Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7691


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 31. května 2020 0:05Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:35Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 30. května 2020 22:37Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 29. května 2020 14:39Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. května 2020 21:30Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 29. května 2020 14:39Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 29. května 2020 14:39Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 30. května 2020 21:15Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. května 2020 21:30Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 29. května 2020 14:39Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 31. května 2020 0:05Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 21. května 2020 21:32Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 31. května 2020 4:20Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. května 2020 13:31Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 30. května 2020 22:47Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. května 2020 13:31Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 26. května 2020 17:19Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 29. května 2020 14:39Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:10Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 30. května 2020 19:29Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 29. května 2020 14:39Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. května 2020 13:31lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 30. května 2020 21:00Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 31. května 2020 4:20Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 31. května 2020 4:20lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 28. května 2020 8:15Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 30. května 2020 22:47Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 18. května 2020 15:41Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 24. května 2020 14:30Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 28. května 2020 11:19Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 28. května 2020 8:15Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 31. května 2020 4:21Mirelle Devény
 Postava Beckett Lewis je offline, naposledy online byla 30. května 2020 17:41Beckett Lewis
 
Acai Luqueba - 13. června 2017 16:27
188886.jpg

Nitrozpyt a Nitrobrana – G82

13. září, Pondělí


Thomas



Sova a špatně doručený dopis se na malou chvilku stávají středem pozornosti. Kdo to nekomentuje, tak minimálně zvedne hlavu. Christina vypadá, jako by v jejím dopise byl zapečetěný nějaký poklad a rozhodně není nadšená z toho, že ho má v rukou zrovna Ryan. K její smůle ale profesorka zavelela a tak bude muset počkat až na konec hodiny. Je sice praštěnej a vymýšlí hovadiny, ale není tak blbej, aby otevíral soukromý dopis. Listovní tajemství přece musí něco znamenat i tady, ne? Zmijozelští někdy bývají až zbytečně paranoidní. Podle sebe soudím tebe, vysvětlovalo by to mnoho. Nakonec to ale není můj problém, takže to vypouštím z hlavy.
„Někdy se to hodí.“ Zakřením se na Kenjiho, ačkoli to byl spíš odhad, než že bych to věděla s jistotou. Sov jsou tu tři prdele ve všech různých barvách, ale černých je menšina stejně jako těch čistě bílých. Takové se nezapomínají.
Přijde mi, jako by profesorku vůbec netankovalo, že se jí tu studenti vykecávají. Hlavně, když to dělají potichu. Někteří už ani neřeší obrázky. Jako třeba Thomasova sestra a Dee. Netuším, o čem se to baví, ale vypadají neskutečně ponořené do konverzace. Trochu jim závidím. Stále mám před očima otrávený pohled Emily, když jsem se otáčela k jejich lavici. Nejspíš vstala špatnou nohou. A to je normálně tak miloučká.

Thomas nakonec můj malý výlet do světa fantazie a zvrácených představ vzal s humorem. Ne, že by mě nějak trápilo, kdyby reagoval jinak, ale takhle je to mnohem příjemnější. Rozverně mrknu i na Beccu, když se k nám na moment pobaveně natočí. Asi jsem mluvila příliš nahlas a naši konverzaci zaslechla.
„Jo, párkrát už jsem to slyšela.“ Potvrdím Thomasovi jeho výrok jako bych na to byla pyšná. Což vlastně jsem. Zní to mnohem líp, než kdyby o mně někdo říkal, že jsem nudná. Nebo kdyby moje přítomnost byla tak nevýrazná, že by si nikdo nepamatoval, jak se jmenuju. Takhle mám spoustu přezdívek – i těch špatných, ale všichni vědí, kdo jsem. I když většina z nich říká moje jméno špatně. Je to nejspíš tím nutkáním angličtiny všechna psaná C vyslovovat jako K. Už dávno je neopravuji. Smířila jsem se s tím.
Vyslechnu si jeho návrh a zatvářím se šokovaně. „Takhle mě zneužívat. Že se nestydíš, ty prase!“ s hraným pobouřením i tak udělám, co navrhnul, protože… proč ne? Sranda musí být. Pokud se to ale dozví Cassandra, tak mě zabije. Naše setkání ve sprše je totiž to první, na co si vzpomenu. Byla rozkošná. A tak rozhozená. Úplný opak Alex, která mi přijde na mysl jako druhá. Ten večer, kdy jsme ve třech zůstali ve společence omámeni alkoholem. Naše společné vytváření duhy na Benjiho „Sorry. Nemam nic proti experimentům, ale kluci prostě vedou.“ zasměju se, protože Thomasovi znova ukážu něco, co vidět nechtěl. A opět mi to není ani trochu líto.
Profesorka nakonec zavelí, abychom si vyměnili role. Dám Thomasovi kartičku a tentokrát se mi povede zklidnit. Soustředím se a pomalu zaostřuji na jeho mysl. (9)
„Koště?“ zeptám se nahlas, ale obraz se po chvilce změní na nějaké zvíře. Zobák, čtyři nohy, křídla… „Oh! To vim, co je! To vim, co je!“ párkrát lusknu prsty, jako by mi to mohlo pomoct najít to správné slovo. „Mám to na jazyku, sakra… Um… Hipogryf!“ vystřelím od boku a pak se s širokým úsměvem otočím na lvíče, očekávajíc pochvalu za svůj výkon.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 13. června 2017 16:22
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

