Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lord Richard Cornigrum - 05. května 2021 18:03
zk6313353.jpg

Magie v domácnosti v učebně 8C (stůl č. 2)


Čtvrtek 15. října


Sinestra, Rebecca, Domenico, Ruby, Patrick, Mirabel



Jelikož vcházíme s Ruby do třídy mezi prvními, máme to štěstí si vybrat lavici, ve které se na následujících čtyřicet pět minut usadíme. Bez přemýšlení zaujímám místo u stolu číslo dvě, stejně tak i má nová společnice, která mě mezitím počastuje milým komplimentem ohledně mých povinností. Na jednu stranu je vážně příjemné vědět, že si mé snahy někdo všímá, na druhou je poněkud smutné, že je to člověk z jiné koleje. Kde je nějaký vděk a uznání od Zmijozelských? Poslední dobou vážně dělám první poslední, jenže háďatům to šlo evidentně jedním uchem tam, druhým ven. Domenicovi obzvlášť. Kdyby byl co k čemu, tak místo flirtování s Angelou stráví odpoledne se mnou a pomůže mi s vylepšením tréninkového plánu, jenže to bych chtěl po něm evidentně moc.
“Není to vždycky jednoduché, to je pravda.” Neubráním se lehkému povzdechu, když Ruby odpovídám. “Na druhou stranu jsem zvyklý být pořád v pohybu a nejspíš by mě trochu děsilo, kdybych najednou neměl co na práci,” dodám zcela upřímně. Nevím, jestli to byl počáteční workoholismus, ale práce jako taková mě bavila. Byl jsem přirozeně vůdčí a líbilo se mi organizovat, ať už lidi, nebo věci. Nepochyboval jsem o tom, že bych nebyl schopný uplatnit své dovednosti v budoucím zaměstnání.
Ruby pak navrhne, abychom se učili během oběda. Souhlasně přikývnu. “Dobrý nápad. Klidně můžeme zůstat v Síni, místa bude dost, tedy pokud se Caylus s Deirdre nebudou moc roztahovat.” Ti dva měli naprosto otřesné způsoby stolování a nerad bych, aby zbytky jejich jídla skončily v našich sešitech a učebnicích. Asi by to ale neměl být takový problém, v nejhorším případě si prostě sedneme jinam. Proč dělat věci složité, když to jde jednoduše.
Netrvá dlouho a přichází Sinestra společně s Domenicem. Jemu záměrně nevěnuji pozornost, kdežto k ní se otáčím čelem. Ptá se na Christinu. “Musím tě zklamat, ale společného s tím nemám nic.” Pokrčím rameny. “Vím jen, že skončila na ošetřovně, ale netuším, kvůli čemu přesně. Ptáš se špatného člověka.” S těmito slovy sjedu pohledem k Patrickovi, který z neznámého důvodu sedí u našeho stolu. Je trochu zvláštní, že si vybral zrovna tenhle, protože kromě Rebeccy se tu s nikým nikdy nijak zvlášť nebavil, ale tak co už. Chápu, že mu došli kamarádi a tak se je snaží mermomocí sehnat jinde, ale obávám se, že u tohohle stolu moc nepochodí. Možná tak jedině u Domenica, který měl podobný spasitelský syndrom jako Nebelvírská Marie, nebo naše Deirdre. Ta taky pomáhala kdejakýmu odpadu, akorát s tím rozdílem, že to jen hrála. Když už jsme u toho, kde vlastně je?
Rozhlédnu se kolem, jestli někde neuvidím tu její blonďatou kštici, ale není po ní ani vidu, ani slechu. Profesorka mezitím zahájí hodinu a ptá se na ty, co chybí. Christian se ujme iniciativy a zmíní nepřítomnost Christiny. Nelením a přidám se, protože co bych to byl za prefekta, kdybych nezaregistroval, že Zmijozelských oveček chybí mnohem víc. “Rád bych dodal, že chybí i slečna Airimoyová.” Obeznámím profesorku s fakty, ještě než začne s výkladem. Pak už přichází první otázky, na které odpovídá Ruby. Zdá se, že těmhle věcem rozumí, což mě na jednu stranu nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že je to děvče, na stranu druhou je zvláštní, že se v úklidu tolik vyzná. Neměli mít tohle u ní doma mít na starosti spíše skřítkové a hospodyně? Minimálně u nás to tak fungovalo, ale to hlavně z toho důvodu, že otec jasně rozlišoval mužské a ženské práce. Nikdy nebyl nadšený z toho, když jsem se jako malý motal v kuchyni a projevoval zájem o cokoliv, co označil za čistě ženskou záležitost. Nu, asi je to holt o výchově a prioritách v dané rodině. Třeba to mají asiaté jinak, kdo ví.
