Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:08Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Sinestra Ewing - 11. července 2017 20:10
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Pondělí, 13. září

Okraj Zapovězeného lesa > učebna 2E


Zmijozelští, Wolf, Dee a ti zmínění





Jak jsem jednou položila Karla na stůl, víc jsem se jím už nezabývala. Místo toho jsem pohledem přejížděla stoly ostatních kolejí a sledovala, jak se jim daří. U Nebelvírských mi neušly Ryanovy vysílané pohledy ke mně. Pobaveně jsem se na něj uculila zpátky, když spokojeně houpal tykadlatku v náručí. Nezjišťovala jsem, jestli se k ní tak lísal jen kvůli mně nebo proto, že ho tihle živočichové fascinují. Raději jsem přemístila pozornost zpátky k našemu stolu, kde se řešila Barbařina účast v Prasinkách. Vždycky se od nás držela tak dál. V hlavní síni si sedala jinam, nebo tam muselo být minimálně jedno místo volné. Nepamatovala jsem si, kdy by s někým z nás naposledy trávila volný čas. Nikdo ji k ničemu nenutí, dokonce nikdo po ní doposud nic nechtěl, přesto jsem měla pocit, že v jejím hlasu cítím jakousi dotčenost?
Neřešila jsem to a přesunula se ke stolu, kam profesor rozdal potřeby pro následující úkol. Sliz. Co mají všichni s tím slizem? Tykadlatka je sice svým způsobem roztomilá a sahat na ni mi nevadilo, ale aby náplní hodiny byla primárně tvorba a manipulace se slizem, tak z toho dvakrát nadšená nejsem.
Vytáhnu svou bílou hůlku a namířím ji na misku, ve které se následně objeví voda a pak přeměněný sliz. Primitivní. Tohle snad nemůže zkazit nikdo. Samozřejmě až na pochybné existence jako Seamuse a jemu podobné. Pro ty bývá obtížné i odsunout židli od stolu.
Negra vedle sebe, který se snažil postupovat podle mě naprosto ignoruji, stejně tak kohokoliv jiného. K čemu však se zájmem pozvednu od práce hlavu je Aviv, kterému Dee právě dostávala sliz z vlasů. Možná kdyby ho raději ostříhala, bude líp. Hlavu jsem zase sklonila k práci hned po tom, co se Regina začala dožadovat ochranných rukavic. Možná proto, aby neviděla mé protočené panenky. U Reginy se mi často střídaly pocity, kdy mi přišla naprosto a zcela fajn, a jindy jsem zase přemýšlela nad tím, že to spíš její otec měl už kdysi použít nějakou ochrannou pomůcku. Neříkám, že mně šťourání v oslizlém leknínu přinášelo kdovíjaké potěšení a odporné mi to přišlo zrovna tak, ale zas taková fajnovka nejsem.

Když na chvíli znovu vzhlédnu od práce, zachytím pohled Ryana, který však pak skoro okamžitě přesídlil se zrakem jinam. Zmateně se na něj podívám. Stádium, kdy by se na mě měl bát podívat už máme překonané ne? Tak proč toto? Všimnu si až vedle Richardova zamračeného pohledu, který k nebelvírským vysílal. On má svou Helen a tím pádem to ostatním může kazit. Zašklebím se na něj tak, aby to neviděl.
To už se ale téma hovoru u stolu vrátí zase zpátky k Barbaře. Jen jsem nad tím sama pro sebe zakroutila hlavou a opatrně přenesla vajíčko do misky. Přišlo mi zbytečné ji přemlouvat ať se přidá. Už jen ten fakt, že by šla až tehdy, kdy by jí někdo čtvrt hodiny ujišťoval o tom, jak skvělá by její přítomnost na akci byla, mě donutilo se znovu ušklíbnout.
,,Možná by se měla rozhodnout sama, ne?" Opřu se o stůl a se zvednutým obočím se na Christinu s Helen a Wolframa podívám. Ani bych se nedivila, kdyby po tomhle Barbara nechtěla jít už vůbec.
Následně loupnu pohledem k Alistairovi, kterého Richard krátce zmíní ve spojitosti s Wolframem a neubráním se škodolibému zachichotání. Má teze s Wolframovou magnetickou přitažlivostí všech prazvláštních tvorů na této škole, se s každou další hodinou stávala víc a víc pravdivou. Alespoň jsem získávala další materiál k jeho škádlení.
Mezitím, co házím poslední vejce do provizorního slizu, Christina jde pomoct Helen. Na Richardův pokyn. Pěkně si ji vycvičil. Pomyslím si v duchu, ale ve výsledku to tentokrát nebyl jen tak nějaký jeho rozmar a Helen se pomoc skutečně hodila. Ačkoliv se vsadím, že v tom stejně sledoval záměr, jak Christinu buzerovat.
Jakmile přemístím poslední vajíčko do misky, zhnuseně pustím pinzetu na stůl a znovu si prohlédnu ruce, jestli na nich neulpěl nějaký nežádoucí bordel. Cosi ve španělštině zabrblám a jen co je hodina u konce, sbalím si své věci a rozejdu se na kolej. Ještě, než však zatočím ke schodišti do podzemí, zabrousím k dívčím toaletám, abych si umyla ruce. Jeden nikdy neví.

Již s novou učebnicí se po schodišti vydrápu až do třetího patra a zabočím do cílené učebny. Místa se rychle plnila a já rozhodně nechtěla skončit vedle někoho, kdo by mi celou hodinu mohl být slightly nepříjemný.
Posadím se tedy vedle Dee do horní řady a s žuchnutím hodím knihu na stůl. Už s její první poznámkou se na ní zakřením. ,,To máš pravdu. Alespoň bys chápala Dracovy pocity. Podívej, jak se ten chudák tváří. Je z Shadea skutečně nadšený." Podívám se na Malfoye, na kterého zbylo místo vedle Aleca. Nepochybně by si teď raději posadil ten svůj ctěný zadek i na podlahu.
,,Myslíš, že budeme moct do Prasinek ve svém oblečení, když není víkend?" Zeptám se Dee a až teď si všimnu, že sedí vedle Marie. I s křížkem.. Eh.. Pořád ho nosí?
,,Marie.. Promiň, nevšimla jsem si tě. Jak se máš?" Omluvně se na ni usměji, ale to už znovu mluví Deirdre.
,,Cože?" Zareaguji nejdřív nechápavě, protože jsem si předtím nevšimla, kam si Týna sedla. Proto jsem nechápala, proč je najednou chudák a co má společného s Crabbem. Až po pár sekundách si všimnu obtloustlé Crabbovy postavy a Christiny, sedící vedle něj. Pobaveně se zazubím. ,,Christina bude mít alespoň zážitek." Při zmínce o udušení, jsem si vzpomněla na Týny poznámku od jezera, kdy nás měla obě udusit Helen polštářem ve spánku. Takhle to bude mít alespoň rychleji za sebou.
,,Wolfe," uculím se na něj, když se objeví taky. ,,Chyběla jsem ti?" Určitě ano, i kdyby řekl ne.

Jen co profesor začne hodinu, pohodlně se opřu a nezaujatě nahlásím své jméno kusu pergamenu. Pak už si jen zapisuji vše, co na hodině zaznělo, přestože to bylo pouze opakování. Možná to už mám z loňska někde napsané, ale já se znám. Raději si to napíšu znovu.
Deset posraných bodů za dvě otázky?! Vždyť jen opakujeme! Rozčiluji se v duchu, když Havraspárským vystřelují ruce do vzduchu jako rakety.
Když konečně přijde na řadu praktická část hodiny, zvědavě si točím s hůlkou mezi prsty. Dnes tu budou lítat učebnice, to vypadá rozhodně zajímavě. Ta první přistála do ksichtu Crabbovy a splácla mu rypák víc, než jak ho má a ta druhá se řítila přímo na Richarda. Začínám brát v úvahu možnost, že se dnes Mrzimorští rozhodli ke Zmijozelské likvidaci.
,,Nemáte popcorn?" Otočím se nejdřív na Dee a pak na Wolfa.
 
