215783.jpg

Učebna 8C (stůl č. 1) -> směr Hagridova chatrč

15. října, Pátek


Cor, Bob + zmínění



Seděla jsem na lavici, nohy složené pod sebou a v rukou zasmrádlý batoh, co jsem se zuby nehty snažila nějakým způsobem vyvětrat. Jeden plísňák mi bohatě stačil. Nepotřebovala jsem si své nově získané schopnosti testovat na dalším z nich nebo si hrát na hrdinu a pomáhat ostatním. Však jsme tu všichni dospělí a když si to nevyzkoušíme na vlastní kůži teď, tak kdy jako? Přestože některé tu podezřívám, že si s plísňáky jsou mnohem bližší než se na první pohled může zdát. Třída se postupně poddávala naprostému chaosu. Vzduchem se táhl nejen odporný puch, ale především pestrá škála celkem vynalézavých nadávek. Musím uznat, že profesorce se celkem povedlo nás všechny zaměstnat tak, že konec hodiny přišel naprosto nečekaně. Jedním mávnutím své hůlky nás zbavila svých smrdutých mazlíčků a ulevila nám dokonce i od zápachu. Ne úplně, ale aspoň z části. Ještě aby ne, když díky ní všichni zaváníme jak močůvka. A minimálně další hodinu se za námi ten odér ještě potáhne. Rozdá kolejím body, co si sakra zasloužíme a pak nám decentně naznačí, že máme vypadnout. No, mě rozhodně nemusí pobízet dvakrát. Energeticky seskočím z lavice, do infikovaného batohu naházím obsah, který jsem z něj původně vytáhla, aby vyčichl, a zašoupnu židli. Někdy v tu chvíli se kolem mě prožene Kenji. Ze třídy vypadl ve spěchu jak cukrář a bez jediného slova. Co by taky měl říkat, že jo. Dneska jsme si toho řekli už dost. Nikdy jsem s ním moc nevycházela, spíš jsme se tak nějak tolerovali a to hlavně kvůli Coraline. V teorii to asi nebyl špatnej kluk. V praxi ale nejsem schopná v tak velké míře tolerovat Ryanovy kecy. A pak jsou tu rozdíly kulturní a výchovné a tak dále a tak dále. Ten výlev na začátku hodiny jsem tak nějak čekala. Reagovala bych podobně, kdyby se mi někdo navážel do kámoše. Budiž. I moje reakce možná byla trochu přemrštěná, to uznávám, ale omlouvat se za ní nebudu. Z vlastní zkušenosti vím, že tenhle typ drbů prostě není příjemný. A to Ruby nemusím mít v lásce, aby se mi nelíbilo, když někdo tyhle věci šíří. Vím, že třeba taková Coraline by to určitě obrečela. A Kenji by byl první, kdo by ji bránil. Nechápu, proč to samé není schopný udělat i pro jinou holku. Jiný metr na každého. Co už.
“Mám nějaký zařizování, uvidíme se na hodině.” informuji Coraline, než se sama odlepím z místa a zamířím z učebny ven. Deset minut je sice krátká doba, ale dá se v ní stihnout mnohé. Jak mi sám Kenji rád připomněl. Jo, v kostele byla sranda. Neubráním se potutelnému úsměvu, co se mi mimoděk rozlije na tváři. Docela mi to chybí.
“Hej, Bobe!” zahlaholím na koláčka před sebou, jakmile si ho všimnu. Jak se tak rychle dostal ze třídy, to fakt netuším. A přitom nepatří k těm, co by je jeden snadno přehlédl. Trochu popoběhnu, abych vzdálenost mezi námi zmenšila. “Jdeš za Hagridem? Taky si to nechal na poslední chvíli, huh?” je to jeden z mála u nás na koleji, co stejně jako já nemá mazlíčka. Teda podle mých posledních informací. A vzhledem k tomu, že jsem od kluků neslyšela žádné stížnosti na nový přírůstek do rodiny a pochybuji, že by Robert chtěl riskovat hněv zástupkyně… kam jinam by teď měl namířeno? “Půjdem spolu, ne? Stihneme to, když trochu pohnem. Po schodech dolů to jde rychlejc než nahoru.” Nuru jsem tahat nechtěla. Ještě je moc malá a hlavně není cvičená na to, aby zvládla tolik lidí v jedné místnosti. Minerva by mi asi urvala hlavu, kdybych tam s ní udělala scénu. Nezbývá mi teda nic jiného, než se spolehnout na Hagrida a jeho armádu postradatelných kapesních zvířátek. “Na druhou stranu, když přijdeme pozdě, tak na nás McGonagallová nemůže být hnusná. Zařizovali jsme si pomůcky na její hodinu, jak po nás chtěla.” utěšuji se, zatímco se stupujeme po schodech a prodíráme se skrz ostatní studenty.
 
