| |||
Hodina kouzelných formulí všichni přítomní, Erika, Marie Jsem rád, že Erice nevadí, když si k ní přisednu. Naproti tomu Ryana si raději moc nevšímám, protože se tváří, jako by sežral kyblík citrónů ve tvaru slimáka. Z lehkého zamyšlení nad nesmrtelností brouka mne vytrhne až hlas profesora Kratiknota, který mi pokládá další ze svých otázek. Trošku mě překvapí, že se toho opět neujmul někdo z Havraspárské koleje, protože ti většinou zodpovídají každou otázku v tomto ohledu. Zvednu k profesorovi oči a na okamžik se zamyslím. "Jestli se nepletu, tak toto kouzlo se používá ke snižování věcí." Je to jen něco, co jsem si zapamatoval z učebnice. Nejedná se o nějakou velkou vlastní zkušenost. Zatím jsem si tohle kouzlo až tolik netestoval. Mezitím si mí různí spolužáci opakují nejrůznější kouzla, která nás již náš profesor naučil. Některá jsou povedenější, než jiná. Naštěstí s rozbitým nosem skončil ku příkladu Crabb a nikoli já. To bych opravdu neocenil, ale věřím tomu, že například Ryan by to s chutí uvítal. "Je hrozný žárlivka a zapškloun a přitom...." Jen rychle zaplaším myšlenky, které se mi derou do hlavy. Nemá cenu, nad něčím takovým uvažovat. Mou pozornost opět zaujme Kratiknot, když nám začne vyprávět o novém kouzlu, které nás naučí a historii, která se k němu poutá. "Krejčířské kouzlo Diffindo jo?" Lehce se nad tím pousměju. Zdá se to, jako praktické kouzlo, když třeba chcete někomu do spoďárů naschvál vyřezat nějaký hezký obrázek, aby měl po ránu zábavu. "Kam se na to hrabou drápky mého Arwinka." Uchechtnu se pro sebe tiše. Jakmile máme vystřihovat tímto kouzlem rudý papír, tedy alespoň v mém případě. Vytáhnu hůlku a na papír se zamračím. "Diffindo! (2)" Hůlka na mě jen provokativně zaprská ale nic se nestane. Nu což nedaří se cvičení dělá mistra. Nadechnu se provedu znovu tentokrát preciznější pohyb hůlkou a dávám si pozor na intonaci a výslovnost. Diffindo! (10)" Nečekal jsem, že se mi to podaří až tak účinně. Stalo se to, jako nic najednou prostě byl v papíru vyřezaný docela věrohodně sedící lev. Ta preciznost mě skoro až děsila. "Páni." Vydechnu tiše pro sebe, ale pak už dostaneme látku, pro další postup. To bude asi trošku těžší, ale zkusit se to přece musí. Koutkem oka slétnu k Erice, jak si vede. "Diffindo! (63%)" Mávnu znovu hůlkou směrem na látku a z ní se mi podaří vystřihnout jednoduchého trošku kostrbatého panáčka. "No...i to lze považovat za úspěch." Pousměju se pro sebe. "Je fakt, že kdyby ta učebnice měla tuhle velikost vždy a obsah stránek by byl tomu přímo úměrný, bylo by to trošku únosnější jí číst." Zasměju se nad zminiaturizovanou učebnicí. "Hele ještě chvíli budeme trénovat tohle stříhací kouzlo a můžeme jít dělat krejčí." Prohodím směrem k Erice, která se mnou načla hovor. Taky padl od Eriky zajímavý dotaz, ale na ten nám nebylo moc dobře odpovězeno. Hold asi nejsme ještě dost zkušení, aby nám to profesor svěřil. Pak nám je vysvětleno další nové kouzlo, které nám profesor vysvětluje. Zní ještě zajímavěji, než to předchozí zvláště pro jeho potenciál a možnou užitečnost. Když jsme se měli rozdělit do dvojic asi jsem příliš zaváhal, protože než jsem stihl stočit pohled k Erice nejbližší potencionální partnerce, už se k ní vetřel Ryan a zabral si jí do dvojce. "Nechápu, jak s ním vydrží. Opravdu k němu něco cítí, nebo je to jen tolerance?" Asi jsem nad svou dvojcí váhal moc dlouho, protože mě přiřadil nakonec profesor do dvojce s Marií, alespoň je to někdo od nás. Přejdu tedy trošku do prostoru a udělám si od ní odstup, abychom nebyli tak blízko sebe a lehce na ní pokývnu hlavou. "Připravená?.....Dobře, tak já tedy začnu." Nadechnu se a soustředím se na kouzlo, švih hůlkou a jeho vyslovení. "Carpe Retractum! (56%)" Z mé hůlky vyšlehne lano, ale na poprvé se mi ho nezadaří dobře zachytit kolem Marie. "Je to těžší, než se zdá." "Carpe Retractum! (79%)" Švihnu hůlkou znovu tentokrát již více plynule a magické lano se hladce omotá okolo Marie, kterou přitáhnu decentně k sobě. Mám trochu obavu vložit do tahu více síly, abych jí neublížil, nebo jí nenechal proletět se vzduchem ke mě. "Můžeš." Spustím hůlku, aby