Naira Sinclair - 11. července 2017 18:51
nairah1787.jpg

Okraj Zapovězeného lesa -> Učebna 2E

Pondělí, 13. září


Mrzimorský gang, Helen, Alex, Richard + ostatní okolo

Jakmile to u našeho stolu trochu utichne, přestanu si všímat ostatních stolů a pečlivě si dělám poznámky. Zvednu jen hlavu, když Ryanova slova dolehnou až k nám a protočím oči. Není divu, že je takovej primitiv, když se kamarádí s Danielem, kterému při narození do vínku sudičky rozhodně nedaly takové věci jako inteligenci.

Dál se až zarputile odmítám rozhlížet, abych zase neviděla nějakého experta, co se snaží tykadlatku omráčit, a všímám si jenom svých spolužáků, kteří se ochotně vrhli do vajíček a slizu. Nechala jsem je přitom, ale stejně jsem si zase musela vzpomenout na tátu, který takovéhle nechutnosti miloval. Mně to nevadilo, ale že bych se do toho hrnula tak mocně, abych ostatní odstrkovala z cesty, to zase ne. Jezevci se pak pustí i do toho testu a já se ani nedostanu ke slovu, ne že by to snad bylo potřeba. Celý test i beze mě dokázali vyplnit bez chybičky. Ale stejně jsem to napůl oka kontrolovala.

Když profesor rozpustí hodinu, opatrně zašroubuju kalamář, aby se mi mistrovsky nevylil do brašny (to už se mi několikrát stalo a podezírala jsem Maureen z toho, že se o mě nějak ta její smůla otřela). Pak tam i nacpu pergamen, jako zázrakem ho ani nezmačkám. I knihu přesvědčím, aby se zavřela bez toho, aniž by mě připravila o pár prstů. Když brašnu zaklapnu, zvednu pohled a všimnu si, že Helen kvůli zraněným rukou trochu zápasí se svojí vlastní brašnou. Ostatní Zmijozelští jí samozřejmě nevěnují pozornost a pokračují na další hodinu.

"Typický," zamručím si pod vousy. "Uvidíme se na příští hodině," zamávám ostatním ze své koleje, než se vydám pomoci Helen, které se už z tašky stačil vykutálet kalamář a několik pergamenů. Chudák. Daniel má štěstí, že už se vytratil, jinak by si vysloužil další zlý pohled.

Sehnu se a začnu pergameny s kalamářem sbírat. Když je mám v ruce, narovnám se a opatrně je dám zpátky do Heleniny brašny. Dávám si pozor, abych náhodou nesáhla na její spálené dlaně. "Tady máš," řeknu a pomůžu ji popruh brašny pohodlně umístit na rameno. "Ruce pořád bolí, viď? Dala ti na to Etty nějakou mast?" zeptám se jí.

Obě se vydáme k hradu. "Jak ti to šlo na hodině? Jo, a viděla si Alastora, jak vytahoval hůlku?" rozvášním se opět nevědomky. "Neumí zacházet se zvířaty, tak je chce hned omračovat. Fakt nemožný. Co kdyby se té tykadlatce něco stalo?" pokračuju a ve stejném duchu pokračuje konverzace celou cestu na hrad. Když jsme v učebně, pořád mluvím a ani si neuvědomím, že jsem si sedla do řady, kterou celou tvořila háďata.

Otevřu pusu, ale je moc pozdě. Jestli se teď zvednu a odejdu, všichni na mě budou zírat, jako kdyby mi hráblo. Pohledem najdu Alex a vyděšeně na ní vykulím oči. Pomoc, naznačím neslyšně rty, ale pak už profesor zahájí hodinu. Jsem pořád tak vyjukaná z toho, že sedím mezi zelenými, že ho skoro neposlouchám a z toho limba mě vytrhnou až odpovědi Noelle a Sam. Tímhle tempem nás Havraspár pěkně rychle dožene!

Začnu se tedy konečně soustředit, když Kratiknot rozdává úkoly. Usměju se na Emily a ukážu jí zvednutý palec, abych ukázala, že jsem připravena. Počkám, dokud k sobě knihu nepřivolá a pak mávnu hůlkou. "Accio!" kniha sebou neochotně trhne a až příliš rychle se rozletí zpátky. A trošku šikmo. Rychle se natáhnu, abych zabránila jejímu střetu s Heleniným obličejem, ale jak do knihy bouchnu, ještě víc ji vychýlím z trajektorie, takže míří přímo na Richardův obličej. Nezáleží, jestli ho skutečně zasáhne nebo ne, vyděšeně si připlácnu ruce na pusu. "Promiň!" začnu se mu omlouvat. Proč jsem si sem jen sedala?
 
