Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je onlineDiana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:51Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lady Christina De Spontin - 03. srpna 2017 19:00
234723.jpg

Chodba > Ošetřovna > Pokoj

Helen + označení

13. 9.



Helen na mou prosbu reaguje kladně, čímž mi na tváři vykouzlí spokojený výraz. Příliš často o pomoc nežádám a zrovna u ní jsem předpokládala, že by mě neodmítla, protože jsem jí k tomu zatím nedala záminku. Alespoň žádnou, o které by věděla. Má vlastní správná dedukce mě samozřejmě potěší a tak se bez cavyků smířím i s tím, že se s jejími věcmi potáhnu ještě přes ošetřovnu. Jít na pokoj napřed zavrhnu v momentu, kdy kolem nás projde Richard. Po našich předchozích konfliktech s ním chci strávit co nejméně času. Nebude to tak těžké. S dopisem, co mi dnes přišel od matky, je naše vyučování u konce. Pokud se dostanu k nějakým zásnubám, pak nesmím připustit, aby se k mému nastávajícímu donesly nějaké zvěsti. Kdo ví, komu by se ta drbna mohla s našimi soukromými seancemi svěřit.
„Doprovodím tě.“ Navrhnu tak plynule, že se to zdá naprosto přirozené a nenucené. Helen naštěstí nad takovými věcmi příliš neuvažuje. Někdy nevím, jestli je tak hloupá anebo jí je to úplně jedno. Nakonec komu na tom záleží. Faktem zůstává, že i přes své nedostatky je tu jedna z mála, co se dokáže chovat reprezentativně. Žádné skandály, žádná ostuda nebo nevhodné chování. „V rámci zachování určité úrovně Bradavic by to zajisté bylo vhodné.“ Odpovím na její poznámku o výuce etikety. Polovina studentů ani neví, co to slovo znamená. A je to přesně ta půlka, která by těch hodin potřebovala nejvíc. Někdy se chovají jako nevycválaná zvířata. Více se k tomu nevyjadřuji. Pohoršováním se nad nedostatkem vychování některých jedinců, jsem strávila dobrých pár let a nehodlám v tom neustále pokračovat. Jeden by řekl, že si za ty roky už zvyknu. Helen stočí hovor jiným směrem, čímž si ode mě vyslouží téměř neslyšitelné povzdechnutí. Víc než cokoli, bych si na to přála zapomenout.
„V naprostém. Byl trochu v šoku, ale zlomené to pravděpodobně nemá.“ Osvětlím ji ve zkratce, protože co jiného bych jí měla říct? Jeho zdravotní stav mě nezajímá a má péče o něj byla podnícena pouze profesorovým příkazem. „Překvapuje mě, že Rottová se svým střeleckým umem ještě nehraje za Mrzimorské famfrpálové družstvo.“ Podotknu. Při představě, jak si to nemehlo vlastní vinou vytříská celý svůj tým, mi vyletí koutky nahoru. Na famfrpál zásadně nechodím, ale na tohle bych se podívat přišla.
Helen jde na ošetřovnu sama. Nehodlám se vtírat do místnosti, kde se to hemží chorobami a všudy přítomným desinfekčním odérem. Navíc nepotřebuji zasahovat do jejích soukromých věcí. Což zdravotní stav určitě bude. Za okamžik je zpět a společně se vydáme na pokoj. Cesta probíhá v příjemném tichu. Mluvit nepotřebuji a vlastně jsem i chvilku ráda, že nemusím vymýšlet témata na zkrácení dlouhé chvíle. Nikdy jsem nepatřila k těm, co mají nutkání vyplňovat ticho prázdnou konverzací o počasí. A upřímně… s Helen bych se nejspíš neměla o čem bavit. Jediné, co máme společné, je Richard. Už nás vidím, jak si navzájem sdělujeme dojmy a zážitky z prefektské koupelny nad kafíčkem a sušenkami. Opravdu idylická představa.
Projdeme společenskou místností, kde momentálně sedí jen Wolfram, na kterého se přívětivě pousměji. Malá cena útěchy za to, že bude dnes platit za každého, koho mu Richard na tu večeři pozval. Má tu výhodu, že peníze řešit nemusí. Dítě štěstěny.