mohla kouzlit ona, ale profesor jí zadá nakonec jiný úkol, takže sleduji, jen, jak se odtáhne pomocí kouzla ke dveřím. "Taky pěkný." Usoudím pro sebe a koutkem oka zahlédnu trénink Ryana a Eriky. "Pokud se o něco snaží, tak pěkně blbě. U Merlinových vousů, být holka, tak mu asi střelím jednu rovnou mezi oči." Usoudím si v duchu, ale raději nic neřeknu, nedopadlo by to pravděpodobně dobře. Na závěr hodiny, nebo spíše již do jejího přetaženého času přijde náš profesor se třetím kouzlem, které mne trošku v duchu děsí. Odhalovat své sny, jejichž obsah třeba ani člověk sám nezná, před celou třídou není zrovna dvakrát dobrý nápad, ale úkol je úkol. "No sakra..." Mí spolužáci postupně ukazují své sny. Některé jsou fakt zvrhlé a dost úchylné.....od toho Ryanova se raději odvrátím, protože to je fakt hodně. Některé sny ani nesleduju, když nabírají....pornografický spád. "Chudák Erika." Mihne se mi hlavou stejně nezabrzditelná myšlenka. Když dojde řada i na mě pomalu se nadechnu a přiložím si hůlku ke spánku. "Somnium pictura! (2)" Vyslovím kouzlo, ale obraz se jen zahýbe, ale nestane se nijak určitým. Je třeba se asi více soustředit. Další nádech. "Somnium pictura! (10)" Tentokrát pronesu již jistěji a obraz je najednou čistý až příliš a.... Připomínka tohohle snu se mi vůbec ale vůbec nelíbila. Snad moc spolužáků nedávalo pozor. Jakmile jsme mohli odejít opustil jsem učebnu. Nikdo si mě moc nevšímal a Erika a Ryan byli opět zapředeni do hovoru, komunikace, nebo něčeho tomu blízkého, takže jsem raději pokračoval dál. Hodlal jsem si odpočinout. Za dnešní hodinu toho bylo až až. U Velké síně jsem si všiml vzkazu od Studentojeda. "Hmmm bezva noční procházka do Zapovězeného lesa....extra dávka lektvarů navíc....no co čekat..." Zabručím si v duchu neposkojeně. Zamířím raději odtud rovnou směr společenská místnost. Stejně si potřebuju odložit učebnici k těm dalším, když jí už teď nepotřebuju a navíc pravděpodobně bude třeba vysmejčit záchodech Arwinovi. "Ta Ryanova bedna s věcma je vždy tak lákavé místo pro odpadkový koš....ne to nejde...." Bojuju v duchu sám se sebou jestli učinit, něco velmi nepěkného svému spolubydlícímu a pak si vzpomenu, že musím ještě dneska za McGonagalovou. Ale to ještě chvíli počká. |
| |||
Učebna 2E -> chodba Pondělí 13.9. Poděkuji profesorovi za odpověď a mávnutím hůlky kouzlo ukončím. Nehodlám si k sobě Ryana přitahovat. Svázala jsem ho, profesor viděl, že se mi kouzlo povedlo, víc netřeba. Posadím se mlčky zpátky na svoje místo a dál si Ryana moc nevšímám. Soustředím se na Marii a její předvedení dalšího využití nově naučeného kouzla. Napadne mě, jaká je škoda, že jsme tohle kouzlo neznali ráno v jezeře. Stačilo se přeci jednoduše přitáhnout k nějakému předmětu a byli bychom z vody hned. A nejspíš bez vážnějších zranění… Podrbu se u toho přes obvaz na noze, kde mě při vzpomínce na ďasovce zasvěděla už patrně uzdravená rána. Oklepu se a vrátím se k výkladu profesora. Profesor Kratiknot tentokrát přichází s novým kouzlem. Vyvolávání snů. To zní zajímavě, mohla by to být zábava! Některé sny bývají opravdu veselé. Pozorně tedy sleduji Reginin sen. Ale téměř okamžitě toho lituju. Opravdu nepotřebuji vidět Benjamina, jak… uch… ne… opravdu jsou věci, které vidět nepotřebuji. Celá rudá otočím hlavu, abych se na to nemusela dívat. Jsem vážně ráda, když sen skončí a na řadu se dostane další. Jenomže ke slovu se přihlásí Caylus. Ani nečekám, že by měl jeho sen obsahovat oblečené lidi. Dobře, lehce jsem se spletla. On i profesorka Primrose jsou zcela oblečení, ale kam se bude sen ubírat je všem zcela jasné. Trochu si povzdechnu a čekám na dalšího. Patrickův sen je sice celkem zábavný, ale ve výsledku se téma moc nemění. Jsem z toho celkem v rozpacích a divím se, že profesor ty bubliny nepraskne. Sen Beccy mně od té červené moc nepomůže, ale Alexin mě naopak celkem pobaví. Poté přijde na řadu Ryanův sen. Když vidím, jak bodá do Wolfa, protočím jen otráveně oči v sloup. Žádná novinka. Ani to, že se tam zjeví Sinestra, začnou se líbat a během chvilky je to opět mládeži nepřístupné. Tohle opravdu nepotřebuji vidět. Ani v podání