G82


Charlie, okrajovo Benji

13.9., Pondelok



Mám pocit, že si konečne do hlavy dokážem vypáliť obrázok letiacej sovy, keď sa triedou ozve hlasné buchnutie. Mierne mnou mykne a otočím sa k pôvodcovi. Keď zbadám, že je to Benji, potichu sa zachechcem a venujem mu zubatý úškrn.
To znelo bolestivo. Bendžík je tuším unavený. Och, mal by si pred večerom v tom prípade pospať, lebo ak zase odkväcne v strede najlepšieho, už ho nenechám. Strčím ho pokojne pod studenú sprchu aby sa prebral.
Najskôr si predstavím, ako odpadnutého Benjamina ťahám do kúpeľne a dobre že na neho nehádžem kocky ľadu. Potom sa však Bendž v mojej hlave preberie a začne sa od zimy klepať, a vyhľadávať teplo, a ja som ako prvý tepelný zdroj...Myseľ znova utečená kdesi preč, ani sa nečudujem keď mi Charlie povie, že nič nevidí.
To bude aj moja vina, v mojej hlave je strašný bordel.
Odfrknem si pobavene. Asi môžem byť momentálne rada, že sa mi do mysle nevie dostať, keď si predstavujem...
Moment?
Postava v hmle?
Zamrkám pár krát a pomrvím sa. Nebola to síce hmla, bola to para, ale ak naozaj vidí to čo si ja predstavujem, tak je práve hosť pri pozeraní sprchujúceho sa Huntera a mňa ako sa popri ňom zalizujem.
To...je čudné. Akoby bol v nedobrovoľnej trojke.
Hormóny zafungujú pri tej myšlienke okamžite a než sa nazdám, do imaginárnej sprchy vojde aj Charlie, postaví sa pod prúd vody a pomaly si ním nechá zmáčať vlasy, z ktorých kvapky stekajú po ramenách a hrudi.
Ktovie aké telo skrýva pod tou uniformou. Stavím sa že má pevný zadok.
Pohľad uprený pred seba mám už úplne neprítomný a moja predstavivosť sa s tým vôbec nemazná. Pokračovala by som aj ďalej a pripojila tam aj seba, keby mi do uší nedoľahne Charlieho hlas a troch to nerozbije obraz, ktorý vidím.
Na metle? Čo by robili na metle v sprche? To je...to je divná predstava.
Imaginárny Benji aj Charlie naskočia v sprchách takí mokrí na metly a začnú sa tam naháňať, čo úplne rozbije celú atmosféru, a keď im obom ešte narastie dlhá blonďavá hriva...
Neudržím sa a vyprsknem do smiechu, takmer prepočujúc začiatok mena, ktoré Charlie spomenul. Až v tú ranu mi dopne, že si zo mňa vystrelil, tichý chichot sa ale už nedá zastaviť.
Čo..čo ti na to poviem. Upozornila...som ťa že tam...mám bordel.
Chechcem sa ďalej, keďže si práve dosť naživo vybavujem, ako sa im hongajú na metlách rodinné poklady.
Pre Merlinove gule, neviem či to definitívne nechcem vidieť naživo alebo či o taký pohľad nechcem prísť.
Na jeho vysvetlenie, že si to celé vymyslel, mávnem ľahkovážne rukou a zotriem si jednu slzu smiechu spod oka.
Vrátiť? Máš čo skrývať v tej tvojej peknej hlave?
Dobromyseľne ho zľahka frnknem do spánku, keď máme k sebe natočené tváre. Postupne sa upokojím a prestane ma natriasať od smiechu, a tak sa znova usadím s hlavou opretou o jeho a odovzdám mu doštičku.

Neviem či je to tým, že na živého človeka, ktorého za sebou cítim sa mi sústredí lepšie ako na nejaký obrázok v mojej ruke, no mám pocit, že táto časť úlohy mi ide lepšie. Pár minút sa síce ešte neviem zbaviť sprchovej scény, no potom začnem viac vnímať teplo tela za mnou či ľahké nadvihovanie ramien ako Charlie dýcha. Nevedomky zladím dych s tým jeho a ešte viac cítim, kde všade sa ma jeho hlava a ramená dotýkajú, v hlave si živo vybavujúc jeho tvár. Úplne ma to pohltí. Sústredím sa na jeho oči a čelo, akoby som chcela vidieť cez ne, podvedome privriem svoje oči a v tme za viečkami sa mi zrazu mihne nejaká postava. Zvraštím čelo ako sa znova sústredím, no celá sa rozmaže, a začne sa zväčšovať, a čosi...čosi jej trčí...Sú to krídla?
Postava sa prestane hýbať, a akoby spod vody, ktorá sa hmýri, sa mi pomaly v hlave zjaví vznešene vyzerajúci hipogryf. neviem príliš rozoznať, kde a ako má nohy, ale zobák, krídla a čosi čo vyzerá ako perá ma nenechá na pochybách. Práve sa snažím zaostriť na tie nohy, keď zrazu hipogryf zmizne a dosť živo sa na mňa v mysli vrhne akási zubatá obluda. Prudko otvorím oči a žmurknem, zaostriac na triedu.
Pána, buď má na ten doske Hipogryfa a sníva o nejakých malých zúrivých škriatkoch, alebo opačne.
V jednom či druhom prípade som mala pocit, že sa mi to podarilo. S mojou rozháranou mysľou som si v duchu zatlieskala aj za takýto úspech.
Okej, buď tam máš takého bledého hipogryfa s krídlami, alebo niečo zúrivé malé škaredé a zubaté.
Trafila som?