“Nechceš na tu brigádu ke skřítkům do kuchyně spíš ty?” Provokuju Sin, když vidím, jakým způsobem čistí zapatlané nádobí. Pěnu má všude kolem, mydliny jsou dokonce i na stole. Vsadím boty, že tohle doma v životě nedělala a pochybuji, že by se na tom někdy něco změnilo. Ostatně, pokud někdy skončím s ní, tak nic takového po ní vyžadovat stejnak nebudu. Budu od ní požadovat trochu jiné věci, než je leštění pohárků. “Prej v křeči,” ušklíbnu se, když mě zatahá za tváře a ohodnotí můj výraz jako… Moment, co to právě řekla? Zaražený prdy?
“Možná mluvíš se svým budoucím chotěm, buď trochu ohleduplná.” Zažertuji a zatvářím se rádoby uraženě, ale těžko říct, jak moc je to myšleno jako žert. Pravdou bylo, že Sinestra by se svým původem skutečně mohla být potenciální kandidátkou na mou budoucí nevěstu. Minimálně v očích mého otce ano. Tomu se totiž velmi líbila Sinestřina rodina, konkrétně dračí farma jejího dědečka, odkud se vehementně snažil už delší dobu získat dračí mládě. Byl tou svou nesmyslnou sbírkou kouzelnických potvor tak posedlý, že by nejradši prodal i mě samotného, pokud by za to získal nějakou obludu, kterou ještě nemá.
“Tak to abych taky začal,” promluvím spíš sám k sobě, míříc přitom hůlkou na zasviněné nádobí. Můj pohled v tu chvíli vypadá dost podobně, jako předtím Sinestřin. Ta věc támhle uprostřed toho talíře je prosím pěkně co? Kdo se tak nechutně stravuje a nechává po sobě takový odpornosti? Prváci? Caylus a Deirdre? Ať už to byl kdokoliv, je to vážně humus a hlavně ostuda.
Pulírexo. Záměrně si dávám pozor, abych vyslovil kouzlo správně a nepopletl pořadí písmenek. Zamatlaný talíř se v tu ránu obalí mydlinkami a ve finále se perfektně leskne. U pohárků už takové štěstí nemám, tam se pěna začne snášet i na stůl, ale hlavní je, že je nádobí nakonec čisté. Na tváři se mi objeví vítězoslavný úsměv. Na to, že tyhle věci běžně nedělám (čti vůbec), jsem úkol splnil více než dobře. Člověk by se měl umět pochválit, no ne?
Neubráním se škodolibému pousmání, když vidím, jak si vede, nebo spíše nevede, Patrick. Ten jednotlivé kusy nádobí div nepřemlouvá, aby se konečně vyčistily, ale kouzlo se mu ne a ne zadařit. Vypadá u toho vážně komicky a já v tu chvíli zalituji, že není nikde poblíž Christina, aby viděla, jak neschopný její nápadník je. Vážně se divím, že takovýmu kopytu na to rande v Prasinkách tenkrát vůbec kejvla.
Škodolibé pousmání vystřídá protočení očí, když se začne rozplývat nad plísňáky. Co je na těch smrdutých potvorách u Merlina roztomilého? Přivázat je na provázek a tahat za sebou jako kačera by je takhle náhodou nechtěl? Ideálně by se pak s nimi mohl zastavit na ošetřovně a hrdě je ukázat Christině, která by z toho smradu nejspíš na místě pošla.
Ostatní spolužáci začnou na plísňáky mířit hůlkami a tak neváhám a napodobím je. Jeden se zrovna rozběhl ke mně a tak se ho pokusím také zneškodnit. Je to ale zatraceně těžké, protože je nejenže pekelně rychlý, ale ke všemu smrdí hůř, než kentauří lejno. Pulírexo!(75%) Potvoru se mi podaří sice zasáhnout, ale mydlin je tolik, že nechtěně nahodí i nebohou Rebeccu. “Omlouvám se,” řeknu ihned, protože tohle jsem opravdu neudělal schválně. Neměl jsem v úmyslu kohokoliv zasáhnout, i když takový Patrick by si to nepochybně zasloužil. Toho už ale plísňák nahodit stihl a teď ječí jako malá holka. “Jsi v pořádku?” zajímám se. Bylo by značně barbarské se nezeptat, zvlášť, když je Rebecca děvče a já nevím, jak bude na můj přešlap reagovat. Nadšeně asi nejspíš ne.
 