Ogata Kenji - 08. května 2021 20:46
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Magie v domácnosti v 8C (stůl č. 1)



Daniel, Ryan, Chris, Cor, Acai



Ač se za normálních okolností považuji za poměrně veselého a výřečného člověka, tentokrát mám co dělat, abych ze sebe dostal kloudnou větu. Daniel si toho všímá jako první a tak se mě snaží povzbudit alespoň šťouchanci lokty, na což reaguji nespokojeným mručením. Je sice fajn, že chce situaci odlehčit, ale občas by neuškodilo, kdyby prostě jen seděl na prdeli a nedělal nic. Zrovna teď bych to i celkem uvítal. Než vůbec stačím nějak zareagovat, přichází další šťouchanec. Tenhle ale není od Daniela, nýbrž od Cor. Snaží se zjistit, co plánuji na večírek.
„Vlastně jsem nad tím ještě nepřemýšlel.” Řeknu popravdě. Maškarní je asi to poslední, co by mě teď zajímalo, ale když vidím, jak je do toho Cor zapálená, tak bych se tím asi trochu zabývat měl. „Ale viděl bych to na nějakou postavu z anime.” Pokrčím rameny. „Možná Naruto, nebo Kakashi, pokud ti to něco říká.” Tipuji, že jí to nebude říkat absolutně nic, ale kdyby náhodou… „Nebo Luffy z One Piece? Ještě si to promyslím.” Tam by to bylo celkem snadné. Stačilo by nasadit slamák, košili s krátkými kraťasy a obout si žabky. Jo, nejspíš to tak udělám. Přeci jen jsem pořád kluk. Chci něco praktického a nenáročného. A princeznu ze sebe fakt dělat nebudu.
„Nepochybuju, že by se ti to nepodařilo.” opáčím, když se rozplývá nad tím, za co půjde Acai. Ve skutečnosti mě absolutně nezajímalo, do čeho jí hodlá navléct. Přestože to byla Cořina nejlepší kamarádka, s tou holkou jsem si prostě nikdy nesedl. A její následná reakce na Ryana mě akorát utvrzuje v tom, proč. „Hele, kroť se trochu.” Napomenu jí neméně podrážděným tónem, jaký použila na mého kamaráda. Chápu, že Ryan to s těma drbama občas přeháněl a kolikrát ty žvásty neměly ani hlavu, ani patu, ale tentokrát si nemyslím, že by řekl něco až tak strašného. Patrně chtěl na sebe prostě jen upoutat pozornost a dost neohrabaným způsobem dát podnět k rozhovoru. Vážně mě udivuje, že se nad tím tak rozčiluje zrovna holka, která tu celou dobu proti Parkové zbrojí, vzteky jí div nevyškrábe oči a pak jí ve finále brání. Bože, nesnáším pokrytce.
„Tak hlavně aby sis pak sama dala příště pozor na to, abys nepřicházela o body za ty svoje “sporty” v kostele.” Procedím k Acai nevraživě, když se snaží Ryanovi vyhrožovat nakládačkou od Conteho. Jo, můj kámoš je možná trotl na entou a ona je holka, ale takovéhle chování si vyprošuji. Nevidím důvod, proč bych měl tohle mlčky tolerovat, když se mi tu do kamaráda naváží někdo, kdo by sám mohl v tom pornu s klidem vystupovat. U Acai by to bylo snad ještě pravděpodobnější, než u Ruby. Takže ať si slečna laskavě nejdřív zamete před vlastním prahem, než se začne ohánět tím, že dostane můj kamarád přes hubu.
Rozmrzele stočím pohled k látce v Cořině klíně, která se náhle vznese a změní se v šedý prášek, což způsobí doslova pohromu. Ryan v naprosté panice začne rozhazovat rukama, čímž situaci akorát tak zhorší. Daniel křičí, Cor kýchá, zbytku slzí oči. Sám toho moc nevidím, ale instinktivně začnu rukama šmátrat v místech, kde byla Coraline, abych jí vytáhl na nohy a mohl jí z tohohle zaprášeného pekla dostat pryč. Acai je bohužel rychlejší a v mžiku jí i se židlí odsouvá z mého dosahu. A než vůbec