Otočím hlavu k nemu s nedočkavým pohľadom.





 
Daniel Fletcher - 13. června 2017 15:08
61894639_429306564517434_5059874900966113280_n8464.png

G82 - nitrozpyt a nitroobrana
Angela
- 13. září



Angela to tedy nakonec zkusí znovu. Tedy, alespoň řekla, že se o to pokusí. Více jsem se tedy na židli uvelebil, aby se mi lépe soustředilo na její mysl, i když jsem si nebyl moc jistý, jestli se mi tam chce po tom všem ještě vracet. Nechci znovu vidět tvář Jackie. Už nikdy víc.
Měl jsem někde zahrabanou společnou fotku, ještě s Ryanem, Erikou a Kenjim, kdy nás fotil Thomas těsně po famfrpálovém zápasu. Jackie tam vypadala šťastně, protože nebelvírští zrovna vyhráli. Tu fotku jsem uložil na dno kufru a odmítal se na ni někdy znovu podívat.

Zavřu tedy na oči a trochu se zamračím, což dělám nevědomky vždy, když usilovně přemýšlím nebo si snažím na něco vzpomenout. Obraz v mé mysli byl nejdřív rozmazaný a nejasný, pořád sebou škubal, ale nakonec se ustálil a já mohl zcela jasně vidět obraz sovy.
,,Hnědobílá sova, která letí a v zobáku má.." odmlčím se a snažím se uklidnit chvějivý obraz sovy, abych pořádně viděl na to, co drží v zobáku. ,,Dopis s Bradavickou pečetí!" vyhrkl jsem nadšeně a otočil se na Angelu, jestli je to dobře.
Jakmile mi to odkývala, připadal jsem si neskutečně chytře. Naprostý nitrozpytec. Zatím se mi ta hodina líbila. Tady to totiž vypadalo, že bych nemusel provést nějaký další průser. I tak jsem se raději zběžně podíval na Helen.

Když přijde pokyn, abychom se vystřídali, vezmu si od Angely destičku a obrátím ji. Obrázek sovy se změnil na obraz hippogryfa s roztaženými křídly. Snažil jsem si ho v mysli co nejvíce zapamtovat, aby ho mohla vidět jasně. ,,Můžeš."
Hypnotizoval jsem destičku v rukách a snažil se vrýt ten obrázek do mysli, ale myšlenky mi občas utíkaly k výbuchu z předešlé hodiny..
 
Deirdre Airimoy - 12. června 2017 23:27
dd4714.jpg

G82


Diana, Alastor

Pondělí 13. září



Diana se zdá zajímavějším partnerem než kdy byl Felix. Spolupracuje, na poměry nebelvírských má i společný náhled na věc jako já. Nebelvířany sice pořád nenávidím, ale zábava s nimi je. Narozdíl od těch ostatních. Jestlipak je takový i její bratr, když jsou to dvojčata? Všimla jsem si, jak po ní neustále pokukuje. Bojí se snad, že mu sestřičku otrávím? To těžko. Jed bych plýtvala jen na někoho výjimečného jako je třeba Marie nebo Reece. Sladce se na Thomase usměju a vrátím mu upřený pohled, zatímco cumlám karamelku. Pokud by u sebe někdo měl otrávené karamelky, pak by to byl William. Ne já. To on bezdůvodně napadal lidi na veřejnosti. Bylo by mu to podobné. Myšlenky se mi na chvilku přenesly k Viktorovi, kterého jsem vypustila ven. Byla jsem si jistá, že se po vyučování vrátí. Měla jsem s ním své plány.

Se zaujetím poslouchám její vyprávění o tom jejich dvojčecím vztahu. Nope. To rozhodně já a Nik nejsme. Spíš... "Páni, to je fakt hustý. Dost mi to připomíná mě a Cayluse... Samozřejmě jen v některých věcech. Ale za ty roky, co tu studujeme, se z něj stal prakticky můj bratr... Občas se taky takhle doplňujeme. Je to fakt děsivý, když se nad tím pořádně zamyslíš, co?" Zívnu a protáhnu se. Spokojeně se usměju a spiklenecky na ni mrknu zpět. Alastora se stoprocentně zeptám. Pak se náš rozhovor stočí k Marii. Pokrčím rameny a rozpustile se usměju.
"Proč si neužít, když to jde. Život je moc krátký na to, abych nic nezažila. Neslyšelas ty drby z minulého týdne? Někdo mě viděl se líbat s Kjeldovou... taková blbost! Nicméně je dost možný, že si Marie pustila pusu na špacír před Ryanem nebo někým podobným a rozneslo se to... Nebo nás někdo viděl... v týhle škole by mě to ani nepřekvapovalo. Jen zaměnili Marušku za Runu." Drby měly zázračnou moc. Občas skvěle pobavily, třeba když spárovali Marii s Calvínem. Stačilo si jen vzpomenout na Calvínův kyselý ksicht při snídani, kdy si k nám milá Marie přisedla. Nejlepší den v mém životě. "Nebo to, že mám transgenderní sestru... Divím se, že k tomu nikdo nepřidal to, že s ním rovnou i spím, když se mi tak krásně vyznal... ti Havraspárští jsou fakt neuvěřitelní! Vypadají jako super šprtové a pak dělají tohle...
věřila bys tomu?"
Přešla jsem opět do důvěrného šepotu. Nechtěla jsem, aby tohle slyšel Al. O Tristanově kresbě neměl ani potuchy.

