Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Rory Callaghan - 23. července 2017 12:12
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Učebna 2E



Pondělí 13. září
Becca, Eliot, Drake

Becca naštěstí vezme celou záležitost v klidu a ještě na zemi se rozesměje. Úsměv jí oplatím napřed nejistě, ale pak mi její dobrá nálada dodá odvahy a já se zasměju taky. V duchu si oddychnu. K zemi jsem Beccu poslal opravdu omylem a nerad bych, aby si nějak ublížila jenom kvůli tomu, že zas jednou nědělám, co mám - totiž že bych mohl dávat pozor aspoň ty dvě tři vteřiny, než někdo dojde k újmě. Ze dne, kdy budu celých 24 hodin dávat pozor, jako to zdá se umí většina ostatních lidí, se jednou stane státní svátek. Ne, že bych nějak přeceňoval svoji důležitost.

"Při těhle názorných hodinách bychom vážně měli všichni povinně fasovat brnění," zamumlám napůl v žertu, napůl už si představuje svět, kde na hodiny přicházíme pomalu ve skafandrech. To by bylo asi docela zajímavé kouzlení. Myslím, že to už by na hodiny chodili pozdě všichni – než by se člověk vydrápal do schodů s dvaceti kily navíc, už by se zase mohl začít přesouvat dolů na další hodinu, která mezitím stihla začít. A když už ne brnění, tak aspoň sadu péřových polštářů. Ty jsou dokonce multifunkční, člověk si na nich může ustlat, když jsou lavice obzvlášť nepohodlné. Nebo hodina obzvlášť nudná. Zdravíme Dějiny čar a kouzel...

Mezitím co uvažuju nad tímhle zajímavým světem, se k naší dvojici stihne přidat dvojice jiná: Eliot a Drake. Společně s Eliotem pomůžeme Becce na nohy a spolužačka už za okamžik vypadá, že je skutečně v pořádku. Naše eskapáda je i tak zjevně dobrou příležitostí pro další vtipkování – přestože jeho point mi trochu uniká.
"Ale já to vážně neudělal schválně," zabručím v odpověď Eliotovi. "To nebylo žádný gusto..."
"Příště mě nejdřív pozvi na večeři," [/b]dodává Becca, a já se zarazím a okamžik nad jejím výrokem zmateně přemýšlím.
"A pak ti teda nebude vadit, když tě povalím na zem?" zeptám se nahlas. Až moc nahlas možná, ale protože si sám ani neuvědomuju, že jsem mohl říct něco nepatřičného, samotného mě to ani nenapadne. Osobně jsem jen zmatený, jak by mohla večeře předem vynahradit rozbitá kolena později, ale... eh, to je jedno. Hlavně, že se fakt nikomu nic nestalo.

Teď je s kouzlením na řadě Becca. Když se jí ani po šestém pokusu nepodaří mě na laně přitáhnout, jen pokrčím rameny a povzbudivě se usměju. "Nevadí, stane se. To tě asi vyvedlo z rovnováhy moje strhující kouzlení." Zazubím se, aby viděla, že svůj předchozí výkon za strhující fakt nepovažuju. "Chtěla bys to zkusit ještě jednou? Sedm je fajn číslo, třeba se ti to už povede..." Mimoděk si začnu hrát s nitkou od košile, kterou jsem si ráno zapomněl vyžehlit.
 
Rebecca Eliah Riel - 22. července 2017 23:28
becca227200.jpg

Učebna 2E

Pondělí, 13. září

Patrick, Rory, Eliot + označení

Obrázek




Než vůbec začneme kouzlit, slyším, jak se mě Patrick zastává. Trochu mě to překvapí. Když se na mě podívá, usměju se, nakloním hlavu ke straně a zamávám mu. Podívej se, jak jsem roztomilá, copak se mě můžeš zlobit? To, že na mě byli naštvaní incesťáci mi nevadilo, ale nechtěla jsem, aby se na mě zlobil někdo z koleje. I kdyby to byl Patrick s jeho cringy flirtováním s Deirdre. Když si na to vzpomenu, skoro se zašklebím, ale nakonec udržím roztomilý úsměv, než se od Patricka odvrátím.

Teď se můžu zase soustředit na Roryho, který dělá všechno, kromě právě toho soustředění. Sleduju, jak jeho první pokus vyústí v lano, které se mi obtočí kolem pasu, ale téměř okamžit zmizí, jak Rory začne mluvit. No co, stejně je to první pokus. "Dobře, nic se neděje," usměju se na Roryho povzbudivě, ale on si toho stejně nevšimne, protože má pozornost zlaté rybičky po mrtvičce. Nevadí mi to, už jsem si za ty roky zvykla. Kdyby byl holka, všichni by vzdychali, jak je to roztomilý.

Druhý pokus je o něco lepší, lano se kolem mě znovu omotá a Rory švihne hůlkou. Zatáhnutí je trochu silnější, než jsem čekala, proto při prvních krocích klopýtnu, než najdu rovnováhu. Nakonec je mi to nanic, protože Roryho rozptýlí asi nějaká moucha nebo tak něco a hůlku sklopí k zemi.

Tak já se na kouzelných tvorech vyhnu tykadlatce, abych si na formulích zlomila frňák? je poslední myšlenka, která mi projde hlavou, než mě lano pošle k zemi. Ještě si všimnu, že Rory natahuje ruce, ale trochu zapomene udělat krok vpřed, aby mě opravdu chytil.

"Au," řeknu trochu překvapeně, když už jsem na zemi. Spadla jsem na pravé koleno, které teď bolí jako čert. Než se stačím vzpamatovat, Rory je už vedle mě na zemi a omlouvá se, plácá u toho páté přes deváté. Zvednu k němu pohled a vyprsknu smíchy. Tváří se, jako kdybych se na zemi svíjela ve smrtelných křečích. "Myslím, že budu žít. Pomůžeš mi? Asi jsem si narazila koleno."

Naše malá eskapáda upoutala pozornost ostatních, takže mi na nohy pomůže Rory s Eliotovou pomocí. Jakmile stojím a začnu koleno rozhýbávat, bolest pomalu mizí. "Fakt to nic není," řeknu. "Příště mě nejdřív pozvi na večeři," zavtipkuju v návaznosti na Eliotova slova, že jsem Rorymu padla k nohám. Doufám, že to pochopí, protože Rorymu někdy tyhle poznámky unikaly...

Všimnu si, jak se na mě Eliot dívá. "Vážně, jsem v pořádku," řeknu a na důkaz svých slov kolem sebe zamávám rukama jako pátk, i když jsem si vlastně narazila koleno. Toho kdybych si přitáhla domů, tak rodičům praskne žilka, pomyslím si najednou pobaveně, zatímco jezevce sleduju. Vzpomenu si u toho na Acai, která trvalo na tom, že si mám nabrknout Maposu jen kvůli tomu, aby mohla vidět reakci mojí matky. Ale Jamar byl přeci jen v Havraspáru a Eliot byl Mrzimor...ten tik, co matka měla v oku po tom, co bráchu zařadil klobouk do Mrzimoru mluvil jasně o tom, co si o téhle koleji myslí. A Eliot byl teda mnohem hezčí než Maposa, co si budeme povídat. Hmm...

Uvědomím si, že při tom všem přemýšlením nad tím, jak co nejvíc svým rodičům pocuchat nervy, jsem na Eliota zírala jako blbeček. Pobaveně se usměju a mrknu na něj. "Drakovi se už stýská, nenech ho čekat, nebo se ztrapní před Deirde," zasměju se a kývnu hlavou směrek k zelenáčovi.

