Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7694


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:22Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 02. června 2020 0:27Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:37Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 21. května 2020 21:32Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 26. května 2020 17:19Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:10Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:44Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 02. června 2020 16:02Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:46Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 24. května 2020 14:30Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 02. června 2020 22:44Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:46Mirelle Devény
 Postava Beckett Lewis je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:47Beckett Lewis
 
Janna Parker - 15. května 2017 20:13
12459888953867.jpg

Konečně od jezera pryč a na hodinu bylinkářství (Skleník č.5)

Pondělí 13. září


profesorka Rosalie, spolužáci

Ještě chvíli trvá, než se vzpamatuju z toho, co se stalo. Z úplně první hodiny v tomhle týdnu, na kterou jsem se tam moc těšila, se nakonec stalo něco, na co vzpomínat vůbec ráda nebudu. Naopak mě to dost rozhodí a nějak se nemůžu dokopat, abych se zvedla a pomalu přesunula do hodiny bylinkářství. Ale nic jiného mi nezbyde, protože by to zavánělo průšvihem, možná nejen pro mě, ale pro celou kolej. Zvednu se na nohy a odloudám se do pokoje, abych sundala plavky a oblékla se do suchého školního oblečení. Pevně doufám, že plavky hodně dlouho zase neuvidím.

Příliš dlouho se na pokoji nezdržuju, času není zrovna dvakrát nazbyt a přijít pozdě nechci. I když se jedná o hodinu bylinkářství. Ne, že bych ji neměla ráda, spíš jen řekněme, že já a kytky si jednoduše nerozumíme. Mamka i babička pár květináčů doma měly (možná pořád mají), ale já byla za celý život majitelem jen dvou kaktusů, z čehož mi první uschnul a druhý na poslední chvíli zachránil táta před stejným osudem. Takže doufám, že buď bude paní profesorka dostatečně shovívavá anebo ne tuhle první hodinu zvolí jen teorii. Nejlépe rovnou obojí.

Vklouznu do skleníku č. 5 společně s ostatními spolužáky, paní profesorka už je sice vevnitř, ale snad pozdní příchod nebude velký problém. Krátce se představí, rozdělí nás do dvojic a okamžitě se vrhne na popis dnešní práce, z čehož se mi docela orosí čelo. Kde mám něco na psaní, abych si celý postup zaznamenala? Protože sotva začne vysvětlovat, už netuším, která bije. Doufám, že můj přidělený partner na to bude mít lepší buňky než já. Pokud mu nebude vadit, že budu možná tak trochu koule na noze. No, rozhodně si začnu navlékat rukavice, nasazovat ochranné brýle a sahat po nožíku. Tím rozhodně nic nezkazím. A zbytek, to se ještě uvidí.
Snažím se hlavně uložit si do hlavy co nejvíce informací k postupu. Teď se uvidí, jak dobrou mám paměť a dřevěný ruce.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 15. května 2017 13:29
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Skleník č. 5, Herbológia



okrajovo Sin, Calus,Rosalie

13.9.




Ledva mi stihne Sin odpovedať a ozve sa profesorkin hlas. Zvedavo zdvihnem oči, ako jej to pôjde. Možno bola na hrade dolhšie, ale v učení bola nováčik. Občas boli noví profesori nervózny, občas sa nás snažili zastrašiť, niekedy sa tvárili že im nesiahame ani po kotníky. Keď povie, že sa máme rozdeliť do dvojíc, mrknem na Sin, no to už začne Primrose presadzovať vlastný zasadací poriadok.
Ale...
Zahabkám akonáhle zistím, že si nemôžem vybrať, ale viem že hádať sa za takú prkotinu je zbytočné.
Okej, kým neskončím s nejakým úplným babrákom alebo asociálom.
Zamávam Siníkovi s ľútostivým pokrčením pliec a s prekvapením zistím, že som priradená ku Caylusovi. Nebol tak celkom babrák a určite nie asociál, ale hneď mi vyskočí do popredia hlavy tá vec s Jordyn.
Neviem či som nahnevaná viac naňho že ju má ako hračku aby si niečo dokázal alebo na ňu že mu to žerie. 
Prvá moja myšlienka je, či by som nemala byť k nemu odmeraná, ale koniec koncov- Jo som povedala že robí hlúposť a neverila mi, nie? Jej chyba keď viac verí jemu, kto sa s ňou za celé tie roky ani nerozprával ako svojej vlastnej spolubývajúcej. Okrem toho, mohla by to byť fajn príležitosť povedať aj jemu čo si myslím. Preto keď k nemu prídem, venujem mu vcelku priateĺský pohľad a úškrn.
Hej Cassanova.
Pozdravím ho so zábleskom v očiach, zatiaľ čo si na zem položím sako s taškou ktoré som si preniesla od Sin

