| |||
|
| |||
Učebna G82 -> Zapovězený les -> Chodby -> Učebna E2 13.září Učebna G82 -> Zapovězený les Všichni Hodina Nitrozpytu byla zábava, klidně bych si to zopakovala znova. Zajímalo by mě, jak dlouho by asi trvalo, než by se někdo z nás naučil plně číst něčí myšlenky. No, v určitých případech by to nebylo od věci umět využít. Výbuch plynové bomby v podobě Crabba se postaral o vskutku parádní závěr už tak dost zajímavé hodiny. Člověk nikdy neví co přijde, že? V jednu chvíli si v hlavě představuješ obrázek obrovskýho chapadláka z dnešního rána, v druhé se ti naskytne historická příležitost dokonale věrohodně si zahrát roli Žida v plynové komoře. V Bradavicích se holt nikdy nenudíš. Sice se při práci s třaskavci setkáš příležitostně s daleko větším puchem, ale i tak jsem byla nucena na pár chvil zadržet dech. Učebnu jsem opustila se zbytkem havranů a cestou na další hodinu jsem minula Dee. Očividně ji ten nedostatek čerstvého vzduchu docela dost sebral. Asi bych jí i nabídla pomoc, ale už se o ni ucházeli Patrick společně s Benjim a Christinou, takže proč se tam cpát? Když jsem byla konečně venku z budovy, zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu, strčila si ruce do kapes saka a pokračovala vstříc Zapovězenému lesu. Když jsme se konečně všichni sešli a profesor Kwang nás přivítal na první hodině péče o kouzelné tvory, našla jsem naši skupinku modrých a z batohu visícím mi přes rameno jsem vyhrabala potřebné materiály k hodině. Dostali jsme za úkol zjistit pohlaví a věk u tykadlatek, lehký jako facka. Tykadlatky byly jedny z prvních tvorů, na který jsem vedla výzkum za účelem zjištění vývinu pohlavního dichroismu napříč generacemi. Naše tykadlatka byla sameček. A nutno říct, že dosti nevrlý sameček. Nejlepší by v téhle situaci bylo ho trochu upokojit a ujistit, že pro něj nepředstavujeme hrozbu. Dnes jsem ale fakt neměla náladu vůbec na nic. Bylo mi divně, cítila jsem se až moc unaveně, než kdy jindy. Možná to bylo počasím, nebo já nevím. Když Al vytáhl hůlku, že se chopí situace, nejspíš bylo načase se do dění zapojit, ale naštěstí se o to postarala teď už o poznání barevnější Dee, která se jako hurikán přiřítila k našemu stolu a hůlku mu vytrhla. Ne, že bych její chování neschvalovala, ale mohla si zvolit méně agresivní způsob, i když to nejspíš bylo jen ze srandy. Čarodějům se hůlka nebere. Ostatně, Alova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Nebylo divu, že byl naštvaný, i když se to teda pokusil skrýt za falešný úsměv. Kdo by nebyl? Ale i tak, docela to s tou útočností přehnal. Chudák Dee se mu tam téměř složila. Automaticky jsem si skousla spodní ret a s únavným povzdechem si prohrábla vlasy. No, chování Dee nakonec účinek mělo. Sice netuším jak, ale během pár chvil už zase byla ve svém obvyklém princezna Dee módu a jako zkušená chovatelka tykadlatek se postarala o alespoň částečné zklidnění té naší. Talent, nebo zkušenosti? Každopádně to chtělo obdiv. Zbytek hodiny si upřímně nějak moc nepamatuju. Dostali jsme nějaký skupinový test ohledně informací o tykadlatkách, který moji kolejní spolučlenové společně vyplnili. Rozhodla jsem se nezasahovat. Poté přišel na řadu druhý úkol a to přesun tykadlatčích vajíček z jejich přirozeného slizu do námi vytvořeného za pomoci pinzety. Pro manuálně zručné opět nic zas tak obtížného, přesto se někomu povedlo způsobit pár výbuchů. Profesoři se s náma jistě musí dobře bavit. Pousmála jsem se pro sebe, zatímco jsem jedno po druhém