"Slibuju, že se nebudu snažit pomstít," slíbím Rorymu s rukou na srdci, když se naproti sobě znovu postavíme. "Carpe Retractum!" (41%) zavelím. Lano se objeví a obtočí se Rorymu kolem lýtka. Vyděsím se, že takhle ho přece zatáhnout nemůžu, a lano okamžitě zmizí. "Promiň, musím líp mířit," řeknu a přimhouřím oči. "Carpe Retractum!" (36%) a situace se opakuje, jen s tím rozdílem, že tentokrát se mu provaz omotá kolem zápěstí, než zmizí. Povzdechnu si a podrbu se na hlavě. Dneska mi ty formule moc nešly. Další pokus (4%) nevyústil ani v to blbé lano. A ten další (24%) taky ne.

"Já si snad pořídím normální lano a chytnu tě do něj," mumlám si pod vousy dostatečně nahlas, aby to Rory slyšel, ale dávám si pozor, aby poznal, že je to vtip. "Carpe Retractum!" (43%) soustředím se a lano se konečně znovu objeví, jen aby zase zmizelo. "Dobře, poslední pokus," řeknu. "Carpe Retractum!" (28%) nic. "Asi si já a provaz nejsme souzení," zamrmlám nespokojeně.
 
Eliot - 22. července 2017 22:35
magica1776.jpg

Učebna 2E

Drake, Rory, Becca a všichni zmínění

Pondělí 13. 9. Odpoledne

Obrázek


Dnešní den byl, i s přihlédnutím na samotnou podstatu téhle školy, poněkud… zajímavý. Slabě řečeno. Všechen ten zmatek ohledně uprchlého Smrtijeda stále ještě pulzoval naší školou a to i přes kolektivní snahu se tvářit, že se nic neděje. Studenstvo magie se v tomhle příliš nelyšilo od studenstva mudlovských škol. Zoufale jsme chtěli vést klidný život. Nebo i život dobrodružný, ale dobrodružství takového druhu, nad kterými jsme měli kontrolu. Bradavice tohle zpravidla splňovaly a jen zřídka bylo tahle iluze narušena realitou, že kolem nás existuje ještě něco jiného. Zpráva o smrti spolužačky patřila mezi takováto narušení. Nevítaná a jak to jen šlo, snažili jsme se to zapudit stejně jako imunitní systém těla bojuje proti cizí látce. Někomu se to dařilo lépe, někomu hůře. Jak už to bývá. Když se Coraline vrátila, byl jsem v drobném pokušení se za ní alespoň zajít podívat. Ale měl jsem pocit, že moc pozornosti je to poslední, co by teď potřebovala a chtěla. Rozhodl jsem se to tedy posunout na neurčito a postupem dne na to úspěšně zapomněl.

Hned po snídani jsme se vrhli na tělocvik. Možná nejsem vyloženě sportovec, ale tři roky dělání odražeče a hraní na bicí vám přeci jen vytrénují paže a prsní svaly. Nedalo by se říct, že jsem tím prošel jak procházkou v růžovém sadě, ale řekl bych, že jsem to zvládl se svou důstojností vcelku. A znova dostalo kolektivní bezstarostné já na zadek, když během plavání zaútočili ďasovci. Byl jsem zvyklý na určitou dávku nebezpečí, od čeho jsem studoval něco tak vrtkavého, jako byla magie, že? Ale dvě vyrušení z normálu za dva týdny… Mám rád vzrušení jako každej druhej, ale začínalo mě to iritovat.

Bylinkářství už probíhalo podle normy, totiž s drobnými výbuchy a nehodami. Troufnu si říct, že já se bez toho obešel, vytváření extraktu se podobalo lektvarům a já se tak vyhnul výbuchu, i když čistota extraktu je otázkou naprosto jinou. Nicméně Helen takové štěstí neměla. S tichým povzdechem jsem zaregistroval další ztrátu, i když tentokrát jen dočasnou.

Přišel oběd a po něm Nitrozpyt. K té hodině jsem vždy choval smíšené pocity. Své myšlenky jsem měl totiž rád pevně u sebe, ukryté pod vrstvou šumu. Ale i tak jsem se do ní zabral jak jen dovolilo mé nepraktické já a svým způsobem jsem si hodinu užil. A to i přes Crabbův příspěvek. Opravdu, nerad generalizuju, ale na kolej, která by měla být plná snobů a obdobou čarodějnické šlechty má Zmijozel mezi sebou poněkud… zajímavé existence. Abych tak řekl.

Další hodina – péče o kouzelné tvory. Ke zvířatům a obzvláště těm nadpřirozeným jsem vždy choval jistý opatrný respekt. Rozhodně jsem se na tuto hodinu kdovíjak netěšíval, ale dokázal jsem si ji užít. Zpravidla. Dnešek byl výjimka zpravidla. Řeknu vám, že snesu hodně věcí. Ale sliz má v sobě něco, co snad v každé lidské bytosti vzbuzuje odpor. Tedy, v každé lidské bytosti krom Aleca, zdá se. I tak jsem odhodlaný sliz považovat za našeho přirozeného nepřítele. Takže jsem s ním zacházel jen s odporem, nehledě na to, jak objektivně jsem se na to snažil dívat. Přeci jen šlo prostě o přemístění vajíček a pak přemístění sekretu, ne? Jak prosté. A stejně svým způsobem neurčitě odporné.

A pak.. pak přišlo peklo. Kouzelné formule. Hodina, kde mě i teorie nudila a já se musel zoufale snažit, abych vůbec přinutil sám sebe dávat pozor. Ne snad, že by za to mohl Kratiknot, tu zahradní ozdobu jsem měl svým způsobem rád. Ale princip té hodiny, který se nám snažil vtlouct do hlav zaklínadla mě prostě… nudil. Chápal jsem, že to ostatní baví, ale mě vždycky spíše zajímalo, jak kouzla opravdu fungují. Než, že bych je sám používal. Nicméně poslušně jsem se usadil vedle Drakea, na kterého jsem přátelsky kývl, než jsem se pohroužil do hlubokého zoufalství. Snažil jsem se to na sobě nedat znát, ale nepředpokládám, že to všem uniklo. I profesorovi, jakkoli jsem se to zrovna před ním snažil zakrýt. A tak jsem prostě poslouchal, i když mi ze rtů uniklo drobné zasténání, když se zahradní ozdoba zmínila, že hodinu ukončí později. Pravděpodobně to však slyšel jen můj soused v lavici. Alespoň v to tvrdě doufám.

Ve zkoušení tentokrát excelovala Noelle a já jejím směrem vrhl vlažný pohled a naznačil potlesk. Uznávám, že to k ní asi nebylo příliš fér. Ale tahle hodina mě vysávala jak mozkomor. Taky mi brala veškerou naději a vůli přežít. Akorát, že tady neexistoval Patron, abych ji prostě zahnal pryč. Nicméně, když se Kratiknot rozhodl trochu zabrouzdat do historie magie, přeci jen jsem poněkud ožil a pečlivě si informace zapsal. Stále mi to nestálo za to, abych se hlásil či prováděl podobné zbytečně aktivní činnosti. Nechal jsem to na ostatních, kteří alespoň vypadali, že je tato hodina baví. Já prostě pasivně pozoroval dění, s občasným drobným uchechtnutím nebo lehce zoufalým zasténáním. Nicméně z této své oblíbené rutiny jsem byl nucen přeci jen vypadnout, když jsme se začali učit Diffindo. Když po nás chtěl výslovnost, neopomenul jsem pečlivě odsekávat slabiky v přehnané akcentaci indického přízvuku.

