| |||
Patrick Pondělí 13. září Než jsem se nadála, Patrick mě už objímal, tiskl k sobě a dokonce mi vlepil pusu na tvář. Proč jsem sakra tak bledá, mám pihy a ihned je vidět, že jsem rudá jak rajče? "D-Díky..." podařilo se mi tak lehce vyjeknout, než jsem se vymanila z jeho sevření a nervózně se zasmála. "Svoje prasata si ale dokážu ochránit sama!" Fakt jsem se to právě pokusila převést ve vtip? Ach bože, jsem trapná! Znalecky pokývu, když opět zmíní ďasovce. Sice bych o nich něco ráda věděla taky, ale stejně bych to hned zapomněla. Připíšu si je k dlouhému seznamu, který musíme s Fabem projít. "Jasně, ráda tě doprovodím, to nic není," přehodím si tašku přes rameno a vydám se po jeho boku ven ze třídy. Projdeme kolem hloučku zmijozelských a vezmeme to rovnou ke Kwangovu kabinetu. Cestou se dostane i na sny našich spolužáků. Tázavě nadzvednu obočí, když začne mluvit o Caylusovi. "Fakt? Já... docela mě to překvapilo. Nechodí teď náhodou s Jordy?" Je sice pravda, že klučičí mysl je v tomhle ohledu úplně jiná než ta naše, pokoušet ale dvakrát štěstí před svou přítelkyní... Caylus musel být fakt klikař. "Chudák slečna Primrose. Jestli se to k ní donese..." Tiše jsem se zahihňala. "Becca?" Než stačím odpovědět, stačíme už dojít ke kabinetu. Kývnu na souhlas a opřu se o zeď vedle kabinetu. Zatímco je Patrick vevnitř s profesorem, rozpustím si po celodenním vyučování konečně vlasy a trochu se zamyslím. Ani mi nepřijde, že to bylo více než 15 minut. Patrick je v mžiku zpět jako tornádo a opět mě líbá na tvář. Co se to dneska děje?!!!! V hlavě mi rudě houká SOS. Na podobné projevy náklonosti jsem byla zvyklá jen od Aleca, a u toho jsem se bát nemusela, jelikož jsem věděla, že ho přitahují kluci. Nemusela jsem ani dodávat, že jsem opět byla rudá jako rajče. "Ž-žádný problém! Ty mě chceš dneska fakt zabít, viď?" Zavrtím hlavou a svoje rozpaky zamaskuji smíchem. Abych nebyla pozadu, věnuju mu jedno medvědí objetí. Když může on, tak proč ne já? To kámoši dělají, ne? "Neříkej dvakrát. Udělám si z tebe otroka stejně jako ty z Dee ve snu, co?" zažertuju. "Trochu jsem o tom přemýšlela. Co se jít nejdřív trochu projít k jezeru, když je celkem pěkně? V Sovinci teď budou určitě všichni. Můžeme se tam stavit, až půjdem na večeři." Jakmile souhlasí, vydám se po jeho boku směrem ven z Hradu na pozemky, kde mám vyhlédnuté místečko v závětří nedaleko Jezera. "Tak co ďasovci?" zeptám se ho konverzačním tématem. Jsem zvědavá, co mu na to Kwang řekl. "A abych dokončila to s Becc... Já nevím. Třeba se jí líbíš..." plácnu první věc, která mě napadne. A proč by ne? U Becc člověk nikdy nevěděl. Trochu jsem litovala, že s sebou nemáme deku, ale rozhodla jsem se to neřešit a kecla jsem si do trávy na svůj hábit tak, abych seděla na něm. |
| |||
Učebna 2E ---> kabinet prof. Kwanga Noelle. Po tom, co všichni viděli můj sen se mi drží ve tvářích červená barva od studu. Ale když vidím, jak další moji spolužáci ve svých snech neohorženě zasouvají, řeknu si, že jsem z toho nevyšel zase tak zle. Zaregistruji Eliota a odpovím mu pokrčením ramen. Bitva o Británii mě skutečně zajímala, hlavně letadla. Myslím tím, my kouzelníci prostě něco očarujeme a ono to letí. Mudlové se dostali do oblak i bez magie a ještě se zvládli v nebesích efektivně