| |||
2EAngela, kolegové v okolíPondělí 13.9. Všiml jsem si, jak se dvojčata a Becca pustili do křížku. Nějak mi uniklo proč, ale zjevně to mají pod kontrolou. Zato Angela mi přijde, že je nejsmělejší, než bývají lidi z naší koleje, včetně mě. Vlastně máme pár extrovertních typů, ale je to spíš menšina. No, úspěšně zhasila mnou zapálené kapesníčky. Skoro jsem se divil, když zaklínadlo jen tak zakuňkala, ale vzhledem k tomu, že některá starší kouzla se už někteří z nás ani neobtěžují pronášet zaklínadla, to zase tak překvapivé není. Zahřeje mě u hrudi, když nás profesor pochválí. Opravdové trénování přináší výsledky a já jsem rád, že si toho všiml. Je to vlastně můj nejoblíbenější profesor, i když, poslední dobou mu šlape profesor Lupin na paty. A vlastně, profesor Brumbál si asi zaslouží můj respekt nejvíce. No, těžko se rozhodnout mezi těmito velikány. Co mě potěší je, když nám profesor Kratiknot odhalí další zaklínadlo. Je fakt, že ve starších učebnicích se probíralo už ve třetím ročníku, ale konečně mám možnost si ho oficiálně vyzkoušet, tak proč bych si stěžoval. Po trochu nudném výkladu o historii konečně přichází praktické cvičení. „Diffindo“, pronesu a provedu onen pohyb rukou, který jsem již minulý rok nanečisto nacvičoval, ale kouzelnou energii jsem mu doteď nedodal (10+3). Paráda, papír povolí a rozdělí se přesně, jak jsem chtěl. Je krásné si usnadnit takhle život. Donutit vařečku míchat, jehlu látat ponožky, rýč kopat zahradu. Miluji kouzla. Fascinace nad tou krásou se mi odráží v očích, a já nevnímám nic dalšího a krájím a krájím. Vyruší mne až profesor Kratiknot, který nám zadá další úkol a rozdá nám látku. Krásná modř a mne nejprve napadne nakreslit znak Havraspárské koleje… pak se uchýlím k něčemu, co mám mnohem raději než ptactvo… metal. Mávnu hůlkou a pronesu formuli: „Diffindo“. No, není to úplně dokonalé, ale vypadá to jako pentagram (30+25 %). Jelikož jsem perfekcionista, provedu kouzlo ještě jednou, abych opravil drobné chyby, kterých jsem se dopustil. Tentokrát to vypadá dle mých představ (62+25 %). No, nezbývá nic jiného než: Reparo, a pokračovat dále. |
| |||
E2: Kouzelné formule13. září, pondělí odpoledne Mau, Emily, Alex, Kratiknot Když jsem byl se svým kouzlem zdvojení hotový, pozoroval jsem Mau, která seděla pode mnou. Pustila se do kouzlení s takovou vervou, že jsem mohl tušit zase nějakou katastrofu, ale stejně mě dostala. Fakt trefila Crabba?! Pobaveně jsem se uchechtl a poplácal Mau po rameni. „Dobrá trefa,“ tiše jsem k ní prohodil. Tohle by si rozhodně neměla vyčítat! |
| |||
2E - Kouzelné formuleAlex, Patrick , Mau + označení13. září, Pondělí Sleduji, jak Crabb s Christinou odcházejí na toalety a najednou je mi toho kluka i docela líto. Je celý zakrvácený, musí to dost bolest. Nedivím se, že Mau není do smíchu, určitě si to vyčítá. Přesto si nemyslím, že to je ten důvod, proč je tak potichu. Už na předchozí hodině byla docela mimo. Ne, že by se vyloženě tvářila jako boží umučení, ale přijde mi, jako by byla v útlumu. Nepřítomný výraz, s nikým se moc nebaví a nešvitoří… „Pravda.