První pokus se soustředěním nám nevyšel. Tak ať. Koho to vlastně zajímá? "To neva, koho by to...
nerozladilo. Jedem znova, času máme dost."
Opět zavřu oči a představuji si sovu na kupě. Rty se mi stáhnou do úsměvu, když Diana trhaně popíše, co vidí. No hurá!
"Správně! Trefila ses," zazubím se na ni a otočím se, abychom si mohly plácnout rukama. "Je ale dost těžký nepřemejšlet o něčem jiným... Asi za to, že mi to vůbec jde, může Santeri. Chodila jsem k němu na tu jeho mentální přípravu a bylo to docela fajn..."
Se zájmem otočím hlavu k Sin a Alovi a sleduji jejich počin. Netuším přesně, co si Sin představovala, ale s její averzí k dlouhovlasáčům a koňským oháňkám si to můžu domyslet.
"Dlouhý vlasy jsou super! Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli bych ti nemohla zastřihnout konečky, co na to říkáš?" Usměju se na Ala jako nevinný andílek. "Přece nechceš, aby se ti moc roztřepily..."
 
Ogata Kenji - 12. června 2017 21:51
kenji306.jpg

Pondělí 13. září



Skleníky >> Kolej >> G82



Převážně Barbara + zbytek označených



Hodina bylinkářství byla jedna velká katastrofa, kterou bych nejraději s okamžitou platností vymazal z paměti. Když už jsem si myslel, že nic horšího než můj výbuch nepřijde, ozvaly se z různých koutů stolu další tři rány. První dvě se od sebe nijak zvlášť nelišily, kdežto ta třetí byla jako samotná apokalypsa. O to horší bylo zjištění, že za tuhle pohromu mohl můj nejlepší kamarád, kterému se ke všemu podařilo zranit Helen. Celý ten výjev jsem sledoval se zatajeným dechem, neschopen ze sebe vypravit kloudné slovo, což se bohužel nezměnilo ani po skončení hodiny. Má výřečnost se kamsi poděla a já se zmohl jen na krátké rozloučení s Maureen, která měla viditelně naspěch a ze skleníků vystřelila jako raketa.
I ostatní spolužáci se kamsi rozutekli. Někteří na ošetřovnu, jiní na oběd a další na kolej. Mít hlad, určitě bych následoval většinu do hlavní síně, jenže na jídlo jsem tentokrát neměl ani pomyšlení. A tak jsem zbylý čas trávil posedáváním (a částečně i poleháváním) ve společenské místnosti, kde se mi dostalo potřebného klidu pro přemýšlení a odpočinek, který jsem po náročném ránu opravdu uvítal. Mám rád legraci a dobrodružství, ale není žádná sranda, když bojujete o život s ďasovci a o hodinu později málem explodujete ve skleníku. Ke všemu hodina skončila dřív, než jsme s Maureen stihli dodělat extrakt, tudíž se mi v jedné minutě rozplynul sen o rozmnožování mazlíčků a také o kluběnčí farmě, na které jsem plánoval zbohatnout. Aneb když se to sere, tak pořádně.
Pět minut před začátkem hodiny odlepím zadek od sedačky a odejdu z koleje pryč, přímo do učebny G82. Schody se se mnou překvapivě ani jednou nepřemístí, tudíž jsem na místě určení včas, což je zrovna u někoho, jako jsem já dosti neobvyklé. „Ach jo, už zase?“ Nevěřícně zakroutím hlavou nad zasedacím pořádkem, který je napsaný na tabuli. Doufal jsem, že si alespoň teď budeme moci vybrat dvojice podle vlastního uvážení, jenže to nám není dopřáno. Místo toho abych seděl s některým ze svých přátel, sedím s Barbarou ze Zmijozelu. Ne, že bych proti ní snad něco měl, ale představoval jsem si někoho kapánek… živějšího. S povzdechem zapluji ke svému stolu a usadím se vedle slečny ledovky. „Konnichiwa.“ pozdravím jí, přičemž se krátce rozhlédnu po třídě. Pobaví mě, když vidím Daniela, který má podobně nemluvnou spolusedící, jako já. Asi máme dneska štěstí.
Jako druhý v pořadí mě rozesměje Ryan a jeho reakce na učitelčinu Sušenku. Co si budeme nalhávat, náš kamarád je snad ještě větší hysterka než holka, která právě uviděla na stěně Caylusova pavouka. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak jeho chování celkem chápu. Ani my nesmíme mít při hodinách mazlíčky, pokud k tomu nejsme vyzváni, tudíž nechápu, proč by měla být učitelka výjimkou. Kočky mi nikdy nevadily, jenže s tímhle zvířetem nebylo něco v pořádku. Je to vůbec kočka? Není to spíš převlečený ďábel, nebo tak něco? Párkrát jsem jí potkal na chodbě a musím uznat, že moc přátelské setkání to nebylo. Vlastně se ani Ryanovi nedivím, že jí nemá rád. Tohle zvíře musí být protivný i samo sobě.
„To jsou všechny kočky takovýhle?“ Úkosem pohlédnu na Barbaru. Pokud vím, tak kočku měla, i když těžko říct, jestli je moudré se ptát na tohle zrovna někoho, kdo má své zvíře raději než lidi. „Pustíme se do práce?“ Navrhnu a ukážu na destičku s obrázkem. Jakmile mi dá Barbara kladnou odpověď a sedneme si k sobě zády, zavřu oči a začnu se soustředit. Zprvu se neděje nic, kdežto pak se mi přímo před očima objeví malá okřídlená kulička. Letí vzduchem a třepotá křidélky. Vidím jí velmi jasně a zřetelně. (8) „To je Zlatonka v pohybu, že ano?“ vyslovím nahlas svou domněnku, vyčkávajíc pochvalu, nebo minimálně souhlas.
„Každopádně, jsi na řadě.“ Pousměju se a vezmu do rukou tabulku. Než si jí však stačím pořádně prohlédnout, přiřítí se zadýchaná Cho. A není sama. Hned za ní přilétává otevřenými dveřmi čísi sova. Chvíli zmateně krouží kolem, jakoby někoho hledala, jenže pak zaprská učitelčina Sušenka a chudáka sovu vyděsí tak, že jí vypadne ze zobáku psaní. To skončí v Ryanově klíně. „Nechodí pošta ráno o snídani?“ podivím se. To už se ale ozývá Acai.
„Máš celkem dobrou paměť.“ Poznamenám, když poznává sovu Christiny. Já sám si pamatoval jen svojí a to jedině proto, že byla jedna z nejmenších. Neměl jsem ponětí, jak vypadají sovy ostatních z Nebelvíru, natož někoho ze Zmijozelu. Ale budiž. Někdo má talent na průsery a někdo zase na ptáky. Možná si Acai pamatuje i to, ve kterém výklenku která sova bydlí, což určitě není na škodu, zvlášť když nutně potřebujete najít tu svou. Samotného by mě zajímalo, kde přesně si Shiro udělala bejvák, i když mám takový pocit, že se nebude moc lišit od těch ostatních. Posraný byly všechny stejně.
Ale dost už bylo sov, měl bych se soustředit na hodinu! „Gomenasai, jenom jsem se trochu zamyslel.“ Omluvně se na Barbaru usměju, otočím se k ní zády a vezmu do ruky obrázek, na kterém je… SOVA! Bože, co to má být? Ptáci všude kam se podívám… Snaží se mi tím snad někdo něco naznačit?!
 