pozabíjet. Fascninující. "Znáš lepší období?" Naznačím mu a tázavě nakrčím obě obočí. Eliot byl fajn. Sice se nebavíme tak často, protože nejsme ze stejné koleje, ale když už jsme spolu vedli nějakou konverzaci, vždy byl příjemný a nápaditý společník. Jsem si jistý, že hlavně slečny to oceňovaly i když si nejsem jistý se kterou šťastnou výherkyní to teď peče. Že by Becca? Že by v tom přístěnku byla s ním? Z uvažování mne vytrhne konec hodiny. Začnu balit svoje poznámky a učebnici, ddyž ke mě přistoupí moje úžasňácká kamarádka Sam a vtiskne mi do ruky nenápadně papírek, zatvářím se šíleně tajemně a nenápadně jako Jason Bourne. S pocitem špiona přebírající přísně tajnou zprávu o aktivitách nepřítele papírek převezmu a s předstíraně akfektovaným a vážným obličejem na ni kývnu a pak si nenápadně papírek přečtu. Na obličeji mi naskočí úsměv. Někdo mě šťouchne loktem, ani nemusím zvedat pohled, abych věděl, že je to Noelle. Její vůni poznám kdykoliv, takové energické šťouchance dává jen ona a taky vždycky když je mi nablízku, mám bůhvíproč dobrý pocit. "Vždyť to nebylo tak strašný. Mohls dopadnout jako Airimoyová." Vzhlédnu a obdařím Noelle vřelým a upřímným úsměvem. "Nebo jako Alastor." Odvětím. Když moje kamarádka říká, že se na ni nedostala řada, uličnicky se zašklebím. "Ale stejně mi ho můžeš ukázat...pěkně prosím?" Noelle se nenechá dvakrát přemlouvat a tak si mohu prohlédnout její sen. Nejsem v něm. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Prohlédnu si se zájmem Noellinu noční můru. Samozřejmě v něm musí být farmářská zvířátka, ale bahenní potvoru, nebo co to bylo, bych nečekal. "Neboj, já tě žádné potvoře nedám." Obejmu ji rozpustile a letmo ji líbnu na tvář, načež jí jako správný gentleman pomůžu se sbalením věcí, stejně je to jen chvilka. Překvapí mě, když se zeptá co mám v plánu a že by šla se mnou. Jsem za to rád, ve dvou čas rychleji utíká...a zábavněji. "Jistě, chci se ho zeptat na ty Ďasovce z rána, pak jsem do večeře jen tvůj." Mrknu rošťácky a společně vyrazíme z učebny Po cestě jsme rozebírali sny našich spolužáků, bylo to vděčné téma ke konverzaci a já konverzuji rád. "Jako Cayluse jak zasouvá jsem čekal, ale že zrovna se slečnou Primrose?" Zavrtím hlavou. Hlavně však nezapomenu zmínit, že můj sen byl prostě normální puberťácký a že je mi ke cti, že jsem v něm nic do nikoho nezasouval. "A co si myslíš, že znamená, že se Becce zdálo o mě?" Nadhodím. Konečně dorazíme ke kabinetu profesora Kwanga. "Počkej tu na mě prosím, zabere to jen chvilku" Zazubím se, pak zaklepu na dveře a na profesorovo tlumenné "Dále!" Vstoupím dovnitř. Ještě než zavřu dveře, Noelle může slyšet můj hlas jak říká "Díky, že jste si na mě udělal čas pane profesore, nezdržím vás dlouho.." pak se dveře se zaklapnutím zavřou. Skutečně to trvá jen chvíli, o něco málo než čtvrhodinu než vyjdu z kabinetu. Na tváři mi hraje úsměv a ať už mi řekl profesor cokoliv, zřejmě to utišilo moje obavy. Zářivě se usměji na Noelle. "Díky, že jsi na mě počkala." Nakloním se k ní a dám jí pusu na tvář. "Tak, teď jsem jen tvůj, můžeš si se mnou dělat co se ti zlíbí." Zasměji se a lišácky zamrkám. "Takže...další na řadě je sovinec a pošta domů?" Nadhodím se svým typickým zázubem. |
doba vygenerování stránky: 0.79266095161438 sekund