“ Odpovím Alexe a zase se stáhnu. Nebudu do toho nahlas rýpat, pokud jsem jediná, kdo si toho všiml. Možná je to vážně pravda. Třeba si to jen představuji, ale na druhou stranu… viděla jsem, jak se Mau chová, když někomu ublíží a nepamatuji si, že by kdy vypadala takhle zdrceně. Soustředěným pohledem sleduji její interakci se Sam a analyzuji každou její grimasu. Netuším, co si ty dvě povídaly, ale bylo vidět, jak se Mau nutí do každého úsměvu, který jejím směrem pošle. Nebyl to ten upřímný, veselý úsměv, na který jsem byla zvyklá. Mé zamračení se ještě prohloubí, když se v lavici sesune tak, aby nebyla skoro vidět. Samozřejmě mi neujde, nepřátelský pohled Draca, který to pravděpodobně způsobil. Pobouří mě to. Vždyť to byla nehoda a všichni vědí, že je nešikovná. Crabb měl dávat větší pozor. Kdyby se necpal, tak by byl schopný to odrazit jako Richard. Podrážděně scvaknu zuby a začnu si pohrávat s propiskou, abych náhlý příval emocí nějak ventilovala. Patricka, který ještě před chvilkou mou dobrou náladu sdílel, si už nevšímám. Doufám, že si Draco mé tiché výhrůžky všimne a upustí od všech možných nápadů, které by se mu mohly honit hlavou. Jen to zkus a zlomený nos bude tvůj nejmenší problém, frajere. Upřímně ale doufám, že to nebude potřeba a naše minulé setkání pro něj bylo dostatečným varováním, aby se od našich držel co nejdál. Když Kratiknot vyzve Mau, aby to zkusila znovu, vsadila bych se, že jsem ji zaslechla zakňourat. Pro spadlou učebnici si pro jistotu dojde a pak se usadí zpátky, aby ji mohla poslat Barbaře. Tentokrát pro změnu tak pomalu, že jí div nespadne na zem ještě před tím, než doletí na lavici. Nahlas si povzdechnu. Je utrpení ji sledovat. Naštěstí hodina pokročí a my se dostáváme k dalšímu kouzlu. Neochotně si zapisuji poznámky, aniž bych se doopravdy soustředila. Mé písmo se tak plynule změní v rozpustilé čmárance, kterými zaplním celou stránku vyhrazenou pro novou látku. Seru na to, nemůžu se soustředit. Odhodím brk a znuděně se opřu o lavici. Na malou chvilku zavřu oči, které s trhnutím otevřu až v momentu, kdy profesor řekne mně tolik známou větu. Naštěstí nemluvil na mě, ale na Dianu, kterou výuka očividně taky moc nezajímala. Nakonec ale stejně vezmu svou hůlku tak, jak to profesor chtěl. „Diffindo.“ Pronesu nuceně a provedu nedbalý pohyb hůlkou (1). Pergamen se ani nepohne, což pro mě není překvapující. Ani jsem se nesnažila. Dnešek byl dlouhý a já už se těším, až tahle hodina skončí. Před tím se ale musím vypořádat s tímhle kusem papíru. Zkusím to tedy ještě jednou (5). Když se mi to nepovede ani napodruhé, popuzeně se zamračím. Se z toho poseru. Narovnám se, přisunu se blíž k lavici, která mi sahá po prsa, a s naprostým soustředěním provedu patřičný pohyb hůlkou. „Diffindo.“ Řeknu zřetelně a světe div se, najednou to jde (7). Svůj výsledek ohodnotím spokojeným úsměvem a už se v duchu raduji, že jsem o krůček blíž ke konci, když přede mnou přistane kus žluté látky. Nah… zabručím si v duchu a věnuji profesorovi nelibý pohled. Přesto se rozhodnu nezahálet. Ať už to mám za sebou… „Diffindo.“ Zopakuji a mávnu hůlkou tak, že mi málem vyletí z ruky (3%). Výsledkem je jen podélná čára, která se ani trochu nepodobá sluníčku, které jsem původně na látku chtěla vyříznout. Každopádně nějaký řez tam je. „Close enough. Nikdo nemůže říct, že jsem se nesnažila.“ S tím odložím hůlku a položím hlavu na lavici. Pro dnešek vypínám. |
| |||