Diana Gabriela Black - 12. června 2017 18:33
217783139.jpg

Učebna G82

Deirdre

Pondělí 13. září


„Přesně tak,“ přitakám k Deirdřiným stížnostem ohledně nedostatku prostoru k tomu se najíst. „V čem je problém? Když mám hlad, tak to mám během hodiny trpět hlady? Vo co de? Dyť tím jeden nikomu nepřekáží, a navíc po jídle je člověk spokojen a pracuje líp.“ Hrozné toto! To není jako doma, kde je pořád plná lednička, špajz, sklep a různé misky, které jsou snad v každé místnosti. Mamka je prostě super a myslí na nás, když se zastavíme doma. Vždycky udělá obrovský zásoby a do každý místnosti dá misku nebo košík s něčím dobrým k snědku, abychom nemuseli chodit až do kuchyně. Kdo se tam má trmácet, když si pěkně hoví v křesílku nebo na gaučíku.

Chvilku mi trvá než si vzpomenu, ale nakonec se kolečka v hlavě roztočí a zapadnou na místo. Neubráním se smíchu, když mi povídá o tom, jak zrekvírovala nechráněné karamelky. „Ty seš teda pěkný číslo, když takhle kradeš cukrovinky. Dobře mu tak. Nemá takovou dobrotu nechávat jen tak bez dozoru.“

Zasměju se společně s Deirdre, když mi vysvětluje proč mi sebrala mandarinky z náručí. „V pohodě,“ mávnu nad tím rukou, „já tohle dělám bráchovi v jednom kuse, protože on má určitě vždycky ty lepší kusy.“

„Jestli začneš psát petici, můžeš se mnou počítat,“ nadšeně přitakám k jejímu návrhu na otvírání Velké síně i o přestávkách.

„Docela jsme si zvykli. Někdy se tím bavím a využívám to, abych si z někoho trochu vystřelila. Brácha je na to sice trošičku háklivější, ale vzájemně si dodáváme podporu,“ vysvětlím trochu záležitost ohledně drbů. „Málokdo ten náš blízký vztah chápe. I máma se nad tím někdy podivuje. Od malička jsme spolu. Známe se jako nikdo, víme jak se navzájem vytočit, ale i jak jeden druhého rozveselit. Někdy mi to přijde, jako bychom byly vzájemně propojení, protože nám stačí pohled abychom věděli, co si ten druhý myslí,“ rozpovídám se.

„Přesně tak,“ přitakám ke zhodnocení Cass, „stačí jen vytrvat a najít ty správné spouštěče. Díky za nabídku! Když se Cass nenechá dobrovolně udolat, tak ji patrně využiju,“ věnuji Deirdre další spiklenecké mrknutí.

