Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je onlineMirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je onlineAngela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Maureen Rott - 10. srpna 2017 11:33
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Společenská místnost = Hlavní síň = Nádvoří



Acai



13.září
Pondělí



Naštěstí mě Acai pochopila a raději se začala zaobírat něčím jiným. Byla jsem jí za to v tuhle chvíli opravdu vděčná. "Kdyby jenom většina." Zaculím se na ní a zakroutím nad tím hlavou. Jsem nakonec opravdu ráda, že jsem svůj sen ukazovat nemusela. Ostatním by dost pravděpodobně připadal neskutečně nudný, v tom horším případě i trapný. Ať už by to byl kterýkoliv.
"To teda jo." Přitakám na její poznámku ohledně slečny Primrose a upřímně doufám, že se to k ní nedostane. Určitě by se pak červenala při každém pohledu na Cayluse. I když na druhou stranu by to mohlo být i docela legrační.
Acai se následně nad něčím zamyslí a já rozhodně nehodlám tok jejích myšlenek přerušovat. Proto zbytek cesty do Hlavní síně absolvujeme v družném tichu. Nevadí mi to, pro jednou ani nemám co říct.
Musela jsem dostát svým stolům a proto jsem si ze stolu vzala dva kokosové koláčky, i když jsem na ně nějakou extrémní chuť neměla. Apaticky první z nich přežvykuji, když se Acai zmíní o svém srazu s Rorym. Už zase? Poslední dobou spolu tráví nějak hodně času. Pomyslím si s jistým podezřením, ale nakonec se jí na to neptám. Jestli by se snad něco mělo dít, doufám, že mi to řeknou. Ona nebo Rory.
"Vlastně ani nevím, abych pravdu řekla. Do večeře ještě času dost." Pokrčím rameny a v danou chvíli mě ani nenapadne si něco vymyslet. Něco jako – sednu si tady a budu čumět do zdi; by ji asi stejně moc nepřesvědčilo.
Acai nikdy nebyla sobecká a tak i kdyby chtěla strávit nějaký čas s Rorym o samotě, pozvala by mě. Svým způsobem nakonec vždycky dávala přednost ostatním před sebou samou. Vděčně se na ni pousměji, ale jsem rozhodnutá je nechat si užít svůj čas ve dvou, už jenom proto, že chci vysledovat, kam tohle všechno míří. "No..." Protáhnu, abych vypadala, že nad tím skutečně uvažuji, ale nakonec se mi hraná myšlenka nepodaří dokončit, protože mě v další chvíli už Acai táhne směrem k nádvoří. Sice má velikost trpaslíka, ale zrovna tak má i sílu a já za ní plápolám jako hadr, div nezakopnu.
"No tak asi jo." Heknu a úsměv jí vrátím, i když jenom chabý, protože se musím soustředit na svoje nohy, o které v jednom kuse zakopávám.
Nakonec dorazíme na nádvoří a dokonce bez nehody. Dneska už jich taky bylo dost, takže byl čas pro nějakou tu pauzu od všech těch modřin a šrámů.
"Teď s ním máš sraz?" Prohodím směrem k Acai a počkám si, až mi to odsouhlasí. Na chvíli přimhouřím oči, jako kdybych něco počítala. "Ten dřív jak za dvacet minut nepřijde. Akorát nevím, u jakého obrazu by se mohl šprajcnout tentokrát. Nebo možná u Bezhlavého Nicka, s tím si taky moc rád povídá." Prohodím pobaveně, protože Roryho za ta léta už moc dobře znám. "Ne počkej, už vím! Přiběhne, celý udýchaný a řekne ti, že zrovna zachytil nějaký moment, který musel vyfotit. No a v překladu to znamená, že viděl se někde něco pohnout a půl hodiny mačkal spoušť s objektivem namířeným tím směrem." Informuji Acai. Klidně bych na tohle vsadila svoje jediný boty. To byl prostě celý Rory. "Takže doufám, že máš nějaký náhradní program?" Tázavě zvednu obočí a pohlédnu na svou spolužačku, protože dvacet minut je přeci jenom docela dlouhá doba.
 
lady Christina De Spontin - 09. srpna 2017 23:02
234723.jpg

Pokoj > Chodba ve sklepení

Helen, Sam

Pondělí 13. 9.



