Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je onlineMirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je onlineAngela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Caylus Lawson - 16. července 2017 20:28
vay441632914643.jpg

Kouzelné formule, učebna 2E


Pondělí 13. září


Alex, Acai, profesor



Neubráním se úšklebku, když se Acai znenadání zvedne a rozhlédne se po třídě. Netuším, co jí zase přelítlo přes nos, ale z té prapodivné reakce na můj příchod a strohých odpovědí usuzuji, že není úplně ve své kůži. Když nad tím tak přemýšlím, chovala se tak už celý týden. Nejsem si vědom, že by došlo za celé ty dny k nějakému výraznému zlepšení a pokud jo, nevšiml jsem si toho. Co jí žere?
„Nějaký problém s mou přítomností?“ Povytáhnu obočí a stočím pohled k Alexandře, která se na rozdíl od Acai tváří daleko přívětivěji. „Najedená? Tak to máš štěstí. Já se pořádně najíst nestihl, patnáct minut je celkem málo. Nechápu, proč nejsou přestávky delší.“ Postěžuju si. V síni jsem stihl sníst jen talíř chlebíčků a pak nějaké ty sladké blbosti kolem, což je pro někoho jako jsem já žalostně málo. Z toho důvodu se ani trochu nedivím Crabbovi, že si vzal jídlo do učebny sebou, protože když ho vidím okusovat sendvič, začnu litovat, že jsem neudělal to samé. „Mám hlad.“ Vzdychnu ztrápeně, to už ale Alex poukazuje na to, že listožroutka chce sedět jinde.
„Tak to má smůlu, já tu seděl první.“ zašklebím se. Že se jí nelíbí sedět u zmijozelských je její problém, ne můj. Měla se prvně podívat, kam usazuje zadek. Když jde člověk na záchod, tak si taky nejdřív zkontroluje, jestli má toaleťák, ne? Protože pak nemá nejmenší právo brečet, že si nemá čím vytřít posranou prdel. Tohle je úplně stejná situace a slečně býložravce nezbývá nic jiného, to skousnout. „A vůbec, to bych ti nechyběl, kdybych najednou odešel na opačnej konec třídy?“ Vrhnu po Alex rádoby ublížený pohled. Chápu, že chce mít svou kamarádku poblíž, ale to není dostatečný důvod, abych se zvedl a odešel do blízkosti čokošů. Na můj vkus je jich tam až moc, i když v mém případě je i jeden jediný hrozbou. Sečteno podtrženo, dobrovolně bych tam nešel ani za zlatý prase.
„Koukám, že máme na užitečnost učebnic dost podobný názor.“ zazubím se na svou společnici po mé pravé ruce a přesně podle pokynů profesora se pokusím rozdvojit kouzlem pergamen. Diffindo. zahlaholím zaklínadlo, které se mi povede hned na první pokus. Pergamen je na dvě půlky, bez jediné chybičky (6). To samé se bohužel nedá říct o druhém úkolu. Tvořit na látku obrazce je daleko těžší a nepovede se mi tak, jak bych chtěl (33%). Jakýsi tvar tam je, to nikdo popřít nemůže, každopádně to není ani zdaleka tak dokonalé, jako u některých spolužáků.
„Jsem snad nějaká švadlena, či co? Připadá mi to hloupé, tohle je práce spíš pro holky.“ S nespokojeným brbláním položím hůlku na stůl a nijak se neprojevuji, dokud se přezemě nenakloní Acai a nezjišťuje od Alex co se děje s Maureen. „Divíte se, že se tváří pořád tak sklesle? Však se na ní podívejte. Taky bych zrovna neskákal radostí do stropu, kdybych měl takové obnošené, děravé oblečení, kor v tak chladným podzimu. Jestli si říkáte kamarádky, složte se jí na nějaký nový hábit.“ Poradím jim a přestože s nejvyšší pravděpodobností nebude mít skleslost toho blonďatého nemehla s oblečením nic společného, já si budu i tak stát za svým.
 
Erika Claythorne - 16. července 2017 18:16
erand8255.jpg

Okraj zapovězeného lesa -> učebna 2E
Spolužáci - hlavně Christian,
profesoři

Pondělí 13.9.



Poděkuji profesorovi za odpověď a hned ze sebe kouzlem ten sliz dostanu. Nejsem žádná citlivka, že bych musela kvůli trošce slizu vyšilovat, ale zase od něj nemusím mít upatlané všechno. Poté profesor rozdá body a já se mlčky vadám na další hodinu. Moje odpověď nebyla správná, ale co, jsem jenom člověk. A chybami se člověk učí, třeba si to zapamatuju pro příště. Anebo spíš asi ne, znám se…

Cestou do učebny se stavím v Hlavní síni napít se a pro kousek ovoce, takže když dojdu do třídy, už tu moc místa není. Jen kousek vedle Ryana. Naštěstí můžu nechat mezi mnou a Ryanem jednu židli volnou, takže nemusím sedět přímo vedle něj. Skoro se na něj nepodívám a připravím si věci. Ještě před příchodem profesora si vedle mě sedne Chris. Usměji se na něj a kývnu, že tu volno opravdu je. Jsem ráda, že si vedle mě sednul. A pak profesor Kratiknot zahájí hodinu. A to rovnou otázkou, na jaké skupiny se dělí kouzla. Hm… tak to zrovna přesně nevím, vždyť jsou NKÚ daleko, na to jsem se ještě neučila… Ani nepatřím zrovna k těm pozorným žákům, co vědí vždycky všechno. Tak jen pokrčím rameny a někam si zapíšu odpověď. Já už to asi někde zapsané mám, ale kdo by to hledal, že? S větším počtem poznámek se zvyšuje šance, že je jednou najdu, až se to budu muset naučit… Kouzelnému brku nahlásím svoje jméno a dál dávám tak napůl pozor.

