| |||
2E: Kouzelné formule13 září, pondělí odpoledne Alex a zmínění Lenošivě jsem se rozhlédl kolem a jen trochu postřehl jakéhosi konfliktu mezi Mau a Sin, do které se zapojili i Wolf a Angela. Copak Mau zase provedla...? Víc jsem to ale neřešil, hlavně že už mě Kratiknot nehonil do dalších pokusů. Nejspíš by to bylo beznadějné... Místo toho jsem se posadil zpátky do lavice. „No, dopr,“ zaklel jsem s úsměvem a lehkým ruměncem ve tvářích. „Smůla v kouzelní mi zasáhne i do mého dramatického milostného života!“ |
| |||
2EDee, kolegové v okolíPondělí 13.9. Když se kolem mne omotal Deein provaz a začala se přitahovat. Vydedukoval jsem, že to tak chtěla a bylo by asi neslušné, kdybych jí její snahu teď zkazil tím, že bych jí šel naproti. Namísto toho jí zachytím do náruče a málem neodolám, abych jí dal pusu. Naštěstí jen málem, nechci si to u svého oblíbeného profesora rozházet. „Se mi ani nechce věřit. Provedla jsi to naprosto elegantně a přesně. Navíc vím, jak jsi šikovná… tedy aspoň trochu.“ Poslední větu řeknu šeptem, neboť tyto náznaky považuji za striktně soukromou věc. „Škoda, že to netrénujeme někde, kde nejsou oči. Je to docela romantické si tě moc takhle přitáhnout, co říkáš?“ Usměji se na ní, ale bohužel profesor opět promluví a tak Dee opět propustím. „Tak večer, šikulku.“ rozloučím se ještě s úsměvem a vydám se zpět na své místo. Když profesor vysvětli o čem bude Somnium Pictura vzbudí to ve mne hned několik otázek, neboť jsem o tomto kouzle ještě nečetl… nebo jsem na to zvládl zapomenout. Zdvihnu ruku a počkám na vyznávní „Pane profesore? Lze ovládat i výběr snu? Přeci jen snů se zdá tisíce každou noc… nebo to tedy tvrdí mudlovští vědci.“ A ti to umí i dokázat. Občas mi připadá, že věda v některých ohledech zvládne víc než magie… ale magie je zábavnější. No dobře, tak tedy sny. Trochu se toho bojím. Vzhledem k tomu, že to je zásah do soukromí, jak se přesvědčím u Patricka, jehož sen se tak trochu týká Dee. Tentokrát si ten zlý pohled doopravdy nedokážu odpustit, zvláště kvůli tomu, že mi tak vehementně tvrdil, že o ní smýšlí pouze jako o kamarádce. Ale myslet a činit jsou dvě různé věci a považuji ho za kamaráda. Samozřejmě se to nemůže rovnat tomu, jak se přátelím s Cass anebo tomu, jak se kamarádí někteří další spolužáci, protože co si budeme, když člověk netráví s přáteli moc času mimo hodiny, je to trochu divné… ale já na tom zapracuji. Namířím si tedy hůlkou na spánek a i přes to, že mám trochu strach, co se ukáže, pronesu „Somnium Pictura“ (9). Je to divný pocit, když cítím, jak mi bublina vystřelí z ucha. Přesunusi bublinu před sebe a dívám se, co mi náhoda vybrala za sen. "Finite Incantatem" pronesu a nakreslím hůlkou typický štít, který ukončí kouzlo. Znám své noční můry nazpaměť, nemusím se na ní koukat na celou znova. Rozvalím se v židli a zastrčím hůlku do hábitu. Fakt pitomé kouzlo. Mno, stejně jsem svojí fobii zvládl odhalit již minulý týden a zakázané kletby naštěstí ve snech není zakázáno sesílat… pořád lepší než perverzní sny některých… |
| |||
UČEBNA 2E Erika, Kenji 13. září Zářil jsem jako malý dítě o Vánocích, když si mou látku přiložila k srdci a věnovala mi ten nejnádhernější úsměv, který uměla jen ona. Na Wolframa se takhle neusmála! --- Během nácviku Carpe Retractum mi Erika přistála v náruči, z které se následně rychle vymanila. ,,Jasně, promiň." Zapomněl jsem, že nenávidí jakékoliv dotyky nebo přílišný fyzický kontakt. Ale předtím ve společence to takové nebylo.. Utkvěla mi v mysli vzpomínka na náš alkoholový dýchánek a na vše, co se dělo po něm. Při něm. Možná jsem na náš sraz nezapomněl tak, jak jsem si myslel. Možná jsem se jen bál přijít a mé podvědomí to tím pádem úplně odsunulo raději stranou. O čem bychom mluvit? Co bychom k tomu měli říct? Slova mohou všechno zkazit. A i když jsme měli každý v sobě nějaké to procento alkoholu - nevěřím, že nás ovládal úplně. I když jsem trochu chápal její uraženost, její reakce mě zamrzela. Než jsem stačil cokoliv dodat, už byla zase na druhé straně. Takže jsem jen poraženecky pokrčil rameny a nechal ji se mnou dělat, co se jí zlíbí. Stále jsem ji však při tom bedlivě pozoroval. Každý její pohyb. Kolem pasu se mi nakonec omotá provaz a už už jsem se připravoval na prudký pohyb vpřed, když se nic nestalo. Zmateně jsem na Eriku pohlédl a sledoval její přemýšlivý výraz. Nechává mě tu stát, s provazem kolem pasu a vybavuje se s profesorem. ,,Jo to souhlasím." Zabručím si pod vousy. Pokud nehodlá nic dělat, může mě alespoň pustit! Mezitím, co ji profesor odpovídá, se já rozhlížím po ostatních. Rebecca padá na hubu, Benjamin skáče panáky, Sin drží kolem pasu Wolfram,... Počkat! Sin drží kolem pasu Wolfram?! Rychle jsem se pohledem vrátil zpátky a za semknutými rty jsem pevně skousl zuby. Co si myslí, že to dělá? Měl jsem teď sto chutí vyslat ten prut k němu a okamžitě ho od ní odtáhnout. Ale teď jsem tu byl s Erikou. A stále s provazem kolem sebe.. Ať už Erika kouzlo dokončila či nikoliv, profesor nás beztak brzy zahnal zase zpátky do lavic. Posadil jsem se na místo, kde jsem seděl předtím a nabručeně si podepřel tvář rukou. Už přetahujeme o pět minut. Nemůžeme to prostě dodělat