2E > ToaletyRichard, Helen, Crabb + označení13. září, Pondělí Musím se několikrát zhluboka nadechnout, abych zahnala nutkavou potřebu se rozesmát nahlas. Nekontrolovatelně mi cukají koutky a to i v momentu, kdy se na mě otáčí Richard. Téměř bych zapomněla, že vedle mě sedí. Jeho poznámky mi ale náladu nezkazí. Právě naopak. Fascinuje mě jeho potřeba neustále komentovat všechno, co dělám. Ten kluk se očividně hodně nudí. A bude se nudit mnohem víc, až nebude moct svou dlouhou chvíli krátit našimi momenty. Pokud to s někým z matčiných kandidátů vyjde, zbavím se ho mnohem dřív, než bych čekala. „Ne, to opravdu ne. Stejně jako ty, i já jsem prozatím schopná rozeznat, co se od nás dam sluší a patří.“ Se sladkým úsměvem sundám jeho ruku ze svého ramene. Nelíbí se mi, jak bezostyšně se mě dotýká. „A přestože je tvá starost o naše spolužáky skutečně obdivuhodná, já takovou vlídností bohužel neoplývám…“ má odpověď vyšuměla do prázdna, když se k našemu rozhovoru na pokyn Richarda přidala i Helen. Upřímně se na ní pousměji, stejně jako bych se usmála na jakéhokoli jiného retardovaného člověka. U ní jediné mám naprostou jistotu, že vše, co říká, myslí vážně. Přesto si vybrala naprosto nevhodnou chvíli, kdy to říci a z její neschopnosti číst mezi řádky se mi chce plakat. Snad kdyby fungovala jako samostatná jednotka a ne jen přídavné kolečko, tak bych si s ní mohla i rozumět. Přehlédnout její nedostatky by bylo snadné vzhledem ke všem ostatním kvalitám, které její osobnosti poskytuje. Alespoň z toho, jsem za ty roky okoukala. Jako jedna z mála se umí chovat a neslyšela jsem o ní žádné speciální drby, stejně jako jsem si zatím nevšimla, že by prováděla něco, co by naši kolej uvedlo ve špatné světlo. Na to jsou tu jiní. Naneštěstí Richard ničí veškeré šance na to, aby svou reputaci napravila a ukázala se v lepším světle. I když možná to dělá naschvál. Třeba je takhle opravdu spokojená. Nakonec to není můj problém. Jen je to škoda. „To je od tebe velmi milé, Helen. Však sis to také zasloužila. Nebýt tebe, tak by Bylinkářství dopadlo katastrofou.“ Lehce se nakloním, aby mě přes Richarda slyšela. „Jsem si jistá, že nebudu jediná, kdo ti nějakým způsobem projeví vděk za tvou oběť. Že, Richarde?“ plynule nasměruji svůj pohled na něj a zářivě se na něj usměju. Ani si jí nepoděkoval, hulváte. S tím se opět ve svém místě narovnám a to v pravou chvíli. Naira na Richarda pošle svou knihu, kterou on ale odrazí. Samozřejmě. Jak by taky dokonalý Richard mohl být zasažený učebnicí. Naprosto nemyslitelné. Odvrátím od nich oči a přejedu jimi po druhé straně učebny. Mimoděk tak zachytím pohled Patricka. Hmm? Zírá na mě celkem notnou chvilku a já po celou dobu neuhýbám. Jen zvědavě povytáhnu jedno obočí a pobaveně se ušklíbnu, když s rudými tvářemi stočí zrak stranou. Dál se tím ale nezabývám. Kdo ví, co se mu honilo hlavou. Otočím se za hlasem profesora hned, jak zaslechnu své jméno. Nejsem nijak potěšena tím, co slyším, ale jelikož je to přímé nařízení od autority, nedá se sloužit. „Samozřejmě.“ Odpovím mu stroze a postavím se. Při pohled na svého souseda ztěžka polknu. Teprve teď si všimnu, že Crabb vlastně krvácí a musím se chytit lavice, protože se mi z toho lehce zamotá hlava a nedobrovolně zavrávorám. Má nálada je během té pikosekundy pod bodem mrazu. To už je dnes po druhé, co si hraju na záchranáře. Nejdřív Rottová, pak Helena a teď tohle prase. Od toho tu nejsem. Odvrátím pohled, když si rudou tekutinu začne rozmazávat po ruce. Popadnu ho za paži a vytáhnu na nohy. „Jdeme.