přendávala vajíčka do vytvořeného náhradního prostředí. Tyhle manuální práce mi šly, to jo. Pak mi na mysl přišla náplň další hodiny a chvilka radosti z práce byla ta tam. Kouzelné formule s Kratiknotem, další nudná teorie no to je snad zlej sen. Během přesouvání vajíček se už nic tolik zajímavého nestalo. Jen několik mých spolužáků skončilo se slizem snad i na místech, kde to bylo logicky nemožné. Po rozdání testů a bodů jsme byli propuštěni na pokoje vzít si učebnice na další hodinu. "O čtyři body méně než Zmijozel, zatraceně." zašeptala jsem si pro sebe, zatímco jsem si házela věci do batohu. Sakra, dneska je fakt nějakej divnej den. Přehodila sem si popruh batohu přes rameno a vydala se vstříc mojí tolik milované, nudné teoretické hodině. Zapovězený les -> Chodby -> Učebna E2 Všichni Když jsem dorazila do učebny, pár studentů tu už bylo. Moje místo bylo v jedné z předních lavic, mezi Maureen a Beccou, která tvořila jednoho ze skupinky studentů, co dorazili přede mnou. S povzdechem se usadím a mírně se na ni usměju, pak se vrátím myšlenkama opět k mému neskonalému zklamání, že právě při těchto hodinách nemůžu kvůli své nevýhodné pozici beztrestně spát. Vytáhnu si z batohu věci a na chvíli se opřu čelem o lavici. Tohle bude fakt dlouhá hodina. Začátek byl celkem slibný, Noelle pro nás vykouzlila pár hezkých bodů. Jakže to bylo? Trans... trans-něco kouzla, jaký že byl ten rozdíl? Snažím se si zapisovat, ale je to těžký, když pomalu ani nevidíte na svůj vlastní text. Cítím, jako bych místo své hlavy měla nějaký obrovský kamený obelisk nebo co, neustále mi padá dolů a každý její zvednutí je těžší a těžší. Hej, kámo, teď vážně nemůžeš usnout. Donutím své tělo se zase narovnat a hřbetem ruky si protřu unavené oči. To už ke mě dolevituje pergamen s docházkou. "Sam E. Arrkain" slyším se zívnout, brk bez chybičky zapíše mé jméno a přesouvá se dál. Nezdá se, že by s tím měl problém. Být to profesor, tak určitě mnohem více řeší, proč dnes nejsem tak aktivní jako mí drazí spolužáci. Profesor se zeptal na další otázku, tentokrát to byla Bára, kdo se přihlásil. Druidové, jo? Hmmm... Počkat, řekl zrovna dělení magických formulí? To vím, to vím... živelné, ty co mění stav a, aaaa....! Ruka mi automaticky vystřelí vzhůru, až mě to samotnou překvapí. Když si mě učitel všimne znervózním, ale zastřu to hlasitým odkašláním. Chvilku bloumám v paměti, poté uchopím myšlenku a donutím ji přeměnit se v slova. "Magické formule se dělí do tří kategorií, změna stavu, což jsou ty, které mění stav předmětu, například opravující formule Reparo nebo Alahomora, která odemyká zámky. Pokud vím, jedná se o největší skupinu formulí, které známe. Poté jsou zde živelné formule, u kterých, jak již název vypovídá, jsme schopní vyvolat některý z živlů, například vodu díky kouzlu Aquamenti, ta poslední kategorie..." Pomalu ztiším hlas a zašátrám hlouběji v paměti. No tááák, o tomhle si nedávno četla, ty pako. "V- Vznášecí?" Ještě jednou si odkašlu. Tady není prostor pro hádání, lidi na tebe civí... Pravda. "Jedná se o kategorii vznášecích kouzel, pomocí kterých můžeme s předměty levitovat. Mezi taková kouzla patří třeba... třebááá Accio, díky kterému můžeme předmět k sobě přivolat. Umm, pak je tady ještě kategorie "ostatní", kam řadíme všechny kouzla, jež nemůžeme zařadit mezi tyto tři kategorie." "Třeba když si chceme zabalit kufr nebo tak." dodám opožděně. Zvláštní, zdá se, že jsem vzhůru. Spokojeně se na profesora usměju. |
| |||
