Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
lady Christina De Spontin - 11. června 2017 20:34
207428.jpg

Nitrozpyt a nitrobrana - G82

Patrick + okrajově profesorka, Naira, Acai, Ryan a Dee

13. září, Pondělí



Na otázku ohledně oběda odpovím neutrálním souhlasem a to jen proto, aby se neřeklo. Nechci být za nevychovanou a úplně ho ignorovat. Nakonec Patrick patřil k těm spolužákům, se kterými mám dobrý vztah. Což v mém případě znamená žádný vztah. Tyhle pokusy o zdvořilostní konverzaci nejsou třeba. Jsme spolu na škole dostatečně dlouho na to, abychom si tohle mohli odpustit.
Otočená zády k němu protočím panenky nad jeho teatrální francouzštinou. Prosím, takhle prznit můj mateřský jazyk. Nahlas to ale nekomentuji. Zavřu oči, zhluboka se nadechnu a hned na to pomalu vydechnu. Vyklidím svou mysl a soustředím se jen na obraz v Patrickově hlavě. Není to tak těžké, jak se zdá. Zprvu sice vidím dost rozmazaně, což určitě nebude moje vina. Po chvilce se mi ale obraz začne zaostřovat.
„Felix Felicis. Korková zátka, malá průsvitná lahvička se zlatavou tekutinou s nápisem Felix Felicis.“ Řeknu tichým, ale dost jistým hlasem. V tu dobu vidím obrázek téměř tak jasně, jako bych se na něj právě dívala vlastníma očima. Nevnímám pozdní příchod spolužačky. Ze soustředění mě vytáhne až neobvyklý zvuk podobající se křídlům ptáka. Otevřu oči, abych zjistila, že nějaká sova si vesele poletuje po učebně. Neskutečné. Copak kočka nestačí? Musí si sem tahat ještě… tak moment. Na druhý pohled zjišťuji, že je to moje sova. S nesouhlasným výrazem sleduji, jak se mě snaží najít v záplavě tváří a nakonec beztak hází můj dopis někomu úplně jinému. Praštěný, neužitečný pták.
„Ano, to byla.“ Odpovím Acai dost suchým tónem. Copak nemá nic jiného na práci? Takhle pozdě mi pošta nikdy nechodí. Otec mi píše jen o víkendech a s matkou jsem vše vyřešila už před několika dny. Leda že by to bylo něco neodkladného… nakloním se tak, abych viděla na Ryana, kterému můj dopis spadl do klína. Na Nairu jen kývnu. Jaké překvapení, že moje sova donesla dopis zrovna mně. Kdyby tu nebyla ta chlupatá krysa naší profesorky, tak bych ho skutečně dostala já.
"Deirdre!" Syknu na svou kamarádku káravým tónem. Dost jasně jsem slyšela, jak se po mém psaní sápala. Nemám nic proti tomu jí ho ukázat, pokud v něm nebude něco, co by vědět neměla. Ale aby ho otvíral nějaký tlučhuba od červených, na to opravdu nejsem zvědavá. Měla jsem chuť se hned zvednout a pro dopis si dojít. Důležité psaní nerada nechávám v rukou někoho cizího, ale stále je hodina. Profesorka se jasně vyjádřila, že si to máme nechat až na přestávku, takže se nakonec nedá nic dělat.
„Jsem na řadě.“ Otočím se zpět na Patricka a vezmu si od něj destičku. Obrázek na ní se změnil a po lektvaru nebylo ani památky. Místo něj tam byla kreslená sova na učebnicích. Ježiši, kdo tyhle obrázky vymýšlel. A kdo je kreslil? Prváci? Sova měla šálu a nepřirozeně velké žluté oči. A co hůř, ta šála byla v barvách nebelvírské koleje. Protěžováni dokonce i mezi profesory. Červená se zlatou ani není takový trhák. Je to až příliš agresivní. Dvanáct různě barevných knih, jejichž názvy nedokážu rozluštit a hůlka k tomu. Chvilku ale váhám, zda to není hodně zmenšené koště.
Snažím se svou mysl soustředit jen a jen na obrázek sovy, ale nedaří se mi. Ne tak, jak bych chtěla. Nervozita z toho, že nemám svůj dopis u sebe, mi zabraňuje se do toho skutečně ponořit.
„Snažím se.“ Zašeptám na Patricka za sebou. „Jsem nesoustředěná. Vidíš něco?“ I tak se ale snažím.
 