Výklad okolo kouzla samotného jsem poslouchal s jistým zájmem. Tyhle drobné příběhy mě vždycky fascinovaly. Obzvláště s vynálezy nových kouzel. Už dlouho jsem si chtěl něco takového vyzkoušet, ale odkládal jsem to, dokud nebudu mít větší teoretické a bohužel i praktické znalosti. Zatím to vypadalo, že se mi to povede možná v příštím životě.

Příběh krejčího skončil a já lehce nedbale zopakoval pohyb hůlkou. A pak přišlo na řadu cvičení. Zamračil jsem se na papír před sebou jako na největšího nepřítele. “Diffindo!“ zavelel jsem a máchl rukou (4). Nic. Možná za to mohl ten indický přízvuk, který se opravdu hodil jen k objednávání kari. Odkašlal jsem si, abych se ho zbavil a zkusil to znova. “Diffindo?“ Mávnutí hůlky (3). Nic. Zoufale jsem zaskučel a zhluboka se nadechl. Potřetí a naposledy, rozhodl jsem se. Znova zopakování zaklínadla. Mávnutí hůlky. A… nic (3). Ucítil jsem neodbytnou touhu zlomit hůlku ve dví, ale ovládnu se. Silou vší vůle se rozhodnu přeci jen zkusit to znova (2). Když i teď zůstává papír vcelku a celou svou bělistvou dokonalostí a celistvostí se mi vysmívá, zlostně zaskřípu zuby. Proč? PROČ?! Přísahámbohu, každý pohyb hůlkou jsem dělal stejně jako Kratiknot a ještě k tomu dokonalou latinou. Alespoň jsem si to myslel.

Chvíli trvalo, než jsem se uklidnil. Okolo sedící si mohli všimnout, jak zhluboka oddechuji a pevně svírám hůlku. Zavřu oči a snažím se vzpomenout si, jak má přesně vypadat pohyb hůlkou a jak má být vysloveno zaklínadlo. Znova je otevřu a opatrně opisuji hůlkou správný tvar, zatímco mé rty pečlivě vyslovují každou slabiku tak nechutného slova (10). Téměř nemůžu uvěřit svým očím, když přede mnou najednou leží dva kousky papíru. Potlačím nadávku a začnu nemilosrdně tu bílou hmotu řezat na nepatrné kousíčky.

A pak přede mnou přistane další látka. Tentokrát žluté barvy. Pevně stisknu rty a chvíli ji pozoruji, jako svou nemesis. V hlavě už tuším, jaký tvar vytvořím. Zavřu oči a znova si zkusím přehrát pohyby, které jsem dělal před tím (5%). Ale možná jsem prostě nějak… vyvedený z míry předešlými pokusy. A tak se na látce objeví jen podélný řez. S tichým povzdechem posunu látku o kus dále a… zkusím to znovu (18%). Podobný výsledek, i když bych přísahal, že řez tentokrát občas i zahnul. Zaskřípu zuby a znova posunu látku. Znova, mávnutí hůlkou, tentokrát už s největším nasazením (78%). Pobaveně se usměju, když si všimnu, že se mi to tentokrát vcelku… povedlo. Není to úplně to, co jsem si předstoval, ale písmeno H, jako peklo, tam je přeci jen vidět.

Nechám ústřižky látky odletět zpět a rukávem si otřu kapky potu na čele. Mám pocit, jako bych byl po tréninku famfrpálu. Jen jsem si to příliš neužil. Jsem tak akorát zralý dát si koupel, když zahradní ozdoba oznámí, že je čas na další kouzlo. Místo tradičního zasténání se teď ozve zavrčení. Ovládám se dobře, jsem flegmatik, ale tohle… tohle… Potřesu hlavou, abych se zbavil pocitu, že mi praskne žilka a obrátím pohled k učiteli. Poslušně poslouchám učitele a když nás vyzve, abychom utvořili dvojice, vrhnu pohled na Drakea a zvednu obočí, jako náznak návrhu. Pokud nemá námitky, poslušně se zvednu a vydám se na druhou stranu místnosti.

Poslouchám profesora a v rukou si přitom protáčím hůlku podobně jako s paličkou na bicí. Má pozornost trochu stoupne, když se dozvím, že nejde pouze o magický talent. Znova, nejsem vyloženě sportovec, ale vždy jsem se považoval za atleticky stavěného. Možná tohle mělo být konečně kouzlo, kde jsem mohl zazářit. Můj mozek zaplnily obrazy, jak hrdinsky zachraňuji celý svět pouze za pomoci tohoto zaklínadla. Možná i proto vnímám vysvětlení jen na půl ucha. Dost na to, aby to bylo zachyceno podvědomím. Když je profesor u konce s výkladem, kývnu na Drakea, aby se připravil. Normálně se do praktických aplikací moc neženu, ale už to chci mít za sebou.

“Carpe Retractum!“ přikážu celému vesmíru (26% + 20%). K mému určitému překvapení se lano skutečně objeví a dokonce se i mého drahého cíle zachytí. I když zdaleka ne tolik, abych ho k sobě dokázal přitáhnout. Už se připravuji na druhý pokus, když si periferním viděním všimnu padající osoby. Překvapeně otočím pohled. Becca a Rory, dojde mi rychle. Nezdá se, že by šlo o něco vážného, ale má mysl tak zoufale touží uprchnout zesílání kouzla, že mávnu na Drakea, aby chvíli počkal a já se rychlým krokem vydám za dvojicí Havraspárských. “Všechno v pohodě?“ Usměju se na oba přátelsky a případně pomůžu Beccy na nohy spolu s Rorym. “Už jsem viděl hodně pokusů, jak nechat holku padnout ti k nohám, ale… nu, proti gustu…“ Mrknu na Roryho, aby věděl, že si dělám legraci. Zrovna já neměl co říkat, když přijde na schopnost sesílat kouzla a tak jsem ho nechtěl zbytečně popudit. Pohled jsem poté stočil k Becce a zběžně ji přehlédl, jestli je opravdu v pořádku. Možná nejsem tak dobrý léčitel, jako táta, ale něco málo jsem pochytil.
 
Alastor Krimmer - 22. července 2017 15:34
al1932.jpg

2E

Patrick, Noelle, Thomas, Dee, kolegové v okolí

Pondělí 13.9.



„Baví mě to. Je přirozené, že ti jde, co tě baví. Čteš si o tom, víc to trénuješ a víc o tom přemýšlíš,“ okomentuji Noellina slova, směřovaná Patrickovi. Nedávám to na sobě, znáš, ale potěšilo mě, že mě nazvala profesionálem, zvláště když chci, aby mě jednoho dne teorie kouzel živila.

To už se hned za Angelou ozve Thomas. Věděl jsem, že se s Beccou o něčem hádají, ale nečekal jsem, že jí tu seřve přede všemi, včetně profesora Kratiknota. Zvednu se od stolu, ale to už ho začne uklidňovat Patrick. No, možná to vzal trochu ze špatného úhlu, protože mám dojem, že za tohle mu jednu flákne. Jednou jsem nechtě slyšel, jak se Thomas bavil o svém původu s Lenkou v knihovně a podle toho co říkal, nemá s tím vrahem, Siriusem Blackem, nic společného. Jen shoda jmen. A jelikož i v mudlovském světě znám jednoho Blacka, divím se, že je hned dávají do kupy.

Raději se do toho tedy vložím taky.
„Nikdy nevíš, co v lidech moudrý klobouk vidí. Pojďte se raději věnovat výuce, pánové, než se stane něco nepříjemného.“
Dobré, prefekt body získány a čas jít. Sakra! Cass si mezi tím našla někoho do dvojice… a Runa s Dominickem taky.