Se zaujetím poslouchám Deidřino malé dobrodružství s Marií. „Ty jedno zvíře! Se nezdáš,“ přátelsky do spolužačky šťouchnu. „To se dělá? Takhle kazit nevinné křesťanské dívky,“ řeknu na oko vážně, ale výraz mi vydrží jen chvilku, protože jakmile to dořeknu začnou mi cukat koutky, a nakonec se musím usmát.

No, nic musíme zpět do práce. „Tse,“ s přehnaně hranou uražeností a úsměvem pohodím hlavou, když na mě vyplázne jazyk „Já zase neručím za to co uvidím,“ varuji Deirdre, která mi nasadila brouka do hlavy. „Tak jo! Soustřeď se! Soustřeď se,“ snažím se koncentrovat, ale moc mi to nejde protože mi myšlenky odbíhají úplně jinam než k mozkovým vlnám, které mi posílá kolegyně. „Hmm... kdo by kdy řekl, že by Marie byla na takové věci. Ach, ty na první pohled nevinné a slušné křesťanské dívky... Mohla bych se o ní zmínit před bráchou... Chudáka Marii bych rozebrala až bych jí pokládala záludné otázky a zkoušela jestli si břášku vůbec zaslouží,“ zachichotám se nad tou představou. To jsem ale poněkud odbočila.

„Promiň,“ omluvím se polužačce přes rameno, „trochu si mě tím povídám o Marii rozhodila,“ řeknu s úsměvem. „Zkusím to ještě jednou a naposledy. Teď se budu opravdu soustředit.“ Zavřu oči, zhluboka se několikrát nadechnu a snažím se vyčistit hlavu, abych se soustředila jen a jen na zadaný úkol (5).

„OU YES! Jsem prostě dobrá,“ zaraduji se v duchu a musím se pochválit, protože nikdo jiný to neudělá. V mysli uvidím konečně obrázek, na který se Deirdre dívá. Jeho okraje jsou rozmazané. Celý výjev je trochu zastřený a zvlněný... jako by se nacházel na vodní hladině. Obraz není zcela jasný a nevidím všechny detaily. „Je tam nějaká hromada,“ řeknu a soustředím se, „nepoznám čeho, ale na vrchu je nějaký ptáček,“ soustředím se ještě víc, abych byla schopná, „hmmm,“ zamručím zadumaně, „řekla bych, že je to malá bílá sovička.“

„Tak co? Viděla jsem správně,“ zeptám se Deirdre přes rameno.

 
lady Christina De Spontin - 12. června 2017 18:14
234723.jpg

Nitrozpyt a nitrobrana - G82

Patrick

13. září, Pondělí



„Spíš bych řekla zbytečného.“ Zabručím si pod vousy, když se mi Patrick snaží zvednout náladu tím, že mi chválí sovu. Víc mimo být nemůže. „Je útočná a zbytečně tvrdohlavá. Kdyby to nebylo nezbytně nutné, tak bych ji dávno prodala.“ nikdy jsem se netajila tím, že nemám ráda zvířata. Vyhýbám se jim, pokud můžu. Do teď si pamatuji, když jsem poprvé přišla na kolej a viděla tam tu sbírku všech možných potvor. Moje noční můra. „I tak je to do Belgie dálka a trvá to. Neumím si představit, že bych dopisy posílala mudlovskou poštou.“ Snad Richard zařídí to povolení od Snapa, abychom mohli na tu večeři do Prasinek. Když už nás Wolfram pozval, tak by byla škoda nejít. Což mi připomíná, že budu muset matce co nejdřív odepsat.
Naše průběžná konverzace mi nijak nepomáhá si vyčistit hlavu a soustředit se na obrázek. A to už nemluvím o tom, jak strašně jsem nervózní ze svého dopisu. Nepochybuji, že mi Ryan dopis dá, ale není mi příjemné, že ho má v rukou zrovna on. Jediná osoba, která vymyslí i nemyslitelné, aby na sebe upozornila. Dělá mi starost i obsah psaní. Co by mohlo tak spěchat? Nějaké potíže? Nebo dobré zprávy? Ať tak nebo onak, rozhodně to nebude nic, co by měli vidět cizí oči. Snažím se dostat své pocity pod kontrolu. Zvládnout dělat několik věcí najednou je ženská přednost, tohle zvládnu. Patrick se mi vrtá v hlavě, nepotřebuje vědět všechno. Naskočí mi husí kůže, když se o mě otře v gestu, které mě má nejspíš ukonejšit. Spíš mě rozhodí.
„Myslím, že v tomhle se budeme rozcházet.“ Aniž bych otevřela oči, narovnám se, abych mezi námi vytvořila dostatečný prostor a unikla tak fyzickému kontaktu. Nevím, jestli vypadám tak přístupně, že se mu zdá v pořádku se ke mně chovat tak familiárně. Toleruji to Regině a Deirdre, možná Richardovi, ale to je všechno. Nicméně nahlas to nekomentuji. Sice šlápl vedle, ale pořád se snažil mi zvednout náladu a uklidnit mě. Myslel to dobře, i když jsem se o jeho účast vůbec neprosila. „Ty prkotiny jsou součástí života. Považuji je za důležité.“ Vydechnu už o poznání klidněji. Jeho rozptylování nakonec dosahuje jistého efektu. Natočím hlavu k němu a ztiším hlas tak, aby moje slova slyšely jen jeho uši. „Uřknutí není špatný nápad. Spoléhám na tebe.“ Pousměji se. Jednou se nabídl. Proč to říkat nahlas, pokud by to nemyslel vážně, že?
S nově získaným klidem a soustředěním konečně dokáži svou pozornost koncentrovat pouze na obrázek. Zvýrazňuji všechny drobné detaily, abych to Patrickovi co nejvíc usnadnila. Není to tedy má chyba, když to ani tentokrát nevyjde.
„To je v pořádku. Není za co se omlouvat. Ne vždycky se daří.“ Smířeně nad tím pokrčím rameny. Odložím destičku a posadím se normálně. „Třeba budeme mít příště víc štěstí. Po všech těch událostech z rána se těžko soustředí. Určitě nebudeme jediní.“ ignoruji fakt, že mi neříká celým jménem, ale pro praktické využití si ho zkrátil. Jistě, nebyl první ani poslední, ale stále se mi nelíbí, když mi někdo komolí jméno. Bylo mi dáno, aby se používalo, ne aby se upravovalo. Když někdo řekne Chris, tak nevím, jestli oslovují mě nebo Dragona.
Pohodím hlavou, abych ze zorného pole dostala své vlasy. Už je mám zbytečně dlouhé. Asi řeknu Dee, aby mi je zkrátila všechny. Ne jen tu ofinu. Upřu pozornost na Patricka a pozorně si ho prohlédnu.
Patricku… já vím, že mi do toho nic není, ale nepřemýšlel si o tom, že by sis nechal zkrátit vlasy? Gentleman by nikdy neměl mít vlasy delší, než kam sahá jeho límeček. Nikdy by neměly překrývat uši nebo padat do očí. Navíc máš hnědé obočí… co zkusit hnědou barvu? A strniště?“ zamyšleně nakloním hlavu na stranu, jak se snažím si ho představit se změnami, které mě napadají. „Jsem si jistá, že bys vypadal dobře. Hlavně starší a mužnější. Blond vlasy zjemňují. Speciálně ty dlouhé.“ Povzbudivě se na něj pousměji. Nechci mu říkat, že vypadá jako třináctiletá dívka, ale určitě by mu to slušelo.
 