„To nestojí za řeč.“ Utrousím, když pokládám Heleniny věci na určené místo. Nedělám to čistě z dobroty srdce, ale to ona určitě ví. Pokyne mi, abych si sedla k ní na postel, což s mírným zaváháním udělám. Přijde mi dost zvláštní, že zůstáváme v pokoji, když budeme nacvičovat kouzla. Ještě víc zvláštní ale je, že sedím na cizí posteli. U Reginy nebo Deirdre je to zcela přirozené. S Helen si tak blízká nejsem. Vytáhnu si své pomůcky a nechám pero, aby samo zapisovalo všechny poznámky, zatím co já pečlivě poslouchám, co mi Helen říká. Nedá se říct, že by mě historka o hůlce v bradavici nějak zaujala, ale Kratiknot se v takových věcech vždycky vyžíval. Nakonec se dostáváme i k samotnému nacvičování a já neváhám a vytrhnu nabízený papír. S kouzlem ale počkám, až procházející Dee odejde z místnosti. Nerada bych ji nějak poranila, pokud by se mi to náhodou vymklo z rukou.
Diffindo.“ (5) mávnu hůlkou tak, jak mi bylo ukázáno, ale papír zůstane celý. Podívám se na Helen, zda mi k tomu něco řekne, ale ta se rozhodla taktně mlčet. S nespokojeným výrazem si tedy odkašlu a narovnám se v zádech, jako by mi to mělo pomoct v dalším pokuse.Diffindo!“ (6) pronesu s větším důrazem a papír se skutečně rozstřihne. No prosím. Takhle to má vypadat. Jedním mávnutím ho zase zacelím a pro lepší pocit kouzlo několikrát zopakuji, dokud si nejsem jistá, že jsem si ho zapamatovala. Vytržený list pak vrátím na původní místo.
„Děkuji za pomoc. Vážím si toho.“ Oplatím jí úsměv a odstěhuji se i se všemi svými věcmi na svou stranu pokoje, kde si je uložím. Dnes už je potřebovat nebudu. Pohled mi padne na šperkovnici, ve které je uložený matčin dopis. Ačkoli mám neskutečnou chuť si ho konečně pořádně přečíst, počkám, až tu nikdo nebude.
S trochu překvapeným výrazem otočím hlavu za svým jménem. Nevím, zda jsem víc překvapená z toho, že po mně chce typicky dívčí věci nebo z toho, že si vůbec o něco takového řekla. Nadechnu se, abych jí s tím elegantně poslala do prdele. Vypadám jako vizážistka? Nebo jako kadeřnice? Za to jedno kouzlo jsem se jí tahala se všemi věcmi, to jí nestačí? Na poslední chvíli se ale zastavím. Možná proto, že se mi jí trochu zželí.
„Jistě.“ Ta večeře pro ni bude peklo. Ale aspoň u toho bude vypadat hezky. Přesunu se zpět k její posteli a naznačím jí, aby se posadila na židli. Z jejího stolku pak vezmu hřeben, kterým jí začnu rozčesávat vlasy. Něco, co jsem sama vždy zbožňovala, ale nikdy se tím nechlubila. „Co si večer plánuješ vzít na sebe? Bude nejspíš chladno…“ zapřemýšlím nahlas, když vymýšlím, co jí na té hlavě udělám. Délka jejích vlasů je dost nepraktická. Ani krátká, ani dlouhá… sotva se s tím dá udělat něco solidního. Navíc jsou tak jemné, že se z každého účesu budou vymotávat a nebudou držet tvar. I tak ale musím uznat, že jsou krásné. Zdravé, vitální, husté, lehce zvlněné a téměř popelavé přírodní barvy. Určitě by nevadilo, kdyby si je nechala narůst. Párkrát vyzkouším, zda by se z nich dal udělat uzel a nakonec rozhodnu pro decentní drdol. Má jemný obličej a labutí šíji. Nic tím nezkazím. „Máš nějaké pinetky?“ zeptám se a automaticky po nich sáhnu, když mě nasměruje. Probírám se blond prameny, dokud je nenasměruji do mnou zamýšleného tvaru. Z utaženého uzlíku pak záměrně několik pramenů vytáhnu a své dílo nejprve řádně zkontroluji, než jí dám pokyn, aby se podívala do zrcadla. „Tak. Osobně myslím, že visací náušnice by se k tomu hodily.“ podotknu, když uklízím pomůcky na stolek a beru si z něj její líčidla. Nepočítám s tím, že by nebyla spokojená s mou prací. A i kdyby ano, tak reklamace neberu. Jsou to jen Prasinky. Není to ples.
„Ukaž.“ Posadím se jí na postel, abych u líčení nemusela stát. Natočím si k sobě její obličej a velmi pozorně si ho prohlédnu. Základní maskaru už na sobě má, takže to, co jí na obličeji vytvořím, jsou jen okrajové úpravy jako dotažení linky, obočí, zvýraznění řas a rtů. „Myslím, že hotovo. Zkulturněno.“ Vlastně je to za pár minut hotové a já mohu s pyšným úsměvem své dílo ohodnotit jako velmi zdařilé. "Chceš pomoct i s výběrem šatů?" Zeptám se jí rovnou, když už jsem v tom a začalo mě to bavit.
 