V tu chvíli mě napadne, že bych to mohl chápat jako příležitost a vydám se ke své princezně.
„Ahoj. Napadlo mě… máš už někoho do dvojice? A nechtěla bys semnou?“

Když souhlasí, mám chuť zajásat radostí. Místo toho se usměji a nabídnu jí pomocnou ruku, jako pravý gentleman. Sepnu si vlasy do copu a vytáhnu hůlku.
„Chceš začít?“
Po chvilce očekávání se ukázalo, že jsme se tak úplně nepochopili, v čem budeme začínat, jestli v kouzlení nebo bytí pokusným králíkem, takže jsem tedy s kouzlením začal já.
„Carpe Retractum“ pronesu a švihnu hůlkou dle instrukcí od profesora i učebnice (98 %). Přitáhnu Dee k sobě pomocí onoho lana, které se objevilo, a chytím jí.
„Ahoj, princezno,“ prohlásím, když jí mám tak hezky u sebe. Avšak stále jsme na hodině, tak od ní odstoupím a tentokrát jí dám prostor, aby také provedla kouzlo.
 
Ryan Daniels - 22. července 2017 14:51
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

UČEBNA 2E

Kenji, Erika, Dan a okrajově Marie

13. září

Obrázek




Věnuji Kenjimu jeden ze svých pokerfaců, když mi podá sešit se zápiskama v japonštině. ,,Si blbej vole." Vrátím mu sešit zpátky a nahnu se přes Kenjiho na Dana, jestli si nepíše aspoň on. U něj jsem neviděl ani pergamen, ani brk. Ten je klasicky bez všeho. Když profesor rozdá pokusy na kouzlení, jen se znuděně opřu a pozoruju dění ve třídě. Otráveně zívnu, když se nedostane na mě, abych si taky něco vyzkoušel. Naštěstí se Daniel rozhodne taky zapojit, i když bez profesorova svolení a začne Marii nafukovat křížek. Pobaveně se zazubím a křížek si prohlédnu. To už ale uslyším naštvanou Sin, tlačící se na Wolframa. ,,Jo Dane, hej měl bys toho nechat." Přestanu se okamžitě smát a nasadím přísný výraz. Sin to vtipné nepřipadalo, takže to nepřipadá vtipné ani mně. A pokud mi úsměv z tváře nesmazalo Sinino pohoršení, pak to, že se s Wittelsbachem na sebe tiskli určitě.
Zamračeně se otočím zase zpátky a nasupeně profesora při výkladu pozoruju, jakoby za snad za to mohl on. Ještě založit uraženě ruce na prsa - to je ono. Vypadal jsem dokonale naštvaně.

Naštěstí jsem se mohl trochu odreagovat, když profesor zadal konečně praktický úkol a přede mnou přistál pergamen, který jsem měl rozpůlit. Vzal jsem do ruky hůlku, zopakoval si pohyb, který nám profesor ukázal a - a projistotu ještě jednou. Už už jsem hůlku namířil na pergamen, když jsem si ten pohyb raději zopakoval do třetice. Pak jsem konečně vyslovil Diffindo a mávl hůlkou. (1) Ale nic se nestalo! Možná jsem si ten pohyb měl zopakovat do čtvrtice? Tak jsem hůlkou mávl znovu nanečisto a znovu pak namířil na pergamen. (4) Ale zase nic! Nevěřícně jsem se rozhlédl na všechny strany. ,,Děláte si prdel?" Všiml jsem si Daniela, jak se mu rozkrojení pergamenu povedlo a rovnou se pustil do vyřezávání látky. Až při jeho pozorování jsem zjistil, že jsem celou dobu prováděl pohyb úplně naopak. ,,No jasně!" Skoro jakoby mě zasáhlo osvícení z nebes, jsem znovu namířil hůlku na pergamen, tentokrát si už jist svým úspěchem. ,,Diffindo!"(8) Pyšně jsem se rozhlédl po kamarádech, jako bych chtěl vědět, že mě při mém výkonu pozorovali. Ale ani jeden se na mě nedíval a hleděl si svého.
Vystrčím bradu a dotčeně přesunu svou pozornost k červené látce. Co bych tam měl vyříznout? Své jméno? Ne moc složité. Jméno koleje? Ne moc složité. Tak kolejního maskota!
Znovu jsem mávl hůlkou a pokusil se vyřezat z látky lví hlavu. (27%) Viděl jsem tam nějakou hlavu, oči, čumák... Ale lvu se to vůbec nepodobalo, vypadalo to spíš jako nějaká holka. Rozhodl jsem se to rychle zmačkat a vyhodit a zkusit vyřezat něco jiného. Hmm, holka.. Do myšlenek se mi vkradla Sin a tak jsem se rozhodl její podobu vtisknout do látky. (48%) ,,Tvl." Znovu jsem látku zmačkal a reparem opravil. Rozhodl jsem se to už vzdát. Dnešní hodina je očividně nad moje síly a dnešek je prostě už moc dlouhý. Jenže pak jsem zaslechl její hlas a ,,To je pro mě?" Otočil jsem k ní hlavu a viděl, jak si bere k sobě Wolfovu vystřiženou látku. Zhrozeně jsem se otočil ke svému kusu látky a její podobižně. Tohle jí přece nemůžu dát! Vypadá tam jak troll!
Začal jsem zmatkovat. Chtěl jsem ji taky něco vyříznout, ale zrovna mě nenapadalo nic, co by se Sin mohlo líbit. Mám ji vyříznout hada? Ne, moc nudné. Vlajku Španělska? Vždyť nepůjdou vidět barvy. A pak mě to napadlo. Často jsem Sin vídával s trojúhelníkem pizzy.
Odkašlal jsem si, namířil naposledy na kus látky a vyřízl z ní pizzu. (62%) Nedokonalou, s určitými nedostatky, ale byla tam!
Složil jsem opatrně látku, abych ji nepomačkal a zaklepal Kenjimu na rameno. ,,Pošli to Sin." Podal jsem mu látku a sledoval, jak se dostává pomalu přes Kenjiho, Dana, Marii a dokonce i Deirdre k ní. Počkal jsem si, až látku rozbalí a na to, jak se bude tvářit.

Jen co jsme skončili s procvičováním Diffinda, profesor nás vyzval, abychom se postavili před lavice. Zvedl jsem se tedy a rozešel se k lavicím. Zvědavě jsem pozoroval, jak si Kratiknot udělal z knihy létající koberec a trochu mu to záviděl. Mě by pravděpodobně neunesla. Jakmile nás vyzve, abychom se rozdělili do lavic, zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Všichni se už párovali, Dan s Kenjim šli spolu a Christian.. Christian! Zděsil jsem se v duchu, když jsem si uvědomil, že by mohl za dnešek už zase být s Erikou. Rychle jsem se prostrkal ostatními až k ní a postavil se vedle ní. ,,Ahoj, můžu být s tebou?" Jako otázka to moc neznělo, protože jsem se nasáčkoval až k ní a odvedl ji tak, abychom byli naproti sobě. Nedokázal jsem se jí pořádně dívat do očí, takže jsem koukal spíš na profesora. Kouzlo znělo rozhodně zajímavě, ale kdybych věděl, že budeme procvičovat něco takového.. Asi bych si tuhle dvojici rozmyslel. Je to.. divné. Ještě, když je Erika pořád naštvaná. Ale co se dalo dělat, tohle už Kratiknotovi nevysvětlím.
,,Začnu, okej?" Pevně se postavím, dám jednu nohu víc vpřed, trochu se předkloním a zahnu ruku s hůlkou za sebe, jakobych se skutečně chystal nahodit prut. ,,Carpe Retractum!"
(63% + 20%) Vyslovil jsem důrazně, vlastně jsem to skoro zakřičel - švihl hůlkou směrem k Erice a z ní vystřelilo žlutooranžové lano, které se Erice pevně omotalo kolem pasu. Pyšně jsem se narovnal a pořádně s hůlkou trhl dozadu. Ačkoliv bylo vyčarované lano pouze nehmatatelné světlo, cítil jsem, jakobych něco skutečně táhl k sobě. Nebyl jsem nikdy úplný chcípák a vůbec pozice odrážeče vždy vyžadovala určitou fyzickou sílu. Pořádně odpálit potlouk nebylo pro tintítka. Proto jsem si byl jistej, že Deirdre tu pozici dlouho nezvládne.
Nicméně - jak jsem za lano trhl, Eriku to vymrštilo směrem ke mně. Prudčeji, než bych očekával, proto jsem roztáhl ruce a chytil Eriku do náručí, aby nespadla.
Jak jsem ji tak pažema svíral kolem ramen a hleděl ji chvíli do očí, nějaká Sinestra byla v tu chvíli ta tam. Dokonce jsem nezaznamenal ani zdařilý pokus Maureen.
Povolil jsem trochu stisk, aby se mohla vymanit a vrátit se zpátky na místo, když ještě než jsem ji úplně pustil jsem k ní špitnul - ,,Promiň. Fakt mi to úplně vypadlo." Možná ji dojde, že mluvím o nevydařeném setkání ve společence, kde jsem se neukázal.
 