lady Christina De Spontin - 11. července 2017 13:43
234723.jpg

Okraj Zapovězeného lesa > 2E

Zmijozelští, Maureen + označení

13. září, Pondělí



Na Wolframovu poznámku o životě po Bradavicích reaguji povytaženým obočím. „Tam teprve začíná.“ Odvětím s nepatrným úsměvem. Netuším, zda jeho slova měla nějaký hlubší význam a nehodlám ho hledat. Věřím, že kdyby měl na mysli něco konkrétního, dal by to najevo. Faktem zůstává, že během těch let tady jsem si cestu našla jen k několika lidem a ani u těch si nejsem jistá, zda je budu chtít po škole vídat. Rozhodně o tom občas přemýšlím u Dee, která ani po těch letech stále nerespektuje můj osobní prostor nebo mou nelibost k přezdívkám. Nebo vlastně cokoli, u čeho je i ta nejmenší šance, že mě tím rozhodí. Tentokrát ale její provokace přejdu jen znechuceným šklebem. Vzdorovitě si u toho otřu tvář, na které stále cítím její rty. Všechny ty bakterie, co na mě z té rosolovité věci přenesla…
Spokojeně pak sleduji, jak se k mému rozhovoru s Barbarou připojují i ostatní a společnými silami se nám daří ji přesvědčit. Už jsem ani nedoufala. Wolfův způsob sice dost připomínal citové vydírání, ale účel světí prostředky. Nakonec předpokládám, že se s Bárou bude nejvíc bavit Helen. Když nad tím tak přemýšlím, tak nechápu, že se ty dvě nebaví víc. Mohly by si celkem rozumět. Příliš se nepozastavuji nad tím, jak nepřirozeně komunikativní Helen je. Beztak za to může Richard nebo její zraněné ruce. V dalším případě obojí. Pokud je ale schopná dělat takové divadélko, tak jí musí určitě být o něco líp. Což je jedině dobře.
Svou práci jsem úspěšně dokončila. K mému překvapení jsem z našeho stolu byla jedna z prvních. Automaticky jsem sáhla po kapesníčku, abych si otřela dlaně od slizu, který mi na nich utkvěl, ale to už se ozval Richard. Ty jdi taky do prdele už. Zabručím si v duchu, ačkoli můj pohled mluví mnohem hlasitěji než jakákoli slova. Nicméně i tak očima zabrousím k Helen. Pokud ji budu pomáhat, tak to bude proto, že si o to řekla sama. Ne proto, že mi to nakázal Richard. Pořád nás všechny zachránila před katastrofou, takže by bylo jen fér ji to nějak oplatit. Ta vyjádří svůj zájem o mou asistenci, takže se mlčky zvednu a ujmu se její práce. Nevadí mi, že se mi dívá přes rameno. Nějak se to naučit musí, a když je teď indisponována, tak jí nezbývá nic jiného, než sledovat ostatní. Ne, že bych nějak excelovala v péči o kouzelné tvory, ale jemná motorika mi vždycky šla. Kdyby nebylo toho hnusu kolem, tak by mě to snad i bavilo. Snažím se u toho nesmát tomu, jak s ní Wolf laškuje. Chudák holka.
„Není zač.“ opětuji Helen jemný úsměv po tom, co její práci úspěšně dokončím. Navíc za to dostaneme body navíc, což nám v bodech dává před ostatními celkem náskok.
Kwang nakonec hodinu ukončí a já pomalým krokem zamířím do pokoje, kde si prohodím učebnice. Kouzelné formule patřily k předmětům, které mě vždycky bavily. Měla jsem u nich pocit, že skutečně něco dělám, i když to bylo jen mávání hůlkou. Posadila jsem se do první řady vedle Richarda, protože nikde jinde nebylo místo a k mé nelibosti si vedle mě sedl Crabb. Potlačím znechucené povzdechnutí a rozhodnu se, že si ho nebudu všímat. Což je docela nadlidský úkon, vzhledem k tomu, že je tak prostorově výrazný, smrdí a ještě kolem sebe dělá neskutečný bordel. Na stůl si připravím veškeré pomůcky, které bych mohla potřebovat a když se ke mně dostane prezenční listina, nahlásím své jméno. Nahlas a jasně. Z praktických důvodů se matky kdysi rozhodla, že mé celé jméno používat nebudeme. „Christina De Spontin.“ Nepotěší mě, když se dozvím, že hodina bude delší než obvykle. Mám sice tenhle předmět ráda, ale dnešek už byl tak dost dlouhý a plný zážitků, které nechci opakovat. Začínám být opravdu unavená. Z toho důvodu nechávám odpovědi na ostatních a sama si jen zapisuji poznámky.
Hlavu zvednu až v momentu, kdy uslyším své jméno. Automaticky pohledem najdu Maureen. Její schopnost, i z nejjednoduššího kouzla udělat pohromu, mě vždy fascinovala. Sotva stihnu zavřít sešit, už slyším její pronikavý hlas. Poplašeně chňapnu po hůlce, ale to už učebnice proletí kolem a přistane Crabbovi přímo v obličeji. Nepočkala na žádné znamení. Prostě začala kouzlit, aniž bych já měla vůbec hůlku v ruce! Ta holka se mě snad snaží zabít! Šokovaným pohledem sjedu svou partnerku, která vypadá víc zoufale, než bych předpokládala, a teprve potom se otočím na toho vepře, co to schytal za mě.
„Jsi v pořádku?“ optám se starostlivě, aby se neřeklo, a nakonec stejně musím odvrátit pohled na druhou stranu, aby on nebo profesor nepostřehl, jak mi cukají koutky. Název knihy na jeho čele byl velmi dobře čitelný a úplně červený. Zakryji si rukou obličej a kousnu se do rtu. Ta holka má fakt dar. Nejsem schopná svůj smích potlačit tak, jak bych chtěla, přesto se snažím. Koledoval si o to. Po tom, jak nás před několika hodinami všechny chtěl otrávit svými plyny.
 
Maureen Rott - 11. července 2017 07:39
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Okraj Zapovězeného lesa => Kolej => E2


Všichni


13. září
pondělí



Hodina nakonec končí a Mrzimor je v součtu na druhém místě, co se získaných bodů týče. Jsem za to samozřejmě ráda, každopádně nejsem schopná vyvinout takové nadšení, jako jindy. Rychle si posbírám svoje věci, Obludárium pro jistotu pohladím, kdyby mi třeba zase spadlo a spěšně se vydám na kolej. Pro změnu uvítám trochu klidu a tak si pomůcky v dívčí ložnici jenom ledabyle hodím do truhly, vezmu ty potřebné a zase se rychle odporoučím, než se došourá i zbytek.
Do třídy dorazím mezi prvními a bezmyšlenkovitě se posadím na místo, ke kterému dojdu. Položím si na stůl sešit, tužku, učebnici a hůlku a pak si podepřu bradu oběma rukama a bez nějakého určitého cíle brouzdám pohledem po místnosti. Do třídy se začnou postupem času valit další a další spolužáci, což mě ale nijak neruší. Na Mrzimorské se jenom jemně usměji, spolusedící Sam pak uvítám zrovna tak. Chvilku přemýšlím, jestli se s ní náhodou nemám dát do řeči, přeci jenom jsme se dlouho neviděly a vždycky je toho tolik, o čem si povídat! Ovšem ač je to ohromující, nebyla jsem zrovna v té správné štěbetavé náladě a tak nakonec od té myšlenky upustím, i vzhledem k tomu, že ona se očividně k žádné velké diskuzi taky neměla. Rozsazování svých spolužáků neřeším, zaregistrovala jsem jenom, že za mnou sedí Emily s Benjim a naproti mě Crabb, který... se už zase něčím tláská? Ten kluk má opravdu neskutečnou chuť k jídlu, kde se na něj hrabu já.
Po dlouhých minutách nakonec profesor Kratiknot začne. A já se opravdu snažím dávat pozor, ale myšlenky mi neustále cestují všemi směry a ne a ne se usadit. Proto vrcholem mé snahy je bez nějaké větší mozkové aktivity nadiktovat svoje jméno létající docházce a pak už se dočista ztratím ve svém transu, kdy celou dobu zírám někam za profesora, směrem ven z okna. Zatímco téměř fascinovaně sleduji zamračenou šedou oblohu, úplně mi unikají obě dvě otázky. Z transu se proberu a lehce sebou trhnu až ve chvíli, kdy vedle mě Sam začne chrlit svou odpověď. Zmateně se rozhlédnu po místnosti, naštěstí se ale nezdálo, že by po mě byla vyžadována nějaká aktivita.
Nakonec jenom opakujeme, tohle už přeci vím. Pomyslím si trochu s úlevou, že moje nynější nesoustředěnost mi nebude nijak zvlášť k úhoně. Ponořila bych se do svých myšlenek znovu, kdyby ale najednou nezačal Kratiknot rozdávat úkoly. Chvíli hůlkou ukazoval mým směrem, ale nakonec si za svou oběť vybral Emily, díky čemuž se mi dost ulevilo. Nejsem si jistá, že bych po dnešních tvorech zvládla byť to nejjednodušší kouzlo.
Sleduji tu smršť jednotlivých zadání, jak se Kratiknot oháněl svou hůlkou a ukazoval na jednotlivé spolužáky. Měla jsem pocit, že už jsem v bezpečí, že mě přeci nevyvolá, když vybral Emily i Benjiho hned nade mnou. Už jsem málem oslavovala, když se ale na mě skutečně otočil s jedním malým úkolem i pro mou osobu. Trochu poblednu a jenom přikývnu se zoufalstvím v očích, kterého si ale patrně nevšiml, nebo ho vidět nechtěl. Copak on neví, jak to se mnou dopadá, když mám přede všemi kouzlit? Ještě nikdy se mi snad nepovedlo na téhle hodině provést kouzlo na sto procent!
Bezmyšlenkovitě popadnu hůlku, která ležela přede mnou s jedinou myšlenkou - ať to mám co nejrychleji za sebou! Musím přitom po hůlce dvakrát zběsile chňapnout, protože mi málem vypadla a neznám větší trapas, než když se místností pomalu roznáší cinkání toho kouzelného nástroje o podlahu. Upustit knihu se dá odpustit, jak se tak zdálo. Jakmile jsem ale upustila hůlku, většina učitelů se na mě dívala, jako kdyby právě na zemi leželo moje vlastní dítě. Jediný Snape má raději svoje kotlíky a opravdu nerad je vidí na zemi... nebo v mých rukou.
Jenom letmo vzhlédnu a když si všimnu, že se na mě Týna dívá, stačí mi to k tomu, abych začala. Ani mě nenapadlo, že by třeba hůlku ještě nemusela mít připravenou, nebo že by snad potřebovala chvilku na koncentraci.
"Flipendo!" Řeknu možná až moc rychle a mávnu s takovou vervou, div mi nevyletí hůlka z ruky. Jestli máte pocit, že tohle by mohl být výjimečný den v životě Maureen Rottové a všechno by mohlo vyjít jak má... tak se mýlíte. Přehršle snahy mě vyvede z rovnováhy a ruka v mém až moc velkém gestu zahne víc doprava, než bych chtěla. Výsledkem je nejenom kniha, která letěla rychlostí rakety, ale ještě k tomu místo na Christinu, mířila směrem na Crabba.
S hrůzou v očích sleduju, jak se ten pašík zrovna shrbil pod lavici, pravděpodobně pro nějaký kus svojí svačiny a jak to má kniha napálí hřbetem jemu přímo doprostřed čela. Vykulím oči a zatajím dech, protože nemám nejmenší tušení, jak bude reagovat. Mrsknu jedním zoufalém pohledem i ke Christině a zatvářím se přitom jako "tys mě opravdu nezastavila?!". Zírám na brunátnou tvář Crabba a nebyla jsem si přitom ani trochu jistá, jestli mu třeba nezaskočilo a on se nedusil, nebo jestli je brunátný vzteky, nebo jestli tak snad vypadá vždycky? Každopádně na čele se mu začíná dělat krásný obtisk hřbetu mé učebnice, vlastně si můžu skoro až odsud přečíst její název i s autorem.
"Pardon."Provinile pohlédnu na profesora a nakonec sklopím oči na lavici, očekávajíc nějaký trest. Jenom doufám, že kolej kvůli mně nepřijde o body, neudělala jsem to přeci schválně! A zrovna tak jsem věřila v to, že si to Draco nevezme osobně. Už předtím se nezdál, že by mě měl zrovna v lásce a opravdu nerada bych se dostala kvůli své nešikovnosti do nějaké svízelné situace. Vlastně mě ani nepřekvapilo, že jsem to kouzlo nezvládla, i když jsem ho už dávno měla umět, hůlka mých v rukou byla skoro předzvěst nějaké pohromy.
 