stačím udělat něco dalšího, profesorka posílá jak Cor, tak Ryana na chodbu. Povzdechnu si. Mám o Cor strach a nejraději bych se za ní rozběhl a zeptal se, jestli je v pořádku, ale nechci vypadat, že se vnucuju. Snad se tam o ní Ryan postará, trouba jeden. „Jasně, že šel srát.” Odpovím Danielovi, který hysterčil tak, že nepostřehl, že ty dva už jsou dávno pryč. „Měl tak plnou prdel, že to málem nestihl.” Dodám tiše, aby mě pokud možno slyšel jen on. Být tu Coraline, tak mu nic takového neřeknu, to bych se propadl hanbou do země, ale takhle… Takhle asi můžu.
Po zbytek hodiny se snažím alespoň trochu věnovat látce. Pravda, tohle téma mě ani trochu nebere, už jen proto, že se jednalo o předmět, kde byl kladen důraz na čistotu a já byl nenapravitelný bordelář, ale pokud začnu něco dělat, tak se možná trochu odreaguji. A to minimálně za pokus stojí. Zvednu svou hůlku, připraven jí namířit na zaneřáděné nádobí, jenže se mi najednou cosi objeví ve vlasech. Chvíli jen nechápavě zírám před sebe, snažíc si uvědomit, co se vlastně stalo a kdo je za tenhle paskvil zodpovědný. Pak mi to dojde. Daniel. Kdo jiný. Pomalu stočím hlavu směrem k němu, v očích vražedný výraz.
„Tak seš kokot?” zavrčím, ale naštvaný výraz mi nevydrží dlouho. Koutky úst mi nakonec přeci jen vylétnou nahoru. „Heleď, můžeš to jít po hodině na něm zkusit, třeba to zabere.” Rychle se hůlkou očistím a přesunu pozornost zpět k talíři a pohárkům. „I když pokud na něj nezabralo nic doteď, tak o tom silně pochybuju. Možná je to nějakej druh nesmytelný mastnoty?” Polemizuju nahlas nad Snapovými vlasy, zatímco se snažím odstranit zbytky jídla z toho propadenýho talíře. První pokus je dost žalostný a ani druhý není o moc lepší. Na okraji pořád zůstává zaschlá zelenina. Dle oranžové barvy usuzuji, že je to mrkev. „Nedáš si?” Strčím Danielovi talíř přímo pod nos. „Hamka mňamka pro pejsánka, na, dej si, je to zdravý.” Provokuju ho. To má za ty vlasy, neřád!
Když už si myslím, že nic horšího než trvalá a špinavé nádobí nepřijde, vyskočí z truhly plísňáci. Vyjeveně sleduji, jak se rozutíkají po třídě. Mám takový neblahý pocit, že tyhle potvory jsem už někde viděl a vsadil bych se o balíček pocky tyčinek, že to bylo u nás na koleji. Možná dokonce v našem pokoji. Tam to totiž hnilo samo o sobě, takže by mě vážně nepřekvapilo, kdyby to tenkrát fakt byli oni. Jeden kus si to sebevědomě štráduje přímo ke mně a tak se ho pokusím zneškodnit. „Pulírexo!” (11%). Ouha… Nejen, že ta malá mrcha mému kouzlu jakýmsi zázrakem uhne, ale ke všemu mi pofluše obličej. „Shimatta!” zařvu nadávku ve svém rodném jazyce. Plísňákův sliz se mi totiž dostal přímo do ucha a já se teď můžu jen modlit, abych neohluchl. Co se týče ostatních, to snad ani nestojí za zmínku. Coraline se vrací do třídy, Daniel cosi vyřvává, Acai loví plísňáka v batohu a Chris mě nahazuje mydlinami. „Damn... “ vzdychnu ztrápeně a znovu namířím hůlku na plísňáka.
„Pulírexo.” Zkusím to ještě jednou (77% a napotřetí už na to kašlu xD). Tentokrát se zadaří. Potvoru sice zasáhnu, ale nechtíc si zmydlím i boty. Ty sice už delší dobu potřebovaly vyčistit, to je pravda, ale na náladě mi to bohužel nijak nepřidá. A tak, když profesorka nažene plísňáky zpátky do truhly a ukončí hodinu, se zamračením popadnu svoje saky paky a aniž bych na kohokoliv čekal, vypadnu rychlostí blesku ze třídy.
 