Zpozorním až když zaslechnu svoje jméno. Eh… co že to mám dělat? Jo… zmenšovací kouzlo, jasně… to bych měla zvládnout… Rozhlédnu se po věcech, co bych tak mohla… hele, učebnice! Bylo by zajímavé vidět, jak je z ní malá knížečka drobného formátu. Šibalsky se uculím, zamířím na ni hůlku a zvolám: “Diminuendo!“ Pak už se jen zasměju svému výsledku. “Hele, Chrisi, šťouchnu do souseda pobaveně, hned to učivo vypadá míň děsivě! Škoda, že takhle jde zmenšit jen forma a ne rozsah… Rozhodně je to milejší než Cassandřina a Mariina megaučebnice,“ kývnu, když si všimnu, že měly spolužačky podobný nápad vyzkoušet kouzlo na učebnici. “Ta vypadá vážně děsivě,“ oklepu se. “Z toho bych se učit nechtěla.“

Pak začne profesor opět vykládat. Ten příběh je… zvláštní. A celkem neuvěřitelný. A to i na náš kouzelnický svět. “Pane profesore,“ přihlásím se. “Nemohl byste nás spíš naučit, jak si schovat hůlku do bradavice? To mi přijde poněkud užitečnější než stříhat látky,“ nakrčím nespokojeně nos. Stříhat papír a látku? Nuda… ale pakliže je ta část příběhu s bradavicí pravdivá, je to rozhodně zajímavější kouzlo.

Ale chtíc nechtíc, vrhnu se na procvičování nového kouzla. Nutno říct, že pěkně neochotně. Několikrát si zopakuju formuli i pohyb, který nám profesor ukázal. Pak popadnu hůlku a pergamen a jdu zkoušet. “Diffinfo!“ (8) Celkem překvapeně se podívám na papír. No… to není špatné. Na to, s jakou neochotou jsem to kouzlo prováděla… tak dál! Diffindo! Aj…“ (1) ujede mi, když se napodruhé papír ani nehne. “A to jsem se zrovna začla soustředit. Tak dál…“ povzdechnu si sama pro sebe a dotřetice zamířím na papír. Diffindo! No, to je hned lepší!“ (9) usměji se. Pak vezmu do ruky červenou látku a trochu si povzdechnu. “Vyřežte tvar, vyřežte tvar… copak vím, jaký tvar mám vyřezat? Já na tohle nejsem...“ mluvím si tiše sama pro sebe. A rozhodnu se pro obyčejné kolečko. To by nemuselo být ani těžké, ani by to nemuselo nikoho urazit… “Diffindo!“ (63%) Překvapeně na výsledek zamrkám. Celkem dobré. Není to sice pravidelné kolečko, je sem tam vyboulené, ale mohlo to dopadnout hůř! Celkem povzbuzená úspěchem opravím látku a vrhnu se na druhý pokus. “Diffindo!“ (6%) Zasměju se svému výsledku. Půlení by mi zcela zjevně šlo, to už jsme si vyzkoušela na pergamenu… A tak znova opravím látku a jdu na třetí pokus. “Diffindo!“ (99%) Vykulím překvapeně oči na své dokonalé a pravidelné kolečko. “Hezký…“ ujede mi tiše. Takový výsledek jsem nečekala. Trochu spokojeně se zaculím a dál to raději nezkouším, abych si to zase nepokazila.
 
Thomas Alexandr Black - 16. července 2017 17:09
thomas14874.jpg

2E - formule

Didý, Patrick, Cass, Bella, okrajově Acai a ostatní okolo

Pondělí 13.9.



Hned Patrickova slova mě trochu zchladí. Je to fajn kluk a má recht, i když mám dojem, že je za tím něco víc.
„Jo jo, máš pravdu. Když já jen… v bahně by ta rvačka vypadala líp…“
Když Cass dodá svá slova k diskusi, jsem už klidný úplně. Je to fakt fajn holka. Celej Havraspár mi přijde jako banda pohodových lidí, až ne Beccu, to je protivná kravka. Nejraději ze všech mám rád Lunu. Ta holka je tak správně praštěná, že se s ní učím už od prváku. Je vždycky ochotná a je ráda, že poslouchám ty řeči, co vytáhla z Jinotaje.

„Já jen kdyby náhodou…. To je jedno, na to stejně časem přijdeš.“ Fakt? Vážně Cass doteď nepochopila, že Didý nechápe rozdíl mezi pohlavími jako drtivá většina ostatních? Dřív jsem si myslel, že to je jen úlet jednou za čas, ale později se začalo víc a víc ukazovat, že je mé krásné sestřičce úplně jedno, jestli skončí s holkou nebo klukem. Docela se divím, vzhledem k rodinným základům. Ale co, oba jsme černé ovce rodiny. Matka a bratr ze Zmijozelu, zastávající pravidla čisté krve, a otec… to je kapitola sama pro sebe. Možná ale právě jeho přívrženectví k silám zla formovalo naše dětství nejvíce. Poté, co ho zavřeli dokonce i matka trochu mírní ve svých názorech.

Jo, ale pak promluvila naše princezna Becca. Frňák má až k nebesům a mám rojem, že by se spíš hodila ke Zmijozelským. Po dnešní zkušenosti asi budu muset prohodit přezdívky a začnu říkat Zmije jí… jen nevím, co si vymyslím na Airimoy.
„V pohodě, to ty zvládneš za celý stůl,“ neodpustím si poslední slovo, avšak, odpověď na její otázku to není, takže jsem technicky zachoval dekorum.
Didý to naštěstí bere všechno v pohodě. Dokonce jí i profesor vyhubuje. Obvykle bych se jí smál za záda, ale tentokrát mám trochu hnutou žluč ze Zmije verze dva nula. Nejraději bych na ní pod stolem seslal koktavou kletbu, ale mám dojem, že formát jako je Kratiknot by hned poznal, o co jde, a odhalil by mě jedním pohybem hůlky.

Raději Zmiji už nekomentuji, i kdyby měla další kousavé poznámky, tak jí prostě ignoruji. Namísto toho se dám do čarování a zkouším Diffindo.
Napoprvé (1) papír jen trochu nadzdvihnu. Moc se mi nepovedl ten pohyb hůlkou, a tak to zkusím podruhé (7) a už je to mnohem lepší. Mám však pocit, že s látkou a konkrétním tvarem to bude mnohem těžší záležitost.