Deirdre Airimoy - 10. července 2017 23:12
dd4714.jpg

Okraj Zapovězeného lesa ---> Kolej ---> Učebna 2E


Alastor, Zmijozelský stůl, Sin, Kwang, Marie

Pondělí 13. září



Rozhodně mi neušla Richardova poznámka. Zatrne mi, když ke mně přistoupí a ledabyle ji nadhodí jako by se nechumelilo. Okamžitě se mi sevře žaludek hnusem a odporem z toho, co se tam vlastně stalo a jak jsem reagovala potom. V očích se mi mihne strach, ale jen na okamžik. Zhluboka se nadechnu a pokusím se nasadit tu nejpřesvědčivější masku jakou dokážu. Když se dokážu na povel rozbrečet, dokážu jistě i tohle. Nikomu bych nepomohla, kdybych tu začala ječet jako hysterka, dala mu facku nebo nedejbože s brekem utekla. Jsem dcera Rainera Airimoye. Nikdo mi nebude poroučet a motat se mi do mých vlastních plánů. Airimoyovi se před nikým nesklání, dokonce ani před britskou šlechtou. Richard je možná králem koleje a já ho pro to respektuju, a jeho rodina představuje jednu z nejmocnějších v zemi, já ale nejsem Britka. Ne svým srdcem. Jsem dcera svého otce. A budu se tak chovat. Airimoyové neutíkají. Sice se ptá jen na rameno, ale mám neblahé tušení, že tím myslí naši předchozí rozmluvu u koupelen.
"Rameno? Má se skvěle, děkuji za optání. Pokud narážíš na naši "rozmluvu", žádná další nebude potřeba, Richarde. Tohle zvládnu sama, děkuji pěkně." Nasadím úsměv, který obyčejně používám ve společnosti přátel svého otce. Dokonalá dcera. Ne ta dívka, kterou jsem běžně v Bradavicích. Nakloním se k němu blíž, aby nás nikdo neslyšel. "Zapomněl jsi snad na nabídku, kterou jsi mi dal? O to, co plánuji s Krimmerem, se nestarej. Je to záležitost rodiny. Můj otec... řekněme, že s ním máme jisté plány. Nemusíš se bát, otci o svém novém příteli napíšu sama. Bude nadšen," odvrátím od něj pohled s lehkým úsměvem na rtech. V tomhle nelžu. Můj plán je dokonalý a jistě vyjde. Časem. Musím otci napsat, a to co nejdřív.

Wolframova reakce mne nijak nepřekvapí. Dokonce se ještě snaží být vtipný. Od srdce se zasměju. Moc dobře jsem pochopila, na co naráží. "Víš, možná by ses jimi měl nechat inspirovat. Byla by z tebe rozkošná holka. Mně se to třeba líbí..." Nebylo žádným tajemstvím, že mě přitahovali dlouhovlasí muži. Jen se o své vlasy museli starat, třeba jako Aviv nebo Tristan.
Z Cayluse si nic nedělám. Evidentně nechápe, jak moc to mohlo Jordyn ublížit, ale prosím. Typický chlap. "To si piš. Velice vážná." Mrknu na něj zpět. Dále se už věnuji profesorovi, který nám po právu přidá body. Alespoň k něčemu jsem užitečná. Otec by byl hrdý. Kouzelné tvory sice nemá moc rád, ale ocení, když se snažím. Jsem ráda, že holky pomohly Helen, na kterou jsem ve víru všech těch věcí úplně zapomněla a nedošlo mi, že je z ní mrzák. Hodina k mému smutku skončila. Ještě, než jsem se vydala na další, jsem zamířila za Kwangem. Cestou jsem se stavila u Havraspárských a zašeptala Alovi, aby na mě chvilku počkal. Došla jsem až ke Kwangovi a mile se na něj usmála.
"Pane profesore? Máte chviličku? Chtěla bych se vás zeptat, zda bych se nemohla o tykadlatky chodit starat nějak pravidelně?" Nasadím prosebný pohled, ve kterém je projednou vidět skutečný zájem. "Dnešní hodina se vám vážně povedla a mrzelo by mě, kdybych je už nikdy neviděla. Mám šanci je vidět doma pouze o prázdninách." Posmutním. Otec mi sice dovoloval dobrodružné výlety za zvířaty pod matčiným dohledem, když jsme byli u prarodičů v Norsku, byly ale časově omezené. Fungovaly spíš jako odměna pro chvíle, kdy se mi něco povedlo.
"A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli bych se nemohla někdy stavit po vyučování. Potřebovala bych poradit ohledně vzdělání... Vím, že Péče není úplně součástí NKÚ, v budoucnu bych se ale ráda tvory zabývala, a tak mě napadlo, že byste mohl o něčem vědět..." Chvíle napětí. Obličej se mi vyjasní, když profesor s obojím souhlasí. Kwang je prostě nejlepší! Tvářil se děsně souhlasně, byl rád, že jevím zájem a dokonce mi nabídl, že mi půjčí nějaké materiály. Proč se takhle nechoval třeba Santeri? Dokonce mi ani nevadí, že Kwang vypadá jako starší bratr Ogaty. Who cares.