příště? Otráveně jsem našpulil rty a výklad o dalším kouzlu poslouchal jedním uchem tam a druhým ven. Až zmínka o nočních můrách mě trochu probrala. ,,Cože to říkal?" Otočil jsem se k Erice. Ta první část mi asi šla zrovna tím uchem, kdy jsem neposlouchal. Nicméně až bublina, která vzešla z Reginy ucha upoutala mou plnou pozornost. ,,No tak to je dost úchylný! Vždycky jsem věděl, že je divná!" Špitnu protentokrát zase ke Kenjimu a znechuceně se zašklebím. Nechtěl jsem se dívat na Hunta, jak si leští kládu. Stejně jako jsem odmítal sledovat Cayluse, jak se chystá ohnout profesorku. Jasně, byla to jedna z nejhezčích profesorek na škole, ale že bych s ní chtěl spát? Z nějakého důvodu mě moc nebrala. ,,Prase." Pak přišel na řadu Patrick. Jeho sen byl taky zvláštní, ale víc mě zajímal výraz Alastora. Jak se asi bude tvářit na to, že mu jeho kámoš sní o jeho přítelkyni s roubíkem? A Rebeccy sen mi málem přivodil žaludeční šťávy až do krku. ,,Odporný!" Neubránil jsem se hlasitějšímu komentáři, abych dal najevo, co si o tom snu jako myslím! Na homohrátky jsou tady jiní. Pak ale přišla řada na mě. Trochu nejistě jsem se po třídě rozhlédl. Všechny oči byly teď upřené na mně. Co když se mi zobrazí něco příliš osobního? Mohu tu bublinu nějak prasknout? Nehodlal jsem se ale ztrapnit před ostatními tím, že to odmítnu. Určitě budu mít nějakej super vtipnej sen. Přiložil jsem tedy hůlku ke spánkům a vyslovil zaklínadlo. (4) Letmo jsem zvedl zrak ke Kratiknotovi, ale pak jsem oči zavřel a zkusil to znovu. (9) Z mého ucha taky vzešla bublina a začal se v ní rýsovat tento obraz: Už v půlce snu jsem se skrýval skoro pod stolem. Nejraději bych, aby ta bublina praskla. Chtěl jsem po ní hodit brk, Kenjiho učebnici, cokoliv! Ale bublina odplula doprostřed učebny a byla ještě třikrát tak velká poté, co ji Kratiknot zvětšil. Ten sen jsem si moc dobře pamatoval. I to ráno po probuzení.. Snažil jsem se být co nejmenší a bylo mi neskutečně trapně. Nedokázal jsem odlepit oči od lavice a vlastně se na kohokoliv podívat. Ani na ni. Jak se asi tváří? Dnes s ní ani nebudu moct promluvit. Asi s ní už nikdy nebudu moct promluvit! Proboha, co si o mně asi pomyslí?! A co si o mně pomyslí ostatní? Budu vypadat jako psychopat.. Je to jen sen. Sny takové bývají ne? Občas někoho rádi nemáme, každý to tak má. Na fakt, že Erika sedí přímo vedle mě ani nemyslím. Vlastně si celou dobu v hlavě opakuju, že jsem úplně neviditelný a nikdo mě nevidí! Už aby to skončilo. |
| |||
2E Bendžík, Nairík, Caylík, Siník + označení (reakcia na sny) 13.9, Pondelok Pravdepodobne na moje šťastie sa profesor nepozeral, čo som vyrezala, a látka sa pekne zlepí dokopy a odletí spolu s ostatnými späť k nemu. Nie že by som v momentálnom rozpoložení riešila aj keby ma pokarhá za "nevhodný" slovník. Popravde som aspoň cítila zadosťučinenie že som tomu kúzlu svojim spôsobom vynadala. Možno to bolo detinské, ale bol to sakra dobrý pocit. Aspoň som si tak trochu vyventilovala časť z nervov, ktoré ma chytili, aj keď k tomu dopomohol aj Caylus ktorý sa snažil svojim spôsobom ma nejako utešiť. Trošku ma učičíkal jeho kompliment. Vedela som že ich rozdáva šej-haj ako sa mu zachce, ale kto to počul nerád? Keby som nebola v tom momente taká vytočená, pravdepodobne by som mu to vrátila nejakou vychytralou poznámkou o tom ako mu pristane ten pekáč buchiet čo má na bruchu, takto len zabrblem "dík Cay." Zatiaľ čo profesor upratuje naše pomôcky a prechádza si s ostatnými otázky, ja môžem mať aspoň voľnú debatu. Ak sa hovorilo o kuchyni a o jedle- ako som mohla neodpovedať? Caylus nikdy nebol v kuchyni? Ako je to možné, veď on miluje jedlo. Bola to snáď prvá vec ktorú som sa pýtala doma mamči pred prvým ročníkom- kde sú kuchyne. Nadvihnem obočie v jasnej známke prekvapenia. Udivuje ma ako málo ľudí vie o kuchyni. Je to tam ako v raji. Ako all inclusive hotel, prídeš, sadneš si a čím viac jedla si vypýtaš, tým sú škriatkovia šťastnejší. Ak ich potom pochváliš, a ver mi že ich budeš chcieť pochváliť za to čo ti pristane v ústach, budú vyzerať ako deti na vianoce. Sú fakt skvelí. Popri rozprávaní, kedy sa mi začnú zbierať sliny, mi úplne zmizne červeň z tváre a pri myšlienke na jedlo sa mi viditeľne zlepší bleskovo nálada. Chladná fialová vo vlasoch naberie teplejšie, sýte odtiene a tmavé ústa pomaly vyblednú späť na jemnú ružovú. Moja malá obchodnícka dušička ale zaregistruje možnosť prejaviť sa a zasnený pohľad sa vráti do reality. Hmm, malá rada čo? Zadarmo ani kura nehrabe ako sa hovorí, či? Opriem si hlavu o jednu ruku, fialové vlasy sa mi cez ňu presypú na lavicu a premeriam si ho čiernymi očami. Čo by som to bola za jazveca keby som nebola ochotná pomôcť, však? Dokonca ti rovno aj ukážem kde sú kuchyne a ako sa tam dostať. Sladko sa usmejem. Vlastne to môžme spraviť ešte dnes, pred večierkou. Určite budeš v noci ešte veľmi hladný. Ale vieš čo by bolo milé? Robíme si v klubovni dneska také malé posedenie, a keď už budeš v kuchyni, mohol by si mi potom doniesť stade nejaké jedlo. Niečo sladké, obložené chlebíky a tak. Žmurknem na neho s čo najnevvinnejším výrazom v tvári. Vlastne ho ešte aj naučím ako sa pašujú dobroty z kuchyne von. Som