Domenico Conte - 05. května 2021 09:47
9508.jpg

Učebna 8C - stůl č. 2


Richard, Patrick, Ruby, Rebecca, Sinestra a zmínění

Čtvrtek 15. října




“Nápodobně.” zazubil jsem se na svou spolužačku, když svou chválu na účet mých uklízecích schopností krásně podtrhla ironickým podtónem. Ostatně jako vždy. “Třeba se dočkáme nabídky nějaké brigády. Když už by nám za to neplatili v galeonech, tak třeba jídlem.” nakonec jídlo je ta nejlepší motivace.
Po vzoru Sinestry se ani já nesnažil očistit pergamen. Kolik hodin doučování jsem strávil tím, že jsem přepisoval poznámky z jednoho listu na druhý, protože pár prváků se ještě v hábitu necítilo a nemotorně rozlilo inkoust po celém stole. A o kolik jednodušší bych to měl, kdybych to mohl jednoduše kouzlem vysát. Každopádně svůj předmět jsem si očistil a po dalších pár pokusech stejného kouzla měl náš stůl konečně první úkol splněný. Než bych svou hůlku schovával a pak ji namáhavě opět vytahoval, nechal jsem si ji na stole. Hezky po ruce, připraven na další úkol, co pro nás profesorka nachystala. Po krátké epizodě s práškem a Ryanově přemrštěné reakci, díky které dostal volný lístek z hodiny, se před námi objeví další nádobí.
“Tak tohle už je podezřelý.” nespokojeně si zabručím pod vousy a raději ani nezkoumám, od čeho přesně jsou zbytky zaschlé na talíři. Nebo usedliny na dně poháru. Žaludek se mi z toho nezvedá, viděl jsem horší věci, ale je to vážně nehygienické. Pulírexo.” jako první se zbavím talíře. Pěna je přitom všude. Na talíři, na stole i na poháru vedle. Každopádně svůj účel to splnilo, talíř je krásně čistý a já se s dobrým pocitem v duši a nově nalezenou motivací pustím i do poháru. Musím si párkrát proklepat a protáhnout ruku, abych se zbavil křeče. Z prvního a druhého pokusu nic nebylo. Sklenici jsem vyčistil až napotřetí, ale útěchou mi bylo, že jsem nebyl zdaleka jediný, kdo s tím měl trochu problém. Patrick se vedle mě rozčiloval jak vzteklý kocour, než svou snahu teatrálně vzdal. Ani jsem se nesnažil zakrýt pobavený úsměv. Nevidím důvod to takhle prožívat, ale očividně prostě nemá svůj den.
Profesorka se v rychlosti přesunula k poslednímu úkolu dnešní hodiny. Nádobí z našich stolů zmizelo a bylo nahrazeno všudypřítomným pachem, co zaplavil naše čichové buňky v momentu, kdy Mirabel otevřela truhlu. Během sekundy byla většina dívek na židlích. Dokonce i těch, co například v tělocviku příliš neexcelovala. Nebudu lhát, pravděpodobně bych byl mezi nimi, kdybych se nebál toho, že se se mnou ta židle rozpadne. Většinou jsem byl rád, když jsem se na ně mohl opatrně posadit. “Ty kráso.” překryji si nos rukávem, přičemž oči se mi trochu zamlží. Je to pořádný smrad jen co je pravda.
Nezvládnu se pomalu ani zorientovat, kde se právě nachází můj Plísňák, když mě zasáhne první várka slizu. Nikoli však od smrduté potvory, ale od Sinestry. No, možná jsou v tuto chvíli jedno a to samé. “Fai attenzione.” zabručím nahlas, ale spíš sám pro sebe. Nechci na ní být hnusný a navíc je tolik zaměstnaná sama sebou, že si ani nevšimla, že ohodila i mě. Tergeo.” očistím se, ale k mému nemilému překvapení páchnu dál. No skvěle. A to jsem po hodině chtěl mluvit s Ruby. Ta se ke mně ani nepřiblíží, když budu takhle smrdět. Nitku mých úvah přehluší Patrick. Opět. Ječí snad víc než Kayla na začátku hodiny. Hystericky kolem sebe máchá rukama, jak se snaží si sliz dostat z očí. Asi bych mu pomohl, kdybychom celou první půlku hodiny neprocvičovali kouzlo, které by mu pomohlo. A taky kdybych si nevšiml Plísňáka, co si vesele okusoval bláto na mé botě. Ne na dlouho. Pulírexo.” (80%) světe div se, zeleného tvora jsem se zbavil, ale pěny jsem přitom vytvořil tolik, že jsem nechtěně ohodil Sinestru. No, mohl bych to svádět na odplatu. “Přišlo mi, že trochu smrdíš.” zakřením se na ní. Lepší, než se tvářit, že jsem si ničeho nevšiml.
Každopádně se svým plísňákem jsem se vypořádal, tak proč nepomoct někomu dalšímu. Ruby, třeba. Pomoct jí z nesnází by určitě mohlo trochu pomoct, až spolu po hodině budeme mluvit. Napoprvé to nebylo zas tak strašný, abych svým umem způsobil nějakou katastrofu. Obejdu Richarda, abych se ke své přítelkyni dostal a hůlku namířím na potvoru, co jí momentálně obtěžovala. “Pulírexo.” (46% + 10%) sebevědomí mě rychle opustí, když s hrůzou sleduji, jak se Plísňák schovává do jejího batohu. Pomalu zvednu pohled od její tašky k jejímu obličeji. “Promiň?” v koutcích mi cuká. Ne, nepřijde mi to vtipný, to vůbec ne. Jenom jsem si nemyslel, že budu schopný situaci mezi námi udělat ještě horší, než původně byla.
 
Patrick Gregory Anderson - 03. května 2021 01:00
untitl1171445402.jpg

Učebna 8C - stůl 2.



Sinestra, Domenico, Richard, Becca, Ruby

Zamyšleně se dívám na špinavý talíř, který držím v ruce.
"Pulírexo!"
Zvolám velitelsky, ale talíř nevypadá o moc čistější než před chvílí.
"Řekl jsem Pulírexo."
Řeknu talíři vyhrůžně, ale že by ten to vzal ěnjak na vědomí a laskavě se vyčistil, to ne.
"Pulírexo, god damn it!"
Poslední pokus a zase nic.
"Tohle nemá cenu, na uklízení jsem levej asi jako Alastor na holky."
Vzdám to a položím otráveně talíř zpět na místo.

Jako další jsou na řadě plísňáci. Profesorka McGregorová je pustí mezi nás, aby jsme je zneškodnili.
"Ale když oni jsou takoví roztomilí. Podívejte se jak hezky kouká..."
Namítnu a ukážu na "svého" Plísňáka, který začal nepřátelsky pomrkávat po Sinestře. I ten Plísňák vycítí zlo. Nicméně, úkol je úkol a paní (nebo slečna) profesorka je neoblomná.
"Promiň kámo."
Namířím hůlkou na Plísňáka.
"Pulírexo!"
Vyhrknu (53%). Plísňák se kouzlu vyhne a zamíří k mému batohu.
"Co? Tam nelez, Pulírexo! (64%)
Pokusím se jej zneškodnit, ale pozdě. Plísňák zaleze do mého batohu a já jej tím pádem zase netrefím. Přikročím k batohu, otevřu jej a namířím hůlkou dovnitř (27%)
"Rozluč se se životem, Pul..."
Než ale stačím vrhnout kouzlo, z batohu vylétne sliz a zasáhne mě do očí.
"Au, to štípe! Moje oči! Au, to není vůbec legrace! Ten Plísňák už se mi tak roztomilej nezdá, au, nevidím!"
Začnu si hlasitě stěžovat a rukávem se snažím si očistit postiženou část obličeje.
 
Acai Luqueba - 01. května 2021 15:22
215783.jpg

Učebna 8C (stůl č. 1)