Maureen Rott - 22. července 2017 13:09
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

2E – kouzelné formule



Sam, Becca, Kratiknot, Angie, Sinestra


13. září
Pondělí



Ohlédnu se na Sam, která nade mnou ještě nezlomila hůl, i když já sama už to dávno udělala. Nechám ji, aby tu katastrofu přede mě znovu rozprostřela, a tupě zírám na látku plnou malých zářezů. Pochybovačně sleduji linie, které mi naznačuje prsty, a i když to nerada přiznávám, tak tam ten tvar skutečně vidím.
“Já ti nevím Sam…“ Pohlédnu na ni, i když už teď vím, že už jenom pro to, jak moc je na mě milá a snaží se mě podpořit, to prostě ještě jednou zkusit musím. K povzbuzení se přidá i Becca, která sedí hned vedle a mně při tolika pozornosti trochu zrůžoví tváře. Je hrozně hezké vědět, že někomu na vás záleží a snaží se, aby se vám to povedlo.
Do žil mi onou podporou vlévají novou sílu a budují mi zpátky odhodlanost, která ve mně předešlými pokusy pohasla. Když nakonec přistoupí i Kratiknot, jsem plná nových nadějí, ale i nervozity, protože mě sleduje tolik zvědavých a nadějeplných očí. Zhluboka se nadechnu a vydechnu a pak pro jistotu ještě jednou, protože profesor řekl, že to pomáhá!
Diffindo!“ (9% + 10%) Pronesu jasně a zřetelně a pokusím se přitom napodobit pohyb, který nám byl na začátku ukázán. Ruce se mi ale samou nervozitou stále silně třásly, takže nakonec jsem pohybem natolik vychylovala z dráhy, že mi linie řezu ujela a já jsem svůj výtvor zničila na dobro. Opravovat jsem se ho neodvážila, stejně už na to ani nebyl čas. A kdyby měl profesor kvůli mně protahovat hodinu o to víc, většina by mě poslala k šípku.
Nově nabité sebevědomí spadlo dvakrát tak tvrději. Byla jsem opravdu přesvědčená, že pod vším tím povzbuzováním to tentokrát fakt vyjde. Že to bude jako ve filmu. Když máš přátele, tak zvládneš všechno. Když máš podporu, zvládneš neuskutečnitelné. A tady je realita.
Snažím se na sobě nedát znát, jak moc mě to zamrzelo. Co jsem vlastně čekala? Že se to silou přátelství nějak samo vykouzlí? Ohlédnu se na Sam a provinile se na ni pousměji. Po tom všem, co pro mě udělala, jsem jí nebyla schopná ani její snahu vrátit. Musí z toho být sama zklamaná. Počkám, až se Kratiknot -pravděpodobně podobně rozladěný- nezačne věnovat ostatním a pak se nakloním ke své sousedce a Becce.
“Díky za podporu, budu muset ještě trénovat.“ Pronesu tiše a pokusím se na obě usmát, aby už si se mnou nelámaly hlavu. Jejich snahy jsem si samozřejmě moc vážila a snažila jsem se to taky dát řádně najevo.
Dál už se ale o svém Diffindo-fopa raději nebavím a tvářím se, že jsem hrozně zaujatá profesorovým výkladem. Už jsem nechtěla přitahovat další pozornost svým ztrápeným obličejem. Píšu si úplně všechno co řekne – i když to ve skutečnosti vůbec není potřeba, aniž bych ve skutečnosti nějak závažněji dávala pozor. Slečno B-l-a-c-k-o-v-á Zapisuji si jméno své spolužačky, což si uvědomím až pár vteřin poté. Překvapeně zamrkám a okamžitě poslední větu zaškrtám.
Když profesor mluvil o procvičování, měla jsem pocit, že se přitom podíval speciálně na mě. Ano slečno Rottová, to především vy byste měla pořádně trénovat. Zkoušky na konci ročníku byly mou noční můrou. Co tam jenom budu dělat? Nikdo mě dál nepustí, všichni vědí, že jsem s kouzlením ztracený případ. A tahle hodina to jenom celé potvrdila.
Jakmile se zmíní o dvojicích, poslušně vstanu a zrovna tak čekám, který nešťastník na mě zbyde. Nejdřív jsem chtěla poprosit Sam, jestli by nebyla se mnou, protože jsem věděla, že ona na mě naštvaná nebude, i kdybych to kazila. Jenže tu si vyzvedl Thomas tak galantně, že jsem mu nemohla konkurovat. Proto hodím zpátečku a o onen krůček, který jsem k ní předtím udělala, zase poslušně vzad ustoupím.
Všimnu si Angie, která byla taky taková osamělá a s nadšením k ní zamířím. Snad se zlobit nebude a i kdyby ano, s největší pravděpodobností to na ní nepoznám, což mi nyní ke štěstí stačí. “Ahoj Angie, tak jsme na sebe zbyly.“ Usměji se na ni a upřímně vůbec nemám ponětí, co si o naší dvojici vlastně myslí. Angela byla přesně ten člověk, který se tvářil pořád stejně, ať už si myslel cokoliv. Svým způsobem jsem to fakt obdivovala, ve mně každý četl jako v otevřené knize.
“Jistě, posluš si.“ Pobídnu ji, aby ve svém prvenství neváhala, a spadne mi přitom ze srdce pořádný balvan. Vždycky jsem hrozně nerada začínala, snažila jsem se totiž na pokusech svých parťáků vykoumat, jak že to vlastně dělají a co přesně pro to musím udělat.
První pokus se nezdál špatný – já osobně bych to brala jako obrovský úspěch! Ale Angie nebyla spokojená a pouhé zaháknutí jí nestačilo, proto mi oznamuje, že to chce zkusit ještě jednou.
“Jasně.“ Zvednu palec vzhůru a vykonám svou část úkolu – stojím na místě a snažím se nehýbat. Druhý pokus pak dopadne na výbornou a já se poslušně nechám přitáhnout až k ní. Mám ze své spolužačky takovou radost, že k ní přiskočím a jemně ji stisknu v objetí. Vůbec přitom nemyslím na fakt, že by jí třeba má fyzická blízkost mohla být nepříjemná. “To bylo fakt skvělý Angie! Jsi šikulka.“ Byla jsem ráda, že když už ne já, tak alespoň ona je úspěšná. Každá dobře odvedená akce pro mě byla důvod k oslavě, i když pro jiné to byla samozřejmost.
“Teď já.“ Zopakuji po ní a jako na povel zvážním. Váhavě se začnu šourat zpátky na svoje místo. To byla ta méně příjemná část, kdy i na mě bylo, abych předvedla, co ve mně je.
Carpe Retractum!“ (55% - 10%) Pronesu dostatečně nahlas a nikdo se v tu chvíli nesoustředil víc, než já. Až jsem z toho krabatila obličej do směšných výrazů. Lano se objevilo, ale po zaháknutí za pas mojí kolegyně zmizelo. Inu někdo by to mohl brát jako neúspěch, pro mě ale bylo posvícení už jenom to, že se lano ukázalo. Že vůbec bylo vidět a dokonce vydrželo tu dlouho sekundu, než se o Angie zaháklo.
“Já… zkusím to ještě jednou teda.“ Oznámím Nebelvírce, protože mi to vlastně celkem dodalo odvahu. Někdo na to mohl nahlížet jako na poloviční neúspěch, pro mě to ale byl víc jak poloviční úspěch.
Carpe Retractum!“ (18% - 10%) Nic. Zase tolik štěstí pro jeden den jsem mít nemohla a i když mě trochu mrzelo, že druhý pokus nebyl úspěšnější, pořád jsem si pamatovala na ten první. Rozpačitě se podrbu na hlavě.
“Tak ještě jednou jo? Naposledy, slibuju!“ Ujistím se, že má spolužačka nemá problém s tím, že si to ještě jednou zopakuji a jakmile mi to povolí, zhluboka se nadechnu a vydechnu.
Dobře Mau, soustřeď se, sama jsi viděla, že to jde! Carpe Retractum!!!!“ (94% - 10%) Div to nezaječím, jak moc snahy do svého pokusu dávám a pro jistotu zavřu oči, abych neviděla případný nezdar. Ono když totiž nic nevidíš, oni to taky vidět nemůžou, že ano! V mohutném rozmachu švihnu vykouzleným lasem, které se skutečně o něco zachytí. Neuvědomila jsem si ale, že jsem se při tom mohutném rozmachu trochu vychýlila z dráhy a tak jsem místo Angie chytila okolo boků Sinestru, která stála hned vedle.
Se svým kouzlem ale nejsem ještě hotová a oči neotevírám. Zatímco v duchu se sebou vedu oslavný a povzbuzující monolog, slepá a hluchá opravdu jemně zatahám. Nic se nestalo, skoro jako kdyby mi Angie vzdorovala nebo nechtěla jít. Proč?!
Samou snahou zkřivím obočí a vezmu za lano pořádně, protože ani tichá a milá Angela mi nezkazí moji chvilku slávy! V tu chvíli cítím pohyb. Sinestra pravděpodobně buď klopýtá, anebo ke mně rovnou hodila tučňáka, to nevím.
Angie viděla jsi – jé Sinestro… ty ale nejsi moje dvojice!“ Nechápavě sleduji její výraz a zmateně těkám po místnosti. Pohledem zavadím i o Angelu, která stále byla na svém místě. A pak mě osvítí duch svatý a já se podívám na svou hůlku, z které ještě pořád vycházelo kouzelné lano a spočívalo na jejích bocích. “Jé, promiň, to jsem nechtěla.“ Omluvně se na ni usměju. Snad se zase tolik nestalo…
 