Profesorka ale hneď po rozdelení začne vysvetľovať, a tak si ďalší rozhovor nechám na neskôr. Povolím si kravatu a začnem si vyhŕňať rukávy košele nad lakte, aby mi pri práci nezavadzali, keď zachytím jej slová a konečne sa aj poriadne pozriem na kvetinu pred nami.
Ipaasha? Ja viem čo to je!
A potom sa spýta Profesorka Primrose otázku. 
Ja viem!
Ozvem sa s dostatočne prekvapeným hlasom, akoby som tým zaskočila sama seba. Mamča to mala doma v jej skleníku, zdalo sa mi že raz to potrebovala do roboty. Ja som tam blbla s našimi knézlami, zavadila som o tú rastlinu, pri snahe chytiť ju som ju schmatla za tú fialovú vec, tá tak trochu...praskla alebo čo to spravilo, a potom som už len revala od bolesti. Kým však stihnem povedať viac, tak sa ozve Delacour. Neveriacky ho počúvam.
Raz, RAZ viem niečo z teórie a ten blbý bifľoš ma predbehne?
Zaškrípem zubami, moja dobrá nálada okamžite klesne v mihu sekundy o sto bodov a Caylus môže cítiť, ako zo mňa takmer sála hnev, ktorý sa vzal vo mne z ničoho nič.
Prihriata transka.
Zasyčím potichu, aby ma nepočula profesorka, ale tipujem že môj partner má dosť citlivé uši aby to začul. Ešte pár sekúnd prepaľujem Tristana pohľadom, pričom sa pozriem na Sin s ktorou pracuje a v duchu dúfam že vie prečítať moje myšlienky, aby mu ten nektár šplechla "omylom" rovno do xichtu.
Len počkaj po hodine. Rozmadžgám ťa kým nebudeš vyzerať ako Merlinove gule.
Ledva sa udržím aby som netresla päsťou do stola a narastiem o pár centimetrov, takmer zarovno Caylusa. Schmatnem zo stola nožík a len tak-tak sa mi podarí ovládnuť aby som ho nevrhla po tej blonďavej hlave. Odlepím zrak späť k profesorke a sústredím sa na to, čo nám hovorí. Keby som bola v normálnom rozpoložení, možno by ma aj potešilo že si to afrodiziakum môžme nechať- určite by sa zišlo pri Testraloch alebo niečom inom. Natiahnem si na oči okuliare, na ruky rukavice. Posuniem ku Caylusovi zvyšok náradia, teda mažiar (hmoždír). Po jednom mu tam začnem hádzať okvetné lístky ktoré oddeľujem od rastliny s tichým príkazom - drť, pričom jeden lístok odtrhnem až na druhý krát. Prvý krát ho potiahnem tak agresívne, že ho pretrhnem napoly.
Musím sa sústrediť na niečo iné ako na toho blbca, inak sa mi stane s nektárom to isté čo doma, a to kurevsky bolelo.
Rozhodnem sa preto vrátiť k pôvodnému plánu debaty. So zdvihnutým nožíkom, pripraveným zarezať do púpäťa sa pozriem na Caya.
Počúvaj, fakt si si nemohol vybrať ako ďalšiu fajku k tvojim odpaneným trofejám nejakú inú prsnatú naivku? Inokedy je mi úprimne jedno čo s kým robíš ale naozaj Jordyn
Šteknem na neho, hoci dosť potichu aby to bol len súkromný rozhovor pre dve uši. Pôvodne som chcela použiť iné slová, ale buble vo mne hnev a vôbec nemám chuť hovoriť jemne.
 
Tristan Delacour - 15. května 2017 12:44
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Skleník č. 5
Profesorka, spolužáci

Pondělí, 13. září


Naší nové profesorce vrátím za poděkování široký úsměv. Nemůžu se dočkat, jsem zvědavý, jaká bude při hodině... zatím vypadá nervózně.