15. října, Pátek


Cor, Ryan, Kenji, Daniel, Chris



S pobaveným úšklebkem jsem sledovala Coraline, když se natahovala po tmavém pruhu látky, aby ho sundala ze stolu. Patrně byla u našeho stolu jediná, koho doopravdy zajímalo, co se na hodině děje, což mě vlastně ani nepřekvapuje, když zvážím, s kým u stolu sedíme. Kenji byl od začátku hodiny skoro jako pěna. Rudý až za ušima a sotva se naším směrem podíval. Kdo ví, co se mu honilo hlavou. Možná to ani nechci vědět. Ryan měl jako vždycky plnou hubu keců, ale když se měl předvést, radši se tvářil, že má důležitější věci na práci. A Daniel zprvu snad ani nezaregistroval, že hodina začala. Minimálně to tak vypadalo do doby, než se zvědavě začal sápat po fialkové tekutině, co se nám rozlila na stole. Na jednu stranu to bylo asi to nejzajímavější, co se zatím na stole objevilo. Na tu druhou jsem tomu nevěnovala přílišnou pozornost, protože mě ze všech předmětů zaujala jenom sklenice od džemu. Snídani jsem moc nedala, lila jsem do sebe hlavně čaje a zázvorovou limonádu, takže přirozeně jsem měla trochu hlad. Neměla jsem v plánu tu sklenici olizovat jako pes. Jenom ochutnat. Vždyť na tom nic špatného nebylo. Coraline mě ale rázně plácla po hřbetu ruky, jakmile jsem projevila i ten nejmenší zájem o onen předmět.
“Nemám tušení, o čem to mluvíš.” Zabručím trochu dotčeně a abych unikla jejímu dalšímu peskování, sklenici jednoduše vyčistím. Asi se před další hodinou stavím v hlavní síni, pro něco k jídlu. I sušenka by mi stačila.
V učebně byl celkem randál. Každý mluvil přes každého. Někdo se rozčiloval, někdo vyšiloval kvůli kravinám a pak tu byli ti, co se hnali za získáním bodů a lezli profesorce do zadku. Třeba taková Ruby, že ano. Zazlívat jí to ale nebudu, nakonec ty body by získala naší koleji. Ve všem tom hluku jsem skoro přeslechla Ryana, co se na nás otočil se svým novým zjištěním právě o naší korejské diktátorce. Se skepticky povytaženým obočím jsem si ty kecy vyslechla a popravdě? Nepřišlo mi to vtipný. Ani trochu.
“I kdyby se rozhodla u černýho jezera točit tentacle porno, tak ti po tom je hovno.” odseknu podrážděně. Jestli porno točila nebo ne, to fakt nemám tušení. Upřímně o tom ale pochybuju. Kdyby nechodila s Domem, tak bych věřila, že kluka nikdy ani nedržela za ruku. Natož, aby s ním divočila před kamerou. “Přestaň se cpát do věcí, co se tě netýkaj. Už je to trapný.” Nemam tu holku ráda, to není tajemství. Ale pořád je to holka a předpokládám, že nějaký city má a na pověsti jí záleží. “Jo a mimochodem, slyšela jsem, že Domenico dělal nějaký bojový sporty. Asi by sis měl dávat pozor na pusu, než přes ní dostaneš.” upozornila jsem ho se sladkým úsměvem na rtech. Je to debil a nic jinýho by si nezasloužil. Nico se sice chová a vypadá, že by mouše neublížil, ale kdyby šlo o jeho přítelkyni, tak by snad zakročil, ne? Mluvit s Ryanem je jako mluvit do zdi. Možná by fakt bylo lepší, kdyby mu někdo malinko poupravil obličej a vtloukl mu do hlavy trochu rozumu. Asi by mu za to poděkovalo víc lidí. Já rozhodně, protože jen vteřinu na to, co mu trochu škodolibě svěřuji svou přátelskou radu, začne hystericky vyvádět a vířit prach všude kolem sebe. Kdyby neseděl tak daleko od mě, tak bych se natáhla a jednu mu vlepila. Na uklidnění. Ne jen, že mě z toho pálí a slzí oči, ale Cor se vedle mě začíná dusit.
“Ježiš přestaň hysterčit, pitomče.” zahlaholím jeho směrem a snažím se Cor i se židlí odstrčit dál od stolu. Její alergie není žádná sranda. Je to jeden z důvodů, proč máme v pokoji pořád tak perfektně uklizeno. Alespoň oproti jiným. Pamatuji si, že jednou jí obličej natekl tak, že nemohla ani otevřít oči. Profesorka naštěstí zasáhne a oba dva vyhodí ze třídy ven. Soucitně se na ní usměju. Trocha čerstvého vzduchu jí třeba pomůže. Hlavně, že Ryan konečně přestal otravovat.
“Je na chodbě.” odpověděla jsem Danielovi na otázku, ačkoli asi nebyla mířená na mě, a rukávem si začala utírat uslzené oči. Kdybych si potrpěla na líčení, měla bych to po celém obličeji.
Opakování mě moc nebere. Měla bych se snažit trochu zlepšit naší kolejní situaci a nějaké ty body nahnat, ale čert to vem. Mám magický prášek v očích a sotva vidím před sebe. Profesorka ale nelení a představuje nám další kouzlo. Super. Nejdřív prach a teď bublinky. Proč ne. Co by se mohlo pokazit, že jo. Ani jsem nestihla pořádně zaostřit na pohár s talířem a vzduchem už se začaly vznášet bublinky. No a Kenji vedle měl na hlavě pěnovou trvalou. “Fakt sexy.” S pobaveným úšklebkem jsem jeho nový účes ohodnotila a prstem pár bublinek propíchla. Pak už jsem se dala do kouzlení. První pokus s pohárem mi nevyšel. Hůlka mi vyplivla jednu pofidérní bublinu a tím to haslo. Napodruhé už to bylo lepší, ale sklenice nebyla čistá, dokud jsem to nezkusila potřetí. Asi jsem si to potřebovala jenom pořádně nacvičit a vyzkoušet. Talíř mi pak totiž šel umýt na první dobrou. A bych se fakt ujistila, že to nebylo jenom štěstí začátečníka, postarala jsem se i o nádobí, co se objevilo na místě, kde předtím seděla Cor. Snad je na chodbě v pořádku. Strávit zbytek hodiny jenom s Ryanem je samo o sobě za trest.