„Není zač.“ Helen se zdála s mou prací spokojena. Samozřejmě. Ještě, aby nebyla. Nikdy jsem neměla ráda, když se věci dělaly polovičatě, proto jsem si dala záležet. Stejně bych to udělala třeba pro Deirdre, kdyby si o to řekla. I když u ní by se to obešlo i bez toho divadla okolo.
Musím sama sebe pochválit, že se mi to opravdu povedlo. Někomu by to mohlo přijít až příliš, když vezmu v úvahu, že jde jen o malou večeři v Prasinkách s lidmi, které už dávno známe. Musíš dbát na to, jak vypadáš. Při každé příležitosti, za všech okolností. Nikdy nevíš, kdo se zrovna dívá. To mi Matka vždy vštěpovala. I mezi našimi spolužáky jsou stále tací, co by se dali považovat za vhodný materiál. Ačkoli Helenino zorné pole je omezené na jeden objekt. Ta holka sama sobě neskutečně škodí. Už pro její dobro doufám, že časem přijde k rozumu. Nakonec to ale není moje starost. Každý svého štěstí strůjcem.
„Když myslíš…“ Nepatrně pokrčím rameny a vzdálím se od jejího šatníku. Ve školním řádu je jasně napsáno, že do Prasinek je povoleno nosit civilní oděv. Alespoň, co jsem se naposledy dívala. Třeba udělali nějaké změny po tom, co nám povolili chodit do Prasinek i mimo víkendy. Krátce se zamyslím nad úpravou vycházek, která se na první pohled mohla zdát trochu nelogická. Někdo by mohl namítnout, že po zprávách, které do školy přinesla smrt Jacqueline, se bude škola snažit své studenty trochu omezit, aby zajistila jejich bezpečí. Mně ale přišlo, jako by se nás tímto snažili povzbudit. K čemu by byla škola plná ustrašených školáků? Kvůli jednomu smrtijedovi se přeci nebudeme všichni skrývat a bát vystrčit nos?! Chytili ho jednou, chytí ho znovu.
Uklidím si pomůcky z dnešního vyučování a začnu se připravovat na zítra. Sotva zachytím poslední Helenina slova, kterými děkuje za mnou dnešní pomoc. Jako bych to dělala jen pro tvoje krásný oči. Odfrknu si v duchu, ale navenek jí jen mírně kývnu na srozuměnou. Do pokoje se vřítí i Sinestra, která volnou chvilku také věnuje zkrášlování. Mimoděk se zmíní o tom, že mě sháněla Samantha, za což jí poděkuji. Je to pro mě úplně zbytečná informace, ale když už si dala tu práci, aby mě o tom informovala... Na to jsem tak zvědavá.
„Užijte si to.“ Popřeji oběma, než se za nimi zavřou dveře. Pochybuji, že to bude taková zábava, aby mi to bylo líto. A troška klidu mi opravdu chyběla. Zůstanu v pokoji sama s pohledem upřeným na učebnice. Je tu krásné ticho. Naprostý opak toho, když je tu celá naše třída a ani jedna nemáme krapet soukromí. Lehnu si na postel a na malý moment zavřu víčka. Tohle je příjemné. Žádné štěbetání, šustění nebo něco chrápání. Myslím, že jedna z nich dokonce skřípe zuby, ale ještě se mi nepodařilo určit, která to je. Kéž by se mi podařilo přesvědčit vedení, abych dostala vlastní pokoj. I nějaká menší komůrka by mi bývala stačila.
Oči mi sjedou k zamčené šperkovnici, ve které se skrýval můj dopis. Už mě brněly konečky prstů, jak jsem toužila se ponořit do jeho obsahu, ale ještě ne. Potřebuji na to klid a hlavně čas. Mám ještě nějaké záležitosti, které potřebuji vyřešit, než se do toho pustím. Nechci, aby mě cokoli vyrušovalo.
S tím se zvednu z postele, opustím kolej a mám v úmyslu zamířit rovnou k Hagridově chýši, ale to mi do cesty vpadne Arrkainová. Úsměv od ucha k uchu a víc hlasitá, než by se mi líbilo.
„Kdo by čekal zmijozelského studenta ve sklepení, že ano.“ Podotknu s kamenným výrazem. Tváří se, jako by právě objevila Ameriku. Co tu vůbec chce? „Avšak gratuluji. Našla jsi mě.“ dodám nezaujatým tónem a projdu kolem ní, aniž bych se zastavila. Nepamatuji se, že bych zrovna s ní kdy něco řešila. A nevím, zda se mi chce na tom něco měnit. „Teď, když mne omluvíš, mám něco na práci.“ Nakonec mi ale zvědavost nedá a já se po ní otočím. „Nebo je to něco urgentního?"
 