Alastor Krimmer - 12. června 2017 16:04
al1932.jpg

Učebna G82

Sinestra

Pondělí 13.9.



„Nevadí. Můžeš to zkusit znova, jestli chceš,“ pronesu, avšak Sin chce zjevně probírat něco úplně jiného. Docela mě těmi otázkami zarazila. Nevěděl jsem, do jaké míry to myslí upřímně anebo si ze mě dělá legraci. Za ten týden jsem zvládl prakticky vypozorovat, že většina zmijozelských jsou mistři v přetvářce a baví se tím, že dokonalou upřímností vymýšlí fórky jeden na druhého nebo ještě častěji na lidi z jiné koleje. Tak si člověk zkrátka nemůže být jistý, zdali to Sinestra myslí vážně nebo ne.

Rozhodnu se předpokládat, že to myslí upřímně. Alespoň na venek, abych jí neurazil.
„Jde spíš o Dee. Vím, že vás má ráda a tak jí nechci odpírat čas, který s vámi tráví. Na druhou stranu jsem poslední dobou zanedbával své kamarády, tak to chci trochu uvést v rovnováhu.
A jestli bude příležitost, rád se seznámím s ostatními. S Caylusem jsem se už trochu bavil, fajn kluk.“

Už už chci něco pronést o Christině, ale raději svá slova polknu. Nepřijde mi, že jsem jí zrovna dvakrát padl do oka, ale kdo ví. Nejsem ten typ, co moc dává na první pohled a vzhledem k tomu, jak probíhalo mé seznámení s Dee, nedivil bych se, že to má svůj vliv.

Na příkaz profesorky předám Sinestře kartičku. Zavzpomínám na teorii nitrozpytectví. Vzhledem k mé povaze mám raději spíš druhou stranu mince, avšak i tak shledávám tuto oblast čar a kouzel velice zajímavou. Doopravdy jsem se nemohl dočkat, až si to vyzkouším.
Když Sinestra řekne, že mohu, zavřu oči a soustředím se přímo na ní. Před očima se mi začne zjevovat obraz (5). Je to sice mlhavé a trhavé, i tak poznám sám sebe a nějakého kluka, co vypadá... to snad ne. Musím uznat, že to sice není úplně ono, ale asi vím, co si Sin představovala a na kartičce to rozhodně nebylo.

Následně se usměji a otočím se na ní.
„Dobře, dobře. Ale dlouhé vlasy jsou součástí mojí víry, jinak to nejde.“
 
Thomas Alexandr Black - 12. června 2017 16:00
thomas14874.jpg

Učebna G82

Acai.

Pondělí 13.9.



