Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 04. dubna 2020 2:34Mirelle Devény
 
Naira Sinclair - 22. května 2017 18:53
nairaf7146.jpg

Skleník

13. září

Thomas, Deirdre, Felix + ostatní

Thomase poslouchám jen tak na půl ucha a občas přikývnu, aby si myslel, že jeho povídání o lektvarech snad poslouchám. Když sebou trhnu a málem ho poleju, vyděšeně se na něj podívám. "Ježiši, jsi v pohodě?" zeptám se ho a rychle si prohlídnu jeho ruce, ale vypadá to, že těch pár kapek dopadlo na stůl. Thomas si z toho taky nic nedělá a ptá se mě, na co lektvar chci. "Snažím se v lese nalákat jednorožce. Jsem ale srab, tak se neodvážím moc daleko. Před týdnem jsme šli do Zapovězeného lesa s Benjim a Alex na testrály a to bylo nejdál, co jsem kdy byla. Sama bych se moc bála," odpovím mu. Pak se zasměju. "Ale když to říkám takhle nahlas, asi není nejlepší nápad používát afrodiziakum na okraji Zapovězeného lesa," uznám očividnou chybu ve svém plánu. To rovnou můžu skočit z věže.

Naše směs vypadá na jedničku. Prohlídnu si flakonek proti světlu a nevidím ani žádné zakalení. Na první pokus to vůbec není špatné. Škoda, že mi takhle nejdou i ty zatracené lektvary s netopejrem. "Dobrá práce," pochválím nahlas Thomase a vlastně i sama sebe.

Když máme hotovo, můžu se pořádně rozhlédnout po skleníku. Týna vzala celou tu záležitost celkem dobře, ale najednou slyším vyjeknutí Sinestrynásledované vodopádem rodného jazyka. Nemusím umět španělsky, abych poznala, že to asi není děkovná řeč. Soucitn po Tristanovi loupnu okem. Nedivila bych se, kdyby se na něj Sinestra vrhla a vyškrábala mu oči, kor když teď neměla rukavice.

Po několika minutách mě ale tohle okounění nebaví, tak se otočím na dvojici vedle nás, kteří s tím ještě trochu bojují. "Nechcete pomoc?" zeptám se Deirdre s Felixem, který teprve dorazil z ošetřovny a tak není asi v nejlepším rozpoložení.
 
Thomas Alexandr Black - 22. května 2017 13:40
thomas14874.jpg

Skleník č.5

Didý, Naira

Pondělí 13.9.



Lístky jsem poctivě rozetřel v hmoždíři najemno. Netrvá mi to dlouho, mám to už v ruce z jednoho z mých oblíbených předmětů.
„Ale jdi ty. Ses ještě nenaučila ty jeho zlý ksichty ignorovat? Snape je pes co štěká, ale nekouše... většinou.“
Vzpomenu si na ty hodiny strávené v prváku tresty po Snapea, než jsem se naučil při jeho hodinách trochu krotit hormon. Naštěstí si zasedl na jiné, takže mám relativně klid.

„Lektvary jsou často popisovány zbytečně složitě. Udělej tři otáčky ve směru a pak jednu v proti směru hodinových ručiček... co to je za blbost? Stačí to prostě zamíchat pomalu, ale pořádně. Ti co občas ty učebnice píšou, jsou idioti, co si myslí, že s tím může něco udělat, když to mícháš tam nebo onam. Kdybys to udělala opačně, tak se nic nestane. Jde jen o to, abys rozbila ten vír.
Stačí u toho myslet a nenechat se vystresovat netopejrem.“


Zatímco jí poučuji o tom, jak jsou alchymisté pošahaní staříci, míchám pomalu obsah hmoždíře, zatímco Naira přilévá lektvar. V tu chvíli sebou trhne kvůli výbuchu odněkud ze skleníku. Uhnu rychle rukou, aby mě nepotřísnila, ale není to tak hrozné.
„Víš, co se říká? Že kdo se takto snadno leká, má černé svědomí.

Tak co s tím lektvarem uděláš, až bude hotov?“
zeptám se Nairy a podívám se na sestru, která se šprtem taky pokročila. Jo, to bude zase keců o tom, jak je lepší, než já.
Zakřením se na ně, ale ve skutečnosti toho kluka spíš lituju. Chodit s tou blonďatou zmijí chce asi dávku sebeovládání. Nebo je prostě flegmouš a nedochází mu, že ho jen tahá za nos. Ale jak se to říká: nech brouka žít?