Usměju se nesměle na mého přiděleného partnera, i když je mi docela jedno, s kým při bylinkářství pracuji.
Při profesorčině otázce mi vystřelí ruka vzhůru.
"Nektar květiny je citlivý na manipulaci, náchylný k výbuchům. Při přímém kontaktu s kůží ji podráždí, a při požití nastává u člověka do několika minut bolestivá smrt."

Pozorně pak naslouchám, a bez dalších zbytečných otázek si dlouhé prameny vlasů stáhnu stužkou vylovenou z kapsy dozadu, aby mi nepřekážely a pracovní rukavice natáhnu přes bezprstové teplé, co už na dlaních mám, než si nasadím brýle a chopím se nožíku, pustím se opatrně do otevírání květu a získávání lepkavé hmoty.

Pokud mě překvapuje, že se profesorka na naší první společné hodině pustila právě do afrodisiakální květiny, nedám to znát - spokojen s prací ve skleníku, usmívám se na ni, kdykoliv na mě padne její pohled. Vede si dobře... dokonce natolik, že hrůza ze zpackaného tělocviku začíná úplně odeznívat. Jediné, co mě mrzí, je Felixova nepřítomnost... obávám se, že je to možná vážnější, než se zdálo, když musí zůstávat i při péči ošetřovatelek tak dlouho.
 