Diana Gabriela Black - 11. června 2017 15:46
217783139.jpg

Učebna G82

Deirdre

Pondělí 13. září


Oplatím Deirdre úsměv, i když ten její na mě působí trošičku zlověstně. Copak by se asi dělo, kdybychom si dneska otevíraly vzájemně mysl. Na jedné straně by to bylo zajímavé, ale na druhé i trochu děsivé, přitom jaký úsměv se objevil mé parťačce ve tváři.

No, jo no! Dneska jsem se soustředěním na štíru. Možná, že kdybych byla s bráchou, šlo by mi to líp... Ale co si to nalhávám! Být s ním ve dvojici, kdo ví na co by myslel. Vsadila bych se, že by schválně myslel na všechno možný, ale jen ne na obrázek.

Jůůů karamelka! Ta mi přijde vhod. „Dík,“ řeknu Dierdre a sáhnu po karamelce, „čím...“ chci se zeptat, ale otázka vyzní do ztracena, když mi začne šeptat do ucha. Docela osobní záležitost, ne? Přeci jen člověk nešeptá do ucha jen tak někomu každý den. A u Deirdre bych něco takového nečekala. „Soráč,“ otočím se k ní se zcela nevinným výrazem ve tváři, „to sem nechtěla. Já mám hlad skoro pořád,“ zazubím se na ní i přesto, že se na mě mračí. „Čím jsem si to zasloužila?“ ukážu karamelku. „Budu si to pamatovat až mi z rukou vezmeš nějaké další těžce ukradené ovoce,“ rozbalím darovanou sladkost a strčím si ji do pusy.

„To mi povídej,“ chytnu se automaticky její poznámky ohledně zdejchnutí se z hodiny pro nějaké jídlo. Trochu se zamračím při její poznámce, že čekala kdo ví co. „A cos čekala? Vsadím se, že nějaké zvrácené incestní myšlenky, co“ zeptám se pobaveně. Ani bych se nedivila, kdyby se něčeho takového obávala přitom jaké zvěsti o mě a bráchovi nás kolují.

Obočí mi trochu vyjede nahoru a rtech mi hraje úsměv, když se Deirdre ptá na Cass. Ráda bys věděla, co spolu kutíme, co? Naznačím Deirdre, aby se naklonila blíž, jako bych jí chtěla sdělit nějaké tajemství. „Zatím nic. Tváří se, že nemá zájem, ale já ji ještě zpracuju. Tipuju ji na typ tichá voda břehy mele. Ale pššššt!“ Úsměv si mi rozšíří o to víc, když začne povídat o Marii. „Jasně,“ mrknu na spolužačku spiklenecky, „nikomu ani muk. I když by mě zajímalo, jak víš o jejích líbacích schopnostech,“ nenechám si ujít příležitost, abych trochu nevyzvídala.

Náš rozhovor trochu naruší dunivá rána a profesorčino varování, abychom dávali pozor. Asi bychom měly pracovat na zadaném cvičení, a zkusit to znovu, jestli bychom neměly větší úspěch, ale proč? Proč, když je tenhle rozhovor docela zajímavý.

Naše povídání ale po nějaké chvíli musí jít stranou, protože přišel čas vyměnit si role. „Zdá, že musíme zase do práce,“ řeknu a předám Deirdre destičku s obrázkem. „Ne, že budeš myslet na nějaký prasárny nebo ještě hůř na jídlo,“ zazubím se, „už teď mám hlad jak vlk,“ otočím se zády a snažím se svou mysl koncentrovat na přijetí jejích myšlenek (2).

 
Wolfram von Wittelsbach - 11. června 2017 13:21
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

G82



V hlavě




♣ Cass
○ Saga a ostatní





Pohled můj, tak jako všech, spočine na Cho, která celá zadýchaná vtrhne do hodiny. 'Jak trapné...' normálně bych si pomyslel, ale tady je to na denním pořádku. Jsme přece v Bradavicích. Nejen, že se tě tady hned během prvních pár dnů pokusí zabít několik studentů, ale dokonce i obludy z Jezera či dokonce schody. Může být ve srovnání s tím nějaký opozdilec zajímavý? To asi těžko.