neskonale dobrá duša. Potľapkám sama seba v duchu po ramene. Ani som si nevšimla ako, a celá moja agresivita z nepodareného kúzla odišla kým som sa s ním rozprávala. Kratiknot sa ale akurát dnes rozhodol, že na nás naváľa koľko sa na nás mestí. Stavím sa že ako úlohu do budúcej hodiny budeme mať precvičovanie všetkého čo dnes budeme robiť. Skrivím ústa, keď vysvetľuje ďalšie nové kúzlo. Mali sme ho precvičovať v dvojiciach. Keď to vyhlásil, Bendži zmizol ako para nad hrncom, a len sekundu na to, čo som periférne zachytila čokoládový pohľad mojej najlepšej kamarátky sa vedľa mňa ozval Caylus a ju si uchmatol Wolfram. V duchu sa nad tým uškrniem. Viem že tie klebety sú hovadina, ale mali by spolu sakra príťažlivé deti. Veselo sa nad tou myšlienkou zazubím. Vedela som, že Sin by to pochopila ako vtip keby jej to poviem, bohužial bola teraz príliš ďaleko. Zaumienim si, že po dnešnej párty si budem musieť spraviť mini párty aj s ňou- možno v astronomickej veži? Ideálne po tom, čo konečne dokopem Bendžiho k nejakému činu, nech máme nejaké pikošky na preberanie. V každom prípade na Caylusovu otázku, či mi nebude vadiť ako partner na kúzlenie pokrútim hlavou. Absolútne. Tebe to dnes aspoň ide, tak to bude vyvážené. Spravím si trochu srandu na svoj vlastný účet, keďže Diffindo ma naozaj potrápilo, a zleziem z lavíc na voľný plac spolu s ním. Keď počujem, o čom má byť ďalšie kúzlo, okamžite sa mi v hlave vyrojí kopa nápadov, ako by sa dalo využiť. Mohla by som sa pritiahnuť na nejakú veľkú vetvu stromu. Alebo, ak by bol dosť veľký a pevný, luster. Alebo namiesto chodenia po schodoch sa o ne zachytiť a proste si vyletieť hore. Psinaaa. Moje fantasmagórie preruší Caylus, ktorý sa rozhodne ísť prvý. Snažím sa uvoľnene stáť, aby ma to príliš nemyklo ak sa mu to podarí. A naozaj, z jeho prútika vyšlahne svetlo v podobe lana a omotá sa okolo mňa. Vaa....uhh. Než stihnem udivene hlesnúť, Caylus pomerne rezko mykne rukou k sebe a ja napoly letím, napoly bežím smerom k nemu a s mierne vybitým dychom mu pristanem kdesi na hrudi a vydám pridusený zvuk. Mierne zakloním hlavu aby som na neho videla. Heej, toto sa mi páči. Je to ako bunjee jumping po rovine. Xenu som síce nepoznala, ale to neznamenalo, že občas sa na mňa čo-to z muklovského sveta nenalepilo. Zasmejem sa a očividne mi vôbec neprekáža momentálna poloha. V tom momente ale začujem svoje meno a keď otočím hlavu, ešte pripútaná ku Caylusovi, zbadám Bendža a Nairu v podobnej polohe, zatiaľ čo Naira si ma doberá. To mám určite za to že som ho vtedy po párty dotiahla do našej izby do mojej postele. Pohrozím jej prstíkom, akoby som ju chcela za to pokarhať. Ale no tak Naiii, nebuď sebec. Môžme dať štvorku! Poklepkám Caylusa po hrudi, úplne ignorujúc fakt že nejaké okolné dvojice, vrátane Jordyn, by to mohli počuť. Očividne ma tá úchylno-nadržaná nálada dnes ešte úplne neprešla, a okrem toho...Robila som si predsa srandu, nie? To sa do toho ale vloží aj Benjík. Mučí? Pfff, netvár sa že sa ti to nepáči. Vyplazím mu dobromyseľne jazyk a mrknem na neho, keď sa konečne začnem odmotávať od Caylusa. Ojj, keby sa dostaneme do tých prefektských klúpeľní, mohla by som si ho takto k sebe pritiahnuť aj pod vodou? To treba skúsiť! Myšlienky preruší najskôr Cay, ktorý to chce skúsiť znova, a potom Kratiknot, ktorý si vyžaduje pozornosť. Caylus sa síce otočí na neho s tým, že teda čas na skúšanie je u konca, ale ja som si to predsa ešte neskúšala! No to nie, nebudem vynechávaná. Spomeniem si, ako Kratiknot hovoril, že toto kúzlo si vyžaduje hlavne fyzickú silu. Rozhodnutá to nepobabrať na šesť krát ako Diffindo si potajomky zväčším svaly na rukách a prsné svaly, ktoré zamaskujem prsiami ktoré zväčším o dobré číslo. Vďaka Sininej geniálnej mádre sa mi uniforma krásne prispôsobí a kým sa niekto nepozeral celú dobu na mňa, nemusel by si môjho malého podvádzania vôbec všimnúť. Veď hruď si môžem sem tam meniť ako chcem, nie? Okrem toho, pochybovala som že sa bude Caylus sťažovať ak sa mi to priťahovacie kúzlo podarí. Keď už sa cítim ako tá bojovnícka amazonka Xena, o ktorej mi Acai hovorila, potichu namierim prútik na Caylusov chrbát. Dúfam že stojíš pevne chlapec. "Nahodím" prútik. Carpe Retractum. (69 (ha :D) + 10%) Zašepkám kúzlo potichu, aby som nerušila Kratiknota. Svetlo vystrelí, a kým by sa stihol Caylus, chrbtom stojaci ku mne spamätať, tak spravím rukou s prútikom priťahovací pohyb, vyletím z miesta kde stojím a skončím mu s tlemným chichotomj nalepená na chrbte. Dočerta, tie prsia to celkom fajne utlmili. Mám jediné šťastie, že Cay je telesne stavaný tak ako je, inak by to asi neustál a skončili by sme na kôpke na zemi. Keď sa od neho odmotám, so širokým úsmevom akoby sa nič nestalo dvihnem jeden palec. Konečne dnes niečo na prvý krát! Šepnem. Pomaličky, nenáapdne, kúsok po kúsku vrátim svoje proporcie späť do normálu. Ak ma aj Kratiknot pokarhá, ospravedlním sa s tým že som si to len chcela skúsiť, naďalej mám ale na tvári výraz plný satisfakcie. Okrem toho, ďalšie kúzlo ma pomerne zaujme- mávam väčšinou totižto dosť retardované sny- takže zvyšok jeho výkladu čuším a dávam pozor. A že sa mi to oplatilo, pretože som medzi prvými