Péče o kouzelné tvory -> Kouzelné formule13. září okraj Zapovězeného lesa -> učebna 2Epředevším Zmijozelští Několik spolužáků vzneslo dotazy ohledně tykadlatek, profesorovy odpovědi jsem si stručně zapisovala vedle své kresby Karla. Je s podivem, jak jsem stíhala obojí, ale nějak se mi to dařilo. Při zmínce o testu jsem zvedla zrak a podívala jsem se na papír. Do testu se pustili ostatní (a o Deeiných znalostech o magických tvorech nehodlám pochybovat), takže jsem i nadále pracovala na své kresbě, dokud nepřišel čas na druhý úkol. Vyžadoval mimo jiné i precizní práci. Eh... Super, no. S povzdechem jsem si vzala pinzetu, misku, zkumavku a leknín s vajíčky. Do misky jsem si přičarovala vodu, kterou jsem následně bez větších problémů přeměnila na sliz. Tohle byla ta jednodušší část. Mezitím se ke mně přesunula Chris. Chvíli jsem tedy počkala, až domluví, než jsem začala pracovat. "Vím, že bych se měla zapojit. Ale... abych pravdu řekla, jako první Zmijozel v rodině jsem se prostě vždycky cítila v téhle koleji trochu divně." Teď, když je tu i Claire je to možná trochu lepší, ale pořád... Je to divné, že zrovna já a má mladší sestra jsme se dostaly do Zmijozelu. V naší rodině (nebo rodinách) to nebyla tradice, nikdo z našich předků nebyl zařazen do této koleje. "Ale asi je už na čase se trochu vzchopit a konečně se aspoň někdy k vám trochu víc přidat." To už se mě snažili přemlouvat i další. Od Richarda jsem to zrovna tedy nečekala, ale nevadí... Na Helen jsem se jen lehce usmála. "Asi by to bylo fajn, no..." přiznala jsem nakonec a poté jsem se už pustila do práce. Vyžadovala ode mne plné soustředění, nechtěla jsem to pokazit. Avšak díky tomu, že jsem nepatřila zrovna mezi nejšikovnější lidi na světě, jsem dvě vajíčka omylem zmáčkla pinzetou trochu moc. No, z těchhle se nové tykadlatky nevylíhnou. U toho zbytku se mi to snad již povedlo o něco lépe (no, minimálně všechny skončily bezpečně v nově vytvořeném slizu a vypadaly u toho docela zdravě). Pak už jen zbývalo dostat sliz z leknínu do zkumavky. To se mi povedlo vcelku rychle (což mě docela překvapilo). Na konci hodiny jsem tedy měla hotovo. Po téhle hodině následovala naše poslední. Konečně. Kouzelné formule mi tolik nevadily, ale jak už sem se těšila na volno! Jen jsem si rychle skočila na pokoj vyměnit učebnice. A pak jsem hned zamířila do učebny 2E. Tam jsem se posadila do jedné z volných lavic. Bylo mi vcelku jedno, vedle koho jsem seděla, i když jednomu z mých sousedů to asi zase tolik jedno nebylo. Myslím, že Draco není příliš nadšený z toho, vedle koho si sedl. Alecovi jsem věnovala krátký pohled a bylo mi ho trochu líto. Bylo smutné, když se nás lidé z jiných kolejí báli. Profesor Kratiknot zahájil hodinu. Moc se mi nelíbilo, když zmínil, že se tu dnes zdržíme o něco déle, ale co se dá dělat. Opřela jsem si hlavu o dlaň a poslouchala jsem. Na první otázku jsem neměla šanci odpovědět, takže jsem si jenom otevřela zápisník a začala jsem si psát. Další profesorova otázka se ale lehce otírala o historii, takže to jsem si byla jistá, že bych dokázala odpovědět správně. Zvednutí mé ruky bylo trochu nejisté, i když zrovna u mě to nebylo zrovna nic neobvyklého. Málokdy jsem se hlásila. "Druidové, stejně jako většina lidí té doby, používali latinu jako úřední jazyk." Jelikož Galie byla dobyta Římany, většina lidí přijala jejich jazyk jako úřední. Pak se používala i během středověku, i když tam už jím hovořila prakticky jenom církev. Bylo tedy logické, že by čarodějové také tento jazyk používali. Byla jsem spokojená s tím, s jakou jistotou jsem odpověděla. Následovala chvíle mluvení a poté další otázka. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to nemám zkusit. Avšak nakonec jsem usoudila, že si nejsem s odpovědí dostatečně jistá na to, abych se o ni pokoušela. |