Nadšeně jsem se s ním rozloučila a vydala se za Alastorem, který na mě poslušně čekal. Měli jsme se ještě stavit na koleji, a tak jsem se na něj usmála a rukou vklouzla do jeho dlaně.
"Díky, že jsi počkal. Ještě jednou se omlouvám za to na hodině. Nebyla to tvoje chyba." Po konverzaci s Kwangem ještě zářím jako sluníčko. Díky Richardovi se navíc cítím trochu sebevědoměji. "Chtěla jsem s tebou vlastně o něčem mluvit, zlato. Vím, že jsme se domlouvali na večeři... Odmlčím se a omluvně se na něj usměju. "Ale Richard přišel s tím, že jdeme na společnou večeři. Wolfram platí... Snape nám povolil Prasinky a byla by škoda, toho nevyužít... Vážně mě to mrzí! Nevadí ti to?" Ruku v ruce dojdeme do školy. Máme ještě čas, a tak se rozhodnu na chvíli zastavit v jedné z chodeb nedaleko Velké síně. Vezmu ho za obě ruce a vzhlédnu k němu. "Chci ti to ale vynahradit, ano? Nebudeme tam celý večer... takže pokud jsi pro... co takhle strávit zbytek večera spolu? Pořád platí to, že chci oslavit to tvoje povýšení." Postavím se na špičky a vtisknu mu lehký polibek. "Sám jsi říkal, že ještě musíš za Lupinem, že? Můžeme se sejít pak... Co říkáš na Astronomickou věž? Je to naše místo." Odhrnu mu z tváře pramen vlasů a usměju se. Můj výraz mu může připomenout chvíle, které jsme tam strávili minule. "Mám pro tebe překvapení." Mrknu na něj a upravím mu kravatu. Nakloním se k jeho uchu, abych mohla zašeptat další slova. "A když už půjdeš za tím Lupinem... Pokud by na to zapomněl, připomeň mu, aby ti prozradil heslo do prefektských koupelen... Pořád mi dlužíš tu masáž."
Odtáhnu se a počkám na jeho reakci, ať už je jakákoliv. Jakmile to dořešíme, rozloučím se s ním polibkem a rychle se vydám na kolej, kde si upravím rtěnku, sbalím učebnici a na hodinu to vezmu přes Velkou síň, kde si pro sebe ukradnu pár dobrot, které cestou do třetího patra sežeru a pár si jich nechám na později.

Učebna je už z velké části obsazená, a tak se vydám k první známé tváři, kterou uvidím - Mařenu. "Dík, že mi držíš místo, Mar!" Zářivě se na ni usměju. Sice mě moc netankuje přítomnost Danjiho a Ryana vedle ní, ale whatever. Zachrání mě Sin s Wolfem, kteří si sednou hned vedle.
"Díky bohu, už jsem myslela, že si sem sedne třeba takový Maposa..." zamumlám směrem k Sin. Znuděně si před sebe postrčím učebnici. Nevěřícně zírám na Zahradníka, který se posadil vedle Wolframa. Kde má Alistaira? To je snad zlý sen... Sheehan ho fakt balí...
Nakloním se k Sin ještě blíž a hlavou pokynu směrem k místu, kde sedí Týna s Crabbem. "Chudák Týna... Snad Crabb nepředvede to, co na nitro... Byla by škoda, kdyby se nám Týna udusila." Upřímně Týnu právě teď lituji, na druhou stranu mi to ale přijde děsně vtipné. Dokonalá a upravená Christina, která dbá na vzhled a chová se precizně... sedí vedle takového prasete. Moc to nevyhrál ani Draco, vedle kterého sedí Alec. Vyhledám pohledem Ala a usměju se na něj. Vím, že tohle je jeho oblíbená hodina. Trochu mne rozladí, že si Princ sedl mezi Alex a Acai. Proč Plantážnice? Proč?
Ani si nevšimnu, když profesor začne mluvit. Ještě jsem dojídala banán, jehož slupku jsem bravurně skryla v kapesníku. Z transu mne probrala až prezenčka, která k nám přiletěla.
"Deirdre Airimoy." Znuděně jsem nahlásila své jméno hned po Sin a hladově zírala na jablka, kterými jsem si před tím nacpala v Síni kapsy.
Než jsem stihla odpovědět na Kratiknotovu otázku, stačily už odpovědět dvě havraspárčanky. Jako první farmářka, která toho o kouzlech stoprocentně tolik vědět nemohla. Buď se z ní přes noc stal génius nebo fakt nevím. Barča nás poučila o druidech. Obyčejně bych se zapojila, historie byla mou silnou parketou, ale proč se snažit... byla jsem přeci hvězdou minulé hodiny, ne?
Další odpověď pak ukradne Sam. Jak jinak. Nic jiného bych od ní ani nečekala. Profesor pak začne rozdávat úkoly na kouzla, která si máme procvičit. Jsem ráda, že mi dal něco tak lehkého jako je zmenšovací kouzlo, které mi po tolika letech nedělalo problémy. Položila jsem před sebe jablko kradené z Velké síně a namířila na něj hůlkou. "Diminuendo!"
Spokojeně jsem pozorovala, jak se jablko pomalu scvrkává. Tohle byla hračka! Možná nejsem tak dobrá jako Alastor, ale zahanbit se nenechám.
 