Marie T. Sedzikowská - 02. srpna 2017 21:37
65465nn1898.jpg

Učebna E2, Kouzelné formule → pokoj



13. září, pondělí

Christian, Rebecca, Deidre, Dan, Acai, profesor Kratiknot, ostatní


Další část hodiny s procvičování kouzla byla v pohodě. Těsně předním než si mě profesor Kratiknot povolal na ukázku přitažení předmětu, Christianovi se na druhý pokus podaří mou osobu k němu přitáhnout, což ocením krátkým úsměvem a slovy:
"Dobrá práce."
Jsem moc ráda, když profesor Kratiknot uznale pokývá hlavou, když se mi podaří přitáhnout ke klice a úsměv mi na tváří zůstává i při cestě zpět do lavice. V téhle hodině zatím žádné velké problémy nemám, tak doufám, že to nezakřiknu, protože to kupodivu není všechno a budou se odhalovat sny za pomocí kouzla.
Trochu sebou ošiju v lavici, protože nemám ani tušení, co od toho přesně očekávat.

Spolužáci kolem mě se pomalu pouštějí do kouzelní, někomu se daří, jiným ne.
Při pokusech některých začínám rudnout až za ušima, zmenšuji se v lavici a nejraději bych se propadla někam do Austrálie.
Ano, vím, že jsou to jen sny, ale některé z nich opravdu nemůžu jen tam přejít, jako bych je neslyšela.
"Já a kreslit krví po někom, kdo je nahý? Teda, teda, Rebecco!"
zalapám po dechu.
Po dalších příspěvcích od Deirdre, Dana a Acai už můj pohled raději směřuje k desce lavice a netoužím vidět další sny. A taky nechci zkoušet kouzlo na můj vlastní sen.
Na to ať rovnou zapomenou.
Proto jsem nesmírně ráda, když profesor Kratiknot hodinu ukončí.
Na nikoho se moc nedívám, popadnu učebnice i psací potřeby, i když se mi v první chvíli rozsypají po lavici, rychle je shrábnu a se stále hořícími tvářemi opouštím učebnu. Cestou jsem jen v rychlosti zaznamenala vzkazy na nástěnce, hlavně ty, které byly určeny pro mě, ale pak jsem prchala dále do pokoje.
Potřebuju být na chvíli sama, než to ze mě vyprchá.
 
Nicolas Hook - 02. srpna 2017 18:00
wp75701.jpg

Školní pozemky (tělocvik) -> Skleník -> Velká síň -> Učebna Nitrozpytu -> Zapovězený les -> Učebna 2E

Zmojizelští, ostatní spolužáci a mé dokonalé já

Pondělí, 13. Září


Jako další nám paní profesorka Hoochová zadala běh lesem. Docela jsem si to i užil. Běh jsem měl rád. Vzal jsem to nejprve pomalým tempem, abych se pořádně probral, a pak přešel do rychlejšího. Nakonec jsem doběhl mezi prvníma. Musel jsem udělat dojem, když dneska rozcvičku vedla taková krásná slečna. Celou cestu jsem se usmíval, ať už se na mě podívala nebo ne. No... já se koukal pořád. Poté jsme hráli baseball a pak... jsme se měli svlíknout a přeplavat jezero. To svlíkání bych moc rád bral, kdyby to ovšem neznamenalo hlubokou a studenou vodu v jezeře. Fuj, to tam vážně musíme? Všichni? Ublíženě jsem pohlédl na paní profesorku, která si očividně nelámala hlavu s množstvím nevrlých komentářů, které se jejím směrem hnaly.
"Paní profesorko, velice vás jako profesorku obdivuji a sdílím s vámi nadšení do ranních tělocviků, ale opravdu do té vody musíme všichni?" Zakňourám, ale stejně je mi to houby platné, tak se snažím být co nejpomalejší a jasně dávat najevo, jak se mi nechce. Do vody lezu jako poslední. Brrr! Ta je studená! Sem sotva v jedné čtvrtině, když se mí spolužáci začnou zničehonic potápět. Co to sakra- ale to už jsem pod vodou taky.
Probudím se až na břehu. kde se dozvím, že na nás zaútočilo hejno ďasovců a taky že nás zachránila nějaká jezerní potvora. Nejsem sám, dívám se po ostatních spolužácích, většina z nich taky neví, která bije. Tohle je vážně pěkně crazy ráno.