| |||
Kouzelné formule Učebna 2E Jakmile Noelle vystřelí ruka vzhůru a řekne svou odpověď na otázku, Alec se na ni se širokým úsměvem podívá a zdvihne do vzduchu dva vztyčené palce. Draco, sedící vedle něj ho spraží zlým pohledem. Kratiknot se podívá na Noelle a poté na Alastora, jakoby čekal, že na otázku odpoví spíš on. Ale i tak se zdá být potěšený, i když nad její odpovědí chvilku uvažuje. ,,Víceméně je to správná odpověď slečno O´Meoro. Pět bodů je vašich." Pokývá hlavou a pak se otočí ke třídě. ,,Toto rozdělení kouzel a rozdíl mezi nimi je u NKÚ jedna z běžných otázek, proto si ji prosím všichni někam zapište. Slovo kouzlo totiž samo o sobě obsahuje hned tři podkategorie, kterými jsou, jak řekla vaše spolužačka - formule, transfigurační kouzla a kletby. Všechny kouzla, která byla povolena Ministerstvem kouzel, jak jistě víte, jsou napsána v knize Povolená kouzla. Kniha má přes 3600 stran a obsahuje více jak šest tisíc formulí, transfiguračních kouzel a kleteb. Byla vydána odborem patřičného užívání kouzel a při objevení nových kouzel bývá kniha aktualizována. Zhruba každých pět až deset let." Mezitím co mluví, brk s pergamenem už obletěl každičkého studenta v místnosti a vrátil se zpátky na katedru před profesora. ,,Určitě jste si během hodiny čar a kouzel s panem Binnsem také říkali důvod, proč jsou kouzla tvořená převážně v latině. Věděl by to někdo?" Znovu se rozhlédne po třídě. Z hodin pana Binnse si toho většinou moc studentů příliš nepamatuje, je to předně kvůli jeho monotónnímu, uspávacímu hlasu a nudně podávané látce. *protože latina byla úřední jazyk druidů, tehdejších kouzelníků. ,,Přesně tak. Víme, že kolébkou kouzel je tehdejší Galie, dnešní Velká Británie a na jejím území žili druidové, dřívější mocní kouzelníci, kteří stojí za vytvořeních prvních kouzel. Takže jak řekla slečna O´Meara, kouzelné formule mají ve většině případů usnadnit kouzelníkům a čarodějkám život. Předmět dočasně očarují, ale nikdy nezmění ani úplně nepřemění vlastnosti předmětu nebo tvora. Příkladem očarováním je kouzlo, které jste se učili mezi prvními a to Wingardium leviosa. Díky tomuto kouzlu můžete předmět přimět levitovat a pohybem hůlky měnit jeho směr letu. Formule se nepoužívají k útoku, od toho jsou kletby! A nyní - kdo mi nejrychleji poví dělení kouzelných formulí, něco o nich plus příklady formulí, získá pro svou kolej dalších pět bodů!" * Dělení: živelné; vznášecí; změna stavu (příklady formulí a co povíte k dělení nechám na vás) |
| |||
Zapovězený les -> Chodby -> Kolej -> Učebna E2 Na Danielovu odpověď už nijak nereaguji. Nedopadlo by to dobře a já si raději zachovám chladnou hlavu a budu se věnovat hodině, než jednomu "srandistovi", který se musí předvádět. Ani k Thomasovi se už nějak moc nevyjadřuji. Má svůj vtipný pohled na věc a bere věci moc na lehkou váhu. Brát mu to nebudu, ale myslím si o tom svoje. Tenhle rok ve škole mi ukazuje, že se na lehkou váhu věci brát nesmí. A mé zkušenosti s draky jsou poněkud odlišné, než ty, které by mohli mít...pokud vůbec...mí spolužáci. Uvítám tedy hlavně to, že třeba Erika a Marie se zapojily do plnění testu taky. Celkově mi přijde, že jsem