ktorí sa stihnú predrať pri Reginu a môžem si preto jej sen vychutnať v celej jeho kráse. Po celú dobu sa mi len viac a viac rozširujú oči, až ich mám ku konci takmer ako kreslená postavička. V momente, kedy sa Regina-Bendži začne venovať sám sebe v sprche vybuchnem do rehotu, a keď jej vykotí následne na hlavu košík s červíkmi, už mi z kútikov očí vytekajú slzy. Pritackám sa pri Bendžiho a opriem sa o jeho rameno, aby som udržala rovnováhu pri mojom záchvate. A že...a že kto...kto ťa dnes...mučí... Zotriem si slzy rukou a s rehotom ho potľapkám po bruchu, načo sa rozkokošená presúvam ku Caylusovi, aby som neprišla ani o jeden jediný sen ktorý sa tu dnes zjaví. Pri jeho sne môj ohromný rehot prejde skôr do tichého chichotu. Je to ako pozerať ľahké porno na hodine. Prestanem sa chichotať keď sa v sne obaja zbavia oblečenia a kdesi vzadu v hlave mi napadne jedno meno- Jordyn. Pozriem na ňu. Ešte stále si pamätám, ako ma nahnevalo keď ma nepočúvala, ale viem že ona je naivná a takéto veci možno vezme trochu horšie ako v skutočnosti sú. V podstate som celkom zvedavá, ako zareaguje. V každom prípade ale sen skončí skôr než by sa stihlo niečo stať, a moje ďalšie myšlienky smerované na Jo preruší Patrick. V momente som pri ňom a s fascináciou sledujem jeho sen, ktorý ma opäť prinúti zabudnúť na dianie okolo a vybuchnúť do druhého kola smiechu. Už ma...bolí..brucho... Musím sa oprieť o blízko lavicu akonáhle začne v jeho sne lietajúci Richard strielať navôkol kondómy. Popravde, to už ani pri smiechu nevydávam zvuk, lebo jednoducho nevládzem. Možno preto premeškám Bekyn sen, stihnem zaregistrovať iba Dee s čímsi červeným na sebe, keď sa konečne dolapám cez smiech k dychu. Pre Merlina, teraz chcem ísť ja, toto je bomba. Zahlásim, zatiaľ čo si priložím prútik k spánku. Pri prvom pokuse si ale spomeniem na zhovadeného Wolfa pripomínajúceho kozu a tak sa mi namiesto zaklínadla cez pery znova vyhrnie len salva smiechu. (4) Po minúte sa upokojím dosť na to, aby som mierne trasľavým hlasom vyslovila Somnium Pictura. (5) Začnem sa dívať na rozostrený obraz, v ktorom možno nie sú vidno detaily a občas to pláva, ale ten začiatok sna spoznám okamžite. Vybuchnem do ďalšieho záchvatu chichotu, keďže ten sen som mala len nedávno a celkom dobre si pamätám, čo a bude diať. |
| |||
Učebna 2EPondělí, 13. září Rory, Sam + označení Drake nebyl zrovna dvakrát nadšený z mé poznámky, ale jestli si myslel, že všichni jsou slepý, fakt se mýlil. Třeba ho to konečně nakopne k nějaké akci, kdo se na ty jeho psí oči má pořád koukat? Ale přestanu mu věnovat pozornost v okamžiku, kdy na mě promluví Kratiknot. Přikyvuju, dokud se od nás zase nevzdálí. "Tak prej tele," zazubím se. "Dobře, tak poslední pokus," souhlasím s Rorym, jeho poznámku o čísle sedm ani nekomentuju, vím (doufám) že to nemyslel zle. "Carpe Retractum!" (28%) a žádné lano se opět neobjeví. Zašklebím se a sleduju Sinestru, která má podobné výsledky jako já, jak se vrací na svoje místo. Nakonec jsem ušetřena ponížení toho, že to budu zkoušet znovu a znovu, protože nás Kratiknot zažene zpátky na naše místa. Konečně! Už pět minut přetahujeme. Bude poslední kouzlo vyčarování volna? Vpluju na místo vedle Sam a dávám si pozor, abych ani pohledem nezavadila o Blackovic. "Jestli brzo nepřestaneme, tak tu asi umřu," svěřím se spolužačce. Snažím se při Kratiknotově výkladu držet pozornost a docela se mi to daří. Rozhýbání nohou bylo nejspíš to, co jsem potřebovala, abych neusnula na lavici. Když položí otázku, na okamžik zavládne ticho, než vymrštím ruku nahoru. To přece vím! Bráchovo oblíbené kouzlo. "Somnium Pictura," odpovím profesorovi. Jak se ale dozvím, že si budeme před ostatními ukazovat svoje sny, jen těžko potlačím vyprsknutí smíchu. O čem asi moji spolužáci sní? Chci to vůbec vědět? "O čem se asi zdá Richardovi? Noční můra o tom, že mu někdo ušpinil boty?" pošeptám Sam. Reginin sen byl přesně takový, jaké sny bývají - nedával smysl. A u Cayluse jsem ani nic jiného nečekala, zavrtím nad tím hlavou a přikryju si rukou pusu, abych zakryla úšklebek. Ale pak přijde na řadu Patrick a já musím schovat obličej do Samina ramena, protože nevím, jestli se mám smát nebo brečet. No, jsem v tom snu v té nejlepší společnosti! Možná bychom měli založit nějaký klub? Když dojde řada na mě, poněkud neochotně si přiložím hůlku ke spánku. "Somnium pictura," (3) vyslovím kouzlo co nejpečlivěji. Na jednu stranu jsem si nebyla úplně jistá, jestli chci, aby ostatní viděli moje sny, ale zase jsem byla dost otrávená z předchozího neúspěchu s provazem. Napoprvé se nic nestane, ale další pokus (8) vykouzlí naprosto čistý obraz snu v bublině. Koušu se do rtů, abych se nesmála. Marie mě po hodině nejspíš zabije, protože tohle moc křesťanský nebylo. Co to je vůbec za sen? Vůbec jsem si ho nepamatovala. "Teď ty," kopnu Sam pod stolem do kotníku. Jen ať rychle odvede pozornost ode mě a mého snu! |
| |||