Když jsme se všichni nějak posbírali, někteří z nás zamířili před další hodinou na ošetřovnu. Já si to šinul rovnou do skleníků. Nemohl jsem se dočkat paní profesorky Rosalie, byla to kočka a pořád se na všechny usmívala. Naším úkolem bylo vytvořit extrakt pro vábení opačného pohlaví u živočichů. K tomu jsme měli využít květinu zvanou Ipaasha, z které se odebíral nektar a přidával se k drceným okvětním lístkům. Docela mě to zaujalo. Nikdy jsem nevěděl, že nektar účinkuje taky jako jed. Při dnešních lektvarech se mi docela dařilo. Nepovedlo se mi sice vychytat správný poměr ingrediencí na první pokus, ale zase mi nic nevybouchlo, jako mým spolukolejníkům. Helen to pěkně schytala. Chtěl jsem jí nabídnout odvod na ošetřovnu, ale to už se k ní dostali jiní, rychlejší než já. Proto jsem jen přihlížel a alespoň se snažil asistovat.

Po lektvarech následoval oběd, nemohl jsem se dočkat. Už v polovině hodiny mi začalo celkem hlasitě kručet v břiše. Při jídle jsem občas pohledem zavadil o Kaylu, která mě zcela okatě přehlížela. Nechal jsem to být a radši se hodil do řeči s Týnou. Ta holka byla fakt zvláštní a co hůř, jak jsem zjistil, pořád mě tak nějak svým způsobem přitahovala. Seber se chlape. Od té doby, co jsem takhle začal přemýšlet, jsem už nepřestal a tak jsem radši tiše jedl oběd, zabraný ve svých myšlenkách. Na konci oběda jsem došel k závěru, že i když mě nazvala kvůli nějakým pitomým povídačkám děvkařem a pak mě praštila, pořád bych s ní ještě mohl zkusit promluvit. I kdyby to už mělo být třeba jenom z důvodu, abych o ní přestal pořád přemýšlet.

Hodina Nirozpytu s profesorkou Sagou probíhala v docela zábavným duchu. Sice jsem zase přišel pozdě, jak já to jen dělám?, ale myslím, že ji má upřímná omluva a úsměv obměkčil, páč mě usadila a měl jsem dojem, že se na mě taky usmála. Během hodiny jsme dostali úkol snažit se přijít na to, na co náš partner myslí. Pěkně zajímavá věc. Tohle mě bavilo, rozhodně by nebylo od věci se něco takového naučit líp. Umět číst někomu myšlenky? Bomba!
Ke konci hodiny třídu zaplnila skoro hmatatelná nazelenalá mlha, když Crabbovi nesedla kombinace dortíku, nebo co to ten kluk pořád žral. Hodina byla naštěstí ukončena a všichni studenti evakuováni, takže jsem měl spoooustu času, abych došel na pokoj a vyměnil si učebnice na nadcházející hodiny. Když jsem dorazil, Triss si zrovna dávala dvacet na mé posteli. Sakra, jak rád bych si taky zdřímnul.

Další na řadu přišla Péče o kouzelné tvory, kde každá z kolejí dostala na starost jednu Tykadlatku, se kterou jsme měli provádět nějaké pozorování či co. Bylo to zvíře velké jako králík a bylo celé zelené. Jako naše kolej! Moc jsem ale pozor nedával, Wolfram s Richardem se zrovna s ostatníma vybavovali o dnešní večeři v Prasinkách, to jsem si nemohl nechat ujít, tak jsem se do diskuze zapojit také. Pak jsme se společnými silami snažili přesvědčit Barbaru, aby šla. Nějak jsem nepostřehl, jestli řekla ano nebo ne, protože před nás dolétl jakýsi papír s kroužkovacími otázkami. Týna svou účast taky odřekla. Zatracený Snape, ale tak, když jí to nevadí a takhle jí to vyhovuje víc, proč se tím trápit?

Po testu jsme každý dostali za úkol vytvořit z vody jakýsi sliz, do kterého jsme měli přemístit maličká tykadlatčí vajíčka. I když se to zdálo pěkně snadný, vajíčka dost klouzala a... Jak to sakra někomu mohlo zase vybuchnout? Nechápavě jsem se otočil za zdrojem, ale pak se rozesmál. Přece jen, trocha slizu nikomu nikdy neuškodila, ne? To se Kayla zrovna držela za oko? Stalo se jí něco? Donutil jsem se ale nad tím zatřást jenom hlavou a přenést svou pozornost plně jenom k vajíčkům a tomu, co s nimi musím udělat. Do konce hodiny, jsem je ale nestihl přenést všechny. Ale co už? Přidal jsem se ke klukům z koleje a pomalu jsme zamířili zpátky do hradu.