“ Zavelím s nepatrnou naléhavostí v hlase, protože vypadá příliš v šoku, než aby začal pohotově jednat. S jeho tempem bychom se na toalety nikdy nedostali a já netoužím po ničem jiném, než být od jeho zakrváceného nosu co nejdál. Vymotám se s ním z lavice, přičemž zachytím tichou omluvu Maureen. Pravděpodobně nebyla mířená mně, i když bych si ji zasloužila. To já teď musím utírat soply za její neschopnost. Táhnu Crabba vedle sebe i po tom, co opustíme učebnu. Nemám u sebe kapesníčky a červená, kterou mám neustále před očima, mi vydatně cvičí s žaludkem. Pustím ho, až když dorazíme na toalety. Automaticky vlezu s ním dovnitř a nasměruji ho k umyvadlu. Sama se opřu o chladnou stěnu a několikrát se opravdu zhluboka nadechnu, abych uvolnila knedlík v krku. To je snad zlej sen. |
| |||
Kouzelné formule Učebna 2E - 13.9. Patricka, který se svého úkolu zhostil jako první zaujatě sleduje, jak kniha od něj vystřelila přímo k Becce, která ji v zápětí vyslala zase zpět. ,,Výborně slečno Rielová, skvělý postřeh. Klidně jste mohla použít i Depulso, ale Flipendo ve vašem podání fungovalo také dobře." Pochválí ji a otočí se k dalším účastníkům. Benjimu se podařilo vytvořit kopii knihy až napotřetí. ,,Pane Hunte, nezapomínejte na tři pravidla úspěšného kouzlení: koncentrace, správný pohyb hůlkou a správná výslovnost zaklínadla. Pro vás momentálně hlavně platí pravidlo jedna." Promluví k němu, když vidí, jak v hodině zívá. Kniha Alex se po Caylusově pokusu zvedne ze země a obě půlky se zaletu začnou dávat zase dohromady, dokud zcela neporušená kniha nepřistane zase na místě, odkud spadla. Když chtěl profesor pochválit Deirdre za to, jak hezky jablko zmenšila, Maureenina kniha se kolem něj prohnala jako střela z děla a s hlasitým PLÁC skončila Vincentovi v obličeji. Jakmile kniha s žuchnutím spadla zpátky na stůl, všem se naskytl pohled na Crabbův rudý obličej a kapičku krve, která mu pomalu stékala z nosu. Víc než Crabb se však mračil Draco, které měl rty semknuté do úzké čárky a po Maureen vrhl hluboký, nepřátelský pohled. Crabbe naopak, se tvářil zmateně a trochu přiblble. Snažil se hřbetem ruky setřít krev, která mu kapala z nosu. ,,Slečno Spontinová, doprovoďte pana Crabbea do umýváren, ať si opláchne obličej a vy, slečno Rottová - nejprve se vždy ujistěte, že je váš kolega připraven. Zkuste to ještě jednou, tentokrát se slečnou Snowovou." Pokyne jí a počká, až začne kouzlit. To už se mezitím ale strhla další pohroma v podobě učebnice Nairy, která putovala znovu směrem ke Christině, ale tentokrát k jejímu druhému sousedovi. Richard naštěstí pohotově zasáhne a letící knihu odrazí. A soudě dle Kratiknotova nadšeného výrazu to vypadá, že to na něj velmi zapůsobilo. ,,Výtečně pane Cornigrume! Výtečně. Tomu říkám pohotová reakce." Pochvaluje si ho až to skoro vypadá, že mu přidělí nějaké body za jeho reflex. Nakonec se tak ale nestane a profesor přemístí pohled k ostatním čarujícím. Wolfram si mezitím může všimnout, že se na něj Isaac s Reecem podezřele uculují a s věštěním z ruky najednou přestali. Mariina učebnice, kterou měla za úkol zvětšit se však začala zvětšovat pořád a pořád a pořád.. A zastavila se až v takové velikosti, kdy přes ní neviděla na protější lavici! To Cassandřina