2E - formule Noelle, porf. Kratiknot. "Předem odpuštěno." Zamrkám na Noelle, když je na řadě a omlouvá se mi za cokoliv, co se mi během její zkoušky přihodí, ale upřímně, co se týče kouzel, tak bych se nemohl svěřit do lepších rukou. První pokus sice nevyjde, ale to není nic neobvyklého. "Na druhý pokus to dáš, já ti věřím." Upřímně a trochu i rozverně se na ni zazubím. Vlastně se těším, až si mě přitáhne jak dobytče. Noelle je jemná přesně tak, jak jsem od ní čekal, tedy vůbec. Holt je to vyjmečná holka z vyjmečného prostředí...pro vyjmečného chlapce, soudě podle pohledů, které hází po Fabiánovi, když si myslí, že se nedívám. Ve výsledku zase skončím s Noelle v náručí, kde předvedeme všem ostatním jak se dělá tuli-tuli. Ne, že bych si stěžoval, vlastně naopak. "Já? Já jsem chlap vždycky, 24 hodin denně k tvým službám." Lišácky zablýskám úsměvem v odpověď a ukloním se tak galantně, že bych se nemusel stydět ani před královnou. Pohled mi mimoděk sjede k Thomasovi, který to zkouší na Sam. Vesele se na ně zazubím. Teda spíš na Sam, Thomas mi nevadí, ale očividně má problém se hodit do klidu pokaždé, když má pocit, že jej někdo konfrontuje. "Black je ve světě docela běžné jméno a i přes můj dokonalý Londýnský akcent pocházím z Kanady, takže s tím masovým vrahem, Siriusem Blackem, nemám nic společného." Zazní mi jeho slova v hlavě. Nutno dodat, že Thomas v mé hlavě zní jako potrefená slepice. Očividně to blbě pochopil, když jsem mu říkal, že chápu to, že to se svým přijmením nemá lehký, myslel jsem samozřejmě, že má stejné přijmení jako Sirius Black a ne, že je jeho syn. To jsem nikde nikdy netvrdil a ani pro to není důkaz, spíš než by se zamyslel dal Thomas na svoje pocity a v rádoby spravedlivém hněvu mi to jakože dal sežrat. Klasika Nebelvír. Samozřejmě, mohl jsem mu to celé pěkně nahlas osvětlit a to takovým stylem, že bych z něj udělal korunovaného vola, ale na co? Myslím, k čemu by mi to bylo? Thomas mi nic neudělal a já nemám v povaze kvůli malichernostem z někoho dělat blba, navíc když za to ani nemůže. Rodiče, stejně jako přijmení si prostě nevybíráme...teda až na jisté vyjimky, jako když se někdo ožení a vezme si přijmení své drahé polovičky, nebo když si skočíte na matriku, ale pointu snad všichni chápeme. "Tak, a teď padej a nezapomeň to vysvětlit dalším.." Tím mě teda dostal. Po tomto jsem nebyl daleko od toho jej praštit. Nicméně, jestli zase dojde na nějaké třenice s Beccou, už to asi nedám a prostě mu přičaruju do kalhot piraně. Ať si to holky vyřeší samy, ne? Nebo je Diana snad nesvéprávná, že se neumí ubránit před Beccou? Thomas si asi myslí, že je moje hubatá spolužačka něco jako had v rouše havraspárském ale c'mon. Oproti opravdové zmijozelské lejdynce je Becca úplný miláček. Profesor Kratiknot nás pak poslal si sednout a že si vyzkoušíme ještě jedno kouzlo. Když se pustil do výkladu, tak to vypadalo jako sranda, ale čím dál tím víc mi docházelo, že to taky sranda být nemusí. Já si svoje sny nepamatuji, vím, že se mi něco zdálo, ale nemůžu si za boha vzpomenout. Že to bude ještě velmi zajímavá hodina potvdila Regina. Jako vidět Benjiho jak si leští hůlku, to je pro mě moc informací. Nevím co si mám myslet, Regina touží po Benjim? To snad ne? Nejistě se podívám na Noelle, když na mě přijde řada. S knedlíkem v krku a s podivným pocitem někde v žaludku se chopím hůlky a provedu požadované kouzlo. Somnium Pictura!(10) Hurá, ihned napoprvé a je to dokonalá bublina s vynikajícím rozlišením a kvalitním zvukem, jako v domácím kině a přede všemi se tak začne odvíjet můj sen. Patrick je na slunném palouku plném květinek, které z nějakého důvodu mají všechny tvář Beccy a kolem ní teprve rostou okvětní lístky. Patrick jednu utrhne a přivoní si k ní a pak ji vrátí zpět. Becco-kytka se začervená a zahihňá. Není jasné jak ji Patrick mohl přidělat zpět odkud ji utrhl, ale je to sen, že ano. Najednou se na obzoru objeví velké, temné mraky, brzy se zatáhne až je temno. Patrick dramticky vytáhne hůlku a zamračí se někam nad sebe. Z nebe snesou stihačky typu Masserchmitt BF-109, konkrétně verze Emil. Všechny mají mají místo čumáku obličej Dee a plivou po Patrickovi horké kaštany, z jeho hůlky ale srší mohutná protiletadlová palba a všechny Deeschmitty jdou dolů s protaženýma obličejíkama. Mraky se během chvíle roztrhají a vysvitne z nich sluníčko. Patrick si promne vlasy a spokojeně se usměje. Z dálky, jako víly, přitančí Týna, Sam, Becca, Noelle a Emilly, všechny spoře odděné a začnou kolem Patricka tančit jako vyjádření díků, že zachránil jejich palouk. Celý sen končí tak, že Patrick sedí na trůnu, kolem něj hopsá spousta krasavic a obsluhují ho jako krále. Na klíně mu sedí Becca a jemně mu tře svým nosem o tvář, Christina mu zpoza trůnu čechrá vlasy, Emily jej krmí jahodami se šlehačkou a Noelle jej ovívá palmovým listem. Noelle a Sam se ještě k tomu smyslně líbají. Kolem pobíhají chlupatí Satyři připomínající Wolfa, někteří se jen tak mračí, jiní hrají na píšťalky nebo nosí tácy s jahodama se šlehačkou. Do toho kolem poletují malí Amorci s hlavičkami Richarda a střílejí kolem kondomy. U paty Patrickova trůnu je na vodítku, jehož konec tříme Patrick pevně v rukách, přivázaná Dirdre s takovým tím pinpongáčem v puse. Pak obraz zmizí a bublina se rozprskne No, tak to je v loji. Tenhle sen si nepamatuji a kdybych věděl, že je možnost, že se něco takového objeví, asi bych se na něco vymluvil a vymizíkoval z hodiny. Bezradně se podívám na Kratiknota a pak na Noelle a pak s hlasitým klepnutím položím hlavu na lavici, jakobych se do ní chtěl vpít a zmizet v ní. A zrovna teď se mi kouzlo muselo povést na výbornou se vší kvalitou s tím spojenou. Vždyť těm Wolfům byl vidět každý chlup a každá štětina...no, každopádně každá štětina. "Spaste Paťáka a pošlete ho na Aljašku." Řeknu pobaveně a začnu se sám pro sebe smát. Dee s pinpogáčem, to se může zdát jen mě. Doufám, že tenhle aspekt mého snu nebude Alastor moc rozpytvávat. Pak s úsměvem od ucha k uchu hlavu zvednu. Můj sen mě velice pobavil, nevěděl jsem, jak barvité sny mám, tohle kouzlo je asi nejužitečnější, jako bych měl v hlavě svůj vlastní Pornhub! Jen to vytáhnout na světlo. |