Rosalie Anne Primrose - 15. května 2017 12:24
2j0mi6t1585.jpg

Bylinkářství

Obrázek

13. září, Pondělí


Všichni přítomní



Byla jsem tak šíleně nervózní. Opřená o čelo stolu a zírajíc někam do prázdna jsem se snažila vstřebat co nejvíc z příjemného klidu, kterým byl skleník naplněný. Dýchej, dýchej. Mysli na něco pozitivního. Všechny mé myšlenky se upínaly k jediné osobě, která by mi v tuhle chvíli mohla být útěchou. Je to tu, Violet. Má první hodina. Bylo to pár týdnů, co zmizela z Bradavic i se Sannym. Touhle dobou už by měli být někde v Alžírsku. Její dopisy nechodí tak často, jak bych chtěla, ale to jí nelze zazlívat. Vždy byla neskutečně roztěkaná, určitě se velmi dobře baví. Naštěstí jsem přes volno neměla tolik času na to myslet. Když jsem nepracovala na zazimovávání záhonů, dělaly jsme s Ettariel na předělávání skleníku kvůli novým sazeničkám. Jaký zázrak, že do toho je tak zapálená jako já. S takovou budeme moc každým dnem začít sázet. Je to tak vzrušující…
Mé nadšení je rychle zahnáno, když před skleníkem zaslechnu první studenty. Poslední dva dny jsem nedělala nic jiného, než že jsem si nacvičovala, jak bych jim mohla co nejefektivněji vysvětlit dnešní látku. Samozřejmě jsem si pořád dokola procházela všechny možné varianty, jak by se to mohlo zvrhnout a jediné, čeho jsem tím dosáhla, bylo, že jsem sama sebe vystresovala na maximum. Dnes jsem skoro nespala. Své malé pomocníčky jsem zavřela u sebe v kabinetu, aby studenty nerozptylovali. To mi Bee nejspíš neodpustí.
Nakonec ale musím všechny své myšlenky zatlačit do pozadí, protože se studenti nahrnou dovnitř. Utřu si nervozitou zpocené dlaně do svého obvyklého oblečení a všem příchozím věnuji přívětivý úsměv. Speciálně Tristanovi, který mě ihned informuje o možném zpoždění některých svých spolužáků.
„Samozřejmě, děkuji za informaci.“ Kývnu jeho směrem a pohledem přejedu po všech známých tvářích. Zhluboka se nadechnu. Tak snad abychom začali.
„Dobré ráno, vítám vás ve skleníku číslo pět.“ Řeknu dostatečně nahlas, aby mě každý slyšel. Nějakým zázrakem se mi netřese hlas. Ze všech těch očí, co na mě upírají svou pozornost, se mi sevře žaludek. Je to o zvyku. Navíc je to má první hodina, určitě mi odpustí, když všechno nebude perfektní. „Než začneme, musím vás poprosit, abyste se rozdělili do dvojic.“ S tím je rozdělím a rozsadím. Po posledním trestu, který jsem absolvovala s Erikou a Caylusem, jsem si řekla, že by nebylo špatné utvořit různorodé páry. Neočekávám, že se z nich hned stanou kamarádi, ale minimálně by se mohli naučit spolupracovat bez zbytečných projevů nesnášenlivosti. „Ti, kteří mají partnery ještě na ošetřovně, budou prozatím pracovat sami. Až se opozdilci dostaví, tak jim alespoň vysvětlíte, co zameškali.“ Oznámím těm, kteří zatím nemají dvojici, a v duchu už přemýšlím, co jsem vlastně chtěla říkat dál.
„Takže… Každá dvojice má před sebou jednu květinu, ochranné brýle, hmoždíř, nožíky, rukavice a lahvičku, ano?“ Ujistím se, zda jsem na někoho nezapomněla. „Dnes budeme vytvářet afrodisiakum z Ipaashy.“ Ukážu na rostlinu před sebou. Je to květina o třiceti centimetrech, stonkem a lístky podobná růži. Jen její tři květy jsou jiné. Velké asi jako mužská dlaň. Tři sněhově bílé okvětní lístky mají tvar trojúhelníku a špičku lehce zahnutou dovnitř, jako by chránily velké tmavě fialové poupě ve středu. Je zavřené a jeho plátky jsou od pohledu dužnaté. „Kdo ví, jaké účinky má její nektar?“ Rozhlédnu se po třídě a čekám, až uslyším správnou odpověď, za kterou patřičnou kolej obdaruji pěti body.
Nektar ve fialovém poupěti funguje trochu jako nitroglycerin. Musí se s ním zacházet opatrně, při zbrklé manipulaci může dojít k menší explozi (asi jako když Seamusovi bouchlo brko). Pokud se dostane na kůži, popálí ji. Dá se použít i jako dost silný jed. Při vypití zabije člověka do několika minut velmi bolestivým způsobem.
Jen, co ji dostanu, pokračuji ve výkladu.
„Správně. Je ale způsob, kterým se jed dá neutralizovat. Vnější bílé lístky obsahují protilátku. Samotné se používají do mastí a léčitelských lektvarů na různé popáleniny. Při požití jedu je stačí rozžvýkat. Pokud se ale smíchají s nektarem, vydávají velmi silnou nasládlou vůni. Pro lidské čichové buňky možná až vlezlou. Ale pro zvířata? Je to afrodisiakum. Vábidlo. Obsahuje hormony, které cítí na míli daleko. Má velkou škálu využití. Například při lovu, rozmnožování téměř zaniklého druhu… určitě i vás napadne, při jakých příležitostech se dá využít. Proto jsem se rozhodla, že až s tím dnes skončíme, smíte si svůj výtvor nechat. Bohužel, tři květy mají jen tolik nektaru, aby se z nich dala udělat jedna lahvička. Budete se tedy muset domluvit, kdo z vás si společný výtvor nechá.“ S tím se na chvilku odmlčím, abych je nechala informace vstřebat. Popřípadě dát prostor pro otázky. Sama sobě gratuluji k tomu, že jsem se ani jednou nezakoktala nebo nepřeřekla. Možná jsem mluvila trochu rychle.
„Pokud nejsou žádné otázky… prosím, nasaďte si rukavice a brýle, můžete začít.“ S tím se pomalu rozejdu kolem stolu. „Jak už bylo řečeno, při práci s poupětem buďte opatrní. Nedá se otevřít prsty, proto použijte připravené nožíky. Každé poupě obsahuje zhruba deset kapek nektaru. Je lepkavý, musíte se snažit, abyste ho dostali ven.“ Vlastně jim jen opakuji postup, který už mají napsaný v učebnicích, ale nepočítám s tím, že by je měli všichni. „Bílé okvětní lístky musíte nadrtit na jemno. Nektar do nich pak přimícháváte postupně. V žádném případě ho tam nedávejte najednou.“
 
Alastor Krimmer - 14. května 2017 20:07
al1932.jpg

Jezero-->Pokoj-->Skleník č.5

Dee

Pondělí 13.9.



Nakonec mě dostatek kyslíku pomůže být zase o něco čilejší. I tak se prostě nechci zdvihnout na nohy. Je mi tak příjemně. Vítr osouší mé tělo a mraky plují vysoko nade mnou. Skoro ani nevnímám, že je venku větší chlad, než ve vodě a že je vlastně docela kosa. Prostě je to ta chvilka, kdy si raději člověk sedne do sněhu, než aby došel dvacet metrů do horské chaty.