Ryana, ani v podání nikoho dalšího. Sklopím oči a jdu si zkoumat třeba boty. To je dobrá činnost. Pak ale najednou uslyším z Ryanova snu svůj hlas. S trhnutím zvednu oči a nechápavě se dívám na nahou sebe v Ryanově snu. Nejraději bych se zahrabala někam hluboko pod zem a už nikdy nevylezla… Loupnu lehce pohledem po Ryanovi a vidím, že by se tam nejraději zahrabal taky. Uvědomím si, jak je celá ta snová šaškárna vlastně hrozně ponižující. A to hlavně pro autory těch snů. Trochu soucitně se na něj usměju a po zbytek snů už sedím s očima sklopenýma k zemi a pro jistotu ještě schovanýma za rukou. Neskutečně se mi uleví, když profesor celý ten kolotoč ukončí. Pomalu ho ani nenechám doříct poslední slovo a bleskově zmizím z učebny. Tam se opřu o chladnou zeď a párkrát se zhluboka nadechnu. Jo, tohle je mnohem lepší než celá ta uzavřená místnost plná souložících snů… “Ryane,“ zastavím spolužáka, jen co ho spatřím vyjít z učebny. “Já… jsi v pohodě…?“ vypadne ze mě tiše, ale upřímně starostlivě. Ačkoli bych ho za ten sen nejraději zfackovala, vím, že za své sny nikdo nemůže. A také asi tuším, jak hrozně se musí cítit… |
| |||
2E---> Velká síň ---> Hagridova hájenkaThomas, CassPondělí 13. září Brácha je prostě frajer! Nezaváhá ani okamžik. Neptá se. Nekoulí očima. Prostě se toho rovnou ujme. Opřu se a udělám Thomasovi místo, aby se mohl ke Cass naklonit. Pousměju se, ale koutky mi trochu poklesnou, když začne o jakési noční můře o otravné sestře. Takže otravná ségra, jo? Takže ti stále dávala pohlavky, jo? No dobrá tedy! Sám sis o to řekl. Plesk! Tenhle pohlavek se mi opravdu povedl. Jsem za něj na sebe patřičně hrdá. „Chápeš to?“zvolám ke Cass. „Jak by někdo jako já mohl být noční můrou?“ řeknu na oko dotčeně a štípnu ho do paže. Hmmm... pevný tricák to brácha má, to se musí nechat! „Měl bys dělat kliky, rosolovatíš,“ rýpnu si a věnuji Cass úsměv, ale ten pohasne při její slovech a grimase. Očividně se nezadařilo! „To ty snad děláš srandu?!“ řeknu jakmile bublina praskne. Vzpomenu si na ráno, když jsem se z tohodle snu probudila. Musela jsem se osahat a děkovat, že vše bylo na svém místě a mezi jsem neměla pytlík. „To se musíš pořád opičit? Nemůžeš mít taky jednou něco vlastního? Ještě mi řekni, že se ti dneska taky něco zdálo,“ podívám se na něj, a když přikývne na souhlas tak mi to nedá, abych se nezeptala. „Nezdálo se ti náhodou o nějakech kousavých ředkvičkách?“ Stačí mi jeden pohled, aby mi to bylo jasné. „Tak to je hustý! A asi taky trochu divný.“ Společně s bráchou se tomu ale zasměju. „Pojď musíme za Hagridem,“ chytnu bráchu kolem krku a zamíříme do hájenky. |
| |||
2E -> Knihovna Pondělí, 13. září Becca, Blackovi Je mi na nic. Danův sen byl sice poznání vtipnější a optimističtější, ale na odvedení myšlenek nestačil. V mysli mi stále běhaly obrázky mé rodiny. Na Dianinu otázku jen nepřítomně přikývnu. Jo, jasně, jsem v pohodě… vypadám v pohodě?! NE! To je pitomá otázka… A v momentě, kdy jsem chtěla zaplout ještě níž, mě kdosi chytne za pravou ruku. Vedle mě ale sedí Becca! Zhluboka se nadechnu a stisk jí vděčně vrátím. Taková drobnost a jak moc pomohla! Úplně v tu chvíli zapomenu na to, jak ode mě odešla. A na její spory s dvojčaty. Jako by to bylo už hodně dávno! Když Kratiknot sny ukončí, uleví se mi. Kdo ví, co všechno bychom se tu ještě dozvěděli! Na druhou stranu… mohl to stopnout přede mnou! Ale už se stalo. Beccs mě pustí ve chvíli, kdy začne dávat věci zpátky do brašny. Ať se podívá nebo ne, pošlu jejím směrem vděčný, přesto stále posmutnělý úsměv. Jo, tohle byla nakonec dost náročná hodina! Aspoň ty body jsme tady nasbírali! Smířeně a úspěšně si opět zmenším učebnici na původní velikost. Strkám ji do brašny, a to už mým směrem mluví Thomas. Obočí mi povyjede vzhůru. A tohle mě má co? Rozveselit? Že se mi zdá o tom, jak mí biologičtí rodiče vraždí mého nebiologického brášku? Co to má sakra společnýho s… no dobře, asi bych se tomu normálně zasmála, ale teď ne. Teď se donutím jen k jakési grimase, co se měla podobat úsměvu jsem-v-pohodě-tak-mě-nech-bejt. “Buď rád, že ji máš,“ brouknu a vyjdu z učebny. Ne že bych věděla, kam jít, ale kroky mi automaticky zamířily do knihovny. Hm… a proč ne! Tady se asi uklidnim nejlíp. Mezi hromadou knih! Jednu z regálu popadnu, zapluju s ní do rohu do jednoho z křesel a dám se do předstírání četby. |