Helen Lynnerwood - 09. srpna 2017 18:13
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Kolej -> Prasinky


Zmijozelští


13. září
Pondělí



Když je Christina s veškerou prací hotova, překvapeně zamrkám na svůj odraz do zrcadla. Když jsem žádala o pomoc se zkulturněním, nikdy bych neřekla, že to vezme tak vážně a pustí se do takových úprav. Čekala jsem, že bude tak laskavá a učeše mi vlasy, trochu poupraví make-up, kdyby náhodou nepřišla ta varianta, kde mě posílá s plnou parádou do určitých končin. Přeci jenom Christina nepatřila mezi tu sortu lidí, co by se zrovna přetrhla, aby mohla pomoci někomu jinému. Odmítnutí by mě nepřekvapilo, ale byla jsem ráda, že se jí mě zželelo. Navíc mě příjemně překvapila, že si dala takovou práci, bylo to od ní vskutku milé.
“To vypadá moc hezky. Děkuju.“ Pochválím její práci a ještě jednou se na sebe podívám do zrcadla. Svázané vlasy vypadala elegantně, ale nijak přehnaně upjatě.
“Ah, upřímně si nejsem jistá, jestli je vůbec dovoleno nosit civilní oblečení o pracovních dnech, i když jsou to Prasinky. Raději zůstanu v uniformě, bude to tak jistější. Ale děkuji, dneska jsi mi byla velkou oporou.“ Usměji se na ni mile a vstanu ze židle, přecházejíc ke svému úložnému prostoru, abych si mohla vzít nějaký kabát. Nevím jak ostatní, ale já se klepu zimou už při dvaceti stupních. Vezmu si nakonec po krátkém uvažování delší kabátek starorůžové barvy s tříčtvrtečním rukávem, prozatím jej nezapínám. Ještě vytáhnu z kapsy prášky proti bolesti, které jsem si vyprosila u Etty a dvě pilulky spolknu. Jestli si někdo myslel, že se nechám od někoho krmit, i kdyby to byl Richard, tak se šeredně mýlil. Pořád mám nějakou hrdost a tohle bylo prostě přes čáru.
“Tak se uvidíme večer.“ S úsměvem se rozloučím s Christinou a vydám se na určené místo srazu. Nelituji ji, že s námi nemůže nebo tak něco. Buď je jí to jedno a je to v tom případě zbytečné zbytečné, nebo jí to štve a slyšet to nechce. A abych byla upřímná, je mi to taky dost jedno. Je to smůla, že tam kvůli věku nemohla, ale ono ještě bude určitě spoustu příležitostí, kdy si to bude moct vynahradit. Navíc Christina není ten typ, co by si nebyl schopný vystačit sám se sebou. Čehož si na ní rozhodně cením.
Na místo srazu dorážím chvíli po Wolframovi se Sinestrou, vlastně jsem jim skoro celou cestu dýchala na záda. Nepodivuji se nad tím, že jsou spolu. Vždyť to tak bylo vždycky, no ne? To jenom poslední dobou se kolem toho rozmohlo takové haló, skoro jako kdyby byli novodobí William a Kate. Ovšem zrovna jako královský mudlovský pár, i tenhle mě nechává zcela klidnou.
Všechny pozdravím a v tichosti vyčkávám opozdilce. Naši skupinu samozřejmě uzavírá Nick s osmiminutovým zpožděním. Ten kluk už snad ani neumí přijít včas. Pomyslím si nevěřícně, ale komentovat to nebudu. Osobně mě osm minut nevytrhne, ale vím, jak má Richard dochvilnost rád.
Po cestě nechávám konverzaci na ostatních. Chlapci se rozhodnou pokuřovat a já jsem spokojená, když můžu být pouze posluchačem. S potěšením pociťuji, jak začínají léky postupně působit. Zastávku u Medového ráje nijak nekomentuji. Po sladkém se zrovna neutluču, zrovna jako mi připadá dost hloupé cpát se jím před samotnou večeří. Nakonec ale jak Deirdre, tak Caylus mají kachní žaludky upgradované na bezedné jámy, proto už by mě ani nepřekvapilo, kdyby vyjedli celý krám a to samé udělali U Tří košťat.