Z mé lenosti mě vytrhne až Dee, která je na mě milejší, než co jsem kdy zažil, a to jí považuji za jednu z nejmilejších osob pod sluncem. Co strach s bližními dělá…
Stisknu její ruku a zahledím si jí do tváře.
„Bylo to šíleně rychlé. Co ty? Tobě se vyhnuli?“ zeptám se a konečně se posadím. Dokonce mě má princezna kouzlem osuší a o to víc se na sebe znovu zlobím, že jsem si hůlku nevzal.

Na to se ovšem Dee rozeběhne kamsi pryč a po chvilce se vrací i s mým oblečením. Rychle chmátnu do úboru a nahmatám svoji hůlku. Konečně je ten pocit nejistoty pryč. Konečně se cítím jaksi úplný. Jako bych přišel o ruku a teď mi znova narostla. Konečně cítím, že nejsem bezbranný.
Obleču se co nejrychleji, aby měla Dee co nejméně možností mi nějak extrémně pomáhat. Cítím se totiž jako neschopný mrzák, a i když mám její pozornost rád, raději bych byl já ten schopný. Já chci být ten statný strom, o který se může má krásná princezna opřít. Ten, který je tu pro ni. Ne přítěž a, tak říkajíc, bačkora. Ale pomoci při zapínání knoflíčků u košile se rozhodně nebráním. Připomíná mi to scény ze středověkých filmů, kdy jde muž do boje a jeho žena mu pomáhá se šněrováním kožené zbroje.

Když mě Dee lehce políbí, chytnu jí a políbím jí ještě jednou, avšak také decentně.
„A co kdybych ti to starání někdy brzo oplatil? Třeba masáží?

Neboj, jsem v pohodě. Jen jsem se potřeboval trochu vydýchat. Příště si nesmím zapomenout hůlku.“

Opravdu. Za ty čtyři roky jsem si zvykl řešit kouzly tolik věcí a teď mi to chybělo.

„Co kdybychom se šli převléct a pak bychom mohli do skleníků spolu. Času je dost na to, abychom spolu mohli chvilku před bylinkářstvím strávit.“
Ten předmět nenávidím… Chci mít raději v čerstvé mysli svojí princeznu a poté bych to snadněji zvládl nějak přetrpět.

Když se doplahočíme do hradu, na chvilku se rozdělíme, jen abychom se opět setkali v uniformách a mohli společně vyrazit ke skleníkům. Když tam dorazíme, není tam ještě skoro nikdo a chvilka času ještě je.
„Mohli bychom něco podniknout odpoledne. Krom těch známých spojnic mezi učebnami se pořád ve škole zase tak moc nevyznám. Prý tu je kupa tajných chodeb a místností.“
A já ještě neviděl ani jednu…

Poté, co začne kdosi štěkat, ať jdeme dovnitř, dám Dee pusu na rozloučenou a připojím se ke svým a vyčkávám na začátek výkladu.
 
Quinton Barker - 14. května 2017 18:54
e6d2abc8ec2923e7ab8c0da6820fb4a511013597.jpeg

Z ošetřovny na hodinu

13. září, skleník č. 5


Tristanprof. bylinkářství

"Vůbec mi to nevadí!" Zněl jsem trošku moc nadšeně, ale kdo by nebyl? "Klidně si dej načas," pousměju se a s rychle rozšiřujícím se úsměvem zrychlím krok. 

Musel jsem potlačit smích, který si rychle dělal cestu ven. "Určitě se to zlepší, hlavně, že ti není zima," rukou si zakryju pusu, abych se náhodou neztrapnil nějakým pisklavým tónem smíchu. Jsem na sebe hrdý. Nejenže jsem zabránil smíchu, taky si dělám kamarády. To je docela pokrok, posledně když jsem se koukal, všichni mnou opovrhovali. Je to taková příjemná změna.

"Noha? Jako nová," zamručel jsem sarkasticky a pro efekt jsem poskočil. Obrátil jsem oči v sloup a škádlivě jsem Tristana dloubnul do ramene.

Netrvalo dlouho a nechal mě na chodbě samotného, v mezidobí si dělal to, co potřeboval tam, kde jsem nemohl. Kdyby mě jen ten pitomý klobouk strčil do té správné koleje, nemusel bych tvrdnout před vchodem. Nenechal mě tam dlouho stát, po chvilce vylezl a my se vydali ke skleníkům v naprosté tichosti. Vypadal nadšeně, asi má rád květiny a přírodu. Budu se muset v bylinkářství víc snažit. Ne jenom kvůli Tristanovi, musím vyrovnat ta body, které jsem tou chybou na ošetřovně ztratil.