| |||
Kouzelné formule, učebna 2E Pondělí 13. září Alex, profesor, označení Zatímco mně se procvičování nových kouzel poměrně daří, to samé se ani náhodou nedá říct o Alexandře, která se marně pokouší vyzrát nad zákeřným diffindem. Pobaveně celou situaci sleduji, dokud se nerozhodnu promluvit. „Vůbec nic si z toho nedělej, taky mi to připadá jako kravina.“ Pokusím se jí uchlácholit, když vidím, jak rozrušeně na svůj neúspěch reaguje. Krom okamžité změny barvy vlasů je rudá jako rajče, což mi rázem vykouzlí úsměv na tváři. Je vážně rozkošná, když se zlobí. Nemohla by to dělat častěji? „Jen tak mezi námi, ta fialová ti fakt sekne.“ zalichotím jí a rozverně na ní mrknu. Vím, že tohle je to poslední, co teď nejspíš chce slyšet, ale nemohl jsem si to odpustit. Byl jsem už takový. Pakliže se mi někdo, nebo něco zalíbilo, dával jsem to patřičně najevo. „Když už si předtím zmiňovala tu kuchyni, jaký to tam vlastně je? Nikdy sem tam nebyl.“ Ne, že bych o to snad neměl zájem. Měl. Kdybych věděl, jak se do kuchyně dostat, jsem tam pečenej vařenej, jelikož mám hlad skoro pořád. „Co takhle malá rada, jak se tam dostat, hm?“ Nevinně na Alex pohlédnu. Samotná představa toho, že mám přístup k veškerému jídlu kdykoliv se mi zachce, mě naplňovala neskutečnou radostí a jsem přesvědčen, že Deirdre by byla stejného názoru. Musím jí o tom co nejdřív říct. Zvednu hlavu a pohledem nacistickou princeznu vyhledám, když v tom mě vyruší Alexino vítězoslavné zasyčení. Jak se zdá, konečně se jí povedlo pergamen rozpůlit. „Bravo, já věděl, že to dokážeš.“ Pochválím jí a se zájmem pozoruji její další počínání při vyřezávání vzorů na látku. „Víc než vystihující…“ Přitakám se souhlasným pokýváním hlavy. Profesor mezitím zodpoví dotazy ostatních a začne vykládat další várku nezajímavých žvástů. Pozor začnu dávat až ve chvíli, kdy chce, abychom se postavili před lavice a rozdělili do dvojic. Automaticky se otočím k Alex. „My dva, může být?“ Tázavě nakloním hlavu na stranu. Když už jí mám takhle blízko, tak proč toho nevyužít? „Nebude ti to vadit, že ne?“ Ujistím se a poodejdu tak, aby byl mezi námi požadovaný rozestup. Po posledních slovech profesora vytáhnu hůlku a s důrazným „Carpe Retractum!“ jí namířím na Alex. Povede se (72%). Z hůlky rázem vyletí oranžovo-žluté světlo, které se kolem spolužačky omotá jako had. „No páni!“ vydechnu užasle nad svým povedeným pokusem a prudce přitáhnu Alex k sobě. Ani jsem netušil, že se mi bude při hodinách tak dařit. Poznámky jsem si jako obvykle nedělal, výklad neposlouchal a i přesto jsem si při kouzlení vedl mnohem lépe, než někteří moji spolužáci. Pokusy některých jsou totiž opravdu tragické. Například Maureen je učiněná pohroma, kterou snad ani nemá cenu komentovat. Jak si sakra někdo může splíst Nebelvířanku se Zmijozelkou? Tohle se může vážně povýst jenom Rottový. „Docela rád bych to zkusil znovu.“ Otočím se k Alex, to už ale profesor vyleze na stohy knih a vykládá o dalším kouzle, které mě, na rozdíl od ostatních, zaujme. Týká se snů a přehrávání vzpomínek. Snění jako takové jsem měl rád. Ne vždycky jsem si všechny sny pamatoval, ale spoustu z nich jsem byl schopný v hlavě udržet ještě dlouhou dobu po probuzení, ozbzvlášť pokud na mě udělaly nějakým způsobem dojem. „O čempak naše hraběnka asi sní?“ pronesu spíše řečnickou otázku a stočím pohled k Regině, které z ucha právě vychází bublina se snem. Zatraceně divným snem! Ne, vážně nepotřebuji vidět ukájejícího se Hunta a tak s úšklebkem odvrátím hlavu, kterou stočím zpět až na konci, kdy Benjamim sype Regině na hlavu červy s hlínou. Následná hysterická reakce je stejná jako mívá hraběnka v realitě, tudíž mě tím nijak nepřekvapí. „To sem zvědavej, co budu mít já.“ Rychle přiložím hůlku ke spánku a vyslovím zřetelné „Somnium pictura.“ Stejně jako před chvílí se objeví velká bublina se snem uvnitř, který je ale v mém případě poněkud rozmazaný. (5) |
| |||