| |||
2E --> Velká síň --> Hagridova hájenkaHagrid, Didý, Cass, Sam a ostatní okoloPondělí 13.9. „Když já ti nevím. Vy holky vyžadujete tolik pozornosti a hýčkání… horší než štěňata,“ řeknu s předstíraným znuzením. Na druhou stranu, je fakt, že mám vlastní kouli na noze už dávno… v podobě mé milé sestřičky. Když nás profesor vyzve, abychom si sedli, opět se lehce ukloním a pronesu: „Slečno Arrkain, bylo mi ctí se s Vámi navzájem svazovat.“ Po tomto vtípku nakonec se vydám opět vedle své milé sestřičky a rozvalím se v lavici, poslouchaje profesorův výklad. Tohle chcete dávat za úkol puberťákům? No to potěš koště. A jak jsem si myslel. Jedna prasárna za druhou a pár nočních můr jako bonus. Upřímně jsem zvědavý, co si kouzlo vybere za sen u mé maličkosti. Už se chystám kouzlo provést, ale to ze sebe už Kratiknot vykoktá, že na to dneska kašleme. Beztak si uvědomil to, co většině bylo již dávno jasné. To do mě už dloubne Didý s tím, abych povzbudil Cass. Ta evidentně spadá do skupiny s nočními můrami. Proč se všem nezdály normální sny ala běhání po louce anebo hraní famfrpálu s moc velkým camrálem? Nakloním se k ní a cestou ještě domýšlím plán, jak jí rozveselit. „Hmm, Cass. Špatný sen, co? Taky jsem jeden měl. Šílená noční můra. Měl jsem v něm hrozně otravnou ségru a ta mi furt dávala pohlavky. Jau!!! Sakra? Ten sen zjevně ještě neskončil!“ No, dělal jsem, co jsem mohl… Po hodině kývnu na ségru a zamíříme rovnou do velké síně, kde si na rozdíl od ní opět nic nedám. Namísto toho se zahledím na nástěnku. „Podívej se na tohle… Budeme mít se Snapem hodinu navíc, to je zlé. Ale v Zapovězeném lese! To je dobré… Pojď, půjdeme za Hagridem pro ty rejsky, před hodinou tam nebyl. No sněz si to cestou, ne?“ Když vyjdeme na školní pozemky, napadne mě jedna věc. „Hele, co si zkusit to kouzlo? Zajímá mě, jak moc máme rozdílné sny. „Somnia Pictura,““ pronesu a z ucha mi vyletí ona bublina, zobrazující kouzelníkovi sny (8). Po chvilce sleduji i sny mé sestřičky a s udivením zjistím, že se nám zdálo naprosto to samé, jen si nevzpomínám, kdy. Jo, teď si vzpomínám, že jsem se tenkrát vzbudil a musel jsem se kouknout na vlastní hrudní, abych se přesvědčil, že to byl doopravdy jen pitomý sen. A upřímně, za tohle bych se ani na hodině nestyděl. Byl to správný, dementní sen, jaký by měli lidé snít… žádné SM úchylárny a brutální noční můry, které značí potenciálního černokněžníka. No, i když, zde bych se toho občas taky bál, protože se mi jednou za čas zdá noční můra o tom, že skončím jako smrtijed. Možná i proto jsem byl na Beccu trochu ostřejší. „To si snad děláš srandu, ne?“ A Didý zjevně myslela na to samé, když se mě ptala, co se mi zdálo dnes. „Jo, přesně! A Ezechiel je začaroval, aby se nás snažily pokousat!“ Hned na to se tomu oba smějeme a cesta k Hagridově hájence je veselejší. Zaklepu na dveře a počkám, jestli nás Hagrid vyzve dál. „Dobrý den. Posílá nás profesorka McGonagallová. Chtěl bych se zeptat, jestli bychom si mohli půjčit nějaké malá zvířata na přeměňování. Snad Vám je vrátíme v celku.“ |
| |||
Učebna 2EBecca, Sam a označeníPondělí 13. 9. Profesor posléze ukončí naše kovbojské soutěže. Už se téměř začnu balit, když si vzpomenu, co říkal o třetím kouzlu. Rychle pohlédnu na hodiny a neartikulovaně zakňučím, než se poslušně usadím. Jen nerad trávím na téhle hodině víc času, než je absolutně potřeba. Ale co člověk nadělá... S tichým poklepáváním prstů do neznámého rytmu na stole poslouchám Kratiknotův výklad. Suše polknu, když nám oznámí další kouzlo. Jak už jsem řekl, Nitrozpyt nepatř mezi mé oblíbené hodiny. A tohle se mu nebezpečně blížilo. Své sny si pamatuji jen zřídka, a představa, jak se mi na ně někdo kouká není příliš příjemná. Proto suše polknu a rozhodnu se to oddalovat co nejdéle to půjde. I přes mou drobnou paniku mi neujdou sny ostatních. No potěž koště... Já věděl, že libida je v pátých ročnících přehršel, ale tohle je na úplné