Domenico Conte - 08. května 2021 13:04
9508.jpg

Učebna 8C > 36B


Ruby a zmínění

Čtvrtek 15. října




Jak jsem čekal, Ruby z mé pomoci nebyla ani trochu nadšená. Popravdě si nemyslím, že bych se u ní dočkal nějakých velkých ovací i za předpokladu, že bych se svým pokusem uspěl. Je těžké se zavděčit někomu, kdo je zvyklý si své záležitosti řešit sám. No já zas neumím stát stranou a nepomoct, když můžu. Je to jedna z věcí na mém pomyslném seznamu, na níž budeme muset zapracovat, pokud nám to má klapat. Za ten měsíc, co jsme spolu, se ten seznam hezky rozrostl.
Tiše si povzdychnu, připraven nabídnout asistenci alespoň Patrickovi, který se svým plísňákem stále zápasí a navzdory verbální podpoře od paní profesorky svůj boj vzdává. Ale zarazí mne tlumené vyjeknutí právě od Ruby. Kouzlo se jí očividně nepovedlo a pobouřený tvor se přirozeně začal bránit. Automaticky natáhnu ruku, když překvapením klopýtne dozadu, abych jí stabilizoval. Hned za sebou má židli a pokud by na ní spadla, tak by to nemuselo dopadnout dobře. Nějakého plísňáka úplně vypouštím z hlavy. Plivl jí ten hnus přímo do oka, které si okamžitě začala mnout. Čímž si paradoxně spíš přihoršila, neboť si ten sliz rukávem nevědomky rozmazávala po celém obličeji.
“Počkej, přestaň.” chytím ji za zamazané zápěstí a ruku jí odtáhnu. Musí to hodně štípat. Smrad ani nepočítám, ale oko má celé červené. Nastavím hůlku na její tvář a tiše vysloveným tergeem ji očistím. Zběžně zkontroluji, jestli je to pryč všechno. “Tak. Lepší?” Někdy mezi tím profesorka hodinu ukončila a smrduté potvory se vrátily zpět do své truhly. Uvědomím si to až v momentu, kdy se ze vzduchu záhadně vytratí většina zápachu a jekot po místnosti ustane. Naopak zaslechnu zasouvání židlí a šum z chodby, jak někdo otevřel dveře.
“Pojď se mnou. Chci s tebou mluvit.” oznámím Ruby, zvednu jí batoh ze země a prostě jí vytáhnu z učebny ven. Záměrně nečekám na její reakci nebo na to, až se vzpamatuje z plísňákova útoku. Nechci se s ní hádat nebo řešit její protesty. Ne před tolika lidmi. Divadla jsem jim zahráli dost ještě před hodinou, to by mohlo na pár měsíců zase stačit. Navíc nemáme tolik času, kolik by se mi líbilo vzhledem k tomu, že za chvíli začne další hodina a já se musím ještě stavit na koleji a vyzvednout si tam Coby. Kdo ví, kde se ta trubka toulá, když jí nehlídám. Proto nevedu Ruby nikam daleko. Hned přes chodbu je prázdná nepoužívaná učebna, která je pro naši konverzaci naprosto vyhovující. Otevřu dveře, popoženu Ruby dovnitř a zase za námi pečlivě zavřu.
 