učebnice byla mnohem menší, zvětšená jen o číslo. Nicméně pokud Cass učebnici otevřela, mohla si všimnout, že se nezvětšil jen obal, ale také písmo, s kterým byla kniha napsaná. Profesor pochválil i Angelu s Alastorem, kteří měli za úkol zapálit Reginy kapesníčky. Na účet Alastora samozřejmě pochvalami nešetřil ani trošku. ,,Výtečně! Kouzla pravidelně procvičujte, některá z nich budete provádět u zkoušek. Každý ze studentů během zkoušky kouzelných formulí NKÚ si o svá kouzla losuje." Vysvětlí vám, jak to u zkoušek zhruba chodí a naznačí, že si kouzla pravděpodobně nebudete moci vybrat dobrovolně. ,,Dobrá tedy, doufám, že jste se někteří rozcvičili a někteří dostatečně probrali." Podívá se po těch, kterým pomalu padala hlava na stůl a tvářili se všelijak, jen ne dostatečně vzhůru. ,,Jedno z kouzel, které se dnes naučíme se nazývá Diffindo." Ukáže hůlkou na křídu u tabule, která se vzápětí vznese a začne sama od sebe psát na tabuli. Jakmile dopíše, na tabuli je velkými písmeny napsané : D I F F I N D O. ,,Toto kouzlo je vhodné pakliže chcete provést precizní řez nebo useknutí. Vynalezla ho v patnáctém století čarodějka jménem Delfina Crimpová. Slyšeli jste o ní už? Byla to jedna z nejvýznamnějších švadlen té doby a její kousky byly tak půvabné, že i ty nejošklivější ženy v jejích šatech vypadaly krásně. Vzhledem k tomu, jak její popularita a zakázky rostly, snažila se vynalézt nějaké kouzlo, které by stříhání látky usnadnilo a nahradilo by tak tehdejší kouzla, která látku akorát spálila nebo roztrhala. A tak vynalezla řezací kouzlo. Nicméně - protože kouzelníci a čarodějnice byli v 15 století běžně popravováni, Delfina předstírala, že je mudla. Naneštěstí byla ve svém oboru tak výjimečně dobrá, že ji někteří začali podezřívat z toho, že normální člověk takovýchto výkonů nemůže být schopný." Nadechne se na chvíli, aby znovu pokračoval, nicméně ho upoutá Diana, která neustále pokukovala po Cass a Thomasovi. ,,Slečno Blacková - můžete mi zopakovat, co jsem teď říkal?" Podívá se na ni. Pokud mu odpoví správně, nic neřekne a pokračuje ve výkladu, pokud ne - pokárá ji, že by měla začít dávat pozor a pokud ji nachytá ještě jednou, donese mu to do příští hodiny písemně. ,,Takže, kde jsem to.. No ovšem! Mudlovský krejčí Snickerton, který věřil, že skrývá tajemství se jako zaměstnanec vetřel do jejího obchodu. Poté, co jediná podezřelá věc byla absence nůžek, se v obchodě přes noc schoval a Delfinu kouzlit přece jen přistihl. Druhého dne ji přišel s pár muži zavřít. Crimpovou svázali a neúspěšně pátrali po hůlce. Crimpovou pak jeden z mužů odvázal, aby se mohla podrbat na bradavici na bradě a najednou PUF!" Dramaticky rozhodí rukama.,, Jakmile se dotkla bradavice - praskla a odkryla tak schovanou hůlku. Zmizela a v Londýně se už nikdy neukázala." Alec se zdál být příběhem unešen a očima hltal všechna profesorova slova, přičemž měl položenou bradu na své učebnici. V zápětí mu však ruka vystřelila do vzduchu, aby se dotázal, co se stalo s panem Snickertonem a jestli se Delfina pomstila. Kratiknot jen pokýval hlavou. ,,Ano, od toho dne se panu Snickertonovi žalostně nedařilo. Každý kus oblečení který ušil záhadně skončil roztrhaný na kousky. Podle vyprávění zešílel. Věřil totiž, že ho pronásleduje obrovský pár neviditelných nůžek. Říká se, že ho Delfina