Kouzelné formule Učebna 2E - 13.9. Jen co se Marie přitáhne ke klice, profesor spokojeně pokývá hlavou na znamení, že se mu to líbilo. U Benjamina dělal, že jeho pokusy už snad raději ani nevidí a s nečitelným výrazem se přemístil k Deirdre, která zatím jako jediná použila Carpe Retractum k tomu, aby se ke svému partneru přitáhla sama. ,,Výborně, výborně." U Sinestry, která se svým španělským přízvukem odkráčela nasupeně do lavice nic neříká. Jindy by ji možná donutil se vrátit a kouzlo zopakovat, ale pravděpodobně vás už tlačí čas, protože vám Kratiknot naznačí, abyste s kouzlením znovu přestali a zažene vás zpátky na svá místa. Při pohledu na hodinky si můžete všimnout, že jste již pět minut po konci hodiny. ,,Carpe Retractum se budeme věnovat ještě příští hodinu, kdy vám zároveň i ukážu, jak se proti takovému kouzlu případně bránit. Nicméně, abychom nepřetahovali hodinu víc, než je nezbytně nutné - ukážeme si poslední kouzlo." Seskočí z knihy a docupitá zpátky ke katedře, kde vyšplhá na stohy knih, na kterých běžně stává. ,,Další kouzlo se bude týkat snů. Existuje způsob, jak si přehrávat vzpomínky. Dokonce existuje způsob, jak se někomu dostat do mysli a stejně tak existuje kouzlo, díky kterému si můžete váš sen přehrát úplně od začátku. A přehraje vám ho tak, jak byste ho sami po probuzení ani nepopsali. Dokonce si takto můžete připomenout sen, který jste probdili, ale po probuzení zcela zapomněli. Ale pokud toto kouzlo budete chtít někdy použít na někoho jiného, mějte na paměti, že toto zaklínadlo úzce souvisí s lidskou myslí, proto není vůbec jednoduché určit, jaký konkrétní sen chcete z něčí hlavy přehrávat. V tom vás může zdokonalovat vaše profesorka na nitrozpyt. Já vás tu naučím, jak kouzlo aplikovat na sebe." ,,Je zde někdo, kdo o tomto kouzlu už někdy slyšel? Věděl by někdo jeho název?" Rozhlédne se po třídě, jestli do vzduchu nevyletí něčí ruka. Odpovídajícího pak obdaruje 5 body. (*Somnium Pictura) ,,Přesně tak. " Na tabuli začne křída sama opět psát. ,,Toto kouzlo není nebezpečné. Nemůže vám ani nikomu jinému vymazat paměť nebo manipulovat se vzpomínkami. Ani vám sen nemůže vymazat. Ale může vám z hlavy vytáhnout i vaši nejhorší noční můru, kterou jste si už nikdy nechtěli připomenout." zvedne prst. ,,Takže teď si ho všichni postupně vyzkoušíme. Jeden po druhém. Kouzlo vám teď pravděpodobně z hlavy vytáhne nějaký sen, který se vám zdál. Ať už to bylo dnes, minulý týden nebo před pár lety. Slečna Devereuxová začne." kývne hlavou k Regině. ,,Přiložte si hůlku ke spánku a vyslovte zaklínadlo." Regině se kouzlo podařilo až napotřetí, přičemž jakmile kouzlo vyslovila, z ucha ji jako z bublifuku vyšla bublina, ve které se zračil neurčitý obraz. Ti, kteří seděli vedle ní mohli vidět, co se v bublině odehrává, ale ti naproti na to pořádně neviděli. Profesorem kouzlem engorgio bublinu zvětšil tak, že by sám do ni mohl nastoupit a odletět. Nicméně všem se v bublině ukázal tento výjev: (po skončení snu bublina praskne) Všechno bylo v oparu červené mlhy. Svítilo mi do oči jasně rudé světlo a já jsem cítila silný nátlak. Mohla jsem se pohybovat, ale mé pohyby byly omezené něčím dalším. Světlo pomalu zesláblo a já mohla vidět, co je důvodem mého omezeného pohybu. Byla jsem navlečená v prapodivném z části latexovém třpytivém kostýmu. Ruce jsem měla spoutané a nemohla jsem se hnout. Byla jsem a hřišti. Mudlovském fotbalovém hřišti. Myli tam muži, kteří zrovna dohráli utkání a všichni se pomalu odebírali do šaten. Všechno se okolo mě překroutilo a já se objevila uvnitř jedné z šaten. Všichni hráči pomalu odcházeli umytí a převlečení. Až na jednoho. Nemohla jsem se hýbat a on přišel nahý až ke mně. Snažila jsem se vymanit, ale nepomáhalo to. Nemělo to cenu. Musela jsem se dívat, cítit i téměř slyšet jeho tělo, ani nevím, jak je to možné, mé smysly toho byly plné. Náhle jsem ucítila silnou bolest. Ani jsem se nenadála a mohla jsem vidět prázdnou lavičku před sebou. Mohla jsem cítit z pohledu onoho muže. Teprve až teď mi došlo, že to byl Benjamin z Mrzimoru. Začala jsem panikařit. Byla jsem v jeho nahém těle. Ačkoliv bych normálně začala šílet, na povrch jsem byla v pořádku. Nemohla jsem jej totiž ovládat. To bylo stále jeho výsadou. Pomalu šel do sprchy a přemýšlel nad svázanou Christinou a v představě si vybavoval sebe v první osobě. Pomalu se jí začal dotýkat a ve skutečnosti se dotýkal svého klína a začal si pomalu dělat dobře. Všechno jsem to cítila s ním. Každá jeho myšlenka jako by mi dala pěstí. Cítila jsem onen slastný pocit, jež mi byl nadělen v ozdobném košíku. Doslova. Jakmile skončil, tak jsme byli na rozkvetlé louce plné květin a on mi podal košík. Všimla jsem si, že jsem měla na ruce prsten. Stejný jako on. Naštvané jsem po košíku hrábla. On s ním uhnul a potom mi jeho obsah vysypal na hlavu. Bylo to bláto plné červů. Zamotala se mi hlava a já křičela. Propadla se pode mnou zem a padala jsem do jezera. Jakmile jsem se dotkla hladiny, tak jsem se probudila. Kredit: Isaac |
| |||
2E – Kouzelné formule13. září, pondělí odpoledne Maureen, Sinestra a Wolfram, prof. Kratiknot Mohla jsem být spokojená a asi jsem opravdu byla, i když jsem to nijak příliš nedávala najevo. Ten kratičký úsměv musel okolí stačit, mně stačil ten pocit uvnitř, o kterém mohlo okolí jen pochybovat, zda vůbec existuje. I proto jsem byla zvyklá, že jsem se od ostatních nedočkala žádných velkých reakcích, a tak mě Maureen celkem překvapila. |
| |||