Byl jsem rád, že jsmě to do hodiny stihli včas, bylo by utrpení přijít o pár bodů ještě tady.
 
Wolfram von Wittelsbach - 14. května 2017 16:52
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září

Jezero → Kolej → Skleníky



"Ha ha ha"




♠ Sin
○ A ostatní




Nějak si nevšímám, co se kolem mě děje. Už tak mám v hlavě černo z těch potvor. Nemohu uvěřit tomu, že tohle je považováno za běžný den v Bradavicích.
Párkrát se ještě zhluboka nadechnu a s pohledem na ďasovce se vzpřímím.
„Všechny ty potvory by měli vyhubit.“ protivně rozhodím rukama. „Nebo rovnou celé jezero.“ mrmlám si pro sebe a něco mne zezadu postrčí na břeh.
Otočím se, abych v tom zmatku ještě vyjel vztekle na toho, kdo do mě takto strčil. Jakmile však můj pohled spočine na tom, co již většina předtím sledovala, nevydám žádné slovo.
'Tohle má být jako normální?!' Znovu se znechuceně ošiji a rychle ustoupím od břehu.
'Ani nohu do toho už nestrčím!' Znovu si ještě párkrát vydechnu a sem tam německy něco zanadávám, když sbírám své věci.
Můj přístup k tomuto pozemku v Bradavicích se změnil na: Vyserte si oko, potvory z jezera.
Vlastně bych byl schopný rozhazovat kletby na ty svině, kdybych měl u sebe hůlku. Možná to bylo i štěstí, že jsem ji u sebe neměl. V rámci několika malých možností, samozřejmě.

Sin na mne houkne s poznámkou, která vzbuzuje velice nepříjemnou představu. Něco znovu pro sebe naštvaně zabrblám, ale jdu do hradu taky. A nějak se tentokrát nezajímám o to, že jdu v plavkách. Kašlu jím na to, všem.
Moc toho po cestě do hradu nenamluvím. Kdo by také na mém místě kecal. Jen se mi v hlavě přemítaly myšlenky o tom, proč tohle je jako povolené. Zaostalé, ten senilní dědek by měl být už dávno v důchodu a ne dělat ředitele. Prve hýbající se shody a teď se mě pokusí zabít jezero. Co přijde příště? Pokouše mě Ryan se vzteklinou? A ten Kraken by měl být odstraněn taky. Nebo ať si ho vezmou někam do zoo, když aspoň nějakým spolužákům pomohl.

„Danke...“ tiše zamručím k Sin když už sami sejdeme schody do společenky, kde se také naštěstí rozejdeme do svých pokojů. Aspoň se v tom nemohla spokojeně rochnit a rozebírat to. Tedy prozatím. Nejspíš bych jí měl poděkovat i něčím jiným, než jedním slovem, ale neměl jsem to v povaze, takže jsem byl rád, že to mohu odložit na později a snad to později půjde odložit ještě na později a tak dále, dokud na to nezapomeneme a vše bude v pořádku a budu mít o starost méně.
Narychlo se na koleji očistím a převléknu do uniformy. Na vlasy seru, jen je hodím dozadu, ať mi nepadají do očí a vydám se na další hodinu.
Běžně bych se na bylinkářství těšil, ale dneska vážně odmítám čemukoliv věnovat jakékoli sympatie.
Maximálně bych si mohl s někým společně postěžovat na předchozí událost, ale nechci vypadat jako fňukna, takže k tomuto tématu maximálně povím protivnou poznámku. No... to nejspíš ke každému, které se mně nebude líbit.


'Na co si ta kráva furt hraje?' pomyslím si sběrem k Hermioně a jejím namyšleným poznámkám. Nejspíš se ráda chlubí svými vlezdoprdelkovskými dovednostmi. Ani se Malfoyovi nedivím, že s ní má takový problém. Možná se bude hodit proti ni pak poštvat její vlastní kolej. Byla by to sranda vidět takovou nezávislou silnou ženu v depresi.
Ve sklenících jen s nepříjemným obličejem očekávám na další postup profesorky Primrose.