nové úrovni. Hodně hluboké úrovni. Je mi jasné, že za své sny nikdo nemůže, ale stejně. Jsem velmi, velmi vděčný za to, že se v žádných snech neobjevuji, i když některé jsou velmi... poučné, z hlediska lidské anatomie. Patrickův dokonce i z historického. Přejedu ho tázavým pohledem. "Bitva o Británii? Vážně?!" Naznačím ústy. Když mi dojde, jakým směrem se s největší pravděpodobností bude většina snů ubírat, zoufale zachrčím a schovám hlavu do dlaní. Modlím se mezitím ke všem bohům, kteří mě zrovna napadají, aby na mě nepřišla řada. Rád si říkám, že své libido mám pevně pod kontrolou. Ale když sleduji Ryanův sen, je mi víc než jasné, že své podvědomí ovlivníme jen sotva. A pak... pak se stane zázrak. Kratiknot, očividně otřesený přehlídkou testosteronu, se rozhodne hodinu ukončit. Protočím oči v sloup a zašeptám drobná poděkování neznámo komu, než si začnu balit. Svižným krokem se vydám z učebny a málem při tom srazím Beccu. Omluvně se usměju. "Promiň, jen... Cesta na svobodu je konečně volná. Chci vědět, jaké to je cítit Slunce na své pokožce a čerstvý vzduch v plicích." Teatrálně vydechnu, ale to už mě Becca začne přemlouvat ať jdu do sovince. Nejdřív otevřu ústa k odmítnutí, ale začne dělat obličeje. Chvíli se na ni dívám a pak se uchechtnu. "Když půjdu, přestaneš s tím?" Zvednu obočí a pak pokrčím rameny. "Eh, proč vlastně ne... Stejně to taky potřebuju zařídit. Čím dřív, tím líp." I když upřímně, moje slova jsou zbytečná. Becca projeví překvapivou sílu a já jsem najednou táhnut ke dveřím. "Rád si říkám, že v tom mém by Wolf nefiguroval. Nic proti němu, ale není to můj typ." Uchechtnu se v odpověď na Beccinu otázku. "Ale jak jsem to sledoval, mohli bychom si z Bradavic udělat docela prvotřídní bordel. Já bych mohl roznášet drinky, s takovými těmi divnými paraplíčky. Vydělali bychom jmění." Na chvíli se zasním a pak pokrčím rameny. "Upřímně řečeno, většinu svých snů si nepamatuji. A jsem za to docela rád. Protože pokud se sny mají vyplnit, tak se máme na co těšit." |
| |||
Učebna 2EPondělí, 13. září Sam, Cass, Eliot + označení Na můj sen se snad hodně rychle zapomnělo, jen Ryan a Daniel se okamžitě začnou ohrazovat proti svým rolím v mém snu. Abych se nesmála nahlas, jsem zakouslá do kloubů mojí ruky, která je sevřená vpěst. Ale i tak mě prozrazují slzy smíchu. Až na Alůvsen, zdá se, že se mnou a mými spolužáky házejí hormony ode zdi ke zdi. A co jako? Měli bychom se snad stydět? "Tak krásný děti, jo?" zopakuju po Sam a znovu jí pod stolem kopnu. "Jsi ale megera! Máš pravdu, kouzlo na pornografii dobrý, ale jak kvalitní by asi byla? Znáš kluky, tady jim holka ukáže odhalený kotník a oni o ní hned mají mokrý sny a já fakt nechci vidět, co je v takové Malfoyově palici," řeknu. Smích mě přejde ve chvíli, kdy se na place objeví Cassandřin sen. Bez jediného pípnutí sleduju, jak se před námi všemi sen odvíjí. Neměl by to někdo zastavit? Podívám se na Kratiknota, ale ten se k tomu nemá. Hned jak sen skončí, Cass se snad o polovic zmenší. Nahmatám pod stolem její ruku a povzbudivě ji zmáčku. Mluvít na ni ale nechci, protože vidím, jak se k ní hyena přitočila v okamžiku, kdy ucítila krev. Po Cass už profesor nechá předvést svůj sen už jen Dana, než to nevydrží a hodinu ukončí. Nedivím se mu. Já dostanu trest za malé dostaveníčko v kumbále a týden na to koukáme při formulích na porno? Možná by spíš Kratiknot měl napsat nějakou esej o dobré výchově. Naposled stisknu Cassandřinu ruku pod stolem, než si rychle začnu uklízet věci. "Dobře," odpovím Sam a sleduju jí, jak mizí v houfu ostatních spolužáků. Co má asi za lubem? Konečně se můžu zvednout z místa a po cestě ke dveřím, kde už vidím Sam postávat, se skoro srazím se Eliotem. "Uf, pozor," řeknu. "Dneska už jsem gravitaci vyzkoušela dosyta, děkuji pěkně," zasměju se. Pak se na okamžik odmlčím. "Máš nějaké plány? Já a Sam jdeme do sovince, potřebuju rodičům napsat o povolení do Prasinek. Můžeš se k nám přidat," lákám ho. A taky možná budu potřebovat lidský štít, jestli si na mě incesťáci počkají před učebnou, aby mi názorně ukázali, jak konflikty řeší smrtijedi. Ale to chudák Eliot nemusí