No a měl jsem pravdu. Nevím, jestli to bylo tím, jak jsem to předpokládal nebo tím, že se mi furt chvěla ruka zlostí, ale napoprvé látka neudělala nic (6). Opět odejdu do mého vnitřního klidného místečka. Famfrpálové hřiště a pocit, že létám mne uklidní a konečně se můžu stoprocentně soustředit na svůj úkol. Nejsem žádný šprt, to ne, ale zase nejsem nemehlo. Občas se i učím. Jasně, nejsem z Havraspáru, jako mazánek Krimmer nebo naše Hermiona, kteří čtou o prázdninách všechny knihy dopředu. V Krimmerově případě jsem díky Lence došel k názoru, že dokonce čte i učebnice, které se nepoužívají a veškerou doporučenou literaturu… a to rychlostí světla, aby to všechno stihl a mohl se před Kratiknotem vytahovat.

No, napodruhé se to povedlo mnohonásobně lépe (96) a vyřízl jsem z rudé tkaniny tvar zmrzliny o třech kopečcích v kornoutu. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale poté se kouknu na Acai a dojde mi to. Trochu se usměji. Ani nevím, jestli si toho všimla a je mi to vcelku jedno… ale až budou povolení, musím jí pozvat. Blackovi drží své slovo.
 
Wolfram von Wittelsbach - 16. července 2017 12:13
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

Okraj lesa → 2E



Kouzelné formule




♠ Sin, Dee a ostatní




Richard se mnou souhlasil ohledně zapojení Helen do práce. Nepřekvapilo mne to, ale potěšilo. Profesor nejspíše zaslechl mou naprosto skvělou poznámku a podal Helen informaci, že s vajíčky manipulovat samozřejmě nemusí. Všichni tedy mohou být rádi, že mají ve své blízkosti někoho s tak bystrými úsudky, jako mám já. Pochválil bych nejraději sám sebe, ale jsem typické skromné povahy, takže to s radostí vynechám.
Ohledně Báry jsem netušil, jak na ni má slova zapůsobila. 'To je odignorovala?!' Už tato myšlenka mě dokázala naplnit vztekem, jak by si to mohla jen dovolit poté, co jsem se po takovém nátlaku rozhodl ozvat také. 'Počkat... že by to brala jako klasické přemlouvání? A já se tak snažil v ní vyvolat pocit viny.' Byl jsem zklamán. Ať už tím, zda má slova nepochopila tak, jak měla, nebo proto, že to nedala najevo. Zklamáním bych založil ruce do kapes a do něčeho se zabručením kopl. V takových situacích jsem byl rád, že zde zůstávala Sin, ta snad každou provokaci s radostí vrací a aspoň mám jistotu, že vše správně pochopí.
Dokončil jsem svou práci a očistil si ruce, zatím co v hlavě mi uvízla Deitlerova poznámka. 'Já a dlouhé vlasy...' ta myšlenka mě dokázala rozesmát, jak cirkusově by to vypadalo. 'Jeden Aviv, tady bohatě stačí.' Naštěstí jsem se s ním bavit nemusel a také ho často nepotkával, neboť se potloukal neustále s Nickem a s tím rozhodně nemám žádné společné zájmy.
U Helen tomu bylo teď naopak. U té jsem byl překvapen, že stačilo tak málo na její rozhození. Bylo to zajímavé, jak lehce jí jde dostat do rozpaků. Dokonce i jí muselo být jasné, že jsem to myslel ze srandy. Ale utahovat si z ní nebudu, už tak je příliš nepředvídatelná a nikdy netuším, zda je to milá holka nebo skrytý psychopat. Obzvlášť dnes ráno jsem měl vážně nepříjemný pocit kvůli hloupého popichování.

S koncem hodiny jsem s ostatníma spokojeně opouštěl tykadlatky. Potěšilo mne další zvýšení náskoku naší koleje před ostatními. Sin a Dee jsou na zvířata frajerky, o tom žádná.
Další hodina vypadá tak odpudivě už jen kvůli toho zakrslého profesora, který okatě nadržuje Havraspáru. 'A ti šprti si ještě dovolují otevřít hubu se Snapem.' Protočím oči v nezájmu, jak si sedám.

„Nemáte popcorn?“ Uslyším vedle sebe známý hlas. Otočím se a vedle Sin zahlédnu i Dee.
Nazval bych to štěstím, kdyby se vedle mě neposadily hrdličky.
„Eh...“ "nadšením" jsem vydal náznak odpuzení a víc se namáčkl k Sin ať zvýším mezeru mezi mnou a Reecem. Poté jeho události v hlavní síni už jsem netušil, co od něj očekávat a má manipulace nad ním zažila silný otřes. Navíc se během okamžiku rozhodl zvolit svou orientaci na jinou, což jsem zprvu také neočekával. Obzvlášť když to vypadalo, že má slabost pro Izabell.
„Nemáš repelent?“ odpověděl jsem Sin otázkou. „Kdo je Maposa?“ pokusil jsem se přijít na jiné myšlenky, tak jsem obrátil řeč na Dee. Netušil jsem, jestli je to nějaký spolužák, kterého mé ego nebralo zapotřebí ani zaznamenat, nebo nějaká další její přezdívka, v kterých se ne vždy dá vyznat.

Začátkem hodiny jsem se už utišil. Nehodlal jsem puberťácky naružovat hodinu žvaněním, přestože se mě prvotní procvičování netýkalo a mne se dotkla nuda. Bylo pro mne těžké jen tak marnit čas vyčkáváním a odolávat pokušení zaměstnávat čas jinak, jak to dělají ostatní kreslením či již zmíněnou debatou mezi sebou.
Cirkusu, který případně mohl ve třídě opět zavládnout, si nevšímám. Naneštěstí nad mou pozorností převzali kontrolu opět Reece s Isaacem. jejich debilní uculování mě znervózňovalo. 'O co jim kurva jde?' Oba mohli tušit, že jakmile by se mi pokusili něco udělat, nehezky bych jim to vrátil, dal jim najevo jaké to jsou mudlovské nežádoucí nuly a ještě je jakýmsi zázrakem přiměl strhnout si vlastní body. Tak o co jim šlo?! Pokud jsem je ještě jedinkrát přistihl, jak se dívají na mne, zamračením jsem je upozornil, že by toho měli nechat. Běžně bych jim to vysvětlil milým tónem, tady by však nejspíše nepomohl, místo toho by to mohl zhoršit.