Když už máme hotovo, přemýšlím, co teď. Je to nějaké moc rychlé, asi nás ještě něco čeká. Do té doby mám ale volno a co jiného dělat, než si prostě prohlížet okolí a občas i naší roztomilou kantorku. A k čemu je asi tohle? Kuš! Odskočím, když se po mě ta kytka začne sápat a raději se vrátím na místo.
 
Alastor Krimmer - 22. května 2017 11:43
al1932.jpg

Skleník č.5

Dee, Diana

Pondělí 13.9.



Zamračím se, když Dee řekne, že jí také napadli. Jsem zklamaný, že jsem nemohl svojí princeznu ochránit a namísto toho jsem se sám topil jako idiot.

Poté, co se ve sklenících rozdělíme, zamířím ke Cass, Dominikovi a Runě, se kterými většinou poslední dobou pracuji. Překvapí mne však, že nás profesorka Primrose rozdělí do dvojic úplně smíchaných mezi kolejemi. Asi chce testovat, jak si poradíme s nezvyklými partnery.
„Ahoj,“ pozdravím se s Dianou, „Snad ano“. Vím o ní prakticky jen, že je z Nebelvíru a že má dvojče se kterým jsou občas slyšet. Krom toho jsem slyšel něco o jejich nezdravém vztahu, ale nehodlám si dělat závěry na základě pomluv.

A poté započal výklad. Nenávidím bylinkářství. Je to největší ztráta času hned po péči o kouzlené tvory (což před Dee nikdy nevypustím z ústního otvoru). Jistě se tvářím trochu otráveně. Ten čas by šel strávit poněkud konstruktivněji, než se hrabat v kytkách.

„Proč vlastně nemáme při bylinkářství používat kouzla? Accio nektar, difindo a podobně... byla by to práce na pět minut a zdaleka by to nebylo tak... divné,“ postěžuji si kolegyni, která se zrovna neúspěšně potýkala s kytkou.
Podívám se na Dee, která to má evidentně v ruce od přírody a přijmu od své sousedky ochranné pomůcky (ve kterých vypadám jako blbec) a s nožíkem vypadám jako mudlovský moula.

Nicméně, lektvary jsou jedním z mých oblíbených předmětů a dnešní hodina je jim až na to, že je kytka živá, velice podobná. V první řadě mě to trochu ukonejší, neboť nemusíme přesazovat, a hnojit jak to dělají mudlové.
Zadruhé je to něco, co mi jde. Vsunu do poupěte čepel sice poněkud brutálně, ale přesně a po chvilce práce již mám nektaru z fialového květu dostatek (10). Lahvičku odstavím stranou a počkám na Dianu, než bílé lístky najemno rozdrtí.
Poté začnu pomalu přilévat lektvar za stálého míchání, ovšem opatrně, aby nedošlo ke vznícení.
 
Christian Dragon - 22. května 2017 06:39
hpkopie2096.jpg

Skleníky

Emily, Profesorka Primrose a ostatní

Pondělí, 13. Září


"A přišla jsi na nějakou odpověď?"
Usměju se na Emily, když zmíní, že se s rostlinou již setkala a že jí zajímalo totéž. Ani se nedivím koho by nezajímal účinek na lidi, když s tím přicházíme do kontaktu.
Když se mě snaží popíchnout ohledně následného užití lektvaru po tváři se mi překlene úšklebek.
"Utahuje si ze mě, ale je to legrace."
"Díky jestli budeš chtít můžeš být součástí následných experimentů, neboj se všechny výsledky bedlivě zaznamenám."
Zazubím se na ní, jako sluníčko, abych jí jemné popíchnutí oplatil. Neumím si představit, co to udělá s lidmi, ale řekl bych, že účinky budou asi...snad...slabší, než u zvířat.
Jsem rád, když se ujme Emily samotné práce s poupětem, vzhledem k tomu, že nejsem moc úspěšný a docela mě překvapí, kdy mi položí ruku na poupě, abych jí ho přidržel.
"No jo jsem to ale vůl, jasně že takhle to půjde lépe."
Uvědomím si, když mne její dotek přestane hřát na kůži. Se zájmem bedlivě sleduji, jak se zkušeně a opatrně dostává do poupěte kousíček po kousíčku.
"Jsi skvělá, jde ti to, jako po másle."
Dívám se, jak kapičky šťávy stékají do mističky.
"Jop, nadrtil."
Přikývnu nad její otázkou, která je spíše, jen kdyby náhodou. Směs se hezky mísí v hmoždíři, když jí promíchává.
"Ymm s tvou pomocí rád."
Opětuju její úsměv, když mi nabídne, abych to ještě zkusil a přijmu zpátky nožík. Volnou rukou si opatrně přidržím poupě a začnu tak, jako ona pomalu a opatrně rozřezávat, abych z něj mohl vymačkat po kapičkách šťávu. Samozřejmě jsem připraven postup obměnit, kdyby se jí zdálo, že něco dělám špatně. V tomhle Emily věřím více, než sobě. Jde jí to dobře.
"Kde ses naučila takhle zacházet s kytkama? Určitě to není jen školou že?"
Zvídavě na ní kouknu.
 
