| |||
Ošetřovna – Nebelvírská kolej: Pokoj13. září, pondělí odpoledne madam Pomfreyová, Kayla, poté Marie Trvalo to jen chvilku, kdy se přede mnou objevila madam Pomfreyová. „Dobré odpoledne,“ pozdravila jsem ji. „Při tělocviku mě kousnul ďasovec,“ vysvětlila jsem. Zdravotnice nebyla hloupá, takže si určitě pamatovala, že tělocvik jsme měli ráno, protože hned poté se tu nahromadilo víc mých spolužáků. |
| |||
Pondělí 13. záříUčebna 2E >> Směr kolejPřevážně Ryan a DanielSnaha propašovat k Ryanovi mé japonské poznámky se tak trochu míjí účinkem. Sešit sice dostane, ale jen co spatří, pro něj nesmyslnou, várku znaků, vrátí mi ho se slovy „Seš blbej.“ zpátky. Pobaveně se zazubím. „Ale ale, snad by ses neurazil.“ Dloubnu do něj loktem a se zájmem si prohlédnu počínání zbytku třídy. Vyvádění Ewingové kvůli křížku mě ani zdaleka nezaujme tak, jako hlasitější slovní přestřelka Rebeccy a Nebelvírských dvojčat. Můj usměvavý výraz je v tu ránu vystřídán pochybovačným zamračením. Rebeccy arogantní chování je v tuhle chvíli dost mimo mísu, nehledě na to, že takový panovačný výstup bych očekával spíše od Zmijozelských, nežli od holky, která působila vždycky jako nekonfliktní sympaťačka. „Aigoo, to je ale protiva.“ syknu směrem k Danovi, u kterého mám na rozdíl od Ryana jistotu, že mě bude poslouchat a nebude místo toho slintat nad zmijozelskou hadicí. Tímhle tempem mu budeme leda tak na konci hodiny stírat sliny z lavice a to kdo ví, jestli to zůstane jen u nich. Bože můj. „Tobě z ní co nevidět vypadnou oči, čoveče.“ Poznamenám suše, vezmu látku, kterou mi dává a pošlu jí dál, přesně jak si přeje. Když si odmyslím, že je to pro Ewingovou, tak ta pizza se mu celkem povedla. Není to kdovíjak mistrovský dílo, ale v porovnání s tím, co za prasečiny běžně tvoří je tohle docela ucházející. Nebo mi to tak možná připadá proto, že mám hlad. Od oběda už nějaká ta hodina totiž uběhla. Z myšlenek na jídlo mě probere až druhé kouzlo, které si máme zkusit. „Moment, cože?“ Poněkud zmateně pohlédnu na Dana, který se ke mně sáčkuje do dvojice. Nedával jsem pozor, tudíž jsem místo skutečného znění zaklínadla slyšel jen jakési Carpe Rectum nebo Erectum, což nedávalo ani v jednom případě smysl. „To sem teda chtěl, ty kazišuku.“ zamručím ke kamarádovi značně nevraživě. Skutečně jsem měl v plánu jít za Coraline a požádat jí, zda-li se mnou nechce být ve dvojici, na druhou stranu kdo ví, jak by se na to tvářila. Možná raději budu s Danielem, než abych riskoval odmítnutí. „Opovaž se na mě šahat, už takhle vypadáme teple.“ Varuju Dana se zvednutým ukazovákem, to už mu ale z hůlky vystřeluje lano, které mi omotává kolem pasu. Nebudu lhát, působí to celkem divně. Taky se mi, nevím proč, vybaví scéna z jedné tentacle porn mangy. „Ježiši, tohle je totálně úchy...“ Nedořeknu, jelikož jsem odmrštěn ke zdi, do které plnou parou narazím. „lný...“ zaskučím poslední tři písmena z nevyřčeného slova a s námahou se vydrápu zpátky na nohy. „Ty seš takovej kokos, to svět neviděl.