Naštěstí brzy přede mnou skončil materiál pro procvičovaní dalšího kouzla, takže by ani oni neměli mít čas se věnovat mému atraktivnímu vzhledu.
Stříhání látky? Proč ne. Přišlo mi to celkem zajímavé. Jednoduché, ale zajímavé. Mohlo by se to v budoucnu hodit.
„Diffindo.“ nevýrazně a spíše se zkoumajícím pokusem vyzkouším řezat papír. (1) Tak to samozřejmě i skončilo a s papírem se nic nestalo. Což jsem očekával. 'Možná bych měl vyzkoušet větší důraz na mávnutí hůlkou?'
Přemýšlel jsem a vyzkoušel to tedy znovu. (6) S rychlejším mávnutím hůlky to víceméně už vyšlo. Někde jsem však udělal znovu chybu, ale tomu jsem se už u papíru věnovat nehodlal a místo toho přešel na látku. U té chybu udělat mohu a v případě nouze látku spravit, takže se není čeho bát.
Zaměřil jsem tedy svou hůlku na zelenou látku. „Diffindo.“ Zopakoval jsem stejně mizerný postup, jako u prvního stříhání papíru (18%)
„Hmm...“ kus látky vypadal jako africký kontinent a já netušil, jestli jsem na to skutečně myslel, nebo se to prostě nepovedlo, neboť jsem si v ten moment žádný tvar nepředstavil.
Proto jsem svůj pokus opět zopakoval s rychlejším mávnutím hůlky. (58%) Dopadlo to očekávaně. 'Zajímavé, zhruba stejná kvalita jako u druhého pokusu s papírem.' Začínal jsem v tom vidět jistý vzorec, proto jsem se neubránil třetímu pokusu. (52%) Bohužel se v ten moment opět střetly mé oči s očima Reece a já kouzlo naprosto zbabral. 'Debil pošahaný!' zanadával jsem si v duchu, neboť naprosto kazí mé soustředění. Nehodlal jsem to však nechat být!
„Diffindo!“ zvýraznil jsem především tón hlasu a mávnutí hůlky mírně zpomalil. (113%) Tentokrát to konečně vyšlo a podaří se mi vyřezat krásné pejsky.
Zobrazit SPOILER
 
Noelle O`Meara - 16. července 2017 09:17
noe2291.jpg

Učebna 2E


Patrick, Rory

Pondělí 13. září



Samotnou mě překvapí, když mě profesor pochválí a řekne, že mám pravdu. Trochu mi zrudnou tváře a sklopím pohled do učebnice. Zachytím pohledy několika svých spolužáků, kteří mě právě teď nejspíš proklínají. No co. Zkusit jsem to musela! Zvednu pohled od svých poznámek a už trochu uvolněněji se zazubím na Fabiana, který moc dobře ví, odkaď moje nově nabyté informace pocházejí.
Praktického rozehřání se naštěstí nezúčastním, a tak jen se zájmem pozoruji spolužáky a snažím se něco málo pochytit. Spolu s ostatními vyprsknu smíchy, když Mau strefí Crabba. Bravo, holka! Snad ji za to zmijozelští po hodině nezabijou... Draco se totiž tváří, jako by se na to brzy chystal.
"Tobě to nějak jde," prohodím s úsměvem k Patrickovi, který spolupracuje s Beccou. "Skoro jako náš profesionál," pohledem zalétnu k Alastorovi, který si všechna kouzla nejspíš už dávno nacvičil sám a chce nám všem předvést, jak moc dobrý je.

Naštěstí k moc nehodám nedošlo. Richard byl stejně dokonalý jako vždy a pohromu od Nai bleskově odrazil. Kdyby mi to taky šlo tak dobře jako jemu... nedává třeba Al soukromé hodiny?
Rory po mé levici si opět něco maluje nebo vyřezává, a tak se radši věnuji Patrickovi, který je o poznání živější. Zaujme mě ale pohled, který míří někam směrem k místu, kde sedí Crabb a Christina. Vážně se právě teď Pat začervenal? Potlačím nutkání se zasmát nahlas na celou třídu a nějak neurvale ho popíchnout. Proto se k němu jen nakloním a šťouchnu do něj loktem.
"Nějak na tu Spontinovou zíráš... Stalo se během nitrobrany něco, o čem nevím?" Pokusím se na něj smyslně mrknout, ale ve výsledku vypadám spíš jako retard. O něco seriózněji si odkašlu a raději pozornost zaměřím zpět na profesora.

Podrobnosti o NKÚ mě trochu vyděsí. Přeci jen jsem nikdy neměla moc štěstí. To abych se začala učit už teď... Příběh vázající se ke kouzlu Diffindu je zajímavý, a tak si zapíšu každičký detail. Stejně to brzy zapomenu... Alec se jako vždy nadšeně hlásí a ptá se na další detaily. Věnuji mu přátelský úsměv. Poté je již čas na praktickou část.
Vezmu svou hůlku a předvedu pohyb, který profesor právě předvedl. "Diffindo." Nevypadá to až tak těžce, jak jsem si myslela. Hlavní je se soustředit! To dokážeš, Noe!
"Moje svetry? Blázníš? Ještě bych ufikla moc! Pak by mi byly na nic," zamrmlám a podívám se na Patricka s pohledem, který jasně říká, že je totální blázen. "Pokud teda nechceš bejt můj osobní krejčík nebo tak něco. Zatím ti to jde líp jak mně," zasměju se a obrátím zrak k levitujícímu pergamenu.