Caylus Lawson - 10. července 2017 21:45
vay441632914643.jpg

Okraj Zapovězeného lesa >> Učebna 2E


Pondělí 13. září


Jordyn, Zmijozelský stůl, Dee, Acai, Alex



Hodina péče o kouzelné tvory je podstatně lepší než hodina nitrozpytu. Na okraji Zapovězeného lesa už nikdo nemohl vypouštět žádné nechutné výpary a i kdyby nedejbože ano, bylo by to daleko přijatelnější, než v zavřené třídě bez oken. „Nemůžu pochopit, že tohle prase chodí s náma do stejné koleje.“ postěžuju si po odchodu ze zaprděné učebny. Ač to skutečně nerad přiznávám, v jednu chvíli jsem měl dost namále a nechybělo málo, abych skončil jako poblitá Dee. Vlastně se jí nedivím. Ten špekoun vážně nevoní po fialkách a silně pochybuju, že někdy bude. Pravděpodobně dřív shnije zaživa, ale dobře mu tak. Chybět nikomu nebude a alespoň bude ve společence konečně dýchatelno.
Z koleje se vydávám rovnou ven, kde si mě vyhlídne Jordyn. „Dobré odpoledne, má krásko.“ oplatím jí pozdrav, stejně tak zářivý úsměv, který mi věnuje. Přestože toho cestou mnoho nenamluvíme, chytím jí alespoň za ruku, kterou pouštím až ve chvíli, kdy nás profesor rozdělí podle kolejí. „Promiň, lásko, promluvíme si později.“ S nevinným výrazem od Jordyn poodstoupím a připojím se k háďatům, abych si mohl prohlédnout tykadlatku v kleci. „Tohle, že vypadá jako já?“ ušklíbnu se nad Sinestřiným rýpnutím. To jí ta kousavá nálada pořád nepřešla? Pokud se zrovna nestrefuje do mě, tak do Wolframa, v ideálním případě do obou. „To těžko.“ Vyvedu jí z omylu. „Podívej se pořádně. Připomíná to spíš žábu kříženou s Barbařinou Sisinou.“ Důrazně pokývám hlavou, jako bych chtěl svá vlastní slova odsouhlasit, když v tom mě do boku šťouchne čísi loket. Pootočím hlavu. Deirdre, kdo jiný. „Dávej pozor, nemehlo.“ Dloubanec jí oplatím, to už ale šeptem rozebírá Wolframa a jeho mluvu. „To máš pravdu, nejsme na zámku. Tohle je jen obyčejný školní hrad.“ Poznamenám a nechám jí odejít k Havransralskému vlasáči, kvůli kterému vzniká u stolů spor.
„Amatéři.“ Škodolibě se zachechtám, a zatímco se skupinka dohaduje, já šťouchám prstem do tykadlatky, která mi na dotek připomíná rosol. „Nevyrábí se z ní takhle náhodou puding?“ Plácnu svou domněnku do vzduchu, bohužel se krátce na to dovídám, že místo pudingu se z tykadlatek získává kouzelnické lepidlo. Což je celkem zklamání, jelikož jsem doufal, že je tvor užitečnější. Sečteno podtrženo, tuhle žábu bych jako mazlíčka nechtěl. Opět se zde potvrzuje to, že nejlepší zvíře je a vždycky bude Pája.
Následuje vyplňování testu a preparování vajíček, které mě ani trochu nebaví. Hrabat se ve slizu mi připadá nechutné, na druhou stranu jsou lidi schopní hrabat se v horších věcech. Třeba pro čokoše je tohle uplný nic, ale nechci se zrovna teď zabývat myšlenkou na ta individua. Vypreparuji dvě vajíčka, aby se neřeklo, že nedělám vůbec nic a počkám, až profesor ukončí hodinu. To naštěstí netrvá dlouho, navíc nám dává nejvíc bodů ze všech kolejí. Kwang byl známý tím, že body raději přičítal, nežli odečítal, na druhou stranu byl spravedlivý a nenadržoval jako Kratiknot, který se vždycky mohl zbláznit z Krimmera. Daniels běžně posere na co šahne, to mi neříkáš nic novýho.“ Odpovím Dee, která se objevuje vedle mě. Pravdou je, že jsem předtím nedával pozor a tudíž neslyšel všechno, ale vsadím boty, že to mělo spojitost s incidentem v kumbále. Mluvící prdel totiž hulákal na Rebeccu, která na něj reagovala zdviženým prostředníčkem. Nejspíš opravdu nebudu daleko od pravdy.
„Jo, pak si s promluvím.“ zabrblám, aby měla Dee na duši klid, přestože mně tohle připadá naprosto zbytečné. To, k čemu došlo v kumbále se odehrálo v době, kdy jsem s Jordyn nechodil. Nevidím tedy důvod, proč bych se měl za to omlouvat, nebo cokoliv vysvětlovat. Single člověk si může dělat cokoliv uzná za vhodné, no ne? „S tím Medovým rájem počítám. Už se nemůžu dočkat.“ Prohlásím spokojeně, jenže Dee pokračuje. Chce si o něčem promluvit. „Tak to bude určitě velmi vážná debata, jak tě znám.“ Mrknu na ní a vyčkám na konec hodiny, po které se přemístím do Hlavní síně Tam se pokusím spořádat co nejvíc jídla dokážu, jenže patnáct minut je příliš krátká doba na to, abych se stihl pořádně nasytit.
Těsně před začátkem hodiny se zvednu a odcházím do třetího patra do učebny 2E, kde měli probíhat kouzelné formule s Kratiknotem. Jako první po příchodu do třídy zaberu první volné místo které vidím, co nejdál od čokošů a dalších pochybných existencí. Trochu mě mrzí, že je Dee na opačném konci třídy, ale sama musí vědět, že mezi teplomily nepůjdu. „Zdravíčko, dámy.“ Pozdravím Alex i Acai s úsměvem od ucha k uchu. Kde se tu ty dvě vzaly? I když co na tom záleží, takovouhle společnost si nechám líbit! „Jak se vede?“ zeptám se s neskrývaným zájmem a zatímco učitel odříkává svůj nudný výklad, já pokukuji celou dobu po děvčatech. Netřeba říkat, že z hodiny nemám vůbec nic, proto sebou polekaně cuknu, když spatřím Alexandřinu učebnici, jak se dělí vejpůl. „Cože co?“ nechápavě se rozhlédnu. Co to ten děda sakra chtěl? Opravit učebnici? Nebylo to takhle náhodu… Jo, už vím! Reparo! zvolám dostatečně nahlas a namířím hůlku na poničenou učebnici.
 
Benjamin Hunt - 10. července 2017 21:34
bezc4648585.jpg

Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory --> Mrzimorská kolej --> Hlavní síň --> E2: Kouzelné formule



13. září, pondělí odpoledne




Mrzimorský stolek, poté spolužáci v E2

„Tak to bychom mohli vyrazit spolu,“ odpověděl jsem ještě Alex na její slova o festivalu. Takové věci mi rozhodně nebyly cizí, upřímně jsem měl mudlovskou hudbu raději než tu kouzelnickou. Ta mi nikdy nijak zvlášť nepřirostla k srdci.

Byl jsem rozhodně ve veselé náladě, ale příliš široké okolí mi to neopětovalo. Mau se například zdála něčím rozhozená, ovšem netušil jsem čím. Měl jsem pocit, že tyhle hodiny jí bavily...? Jordyn měla jinou činnost, zasáhla sama Acai, i když ne přímo svou vinou a hlavně ne schválně, takže to do mé zábavy nespadalo. Za to Emily se ke mně hned přidala. „Díky, aspoň nemusím kupovat gel na vlasy,“ zazubil jsem se na ni a také ji menší dávku slizu věnoval. „Moc ti to sluší,“ pobaveně jsem na ni mrkl a aby se neřeklo, jedno vajíčko přesunul do misky s náhradním slizem. Nešlo mi to příliš rychle, ale vajíčko to přežilo. Uf! Kdyby ne, tak by mě Naira taky mohla ukamenovat!
V tu chvíli jsem nejspíš nedával dost pozor, protože se ke mně přiblížila Alex. Díky její výšce jsem sliz necítil ve vlasech, ale spíš na krku. „Ale, trpaslíku, chceš si hrát na mého kadeřníka,“ ošil jsem se s úsměvem a Alex trochu polechtal na bocích, abych ji od sebe odehnal.
Už už jsem čekal, že se k naší slizové válce přidá i Acai a všemu to nasvědčovalo. Ale pak najednou ruku stáhla. Místo toho mě trefily její vlasy a já se lehce rozkašlal. Její slova napomenutí jsem díky tomu úplně nevnímal, ale tón mi neušel. „Teda... Někdo udělal chybu a prefektem si měla být ty,“ zasmál jsem se. „Vždyť je to jen trocha slizu, určitě to prospěje účesu,“ nevinně jsem se uculil, ale pak se opět začal věnovat vajíčkům a jejich přenosu. Stejně překvapenou reakci na Acai měla i Alex. Nedivil jsem se, opravdu bych nečekal, že zrovna Acai bude mít něco proti naší zábavě.

Očištění od slizu jsme nakonec nikdo řešit nemusel, protože se o to postaral sám Kwang. A ani to nijak nekomentoval. Takže naši válku neviděl? To je skoro škoda, ne? Raději jsem to ale neříkal nahlas, co kdyby to Acai už nerozdýchala.
Hodina nakonec skončila a náš test byl ohodnocen skvěle. S dobrým pocitem jsem rychle vyrazil na kolej, abych si vzal další věci. Cestou do učebny na Formule jsem se nezapomněl stavit v Hlavní síni a popadnout obložený chlebíček, do každé ruky jeden. Při chůzi do třetího patra jsem bral schody po dvou a hltal svou svačinu, takže jsem byl nahoře docela udýchaný, ale spokojený.