Park Na Yeong *Ruby* - 06. května 2021 21:57
tajennie6159526.jpg

Učebna 8C – stůl č. 2



Domenico a ostatní u stolu č. 2


15. října
Čtvrtek



Patrick zvládl rozlitou tekutinu znamenitě, což je více než vítané. Aspoň jsme neskončili třeba jako Kayla, která nám všem dává dost hlasitě najevo, že zadaný úkol tak úplně nezvládla. U našeho stolu se zdá, že si všichni tak nějak vědí rady. Pro jednou všude nelítají střepy, necáká voda a všemožné jiné tekutiny ani si nikdo nic neudělal. Je zvláštní to říct, ale jedná se spíše o výjimku než pravidlo.
Vybírat si předměty, které jsou zcela jednoznačné, jako třeba sklenice od džemu nebo rozlitá tekutina mi přijde jako mrhání času a mého kouzelnického talentu. Zaměřím se tedy na pergamen, u kterého jsem si nebyla zcela jistá, jestli Tergeo bude tím správným kouzlem. Přeci jenom inkoust na pergamen patří, je pak otázkou, jestli je kouzlo natolik intuitivní a rozezná ten, který na papír patří a který nikoliv. Můj pokus je skutečně neúčinný, kdy se skvrna jenom zakymácí jako vrba mlátička ve větrných dnech a spočine zase na svém místě. “Zajímavé…“ Zabručím si sama pro sebe a svůj objev si spokojeně zapíšu do sešitu.
Profesorka následně přetvoří pruhy látky, které jsme sundavali z předmětů, v jemný prášek a zeptá se, zdali by na tento působilo Tergeo. “Samozřejmě ne.“ Pronesu tiše, spíše tedy pro sebe, než že bych chtěla hlasitě odpovídat na otázku. Jedná se o pevné skupenství látky, ač miniaturní, stále se nejedná o kapalinu. Nemám potřebu si svoje perfektní vědomosti ověřovat v praxi. Tahle hodina se mi zdá až směšně jednoduchá.

Následně se přesuneme k zajímavější části hodiny, kde se reálně dostáváme ke kouzlu, které ještě nemáme v malíku. S tichým zapálením si zapisuji výklad profesorky, je k neuvěření, že se věci dají vyřešit pouhým mávnutím hůlky. Nepřestává mě to fascinovat.
Před námi se rozprostře špinavé nádobí z dnešní snídaně. Jeho stav nebyl ucházející, před sebou mám talíř, který pravděpodobně patřil Acai, neboť je naprosto nechutně zapatlaný. To by tak jejímu stolování odpovídalo, řekla bych.
Po instruktáži profesorky, kdy si několikrát polohlasně řeknu kouzlo, dbajíc přitom na výslovnost. Musím být dvakrát tak obezřetná, aby můj asijský přízvuk nenarušoval výslovnost. Ladné pohyby hůlkou mi byly téměř vlastní, takže jsem obkreslovala písmeno „S“ s naprostou přesností.
Pulírexo.“ Zaměřím se nejdříve na talíř, který je bez sebemenších zádrhelů obklopen pěnou a není to ani pár vteřin, než se blyští jako nový. Spokojeně pokývu hlavou. Stejný výsledek mám pak při čištění poháru, ač jsem vytvořila pěny možná až zbytečně moc, což naštěstí odnesl jenom stůl, který jsem pohotově Tergeem vyčistila.
Spokojená se svým výsledkem se rozhlédnu po ostatních, jak si vedou. Zdá se, že nikomu se nevede úplně špatně. Se zájmem ještě nějakou chvíli sleduji ostatní, kteří ještě zkoušejí svůj kouzelnický um.

Přijde řada na Plísňáky a já mám co dělat, abych je s odporem neodkopla co možná nejdál od sebe. Takový humus, proč musíme neustále podstupovat hodiny, kde musíme nakládat s nechutnostmi jako je tato. Zachovám si kamennou tvář, neječím ani neskáču na židli, zažila jsem horší. Radost mi to ale nedělá. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Prostě tu potvoru pošlu do háje Pulíxerem, se kterým jsem již předtím byla úspěšná. Nic velkolepého.
Naštěstí můj Plísňák se zdál jeden z těch klidnějších, který si spokojeně chroupal nějaký zbytek bůhví čeho, kousek ode mě. Hypnotizuji tu potvoru pohledem a na chvíli se zaberu do myšlenek, proč vůbec něco takového existuje. Kolem dokola vyvolali tihle nechuťáci docela pozdvižení, není se čemu divit. Sledování okolí je zábavnější, než se zaměřovat na svou vlastní potvoru. Ovšem ani bordel na zemi není nekonečný a tak se můj Plísňák začne nebezpečně přibližovat. Otálím tak dlouho, než se vedle mě bůhví odkud objeví Domenico, přitahující poněkud nevábný odér.
Než stihnu cokoliv namítnout, kouzlem se pokusí vyřešit mého Plísňáka – aniž by se ho kdokoliv prosil. Nad to tu chybu kouzelnického světa ani nezlikviduje, ale zažene ji přímo do mého batohu. “Perfektní.“ Zasyčím otráveně a se značným zoufalstvím se podívám na svůj batoh. “To se vážně povedlo, nikdo se tě neprosil.“ Odbiju jeho omluvu jedovatě a zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila. Proč se mi tu vůbec plete? Já bych jednoho blbýho Plísňáka zvládla sama, ať si jde pomoct nějaký jiný chudince!
Bez dalšího namířím hůlku na batoh. „Pulí…rexo…“ (6%) Mám pocit, že jsem to kouzlo řekla špatně. Mám pocit, že jsem špatně mávla hůlkou. Můj pocit se hodně rychle přemění ve zděšené přesvědčení, když Plísňák vyleze z mého batohu, ladně se vyhýbajíc mému kouzlu a na oplátku mi pošle nevábný sliz přímo do obličeje. Polohlasně vyjeknu a klopýtnu dozadu, zatímco si zakrývám pravé oko, do kterého se Plísňák trefil. Moc dobrá trefa, bohužel. Ani nevnímám, jak hrozně ta tekutina smrdí, protože dokážu myslet jenom na štípání, které sliz v oku způsobuje.
Přes všechny varování, které při takových nehodách slýchávám, jsem téměř okamžitě vztáhla ruku k obličeji a snažila se sliz odstranit rukávem. Prsty si mnu oko, doufajíc, že tak dostanu všechnu smrdutou tekutinu pryč a oko záhadně přestane pálit, efekt je samozřejmě zcela opačný.
Ani si pro svůj malý problém nevšimnu, že hodina je ukončena a Plísňák si spokojeně odplazil zpátky do truhly. Zrovna tak mě ani moc nezajímá, že sliz už tolik nesmrdí, protože to neřeší můj nynější problém.
 