Pondělí, 13. září Kouzelné formule v učebně 2E Seriously? Wolf, Maureen a označení „To je snad poprvé, co mi něco dáváš.“ Zazní jako odpověď na mého Krakena. Trochu ublíženě na něj pohlédnu, když se nedočkám žádného úšklebku ani poznámky na můj krásný škodolibý dárek. ,,A možná naposledy, tak si toho važ." Vypláznu na něj jazyk a otočím hlavu zpátky k profesorovi, který se dal do zodpovídání mé otázky. Pozorně si ho vyslechnu a nad jeho dodatkem, že s tím nemáme mířit na spolužáky se uculím. Provedu. To už ale přede mne Dee pokládá nějaký kus složené látky. Užasle na ni pohlédnu. To mi taky vyřezala ona? Nicméně červená barva látky napovídá o tom, že od Dee to asi nebude. A její komentář mi to potvrdí. Automaticky pohledem vyhledám Ryana. Od koho jiného by to bylo. Ach, pizza. To je rozkošné. Zvednu hlavu od látky zpátky k němu a mile se na něj usměji, přičemž si jeho látku dramaticky přiložím k srdci. Společně s ostatními se pak na profesorův pokyn zvednu a přesunu před lavice. Bylo mi milejší stát, než sedět na zadku v lavici. Minimálně to dělá následující kouzlo zajímavější, než to předchozí. S pobaveným úšklebkem sleduji, jak si Kratiknot udělal z knihy létající koberec a levitoval s ní ve vzduchu. Vypadal ještě směšněji než normálně. Jak mohou chtít po studentech, aby měli respekt z létajícího krtka? Jen co přijde řada na dělení do dvojic, automaticky se začnu rozhlížet po Alex. K té se ale nějakým způsobem dostal Caylus. Padej od ní. Zaškaredím se na něj a než se k těm dvěma stihnu rozejít, abych Alex vzala za loket a odvedla ji od něj, přitáhne mě k sobě Wolfram. Naposledy se podívám na fialovou hlavu vedle Cayluse a nakonec zůstanu u něj. Už jen jak jsem se postavila naproti němu, mě elán do kouzlení přešel. O to víc, když bylo zapotřebí fyzické síly. Obdaruji profesora zamračeným pohledem a kdyby to bylo aspoň trochu možné, nejradši bych mu vyryla do obličeje obrácený kříž. Taková hloupost! Pořádně jsem si nestihla v myšlenkách ani zanadávat, když se mi kolem pasu obtočilo světelné lano. Překvapeně od něj vzhlédnu k Wolfovi. Ani jsem nepostřehla, že začal kouzlit! Mohl mě alespoň upozornit! Skutečnost, že to nekouzlí Wolf ale Maureen si uvědomím až v momentě, kdy si všimnu, že lano nepřichází jeho směrem. Zcela přirozeně jsem rukou hrábla po provaze, které jsem měla obtočené kolem sebe, abych ho sundala nebo minimálně Maureen nějak upozornila, ale dlaň mi světlem jen prošla. ,,Počkat, počkat -" Prohodila jsem směrem k ní, ale jak jsem si posléze všimla - Ona má zavřené oči?! Jen co ona začala s lanem škubat - já jsem se zapřela nohama a začala protestovat. ,,Rottová, mohla bys laskavě otevřít oči a - ! " To už jsem se sotva držela na nohou a vrávoravým krokem, kdy jsem každou chvílí čekala, že spadnu na hubu doklopýtala až k ní. Na Maureen poté, co otevřela oči čekal můj příjemný výraz. Mohla jsem k ošklivému pohledu dodat i něco zlého, ale to už z velké části zastal Wolfram následovaný profesorem. A i když mně z její neschopnosti pulzovala žilka na čele, rozhodla jsem se zachovat chladnou hlavu, odsunout temperament stranou a inspirovat se dokonalým zvládáním situace od Richarda. ,,Nejdřív Crabbe, teď já.. Možná by sis měla dávat větší pozor, příště už by někomu mohlo připadat, že to snad děláš naschvál." Promluvím klidným hlasem. Naposledy se podívám na ni a Angelu a vrátím se zpátky ke své dvojici. Jen pokrčím rameny, když se rozhodne začít. ,,Do toho." Nějak jsem neočekávala, že by mu to vyšlo napoprvé, proto jsem se ledabyle postavila a čekala. Až lano, které se mi - dnes už podruhé, omotalo kolem pasu mě z uvolněného postoje probudilo. Jen jsem se na něj na chvíli zazubila a rozhodla se mu to trochu ztížit tím, že se stejně jako s Maureen, trochu nohama zapřu. Bylo mi to nicméně hovno platné, protože párkrát zatáhl a já byla u něj. Nechápavě si ho prohlédnu, když mě drží kolem pasu. Na tváři měl pobavený úsměv a neustále někam pošilhával. ,,V pořádku." Odpovím a jakmile mě pustí, podezřívavě se podívám směrem, kterým se naposledy díval on. Ryan. No ovšem. To ho jako provokuje? Vrátím mu úšklebek zpátky, i když tomu jeho se ani trochu nepodobal. Ten můj byl mnohem nejistější. Posrané kouzlo, jak to vlastně bylo? Už teď mi bylo jasné, že pravděpodobně nebudu mít na tohle provedení dostatek síly, ale nehodlám se vzdávat předčasně. ,,Carpe Retra ... jak?" (15%-10% -.-) Zaseknu se v půlce slova a nemohu si vzpomenout, ak to kouzlo znělo celé. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe po ostatních. Wolframa se nebudu ptát. Nikdy. Vezmu do ruky hůlku, pronesu správné zaklínadlo, které jsem odposlouchala od spolužáků a švihnu hůlkou směrem k Wolfovi. (67% - 10% -.-") K mé spokojenosti - lano se obtočilo kolem Wolfa. ,,Ha." Zašklebím se na něj a trhnu s hůlkou ve snaze ho přitáhnout k sobě. Fail. I druhý pokus byl celkem fail. Možná jsem ho akorát donutila udělat krok dopředu, ale víc jsem s ním ani nehnula. Tak jako.. Úšklebek mi na tváři vystřídal pokerface. Kdybych věděla, že si na nás připraví takové kouzlo, nikdy bych s ním do dvojice nešla! Takhle se ponížit, proboha. Vztekle s hůlkou švihnu znovu, abych probíhající kouzlo přerušila a se zlostným - ,,Na to seru" se vrátím zpátky do lavice. Profesorovi jsem věnovala ten nejzamračenější pohled, jaký jsem dokázala a jasně mu dala najevo, ať na mě ani nechodí s dalšími pokusy. Nikdy. |
doba vygenerování stránky: 0.84073209762573 sekund