Když konečně dorazíme do hostince, usadím se vedle Richarda, samozřejmě. Z druhé strany si přisedne Nicolas, na kterého se jemně pousměji. Bez mrknutí oka přijmu od servírky lístek a zamyšleně se do něj zahledím. Rozhodně nechci být Wolframovi nějakou velkou finanční tíží, i když si to může bez mrknutí oka dovolit. Navíc čím méně si toho objednám, tím menší dobu muset třímat příbor. Ano, máte pravdu, logika byla vždycky mou silnou stránkou.
Servírku poprosím o Pampeliškovou šťávu a Lososa s bramborovou kaší. Spokojeně jí poděkuji a pozorně poslouchám, co si objednává Nicolas vedle mě, který se rozhodl pro onen záhadný koktejl, nad kterým zde mužské osazenstvo rozvíjelo teorie. “Rozmělněné kuřecí jako koktejl, ty jsi fakt gurmán, Nicolasi.“ Zaculím se pobaveně, jsem opravdu zvědavá, jak na to jeho tělo bude reagovat. Osobně se mi už jenom z té představy zvedá žaludek, to prostě nemůže být dobrý!
To už je zpovídaná Barbara. Slova z ní lezou jako z chlupaté deky, pohled nemá div přikovaný k desce stolu. Pobaveně sleduji její projev. Je to pět let, co jsme spolu na koleji a jí je stále nepříjemné mluvit s lidmi, s námi. Copak někdo může být až tak asociální?
Náhle si vzpomenu na to, co říkal Richard na Tvorech a rozhodnu se zpovídat nebohou Barbaru i já sama, abych dokázala, jak komunikativní vlastně jsem. “Jaký žánr čteš nejraději?“ Zeptám se jí se zájmem. Taky ráda čtu, samozřejmě. Sice díla jednoduššího rázu, nejlépe s obrázky anebo módní časopisy! To je beztak to nejlepší čtivo! A jak se při něm člověk vzdělává, ó! Ale občas i na mě přijde ta těžká hodinka, kdy do ruky vezmu knihu bez jediného obrázku. Je to tak.
 
Patrick Gregory Anderson - 09. srpna 2017 17:37
untitl1171445402.jpg
Společenská Místnost-Chodby-Ošetřovna

Kdo se namane

Pondělí 13. září

S kapesníčkem přiloženým na tváři procházím hradem. Na ošetřovně už jsem párkrát byl, ale většino to bylo kvůli horečce, nebo nějaké preventivní prohlídce, či podobným věcem. To znamenalo, že jsem tam moc času neztrávil. Ne, že bych úplně nevěděl kam jít, ale vyznejte se v baráku, kde schody mění svoje místo a další zábavné kratochvíle. Ano, je to sranda ,ale pro můj orientační smysl to byla noční můra. Nejsem holub abych trefil všude, tyjo. Po marném bloumání chodbami se rozhodnu na to jít vědecky, jako výchozí bod svého snažení zvolím naši Společenskou Místnost, v duchu si podle Pinkertonova Způsobu rozdělím celou školu na několik sektorů, včetně toho, kde je ošetřovna a podle toho si naplánuji svoji cestu, kdyby se něco zvrtlo, můžu se vždycky vrátit k naší Společenské Místnosti a zkusit to znovu.


Naštěstí jsem prostě machr a zvládl jsem to na první pokus. Konečně jsem se dostal k cíli, ke dveřím s nápisem Ošetřovna. Napadlo mě, že by tam taky nikdo nemusel být. To by bylo nemilé, co kdybych vykrvácel? Jemně si odkašlu a zdvořile zaklepu na dveře. Po vyzvání vstoupím, sundám si kapesníček z tváře a ukáži svůj šrám, kerý potřebuje vyhojit, protože mi sice dává takový ten nádech drsného muže žijícího za hranicemi zákona, ale také jsem kvůli tomu menší fešák a nemám rád když jsem menší fešák. Nemám nic proti životu za hranicemi, jako ten týpek ve filmu Odpadlík, jen nesnesu být menší fešák...a také bych nemohl ty dlouhý vlasy nosit v tom ohonu.
 