Mou pozornost upoutalo něco jiného. Sušenka opět vztekle prskla a já už to nevydržel a varovně na ni ukázal prstem. „Nepokoušej mě.“ zlostně, ale potichu, jsem k ní vypravil obě slova.
S tím už jsem se podíval, proč tak prská. 'Hele, sova. Není to ta od Christiny s tím debilním jménem, co zní jak nějaká francouzská varianta pečeného kuřete?'
Sova dokonce něco spustila na Ryana! Chystal jsem se vyletět z lavice a jásat, že ho ta sova posrala. Bohužel to byl jen dopis, co na něj shodí, takže má pozornost opět přešla jen k obrázku a dále mne to absolutně nezajímalo.

Cass se skutečně dostala do mé hlavy! 'Grr... děsivé.' ošil jsem se a raději se stále věnoval obrázku.
„Zlatonka? Vážně?“ ušklíbnu se pobaveně, když se snažím Cass znejistit. Naštěstí to ušklíbnutí neuvidí, takže jsem se mému démonskému pousmání nemusel vůbec bránit. „Jsi si jistá? Já vidím jasnou sovu. Zkus to znova.“ Zubil jsem se dál. „Třeba ses naladila na jinou hlavu. To od tebe není pěkné, Cass.“
Dokonce mě napadlo, zda dokáže vnímat i zvukové signály z mé hlavy. "Pustil" jsem jí tedy v mé hlavě nějakou tu melodii na lepší hádání, pokud to ovšem může slyšet.
Pokud to zkouší znovu, tak jí už nebudu trápit. „Ale jo, byla to zlatonka.“ povím k ní upřímně nakonec a ukážu jí obrázek.
„Šlo ti to dost dobře,“ pochválím ji, když si uvědomím, že to skutečně přesně popsala.
„Věnuješ se nitrozpytu, nebo něčemu podobnému?“
pohlédl jsem na ni tázavou zvědavostí.
S dalším rozkazem profesorky jsem destičku podal Cass a znovu se k ní otočil zády. „Doufám, že se budeš snažit a nemyslet na něco jiného. Třeba Krakena!“ varoval jsem ji a poslední slova myslel naprosto vážně.

Pousmál jsem se přátelsky a znovu otočil ke Cass zády. „Můžeme tedy?“ zeptal jsem se.
 
Saga Lindqvist-Weaver - 11. června 2017 12:04
saga2670.jpg

Hodina nitrozpytu - Učebna G28

13. září


Ryan, Christina, Benjamin + ostatní

Procházím mezi lavicemi a musím se kontrolovat, abych náhodou nějakému ze studentů nevlezla do hlavy. Nejenže se to neslušelo, ale nechtěla jsem snad ani vědět, co se v hlavách puberťáků tak může odehrávat. Sama jsem věděla, na co jsem v jejich věku myslela. Zopakovat si to nepotřebuju. Navíc, tady jsem nebyla u výslechů, abych musela vědět, na co každý myslí.

Zatím to vypadá, že nikdo moji pomoc nepotřebuje, když do učebny přijde s trochu menším zpožděním Cho. "Nic se neděje. Přidej se k nějaké dvojici, oni ti to cvičení vysvětlí," vyzvu ji a ustoupím, aby mohla kolem mě projít. Té sovy bych si ani nevšimla, kdyby na ni Sušenka nezasyčela. Sleduji, jak dopis spadne panu Danielsovi do klína. Dál jsem se tím nechtěla zabývat, ale pak slyším slečnu Luquebovou a následně i slečnu Sinclairovou, že dopis Ryanovi není adresován.

Přejdu tedy k Ryanovi a natáhnu ruku. "Prosím," řeknu a trpělivě čekám, než mi dopis předá. A doopravdy, adresovaný je někomu úplně jinému. "Slečna de Spontinová si ho u mě může vyzvednout po hodině," řeknu a vydám se zpět ke katedře, kde ho položím. Pak se otočím zpátky ke studentům. "Poprosím vás, abyste si poštu příště nechali do Velké síně," řeknu, než se znovu vydám mezi lavice.

Benjamin to mírně přehnal se "zamyšlením" a já nejsem sama, kdo sebou trhne, když se ozve rána jako z děla. "Dávejte pozor," napomenu ho měkkce. Už jsem viděla Ettarielin výraz, když bych jí ze své hodiny poslala někoho se zlomenou čelistí. To bych si mohla rovnou sbalit saky paky a odstěhovat se zpátky do Stockholmu.