vědět. Jestli zaváhá, chytnu ho za loket a nekompromisně ho táhnu ke dveřím. "No ták, bude to legrace," říkám, zatímco na něj dělám obličeje. Sam vysvětlím, že nám Eliot bude dělat společnost, než se vydáme do sovince. Akorát na chodbě uvidíme, jak Maureen odchází od Malfoye a jeho gangu. Zamračím se. "Snad jí neotravovali," zadoufám nahlas. Malfoy by nepoznal vychování ani kdybych ho svázala a s tím vychováním ho sešlehala. Pak se obrátím na Sam a Eliota. "Tak, jaké by byly vaše sny, kdybyste nebyli srabové a ukázali je třídě?" začnu je pošťuchovat. "Ale prosím jen nějaké, kde hlavní roli nemá Wolframův penis." |
| |||
Učebna 2E Thomas, Patrick, Becca, ostatní Pondělí, 13. září "Bojíš?" Mírně nadzvihnu obočí a dotčeně si položím ruku na srdce. Můj výraz však nevydrží dlouho, páč se na Blacka zazubím a mírně nakloním hlavu na stranu."No, možná bys měl!" Věnuje mi jeden ze svých úsměvů, docela roztomilých úsměvů, a poté se vzdálí, aby provedl svou část kouzla. Švihne hůlkou a já už jen postřehnu, jak mě jeho energie obmotá a já skončím v jeho náruči. S pobaveným úsměvem k němu vzhlédnu. "No, možná bys měl. Koukej na Mau, dokonce i ta si jednu ulovila." Pohodím hlavou ke své kamarádce a pak se otočím zpátky na Toma, abych se na něj nevinně usmála. Hmm... ono to kouzlo může mít vlastně spoustu zajímavých využití. Prolítne mi hlavou, ale pak se mi v hlavě utvoří obrázek Mau se Sin a já prudce zatřesu hlavou, abych tu myšlenku zahnala. Po chvilce, co u sebe s Thomasem jen tak stojíme a koukáme se po svých spolužácích nás profesor opět zažene na svá místa. Hmm, zajímalo by mě, co bude to třetí kouzlo. Tohle mě bavilo. Praxe byla mou nejoblíbenější částí témeř každé hodiny, s výjimkou těch hodin, které mě fakt nebavily a já chtěla prostě spát. U teorie to šlo většinou hadce. Ale tohle nebyl jeden z těch případů. Proto jsem oceňovala Kratiknotovu snahu nás teorií zatěžovat co nejméně. Jen za dnešek se naučit tři nová kouzla, to je prostě skvělý!" Hlavně když dvě z těch tří byla užitečná mnoha směry. Konečně něco, s čím se dá více experimentovat. V hlavě se mi honilo spoustu nápadů, jak tyto nově nabité zkušenosti využít. Z myšlenek mě vyruší Becca, když s unaveným povzdechem zapadne na místo vedle mě. "To tě nezajímá, co přijde dál? Třeba nás Kratiknot naučí novou inovaci kouzla, jak si zavázat tkaničky. Pronesu rádoby znuděným tónem, zatímco s pobaveným úsměvem poslouchám profesorův výklad a do sešitu si kreslím náčrtky vlků. Hlavu zvednu až tehdy, když zaslechnu Somnium Pictura. Dnešní poslední kouzlo bude na vyvolání snů? Pozorně poslouchám, když mi Kratiknot potvrzuje moji domněnku. Teda, alespoň do té doby, než se ke mě nenakloní Becca. "Spíš nejhorší noční můra o tom, že omylem podal ruku obyčejnému mudlovi s obyčejným mudlovským rodokmenem." Uchechtnu se. Jasně, náš Lord, co se paktuje s nekouzelníkama, as if." Mou pozornost upoutá bublina, vycházející z Reginina ucha, kterou profesor následně zvětšil, aby všem přítomným ukázal její sen. Po zádech mi přejede mráz a já cítím, jak mi tuhne celé tělo a já jen nepřítomně zírám na obraz, který stejně jako tlumený smích mých spolužáků téměř ani nevnímám. Ne, tohle ne. Mám pocit, že slyším tep vlastního srdce, před očima se mi zjeví můj vlastní sen. Noční můra, která se opakuje natolik často, abych si z ní zapamatovala každičký její detail. Noční můra o mé rodině. Opakuje se pořád dokola a dokola, to samé, trvá snad celou věčnost a mě opět pohltí ten pocit, že se nemůžu dostat ven. Teď už ne. Všimnu si, že se mi klepou ruce, a vím, že tenhle pocit se nazývá strach. Polknu a pevně zatnu zuby. Konečně se dostaví vztek a já zavřu očí a zaženu obraz pryč. Ti lidi tě nechali, jsou pro tebe vzduch. Přestaň přemýšlet. Zhluboka se nadechnu a pomalu se rozhlédnu po třídě. K čertu, tohle fakt nesnáším. Můj pohled opět ulpí na obří bublině. To je Patrickův sen, co se zrovna přehrává? Soudě podle toho, že v hlavní roli skutečně vystupuje hlavně Patrick, tak jsem se trefila správně. A... počkat, co? Já a Noelle? To jako vážně? "Prosím, nemůžete ho někdo praštit pánvičkou po hlavě, aby měl ten kluk alespoň