Tristan Delacour - 21. května 2017 23:22
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Skleník č. 5
Profesorka, spolužáci

Pondělí, 13. září


Poněkud poblednu (tedy, ještě víc), když si povšimnu těch pohledů, které po mně vrhá Alexandra. Kdyby pohledy uměly zabíjet, zítra vedou mši za mě - a nebo možná ne, vzhledem k tomu, že nejsem jedním z Brumbálových oblíbenců.
Mám se na co těšit.
Pohledem přelétnu okolí. Felix pořád nikde... pousměju se na Quintona, když najdu jej pohledem, a pak už se ve spolupráci se Sinestrou vrhám na květ s nožem. Nožíkem.
Prvně se mi zdá, že to jde dobře... pak mi ovšem díky dvojité vrstvě rukavic nožík sklouzne v dlani a zajede přesně tak, jak neměl. Kytka se stříkotem brání a já s vyjeknutím pustím nožík a kryji si alespoň tvář rukávem zakrytými pažemi.

Díky Merlinovi žádná z dráždivých kapek se přímo na kůži mého obličeje nedostane, i když pochybuju, že jim bude trvat dlouho prosáknout rukávy.
"Pardon! Pardon..." vyhrknu směrem k Sinestře a Angele, když si uvědomím, že má hloupá chyba ublížila oběma mým sousedkám.
Angela dokonce upustila misku se svou dosavadní prací... "Moc mě to mrzí..."

Zkroušeně spěšně otřu si zbytky nevsáklé tekutiny z rukávů a zkusím to s nožíkem znova, bezprsté rukavice tentokrát v kapse, na rukou jen ty ochranné. Tentokrát se mi květ povede otevřít a zahanben prvním příšerným pokusem napodruhé opatrně vyškrábnu kýžený nektar.

"Budeš si chtít to afodiziakum nechat?" zeptám se Sinestry, jakmile jsem mimo nebezpečí, že nepozorně něco pokazím znova.
 
Emily Senders - 21. května 2017 22:50
upra14407.jpg

Jezero – kolej – sprchy - skleníky



pondělí 13. září



Chris, profesorka Primrose, ostatní


Jakmile jsme se dostali na břeh, začala mi být strašná zima. Otřela jsem si obličej do ručníku a pak zaslechla Angely vděčný hlas. Jen jsem se na ní zlehka usmála a zvedla se ze země.
Nemělo cenu zůstávat u jezera, všichni se pomalinku rozutíkali a navíc nás vyháněla i madam Hoochová.
Po cestě jsem rozmýšlela nad tím, co se stalo. Celkem jsem se na plavání těšila, ale po tomhle zřejmě do vody ještě hodně dlouho nevlezu.



Jakmile jsem dorazila na kolej, okamžitě jsem si všimla zápachu, který provázel mé vlasy a celkově tělo. Nešlo to necítit, ta rybina byla všude. Okamžitě jsem na pokoji posbírala suché oblečení na hodinu a zamířila jsem do sprchy.

Po cestě jsem si všimla i Kenjho a Dana, nejspíš je trápil stejný problém, nebo se možná potřebovali probrat z toho co, se stalo.