Ale hodina je zatím celkem klidná. Studenti buď dělají to, co jsem jim řekla, nebo alespoň předstírají. Já tu nejsem od toho, abych jim vzdělání cpala až do krku a pokud nejsou sami schopni v tomhle věku vydat ani špetku snahy, křik nepomůže.

Dám studentům ještě několik minut, aby se mohli soustředit, než znovu promluvím. "Výborně. Teď poprosím ty s destičkami, aby je dali těm, kteří doteď hádali," počkám, až se tak stane, než vytáhnu hůlku a mávnu s ní. Obrázky se změní. "Ti kteří doteď měli obrázek budou hádat a naopak. Nezapomeňte, jestli máte jakýkoliv dotaz, zvedněte ruku a já k vám přijdu," dodám, než hůlku zase schovám.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 11. června 2017 08:58
4e42fb8e7645cc6a56a99c13f919e8aa3450.jpg

Velká síň -> G82

Pondělí, 13. září

Wolf, Becca, Runa



Ten hulák pro Beccu mě skutečně trochu vykolejil, přeci jen je tu nemáme každý den a tenhle hulákal kousíček ode mě. Úplně mi vyhnal z hlavy myšlenky na nějakého prefekta.
Věnuju jí povzbudivý úsměv a v rychlosti dojím oběd. Bylo to akorát, protože čas pokročil a nastal čas na další hodinu. Proto se po boku Runy vydám za ostatními pomalu do učebny. A tiše si přeju, aby se aspoň tahle hodina obešla bez nějakých katastrof!

Ve třídě se už už chci vydat k zadním lavicím, když si všimnu zasedacího pořádku. Proč?! Proč si nemůžeme sednout, jak chceme? Letmo si povzdechnu a hledám své jméno. Najdu ho až v první lavici vedle Wolframa. Zase? Touhle rychlostí mi ze zmijozelských kluků zbyde jenom Caylus, probleskne mi hlavou lehce zděšeně a smířeně zapluju do první lavice. Vlastně můžu být za Wolfa ráda, je velmi schopný a určitě nebude rozptylovat. Budu se tak moct soustředit hlavně na hodinu, což je moc dobře!
Ale stejně se mi nelíbí, jak nás rozsazují!

Vyndám si sešit a sem tam si poznamenám něco z výkladu paní profesorky. Dokud se Sušenka zdržovala na katedře, občas mi sjel pohled i k ní.
Dalším rozptýlením byla sova s poštou. Ano, ve třídě! Jak nás tu našla…? Naštěstí jsem se brzy vzpamatovala vrátila se zpět duchem k profesorce.

Takže si budeme lézt do hlavy? Podívám se krátce po Wolfovi. To bude hodně zvláštní. Lézt někomu do hlavy. Spíš se těším, až se budeme učit, jak tomu zabránit. Ale je pravda, že nejdřív je nutné zvládnout opak.
“Asi můžeme,“ přikývnu s podobným zdvořilým úsměvem a otočím se k němu zády. Zhluboka se nadechnu, přivřu oči, jako by mi to snad mělo pomoct a začnu s pekelným soustředěním (7)!
Zpočátku vidím takové kouřové nic. Nevzdávám to ovšem a myšlenky dál směřuju k jeho mysli. Najednou se tou zvláštní mlhou něco mihne. Křidélka?! Počkat, to je… “Zlatonka!“ vyhrknu tiše a překvapeně. Já tam skutečně něco vidím! “Je to letící zlatonka, pěkně se leskne… a asi letí hodně rychle, když se za ní tak práší,“ dodám pobaveně. “Je to tak? Nebo je tam ještě něco?“ zeptám se Wolfa s mnohem lepší náladou.
 