Jako první nás čeká pouhé rozřezávání pergamenu. To snad ještě zvládnu. Nasadím soustředěný výraz a s nacvičeným pohybem rozřežu pergamen na půl (6). Sice mi myšlenky trochu utíkaly, ale pergamen jsem rozřízla. To je hlavní! Tréninku není nikdy dost, a tak se vrhnu na druhý pokus.
"Diffindo!" švihnu bleskově hůlkou a málem vypíchnu Patrickovi oko (1). Pergamen se ani nehne. Rozhlédnu se, jestli mě nikdo neviděl. Odkašlu si. Tohle byl tak trochu fail. Zkusím to tedy ještě jednou naposledy. Pergamen tentokrát rozřežu na první pokus a vítězoslavně se zazubím (9). Takhle by to šlo!

Vyřezávání vzoru se děsím trochu víc. Nevím, co bych měla vyřezat, nakonec si ale před sebou představím siluety prasečí hlavy. To je ono! Pohlédnu na modrou látku, která před nás přiletěla.
"Diffindo!" (18 %) Můj první pokus žalostně zklamal. Hlava ta tam, místo ní se mi povedlo látku jen rozříznout. Svěsím trochu ramena a Reparem látku opravím, abych mohla začít od začátku. Prostě se mi to povede!
Mávnu hůlkou (97 %) a s hlasitým Diffindo začnu vyřezávat. A světe div se, ono to funguje! Za chvíli se vítězoslavně culím na svou prasečí hlavu, která v modré variantě sice vypadá trochu zvláštně, ale zvládla jsem to! Klidně by ze mě mohla být švadlenka.
"Ne, vůbec to není těžké..." zavrtím hlavou na Patricka. Oba však víme své a raději faily toho druhého nekomentujeme. Od toho přeci kámoši jsou!
 
Rebecca Eliah Riel - 15. července 2017 22:46
becca227200.jpg

Učebna 2E

Pondělí, 13. září


Sam, Cass, Patrick, Diana a Thomas

Obrázek



Jakmile se do debaty zapojí i Thomas, podívám se na něj, jako kdyby měl lepru. "Mluví na tebe někdo?" zeptám se ho kousavě. "Neodpovídej. To je řečnická otázka," řeknu a mávnu rukou, jako kdybych odháněla dotěrný hmyz. Doufám, že alespoň ví, co to řečnická otázka znamená. Od té chvíle o něj ani nezavadím pohledem.

Když ale začne Diana mektat rádoby vtipně, falešně se usměju. Zažila jsem tolik máminých večírků, abych se stala úplnou mistryní ve falešných šklebech, škoda, že za tohle body nedostáváme. "Kdyby ti to myslelo alespoň z poloviny tak dobře, jako umíš mlátit pusinkou, ty hvězdo naše jasná, " řeknu jí sladce.

Na Patricka se jen zamračím, nechápu, proč se do toho plete, když se ho to netýká. Jestli se mě chce zastávat, jde mu to hodně špatně. Jeho holky se jen škádlí, znáš to, by mě vyhnalo do vrtule, kdyby na mě nepromluvila Cass. Lehce jí poplácám po rameni. "Dobře," řeknu, ale můj výraz mluví za vše. Řekni jedno slovo a vyškrábu jí oči. Někdy zapomínám, že se o sebe Cass umí postarat, ale když se někdo choval jako Diana, prostě mi to vadilo.

Přes všechnu tu akci s pošahanými dvojčaty jsem si ani nevšimla, že se něco stalo na druhé straně místnosti. Naira málem oddělala Richarda a Mau byla s atentátem o chlup úspěšnější. "Děkuji, pane profesore," odpovím Kratiknotovi, ale zalituju, že jsem svoji knihu taky neposlala Dianě do obličeje, jak se tady zdálo být módou. Sleduji Týnu, jak vyvádí Crabba z místnosti a zároveň dál poslouchám výklad. Nevědomky se usměju, když si vzpomenu, jak jsem si s ní dneska ráno ve vodě plácla.

Diana se jako obvykle neumí chovat a to přiláká profesorovu pozornost. Taky by jim mohl strhnout nějaké body, aby tu vlčí smečku trochu usměrnil. Kdyby se alespoň vydrželi chovat slušně po dobu pár minut, ale to bylo očividně nad jejich mentální síly.

"Diffindo," zamrmlám nezaujatě a špička hůlky jen zabliká, než zhasne (4). Na pergamenu se neobjeví ani škrábanec. "Diffindo!" zkusím to znovu a víc se soustředím. Hůlka se poslušně rozzáří a začne řezat pergamen na kusy (10). Snažím se pergamen dělit na co nejvíc podobné kusy a docela se mi to i daří, ale stejně mě to rychle přestane bavit, proto jsem ráda, když dostaneme kusy látky.

"Docela pěkná barva, ne?" zeptám se pobaeně Sam, která vedle mě sedí, když obě dostaneme modrý kus látky. "Co budeš vyřezávat ty? Já zkusím...," zamyslím se, "asi půlměsíc," rozhodnu se nakonec. Mávnu hůlkou. "Diffindo," řeknu a snažím se z látky vyříznout měsíc (26%), ale spíš to vypadá jako jeho retardovaný bratranec. Pokouším se ho upravit do požadované podoby, ale pořád to vypadá, jako kdyby někdo ten můj půlměsíc sežvýkal (41%).

Podívám se Sam, jak jí to jde. "No, švadlenka ze mě asi nebude," zachichotám se jako malá, když se podívá na můj výtvor. "Poslední pokus, jestli se mi to nepovede, tak mi něco musíš vyříznout ty, abych nebyla za trapku!" řeknu a naposledy se slovy Diffindo! mávnu hůlkou. A přeříznu svůj půlměsíc vejpůl (29%). "Dobře, končím!" řeknu a poraženě zvednu ruce.
 
Patrick Gregory Anderson - 15. července 2017 21:01
untitl1171445402.jpg
Učebna 2E - formule

13. září, Pondělí

Acai, Noelle, prof.Kratiknot.