“ Vyčtu Danovi jeho nerozvážnost a probodnu ho pohledem. Ihned nato se ale rozesměju. Nikdy jsem se neuměl zlobit dlouho a i když náraz do zdi bolel, nejsem žádná bábovka, která by tu začala fňukat. Od toho tu máme jiné lidi. „Víc opatrnosti by pro příště neuškodilo.“ Poučím ho rádoby káravě, načež stočím pohled zpátky k profesorovi. Ten začne vykládat o snech a krátce na to už valná většina zkouší kouzlo, které jejich vlastní sny zobrazuje v zajímavě vypadající bublině. Sny některých mě vůbec nepřekvapí, zato u někoho je to spíš na vymixování očí. Ne, fakt jsem nechtěl vidět nahého Wittelsbacha a hořícího Reece, který ho zezadu nakládá, stejně tak starou Pomfreyovou v lechtivém prádélku. Za co pane bože, za co! Airimoyová je vážně strašný prase! Co mě však pobaví je Ryanův sen, ze kterého musí být rudý nejspíš až na prdeli. Jenže pak přijde sen Daniela... Začátek mě rozesměje skoro k slzám, kdežto ze závěru se div nezadusím. Po tomhle si zaručeně budou všichni myslet, že jsme jak teplý bratři. „To, že každej z nás je tak trochu hovado není nic novýho, ale tys to právě posunul na úplně novou úroveň. Teď se projevily tvoje skrytý choutky, Fletchere!“ Hodím po něm se smíchem brk společně s pergamenem. Je sice fakt, že mi tímhle snem totálně sebral vítr z plachet, ale nejsem blbej, abych z toho vyvozoval bůhví co. Lidem se zdají všelijaký blbosti a zrovna já jsem ten typ, který se tomu umí zasmát, mávne nad tím rukou a pak zase jede dál. Na základě jednoho snu přeci nejde z někoho udělat čokoše. Teda doufám. „Bože, to zas byla hodina tohlencto. Vůbec bych se nedivil, kdyby si taková Spontinová šla stěžovat k řediteli za pohoršování nezletilých.“ Pokud vím, některým z nás stále nebylo osmnáct. „Co teď? Chcete jít na pokoj, nebo do síně na svačinu? Něco bych možná zakousl.“ Zauvažuji nahlas, když s kamarády opouštím třídu „I když po tomhle bych to spíš viděl na pořádnýho panáka saké.“ |
| |||
Pondělí, 13. září Učebna 2E > pokoj > před hl. vchodem Wolf a ostatní zmijozelští a označení Letmo jsem pohlédla na Wolfa, který se usazoval vedle mě a nemohla jsem se pro sebe neusmát. Bylo roztomilé jak se mě u Maureen s Angelou zastal. Z nějakého důvodu mě to těšilo a navíc - kdyby se takto zachoval i tenkrát na ošetřovně, ušetřil by si tím spoustu bolesti. Pohodlněji jsem se v lavici usadila a už jen na půl ucha poslouchala profesorův výklad k dalšímu kouzlu. Přehrávání snů samo o sobě nezní špatně, ale nevidím důvod, proč by se měl někdo chtít zpětně dívat na své sny. Většinou se lidem zdají naprosté hovadiny a já si nepamatuju, kdy naposledy se mi zdál nějaký smysluplný sen. Pochybuji, že by tomu tak někdy bylo. Poslední sen, který si vybavuju byla mluvící žirafa, která mě chtěla zabít. Nic, co by stálo o replay. ,,Není to trochu osobní? Já třeba vůbec nestojím o to vidět sny Isaaca s Reecem." Šeptnu směrem k Deirdre a podepřu si bradu rukou. Co když se někdo zúčastnit nechce? Určitě se spoustě lidem zdá o věcech, o kterých veřejně vůbec nemluví. Takto se vrtat do soukromí. Nebyla jsem tak úplně vedle, když jsem mluvila o zásahu do soukromí. Reginin sen toho byl důkazem. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Reg sní o něčem, jako je být součástí mužského těla. Téhle nálepky se už jen tak nezbaví. Další sny nebyly o nic lepší. Nazí spolužáci, mládeži nepřístupné scénky a nesmyslné scénáře. Dokud nepřišel na řadu sen Ryana, byla jsem celkem klidná. S podepřenou hlavou jsem napůl ospale sledovala promítání v bublinách a přemýšlela, jak dlouho ještě budeme přetahovat. Až vraždící Ryan mě přiměl věnovat jeho snu více pozornosti. To jsem nejspíš neměla dělat, protože následující pasáž nebylo nic, co by se mělo promítat v přeplněné učebně. Okamžitě od scénky uhnu pohledem a snažím se na sobě nedat znát ani kapku rozrušení. Těžko jsem mohla být na Ryana naštvaná, že se mu něco takového zdá, pravděpodobně jsem až příliš neodolatelná. Teoreticky ta dívka ve snu vlastně vůbec nejsem já, je to obraz toho, jak si mě Ryan představuje. Takhle velká prsa rozhodně nemám, Ryane. Ušklíbla jsem se v duchu. Deein sen mi taky náladu nezlepšil a když pak přišel na řadu Daniel, nebyla jsem schopná to ani dokoukat. Nevím, jestli jsem se víc styděla nebo byla naštvaná. O to trapnější bylo, že Wolfram byl hned vedle. Proboha, můžeme už jít? Jen co oznámil konec hodiny, sbalila jsem si věci, i Wolframovy psy a rychle zmizela z učebny. Tam si nás k mé smůle všechny odchytl Richard s dotazy ohledně Prasinek. Za ním dorazil i Nicolas. Odkývala jsem mu jeho dotaz a na ten Richardův jsem jen pokrčila rameny: ,,Mně je to jedno, klidně v pět." Odsouhlasila jsem mu to a pak už jen sledovala jeho záda. Chystala jsem se vyrazit za ním, ale Wolf se mezitím rozhodl vystrnadit Deirdre z naší malé hostiny. Věnuji mu nechápavý výraz a prosebně pohlédnu na Dee. Můj pohled úplně žadonil o její přítomnost v Prasinkách. Nic proti Helen, ale nedovedu si představit zůstat s ní jako jediná holka v přítomnosti Richarda. Z toho bych nespala ani já, ani ona. Takhle tam budu mít alespoň malé rozptýlení. ,,Dee má pravdu. Christina má určitě i jiné kamarádky, které tu s ní ochotně zůstanou." Vmísila jsem se do jejich rozhovoru s přesvědčeným výrazem. Kdyby se mě však zeptal "Jaké", už bych se tak jistě netvářila. Nenapadal mě nikdo, s kým se Týna vyjma Reginu a Dee přátelila. A zrovna, když byla Christina hlavním tématem hovoru, objevila se Samantha. ,,Christina?" Zopakuji, abych si získala čas na přemýšlení, kde by asi mohla být. Jak to mám sakra vědět? ,,Nemám nejmenší tušení." A vlastně mě to vůbec nezajímá. ,,Ale zrovna jdeme na kolej, mám ji něco vyřídit, pokud ji tam potkám?" Mile jsem se na ni usmála. Ať už mi na to řekla cokoliv, rozešla jsem se s Wolfem na kolej. ,,Zajdu se trochu upravit jo?" Prohodila jsem směrem k němu a s tím ho zanechala ve společence. V dívčím pokoji už byla Christina s Helen. Nevěnovala jsem jim moc pozornosti. Měly své práce dost a na rozdíl od Helen jsem se dokázala obstarat sama. Jen jsem moc nerozuměla tomu, proč se Týna najednou rozhodla Helen takto pomáhat, ale pravděpodobně to nebude nic nezištného. Koutkem oka jsem zabloudila k účesu Helen. Malá večeře v Prasinkách a ke všemu v uniformách mi nepřišla zrovna jako velký důvod k tomu, abych přípravě věnovala nějak mnoho času. Postavila jsem se proto v rychlosti naproti zrcadlu, abych si zkontrolovala