Deirdre Airimoy - 10. června 2017 22:52
dd4714.jpg

G82


Diana

Pondělí 13. září



Ježišmarja. Tahle hodina nemohla být lepší. Naira velmi "taktně" poukázala na to, že sova patří Týně. Chudák lejdynka. Nesnažím se skrýt svou zvědavost. Trochu mě znepokojuje, že to přistálo právě u Ryana. Na druhou stranu... Natáhnu krk, abych na Ryana lépe vidělo. "Hej, Ryane, co ti přišlo pěknýho?"
Ještě, že nesedí tak daleko, takže nemusím tak křičet. Týna by mi to určitě ukázala sama výměnou za Williamův dopis, ale když už to přistálo zrovna u naší mluvící prdele...
Diana mě celkem překvapí, když se vyjádří k otevírání mysli. Že by s ní byla i nějaká sranda? "Jo,
to rozhodně mohla..."
Neujde mi široký úsměv, který nezavání ničím dobrým. Když už se mám pobavit, tak pořádně. Škoda, že první přišla řada na mě.

Z mého dokonalého soustředění mne nevyvede ani Sušenka, která se rozhodla navštívit Dianu. Dojde mi to až ve chvíli, kdy tu chlupatou kouli uvidím v Dianině mysli. Santeriho příprava se skutečně vyplatila. Když jsem se dokázala soustředit přes tu bolest u něj, tohle je hračka. Nejprve se mi v hlavě objeví ten její bratr a Acai. Výborně. Kdo chce dobrovolně vidět incesťáka a Banán? Ta na bráchu fakt myslí víc než na sebe. Kdybych měla spočítat, kolikrát za den myslím na Nikolase... můžu být ráda, když jednou. Nikolas mi tu rozhodně nechyběl...
Pak se objeví Sušenka. Příjemnější, ale rozhodně ne to, co bych ráda viděla. Rozhodla se to sabotovat sama od sebe nebo se jen nedokáže soustředit?
A pak... Cassandra? Cože? Už to začíná...
Nejhorší je pro mě poslední myšlenka. Jídlo...

Okamžitě se mi začnou sbíhat sliny. Sice jsem před chvílí jedla, ale tohle je prostě moc.
Chce snad, abych začala mít zase hlad?
A dost...
Opustím Dianiny představy a otevřu oči. Nadechnu se. Otočím k ní hlavu s kamenným výrazem.
Ruka mi zajede do kapsy v hábitu a strčím ji do ruky karamelku. Jedna z těch, které rozdával William. Mařena taky jednu dostala, když jsme se bavili tehdy o té trojce.
Jelikož ke mně sedí zády, musím jí strčit hlavu přes rameno a upustím ji karamelku do klína. Nakloním se k jejímu uchu, abych mohla šeptat.
"Kvůli tobě mám teď hlad..."
Zamračím se. Nejenže krade mandarinky, ale ještě si dovoluje myslet na jídlo. Přežila bych cokoliv. Cokoliv. Kromě tohohle.
"Na druhou stranu... bych se klidně teď vypařila zpátky do síně nebo do kuchyně a něco slupla. A to jsem čekala kdovíco."
Strčím si do pusy svou karamelku. Rty mi chtě nechtě opět sklouznou k úsměvu. Ještě jsem neskončila. "Copak kutíte s Cass? To mě zajímá! Víš, slyšela jsem, že Sedzikowská z vaší koleje hledala někoho do trojky... Ty pobožný holky se fakt nezdaj. Možná by ses o tom měla zmínit bráchovi. Ale pšššt, ode mě nic nevíš. Maruš by mě zabila, kdyby věděla, že tu šířím takovéhle... diskrétní informace. Ale co bych pro kámošku neudělala... líbá fakt dobře."
Podepřela jsem si hlavu rukou o stůl a s úsměvem čekala na Dianinu reakci. Nakonec to není až tak špatné. Co bych pro Mařenu neudělala?
 
Emily Senders - 10. června 2017 20:48
upra14407.jpg

Nádvoří – G82




Pondělí - 13.9.



Jordyn, Caylus, profesorka a ostatní ☼



Jen co jsem si sedla vedle Jordy, začala na mě chrlit tuny otázek. Těžko jí v tom bránit, přesně to je totiž ona a přesně takhle ji mám ráda. Spokojeně jsem se na ní usmála, a jakmile mi podala talíř, rozzářila jsem se jako sluníčko.
,,Ty jsi fakt zlatíčko!“ Drkla jsem do ní a pustila se do jídla. ,,Dalo by se říct, že jsem na tebe zapomněla, ale faktem je, že nezapomněla. Jen jsem si neuvědomila čas. V tomhle jsem byla vždycky slabší a možná je dobře, že každý den chodím běhat, jinak bych to za tebou asi nestihla.“ Uchechtnula jsem se a pokračovala v jídle.