z naší koleje to byly spíše děvčata, která se zapojila do plnění testu. Následně během preparace vajíček přišel zajímavý dotaz ze strany Eriky. "Jo jak dostat sliz dolů by mě taky zajímalo." Se zájmem zvednu na okamžik od práce hlavu. Oddechnu si, když nás profesor ujistí, že stačí čistící kouzlo. Jakmile práci dokončím, samozřejmě se tedy hůlkou očistím, nestojím o to mít slizké ruce ještě zítra. Na konci hodiny profesor rozdá body a je čas jít na kouzelné formule. "Do háje Zelenky mají zase více bodů z hodiny, než my." Zahryže mě v duchu ale pak už nad tím jen zavrtím hlavou a rychle se vydám směr hrad. Ve Velké Síni se nestavuji a zamířím chodbami přímo na kolej. Tam schovám své Obludné obludárium a vezmu učebnici pro kouzelné formule a už zase spěchám na hodinu, jen ještě ve společenské místnosti pohladím svého kocourka, když ho potkám rozvaleného v jednom z křesel. "Už brzo budu zpátky." Ujistím ho, za což se mi dostane pouze vlídného zavrnění. S úsměvem na rtech zamířím ven na chodbu a pak ke schodišti a tradá do učebny E2. "Ještě pak musím na McGonagalovou." Připomenu si. Jakmile jsem přišel do učebny zamířil jsem k nebelvírskému chumlu žáků, kteří se usazovali v řadě za Zmijozelem. Když se to tam však usadí lehce mi přejede mráz po zádech, protože zůstane volné místo na okraji mezi Ryanem a Erikou. Slétnu očima na další spolužáky sedící vedle Ryana a dál a v duchu si povzdechnu. "Asi jsem si přisedl ke špatné části Nebelvíru." Napadne mne úzkostně ale i tak se usadím, protože jinde moc místo už nezbývá. Opatrně projdu kolem Eriky, abych jí neshodil věci, nebo nenakopl a pak se usadím po její pravici a tedy i po levici Ryana. "Budiž mi útěchou alespoň to, že je tu Erika. Ač to vypadá, že budu v téhle hodině jakási hráz mezi ní a Ryanem, na to, jak mě tehdá zpucoval a dával najevo, kdo ví jak o ní stojí se k sobě ti dva teďka chovají poslední dobou fakt skoro nepříjemně. Asi Ryan něco posral....to by mu bylo tak podobné." Odtuším si pro sebe a slétnu očima na profesora, který už začal povídat. "Takže letošek bude náročný." Počkám, až ke mě doletí pergamen a brk. "Christian Dragon." Nahlásím se, jakmile je čas. Je to v těchhle hodinách obvyklá rutina, takže mi to už ani nepřijde nějak zvláštní. Hned na to začne opakování, jako každoročně a jako tradičně, než stihnu otevřít pusu a přihlásit se, že bych odpověděl už chrlí odpověď jedna z Havraspárských. "Jsou tak do formulí všichni z téhle koleje zažraní, nebo se mi to zdá?" Letmo slétnu pohledem na Ryana a pak na Eriku, abych se ubezpečil, že se aktuálně neschyluje k bouři mezi nimi. Kdyby bylo třeba vím dobře na čí stranu bych se postavil. |
| |||
havraspárští, Kwang, Kratiknot a ostatní zmínění 13. září Patrick je vážně... svůj. Nedokážu to ani jinak popsat, když si ze mě začne dělat legraci. Mám co dělat, abych skryla dušení smíchem v lemu svého hábitu. Nechtěla jsem Havru ubrat body jen proto, že bych se rozesmála na celé kolo. Kdo mě znal, tak věděl, že to není dobrý nápad... I tak ale Patrick mohl slyšet tiché chrochtání smíchu, které jsem vydávala. "N..Neeeee, proti mezikolejnímu družení nic nemám..." Zvedla jsem obě ruce na znamení míru. "Deirdre? Ne, vůbec ne. Přijde mi celkem milá. Tedy na ty předsudky, které hodně lidí má ohledně Zmijozelu. Já nevím, mně prostě přijdou taky jen jako lidi... proč dělat rozdíly? Nevidím rozdíl třeba mezi naším Sebastienem a jejich Wolframem..." Pokrčila jsem ramenem. Nakrčím jedno obočí a nasadím výraz, který