Lehce ufuněný jsem se usadil mezi Emily a Alex. „Tak, jsem připraven...,“ zvesela jsem hodil na lavici knihu, blok a tužku. Hůlku jsem si dal za ucho. Pak už jsem si jen podepřel bradu a poslouchal Kratiknota. Lehká dřímota na mě šla velmi rychle, naštěstí mě probral levitující pergamen a brk. „Benjamin Hunt,“ tiše jsem nadiktoval a dál poslouchal výklad a odpovědi spolužáků. Tu a tam jsem si něco zapsal, pak jsem si ale začal kreslit testrála. A nevypadalo to úplně zle.

Jenže Kratiknot nikdy nebyl jen na výklad. Praktická část hned následovala a mé zevlování bylo u konce. Měl jsem jiné úkoly, než holky kolem mě, a Kenji byl daleko, abych se s ním nějak poradil, takže jsem se do toho musel pustit sám.
Vzal jsem hůlku a chvíli váhal, jaký pohyb s ním mám provést. Duplex,“ vyslovil jsem nakonec směrem k mé učebnici. Nic se nestalo. Kurňa, takže jiný pohyb? Zkusil jsem to znovu, ale zase bez úspěchu. „Ty vole,“ hlesl jsem tiše, soustředil se o něco víc. Duplex,“ znovu jsem švihl hůlkou a konečně přede mnou ležely dvě učebnice. „Takovéhle hodiny by neměly být tak pozdě odpoledne...,“ tiše jsem poznamenal a krátce jsem zívl.

 
Patrick Gregory Anderson - 10. července 2017 18:59
untitl1171445402.jpg
Okraj Zapovězeného lesa -> Kolej -> Učebna E2

13. září

prof.Kwang a Kratiknot, Noelle, Acai

Tak v té druhé otázce jsem udělal botu. Hupsy. S úsměvem pokrčím rameny a dám si obě ruce za hlavu v ležérním gestu, který má značit jakože nezájem i když mě to štve. "Chybka, fakt jsem myslel, že to bylo áčko." Brouknu a zavrtím hlavou. "Já jsem ale trubka." Povzdechnu si. Po hodině bych potřeboval něco pořešit s Kwangem, ale je málo času, tak se jen domluvím s profesorem na schůzce po vyučování. Pak už razím do společenky uložit si svoje Obludné Obludárium a vyměnit ji za Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro 5.ročník, kterážto je o hodně bezpečnější. Je přeci milé mít učebnici co se vám nepokouší zpřelámat prsty.

V učebne 2E mám místo mezi Noelle a Acai. Chvíli mi trvá než mi dojde, že jsem vlastně v sendviči! Samozřejmě to není doopravdový sendvič, ale jsem obklopený amazonkami a mám bujarou představivost, takže se pohodlně uvelebím v lavici s rukama za hlavou jako by pod lavicí docházelo k nějakému uspokojování, což se neděje, ale spokojený jsem. Odbudu si rutinní prezenčku a už jen poslouchám profesora Kratiknota jak začíná vyuku.

Profesora jsem měl rád. Myslím, že Havraspár měl v oblibě a hlavně Alastora. Nicméně rozhodně to byl příjemný profesor a v jeho hodinách byla sranda. Jako bonus Noelle a Sam posbírali pro naši kolej nějaké body, takže panovala spokojenost, alespoň mezi námi, Hřebci z Havraspáru. Zazubím se a ukáži Sam zdvihnutý palec. Byla to druhé nejhezčí holka u nás hned po Becce, alespoň co se týče mě. Narozdíl od Becky jsem ale neměl problém na Sam promluvit. Možná proto, že jsme sdíleli stejný zájem o holky. Kolikrát jsme společně komentovaly přednosti té, či oné spolužačky, to nedokáži spočítat. Byla sice perfekcionista a někdy až nezdravě soutěživá, ale byla to kamarádka. Jeden z důvodů proč neflákám trénink na Famfrpál.

Poctivě si vše znamenám, ale potom pan proferor Kratiknot rozdá úkoly. Já mám poslat knihu na Rebeccu. Já? Jo, já! Z obličeje se mi vytratí barva. Co když něco zvrtám a trefím ji do hlavy nějakým ukázkovým headshotem, bude mě nenávidět do konce roku, ne-li do konce života! Vždyť mám problém k vyslat byť třeba jediný pohled a teď mám vyslat knihu. Na sucho polknu, namířím hůlkou na svoji Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro 5.ročník, pro jistou se pokřižuji, kdyby náhodou a pronesu zaklínadlo. "Flipendo"Knižka si to namíří k Becce. Zatím se to vyvíjí dobře.
 
Duch Bradavic - 10. července 2017 10:56
fsfsdcv3855.jpeg

Kouzelné formule


Učebna 2E


Obrázek



Mezitím, co Samantha mluví, Reece s Isaacem vedle sebe nevypadají, že by zrovna poslouchali. Jindy v hodinách pozor dávající Reece teď upíral pozornost jen svému spolusedícímu, kdy si spolu pořád něco šuškali, chichotali se a Isaac pak vzal Reecovu dlaň do té své, přetočil vzhůru a začal mu jemně bříškem prstu přejíždět po čarách života.
Crabb vedle Christiny nenápadně zpod lavice ukusoval kus sendviče, pro který se sehnul vždy, když se Kratiknot pohledem odvrátil k protější lavici. Regina si prozměnu pořád úzkostlivě utírala ruce do vlhčeného kapesníčku. Nejspíš byla pořád rozhozená z preparace vajíček na předchozí hodině. Jakmile Sam s odpovídáním skončí, profesor vypadá nadmíru potěšeně.
,,Výborně, pět bodů znovu pro Havraspár. Slečna Arrkain to řekla velice dobře, doufám, že jste si dělali poznámky. Přesně jak už bylo řečeno, u živelných umíme pracovat s přírodními živly, stejně jako umíme vyčarovat světlo a nebo něco zmrazit. A je rozhodně pravdou, že kategorie změny stavu je něco, kam spadá největší množství kouzelných formulí. Kategorie "ostatní" se také užívá, ale bohatě bude stačit, když budete znát tyto tři. Výborně Samantho." Pochválí ji a postaví se na vyšší stoh knih a rozhlédne se po třídě.

,,A jak tady vaše kolegyně uvedla některé příklady z každé kategorie, rovnou si je vyzkoušíme, ať u výkladu i opakujeme." Řekne, přičemž ukáže hůlkou na Alastora, Emily, Cayluse a Angelu. ,,Sendersová se pokusí k sobě dostat učebnici slečny Sinclairové. Jakmile se to podaří, slečna Sinclairová si knihu přivolá zpátky." Pak namíří hůlku na učebnici Alex a s ,,Diffindo!" přeřízne její učebnici vejpůl, až spadne na zem. ,,Pan Lawson opraví slečně Scottmayersové její knihu a Krimmer," mávne hůlkou k Alastorovi, ke kterému pomalu vzduchem levituje Reginin balíček s kapesníčky, který měla doteď položený na stole. ,,Zapálí kapesníčky a Silverlinová se ho pokusí co nejdříve uhasit. Zkuste to opravdu co nejrychleji dokážete, aby vznikly co nejmenší škody." Nadšeně se po nich rozhlédne, těšíc se na kouzlení. Regina nutno dodat, tak nadšeně nevypadá. Na obličeji se ji objevil nespokojený výraz, který se mísil s nevěřícným - Jak si to vůbec mohl dovolit?
Mezitím, co jmenovaní kouzlí, Kratiknot se otočí k ostatním. ,,Kouzlo, které jsem použil na učebnici Scottmayersové se dnes naučíme, ale nejprve chci, abyste se.. takříkajíc trochu rozehřáli." Poplácává si hůlkou po dlani a mezitím vyvolává. ,,Pan Hunt a Ogata předvedou rozdvojovací kouzlo, slečna Lynerwood.. Ach, co to máte s rukou slečno? Budete schopna kouzlit?" Zmateně se na ni podívá, skoro jakoby přemýšlel, co na hodině vůbec dělá.
,,Tak tedy slečny Sedzikowská a Warren-Wentworth si vyzkouší zvětšovací kouzlo, Claythornová s Airimoyovou si vyzkouší naopak zmenšovací kouzlo. Pan Anderson se pokusí odhodit svou knihu na Rielovou, která ji naopak od sebe pošle pryč. To samé provedou Rottová se Spontinovou." Rozdá úkoly a otočí se ke studentům.
,,Dokázal by mi třeba pan Dragon povědět, jak přesně funguje kouzlo Descendo a k čemu by mohlo být například užitečné?" Otočí se na něj.
 