pronásledovala celý jeho život a mařila jeho kousky právě řezacím kouzlem, které se dnes naučíme." Dokončil vyprávění a podíval se na studenty. ,,Doufám, že si píšete poznámky, může se to objevit v testu. A nyní přejdeme na praxi. Vezměte si všichni své hůlky." Před každého z vás přiletí kus pergamenu, který se před vámi levituje ve vzduchu. ,,Nejdříve si to zkusíme na pergamenu. Čím tvrdší materiál, tím je třeba větší zručnost. Ještě, než začneme kouzlit, ujistěte se, že všichni vyslovujete kouzlo správně. Opakujte po mně - Diffindo!" Pokývá hlavou. ,,Pohyb hůlkou je takovýto - " Všem pomalu předvede následný pohyb, který zopakujete. ,,Výborně. Nezapomeňte se pořádně soustředit, provést správný pohyb hůlkou a správně vyslovit zaklínadlo. Tak do toho." Jakmile se kouzlo někomu podaří, objeví se světle zelené, téměř neviditelné světýlko za jehož doprovodu papír rozpůlíte. Jakmile se vám podaří rozpůlit papír na několik kousků, Kratiknot k vám vyšle kus látky, abyste si prý vyzkoušeli to samé, co madam Crimpová a požádá vás, abyste se pokusili z látky vyříznout nějaký tvar. Zvláštní je, že barva látky je totožná s barvou vaší koleje. |
| |||
Okraj zapovězeného lesa - hlavní síň - kolej - učebna 2E
|
| |||
Kouzelné formule Mau, Patrick, Becca, Cass a dvojčata Pondělí, 13. září Když se profesor usměje, úlevně si oddechu, že moje odpověď byla správná. Alespoň že paměť pořád funguje tak, jak má. Kouknu na Patricka, který mi s tím jeho obvyklým energickým úsměvem ukáže zvednutý palec, a zazubím se na něj nazpátek. Pak si všimnu nějaký potyčky po mé levici. Vypadá to, že Becca vyjela po jednom z dvojčat, nebo možná po obou, nějak se v tom nedalo zorientovat, každopádně se do toho vmísili i Patrick s Cass. Thomas na Beccu vyjel zpátky, ale Diana to kupodivu vzala dost s klidem... opravdu hodně s klidem. Nikdy toto stvoření nepochopím, tím sem si víc jak na sto procent jistá. Ono to logicky totiž snad ani nejde. Patrick se očividně snažil Thomase nějak uklidnit. Přemýšlím, jestli se mám do toho taky nějak vmíchat. Přecejen jde o moji kolej. Nakonec to ale Cass, zdá se, vyřešila poměrně obstojně sama. Šikovná. Cítím, jak se mi mírně pozvedly koutky úst. V téhle chvíli jsem fakt musela vypadat jak pitomec. Rychle se odvrátím a lehce zatřesu hlavou. Tak jo, pojďme se ještě soustředit. Profesor mezitím opět pokročil se svým výkladem a rozdal praktické úkoly. Nějak se mi to podařilo zaregistrovat ve chvíli, kdy se mi před obličejem zjevila něčí ruka a prudkým máchnutím seslala odpuzující zaklínadlo. Byla to Mau a její učebnice se právě řítila rychlostí světla na nic netušícího Crabba, který se zrovna pro něco zohýbal. Beztak zas nějaký kus žrádla. Učebnice ho zasáhla přímo mezi oči. Dokonalý headshot! Když kniha odpadla, na jejím místě zůstal rudý otisk s jasně viditelným písmen Příručka kouzelných zaklínadel pro 5. ročníky. Sotva jsem si toho všimla, nedokázala jsem jinak než vyprsknout smíchy. Rychle jsem si obličej zakryla rukou, ale ono se prostě nešlo nesmát! Ta holka je prostě dokonalá! Opravdu dokonalá! Když sem se trošičku uklidnila, pohlédla jsem na Maureen, vypadala lehce vyděšeně. "Holka, ty seš neskutečný talent!" obdivně, a to opravdu upřímně, ji poplácám po rameni, ale to už se pouhé cukání v koutcích opět změní na další vyprsknutí. Mau byla bezpochyby jedna z nejzajímavějších osob zde na škole. Fakt ráda jsem ji měla na očích, vždy bylo totiž na milion procent jasné, že se něco stane. Nuda bylo v její přítomnosti naprosto neexistující slovo. |