Když jsem došel s přáteli do učebny 2E, už tam bylo plno. Kluci si zabrali poslední nejlepší místa a já tam zůstal stát, sám samotinký, a rozhlížel se, ke komu bych se tak posadil. Pak můj pohled padl na prázdné místo vedle Cor. Vesele jsem si to namířil přímo k ní, ale pak jsem zpomalil krok, když jsem si všiml, kdo by seděl za mnou. Kayla s Reginou? Vážně? Přesto, jsem se ale usadil a všem věnoval svůj neodolatelný zářivý úsměv. Pak jsem se s Cor dal i částečně do řeči, ale to netrvalo dlouho, páč do třídy nakráčel náš trpasličí profesor a začal se svým výkladem. Otevřel jsem si sešit a zkontroloval, zda mám alespoň stručně v bodech zapsané témata, která se objeví u zkoušek. Pak jsme začali s procvičováním kouzel, která jsme už měli umět. Těšil jsem se, že i já nějaké kouzlo dostanu, ale nestalo se, a tak jsem si jen podepřel hlavu dlaní a koukal po ostatních, hlavně holkách, jak jim to teda jde. To mě ale po pár chvílích přestalo bavit, a tak jsem si párkrát pro sebe svou učebnici zvětšil a zmenšil do kapesního vydání, které jsem chvíli nechal levitovat nad sebou. To vše bez větších obtíží. "Kouzlení je sranda." Zasmál jsem se pro sebe, když jsem sledoval mini učebnici ve vzduchu. Poté jsem ji zase zpátky spustil na lavici a zvětšil do původního vydání.

Konečně jsme se přesunuli k prvnímu ze slíbených nových kouzel a to ke kouzlu Diffindo. Úhledně jsem si jeho název načmáral brkem navrch nové stránky a stručně si zapsal jeho historii. Tak švadlena, hmm? Doufám, že byla alespoň sexy, to by mi pak nevadilo, kdyby mě takhle pronásledovala. Pro sebe jsem se pousmál. Zkouknul jsem, jaký pohyb profesor provádí a poté provedl to samé na levitující pergamen před sebou. "Diffindo!" (1) Nic se nestalo. Tak znovu! "Diffindo!" (2) Zase nic. Začal jsem býl lehce vytočený. "Diffindo!" (1) Když se ani na třetí pokus ten zatracený pergamen nepohnul, začal jsem mít pocit, že je snad z titania nebo co, a proto mi to nešlo. Prudce jsem po něm chňapl a roztrhal ho na miniaturní kousíčky. Dobře, tak ne, je to jen obyčejný papír. Nechal jsem útržky dopadat na lavici a propaloval je nenávistným pohledem. Měl jsem pocit, že jsem za sebou zaslechl Kaylu se tiše zasmát, což mi na mojí stávající náladě ani trochu nepomohlo. Směje se mně? Páč mi to nejde? Ale s tím jsem se nehodlal smířit.
Najednou jsem před sebou spatřil látku v barvě naší koleje a rozhlédl se po třídě, kde už ostatní vyřezávali nějaké obrázky. Zamračil jsem se na látku a namířil na ní hůlkou. "Diffindo." (6%) Látka se ani nehnula. Už zase?! Zkusím to tedy znovu. "Diffindo!" (26%) Na látce se objeví podélná čára, ale rozhodně to nevypadá, jako kočka, kterou jsem chtěl. "Diffindo!!" (21%) Zavrčím nahlas a tentokrát se k podélnému řezu přidá i řez příčný. Cítím, jak mi prudce bije srdce. Rozhlédnu se po třídě, kdo všechno zaregistroval tenhle jasný neúspěch a vypadá, že by se mi smál. Všichni se očividně věnují vlastním výtvorům. Raději se ale neohlížím dozadu a látku Reparem opravím. Tak dobrá, Nicolasi, soustřeď se. Soustřeď se na tvar, který tam chceš mít a řekni to ještě jednou, pomalu... správně. Zhluboka se nadechnu a najednou všechen ruch ve třídě utichne. Jako bych tu byl sám. "Diffindo." (103%) Promluvím jasně a zřetelně a má hůlka se rozzáří. Za pár vteřin už přede mnou na lavici leží na chlup přesná kopie mé kočky. Vyjeknu nadšením a prudce se postavím. Když si uvědomím, jak divně to muselo vypadat, jen se na profesora zazubím a posadím se zpátky. Konečně se mi zase zlepšil den.