obličej a trochu upravila vlasy. Uhladila jsem si sukýnku a sáhla pro svou kosmetickou taštičku z které jsem vytáhla červenou rtěnku. Až při odchodu z pokoje jsem si vzpomněla, že Christinu naháněla holka z Havraspáru. ,,Christino? Sháněla se po tobě Arrkainová." Oznámila jsem ji. Víc jsem ji k tomu nedodávala, není to má věc. Jakmile jsem se vrátila do společenky, zamířila jsem k Wolframovi. ,,Pojď." Drapla jsem ho za ruku a vytáhla ze sedačky. ,,Budeš můj doprovod." Zazubila jsem se na něj a aniž bych mu dala na vybranou, šla jsem s ním před hlavní vchod, kde už stepoval Richard. Přesný jako hodinky. |
| |||
Společenka > Hlavní síň > NádvoříMaureen + případně Rory13. 9. „Ty sny byly šílený. Podle nich bych řekla, že polovina naší třídy jsou nadržená prasata.“ Včetně mě, samozřejmě. Návrat k předešlému tématu mi přijde jako dobrý nápad. Nechám jí, aby se nad tím sama zamyslela a pak rozhodla. „Ale chudák slečna Rosalie. Jestli se to k ní dostane, tak se na Cayluse nebude schopná ani podívat.“ Zasměju se. Zmínka o Cayovi mi připomene, že jsem s ním chtěla mluvit. Lehce se zamračím. Chtěla? Opravdu? Nebylo by jednodušší, kdybych ho prostě nechala, aby přišel on za mnou? Proč bych se měla snažit? Nemá smysl s ním cokoli na tohle téma řešit. Nepochopil by to. Mám nějakou hrdost. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím méně vím, co bych měla dělat. Počkat? Nejlepší způsob, jak získat něčí pozornost, je, přestat mu věnovat tu svou, ne? Přijde za mnou sám? A pokud ne. Pokud ho má absence nevyvede z míry, tak má přítomnost nemá smysl. A stejně… Nejsem schopná se jen tak smířit se situací a jen čekat, jak to dopadne. Moje nohy znaly cestu do jídelny až příliš dobře. Nesly mě samy a já se tak mohla utápět v myšlenkách. Zajímalo by mě, jestli jsem to Mau řekla dobře. Jestli jsem nebyla moc zbrklá. Nah… i kdyby ano. Zná mě. Odpustí mi to. V Hlavní síni popadnu celé balení slaných tyčinek na prvním stolu, který potkám, a počkám, až si Mau taky vybere něco, na co má chuť. „Tak mě napadlo, máš teď něco v plánu? Rory mi slíbil, že mi ukáže nějaký svoje fotky. Ty protříděný a tak. Chtěla jsem po něm, aby mi ukázal, kde si je vyvolává. Fotí hezky, i když já těm kompozicím vůbec nerozumim.“ Zasměju a strčím si tyčinku do pusy. Sice jsem původně měla v plánu s ním být sama, ale Mau by to mohlo zvednout náladu. Rory už má takový dar a je dost pravděpodobné, že o něm vůbec nemá tušení. „Nechceš se přidat? Mám s ním teď sraz na nádvoří. Bude to fajn.“ Ne, že bych vyloženě čekala, že okamžitě přijme, ale určitě by jí to prospělo. „Přijdeš na jiné myšlenky.“ Zazubím se na ní, popadnu jí za ruku a prostě jí táhnu za sebou. Je to pro ní dobré. Tečka. Co bych se s tím srala. |
| |||
Hagridova hájenka ---> Okolní pozemkyThomas, Noelle, PatrickPondělí 13. září Už se nadechuju, že bych ráda Ferdinanda, ale brácha mě předběhne. Mírně se na něj zamračím, ale Jůlinka nevypadá nejhůř a působí přátelštěji než Ferdinand. Zasměju se, když potkan bráchu hned potom, co si ho vezme do rukou rafne! To máš za to, že seš tak nedočkavej! |
doba vygenerování stránky: 0.81803297996521 sekund