Když jsem otevřela dveře vedoucí do koupelny, okamžitě mě do nosu udeřil horký závan. Evidentně ve sprchách byli dnes všichni.

Svlékla jsem si mokré plavky a nechala na sebe pouštět horkou vodu. Malinké mravenčení u palců na nohou, které se poté prohnalo celým mým tělem, bylo opravdu moc příjemné.

Po pár minutách oplachování jsem ale konečně mohla vylézt. Usušila jsem si mokré vlasy a začala na sebe postupně navlékat oblečení. Pak jsem vyšla svěží ven a konečně jsem se cítila zase příjemně. Sice jsem byla stále vyčerpaná, zdaleka to už ale neodpovídalo tomu, jaké to bylo u jezera.



Když jsem dorazila na hodinu, profesorka se zdála být značně nervózní. Nebylo se čemu divit, byla to její první hodina s námi, každopádně jsem se na profesorku usmála jako sluníčko a věnovala jí pohled, který se ji snažil říci, že je vše v pořádku.

Poté nás rozsadila do dvojic a já si tak usedla vedle Christiana. Popravdě jsem s ním nepřišla moc do kontaktu na hodinách ani jinde, ale snad to bude v pořádku. Měl už vytaženou učebnici, kterou já jen položila vedle sebe. Nikdy jsem jí na bylinkářství moc nepotřebovala, takže nebylo potřeba listovat ve dvou knihách.

Před námi byla již připravená rostlinka Ipaasha. Její vzhled na mne vždy působil zvláštně. Skoro jako kdyby jím říkala, že je andílek, který ale umí kousat.
,,Tohle mne také zajímalo, když jsem se s touto rostlinkou setkala poprvé.“ Opáčím Christianovi na jeho dotaz a s drobným úšklebkem si nasadím rukavice a brýle.
,,Máš pravdu, pustíme se do toho.“ Zadívám se na rostlinku a pak jen pozoruji, jak se Chris ochotně ujímá práce. S hmoždířem mu to jde krásně, ale zvládne to s poupětem? S úžasem se na něj zadívám.

,,To je v pořádku, jednou už jsem s touto rostlinkou pracovala, proto by bylo lepší, kdyby sis ho nechal ty. Hlavně díky tvé otázce ohledně účinků na lidskou rasu celkově bych řekla, že ten lektvar budeš zkoumat víc než já.“ Jemně si do něj rejpnu, ušklíbnu se a pak se začnu opět dívat na jeho práci.

,,Tak ukaž.“ Jakmile se začne snažit dostat do poupěte, zlehka se mu rozklepají ruce.
Vezmu mu tedy ruku, položím ji na poupě, aby mi pomohl při držení, a pak co nejopatrněji nožíkem začnu rozřezávat povrch.
,,Není to tak snadné, ale jde to, když se soustředíš. Nadrtil si ty lístky opravdu na jemno?“ Aniž bych čekala na odpověď, sama si zkontroluji hmoždíř. Nadrtil je opravdu přehledně, takže jsem mu věnovala úsměv a poté, co jsem vzala do ruky poupě, začala jsem z něj kapku po kapce nalévat nektar na okvětní lístky. Při každé kapce chvíli počkám a mezitím stále pomalinku míchám.
,,Chceš to zkusit?“ Opět se na něj usměji a pak se zahledím zase zpět na hmoždíř.