jasně říká jediné - WTF. I tak mi lehce zrůžoví tváře, i když moc dobře vím, že to Patrick myslel jen jako vtip. Nebyla jsem na to ale ve spojitosti se svou osobou zvyklá. "Žárlit? Na tebe? To těžko!" Vyprskla jsem smíchy. "Vždyť jsi něco jako můj mladší bratr..." Zavrtěla jsem hlavou a můj pohled letmo zalétl k mrzimorským, kde se Fabian něčemu zrovna smál. Ruměnec se trochu prohloubil, a tak jsem si odkašlala a věnovala pozornost zpět svému kamarádovi. "Vážně? Bože... vypadáš jako ti kluci z titulních stran Playboye... Měl by ses dát na kariéru modela," protočila jsem obě oči a zavrtěla hlavou. Poté jsem trochu ztichla a pozorovala výměnu názorů mezi Alastorem a Patrickem. Počkala jsem, až si to kluci vyřídí. Povzbudivě jsem se na Ala usmála. "Neber Pata vážně, určitě toho o holkách víš víc jak on. Vždyť jsi sbalil Princeznu ze Zmijáku. Nevíš, co je za znamení? Mohla bych vám vytvořit horoskop!" Po Alově reakci jsem se už dál věnovala svým vajíčkům a práci dokončila. Kwang nám nakonec test opravil. Dopadli jsme lépe než jsem čekala. Byla jsem ráda, že Helence někdo pomohl. Chudinka malá. Po hodině jsem se svými spolužáky vydala do věže, abych uklidila Obludárium a vzala si učebnici na Formule. Ještě jsem se zastavila ve Velké síni pro svačinu. Po cestě do třetího patra jsem spořádala celé jablko a hrušku. Prošla jsem tajnou chodbou kolem toho ošklivého obrazu a vešla do učebny. Kratiknot na nás už čekal. Místo jsem zaujala mezi Patrickem a Rorym. Byla jsem ráda, že jsem konečně mezi svými, i když by mi vůbec nevadilo posadit se k Fabimu s Mau. Rozložila jsem si před sebe pergamen a učebnici. Kratiknot nás přivítal a když k nám doputovala docházka, vzorně jsem nahlásila své jméno. Čekala jsem, že nám dá něco na zahřátí. Přeci jen Formule patřily k jedné z věcí, které nás měly čekat v NKÚ. Děsila jsem se toho. Měla jsem před sebou otevřené své starší poznámky s nejdůležitějšími fakty, které jsme si ve volném týdnu s Fabianem procházely. Naštěstí tam byla i Kratiknotova otázka. Bleskově jsem vystřelila tedy ruku nahoru, abych mu odpověděla. Body jsme potřebovali. "Řekla bych, že formule, kletby a... trans... transfigurační kouzla?" Upřímně doufám, že jsem to řekla správně. V praxi jsem si sice mlhavě pamatovala, jaký je mezi nimi rozdíl, názvy jsem ale moc nedávala. "Formule mají za úkol něco očarovat, aniž by změnily... jeho vlastnosti? Liší se od nich právě transfigurační kouzla, která něco přeměňují a více se jimi zabývá přeměňování. A kletby... řekla bych, že nejvíce spadají pod Obranu proti černé magii a slouží především k útoku a ochromení nepřítele... Je to tak?" Nervózně jsem se na profesora usmála a zoufale zalétla pohledem k Alastorovi, který byl ve formulích přeborníkem. Doufala jsem, že mě případně doplní. |
| |||
Kouzelné formule Učebna 2E Poté, coKwang ukončí hodinu, máte opět 15 minut volna. Je třeba se vrátit, uklidit svá Obludária a vyzvednout si na kolejích učebnici na nadcházející hodnu. A tou je: Příručka kouzelných slov a zaklínadel, ročník 5 od Mirandy Goshawk. Někteří rychlíci stihnou ještě zastávku v hlavní síni, kde se na stolech objevila odpolední svačinka v podobě různých chlebíčků, sladkostí a studených salátů, ať už zeleninových nebo těstovinových. A spousta ovoce. Další a pro dnešek již poslední hodina jsou kouzelné formule. Musíte vydupat po schodišti až do třetího patra, projít čarovnou chodbou a jsou to dveře hned vedle obrazu Zlomyslného Merwyna, což byl středověký