| |||
Pondělí, 13. září 2015 2E WTF? ♠ Sin, Dee, Maureen, Angela a ostatní zmijozelští S povytaženým obočím sleduji Angelu, jak se bez použití jediné mozkové buňky snaží obhajovat konání Maureen. 'Na co sakra jako naráží?' Nechápal jsem vůbec, kde dosáhla závěru, že bych mluvil o tom, že by se Sin něco stalo. Jen zmírním pohrdavý výraz v obličeji a uvolním napnuté tělo, abych se více uklidnil a s chladnou hlavou jím dal najevo, jak moc jsou obě vedle. Bylo od Angely milé, že se takto pokusila zastat své kamarádky, ale možná není na škodu si uvědomit, že za každou chybu je oprávněná kritika. Nebo jsou tak naivně dětinské, že pokaždé, když někoho ohrozí, se každý jen zasměje a řekne "Však se nic nestalo" ? Pohled jsem prostřídal z Angely na Maureen a opět jej vrátil k Angie. „Promiň, nejspíš jsi nepochopila význam mých slov.“ Povím klidným hlasem, který zní mile, ale jde z něj přímo nasávat pocit nadřazenosti a úmysl jí ukázat, jak moc si myslím, že je protějšek hloupý. „Řekl jsem jí, ať toho nechá a příště nekouzlí se zavřenýma očima, což také oznámil i profesor. Proti němu taky budeš mít dětinské připomínky o cukru?“ položil jsem jí řečnickou otázku. Hlas mi naplňoval pocit, jako by obě měly být ještě rády a děkovat mi za to, že jsem se vůbec rozhodl věnovat jím, dvěma momentálně bezcenným a zbytečným existencím, trochu svého času a dokonce jsem byl natolik ochotný se s nimi poradit o velice důležitou radu. Tyhle dvě by nebyly schopné vychovat ani psa. „Možná by ses měla soustředit spíše na vlastní problém v používaní hůlky.“ S těmito slovy nechávám obě být, protože nestojím o další konverzaci s někým, kdo ani ve dvou větách nedokáže poznat úmysl. Sin už působila poněkud podrážděně, tak jsem se zbytečné provokaci snažil vyhýbat. Bylo však obtížné nepousmát se nad jejím pokusem se mne přitáhnout. 'Jak roztomilá.' Každou chvíli jsem očekával, že začne vrčet. Jen ji tiše pozoruji, jak se po prvním pokusu zmateně rozhlíží. Vyčkávám, až se mě konečně zeptá, jak to kouzlo znělo a mně by se na tváři doširoka rozjel samolibý úsměv. Bohužel se tak nestalo, tak jsem si tiše nechal párkrát pohladit ego profesorovou pochvalou na mnou dobře odvedené kouzlo. Při jejím druhém pokusu už mi málem vylítlo pobavené zasmání, tak jsem to okamžitě zarazil falešným zakašláním do ruky. „Ale zlepšuješ se.“ pokýval jsem hlavou a snažil se znít velice vážně. Pobaveně jsem ji následoval do lavice, protože jsem neviděl důvod tam zůstávat. Další kouzlo znělo jako zábava, tedy jen ze začátku. Kdo to tušil, že budu ve snech tolika spolužáků? Raději ani nekomentuju sen Patrika. Jakože co? Satyr? Vážně? Protočil jsem oči a založil ruce na hrudi. Rozhodně bych nejednal tolik emocionálně, kdybych věděl, co přijde dál. Věděl jsem, že Ryan je tak nějak čudný, ale že by to byl až takový psychopat jsem netušil. Zasmál bych se té teatrální hovadině, ale nemám to v povaze. Přišlo mi k popukání, že se vůbec ve snu k něčemu odvážil. Možná se mnou problém má, ale když je v mé blízkosti, tak nedokáže říct ani slovo, jako všichni z Nebelvíru. Chová se jako mrtvý chrobák, přesně jako při předchozí hodině, kdy jsem s tím ňoumou měl být ve dvojici. Víc mne zajímalo, jak se na to bude tvářit Sin, ta tam přece jen účinkovala o něco silněji jak já. U Dee mi to bylo ukradené. Vzhledem k tomu, jak se bavila s Isaacem, by mne ani nepřekvapovalo, že si ty drby ohledně Reece vymyslela sama. 