Má nejlepší kamarádka měla pravděpodobně stejný názor, protože nedlouho na to se opět posadila na své místo. A to zrovna ve chvíli, kdy profesorka ze své truhly hrůz vypustila plísňáky. Daniel je na nohou jako první a k mému překvapení se jednoho z těch smrdutých tvorů zbavuje bez nejmenšího problému.
“To se nepočítá! To bylo štěstí!” se smíchem na něj houknu, než se přesune k Mirelle, aby ji oblažil svým převelice šťastným výrazem. Stejně pobaveně se já podívám na zbytek našeho stolu. Nikdy jsem neviděla Coraline reagovat tak rychle. Vyskočila na židli rychlostí světla, aby se jí jedna z těch potvor náhodou nedotkla. Asi bych si z ní za to utahovala, kdybych sama už dávno na své židli neklečela a nesnažila se jednoho z těch zmetků setřást ze svého batohu.
Pulírexo!” (59%) namířím na něj, ale kýženého výsledku se nedočkám. Potvora zaleze do batohu, odkud začne podrážděně vrčet. “Ty mě neser. Ten baťoh jsem nedávno prala!” vrčím na něj zpátky a snažím se ho vyklepat, ale marně. Vypadne jen pár sešitů a nějaké drobky. Co víc, začíná se odtamtud ozívat podezřelé chroupání. “Ten zmetek mi snad žere zápisky?!” hodím po ostatních nevěřícný pohled a přesně v tu chvíli mě naprosto nečekaně ohodí záplava pěny. Zarazím se.
“Ale no tak!” otřu si hřbetem ruky obličej a upřu kamenný pohled na Chrise. Válí se na zemi v nějakém hnusu a mává hůlkou všude kolem sebe. “Dávej přece pozor, nejsi tady sám.” zabručím rozladěně a pak už nedobrovolně namířím hůlku dovnitř batohu a s nechutí se o plísňáka postarám.
"Pulírexo!" (100%) Zbyl po něm jen odporně zapáchající zelený sliz, co se mi rozprsknul po veškerém obsahu brašny. “Fuj.” trochu mi natáhne a musím odvrátit obličej. “To je fakt nechutný.” louži sice vyčistím, ale smrad na věcech zůstává. No, ještě že na další hodině nebudu nic z toho potřebovat.
 
Barbara Snow - 29. dubna 2021 16:16
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Magie v domácnosti (stůl č. 4)


15. října


Učebna 8C
Angela, Erika, Sebastian, Mirelle


S lehkým úsměvem jsem si vyslechla odpověď na mou otázku od paní profesorky, přičemž trochu opadl. Ne, že bych čekala nějakou jinou odpověď, ale doufala jsem, že i na tohle by mohlo existovat nějaké kouzlo, o kterém nevím. Ale očarovaná prachovka nebo koště, to dávalo naprostý smysl, samozřejmě. Všechny další nové informace jsem si pečlivě, i když zkratkovitě zapisovala. Pokud by se někdo do mých zápisků podíval, asi by měl problémy rozluštit, jaký je jejich obsah. Ale zraněná ruka si žádá co nejšetrnější zacházení.

Pak přišla chvíle na nové kouzlo dneška, Pulírexo. Když se zmínila o disciplinárním využití kouzla, lehce jsem se ušklíbla. Naše máma to na nás nikdy nepoužila, ale umím si představit, že to tady zažilo několik spolužáků a že se rozhodně nejednalo o nic moc chutného ani příjemného. Ale asi jsem ji viděla to používat na uklízení, to jo.

Díky bohům za mojí mámu, poděkovala jsem v duchu. Opatrně jsem zopakovala kouzelnou formuli a následně i opsala tvar hůlkou. Pak přišel první reálný pokus. Před námi se objevilo použité nádobí od dnešní snídaně a my měli za úkol ho vyčistit. Přede mnou byl pohár, který byl tak divně ulepený, asi od džusu nebo nějaké šťávy, ale nedokázala jsem to úplně odhadnout. A na tom talíři bylo tolik oleje, že jsem se bála, že začne odkapávat na stůl. Kdo takhle sakra snídá? Co vůbec na tom talíři za snídani bylo? Neměla jsem příliš mnoho času nad tím přemýšlet, tak jsem se ihned pokusila vyčistit talíř. Zklidnila jsem se hlubokým nádechem a výdechem a pak jsem jen tiše vyslovila "Pulírexo", zatímco jsem hůlkou mířila na talíř. U něj se mi to povedlo, takže byl brzy krásně čistý. No, aspoň z něj nic neukáplo. U poháru jsem se ale asi už nesoustředila dostatečně, protože se mydlin moc neobjevilo. Zkusila jsem to tedy znovu, tentokrát úspěšně.

Pak ale... Pak ale přišel docela nepříjemný závěr hodiny. Plísňáci. Doma jsme je naštěstí nikdy neměli, takže jsem je znala jen z varování typu "když si ten pokoj neuklidíš, usadí se ti tu plísňáci". Vypadá to, že se s nimi tedy poprvé setkám. A funguje na ně Pulírexo? Tak to by snad mělo být v pohodě. Potvůrky se rozběhly po třídě, já si vybrala jednoho, který si to štrádoval ke knihovně. Namířila jsem na něj hůlku a vyslovila jsem kouzlo.

"Pulírexo!" (25%) Doufala jsem, že ho zasáhnu, ale ten zmetek se tomu vyhnul! A pak k tomu ještě přidal flusanec, přímo do mého obličeje. Jen jsem se stihla trochu otočit, aby mě to netrefilo doprostřed, ale spíš na tvář. Zápach mi samozřejmě neunikl. "Fuj, to smrdí," neodpustila jsem si poznámku s nakrčeným nosem. Alespoň to ale vypadalo, že jsem upoutala jeho pozornost. Chtěla jsem to zkusit ještě jednou, ještě aspoň jednou. "Pulírexo," (89%) řekla jsem ve chvíli, kdy mě obalily mydlinky od Angely. Překvapilo mě to tak, že jsem s sebou cukla, což způsobilo, že se sice plísňák tentokrát úspěšně rozplynul, ale že jsem vytvořila tolik mydlinek, že se část z nich dostala i na Angelu. "Tak to vypadá, že jsme si kvit," opáčila jsem poté, co se ona omluvila. "Ale aspoň třeba budeme čistý."

Než jsem se pustila do stírání mydlinek, raději jsem se ještě vyčistila Tergeem, abych se ujistila, že žádný sliz na mně nezůstane. Až potom jsem se začala zbavovat jich. Pokud Mirelle ještě potřebovala pomoct (a nepozvracela nás), tak jsem pomohla od slizu i jí. Jak to tak ale vypadá, toho zápachu se jen tak nezbavíme.
 