Noelle O`Meara - 22. července 2017 10:56
noe2291.jpg

Učebna 2E


Patrick a zmínění

Pondělí 13. září



Byla jsem nakonec ráda, že jsem se do hádky mezi Blackovými a Beccou nezapojovala. Svou spolužačku jsem měla vážně ráda, ale proč hned zvyšovat hlas? Na kus pergamenu jsem si zatím zapisovala pár dobrých replik z právě probíhajícího slovního souboje, které bych mohla později využít ve svém příběhu. Dobrý spisovatel psal vždy a všude. Pergamen jsem zamaskovala učebnicí, pod kterou jsem ho strčila. Patrickův vstup do boje jsem nekomentovala a na chvíli jsem odplula do svých myšlenek. Profesor nakonec vyrukoval s novým kouzlem, které jsme si měli zkusit. Užasle jsem poslouchala. Tohle je teda něco! Kouzelníci si fakt musí zjednodušovat všechno. Co bylo špatného na trochu té ruční práce? Nikdy by mě nenapadlo při práci na farmě používat něco takového. Od čeho jiného jsme měli lano?

Uklidila jsem si látkové prase do tašky. Dvojce? Už už jsem se začínala rozhlížet po Fabovi nebo Mau, ale Patrick byl rychlejší. Vyděšeně jsem se rozhlédla po spolužácích, jestli si nevšimli, jak se chová. To je ale trapas! Tváře mi zahořely ohněm. Jak jinak.
"Co to děláš?" sykla jsem na něj, ale ruku jsem přijala a chtě nechtě jsem se i usmála. Nechtěla jsem být středem pozornosti. Postavili jsme naproti sobě. Protočila jsem oči, když začal básnit o mužnosti. No to sotva! Chce snad poučovat holku z farmy?
"Tak od tebe, jo? No to jsem zvědavá!" zasmála jsem se a s pažemi zkříženými na hrudi jsem sledovala jeho první dva pokusy. Snažila jsem se tvářit neutrálně, ale chtě nechtě jsem vyprskla smíchy. "Tak chlapská síla, jo?"
Ani raději nekomentuji výraz, který provází jeho třetí pokus, ale povedlo se mu to. Pomalu si mě přitáhne, mně se dokonce i povede udržet rovnováhu a já skončím v jeho náručí. Co to... Hlasitě vyjeknu, když provede něco, co asi má být taneční krok. Vůbec to nečekám, a tak na něj jen nevraživě zírám. Když mě postaví zpět, omylem mu dupnu na nohu, protože jsem stále vyvedená z míry. "Promiň!" Připlácnu si dlaň na pusu, abych skryla úsměv.

"Za případné nehody se omlouvám..." Pustím se ho a vydám se zpět na své místo, abych si kouzlo vyzkoušela sama. Vytáhnu hůlku, nadechnu se....
"Carpe Retractum!" Mávnu rychle hůlkou jako udicí (28 %). A ono nic. Zmateně zírám na špičku hůlky, ze které by měl vycházet provaz. Říkám to pořád. Moc nespolehlivé. Staré dobré lano by takovýhle problém nemělo.
Hluboce sse nadechnu a pokusím se soustředit. Zatnu svaly. Doteď jsem ještě byla moc vyvedená z míry. Není divu, že se mi to nepovedlo. Je čas chytit neposlušné prase, které nechce zpět do ohrady!
"Carpe Retractum!" (108 %) K mému překvapení se mi povede vykouzlit silný provaz, který se kolem Pata omotá. Zpevním svůj postoj, chodidla trochu od sebe a s pevným stiskem si Patricka přithánu k sobě. Možná jsem mohla být něžnější. Bylo to dokonalé. Až moc dokonalé. Všimnu si jen letícího Patricka, který klopýtá a hrozí, že nabourá. Ještě, že toho ustojím fakt hodně. Postoj na to mám, a tak jednou nohou ukročím vzad, vymrštím jednu ruku, kterou ho popadnu kolem trupu a udělám s ním v půlkruhu menší otočku. To, že jsem menší, mi v tom nijak nebrání. Nemít tak dobrou konstituci těla, asi se už válíme někde na zemi. Díky bohu za to, že to byl jen Pat a ne nějaký daleko těžší pašík, který by mě nejspíš povalil někam do bláta. Samým úsilím se mi zpotilo čelo. Odkašlu si, pustím ho a zářivě se na něj usměju. "Tak co, pořád jsi tu ještě chlap ty?"
 