 
lady Christina De Spontin - 21. května 2017 09:57
207428.jpg

Bylinkářství

Pondělí, 13. září


Benji, Kenji, Blag, Profesorka, Sin + označení



Očividně se potřeboval ujistit, zda s tím skutečně souhlasím. Samozřejmě, že si ho můžeš nechat, snad se nemusím opakovat. Co já bych s ním dělala? To poslední, co potřebuji, je, aby se mi kolem postele hromadila nadržená zvířata. Jen Benjimu mlčky přikývnu a dál se k tomu nevracím. Co s tím hodlá dělat, už není moje starost.
„Myslím, že jsem to někde četla.“ Nehodlám mu vysvětlovat, ve kterých knihách. Má studijní literatura není nic, čím bych se mohla nebo snad chtěla chlubit. Do teď mám chuť se propadnout do země, když si vzpomenu na seznam, který se onehdy v knihovně nedopatřením dostal do Ravenových rukou. Ten pohled, co mi věnoval, byl opravdu nechutný. Ošiju se při té vzpomínce a najednou si přijdu neskutečně špinavá. „Teoreticky. Studie se v tomhle dost rozcházejí. Někteří říkají, že geneticky to mají vrozené muži. Další tvrdí, že jsou to ženy, co mají přesnější motorickou koordinaci, protože mužské pojetí je spíš silové.“ Pokrčím rameny. „Ne, že by na tom záleželo. Podle mě je to individuální.“ Je fakt, že si neumím představit, že by někdo z mužské části mých spolužáků třeba vyšíval dečku.
Věnuji se své práci, drtím lístky, jak nejlépe dokážu, zatím co jedním uchem poslouchám profesorku a druhým Benjamina.
„Přesně pro tyhle meze máme ministerstvo.“ Vím, na co naráží, a doufám, že se to co nejdřív vyřeší. Kdo ví, co všechno by jeden smrtijed mohl tam venku napáchat. Nadechuji se, abych k tomu ještě něco dodala, ale to už slyším výbuch a před očima se mi zatmí. Ztuhnu a chvilku mi trvá, než mi dojde, že jsem stále při vědomí a černo, co mám před očima, jsou jen začouzené brýle. Zhluboka se nadechnu, ale do plic se mi dostane kouř a smrad ze spálených vlasů. Zakuckám se. Dobrá nálada, kterou jsem si ze všech sil snažila udržet, se rozplyne jako pára nad hrncem. Který hovado?!
„Jsem naprosto v pořádku.“ Odpovím Benjimu ledově, když popadnu dech, a sundám si brýle. Snažím se ignorovat smích, který se po skleníku ozve, přesto po Danielovi mrsknu nenávistným pohledem. Profesorce tiše poděkuji za nabízený kapesníček. Díky ní zjistím i to, kdo má tenhle attack na svědomí. Kenji, jistě. Kdo jiný. Ani bych se nedivila, kdyby to bylo úmyslně. Zatracenej japončík.
Kenji, možná bys měl to poupě nechat na Maureen. Kvůli bezpečnosti.“ Mile se na něj usměju, zatím co se snažím si z obličeje sundat ten humus. Stojí mě tolik sil, abych mu tu posranou kytku nenarvala do krku. Atomovku na něj. Jsem přesvědčená, že i ta nešika Rottová by odvedla lepší práci. Tím hadrem to vůbec nejde dolů. Moc tomu nepřidá ani Benji, který se očividně velmi dobře baví. Přirovnává mě k pandě a pobaveně se chechtá.
„To není vtipné.“ Zabručím na něj. Měl až moc dobrou náladu, což mě právě teď neskutečně provokovalo. Klid. Ledový klid, Chris. Tohle za to nestojí.
To už mou pozornost upoutá Blagden, vracející se z ošetřovny. Ani ne tak on, jako spíš to, co drží v ruce. Popravdě jsem ani nedoufala, že by se našla, i když jsem to chtěla místo oběda zkoušet. Vztek je rázem zapomenut, stejně jako ohořelé vlasy, které si budu muset pak upravit. Beztak už potřebovaly zkrátit.
„Ta je moje.“ Řeknu nahlas a dojdu k němu, abych si hůlku mohla vzít. „Děkuju.“ Usměju se - tentokrát upřímně - a s vděčností a neskutečnou úlevou, že si nebudu muset kupovat novou, si hůlku schovám. Použila bych ji, abych se očistila, ale nerada bych kolej připravila o body tím, že půjdu proti přání profesorky. No, co se dá dělat. Ještě nějakou chvilku to vydržím a pak se půjdu opláchnout. Opět.
Otočím se na podpatku, abych se vrátila k práci, ale leknu se Sinestry, která z ničeho nic začne vřískat španělsky. Otočím jí k sobě a na předloktí jí plácnu jeden z bílýchokvětních lístků.
„V učebnici se píše, že na tak malé zranění stačí jenom přiložit a nechat působit.“ Vysvětlím jí klidně. Zdá se, že profesorka toho má hodně na práci, takže nebude vadit, když se o tohle postarám sama. „Mám na pokoji mastičku. Dali mi jí na ošetřovně, měla by zacelit jizvičky. Po hodině ti jí půjčím.“ Lehce se zamračím směrem k Tristanovi. Kopyto. „Jsem jediná, komu se zdá, že dnešní hodina je určena k eliminaci zmijozelské koleje?“ pošeptám jí tak, aby to slyšela jenom ona, a následně se odeberu zpátky k Benjimu, který mezi tím s poupětem docela pokročil. Očistím si brýle, abych si je znovu nasadila. Snažím se vypustit fakt, že rozhodně nevypadám reprezentativně a matka by mě za mou novou vizáž nejspíš zabila. Nevšímám si ani Benjiho špatně zadržovaného smíchu.
„Díky.“ Donutím se neprotočit oči nad svou novou přezdívkou a začnu do misky přimíchávat nektar. S největší opatrností, samozřejmě. S návratem mé hůlky se má nálada o něco zlepšila. Jako vždy, když nějakým zázrakem ušetřím peníze, které vlastně ani nemám.
„Asi se můžeš pustit do toho dalšího, ne?“ upozorním ho, že kytka má další dvě poupata. Aspoň mi nebude koukat pod ruce. „Nebo si to teď chceš prohodit?“ Navrhnu, i když se mi do toho ani za mák nechce. Zatím to vypadá, že on je tu jeden z mála, kterým to jde.
 