Christian Dragon - 28. dubna 2021 21:09
hpkopie2096.jpg

Učebna 8C, stůl č.1

Kenji, Ryan, Daniel, Acai a Cor


Když nám profesorka McGregor začala doplňovat další informace ohledně fungování kouzel znovu jsem si připsal pár poznámek do sešitu a chtěl jsem se dál věnovat hodině, jak se ukázalo. Pod látkou se skrývaly zašpiněné předměty včetně zapáchající lahvičky, která se vylila po stole. Mohlo to dopadnout asi i hůř, ale vzápětí začal Ryan a Cor velmi nepříjemně vyšilovat. Mírně jsem se nad přehnanými projevy svých spolužáků zamračil a už jsem chtěl utrousit ostřejší poznámku, když se slova ujala profesorka.
Nepřišlo mi jejich chování vůči naší nové vyučující vůbec fér, zvláště na první hodině, kterou nás měla.
"Hérečko."
Utrousil jsem, když se Ryan pakoval ven z učebny. Na druhou stranu mělo to i svá pozitiva, zůstalo nás méně u stolu, kteří bychom se zde mohli hádat. Ne že by zbytek osazenstva byl, kdo ví jakou výhrou. Daniel se neukázal o nic v lepším světle.
"Budu si muset obě kouzla nacvičit někde v klidu. Zdají se být užitečná."
Zamýšlel jsem se a sledoval, jak jiní mí spolužáci u stolu čistí zašpiněné předměty.
"Tak Pulírexo."
Zamumlám pro sebe a vytáhnu hůlku a společně s ostatními začnu nacvičovat pohyb hůlkou pro kouzlo a jeho seslání.
"Pulírexo."
Snažím se vyslovovat zřetelně a kopírovat správný pohyb hůlky, ale dnes se mi nedaří správně soustředit, slovo se mi trošku splétá dohromady a tak je třeba, abych kouzlo párkrát zopakoval. Nechci zase vše na stole přemydlit, řekl bych, že na to bude ještě příležitostí dost.
"Plísňáci jo?"
Zamumlal jsem pro sebe a snažil se pozorně poslouchat. S tímto tvorem jsem se ještě nesetkal, takže mě zajímalo, jak se proti němu toto kouzlo bude vlastně hodit.
"V prax....s kruci!"
Vyhrkl jsem, když se najednou z truhly rozběhly na všechny strany ty odpudivé potvůrky. V sedě na židli jsme byli velmi snadné cíle a někteří spolužáci se již dali do práce. Nehodlal jsem zůstat pozadu. Sevřel jsem v ruce hůlku a začal jsem se zvedat ze židle. Jak se zdá Daniel má svůj den, protože už stihl svého smrdutku vyřídit.
"Pěkný zásah."
Ohlédl jsem se na spolužáka a zapomněl jsem se dívat pod nohy, takže když jsem vstával ze židle, nevšiml jsem slizké louže, která zůstala po plísňákovi, kterého Daniel vyřídil. Stačil krok a ujela mi nebezpečně noha.
"Vuáááh!"
Vydechl jsem a s tvrdým žuchnutím jsem se natáhl vedle lavice.
"Auvaj! Krucinál."
Zanadával jsem pro sebe a začal jsem se zvedat ze země. Cítil jsem, že mám tím hnusem oslizlou celou levou nohu, ale na to teď nebyl čas, už se řítil plísňák. Podařilo se mi narovnat a v poklelku zamířit hůlkou na plísňáka, který se ke mě řítil.
"Pulírexo!" (86%)
Plísňák se rozplynul v záplavě mydlin, ale těch bylo více, než jsem čekal. Stalo se přesně to, čeho jsem se snažil vyvarovat při prvotním nácviku. Záplava mydlin tak hezky pokryla také mé spolužáky Acai a Kenjiho, kteří zůstali zatím v mé blízkosti.
"Uffff.....pardon lidi."
Zvedal jsem se a když jsem znovu stál začal jsem si Tergeem očišťovat ušpiněné kalhoty. Odporný puch však zůstával. Cena za nepozornost.
"Bacha blíží se k vám ti vaši."
Varuju je.
 
Caylus Lawson - 28. dubna 2021 12:21
vay441632914643.jpg

Shrnutí >> Hodina v učebně 8C, stůl č. 3


Čtvrtek 15. října

Deirdre, Cass, Diana, Kayla, Maurice, profesorka




To, k čemu došlo včerejší den v lese byla nejspíš ta nejhorší noční můra, jakou jsem kdy zažil. Jasně, že pokud vkročíte do zapovězeného lesa, tak očekáváte nejrůznější možné scénáře, od napadení akromantulemi (i když to by mi zas až tak nevadilo), kentaury, draky, mozkomory a jinými kouzelnickými potvorami, ale to, že na mě zpoza stromů vyběhne nahatej čokoš a pokusí se mi znásilnit kaďák… To byla snad ta nejstrašnější varianta ze všech.
Má prvotní reakce byla spíše zděšená, i když to je možná dost slabé označení pro to, co se ve skutečnosti dělo. Pravdou je, že jsem propadl takové panice, jaké už dlouho ne. Pud sebezáchovy mi velel vzít nohy na ramena a tak jsem splašeně utíkal lesem pryč, v naprosté tmě a ke všemu bez hůlky, dokud mě něčí kouzlo nezasáhlo do zad a já neletěl znehybněný k zemi. Jak jsem později zjistil, byla to Angela, která se ke svému činu dokonce přiznala a omluvila se mi, byl jsem ale v takovém šoku, že jsem jí na to neřekl ani slovo. Hlavní pro mě bylo, že noční můra v čele s Isaacem skončila a můj řitní otvor zůstal nedotčený. Vážně nevím, co bych dělal, kdyby se tak nestalo, ale myslím, že bych nejspíš spáchal avadu sám na sobě.