Profesor postupně přejde k našemu druhému kouzlu a vyžene nás před lavice. Prý si máme najít dvojice, tak kouknu na Týnu, ale ta už pomalu mizí s krvácejícím Crabbem. Co se mu zase stalo?
Nakonec teda skončím sám. Slečny byly nejspíš tak stydlivé se mě zeptat, až se nakonec vrhly na snazší kořist. Neobviňuju je, mám rád stydlivé holky. Je s nimi větší sranda.
Pak mě napadne, že profesor vlastně říkal, že kouzlo funguje i na věci a že se k nim dá i přitáhnout. Rozmýšlel jsem se, zda to udělat tedy takhle anebo někomu jeho slečnu "ukrást", jenže o to se zanedlouho postarala Maureen z Mrzimoru, a tak už by to potom nebylo tolik originální. Proto jsem namířil hůlkou na roh jedné lavice a zvolal "Carpe Retractum!" (80%) Z mé hůlky vystříkne oranžový světlo a obmotá se kolem rohu, na který jsem mířil. Trochu jsem zatahal, abych zkusil jeho pevnost, a pak se prudkým trhnutím přitáhl. Bylo to, jako na chvíli lítat bez koštěte. Ani jsem se nenadál a už jsem stál na jedné z lavic a chytal balanc abych nehodil držku. Skvělý! Tohle kouzlo by se rozhodně dalo moc dobře využít i pro jiné účely než k přitahování se k věcem. Pohledem instinktivně vyhledám Kaylu a pozvednu koutek úst do škodolibého úsměvu.

Na nic dalšího ale není čas, protože nás Kratiknot zažene zase zpátky a vrhne se na poslední kouzlo tuto hodinu. Začne vykládat o snech a já zpozorním. Sny jsou zajímavý.
Kouzlo, které si budeme zkoušet se nazývá Somnium Pictura. Opět si ho vzorně napíšu, stejně jako jeho dva předchůdce. Docela by mě zajímalo, co se mi po nocích zdá. Nikdy jsem si své sny nepamatoval, ale dal bych boty za to, že rozhodně stojí za to.
Pan profesor se rozhodne postupně zobrazovat sny ostatních a jako první začne u Reginy. No... kdyby vypustila celou tu situaci, kde si Benji leští hůlku, rozhodně by to byl sen o mnoho přitažlivější. Snů stále přibývá, ale prakticky je to většinou o tom samém... tedy, ne že by mi to nějak zvlášť vadilo. Pohodlně se opřu do lavice a s rukama založenýma na hrudi naše malé kino se zájmem pozoruji. Hlavně sen Patricka mi vykouzlí úsměv na tváři. No jo, Havraspárským se jedno musí uznat. Rozhodně mají sexy holky. Pohledem zalétnu k Havraspárským slečnám sedícím po mé pravici. Pohled pak ale zase stočím zpátky, nechci si nic nechat ujít.

Po Danielově snu, kde už téměř doslova umírám smíchy se profesor rozhodne tuhle naši malou zábavu ukončit a dá nám rozchod.
S úsměvem od ucha k uchu si zabalím svoje věci zpátky do batohu a vydám se směrem ke dveřím, kde se už pomalu shlukuje naše skupinka Zmijozelských.
"Zdravím!" Zazubím se na ně a zvednu ruku na pozdrav. Zdá se, že se řeší něco důležitého, Dee se netváří zrovna dvakrát v pohodě. Dorazím zrovna ve chvíli, kdy Wolfram dokončí svou řeč a otočím se na Richarda.
"O co jde?"
Z toho, co jsem pochopil, když Dee vyjela po Wolfovi, tak jí nějakým způsobem řekl, aby se společné večeře v Prasinkách neúčastnila... asi? Co že takhle náhle? Ještě při Péči o kouzelné tvory se spolu bavili celkem normálně, nebo jsem si ničeho podobného alespoň nevšiml, ale teď? Nasadím svůj přirozený úsměv.
"Čaute, lidi. To se zrovna bavíte o Prasinkách?" Na všechny přítomné se zazubím.
 
Rory Callaghan - 02. srpna 2017 17:34
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

2E -> Sovinec -> Havraspárská společenská místnost


Pondělí 13. září
Acai + jmenovaní

Po našem malém divadle, které jsme s Beccou předvedli celým formulím, je čas procvičit poslední kouzlo, které nám dnes Kratiknot představí: Somnium Pictura. Tohle kouzlo mě okamžitě zaujme z tolika důvodů, že vyjmenovat je všechny a vysvětlit by mi zabralo snad hodinu – ale ve zkratce, sny mě zajímaly vždycky. Ne, že bych snad pod postelí tajně schovával snář plný poznámek, to zase ne, ale párkrát se mi uprostřed snu podařilo probrat a víceméně si dělat, co jsem chtěl. Je to zvláštní pocit. Obrovská svoboda uvnitř vlastní hlavy. Zároveň – možnost vyfotit si svůj vlastní sen? Pecka. Už teď držím foťák v rukou.