Daniel Fletcher - 21. května 2017 00:28
61894639_429306564517434_5059874900966113280_n8464.png
Sprchy - hl. síň - skleníky
Spolužáci, Helen
13.9.

Vydám se od jezera na kolej, kde si vezmu ručník a sprcháč a rozejdu se do umýváren. Očividně nejsem jediný, koho napadlo sundat ze sebe ten jezerní smrad. Pořád jsem měl pocit, že jdu cítit jako ďasovcův zadek, takže jsem na sebe vymačkal skoro celou botelu sprchového gelu a drhnul se jak necky. Nechce se mi věřit, že jsme byli tak blízko smrti a profesorka s tím skoro nic nemohla udělat. Nechce se mi věřit, že je tahle škola vážně tak nebezpečná. Ano, v prvních dvou týdnech je to až moc událostí.. Nejdřív zemře Jackie, pak nás v Zapovězeném lese málem sežerou akromantule a teď nás skoro utopili ďasovci! Jestli tady není nějaká skrytá kamera od Denního Věštce, tak v tom má zaručeně prsty Brumbál a jen sleduje, jak zkouškami projdeme! Ale pokud ne.. Pak se asi budu muset zeptat matky, co bylo napsané v přihlašovací listině do školy. Jestli tam bylo něco jako - "Prosím, berte na vědomí, že okolí školy je skrz na skrz prošpikované nebezpečnýma bestiema a vaše dítě zde může zemřít. Přihlášení do školy čar a kouzel v Bradavicích jen na vlastní zodpovědnost." Jo, to se tam určitě psalo. Pak tím pádem mám nepříjemné tušení, že se mě mí rodiče asi chtějí zbavit.
Jakmile voním lépe, než lotosový květ, vrátím se zpátky na kolej, kde hodím mokrý ručník Thomasovi na postel a obléknu na sebe uniformu.

Cestou do skleníků se však ještě stavím v hlavní síni zkontrolovat, jak jsme na tom se svačinou. Vezmu do ruky jeden z obložených sendvičů a se spokojeným mlaskáním, jakoby se nic nestalo, vyrazím zase ven. Ke skleníkům dorazím zrovna ve chvíli, kdy strkám do pusy poslední sousto a spolužáci právě vcházejí dovnitř. Opráším si ruce od drobků a následuji stádo do skleníku číslo pět. Uvnitř to vypadalo jako.. skleník. Celkem teplo, dusno a vlhko. Divně to tam smrdělo. Něco jako hlína smíchaná se sprejem na mšice. Když procházím kolem pískajícího tulipánu, pobaveně se zazubím a naschvál kolem něj projdu ještě párkrát, abych si ho poslechl. Nakonec přece jen zamířím na nějaké volné místo, když si všimnu Ryana, jak zápolí s nějakým plevelem. ,,Jak ty to děláš. Normální holku si nenajdeš, ale s kytkou na to jdeš takhle rychle. Ne, že to skončí jako to tentacle porn v tý manze, co mi dal Kenji. Bylo to pěkně nechutný. Nejsem si jistej, jestli pak budeme pořád kámoši, pokud budeš mít takový choutky." upozorním ho s pobaveným šklebem. Nakonec přece jenom vytáhnu hůlku a namířím ji na něj. ,,Nevrť se, stůj klidně." S vypláznutým jazykem a soustředěným výrazem namířím hůlku ke šlahounku, kterej byl omotanej kolem Ryanovy ruky. Chystal jsem se provést nejnovější kouzlo, které nás naučil Snape, ale bál jsem se, že bych mohl říznout i Ryana. Nakonec schovám hůlku zpátky do hábitu a omluvně pokrčím rameny. ,,Sorry brácho, budeš tu muset zůstat." a s tím odejdu na místo k tý podivně vypadající kytce.