Mirabel McGregor - 06. května 2021 15:22
b9927e1c930d8f4be375a5b6dd11d709533.jpg

Magie v domácnosti



15. října, čtvrtek




přítomní studenti


Většině studentů se umytí nádobí zadařilo, až na jednoho z Havraspáru, což mě trochu překvapilo. Většinou tito studenti neměli s podobnými úkoly problém.
"Pane Andersone, nevzdávejte to. Chce to jistý pohyb a dobrou výslovnost a určitě se zadaří," pokusila jsem se studenta povzbudit.
Z nějakého důvodu nepracovala i Diana.
“Něco se děje, slečno Blacková?” zeptala jsem se, když jsem k ní přistoupila. Jakmile mi podala své vysvětlení, dodala jsem: “Dobrá, ale příště informujte o stavu své hůlky vyučujícího hned na začátku hodiny.”

Plísňáci teprve ale způsobili zmatek v řadách studentů. Měla jsem co dělat, abych se udržela a nepustila se do zachraňování.
Nic se jim nestane… jsou to jen plísňáci… Praxe je nejlepší učitelka…
A opravdu někteří studenti slavili skvělé úspěchy.

V rychlosti jsem zkontrolovala čas, zatímco se třída naplnila smradem, mýdlovými bublinami a nadávkami.
Je nejvyšší čas!
"Dobře, třído, děkuji za vaši práci!" zvolala jsem do lomozu, a poté několikrát švihla hůlkou do prostoru, čímž jsem nebohé obludky poryvem vzduchu nahnala zpátky do truhly. Vzduch se tak rozvířil a zápach z nejhoršího polevil.
Dalším kouzlem jsem vzduch dočistila, lehce provoněla levandulí a také trochu ohřála, takže mydlinky vysychaly rychleji.
Studenti mohli zjistit, že otravný zápach z větší části zmizel i z jejich oblečení.

"Ráda bych ocenila práci jednotlivých kolejí. Mrzimor a Havraspár dostávají po 10 bodech, Nebelvír a Zmijozel po 5 bodech. Pokud z vás někoho magie v domácnosti nadchla, stále se můžete dopsat na kroužek. Kde se také naučíte, jak očarovat koště a jiné předměty," doplnila jsem k Danielově otázce.
"Pokud vám snad plísňák způsobil škodu, zastavte se po hodině u mého stolu, dáme to do pořádku."

"To je vše. Přeji hezký zbytek dne," usmála jsem se a propustila studenty. Přesunula jsem se pak ke stolu, kde jsem případně řešila možné komplikace po boji se zelenými potvůrkami.
Jakmile byla třída volná, zkontrolovala jsem, zda mi žádný plísňák neunikl.