Když padla narážka na Chrise, otočila jsem se na ní, polkla sousto a potichu vydechla. Určitě jsem si tím, že se svěřím své dobré kamarádce, značně ulevila, teda aspoň mě to stačilo, Jordy to možná přišlo jako vyhýbavá odpověď.
,,Chris byl..“ Odmlčila jsem se. Těžko říct, jak byste nazvali spolužáka, který s vámi trávil hodinu ve dvojici poprvé. A kdyby se mě na něj nezeptala, nejspíš bych neměla ani čas nad ním takhle přemýšlet. ,,Byl šikovný a milý..“ Při vzpomínce na něj jsem se zlehka usmála a pak jsem se snažila soustředit na další otázky.

,,Helen jsem nepotkala, ale určitě běžela na ošetřovnu. Krom toho.. holkám se divit nemůžeš, že byly naštvané. Taky bys asi nejásala radostí. Ale Dan to určitě naschvál neudělal. Nepřijde mi, že by byl takový a hlavně to, co jsme dělali, bylo opravdu o tom soustředění.“ Opět jsem si vzpomněla na Chrise, jak byl šikovný.

Než si ale stihneme říct víc, schyluje se na další hodinu.
,,Sejdeme se po hodině ju? Před učebnou.“ Reaguji na kamarádčinu poznámku. Z jejího pohledu bylo jasně vidět, že se jí nechce. Upřímně, mě se taky moc nechtělo, ale na výběr jsme neměli, takže jsem ji následovala až do třídy, kde jsem hned s údivem zjistila, že sedím v lavici s Caylusem.

Né že bych kluky neměla ráda, nevadí mi a jako kamarádi jsou super. Ale on je přesně ten typ, se kterým se nepotřebuju bavit. Holkám akorát ubližuje a nemyslím si, že to bude jinak skvělý člověk.
Sednu si vedle něj do lavice a ani nedutám. Na štěstí začne paní profesorka hned hovořit, tudíž veškerou svou pozornost věnuji jí.

Pak se zadívám na její kočku ve chvíli, kdy seskočí ze stolu a začne se mezi námi nafintěně promenádovat. Sušenka je opravdu zvláštní, přesný opak mého kocoura ,,Majkla“. Ten se zase na všechny lísá.

Poté přetrhnu tok svých myšlenek a vrátím se zpět k našemu úkolu. ,,Jdu teda na to.“ Řeknu si spíš pro sebe a otočím se k němu zády. Mezitím si všimnu úšklebku Acai. No.. Řekněme, že nad tím teď nebude úplně dobré přemýšlet.
Vezmu destičku do ruky a začnu se soustředit na lahvičku s lektvarem. Nechci, aby Caylus viděl něco, co patří jen mě, takže se opravdu soustředím pouze na obrázek.

Když jako opozdilec na hodinu dorazí Cho, za ním se z ničeho nic vyřítí sova s dopisem. Sušenka sovu ale zaplaší a tak dopis spadne do klína Ryanovi.

Co tak najednou dopis?


 
Callanthe Rosier - 10. června 2017 16:52
calla632.jpg

G82 – Nitrozpyt a nitroobrana



13. září, pondělí




Runa, profesorka

S velmi dobrou náladou jsem se se spolužáky vydal směr učebna G82. Potřebné věci už jsem měl v látkovém batohu s jednoduchými šňůrkami. No, potřebné věci, bafl jsem nějakou knihu, snad ji nebude třeba, protože ani nevím, jestli je to ta správná. A nějaký sešit a tužku snad taky najdu, kdybych si náááhodou chtěl něco zapsat.
V učebně už byla profesorka i se Sušenkou. Jedna z mála koček, se kterou jsem si raději nic nezačínal. Dovedla být nevypočitatelná. Ale to zase není tak zvláštní vlastnost u kočky, ne?
Co mě víc překvapilo, než přítomnost Sušenky, byl zasedací pořádek. „Tak koukám, že se rozdělíme,“ prohodil jsem k Mrzimorským a usadil se podle tabulky do lavice, kde jsem měl očekávat Runu.