Pečlivě si zaznamenávám vše, co pan profesor Kratiknot říká. Mimoděk se rozhlédnu po učebně a uvidím Ala jak hltá celý ten příběh panu Snickertonovi a Delfíně Crimpové. Ta slečna se fakt jmenovala Delfína? Tak to je dobrý. Na pokyn pana profesora vyslovím jasně a zřetelně "Diffindo". když nám ukazuje pohyb hůlkou, opakuji tento pohyb po něm. "No..snad to nebude tak těžké?" Prohodím k Noelle a povzbudivě na ni mrknu. "Hele, to by ti mohlo pomoct se svetry. Když budou moc dlouhé, tak prostě fik a je to." Dodám. Vím, že moje kamarádka má ráda pletené svetry a dost jí sluší, sice jsou na můj vkus moc volné přes hrudník, takže nevyniknou její ducaté partie, naštěstí je ještě teplo a ten moment, kdy holky započnou zahalovat své skvosty je ještě daleko. Ale netěším se na to.

Když se přede mnou objeví levitující pergamen, provedu náležitý pohyb hůlkou. "Diffindo." Řeknu velitelsky. Nic, jen jsem omylem do pergamenu dloubnul hůlkou a ten odlevitoval někam nad mojí hlavu (3). Odkašlu si a zamířím na něj znovu hůlkou."Diffindo!" Zvolám mocně a tentokrát se pergamen krásně rozpůlí (9). "Ha! A máš to mamrde!" Řeknu si vítězně, ale normálním hlasem, takže mě slyší jen nejbližší spolusedící. Na řadě je látka. Nejsem žádný krejčík a nenapadá mě žádný originální tvar, který by se dal použít. Chvíli si takhle lámu hlavu a nakonec zkusím něco jednoduchého, třeba rovnostranný trojúhelník.

Na první pokus jenom odseknu kus látky (9%). To není moc dobrý start. Zamračím se a zkusím to znvou. Na druhý pokus mi vyšla Davidova Hvězda (37%). Má to jisté prvky společné s trojuhelníkem, ale není to přesně ono. "Co to sakra?" Prohlédnu si výsledek svého snažení, pokrčím rameny a opět se pokusím o rovnostranný trojuhelník. Do třetice všeho dobrého, ne? Zatnu zuby a soustředím se na svůj cíl. A tím myslím, že se opravdu snažím, ne jako normálně, kdy k věcem přistupuji jen tak napůl. Třetí pokus(100%). Výsledek je perfektní rovnostranný trojuhelník, na milimter přesný. "Yay!" Zajásám a zvednu ruku ve vítězném gestu, jako bych něco vyhrál. Potom si uvědomím, že moc oslavuji, mrknu na Noelle a odkašlu si, abych zakryl své předchozí snažení. "Jak jsem říkal, není to tak těžké." Konstatuji rádoby nevzrušeně.
 
Angela Silverlin - 15. července 2017 19:39
angie495.jpg

E2 – Kouzelné formule



13. září, pondělí odpoledne




osazenstvo učebny E2

Kratiknot postupně začal ohodnocovat naše jednotlivé výkony a Christinu raději poslal s Crabbem na ošetřovnu. Ani mě to nepřekvapilo. Spíš mě zaujalo, jak Marie usilovně zvětšovala učebnici, až se jí to trochu vymklo z rukou.
Naštěstí my dva, Alastor a já, jsme získali pochvalu. I když v případě Alastora jsem se ani nedivila.
Pak jsme přešli k další látce. Rychle jsem si zapisovala úhledným písmem poznámky a sledovala profesorův výklad. I když se mi v kouzlech dařilo porůznu, předmět jsem brala vážně. Jenže když vedle vás sedí Diana a Thomas, nedá se příliš soustředit. Na krátký moment jsem se po nich se zamračenou tváří ohlédla, nic jsem ale k tomu jejich pošťuchování neřekla. Jsou jak děti... Pořád. Kdy dospějí? Možná bych jim ale jejich bezstarostnost mohla závidět.
I Kratiknot si nepozornosti dvojčat povšiml a rozhodl se proto Dianu přezkoušet. Byla jsem zvědavá, jak dopadne. Neúspěch bych jí nepřála. Ale mohla by se aspoň poučit a na chvíli zklidnit hormony...

Vůbec jsou všichni jak utržení z řetězu... To, to prostě je to nezasáhlo? To vedle nich lidé umírají každodenně? Trochu nevěřícně jsem se ohlédla po třídě. Každý žil jen svým životem. A Jackie jakoby už neexistovala roky.
Lehce jsem potřásla hlavou a znovu se zaměřila na příběh, který Kratiknot vyprávěl. Když skončil, odložila jsem brk a zopakovala s ostatními: „Diffindo.“ Pak jsem opsala hůlkou uvedený pohyb. Doufám, že nepřefiknu něco jiného...
Vzápětí mi došlo, jak podivně má myšlenka vyzněla. Na kratičký moment mi vyskočil na tvářích lehký ruměnec. Mohla jsem jen doufat, že si toho nikdo nevšiml, protože se opravdu často nečervenám. Naposledy možná v prváku, když jsem nebyla schopná vzlétnout na koštěti jako jediná z ročníku. Raději jsem rychle sklopila hlavu a rudé vlasy skryly mé tváře.

Věčně jsem se ale skrývat nemohla, protože přede mnou levitoval pergamen, který jsem měla přefi... Ehm, pardon, přeříznout. Znovu jsem zvedla tvář, nyní opět přirozeně bledou. Bohudíky. Diffindo,“ opět jsem tiše pronesla a bezproblémový řez pergamen rozdělil na dvě poloviny. (8) Kraťounce jsem se pousmála, ale to už přede mnou přistála rudá látka. Po očku jsem sledovala Alastora, jaký motiv zvolil, sama jsem totiž byla nerozhodnutá. Pentagram? Ochranné znamení? Ten motiv se mi líbil. Samozřejmě nějaké spojení s jistým druhem hudby mi bylo neznámé.