Další den se má nálada bohužel nezlepšuje a nepomáhá tomu ani skutečnost, že nikde nevidím Deirdre. Má nacistická princezna mě vždy dokázala skvěle uklidnit, ať už se jednalo o čokoše, nebo cokoliv jiného, jenže tentokrát jakoby se po ní slehla zem. U snídaně jí nemůžu najít, což je zrovna v jejím případě krajně podezřelé. Zrovna ona byla ten typ, který byl schopný stepovat před Hlavní síní půl hodiny předem a hladově koukat na všechny strany, dokud se na stolech konečně neobjevilo jídlo. Nutno dodat, že jsem tam většinou stepoval s ní a rozhlížel se neméně hladově, jako ona, ale to už je vedlejší. Sečteno podtrženo, to bychom nebyli my dva, kdybych se v čemkoliv omezovali. V jídle tedy určitě ne. A co se týče těch ostatních věcí? Domyslete si.
S Dee se znovu setkávám po skončení hodiny Dějin čar a kouzel. Ani se nemusím namáhat jí hledat, objeví se sama a ihned se mi věnuje. Tohle jsem měl na ní vážně rád. Ničeho se nebála a pokud něco chtěla, přišla a drze si to vzala. Byla naprostý opak stydlivé Jordyn, kde jsem musel být vždycky já ten iniciativní. Chvíli to bylo možná fajn, ale po čase něco takového začne nudit. „Má Princezno,” přivítám se s Dee s neskrývaným nadšením, když mi vtiskává pusu na tvář. Po těch šílených událostech v lese jsem vážně rád, že vidím zrovna jí.
Na včerejšek se hned záhy zeptá sama. „Bylo to něco příšernýho,” vzdychnu, přičemž jí nechám, aby se mi zavěsila za loket. Nemělo cenu jí odstrkovat nebo jí to vymlouvat, stejně si vždycky dělala, co chtěla. A tentokrát jsem za její společnost opravdu rád. „Ta včerejší hodina nitrozpytu byla úplný nic oproti tomu, co se stalo v tom lese.” Začnu se opatrně svěřovat. Vím, že zrovna jí tohle říct můžu. „Já… Myslím, že jsem potkal bubáka,” vyslovím nahlas svou teorii, která mi v hlavě šrotovala už od rána. Ať jsem nad tím přemýšlel jakkoliv, byla naprostá hloupost, aby se skutečný Isaac objevil nahý v lese a pak prostě zmizel. Kvůli znehybnění jsem sice neviděl, co se stalo, ale pořád jsem slyšel. A vím jistě, že ten hlas, který následně promlouval k Angele nepatřil Isaacovi, ale nějakému staršímu člověku, který s námi v lese stoprocentně předtím nebyl. A i kdyby tohle nebylo dostatečné vodítko, tak Angelino následné použití kouzla Riddiculus mluvilo za vše.
Jediné co mi nešlo do hlavy byla podoba bubáka. Setkali jsme se s nimi na začátku školního roku a vím jistě, že ten můj neměl podobu Isaaca ani žádného z čokošů. Je možné, že by se mohl bubák v průběhu života měnit? Jinak si to neumím vysvětlit. „Bylo to fakt příšerný a to sem si myslel, že už nic horšího nezažiju. Poslyš, Dee, tohle nesmíme nechat jen tak. Musíme tu odpornou homosexuální špínu z týhle školy co nejdřív dostat. Zkus napsat svému otci a zmínit se o tom. A rovnou napiš i Williamovi, ať se sem laskavě kouká vrátit a podpálí zbytek těch řiťopichů. Nebo překecej alespoň Barbaru, ta to s ohněm taky umí.” Uvažuji nahlas, zatímco kráčíme po chodbě k učebně 8C. Nejsme ani v půli cesty, když se Dee začne zajímat o můj vztah s Jordyn.
„Neshody? No, tak bych to úplně nenazýval. Jordyn je prostě jen moc plachá a stydlivá, i když to je asi jedno a to samý, ne? Samozřejmě, že ve skutečnosti miluju jen tebe, to přeci víš.” Ujistím blonďatou Hitlerku, protože moc dobře vím, jakou by dokázala udělat scénu, kdybych jí o své nehynoucí lásce dostatečně a hlavně pravidelně nepřesvědčoval. „Je mi jí prostě jen líto, chtěl jsem udělat dobrej skutek, asi tak jako ty tenkrát s tou charitou, vzpomínáš? Prostě to bylo silnější než já.” Melu pátý přes devátý. Světe div se, zabere to. Deidreřin uražený výraz se změní v trochu mírnější a já si můžu v duchu pogratulovat. „Jasně, že si dám, dej to sem.” S radostí se pustím do žvýkání koláče, který mi vrazí před obličej. Jsem si naprosto jistý, že by mi ho vnutila i v případě, kdybych řekl ne, akorát já se svým ustavičně prázdným žaludkem jídlo zásadně neodmítám.
„Je to výborné, kde jsi to se…” nedořeknu, jelikož se znenadání zeptá na Christinu. Povytáhnu obočí. Proč mě tak najednou spojuje s tou protivnou chlapnou? „Určitě mě chce, o tom žádná, ale nevím nic o tom, že bych s ní někdy něco měl.” A to je pravda. Ta husa tenkrát u stolu odmítla mou štědrou nabídku na přivýdělek a ještě měla tu drzost na mě vylít pohár džusu. To jí nedaruju. Jen ať si nemyslí, že to nechám jen tak. „Ale může se snažit jak chce, na tebe nemá.” Ujistím Princeznu, abych zabránil jejímu případnému hysterickému výlevu. To je to poslední, po čem bych teď toužil. „Hlavně nevím, co bych dělal s takovou sockou, otec by mě nejspíš vydědil, kdybych se ukázal doma s někým takovým, jako je ona. Zato ty… to je jiná partie,” zalichotím jí a projdu dveřmi do učebny. Dee v nich ale zůstává stát. „Ty nejdeš?” Otočím se na ní. Zavrtí hlavou a promne si loket, který je plný modřin. Evidentně si i ona odnesla z lesa nějaké nepěkné zážitky. „No, tak upaluj, omluvím tě,” zabrblám, značně nespokojen, že mi chce tak rychle pláchnout, ale držet násilím jí tu samozřejmě nemůžu a ani nebudu.„Richard o ničem neví, neboj. A já mu nic říkat nebudu, ještě to tak. Víš, jakej umí bejt.” Ušklíbnu se, když se Dee snaží ujistit, že našemu drahocennémmu prefektovi nic nevyzradím. Nejsem blbej. Nebudu práskat někoho jiného, když jsem sám byl tím, kvůli komu našel kolej často přicházela o body.