čaroděj, který vynalezl spoustu zlých kleteb a zaklínadel. Na portrétu je vyobrazen v dlouhém nazelenalém hábitu s kápí přes hlavu, kde si vás se zamračeným výrazem prohlíží. V rukou třímá hůlku, která září jasnou zelenou barvu. Občas se objevuje na kartách v čokoládových žabkách. Učebna 2E patří mezi jedny největší na škole. Vzadu za katedrou je veliké okno, které prosvětluje celou místnost, takže světla je dostatek i bez svícnů. Na stohu z knih už stál Kratiknot a vypadal velice netrpělivě. Skoro se zdálo, že by chtěl začít o něco dříve. Rozmístíte se do lavic, které jsou poskládané za sebou, přičemž do těch vyšších je nutné vyjít po třech dřevěných schůdcích. Vedle Wolframa se z neznámých důvodů posadí Reece, tentokrát bez Isaaca a vedle Christiny to zakempí Crabb, na kterého nezbylo místo vedle Goyla. Měl kolem pusy drobky a vypadalo to, že právě dojídal svačinu z hlavní síně. Draco byl nucen se uvelebit vedle Aleca, kterého přejel nenávistným pohledem. Alec byl na druhou stranu bílý jako stěna a raději se na Malfoye ani nedíval. Jakmile jste všichni uvelebení na svých místech a dveře se s posledním studentem zavřou, Kratiknot se postaví na jeden z vyšších stohů, abyste na něj pořádně viděli. ,,Dobré odpoledne studenti." Promluví k vám svým vyšším hlasem. Kratiknot je starý trpaslík, který svou výškou sahal průměrně vysokým studentům do pasu. Nebyl to kdovíjak opěvovaný profesor, ale ani na něj žáci příliš nenadávají. O Vánocích a vůbec o školních akcích ho můžete potkat, jak pomocí kouzel věší ozdoby a ještě do minulého ročníku, než přijel Lupin, byl havraspárským kolejním vedoucím. Zároveň je tak nějak podezříván z toho, že během hodin nadržuje svému oblíbenci, Alastoru Krimmerovy. ,,Vítejte na první hodině kouzelných formulí v tomto roce. Máte všichni své hůlky?" Rozhlédne se po třídě. ,,Už jste v pátém ročníku a jak jistě víte, na konci roku skládáte zkoušky NKÚ, kde mimo lektvarů a přeměňování, budete také přezkušováni z kouzelných formulí. Během týdenního volna nám odpadly hodiny, tím pádem jsme ve skluzu s látkou, kterou s vámi potřebuji do konce pololetí probrat." Mluví pomalu, zatímco listuje docházkou. Když nalistuje docházku pro vaši třídu, nechá papír jako vždy i s brkem levitovat po třídě, podél lavic. Student, před kterým se brko s pergamenem zastaví nahlásí své jméno a brk ho zapíše. ,,Snad vám nebude příliš proti srsti, pokud hodinu skončíme o něco déle, abychom všechno stihli. A nyní trochu teorie a opakování na začátek. Kdo mi poví, na jaké tři skupiny se kouzla dělí? Opakujeme si to každý rok a zaručeně se vás na to u zkoušek zeptám!" rozmáchne se malinkýma ručkama a čeká, kdo jako první zvedne ruku. (* Formule, kletby, transfigurační kouzla) ,,Výborně! A vzpomenete si taky, jaký je mezi nimi rozdíl?" Zeptá se znovu a za případnou správnou odpověď odmění studenta 5 body. |
| |||
13. září Okraj Zapovězeného lesa - Hodina péče o kouzelné tvory Všichni přítomní studenti Zatímco opravuji vyplněné testy, studenti se pustí do preparování vajíček. Přesně jak jsem předpokládal, každému jde práce trochu jinak. Někteří jsou velmi zruční a nemají nejmenší potíže, ale najdou se i tací, kterým vajíčka létají sem a tam. V lepším případě končí na zemi, v horším na některém ze spolužáků. ,,Buďte opatrní, nespěchejte. Tohle není práce ani tak o rychlosti, jako spíš o přesnosti." poučím je a hůlkou postupně očistím všechny, kteří mají na sobě sliz. Je stěží uvěřitelné, že se některým dokázal