Něco na tom, co Acai řekla o té potvoře Sušence, nebo jak se to jmenuje, se zdá býti velice uvěřitelné. Samozřejmě to nezanechám bez komentáře.
„Že jo! A jak já nesnáším kočky, tak tyhle dvě jsou možná důvod.“

Pohled mi sklouzne na Didý. Nejsem si zprvu jistý, jak Zmiji rozdýchá, ale po chvilce se evidentně dali do tichého hovoru. Dokonce... co to je? Ty si bereš od Deidre karamelku? Vždyť bude otrávená!!! Ne, dobře, to by bylo asi moc i na zmijozelské. Navíc, možná jsem se v zmýlil. Mají se k sobě fakt dobře. Takže nakonec sestra nebalí Šprta, ale Zmiji. No, tak tohle je přesně ta partie, kterou bych jí asi tak úplně neschvaloval.

Když mi Acai vysvětli onu spojitost mezi tím, co jsem měl vidět a co jsem ve skutečnosti viděl, vyprsknu smíchy. V tu chvíli mi je upřímně jedno, že jsem na hodině, ale chvilku na to smích utnu.
„Promiňte, paní profesorko,“ omluvím se, ale stále mi cukají koutky.

Posečkám, než se profesorka začne věnovat dalším lidem a poté opět šeptem promluvím.
„Ty jsi číslo, víš to?
Pojď, zkusíme to ještě párkrát, v rámci tréninku. Jen tentokrát žádný nahatý chlapy prosím tě. Neměla jsi někdy něco s nějakou slečnou? Já jen abych z toho taky něco měl.“

Pokud bude Acai souhlasit, budeme zkoušet její klidnou mysl a opravdové čtení z mysli, dokud nás profesorka nevyzve k záměně.

Vezmu si kartičku do ruky a sleduji, jak se obrázek změní hned poté, co profesorka mávne hůlkou.
Vyčistím si hlavu. Poté, co jsem viděl u Acai se soustředím doopravdy. Klidná mysl. Jako když letím na koštěti. Jako by ze mě všechno padlo. Opět se podívám na obrázek a zapamatuji si ho.
„Můžeš,“ pronesu a zavřu oči. Klid jako na koštěti. Chvíli před sebou možná k jejímu zmatení vidím špičku koštěte, ale to plyne jen z mé relaxační metody. Následně se plně soustředím jen na svůj obrázek (hipogryf) a snažím se Acai co nejvíce zpřístupnit povrch mé mysli.
 
Sinestra Ewing - 12. června 2017 15:35
siniv9204.jpg

Učebna G82

Alastor

Pondělí, 13. září



,,Zvláštní. Vůbec nic nevidím." Zamumlám s naoko hraným zklamaným tónem, když se stále nepokouším dostat do jeho mysli. Netuším, co bych tam viděla a ani nad tím nechci přemýšlet.
Otočím se k němu a vyčaruji na tváři omluvný úsměv. ,,Promiň, určitě jsi se snažil." Uculím se a zkoumavě si ho prohlédnu. Nakonec se rozhodnu začít krátký rozhovor: ,,Chystáš se k nám ke stolu sedat častěji? Určitě by sis měl příště sednout vedle Wolframa. Co tak vím, rád si povídá s havraspárskými a ty mu připadáš sympatický." Podepřu si bradu rukou a zářivě se na něj usmívám. ,,Myslím, že se mi teď ve společence zmínil o tom, že by si s tebou rád zahrál šachy." Bude nepochybně nadšený.
Mluvím tiše, abych nerušila ostatní a neupozornila na sebe profesorku nebo tu hnusnou kočku.
,,Dee s tebou vypadá spokojeně, určitě by chtěla, aby ses více seznámil s jejími přáteli. S Richardem, Caylusem - určitě i Christina by ráda poznala nového přítele své kamarádky." Dál pokračuji v cenných radách.

Z povídání mne vyruší otevření dveří a pozdní příchod Cho. Nijak si toho víc nevšímám, pouze zaznamenám, že do místnosti vlítla i nějaká sova. Můj Oscar to nebyl, takže jsem tomu více nevěnovala pozornost. Nebo alespoň do doby, než Sušenka nezasyčela a sova neupustila dopis na Ryana. Hnusná kočka. Asi přestanu Ayshu pár týdnů krmit a pak ji vypustím do chodeb.

Znovu se k Alovi otočím zády a vezmu si destičku do rukou tentokrát já. Znuděně vydechnu nad útrpnou nudou v této hodině. Alespoň se netopíme, buď ráda. Napomenu se v duchu a důkladně si obrázek pohlédnu. Hloubavě pozvednu obočí. To kreslil ten Polák? Vypadalo to jako modrá, okřídlená Aysha se zobákem. Co kdybych tuto hodinu Alastorovi trochu zpříjemnila? Jistě je dnešními událostmi taky poznamenaný a nějaké rozptýlení by zaručeně uvítal. Samou škodolibostí mi zacukají koutky úst a já se nedočkavě přes rameno na Alastora ohlédnu. ,,Fajn, můžeš."
Snažím se v mysli co nejvíce vybavit postavu samotného Alastora, jak sedí přikurtovaný k židli a za ním stojím já - v andělských křídlech, svatozáří a s obrovskými kadeřnickými nůžkami v ruce. V dalším obraze může vidět sám sebe na krátko, ale já už nedržím nůžky, ale holicí strojek.

Po chvilce se na něj však otočím. ,,Promiň. Nějak se dnes nedokážu pořádně soustředit. Viděl jsi něco?" S nevinným uculením nakloním hlavu na stranu.
 
 
770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.87183690071106 sekund

na začátek stránky