| |||
2EThomas, Cassandra a BeccaPondělí 13. září Pousměju, když vidím Cassandřin tázavý výraz. Rozkošné! Vskutku rozkošné, když se takhle ptá a vypadá to, jako když neví, která bije. „Ano, neboj,“ přisadím si k Thomasovým slovům, „nekoušu... teda většinou,“ řeknu vážně, ale potom se zazubím. „A komu by se nelíbila? Jen se na ní koukni,“ vyzvu ho a opřu se, aby měl lepší výhled a společně s ním Cass pozoruju. Ovšem poté mě vyruší zvětšující se kniha. „Tohle bych s sebou nechtěla šmejkat,“ řeknu ke Cass, „bacha ať tě to nerozmáčkne. To by byla velká škoda.“[/justify] |
| |||
Okraj zapovězeného lesa → Pokoj → Učebna E2 Kouzelné formule 13. září, pondělí Dan, Deidre, Sinestra, ostatní Připadlo mi to jen chvíle, co jsme začali s touhle hodinu a už profesor vyhlašuje konec. No, alespoň jsme úplně neprojeli ten test a připsali jsme si na konto pár bodů. A to už za to stojí. Patnáct minut na přesun na další hodinu s mezizastávkou v pokoji na výměnu učebnic, je tak akorát, obzvláště když jdete od Zapovězeného lesa zpátky do Bradavického hradu. No možná je to trochu volnější, ale nemá cenu pokoušet osud a přijít na hodinu pozdě. Rychlým krokem jsem se rozešla směrem k hradu. Začínala jsem být už trochu unavená – možná po tom týdnu skoro nic nedělání zase rychlý nájezd na učení byl trochu šoková terapie. I když jsem se na vyučování těšila. Navíc s tělocvikem hned na začátku byl člověk rychle vyplivnutý. Na pokoji jsem si vyměnila učebnice a odložila zápisky z předchozí hodiny. Teď je potřebovat nebudu a nemá cenu, abych je sebou všude zbytečně tahala. Dlouhou jsem se na pokoji nezdržovala, zamířila jsem pak rovnou do učebny E2 a posadila jsem se podle zadaného zasedacího pořádku vedle Dana. "Ahoj, připraven trochu si zakouzlit?" usmála jsem se na něj. Zamávám Deidre, která se dostane blíž a kecne si na židli vedle mě. "No není vůbec za co. Pokud to půjde, tak ti místo budu držet kdykoliv. Tak co – poslední hodina a pro dnešek konec, co?" Pousměju se napůl úst na Sinestru a pokrčím rameny. "Jo, jde to. Trochu unavená. Co ty?" odvětím. Ale to už profesor Kratiknot započne hodinu a já se začnu soustředit na jeho povídání. A že toho opravdu řekne hodně. Moje ruka létá po pergamenu sem a tam, zapisujíc věci, které uvážím za důležitá. Cožeto mám udělat? Jo, zvětšovací kouzlo. Dobrá, jdu na to. To by nemuselo být těžké. Odstrčila jsem od sebe poznámky, abych si na lavici udělala místo, položila před sebe učebnici a mávla hůlkou. "Engorgio!" vyslovím pečlivě. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory --> Nebelvírská kolej --> E2 – Kouzelné formule13. září, pondělí odpoledne Nebelvírský stolek, poté osazenstvo učebny E2, především Alastor Zatímco jsem zručně pracovala s vajíčky a nějak neřešila sliz jako někteří moji spolužáci, tu a tam jsem hodila okem po tom, jak dopadl test. Nakonec jsem se k němu opět vrátila a zkontrolovala si vyplnění otázek. Bohužel u jedné z nich jsem váhala. Jestli zvolím špatně... Ano, nikdo z mých spolužáků mi nejspíš kvůli tomu hlavu neutrhne, ale já sama budu nespokojená. |
doba vygenerování stránky: 0.8835301399231 sekund