 
Tristan Delacour - 14. května 2017 15:36
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Ošetřovna > chodby, směrem k Havraspárské věži
Quinton

Pondělí, 13. září


'Jsi super kamarád'... zní mi v uších, když s přisvědčením o omluvě ostatních zdravotnici kývnu a vyrazím směrem na další hodinu. Či spíše na kolej, zbavit se plavek a vyzvednout si svoje bezprsté teplé rukavice a šálu, ať se alespoň zahřeju, když už musím škytat.

'Jsi super kamarád'... jenže nejsem. Kdyby tam byl kdokoliv jiný, kdo by se o Felixe postaral, sám bych se k tomu neměl (i když jsem sám sebe překvapil tím, nakolik jsem se o něj doopravdy bál). Stejně jako jsem se unavený a prochladlý neměl k zachraňování ostatních spolužáků z jerera, a kdyby mi někdo dal možnost schovat se kdesi v teple u zajímavé knihy, prchnu v tu chvíli snad bez jediné vteřiny rozvah navíc.

Svět je divný... smrt Jacqueline mě o něco probrala z onoho jednoduchého světa, kde nic kromě čtení a studia neexistovalo, a za ten kratičký volný týden udála se spousta věcí... se kterou pořád přesně nevím, jak vyrovnat.
Na jednu stranu bych se chtěl zapojit víc, chtěl bych... přiznejme si, slyšet od Felixe ta slova a vidět jej vděčně se pousmát nebylo ani trochu marné. Stejně jako dostat od Deirdre lístek s otiskem rtů, hm.
Jenže si žalostně nevím rady, jak se vyrovnat s ostatními. S věcmi, které jsou asi normální, i když jsem si jich do téhle doby úspěšně nevšímal.
Nepohodlný, to je to pravé slovo.
Chtěl bych zapadat mezi spolužáky, a zároveň si přijdu nepohodlně byť při pokusech o to. A pochybuji, že z nějaké knihy či svitku vyčtu, jak na to... přestože bych to nebyl já, abych to nezkusil.

V sebepitvě nedojdu příliš daleko, bylinkářství nebylinkářství, když za sebou uslyším spěšné kroky. Aniž bych se zdržoval zastavováním, pohlédnu na Quintona, když mě dožene.

"Já se v jezeře naštěstí nepřiutopil," pokrčím rameny. "*hik* Ale ano, je to lepší. Vlastně jsem chtěl prvně na kolej, převléct se... pokud ti *hik* nevadí počkat na mě chvilku před kolejním vchodem, můžeme spolu," pousměji se drobně.

"Dostali jsme -*hik*! škytník, aby nám při plavání nebyla zima," skloním pohled k zemi, zmeškám tak Quintonovy výrazy. Že by mi nevadilo, že vydávám stále neustále zvuky jako přišlápnutá žába, když na nikoho jiného ze třídy ten plevel podobný efekt snad ani neměl, se říct nedá... vždycky jsem si zakládal na tom, aby se mému vzhledu a chování nedalo co vytknout. Úspěšně bortím dosavadní zvyky, vybaví se mi poněkud kysele růžová nadílka včerejšího rána.

"Napiju se na koleji, třeba *hik* to přejde. Co noha... lepší?" na moment se pobaveně pousměji, cestou k Havraspárské věži.

Na bylinkářství se těším... ve sklenících si přijdu vždycky dobře, obklopen zelení a příjemnou vůní zeminy a rostlin.

Proto příliš neotálím, vyřídím si, co potřebuji, abychom se na hodinu dostavili přesně včas - vždyť kvůli povídání si s kýmkoliv na téhle škole rozhodně nejsem - a zařadím se mezi ostatní.
"Paní ošetřovatelka vzkazuje, že máte omluvit ty, kteří jsou kvůli zranění ještě na ošetřovně," dodám k naší nové profesorce bylinkářství, když si vzpomenu.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 13. května 2017 19:55
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Jazero --> izba --> sprchy --> skleník č. 5


Siník, Ryan, Rosalie

13.9.