Prvotní nadšení z kouzla ze mě brzy začne opadávat. Stačí jen pár vteřin, než se posuneme od teorie k samotné praktické části a učebnou začnou kolovat zvětšené bubliny s pohyblivými obrázky. Počkat, kam jsem se to dostal? S rostoucími rozpaky sleduju sny svých spolužáků, které se plynule přelévají z bizarních do děsivých až do vysloveně erotických. V bublinách se míhají známé tváře, recyklované ze snu do snu v nejrůznějších situacích, které častěji než ne obsahují osahávání, spodní prádlo a…
Ehm.

Už během Caylusova snu se začnu nejistě ošívat. Na řadu přicházejí Patrick, Becca, Ryan, tou dobou už mám oči přilepené ke stolu před sebou, Benji, to už pohledem do dřeva vypaluju díru, a pak Dee, a já už jenom nervózně klepu prsty do stolu a modlím se, aby tohle přestalo – chuť si kouzlo vyzkoušet mě teď naprosto přešla. Ze všeho nejvíc teď odsud chci vypadnout. Divím se, že to profesor neutnul hned po prvních pár snech, a nechává tuhle frašku, ať se volně odvíjí dál – copak jeho těší se na to koukat? Jako by bylo něco výjimečného na tom, že 80 % třídy je zdá se posedlých sexem. Vždyť to ani není zas tak zajímavý…

Kdybych tvrdil, že obsah těch snů – nebo proč je jich vůbec tolik – nějak chápu, lhal bych. Celé tohle odvětví mě nějak… míjí. Nezajímá mě to. A už vůbec nepotřebuju, aby se jeden z mých oblíbených předmětů proměnil v Pornhub. Občas proložený sny o dinosaurech a jednorožcích, ale i tak – proč to. K čemu to je.
Je mi jenom líto těch, kteří měli tu smůlu, že se jejich tajemství takhle veřejně představila celé třídě. Jestli je to ponižující pro mě jako diváka, jaké to musí být pro ně, kteří jsou technicky vzato autory?

Teprve těsně předtím, než bych se na řadu dostal já, se Kratiknot zmůže na slovo a hodinu ukončí. Díky bohu. Dalších pět minut tohohle očistce, a šel bych si vyskočit z okna. Zkoušet kouzlo na veřejnosti se mi už vůbec nechce. Pomalu se začnu sbírat z lavice a balit si věci do tašky – ještě asi pár vteřin jsem mírně vykolejený ze závěru hodiny, ale pak mě můj nezlomně nesoustředěný mozek nezklame a já už zase dumám nad naprosto jinými věcmi, které s poslední čtvrthodinkou fakt moc nesouvisí.
Zajímalo by mě, jestli se drakům zdají sny…

Než se úplně vytratím z učebny, odchytí mě Acai a spíš než navrhne, mi nakáže sraz v pět na nádvoří. Věnuju jí roztržitý úsměv. „Budu tam,“ houknu za ní, protože už se mezitím stihne vytratit do chodby. Pomalu se šourám stejným směrem. Zničehonic si vzpomenu, co jsem měl dnes celý den v úmyslu a celý den na to soustavně a úsoěšně zapomínal, a tak se dva metry za dveřmi učebny posadím na zem a přímo na podlaze seškrábu krátký vzkaz domů, abych dostal povolení do Prasinek. Zvednu se, opráším si lokty a kalhoty, a rovnou se s pergamenem ještě vlhkým od inkoustu vydám do sovince, kde mezi sovami odchytím Henryho.
„Jak se vede?“ pozdravím puštíka tiše, aniž bych nějak očekával odpověď. Párkrát ho pohladím po jemném peří na hlavě, pak mu obratně přivážu vzkaz domů na nohu, a vyšlu.
Těch několik spolužáků, kteří dostali stejný nápad jako já, ignoruju. I když – to není úplně to správné slovo. Spíš je nevnímám. Sotva registruju, že se mnou v tu chvíli někdo v sovinci je.
Páni. Já jsem na to vážně nezapomněl. Dnešek by měl vejít do dějin.

Ze sovince se ve výrazně lepší náladě odeberu do společenské místnosti, kde se usadím do tureckého sedu v jednom z křesel. Boty skopnu pod sebe. Z tašky vytáhnu foťák, který si položím na opěrku vedle sebe, a hůlku, kterou si přiložím ke spánku.
Teď už mám zase náladu si kouzlo vyzkoušet sám.
„Somnium Pictura,“ vyslovím zřetelně, a z ucha mi vypluje malá bublinka s mým snem (10). „Engorgio,“ napodobím vzápětí profesora, takže bublina se stejně jako na hodině zvětší do zřetelnějšího obrazu. Jsem až překvapený, jak je obraz čistý. Pohodlně se opřu v křesle a zadívám se do bubliny. Pak už se jen natáhnu pro foťák a začnu mačkat spoušť.