Ryan Daniels - 09. července 2017 21:14
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Zapovězený les - učebna 2E

Erika, kluci, Dragon Kwang a Kratiknot

13. září


Obrázek



Na Rebeccy poznámku nijak nereaguji. Dokonce ani na její prostředníček. Přišlo mi to od ní neskutečně dětinské!
Daniel, který se k nám vrátil poměrně naštvaný pronese poznámku směrem na Dragona. ,,Říkal jsem to od začátku! Nechápu o co mu jde. Si myslí, že je něco víc, když je teď prefekt nebo co jako." Odfrkl jsem si a vrátil na pokyn profesora tykadlatku do klece. On je možná prefekt, ale já jsem zástup kapitána famfrpálu! Tak co je víc?
To už se ale ozve jeden z dvojčat. ,,Vůbec nevíš o čem mluvíš Thomasi. Vůbec Sin neznáš a hlavně..
Já to nedělám vůbec kvůli ní!"
Uraženě se na něj zamračím. ,,Chtěl jsem si ji taky pochovat, nemuseli jste si ji ukradnout jen pro sebe." Dodám a kývnu bradou k Dianě, aby teda jako věděla, že se jí to taky týká. ,,Já už si ji získal náhodou." Pyšně se zazubím a napřímím se. Uvnitř jsem si tak jistý ale nebyl.. ,,Ale i tak.. Jak si jí podle tebe jako získám?" Řekl jsem už mnohem potišeji a tak, aby to slyšel jen on. ,,Čistě ze zvědavosti jak ty to teda s holkama jako děláš, abys je získal. Já samozřejmě rady nepotřebuju, jen mě to zajímá." Vysvětluju.
Nedostaneme moc možnosti u tématu zůstat déle, protože profesor rozdá nějaké testy do každé z kolejí. Otráveně se na test podívám a ani se neobtěžuju s vyplňováním otázek. Nejen, že půlce nerozumím, ale hlavně jsem moc líný nad tím vůbec přemýšlet.
Proto se spíš zvědavě nahrnu ke stolu, kde už na nás čekaly pomůcky na preparování vajec. ,,Ew, dva tisíce vajec?" Zaškaredím se zhnuseně. Nedovedu si představit, že jeden leknín pojme takovou snůšku. Rozhodl jsem se však dnes v hodině excelovat, proto jsem si vyhrnul rukávy, vzal do ruky hůlku a vyčaroval vodu, kterou jsem pak proměnil ve sliz. V hlavě se mi už rodil ženiální plán, jak by se dalo tohle kouzlo využít i mimo provirozního sekretu pro vajíčka.
Pustil jsem se tedy do práce. Vzal do ruky pinzetu a opatrně ji namočil do slizu, abych nabral vejce. Jenže to mi z pinzetových paciček vyklouzlo a spadlo zpátky do slizu. Zhluboka jsem se nadechl a zkusil to znovu. Jenže se stalo to samé. Na čele už se mi začala objevovat vystouplá žilka a já byl připraven prostě ten kus listu shodit i s vejci ze stolu.
Nakonec se ozve výbuch. To zas Seamus něco posral a nahodil své okolí. Nespokojeně mlasknu, když mě vyrušil z práce a chystám se znovu pokračovat, když se ozve pro změnu křik Rona, který hysterčí nad pavoučkem. Pobaveně jsem se usmál, jakože se chová jak holka, ale uvnitř jsem mu moc dobře rozuměl. Být to kočka, jančím dost podobně. Johna nechám Johnem a nechám Dana ať se s ním vypořádá sám, já bych musel být totiž protivný a říct mu něco jako ,,Vyfič Dandy."

Nakonec se mi povedlo do provizorního slizu přemístit vajíček jen pár, rozhodně ne všechny. Některé zůstaly ještě přilepené v leknínu, ale tak něco málo jsem udělal! Už se mi nechtělo pokračovat dál a dál se snažit přemisťovat vajíčka, místo toho jsem pohledem vyhledal jedinou osobu, která mi dokázala zvednout náladu. Ano, Sin. Zasněně jsem ji při práci s vajíčkama pozoroval a ani si neuvědomil, že se přitrouble culím. Až pohled Richarda, kterým se na mě podíval mě vrátil zpátky ze snění do Zapovězeného lesa a já rychle přemístil zrak jinam. Po skončení hodiny zkontroluji, jestli na mě sliz někde neulpěl a spokojeně, o 16 bodů těžší se vydám na kolej pro novou učebnici, přičemž Obludárium tam nechám a sešel schody do třetího poschodí.
Když jsem procházel kolem obrazu Merwyna, jen jsem se na něj na chvilinku zastavil a nejistě se na něj podíval. Ten dědek mi vždycky naháněl hrůzu. Tvářil se jako Snape. Možná jsou příbuzní?
V učebně si najdu volné místečko v horní řadě a sednu si vedle Kenjiho. ,,To jsem zvědavej teda." zabručím k němu a pobaveně sleduju, jak si to Crabb štřáduje ke Spontinový. Smraďoch hnusnej. Už jsem se nemohl dočkat, až otevřu ten její slavnej dopis. Po chvíli příjde i Erika na kterou se jen podívám a uklidím věci z lavice, aby nezabíraly její prostor na stole. Ale jen co příjde i Dragon a posadí se vedle ní, zachmuřeně se otočím k Kenjimu. ,,Ten je jak to tykadlatčí lepidlo. Nemůžeš se ho zbavit!" Syknu k němu, ale to už profesor zahájil hodinu. Z představy, že se nám poslední hodina ještě prodlouží jsem nadšený nebyl, ale dokázal jsem to přetrpět pod příslibem volna. Hned u prvních několika otázek, které Kratiknot položí se ozvou Havraspáři, kteří chrlí jedno moudro za druhým. Možná jsme jen opakovali látku, ale si připadal, jak když to slyším prvně. ,,Zapisuješ si?" Špitnu ke Kenjimu. Aspoň jeden z nás by si měl dělat nějaký poznámky. Jen co odvrátím pohled zpátky ke třídě a jen tak očima brouzdám, kam si kdo sedl uvidím, kde sedí Sinestra. Nebo spíš KDO zase sedí vedle ní! WOLFRAM! No jistě! Samozřejmě! Ovšem! Kdo taky jinej! Z celý třídy plný lidí sedí vedle ní zas ON! To snad dělá naschvál ty vole. Jak se tam vzal?! To si nemůže sednout třeba.. třeba.. Vedle Richarda? Vždyť jsou to kamarádi ne? Tak proč se furt sere k ní? A proč jsem si tam nesedl já?!
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.80453395843506 sekund

na začátek stránky