normální sny? Zaúpím, kdy se mi do ramene zaboří Becca, snad aby se už dál nemusela dívat. Nevím proč, ale najednou mě přepadne nutkání zachovat se trošičku škodolibě. "Ale ale, pročpak se nekoukáš? Přijdeš o nejlepší část. Jemně ji poplácám po hlavě a když vzhlédne, jen se na ni zazubím. No vážně, satirWolf a Richard střílející kondomy? Kdo by si to sakra nechal ujít?! Když skončí úchylárna, odehrávající se v bublině, rozhodne se na řadu jít Becca. Dobře, tady už to se smíchem nevydržím ani já. Myslím, že záškuby mých shrbených zad prostě nešly přehlédnout. No... rozhodně budete mít... s Patrickem... docela přitažlivé... děti, pfft! Vydám ze sebe trhaně s rukou stále ještě přes pusu, jak se snažím zadržet smích. Když se trošičku uklidním a otřu si uslzené oči, opět na Beccu pohlédnu, tentokrát s velice vážnou tváří, a položím ji ruku na rameno. "Ale jako vážně, fakt ti závidím. Taky bych si do školy chtěla jezdit na jednorožci." Sotva to dořeknu, už zase vyprsknu smíchy. Ne, tohle fakt nejde!" "Au! No jo, už jdu na to, už jdu na to." Zareaguju, když mě Becca nakopne. Doslova. Jen co však uchopím hůlku, opět se dostaví ten pocit a já ji jen pevně sevřu v dlani. K čertu, tohle ne. Přece to nemůžeš ukázat ostatním. Polknu a podívám se na ruku svírající hůlku a opět na bublinu přede mnou, ve které se zrovna začal odehrávat naprosto nelogický sen Alex. Když skončil, zhluboka jsem se nadechla, poté vydechla a podívala se před sebe. Tak jo, tohle zvládneš. Tohle dáš. Už je to pryč. "Je to pryč..." Pronesla jsem téměř slyšitelně svou myšlenku a naposledy se nadechla. "Som-" (4) jenže to už se v bublině začal odehrávat Ryanův erotický sen... Tedy vlastně by se dalo říct, "Ryanova verze lehkýho porna". Nezmohla jsem se na nic, než se jen s otevřenou pusou téměř bez dechu sledovat Ryanův... ehm, výkon. "Tohle kouzlo by rozhodně našlo své využití při natáčení kvalitní pornografie pro mladistvé. Sbohem pornočasáky a videa, vítej porno s divákem v hlavní roli!" Pronesu vedle Becs, sledujíc pokračování Ryanova snu. Tak Wolfram, Sin nebo Erika? Ten kluk je jak holka, taky neví, co vlastně chce. Po Ryanovi se štafety chopí Al se svým snem. Vlastně už ani moc nevnímám, ale když pronese kouzlo, které jsem prakticky neslyšela už hodně dlouhou dobu, dostatečně dlouhou abych na něj zapomněla, prudce trhnu hlavou a přenesu k němu svou pozornost. Finite Incantatem. Hned po pronesení se Alův sen rozplyne. Jediným rychlým pohybem otevřu svůj blok a zapíšu si název kouzla. Bude třeba si o něm zjistit více později, rozhodně se bude pro příště hodit. Přehlídka snů pokračovala jako na půlnočním promítání filmů... Nemusím odůvodňovat proč právě půlnočním, že ne? Připomnělo mi to, jak mě jednou Charlie vzala na podobné mudlovské noční kino v mojí rodné Kanadě. Seděli jsme v autě a koukali na Sám doma, zatímco v zatemnělé krajině vzduchem poletovali světlušky. Tehdy to bylo poprvé po těch letech, co jsem se do Kanady vrátila. Na řadu přišel Benji, poté naprosto creepy sen Zmijozelské princezny Dee, který následoval sen Kayly. Wolf je dneska zdá se hlavní hvězda programu. Mírně se ušklíbnu. Jenže to už na řadu přijde Cass se svým snem a mě se opět připomene moje noční můra. Donutím se na ni nemyslet. Vždy, když to zastavím rychle, tolik to pak nebolí. Hádám, že nejsem jediná, kdo to má s rodinou komplikované. Třošičku se svezu níž do lavice se zamyšleným pohledem upoutaným k mé spolužačce. Na rozdíl ode mě ona alespoň nějakou rodinu má... jí se rodiče v pár měsících nezbavili jako prašivýho psa... I když, jak se tak koukám, možná je v tomhle případě výhoda rodiče nemít. To z nich má opravdu takový strach? Tak nějak mi svitlo, že jsem se o Cass a její život nikdy nijak příliš nezajímala. Většinu času je to jen vzorná studentka a moc nevyčnívá. Není teda ani divu proč. Možná bych s ní někdy mohla prohodit pár slov. Cítím, jak si koušu spodní ret, což dělám vždy, když vážně přemýšlím. Tipuju, že musím vypadat divně, takhle na někoho upřeně zírat. I když nechci, obrátím hlavu k bublině vstříc dalšímu snu. Vlastně jsem úplně zapomněla, že bych měla předvést svůj sen