 
Anna Saria - 06. května 2021 09:01
hmc11939.jpg


Učebna 8C – stůl č. 3


Kayla, Diana, Cassandra, Caylus, Maurice



Jemu vážně nedošlo jak moc úchylně ta jeho nabídka pomoci vyzněla. Dokonce ani když mu Kayla řekla co se jí vlastně nelíbilo, neviděl v tom žádný problém. Tak si říkám jestli není náhodou horší to že mu to nedošlo, než kdyby to zamýšlel. Podle toho jak zrudnul to vážně byla první možnost. Jeho rozpačitost mi vážně zvedla náladu a jak se ze sebe snažil vykoktat odpověď neubránila jsem se pobavenému úsměvu. Krátce jsem Kayle oplatila přátelský úsměv.

Tohle malý rozptýlení jsem ale nechala být protože profesorka mezitím pokračovala s hodinou. Po Tergeu, který je vážně užitečnou pomůckou, jak se několik spolužáků přesvědčilo, jsme přešli na Pulíxero. Docela mě překvapilo co všechno si pro nás profesorka na dnešní hodinu připravila. Nejdřív to byly sklenice a pergameny zamazané inkoustem, teď ještě nádobí rovnou z kuchyně. Pohár, celý zalepený...bůh ví čím vlastně. Je ale jasný že je tu někdo pořádný dobytek. Talíř zamatlaný zbytkem nějaký kaše bych pochopila ale ten pohár je vážně svinstvo. Jako první jsem se pustila do toho poháru. První použití Puxílera jsem tak úplně nevychytala a objevilo se sotva pár mydlinek. Nechtěla jsem aby to dopadlo jako u Cayluse tak jsem se to snažila nepřehnat, ale dopadlo to jak to dopadlo - chabý pokus. Druhý pokus už vyšel tak akorát. Nemůžu říct že by mě tahle hodina nějak zvlášť bavila. To bych snad i raději měla ty lektvary. V tom mě akorát utvrdilo když na nás Mirabel z vypustila plísňáky. Vypadali odporně a smrděli ještě hůř. Nevěřícně jsem koukla na profesorku, jestli to myslí vážně, ale to už se ty potvory rozutekly po místnosti. I když laťku kterou včera nasadil Snape s úkolem v zapovězeném lese překoná jen málo co. Vlastně celkově se dá magie v domácnosti jen těžko srovnávat s hodinou obrany proti černé magii.

Jeden z těch zelených slizáků si to vyrazil rovnou ke mě. Okamžitě jsem se ho pokusila zbavit. (18) Byl ale překvapivě rychlí a mému pulíxeru se vyhnul jako by nic. Ani trochu jsem s tím nepočítala takže mě jeho úhyb vážně zarazil. Na jeho protiútok jsem taky nebyla vůbec připravená, řádná dávka jeho slizu mě tak zasáhla rovnou do tváře. Prudce jsem se odsunula od stolu a předklonila se. Rty jsem měla pevně semknuté, protože jsem cítila jak mi stéká k puse. Když se předkloním snad se dál nedostane. Vážně jsem nestála o ochutnávku. Mít obličej od slizu je jedna věc ale vědět jak chutná je něco jiného. Jestli to smrdělo jako kus lejna určitě to nechutnalo jako marshmallow. Sotva slyšitelným Tergeo jsem si rychle očistila obličej. Ta nechutnost byla sice pryč ale ten smrad zůstal. Zeširoka jsem se rozkročila protože jsem v tu chvíli měla pocit že mě opustí snídaně a nechtěla jsem aby mi skončila na kalhotách. Žaludek jsem z toho měla jako na vodě. Mělký nádech, rychlý výdech.
Ten parchant co mě poplival zmizel někde pod stolem, ale toho už jsem nijak neřešila.
Otráveně jsem se přisunula zase zpátky ke stolu a nos si zakryla rukávem hábitu. O plísňáky ať se postarají ostatní. Nebo ještě líp, ať si to vyřeší Mirabel, když je pustila.

Kayla se mě pak rozhodla zapojit do rozhovoru, i když já jsem teď měla ještě menší náladu se bavit. Nos jsem si nechávala zakrytý a zakroutila jsem hlavou. "Nepsala no. Když tak bych za ním ještě zašla...ale snad bude ten tvůj dopis stačit" zamumlám přes látku. Vážně se mi nechce, ale když to nevyjde s tím dopisem, nic jiného mi nezbyde. Má naprostou pravdu, Mrzimor rozhodně nechceme nechat vyhrát. Teď jsem se ale nezmohla na víc než jen lehké přikývnutí.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.78259897232056 sekund

na začátek stránky