Vyprsknem smiechom pri Sininej poznámke na Wolframa. Mala som rada tento jej sarkastický, uštipačný humor. Kamarátke venujem odobrujúci úškrn, zatiaľ čo si privlastní môj lakeť. Ochotne jej ho nechám a s prekvapením si všimnem že od inak nižšieho dievčaťa ma teraz nedelí ani centimeter. Povzdychnem si, keď sa rozídeme k hradu.
McGog ma takto nemôže vidieť.
Preto zatiaľ čo volá na Wolframa tak ja sa sústredím a po pamäti sa pri nej natiahnem viac do výšky a z albína sa zmením do svojej "normálnej" podoby, aj keď bledé vlasy a pokožku si nechám. Netrafím sa bez zrkadla úplne, pery mám o čosi plnšie ako zvyčajne a obočie výraznejšie ako by sa hodilo, ale momentálne to bolo najlepšie, čo som zo seba zvládala dostať. Až keď Siník prehovorí znova priamo na mňa, vrátim sa do reality.
Huh? Vôbec som ju nezaregistrovala.
Zmätene si prehrávam udalosti od jazera znova v hlave, ale či už Slizolinská fiflena alebo lord boli poslední, čo ma vtedy zaujímali. Keď to ale spomenula, aj Acai mala byť v stajniach a objavila sa tu...a vyzerala čudne.
Možno sa Helen bála že bez jej dozoru si začne Richard vyrábať ďalších potomkov.
Uchechtnem sa.

Jasné, keby nestíham drž mi vedľa seba miesto!
Zazubím sa na Sin keď sa lúčime a odšuchcem sa do izby. Zdvihnem si ruku k nosu a očuchám.
Voniam ako ryba.
Spravím grimasu a lenivo sa začnem vyzliekať, keďže po sprche sa mi už nebude chcieť vracať do izby aby som si odložila plavky a športové oblečenie, nehovoriac o tom že to s najväčšou pravdepodobnosťou nebudem stíhať, keďže sa lúbim pod teplou vodou zdržať trochu dlhšie.
Kde mám tie hlúpe nadkolienky...
Keď konečne zoženiem všetky časti uniformy tak vezmem veľký uterák a veľkú tašku cez plece, do ktorej ho potom narvem. Z tašky mi vypadne jeden zabudnutý tunel do ucha, odhadom tak dvadsať miimetrový. Zdvihnem ho a po chvíli premýšľania, že naposledy som si nejaký dala riadne dávno si v uchu spravím dieru a napchám ho tam, pričom z mojej štedrej zásoby vytiahnem aj druhý, tentokrát biely, a napchám ho do druhého ucha. Takto vybavená sa vydám do umyvárky, kde sa akurát miniem so Sin, ktorá bola rýchlejšia ako ja a už má aj po sprche. Tipujem, že všetci od jazera budú chcieť pred hodinou zo seba zmyť jazernú vodu..
Ahojte ženy!
Vpadnem do spoločného priestoru žoviálne.

Na moje veľké šťastie aj napriek zdržania v izbe prídem pred skleníky síce natesno, ale načas. Bohužial nie tak neskoro, aby som nepočula Hermionu..
Uvoľni zadnicu Grangerová, skade sme to mali vedieť.
Odrapocem jej veselo. Horúca dlhá sprcha mi očividne spravila dobrú náladu. Nehovoriac o tom, že práve išla jedna z mojich viac obľúbených hodín a za sebou som mala, aj keď trocha netradičný telocvik. Keď ma prešiel prvotný šok z útoku hlbočníkov, usúdila som že to aspoň bola nejaká akcia. Máme zážitok, nie?
A k tým knihám, načo? Profesorka povie čo máme robiť a my to spravíme.
Nakráčam si to do skleníkov. Práve pre praktický prístup som do skleníkov chodila rada. Už mi zostávalo len dúfať, že naša nová profesorka si povedie dobre. Z videnia som vedela že je skôr jemnejšia, tichšia, nevyzerala byť taká sekera ako vedúca chrabromilčanov, ale..učiť som ju zatiaĺ nevidela, tak Merlinvie ako sa zachová.
Zhlboka sa nadýchnem. Mala som rada túto vôňu zeminy a rastlín. Možno za to mohol aj fakt, že nám tak dosť často, hlavne po daždi, voňala spoločenka a izby. Okamžite sa mi na tvári roztiahne úsmev a zložím si zo seba sako uniformy. Bolo tu dosť teplo aby sa to dalo vydržať v košeli. Hneď si to namierim k Sin a natešene si začnem vypínať ofinu dohora, aby mi nezavadzala. Vlasy si skrátim, takže sa mi ledva dostanú pod bradu. Chystám sa niečo povedať, no v tom zbadám Ryana.
Po Wolframovi ide obrovská sépia, po Ryanovi plazivá rastlina... za chvíľu nám nezostane žiaden chlapec.
Štuchnem pobavene do Sin aby jej to neušlo.
 
 
770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.77512288093567 sekund

na začátek stránky