i já. Nakonec Kratiknot viditelně v rozpacích, přeruší bublinovou horor-pornografii a nechá nás jít. "Hmm... zajímalo by mě, o čempak se profesorovi asi dneska bude zdát. Myslíš, že se příště taky podělí? Promluvím k Becce a na mé tváři se objeví ďábelský úsměv. Nepochybuju, že ji napadne to, co mě. Mí spolužáci se pomalu ale jistě začínají zvedat a já pohledem vyhledám Patricka. Už už se s ním chci vydat do společenky, ale potom se zarazím. No jó vlastně! Ten sovinec. Kouknu na svůj blok a utrhnu pro něj určený vzkaz, který jsem sepsala někdy v první polovině hodiny. "Sejdeme se u dveří učebny." Informuju Beccu a zamířím k Patrickovi. Když se mineme, nenápadně mu do ruky vtisknu kuličku papíru, na níž je můj vzkaz. Poté zamířím ke dveřím a už jenom čekám, kdy si mě Becca odchytne. |
| |||
Učebna 2EPondělí, 13. září Benji, Alex, Helen + označení Alex mi hrozí prstem a já na ni vypláznu jazyk. "Přiberte Mau," odpovím jí. Zvířátka mám ráda, ale to, co musel mít Caylus v rozkroku po obskakování poloviny Bradavické mládeže, to musela být docela ZOO. Není to zrovna on, kdo se často vrtí na židli? Jestli ho něco nesvědí... Sama pro sebe se krátce zasměju. Když Benjiho pustím, dolevituje k nám profesor. "Určitě ho nebudu šetřit," slíbím Kratiknotovi a podívám se na Benjiho úkosem, protože si myslím, že tak vypadám přísně. "Šup, šup," popoženu ho zatleskáním a sleduju, jak přede mnou dělá panáky. Jakmile skončí, chvíli se tvářím, že přemýšlím, než přikývnu. "Jo, stačí," propustím ho nakonec. Skákání ale Benjimu nepomohlo, protože se mu stále nedaří vyčarovat lano. "Asi se málo soustředíš," vynadám mu naoko a rozhlédnu se, jestli nás Kratiknot sleduje. Nesleduje. "Už se na to vykašli, stejně všichni víme, že z tebe bude popelář," popichuju ho, než se odmlčím . "Co je asi kouzelnická varianta popeláře?" zamumlám si pro sebe zamyšleně. Profesor nás nakonec pošle zpět na svá místa a já se pomalu šinu zpět mezi háďata. Znovu si sednu mezi Helen a Báru. Podívám se na Helen a otevřu pusu, abych se jí zeptala, jestli se náhodou nenudila, ale nakonec jí zase sklapnu. Co je to vůbec za otázku? Mělo jí snad bavit to, že si hrajeme na kovboje a ona nás u toho může pozorovat? Někdy jsem v té hlavě měla stejnej průvan jako Alastor s tykadlatkou. V duchu si utrápeně povzdechnu a podepřu si bradu, zatímco profesor mluví. Tak sny? Nechtěla jsem, aby někdo viděl sny. Naposledy se mi zdálo o tom, že se Rosalie proměnila v brokolici, která mluvila ruským přízvukem. První na řadu přijde Regina a po ní se sny jen hrnou. Zakryju si obličej a ty výjevy sleduju škvírou mezi ukazováčkem a prostředníčkem, rozesměju se až u Alexina snu. Ale i tak, to tu všichni myslej jen na sex? Najednou mi můj sen s brokolici nepřipadal tak divnej. Trochu mě zarazí Cassandřin sen. Někdo z koleje by si s ní měl promluvit... Než přijde řada na mě, profesor to zarazí. Trochu se mi uleví, když nás následně i rozpustí. Konečně máme volno! Věci si balím pomalu, takže se všichni okolo mě zvednou a vychází ze třídy. Hůlku si strčím do kapsy hábitu, ale na stole přede mnou je ještě jedna hůlka. Hrabe mi snad? Sáhnu do kapsy, abych se ujistila, že jí stále mám a můj mentální stav je alespoň trochu normální. Netrvá mi dlouho, než rozeznám, že hůlka patří Helen. Ta má dneska ale smůlu. Hůlku vezmu a zvednu se, doufám, že Helen ještě chytím. Ukáže se, že si starosti dělám zbytečně, protože hlouček Zmijozelských stojí na chodbě a na něčem se domlouvají. Postávám kousek od nich a čekám, až domluví. Jakmile se od skupinky Helen oddělí, doženu ji. "Zapomněla sis hůlku," řeknu a začervenám se hned, jak se na mě otočí. Rychle jí hůlku podám. "Slyšela jsem, že se večer chystáte do Prasinek, snad nebude moc velká zima, člověk v tomhle počasí hned nastydne...," začnu blábolit a čím víc mluvím, tím víc si chci dát facku. Mlč. "No, a co říkáš na ty sny? Vypadá to, že s ostatními mlátěj hormony," a s tebou taky, prosímtě, mlč už! Konečně se mi podaří pusu přesvědčit, aby přestala mluvit, tak jen před Helen stojím a snažím se nevypadat jako absolutní magor. |
doba vygenerování stránky: 0.8354868888855 sekund