Rozdělení do párů vezmu v pohodě a dokonce i jakž takž přidělenou Helen. Pořád lepší, než třeba taková Christina, Regina nebo Sinestra. Pozdravím ji a zvědavě rukou do kytky šťouchnu. Zajímalo mě, jestli umí tancovat nebo tak něco. Je to magická kytka nebo ne? Mají dělat neobyčejný věci, tak proč tahle vypadá tak nudně!
Afrodiziakum. Beru zpět! Aha, jen na zvířata. Beru zpět svoje beru zpět. Chvilku jen tak okouním kolem a sleduju, jak se ostatním daří a nedaří. Pár explozí, španělské žvanění, popálení.. A ožehlá Christina, ta je na tom to nejlepší! Nehodlám zadržovat smích, proto se nahlas při pohledu na ni rozesměju a ještě si na ni ukážu prstem. Jenže se mi nějakým zázrakem vybavily i její chlupaté nohy, takže smích mě zase rázem přešel. Nicméně i tak Kenjimu nenápadně ukážu palec nahoru a rozhlédnu se po ostatních. Co mě však zaujme nejvíc, je krystal, který měla Cassandra s Richardem. Přišlo mi to mnohem zajímavější, než nějaká lahvička s tekutinou, která měla lákat akorát nadrženou zvěř. ,,Hej Cass!" Syknu k ní. ,,Jak jste to udělali?" Ukážu na jejich výtvor. Ať odpoví cokoliv, otočím se k Helen, která na mě zrovna mluvila. Trochu překvapeně se na ni podívám, když mě nechává vybrat. To bych spíš měl udělat já. No, otevírání poupěte je pravděpodobně záživnější, ale když vidím, co se povedlo Kenjimu, nedivil bych se, kdybych dopadl úplně stejně, proto jsem se rozhodl tuto práci přenechat ji. ,,Já nadrtím ty listy." Přisunu si k sobě hmoždíř a začnu otrhávat listy a zuřivě je drtit ve hmoždíři. ,,Hele, co je triumfnout a vytvořit něco lepšího?" promluvím k ní a kývnu bradou k těm dvěma, kdyby nevěděla, co mám na mysli. Rozhodně to nevypadalo, že bych se chystal tvořit cílené afrodiziakum.

 
Angela Silverlin - 20. května 2017 20:02
angie495.jpg

Skleníky




prof. Primrose, Blagden

13. září, pondělí



Ještě jsem poslouchala, co profesorka odpovídala Kenjimu. Takže pokud by mi Blagden přenechal vábidlo, tak abych ho pořádně schovala před Sašou. Pak už jsem chtěla vzít nožík a začít opravdu pracovat, ale před prvním pokusem mě zastavila menší rána. Ucukla jsem a ohlédla se. První výbuch byl tu. No nazdar, takže nekecala... Za brýlemi jsem krátce pozdvihla obočí. Ne že bych obviňovala profesorku, že si vymýšlí nebo přehání, ale přeci jen... Někteří učitelé měli tendenci nás důrazněji varovat.

Chvíli poté přišel do skleníků jeden z opozdilců, a jak nakonec zjistím, i můj pracovní partner. Hm, takže to je on... Měla jsem konečně možnost si našeho nového spolužáka prohlédnout lépe, ale příliš času jsem tím nestrávila. Z jeho výrazu jsem byla trochu nesvá. „Ahoj,“ kývla jsem bez úsměvu na pozdrav a hodlala se dál věnovat své práci, když se Blagden chystal přidat k činnosti. Byl celkem aktivní, protože mě v mžiku zbavil nožíku a pustil se do toho sám.