Naira Sinclair - 21. července 2017 23:17
nairah1787.jpg

Učebna E2

Pondělí, 13. září

Helen, Benji, Alex

Opatrně se odtáhnou, když se na mě Helen křečovitě usměje, jako kdybych jí pod stolem kopla pod koleno. To už jí tolik lezu na nervy? To musel být určitě nějaký rekord, když jsem na ní pořádně promluvila teprve dneska. Ale křeč nakonec z úsměvu vymizí a já si můžu oddechnout - v duchu, ne nahlas, nejsem přece blázen.

Zamyšleně se zadívám na Helen, zatímco si na prst namotávám pramen vlasů. Vlastně jsem si jí dodneška, kdy se z ní stala hrdinka bylinkářství, pořádně nevšimla. Rozhodně se mi v prváku nepokoušela podrazit nohy, jako někteří ze Zmijozelu, protože jsem byla z mudlovské rodiny. Ani mě nečastovala "komplimenty", které byly urážky v převleku, ale já byla ještě moc mladá a kouzelnického světa neznalá na to, abych to pochopila. Na okamžik se přestanu dívat na Helen vedle sebe jako na svatý obrázek a otočím se dozadu na Sinestru, která dokázala člověka urazit tak, že jí za to ještě děkoval. Prvák byl dost divoký rok.

Obrátím se zpátky a znovu se podívám na Helen, abych mohla pokračovat ve svém vnitřním monologu. Helen jsem nikdy neviděla být na někoho zlá a ještě se v tom snad vyžívala. Rozhodně se zdála být laskavá a přívětivá, nikdy se na nikoho nemračila a byla hrozně zdvořilá, hlavně když jsem jí a Dana přepadla na cestě z bylinkářství...

Z mého zamyšlení mě vytrhne až Kratiknotův výklad a já cítím, jak se mi hrne krev do tváří, protože si uvědomím, že jsem na Helen celou dobu zírala jak nějakej blázen. Rychle se odvrátím, ale je mi jasné, že zadním řadám to fakt neuniklo. Proto se snažím dělat, jak moc Kratiknota poslouchám, zatímco si píšu poznámky. Všude dělám kaňky, jak se snažím psát co nejrychleji.

A když se hýbe, je taková ladná...

Moje tváře zčervenají ještě víc. Soustřeď se, ty slepice jedna! Naštěstí v tu chvíli profesor rozhodne, že se máme rozdělit do dvojic, proto se zvednu tak rychle, že skoro zakopnu o židli a vymotám se ze skupiny zelených. Benjimu téměř vběhnu do náruče.

"Žlutá forever, jako," přejedu si dlaní po obličeji, jako bych se tím chtěla zbavit červených tváří. "Začni," souhlasím. Stejně se ještě musím vydýchat. Co to do mě zase vjelo?

Jak se mi lano obtočí kolem zápěstí, tlumeně vyjeknu. "Lehtá to!" postěžuju si se smíchem a oklepu se. Druhý Benjiho pokus taky nedopadl dobře. "Ty se ale vůbec nesoustředíš!" začnu ho peskovat, když ještě ke všemu zívne, ale pak se to snaží hodit na mě, že jsem prej nepolapitelná.

"Tak teď teda já," řeknu a zvednu hůlku. "Carpe Retractum!" (29%) a nic. Lano se neobjeví. Musím přestat myslet na Helen, jak nějaká přitroublá čtrnáctka, tohle fakt není možný. Za posledních pár let jsme dohromady prohodily asi tak tři a půl slova a já teď co? Nemůžu jí dostat z hlavy? Copak jsem Drake?

"Carpe Retractum!" (80%) zkusím to znovu a tentokrát z mojí hůlky vyšlehne načervenalý provaz, který se Benjimu omotá kolem pasu. Zatáhnu a nedělá mi moc velký problém ho k sobě dostat, protože Benji se stejně moc nevzpíná. "Juchů!" zaraduju se a volnou rukou ho obejmu. "Počkej chvíli," zarazím ho, když se chce odtáhnout. "Sleduj," řeknu a pohledem vyhledám Alex a křiknu jejím směrem: "Alex, sahám ti na Benjiho!" zatímco ho u sebe stále lasem a rukou držím. Třeba mi tohle pomůže dostat blondýnu z hlavy.
 
Rory Callaghan - 21. července 2017 22:01
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Učebna E2


Pondělí 13. září
profesor, Mau, Becca

Hodina pokračuje v krasojízdě. Kratiknot rozdává úkoly a otázky, například k čemu využijeme to které kouzlo, dodává i kontext ke vzniku kouzel a… Descendo používáme, když chceme, aby předměty klesaly, bleskne mi v duchu správná odpověď na otázku, kterou profesor položí Christianovi. Tu ale vlastně nijak nedoprovází nějaká chuť se jí pochlubit, takže jsem zticha, stejně jako většinu dne. Vzpomenu si na desítky balonků letících vysoko v mracích, které jsem kdysi vyfotil na pouti – neonově barevná zvířata, srdíčka, čísla – a ty desítky holčiček, které je ze země provázely uplakanými pohledy. Descendo by jim je hned podalo zpátky. Vzpomenu si na výhružné dopisy ze školy, které mě léto co léto varují, že příště už proti mému mimoškolnímu kouzlení skutečně zakročí. Něco mi říká,
že jednou přestanou být plané. Anebo radši ne.

Podepřu si bradu levou rukou a se zájmem sleduju, jak si mí spolužáci postupně berou hůlky a víceméně úspěšně kouzlí. Rád bych se k nim přidal, ale moje jméno profesor nevyvolal, takže si hůlku jen protáčím v prstech a dívám se na ostatní. Caylus opravuje knihu, Alastor zapaluje balíček kapesníků, a Maureen… stará dobrá Maureen se zase jednou mění ve zbraň hromadného ničení. Její kniha vyrazí přes učebnu jak homerun, jen se mihne. Trefa! Zásah do Crabba je tak přesný, že kdyby to nebyla zrovna Maureen, myslel bych si, že ta střela byla cílená … Kniha ho srazila jako kuželku. A malinovka mu teče slušná. Koutky mi cukají nahoru, ale smích potlačím. Vlastně je mi ho trochu líto. Naštěstí Kratiknot pověří Christinu, aby ho odvedla na ošetřovnu. Snad je nebude doprovázet to, co předváděl na hodině Nitrozpytu…

Z procvičování přecházíme k výkladu. Poslouchám a občas si něco bezmyšlenkovitě naškrábu do sešitu. Nakonec stejně jako ostatní nakreslím hůlkou požadovaný tvar zaklínadla, nejdřív nanečisto, jen tak do vzduchu. Takové obrácené enko je to. A protože rychle získám pocit, že už tuším správný pohyb, pustím se do skutečného kouzlení. „Diffindo,“ brouknu dobrácky směrem k pergamenu (8), a začnu ho nemilosrdně řezat na kusy. Jakmile přede mnou leží celá hromádka, která vypadá, jako bych ji zrovna vylovil ze skartovačky, je čas přejít na samotnou látku.

Ze všeho nejdéle mi zabere vymyslet, co chci vůbec vystřihnout – nakonec si vybavím vážky, a jak se na ně hezky dívá, když poletují nad vodou. Že by to mohlo být trochu komplikované mi vůbec nepřijde na mysl.
„Diffindo,“ zamumlám znovu spíš sám pro sebe, a pustím se do toho docela komplikovaného tvaru. Se špičkou jazyka mezi zuby opatrně kreslím hůlkou svůj obrazec. Vypadám jako na samotném vrcholu soustředění. Stříhat se mi docela daří – hlava, oči, křídla, to všechno tam je – počkat, mají vážky vlastně křídla dvě, nebo čtyři, nebo šest, nebo? Dneska jsem nějaké viděl nad jezerem, ale křídla jsem jim spočítat nestihl, a pak přišla voda a ony zmizely, nebo se utopily, nebo nevím, a— a najednou se nesoustředím vůbec, švihnu hůlkou až moc daleko a moje vážka je příliš krátká, navíc na lavici se skví čerstvý škrábanec. A to je konec mého snažení. Zamračeně hůlku odložím stranou a zase si podepřu bradu jednou rukou. Vím, že to není vůbec špatný pokus, ale nemůžu si pomoct, ze svého výkonu jsem i tak docela zklamaný (79%).