„Ahoj,“ pozdravil jsem svou parťačku, jakmile se objevila. „Tak jsem zvědavý, co se dnes bude dít,“ usmál jsem se ještě na ni a na lavici nechal ležet jen svou hůlku, nic víc. No, snad s Runou bude aspoň sranda. Moc jsem se s touto holkou nebavil, přišlo mi, že si vede jen svůj kroužek přátel. Ale kdo ví, třeba jí teď víc poznám. Konečně. Pak už jsem se tak napůl zaposlouchal do slov profesorky. Víc jsem měl v hlavě Alex a plány na večer. Trochu víc jsem zpozorněl, když profesorka položila otázku. O body se nám postarala Mau. Chytrá holka! A já se opět mohl ponořit do svých myšlenek s lehce přiblblým úsměvem a tupým pohledem na profesorku, který měl simulovat pozorné naslouchání.

Když nastalo ticho ze strany profesorky, zpozorněl jsem. Cože vlastně říkala...? Eh, obrázek...? Trochu nechápavě jsem se díval na destičku na našem stole. „Tak... Kdo se podívá, ty?“ zeptal jsem se Runy, čímž jsem přiznal, že jsem zrovna pozorný nebyl. Když se Runa ujala obrázku, po vzoru ostatních jsem se k ní otočil zády a rychle vzpomínal, co mám dělat. Soustředit se a uvidím, co vidí ona? Hm, to jsem zvědavý... Byl jsem trochu skeptický k tomuto jednání bez vyslovení jakéhokoliv zaklínadla.
„Tak můžeme?“ krátce jsem ještě kontaktoval Runu. Pokud souhlasila, začal jsem se soustředěním. Tak.. Co tam má, co tam má... Moc jsem netušil, kudy do toho. Navíc mě z počínání vytrhla Runina spolužačka Cho, která přiběhla pozdě. „Jak se tu má pracovat,“ pobaveně jsem se pro sebe ušklíbl.
A pak zase sova, která nejspíš mířila k Týně, ale po výhrůžce Sušenky její dopis skončil u Ryana. „To už pošta chodí i do hodin?“ podivil jsem se. „No nic, jdu na to,“ omluvně jsem se usmál a snažil se soustředit na to, co Runa viděla.

Dojmy z oběda ale byly tak živé (a možná i z hodiny tělocviku), do toho trávení té kupy, co jsem snědl. To vše zapříčinilo, že mé myšlenky utíkaly všude možně a já po chvíli vůbec nemyslel na obrázek. Vlastně jsem začal lehce klimbat. Opřel jsem se loktem o lavici a hlavu zapřel do dlaně, abych neusnul, ale to se mi stalo osudným. Ještě pár spokojených nádechů a výdechů, hlava mi ztěžkla a po třídě se najednou ozvala rána, jak mi ruka padla ztěžka na lavici. Rychle jsem sebou cukl na zpět. „Co to... co to...?“ zmateně jsem se rozhlédl, než mi došlo, že mě brní má vlastní ruka a že tu ránu jsem způsobil já. „Jsem to soustředění nějak přehnal,“ tiše jsem se uculil a opatrně se podíval na profesorku, co k tomu řekne.


 
Angela Silverlin - 10. června 2017 16:46
angie495.jpg

G82 – Nitrozpyt a nitroobrana



13. září, pondělí odpoledne




Daniel

Nepřekvapilo mě, jak se Daniel tvářil na mou přítomnost. Jistě si představoval někoho lepšího do dvojice, než jsem já. Zatím jsem z hlavy nevypustila poslední incident s ním a s Kenjim z knihovny, i když už to bylo více jak týden. On na to možná zapomněl... I když kdo ví. Jestli jsem si dřív přišla mezi svými spolužáky trochu mimo mísu, byla to právě Jackie, která byla jakousi spojnicí. Teď jakoby se ten most, poslední most mezi námi, nadobro rozpadl.

A navíc jsem se absolutně nebyla schopná soustředit. Na rozdíl od Daniela. Sakra, sakra... Nesnášela jsem svou neschopnost. Krátce jsem zamrkala a lehce se obrátila na Daniela, když na mě promluvil. A citlivě! Bez výsměchu.
Zamračila jsem se. „Jasně,“ příkře jsem odsekla, i když naštvaná jsem nebyla na něj, ale na sebe. Na to, že jsem ukázala víc, než jsem chtěla. Pitomý předmět...
Znovu jsem se odvrátila, abych se začala více soustředit, když do třídy vrazila Cho. A pak sova. To tady nemůže být klid...?