Nicolas Hook - 09. srpna 2017 11:35
wp75701.jpg

Učebna 2E -> pokoje -> chodby -> hlavní vchod -> Prasinky

Spolužáci ze Zmijozelu

Pondělí, 13. Září


Nějak mi uniká, co se v tý skupince děje, navíc Richard se někam zdejchnul. Nevadí. Sin mi odkývá, že se opravdu baví o Prasinkách a taky zaslechnu něco o srazu v pět. Už v pět?
Poté, co se naše skupina po kouskách začne rozcházet, také zamířím na pokoj. Ty knížky sou tak zatraceně těžký. Proč se s nimi vůbec musíme tahat? Konečně dorazím na pokoj a málém šlápnu svý kočce na ocas, když se rozhodne si ze mě udělat prolézačku.
"Triss, dávej sakra pozor." Jemně ji nohou posunu z cesty a konečně ze zad shodím ten snad tunu vážící batoh. Dneska ho už potřebovat nebudu. Jenom si z něj vytáhnu peněženku, pro případ, že by sem v Prasinkách objevil něco zajímavého.
Trochu se upravit, nagelovat vlasy, a pak už se jen vydám směrem k hlavnímu vchodu, abych zase jako vždy nebyl poslední. Ve společence mě ještě odchytí Wolfram, který mě teda oficiálně pozve na společnou večeři. Chtěl pozvat? Já nebyl pozvaný? Mírně se pro sebe zamračím, ale nechám to být.
"Jo, jasně. Díky." Odkývám mu jeho štědrou pozvánku a opustím místnost.

Už jsem skoro u vchodu a mám pětiminutový náskok, když tu si všimnu dvou mladších studentek, jak se rozhlíží v hloučku ostatních procházejících studentů a jejich výraz jasně říká, že jsou úplně ztracené. Jako správný gentleman jim samozřejmě nabídnu svou pomoc. Ukázalo se, že jsou studentky třetího ročníku, které nedávno do Bradavic přestoupily. Zajímavé. Neubráním se úsměvu. Hledaly kabinet profesora Lupina, tak jsem se nabídl, že je tam doprovodím. Patřily do Havraspáru a měly opravdu dobrý smysl pro humor. Úplně jsem s nimi zapomněl hlídat čas, a tak to nakonec dopadlo tak, že jsem s pětiminutovým zpožděním sprintoval zpátky k hlavnímu vchodu, kde už čekal zbytek naší skupinky. Osm minut po páté. Tohohle zlozvyku se nejspíš fakt nikdy nezbavím. Co se dá dělat?
"Promiňte, lidi. Už jsem tady." Všem věnuji svůj nejzářivější úsměv.

Při cestě do Prasinek od Richarda vděčně převezmu nabízenou cigaretu. Došlo mi, že jsem si svou krabičku zapomněl na pokoji a vduchu jsem zaklel.
Čas si krátíme probíráním běžných témat a já se ochotně do diskuze zapojuji. Pak dorazíme k Medovému ráji, kde se Richard s Wolframem zastaví a obrátí se k nám, teda hlavně k holkám, jestli něco nechtějí. Já sám jen pokrčím rameny. Na sladký zrovna nějak nemám chuť. To jediné, co právě teď chci, je pořádný kus masa. Už se nemůžu dočkat večeře. Každopádně, pokud se nějaká s holek rozhodne jít dovnitř, rozhodně počkám.

Když konečně dorazíme do hospody U Tří košťat, zabereme si jeden z největších stolů, co tam je. Nebylo tam moc plno, teda v porovnání, jak to tam bývá přecpaný o víkendu, tohle by se dalo považovat skoro jako "rezervačka pro Zmijozel". Usadím se pohodlně mezi děvčaty, tím mám na mysli Helen a Dee, a soustředěně se začtu do jídelního lístku. Koktejly, hmmm...
"Podle mě to bude tekutý jak polívka a dá se to pít brčkem." Se smíchem se obrátím na Richarda se svým názorem. Možná by nebylo od věci to vyzkoušet. Odpověď Wolframa mě pak ještě více utvrdí v mém rozhodnutí.
"Zkoušet se má všechno, já jdu do toho!" Plácnu teatrálně rukou na jídelní lístek a vyzívavě se podívám na Cayluse pohledem alá "Půjdeš do toho se mnou nebo budeš bačkora?".
Když k nám dorazí servírka, docela pěkná servírka, usměju se na ni a nadiktuju svou objednávku.
"Dal bych si telecí kotletu s ježky a ohnivými papričkami, kouřové pivo a jeden z těch vašich kuřecích koktejlů, prosím. Místo poděkování na ni mrknu a otočím se zpět ke svým spolukolejníkům, kde už Richard mezitím spustil řeč na téma Barča a její volný čas. Se zaujetím jsem poslouchal a bavil se jejími rozpaky, když se mu snažila odpovědět. Takhle byla vážně roztomilá.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88599586486816 sekund

na začátek stránky