V hlavě se mi zjevila představa slunce s vlnitými rudými paprsky. Nebyl to úplně snadný motiv, ale nechtěla jsem se ho vzdát. Diffindo,“ zopakovala jsem zaklínadlo a provedla pohyb hůlkou, jenže jak mě svědila noha po kousanci od ďasovce, ruka se mi třásla a mně se povedl akorát kruh. (28%) Z paprsků nebylo skoro nic. „Reparo,“ po vzoru Alastora jsem nadivoko rozřezanou látku kolem vyříznutého kruhu opět spojila. Diffindo,“ opět jsem se pokusila o vyříznutí paprsků, ale tentokrát jakoby mě ruka vůbec neposlouchala. (20%) Řez byl krátký, rovný a neskončil jen na látce, ale dokonce se objevila menší stopa i na dřevěné lavici, jako bych do ní něco chtěla vyrýt nožíkem. Do háje... Nervózně jsem se ohlédla po Kratiknotovi, zda si něčeho všiml.
Už jsem měla skoro obavy se do toho pustit znovu. Ale nakonec jsem se odhodlala. Diffindo.“ (72%) Nebylo to dokonalé, ale bylo to nejspíš to nejlepší, co jsem momentálně dokázala stvořit. Některé paprsky se hezky vlnily, některé byly jako zběsilý řez od někoho, kdo má epileptický záchvat. Ale aspoň trochu to slunce připomínalo. Jistě, bylo to celkem zdařilé, ovšem můj pohled byl dost přísný.

A noha mě úděsně pálila. „To snad nikdy nepřestane,“ krátce jsem se zašklebila a patou druhé nohy jsem si zraněnou opět zkusila podrbat, jenže tím jsem pálení jen zhoršila. Polilo mě nepříjemné horko, ale jen jsem se ošila a dál se držela na místě.

 
Ogata Kenji - 15. července 2017 17:09
kenji306.jpg

Pondělí 13. září



Okraj zapovězeného lesa >> Učebna 2E



Převážně Ryan a Daniel, profesoři


Obrázek



Musím uznat, že se opravdu bavím. Celá hodina na rozdíl od ostatních probíhá v naprostém poklidu bez rušivých elementů, pokud tedy nepočítám Chrise a jeho nepřiměřenou reakci na fórek mého nejlepšího kamaráda. „Proč hned tak útočný tón? Nemyslel to vážně, proboha.“ Protočím oči. Znal jsem Dana natolik dobře, abych věděl, že šlo jen o vtípek na zlehčení situace, který měl být brán s nadsázkou. Každý to tak pochopil kromě Chrise, který se od zvolení prefekta stával čím dál zapšklejším. „Tragických událostí už bylo víc než dost, dá rozum, že nikdo netouží po další.“ zamračím se a raději přesunu pozornost k testu, který se objevil na stole každé koleje. Zběžně si prohlédnu zadané otázky. Valná většina obsahuje odborné názvy, které mi nic neříkají, proto při zaškrtávání příliš užitečný nejsem. Ne, že bych snad pomoci nechtěl, nebo se stranil týmové práce, ale správné odpovědi vím opravdu jen u těch nejlehčích otázek, které jsou beztak zodpovězené hned jako první.
„Třeba má zaražený prdy, proto je tak protivnej.“ Pošeptám Danielovi svou teorii o tom, proč je náš spolužák poslední dobou tak nabubřelý, to už se ale před námi objevují různé pracovní nástroje od zkumavek, misek, až po pinzety. „Bože, proč zas tohle… Pavouci minule nestačili?“ zaúpím, když vidím tykadlatčí vajíčka, která máme oddělit od slizu. Daniel evidentně myslí na to samé, jelikož mi připomíná mou vlastní hlášku o sítích z pavoučí prdele. „Proč vždycky my musíme pracovat s něčím, co vylejzá z něčího kaďáku?“ vzdychnu, když v tom se ozve rána a tu má na svědomí… Kdo jiný, než Seamus. Ten kluk je vážně chodící pohroma. Zakroutím na tím hlavou, stejně tak nad Johnem a jeho potřebou rozebírat zesnulou Jackie. Byl to už týden a John si stále nedal pokoj. Místo toho četl noviny ještě víc a usilovně hledal další články o mrtvých, nebo napadených studentkách. Byl tím úplně posedlý. „Ta odborná pomoc by asi nebyla od věci.“ zamumlám, popadnu misku a pomocí kouzla Aguamenti do ní naleju vodu, kterou pak proměním prudkým švihnutím v celku povedenou várku slizu. „Not bad.“ zazubím se, vezmu pinzetu a velice opatrně začnu oddělovat vajíčka nejprve z leknínu a poté ze slizové kapsle. Na rozdíl od Dana mi jde práce poměrně dobře. Jsem zvyklý zacházet s jídelníma hůlkama, což je samo o sobě umění, tudíž mi jemná práce s pinzetou nedělá žádné potíže. „No, já mám asi hotovo.“ Pyšně se rozhlédnu po svých spolužácích, přičemž nenápadně zabloudím i k Mrzimorským, kde pohledem vyhledám Coraline.
Nečum na ní tolik, ještě ti vypadnou oči. Napomene mě svědomí a tak raději stočím hlavu opačným směrem. Ač jsem se navenek tvářil naprosto nedotčeně, vevnitř jsem byl plný pochyb a nejistoty. Neměl jsem nejmenší tušení, jak se ke své nejlepší kamarádce chovat a nepomohl tomu ani náš strohý rozhovor před hodinou tělocviku, který mi na sebevědomí nijak nepřidal. Byl to tak trochu začarovaný kruh. Z proudu pochmurných myšlenek mě naštěstí dostává profesor s rozdělením bodů a ukončením hodiny.
Krátce pohlédnu na Daniela s Ryanem, se kterými se pak vydávám na kolej odložit Obludárium. Ve volném čase rychle nakrmím kluběnku, myš i chameleona a pak už s klukama odcházím do třetího patra.
„Mám takovej pocit, že Crabbovi se Spontinová líbí.“ Pronesu svou domněnku, když se všichni tři usadíme vedle sebe. „Nemyslíte si to taky?“ podívám se střídavě na jednoho, poté na druhého, když v tom přijde Dragon a uvelebí se vedle Eriky. „Je na můj vkus až moc upjatej. To prefektství mu vlezlo na mozek.“ Přitakám Ryanovi a velmi ochotně mu nabídnu své poznámky z hodiny, které jsou celé v japonštině. „Nech sa páčí.“ Nevinně se na něj usměju a přesně podle profesorových pokynů mu učebnici rozdvojím. Spokojeně si své dílo prohlédnu a jen co Kratiknot znovu spustí, začnu si dělat další várku poznámek. Obzvlášť část se švadlenou z patnáctého století mě hodně zaujme. Měl jsem k podobným věcem velmi blízko, jelikož má babička vlastnila obchod s kimony. Ty prodával jak kouzelníkům, tak mudlům. Jako malý jsem jí často sledoval při práci a jen žasl nad tím, jak úžasné oděvy tvoří.
S diffindem mám už zkušenosti ze školního trestu se Snapem, proto pro mě není těžké pergamen rozpůlit (7). Podobný úspěch mám i s tvarem v pergamenu. (73%). Vybral jsem si jednoduchý obrazec slunce. Pravda, některé paprsky sice nejsou úplně dokonalé, ale i tak jde jasně poznat, o co jsem se snažil.
 