Příštích šest minut trávím čas trochu znuděným pozorováním svých spolužáků. Dívám se, jak vystřihují tvary, které se mi sice nedaří zahlédnout – co si kdo vybral by určitě stálo za zkoumání – ale zato si všímám jejich výrazů a pohybů, z čehož docela dobře odkoukám, komu se dařilo a komu ne. Pak přijde čas vyzkoušet další kouzlo: Carpe Retractum. Zvednu se z lavice a jdu si stoupnout do jedné z řad, když mi kdosi poklepe na rameno. „Ahoj Becco,“ věnuju spolužačce lehký úsměv a natáhnu se zpětně po hůlce, kterou jsem nechal bezmyšlenkovitě ležet na stole. Odsouhlasím i to, že začnu kouzlit první. „Jasně, budu se snažit…“
Což je ovšem lež jako věž, protože jakmile se chopím hůlky a vyslovím zaklínadlo, dorazí ke mně opožděně i zbytek jejích slov: Carpe Retractum- jo, asi půjdu o přestávce fotit někam ven, když neprší, z toho pošmourna by mohla být docela dobrá atmosf– jé, promiň,“ zvolám omluvně, když Beccu lanem sice zachytím, ale když se ji pokusím přitáhnout, lano s prsknutím zmizí (60%). „Zkusím to znova, ok?“

Tentokrát se mi podaří zaklínadlo správně provést i vyslovit. „Carpe Retractum!“ pronesu a snažím se dbát na všechno, i správnou artikulaci (81 %). Oranžový paprsek vyšlehne z hůlky rovnou k Becce, a omotá se jí okolo pasu jako zářivá šerpa. Sám pro sebe se povzbudivě usměju. Zatím to jde dobře! Kdo říká, že Callaghan umí jenom mačkat spoušť? Švihnu hůlkou, abych si Beccu taky přitáhl, když tu koutkem oka zaznamenám jakýsi pohyb vedle sebe. To už se do kouzlení pustili i ostatní. Natočím tvář a ohromeně sleduju řady zářivých lan, kterými se mí spolužáci tahají navzájem, více či méně úspěšně. Vypadá to jako nějaký akt z Cirque du Soleil – kde mám foťák? Tohle zachytím, to je…
Rory, Becca! V poslední chvíli se otočím zpátky a teprve teď si s hrůzou uvědomím, že společně s natočenou hlavou jsem natočil i hůlku – nebo spíš, sklopil ji k zemi. Místo toho, abych si tak Beccu přitáhl třeba do náručí, jsem s ní jen nemilosrdně smýknul na zem jako s kusem hadru. Lano jako by jí podrazilo nohy. Vytřeštím oči a jako ve zpomaleném filmu zírám, jak letí k zemi, p-o-m-a-l-u... V galantním gestu záchrany ještě natáhnu ruce, abych ji stihl zachytit… což by se mi snad i povedlo, kdybych neopomněl udělat ještě jeden krok vpřed – na místo, kam se moje spolužačka skutečně řítí. Takhle jen zírám, jak se mi kácí na kamennou podlahu přímo k nohám a já nad ní držím ruce v otevřeném gestu, jako bych čekal na déšť.

Celý ten moment trvá asi vteřinu, ale já během něj zestárnul nejmíň o půl roku. Vrhnu se na zem vedle Beccy a snažím se jí pomoct zvednout. Becco! Promiň, promiň, promiň. Jsi v pořádku? Omlouvám se, já tady koukám, kde co lítá, a mezitím tady lítáš ty, a…“ Tyvole, sklapni, Callaghane. Jenom to zhoršuješ.
Takže sklapnu.
Tak hlavně, že se nikomu nic nestalo.
 
Benjamin Hunt - 21. července 2017 20:50
bezc4648585.jpg

E2: Kouzelné formule



13. září, pondělí odpoledne




Mau, Alex, Naira


Obavy Mau o krvácejícího Crabba mi přišly úsměvné. „Neboj, Mau, má jí v těle asi pět litrů,“ povzbudivě jsem jí stiskl rameno. Tu a tam se mi mamčiny moudrosti hodily. Ovšem nezdálo se, že by Mau o takové uklidnění stála, a tak jsem jí raději už nechal být.
„Ty nemáš ráda překvapení?“ pousmál jsem se na Alex, když přede mnou hrála, jak jí má slova nedošla. Vypadala roztomile a na moment mě to opravdu přivedlo k bdělejšímu stavu.

Když jsem byl se svým výtvorem hotový, sledoval jsem opět ospale okolí a ještě se lehce uchechtával nad Eričinou otázkou. Koho, probůh, může napadnout taková volovina? A taky ke mně dolehla Cayova slova, nad kterými jsem jen protočil oči. Jeho vůbec asi nemá cenu poslouchat. Rozhodně jsem se ale do rozhovoru nemíchal. Asi bych se Mau zastal, ale slova ani nebyla určená mně. A tak jsem jen složil ruce na lavici a položil na ně svou ospalou hlavu. Přitom jsem sledoval, jak Sam vytrvale poučovala Mau, jak na kouzlo Diffindo. Navíc i profesor jí povzbudil.
Z mrákot mě probrala až otázka Sin. No, tak to bych možná Mau na chvíli tu hůlku sebral, jestli je Diffindo tak nebezpečné.
A také jsem omrkl Alexino dílo, nad který jsem se jen pobaveně ušklíbl. To jí bylo podobné, možná by to měla věnovat Caylovi za ty řeči o Mau.

Pak už jsme přešli k další části hodiny, což mě opět trochu probralo. Narovnal jsem se a zaposlouchal se pozorněji do profesorových slov. Celkem čile jsem se vydal podle profesorových pokynů do zadní části učebny a trochu pobaveně se usmál, když si Kratiknot udělal z jedné bichle létající koberec jako Aladin.
Tak dvojice? Mrkl jsem na Nairu, která se vymotala ze Zmijozelské společnosti. „Tak nechceš od Zelených na chvíli zase mezi domácí?“ zazubil jsem se na ni a ani nečekal na souhlas. Považoval jsem to tak nějak za samozřejmé.

„Můžu začít?“ vyčkal jsem na souhlas Nairy a poté už jsem nahodil hůlkou jako udicí, i když v rybaření jsem žádnou praxi neměl. Oproti Naiře jsem byl silnější, ale můj pohyb byl nejspíš špatný. Carpe Retractum!“ (34%+10%) Lano se sice objevilo, ovšem Nairu jen obtočilo kolem zápěstí, a pak zmizelo.
Lehce jsem se zamračil a hned to zkusil znovu. Carpe Retrááctum!“ (6%+10%) Ani teď se mi nához nepovedl ideálně a jako vrchol všeho jsem si při vyslovování formule zívl. Hůlka zůstala mlčenlivá, žádné lano se neobjevilo.
„No, asi jsi pro mě nepolapitelná,“ zašklebil jsem se na Nairu. „Radši to zkus ty,“ rozpažil jsem ruce na znamení, že se jí vydávám na milost a nemilost.

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.82911109924316 sekund

na začátek stránky