Netřeba říkat, že na omluvení Dee hned po začátku hodiny zapomenu. Ke všemu přicházím mezi posledními a tak končím bez možnosti výběru u stolu číslo tři s poněkud zajímavou skupinkou lidí, se kterými se jinak příliš nebavím. Vlastně vůbec, abych byl přesný. Jako na potvoru tu jsem jediný Zmijozelský a ani s jedním z přísedících si nemám co říct, což mě na jednu stranu trochu štve, na druhou jsem rád, že mě neotravujou. Takhle mám alespoň spoustu času pokukovat po Dianě, která jako jediná u tohohle stolu stála za hřích. Ty ostatní snad ani nestojej za zmínku. Havraspárská žirafa, tlusťoška a šprtka, která evidentně nemá povídavou, stejně jako já. Nu, tím líp. Alespoň tu nejsem jediný, kdo nemá náladu na přátelíčkování.
Co se týče hodiny, profesorčin výklad mi jde jedním uchem tam, druhým ven. Nejen, že mě její předmět absolutně nezajímá, ale ke všemu jsem byl na ní pořád nazlobený za to, jak kdysi odmítla můj návrh na zpestření smutečního obřadu. Co bylo sakra špatnýho na andělech a nošení svíček? Chtěl jsem jen pomoct! Aktivitu začnu vyvíjet až ve chvíli, kdy všichni opakují nové kouzlo. Připadá mi to trapné a nejraději bych se na to zfleku vykašlal, zároveň nechci vypadat podezřele. A tak popadnu svou hůlku a přesně podle instrukcí s ní ve vzduchu švihnu. Je to trochu rychlejší a prudčejší než v případě profesorky, ale snaha se cení, ne? Mé nádobí po dvou pokusech téměř mizí v nánosech bublin a pěny, to mi ale vrásky zrovna dvakrát nedělá. Hlavní je, že se snažím alespoň o něco, čehož by si měla profesorka zatraceně vážit, když bereme v potaz, že její předmět je neskutečně nudný a úplně k ničemu.
Už už se chystám nějak nenápadně shodit na zem tu přemíru mydlin, když v tom z truhly vylezou Plísňáci a rozběhnou se po třídě. „U Merlina, co je to za smrad?” Nakrčím nos. Ten odér mi připomíná tu odpornou kytku ze skleníků, u které mě nedávno nutila pracovat profesorka Primrose. Smrdělo to dost podobně. Skoro jako hovno.
Než se naděju, je jedna z oblud u mě. Štráduje si to celkem sebevědomě, na to, že z ní za chvilku udělám mastnej flek. Popadnu svou hůlku a s zřetelnýmPulírexo! jí namířím na Plísňáka (36%). Jenže chyba lávky. Ta potvora se nejen, že na poslední chvíli uhne, ale ke všemu mi hodí blitku na nový kalhoty. „To si snad ze mě někdo dělá prdel,” zavrčím. Tohle mi tu vážně scházelo. Tergeo,hlesnu a hůlkou poklepu na várku slizu, kterou mě Plísňák nahodil. Nečistoty sice zmizí, ale smrad jako naschvál zůstává. Povzdechnu si. Nevím, jak dlouho bude trvat, než to vyprchá, ale modlím se, aby to bylo dřív, než se vrátí Deirdre. Myslím, že ze mě jinak bude mít druhé Vánoce.
 
Kayla Harper-Burns - 27. dubna 2021 23:09
jenna39106.jpg

Učebna 8C, stůl č.3


Čtvrtek 15. 10.
přítomní, Mirabel, Maurice, Caylus, Cassandra, Diana, Anna



Maurice se omluvil a vypadal u toho upřímně zmateně. Trochu mě to zarazilo. Ono mu to asi fakt nedochází. Dál už jsem do toho ale nerýpala a Maurice se z toho brzy oklepal, když Mirabel vypustila ty potvory. Dokonce vypadal, že si to užívá, navzdory tomu, že od plísňáka několikrát dostal napliváno do obličeje. Ti francouzi jsou ale divní. Docela se rozparádil a francouzsky nadával. Střelila jsem pobaveným pohledem po Mirabel, ale nebyla jsem si jistá, jestli si toho taky všimla. Plísňák nakonec zařval v proudu bublin. Společně s mými botami. Radši už jsem to moc nekomentovala, aspoň to nebyl sliz. "To je dobrý, přecejenom plísňák zase nejsi. Omluva přijata."

Znovu jsem se rozhlédala po třídě a zachytila jsem konec rozhovoru mezi Dianou a Cassandrou. Prudce jsem se k nim otočila, plísňáci úplně zapomenuti. "Hej počkejte. Cass, počítáš s dnešním tréninkem, že jo? Poslala jsem Binnsovi dopis, jestli by ten opravnej test členy týmu nenechal napsat jindy, když je zápas už v sobotu. Takže na tebe spoléhám, že jestli se z testu vyvlečeš, budeš na hřišti!" Otočila jsem se na Annu. "Ty taky, tys ten test, myslím, vůbec nepsala, ne? Ve stejnou dobu ale máme trénink!" rozhlédla jsem se po nich obou, "přece nenecháme Mrzimor vyhrát!" Významně, ale snažila jsem se, aby on si toho nevšiml, jsem trhla hlavou k našemu mrzimorskému příteli a hráči na postu střelce.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.90209293365479 sekund

na začátek stránky