Jordyn Emily Byrd - 15. července 2017 15:12
jor4464.jpg

Okraj lesa - 2E

Rory, Kayla okrajově Caylus

13.9.




Uklidní mě jak s klidem Acai vajíčko na noze vezme. ,,Hodně to lepí, budeš mít slepené prsty." Pousměju se na ni zpátky a ukážu na její ruku. ,,Snad to půjde dolů." zamumlám potichu a rychle se raději stočím zpět k práci. Ještě bych znovu něco zvorala. Naštěstí sliz jde prý odstranit tergeem. Vajíčka se mi nepodaří přemístit všechny a do konce hodiny to ani nestihnu, proto jakmile profesor ohlásí konec, tak položím opatrně pinzetu vedle leknínu a sbalím si své Obludárium. Na Cayluse nečekám, ani se neohlížím. Nemám chuť s ním teď mluvit. Ani nevím, jestli s ním někdy chuť mluvit mít ještě budu!
Zamířím do suterénu a vyměním Obludárium a za učebnici ke kouzelným formulím. V rychlosti zkontroluji Kimi, jestli někdě něco neprovádí a úplně se zhrozím, když ji uvidím v Naiřině posteli. ,,Kimi!" Vykřiknu, až kotě poplašeně zvedne hlavu a skrčím se do peřin. Rychle ji čapnu za kůži za krkem a zvednu z postele. Naštěstí loužička v peřinách nebyla, proto ji bleskurychle položím na zem a vysvětlím, že tohle se tedy nedělá.


Cestou do učebny se stavím ještě v hlavní síni na svačinku a pak už se jen v učebně usadím na volné místo. Pozdravím Roryho i Kaylu a v duchu se podivím, jak je možné, že spolu dnes sedíme už podruhé. Ne že by na tom něco vadilo, jen mě to trochu překvapilo. Asi shoda náhod.
Netrvá to dlouho a nedočkavý Kratiknot započne hodinu bez přemýšlení. Pozorně naslouchám a zapisuji všemu, co řekne. Poznámky jsem si dělala vždy a psala i to, co by někdo označil za banalitu. Chci mít zkrátka zapsané raději vše, co kdyby se to u zkoušky objevilo!
U procvičování na mě naštěstí prstem neukáže, takže mohu zůstat v klidu a jen tiše pozorovat ostatní, kteří čarují. Kouzla byla vždy tak fascinující.. Pro obyčejné mudly to bylo nepředstavitelné. Jen tak mávnutím hůlky přimět kapesníčky vzplanout nebo donutit učebnici létat.
Jak jsem se tak rozhlížela třídou, všimla jsem si, kam se Caylus usadil. Vedle Acai..? Trochu znervózním. Vždycky jsem v sobě ucítila kousek žárlivosti, když jsem je spolu viděla. Možná proto, že jsem se bála, že pro ni mohl pořád mít slabost. Nebo jsem snad žárlila na jejich společné chvíle, které spolu předtím měli? Nebo jsem snad žárlila na Acai, za to jak vypadá a za to, že by mi ho mohla klidně sebrat, kdyby chtěla? Nevím..
Naštěstí jsem nedostala moc možností k tomu do takových myšlenek zabředávat, protože se dozvíme další kouzlo, které se dnes budeme učit.
Hmm Diffindo. To zní užitečně. A ani ne tak těžce, ale uvidíme. Bedlivě naslouchám historii a příběhu, který nám vypráví a s lehce zvednutými koutky se na profesora dívám. Vždycky se mi líbilo, jak záživně uměl vyprávět. Ne jako Binns, u kterého jsem měla co dělat, abych se nepraštila čelem o desku stolu. Jakmile přijde řada na praktickou část, trochu nejistě vezmu do ruky hůlku.
Sice jsem si před chvílí říkala, jak to bude jednoduché, ale jak se k tomu chýlí, už tak jistá si nejsem. A hlavně bude trapné, pokud to zvořu.
,,Diffindo." Zopakuji si výslovnost kouzla spolu s profesorem a pak si cvičně vyzkouším pohyb hůlkou. A znovu. A pro jistotu ještě jednou. Vždycky jsem v půlce pohybu zapomněla na to, jak dál.
To bylo na kouzlech nejhorší. Zapamatovat si u všech jejich jedinečný pohyb.
Jakmile si jsem dostatečně jistá, že si pohyb hůlkou pamatuji, namířím ji na pergamen a vyslovím - ,,Diffindo!" Mávnu hůlkou přesně tak, jak jsem si myslela, že mám. (5) Ale nic se nestane. Překvapivě.. Tak jsem ten pohyb přece jen asi pomotala.
,,Diffindo!" Zkusím to ještě jednou (8) a papír se konečně za doprovodu zeleného světélka rozpůlí. Nadšeně se rozhlédnu kolem sebe. Tak tohle by bylo. Než jsem se však nadála k dalšímu pokusu, přistála přede mnou žlutá látka. Tvar? Jaký tvar? Jakože kolečko, čtverec nebo cokoliv? V duchu přemýšlím, co bych z látky mohla asi tak vyříznout.
Nakonec mávnu hůlkou a s důrazným Diffindo z látky vyříznu tvar srdce. Nebyl úplně dokonalý, každý oblouček srdce byl trochu jinak velký, ale pořád jsem se s tím dokázala spokojit. (77)
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.95976996421814 sekund

na začátek stránky