'Že by i ona byla nakonec příčina nějaké pojebané šály?' Snažil jsem si vzpomenout, kdo mne o tom vlastně prvně informoval. Každopádně to je smutné, že by někdo ze Zmijozelu byl natolik slabomyslný, aby propadl vlastním lžím. Jak ubohé, nejspíš proto se tolik baví s všelijakým odpadem. O to víc mne zaujal fakt, že pokud skutečně šíří o mně nějaké sračky, možná bych to měl řešit trochu jinou metodou než mluvením a bude mi ukradené, jestli je ze Zmijozelu, nebo není. K mému překvapení nejpřijatelnější sen, ve kterém jsem se objevoval, přišel od Kayly. Vzhledem k samotnému obsahu musí být jasné, že se této hovadiny odmítám nadále účastnit. Někteří jedinci mají štěstí. Vzhledem k tomu, že se jedná o sen, který nemohli nijak ovlivnit, nebudu nic podnikat. Co se týče jenom snů, samozřejmě. Jakmile profesor ukončil hodinu, nesetrvával jsem a opustil učebnu za Richardem, s kterým jsem před učebnou vyčkal na všechny ostatní účastníky naší zmijozelské komunity. Ohledně Drakea jsem jen souhlasil. „Tím chce Richard říci, že jsi samozřejmě také zvaný, jako všichni ostatní, kteří získali povolení.“ Na chvíli se odmlčím a mile se usměji na Dee. „Málem bych zapomněl.“ odkašlu si, aby mi bylo dobře rozumět. „Christina je tvá dobrá kamarádka, viď? Je mi líto, že se k nám nemůže přidat. Přece jen to původně měla platit za dívky, tudíž tak velkoryse i za tebe.“ V hlase mi zní, jako by mně jí bylo skutečně líto. „Myslím, že by od tebe bylo velice milé, kdyby jsi tu s ní dnes zůstala na večeři, když by pro tebe tak hezky obětovala svou peněženku.“ v tváři sotva maskuji úšklebek. „Nemáš důvod odmítnout, že ne? Určitě to není naposledy, co jdeme takto hromadně na jídlo. Nebo se na ni vykašleš a zkusíš přemluvit někoho jiného?“ Souhlasil jsem se srazem v pět hodin a vyhlídl Sin, zda jde do zmijozelských prostorů. Pokud nešla, šel jsem s Richardem a rozdělil se až ve společence, kde jsem obsadil křeslo. |
| |||
2E--> Sovinec-->Kabinet profesora LupinaCass, profesor LupinPondělí 13.9. „No jo… taky jsem nevyvolal zrovna jeden z těch vtipných snů, co bych chtěl ukazovat. Vlastně se divím, že jsem ho neodvolal dřív. Blbosti? Mno… nějaký hloupý fór bych snad mohl znát. Tak třeba tenhle: Na ostrově lidojedů uvízne Ir, Skot a Angličan. Náčelník každému dá dvě křišťálové koule, a že mu s nimi mají ukázat něco, co ještě neviděl. Tak ráno přijde k Irovi a ten mávne hůlkou a vyčaruje leprikona, který s nimi začne žonglovat a ještě u toho tancuje. ‚To jsem viděl, zabít‘ Pak ke Skotovi a ten mávne hůlkou. Oběma se objeví tradiční kilty a svedou spolu souboj na meče. ‚To jsem taky viděl, zabít‘ A pak jde k Angličanovi, po chvilce vyběhne a povídá svým soukmenovníkům: ‚Ten idiot je stihl ztratit a ještě to svedl na Skota, to jsem ještě neviděl‘ No dobře, neumím vyprávět vtipy…“ „"Moc ne, ale znám i horší. Dík,"“ odpoví Cass, ale i tak se zasmála. Usměji se taktéž. Poté se naše konverzace stočí na návštěvu profesora Lupina a sovince. „Ty koukám celkově docela zapomínáš,“ zažertuji. Vytáhnu z brašny pergamen, kalamář a brk. Poté započnu psát krátký dopis otci, ve kterém ho žádám o sepsání dopisu, abych mohl do Prasinek i přes týden. Když máme oba dopsané své dopisy, tak se vydáme do sovince. Opět počkám před věží, vyčkávaje návratu Cass. „Díky. Zase to máš u mě. Fakt, musíš si to někdy vybrat, protože za chvilku ti budu dlužit až moc.“ "To se neboj, já si to vyberu! Budeš teď prefekt, tak určitě na něco přijdeme! Třeba na prefektský vtipy." „Jen počkej… zástupce prefekta zní o level vtipněji.“ No a hned na to vyrazíme k profesorovi Lupinovi. Nastolím poměrně svižnější tempo, nějak se nemůžu toho prefektského odznaku vůbec dočkat. Zaklepu na dveře a počkám vyzvání. „Dobrý den, pane profesore. Jsme tady kvůli tomu prefektování. Vím, že jsme se bavili o tom, co si pod tím představujeme, ale oficiální práva a povinnosti prefekta vlastně nikde kompletně k nalezení asi nejsou. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli byste nás zasvětil… nebo jestli nemáte nějakou brožurku k nastudování, to by bylo nejlepší. A pak jsem se chtěl ještě domluvit na další hodinu.“ |
doba vygenerování stránky: 0.87273502349854 sekund