Sen

 
Deirdre Airimoy - 02. srpna 2017 14:51
dd4714.jpg

2E -> Chodba -> Pokoj -> Sovinec


Alastor, zmijozelští a ti v Sovinci

Pondělí 13. září



Úsměv po provedení kouzla mi zmizí z tváře prakticky hned poté, co bublina zmizí. Mohlo mi být jasné, že ani jeden z těch upjatých idiotů se nechytí. Ani se radši nedívám na Prince. On a čokoši... to dohromady nešlo. Neunikl mi pohled Helen. Slečna dokonalá za všech okolností... Zamračila jsem se a ledový pohled jí vrátila. Byla by snad radši, kdyby se tu objevila jedna z nočních můr, po kterých jsem nemohla dýchat a nejspíš bych utekla z učebny? Chtěla tenhle druh zesměšnění? Nehodlala jsem se nikomu omlouvat za sen, který se mi zdál před týdnem ve chvíli, kdy mi bylo špatně... Helen i všem ostatním bylo ukradené, jak jsem to celé nesla. A to jsme byli známí tím, že jako kolej držíme při sobě... pff, to určitě... Jedna velká lež. Hodila jsem si tašku přes rameno. Ani jsem skoro nezaznamenala Ala, který mi popřál, ať si to užiju. Nasadila jsem úsměv a poděkovala mu. S nepřítomným výrazem jsem sledovala, jak odchází. Měla jsem v hlavě prázdno.

"Richard má pravdu, Drakeu! Vážně bys měl jít," Povbudivě jsem se na svého spolužáka usmála. Richardovi jsem místo setkání a čas automaticky odkývala. Úsměv mi ale na rtech zmrzl, jakmile se ozval Wolfram. Samozřejmě. Měla jsem toho už dost. Nasadila jsem úplně ten stejný falešný úsměv, kterým mě právě častoval i on a přistoupila jsem k němu o trochu blíž.
"Vidíš snad Christinu někde? Já teda ne... Evidentně tu roli přebrala Helen... A pro tvou informaci... Nikdy neřekla, že to zaplatí. To řekl Richard," kývnu směrem k odcházejícímu. "Pokud je Týna tak dobrá kamarádka, jak říkáš, určitě by chtěla, abych se pořádně najedla... Protože mě přeci dobře zná." Triumfálně se usměju. "Není jí pět, aby se o sebe nedokázala postarat. Nejspíš ji moc podceňuješ." Odstoupím zpět. "A důvod mám. Sin i Cay by byli smutní, kdybych nedorazila. Týna je tu v menšině... Je mi líto, Wolframe, ale asi budeš muset zkusit své záchrannářské komplexi na někom jiném..." Ještě se na něj medově usměju a vydám se směrem do společenské místnosti.
Idiot jeden. Proč má sakra potřebu nosit tu svoji masku i před svými kamarády? Nechápu... Nepřijela jsem do školy proto, abych se musela omezovat a hlídat si každé slovo, co řeknu a každé gesto... Od toho byly prázdniny u prarodičů. Tady jsem se chtěla trochu uvolnit...

V pokoji jsem odložila věci, mlčky si přebalila nejdůležitější věci do jedné z kabelek, které mi šlechetně koupil otec, přelíčila jsem se, upravila si vlasy, nastříkala se parfémem, který Princ absolutně miloval a vydala jsem se ven a nechala Týnu a Helen, ať se věnují samy sobě. Minula jsem Wolframa ve společence. Do páté jsem měla času ještě dost, a tak jsem se vydala do Hlavní síně, kde jsem popadla něco malého k snědku. Ve chvilce času jsem dopsala dopis otci, ve kterém jsem mu popsala svůj nápad, který mě napadl ohledně Ala, barvitě mu vylíčila Williamův dopis a rovnou ho požádala o povolení k návštěvě Prasinek a nějaké galeony navíc. Jakmile jsem měla dopis napsaný, zvedla jsem se a vydala se směrem k Sovinci. Cestou mi na rameno slétl Viktor, kterého jsem s úsměvem pohladila po hlavě a trochu mu načechrala peří. Zastavila jsem se, nechala větřík, aby mi čechral rozpuštěné vlasy a na chvíli jsem si užila to ticho pouze ve společnosti mého oblíbeného ptáka.
"Chyběls mi," přiznám se a s bílým havranem na rameni se vydám do Sovince. Už bylo načase, abych dopis potkala.
Skupinku spolužáků, kteří se evidentně také vydali do Sovince, jsem minula mlčky a prozatím je ignorovala. Vyhledala jsem nejbližší volnou sovu, připevnila ji k noze dopis a vyslala ji do světa. Snad se dostane k otci... Chvíli jsem ještě nepřítomně hleděla do zdi, hladila Viktora po peří a... kolik je vlastně hodin?
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0599839687347 sekund

na začátek stránky