Ale pak, jakoby mi něco sepnulo v hlavě. Takhle si Daniela zase znepřátelím. Hm, jako kdyby na tom záleželo, potřebuji snad nějakého přítele? No, to místo je volné. Ne, je obsazené, protože Jackie nikdo nenahradí. Hotovo. Ale...
„Omlouvám se, budu se snažit,“ zahučela jsem ještě, aniž bych se na Daniela víc otočila a zkusila jsem to znovu. Tentokrát jsem svou mysl jasně koncentrovala jen na sovu. Dopis jsem raději ignorovala, protože jsem se bála, že mě opět svede z cesty. „Tak, jaká ta sova je?“ zkusila jsem se Daniela zeptat, zda mi jí bude schopný popsat.

 
Naira Sinclair - 10. června 2017 13:50
nairaf7146.jpg

Velká síň -> Učebna G82

13. září


Alex, Acai, Benji, Mau, Ryan, Týna + ostatní ve třídě

Samozřejmě jsem se nemýlila a když se otočím zpátky, Alex už si banánem lehtá mandle. Protočím nad tím oči a přemýšlím, jestli z toho neustálého protáčení nemůžu mít něco s očima. Namožené svaly? To moje oči byly po těch pár letech hotový bodybuildeři. "Ty jsi vážně příšera," řeknu jí. Na Benjiho jen vypláznu jazyk. Ať si brokolici vyloží po svém!

Nakonec se všichni zvedneme od stolu a ve skupince jdeme na hodinu. Mau nezapomene popohnat Havraspárský stůl, kde ještě všichni sedí a cpou se, jako by už nikdy neměli mít přístup do Velké síně. Kriticky sjedu pohledem jejich výběr a jestli někdo jí maso, zavrtím ostentativně hlavou. Jenom protože sedí u jiného stolu je ode mě nezachrání.

Ve třídě na nás už čeká profesorka společně se Sušenkou. Ihned mám lepší náladu. Já a Angela jsme byly snad jediné, které ta kočička trpěla a nepokusila se nám sežrat obličej, když jsme jí pohladily. Bylo mi jasné, že to ta kočka spíš trpí, než aby nás přímo vyhledávala, ale byla jsem si jistá, že jednoho dne ji přinutím, aby mě měla ráda.

Ve dvojici jsem s Ryanem. No super, doufám, že bude o trochu opatrnější než ten jeho kámoš, vzpomenu si na Dana a neochotně se posadím vedle Ryana do lavice. Kývnu mu na pozdrav, ale naštěstí nemáme čas se nějak bavit, protože Saga zahájí výklad.

Její slova o zaměstnání mě zaujmou. Existovali v kouzelnickém světě mořští biologové? To by bylo super! Skoro si v hlavě začnu plánovat, jak bych na takovou kouzelnickou výpravu vzala tátu, ale ze snění mě vytrhne Mau a její správná odpověď. Jestli se na mě podívá, mrknu na ní. Jestli počítám dobře, tak už Nebelvíru šlapeme na paty.

Zadání úkolu poslouchám co nejpečlivěji, ale je mi jasné, že mi to moc nepůjde. Nitrozpyt mi nešel, protože vyžadoval až moc soutředění. Ale i tak odevzdaně vezmu destičku a otočím se k Ryanovi zády. Sova s dopisem. Snažím se soutředit na obrázek před sebou, ale v mojí hlavě je rozmazaný a připomíná tak spíš šmohou s trochu menší šmouhou.

Najednou do učebny vpadne Cho a za ní vletí do místnosti i sova. Zvědavě ji pozoruje, dokud na ní Sušenka neprskne a sova upustí dopis Ryanovi do klína. Neovládnu se a otočím se, když Acai řekne, že to ani nebyla Ryanova sova. Všimnu si, že dopis vážně není adresovaný Ryanovi, ale je pro Týnu. "Christino, to je tvoje," řeknu nahlas, abych upoutala její pozornost. Ihned si ale vyděšeně přitisknu ruku na pusu a omluvně se podívám na profesorku, která nám kladla na srdce, abychom byli potichu. "Pardon," pronesu už šeptem.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.92629790306091 sekund

na začátek stránky