„No, jistě,“ dodala jsem polohlasně, když jsem jen sledovala, jak úspěšně si Blagden počínal. Asi by se hodila pochvala. Ale to on nejspíš nepotřebuje. Místo toho jsem vzala bílé lístky a pustila se do jejich rozmačkání v hmoždíři. Tato práce byla snadná a rychle hotová. „Tak, lístky připraveny,“ podávala jsem hmoždíř Blagdenovi. Zrovna když jsem to tak dělala, ozval se další výbuch a tentokrát blíž. A já ucítila na ruce popálení a to tak nečekaně, že misku jsem akorát upustila. Ta s pěkným rámusem spadla na zem, kde se rozbila. „Do háje...,“ sykla jsem a ruku stáhla k tělu. Popálení nebylo nijak tragické, ale štvalo mě, že jsme přišli o lístky. A zrovna před tím novým... Nechtěla jsem na něj udělat zrovna dojem, ale zrovna ztrapnit se, to taky ne.

Hned jsem se pustila do úklidu. Blagdenovi už jsem víc nevysvětlovala a ani se neomlouvala. A jestli se bude rozčilovat, nechám ho klidně při tom. Místo toho jsem zašla i se střepy za profesorkou. „Omlouvám se, miska mi spadla. Takže nevím, co z lístků bude použitelné...,“ podívala jsem se na bílý prášek, který se mi povedlo zachránit, v jedné dlani, a na zbytek misky v dlani druhé. „Kam hmoždíř můžu vyhodit?“

 
Callanthe Rosier - 20. května 2017 19:55
calla632.jpg

Skleníky



13. září, pondělí




Týna

Na rozdíl od Týny jsem si žádné zápisky nedělal. Možná toho budu litovat, ale věděl jsem, kam se pro zápisky případně obrátit. V Mrzimorské koleji jsme měli i pár pilných studentů. Každý není líný jako já...
„Vážně?“ usmál jsem se na Týnu, protože v takovou odpověď jsem ani nedoufal a byl jsem ochotný dámě ustoupit. Prostě bych se s holkou nehádal. „Tak to jsem rád, myslím, že bych ten náš „elixír“ určitě mohl nějak využít.“
„Fakt? A to jsi slyšela kde? Jakože nám mají jít ruční práce a podobně?“ ušklíbl jsem se a odhodlaně vzal nožík do ruky. Napadá mě jen jediná jemná motorika...

Chvíli jsem si s nožíkem pohrávala a přemýšlel, kudy do toho. Po očku jsem mrkl i na ostatní, jak jsou na tom. A také jsem si všiml, jak Týna neustále zívá. Nad její poznámkou jsem se vesele uculil. „No a není.. Mámu by asi kleplo, kdyby tušila, jak vzdělávání v Bradavicích probíhá. Ale mě to vyhovuje. Pokud to tedy... Nepřekročí jisté meze.“ Týna mohla odtušit, že jsem narážel na případ Jackie. Úsměv mi na moment zmizel ze tváře a nakonec ho vystřídalo soustředěné zamračení. I to bylo narušeno, když se vedle mě ozval výbuch. A rovnou u Týny.

Lehce jsem nadskočil. „Jsi v pořádku?“ Sledoval jsem, odkud to přišlo. Kenji? No, nazdar. Zdálo se ale, že kromě nového, tmavšího vzhledu, jí nic nebylo. Profesorka hned přispěchala a nabídla kapesníček, což mě trochu překvapilo, ale vysvětlení hned přišlo. Bez hůlek? Zvláštní... Pak jsem to ale hodil za hlavu. Pro mě to nikdy žádný velký problém nebyl, nebyl jsem na hůlce závislý a možná to souviselo i s mým původem.
Pak si ale Týna sundala brýle a já se neudržel a vyprskl smíchy. „No... Myslím, že hezčí pandu jsem neviděl!“ pobaveně jsem na Týnu mrkl.

Raději jsem se sám vrátil k poupěti. Stále jsem musel ovládat smích, takže mi práce nešla tak od ruky, ale nakonec jsem poupě otevřel a nektar získal (7). „Tak prosím, pandičko,“ usmál jsem se mile na Týnu, i kdyby se ona čertila nad mým pobavením.

 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.80463194847107 sekund

na začátek stránky