za tak krátkou dobu dostat na boty, do vlasů a do očí. Sám nechápu, jak se jim to povedlo. ,,Rukavice bohužel nemáme k dispozici, slečno Devereauxová. Mohu vás ale ujistit, že sliz není jedovatý ani jinak závadný a hned po skončení práce se můžete očistit hůlkou, nebo navštívit umývárny." Uklidním jí, když vidím její zoufalý výraz. Pravdou je, že kdybych chtěl, rukavice jí poskytnout mohu. Vyčarovat je či přivolat je pro kouzelníka to nejmenší. Ale neudělám to. Pravidla platí pro všechny a pakliže se zbytek pere s vajíčky holýma rukama, není důvod, aby byla Regina výjimkou. Na spravedlivém přístupu jsem si zakládal vždycky a nerad bych na tom něco měnil. ,,Slizu se zbavíte buď čistícím kouzlem, nebo vodou s mýdlem. Nebojte se, že by na vás zůstal." Ujistím hlásící se Eriku. ,,Pane Finnigane, dávejte prosím větší pozor." Napomenu Seamuse, který proměnil sliz v bahno a to jako na potvoru nahodilo některé jeho spolukolejníky. Situaci mu naštěstí pomůže vyřešit slečna Grangerová, takže nemusím nijak zvlášť zasahovat. Díkybohu za to. ,,Hůlkou šviháme vlevo, nikoli vpravo. Proto vám tak často říkám, abyste si psali poznámky." Pronesu do prostoru, načež přemístím pozornost k hlásící se Emily. ,,Pravděpodobnost, že dojde k poškození vajíčka tu je poměrně velká. Zacházíte s nimi poprvé, takže se s tím počítá, ale nedělejte si s tím nikdo těžkou hlavu. Tykadlatky mohou mít až dva tisíce vajíček v jedné snůšce. V přírodě samozřejmě nemohou přežít všechny, proto jich je tolik. Nemějte strach, nikdo vám hlavu neutrhne, pokud něco pokazíte. Jste tu od toho, abyste se něčemu přiučili, takže směle do toho." Vybídnu všechny s úsměvem, to už si ale všímám zapeklité situace u Zmijozelské koleje. Slečna Lynnerwoodová má obvázané ruce a manipulace se slizem je pro ni tudíž nemožná. "Velmi se omlouvám, na vás se úkol pochopitelně nevztahuje." Věnuji jí omluvný pohled. Netuším, kde ke svému zranění přišla, ale ať už to bylo kdekoliv, nepřipadá v úvahu, aby pracovala s ostatními. Naštěstí zasahuje Christina, která své spolužačce pomůže a ke všemu velmi úspěšně. Uznale pokývám hlavou. V takovém případě nejde co vytknout, protože přesně takhle by spolupráce mezi kolejemi měla vypadat. Ještě chvíli nechám všechny pracovat a poté si vyžádám pozornost. ,,Vážení, hodina se nám pomalu blíží ke konci. Zatímco jste pracovali, opravil jsem vaše testy. Mrzimor a Zmijozel odpověděl bez jediné chybičky, tudíž získává plný počet bodů. Havraspár a Nebelvír měl pouze jednu chybu a to v druhé otázce. U tykadlatek se vyskytuje pohlavní dichroismus, jelikož kromě zbarvení nejde samce a samici od sebe odlišit. U tvorů s dimorfismem je tomu naopak. Jinak jste si vedli naprosto skvěle. Kromě bodů za test uděluji každé koleji deset bodů za správné určení věku, pohlaví a práci při hodině a Zmijozelu tři body navíc za včasnou pomoc zraněné spolužačce. Toť k dnešní hodině vše." Body: Zmijozel (10 + 6 + 3) = 19 |
| |||
Pondělí, 13. září 2015 Okraj lesa Péče o kouzelné tvory ♠ Zmijozelští a ostatní Týna se nezdá, že by se další večeře nechtěla účastnit. „Uvidíme,“ odvětím, když se dívám na tykadlatku a až poté přesunu pohled na ni. „Život ani po Bradavicích nekončí.“ 'I když člověk nikdy neví, co ho v Bradavicích zahubí. Třeba nějaký psychouš při nakupování.' zamrmlám si v hlavě a dále ani svou poznámku řečenou k Týně nekomentuji. Předpokládám, že pochopila, že je jen na nás, s kým udržíme kontakty i po konci školy a i do konce studia zbývá ještě spousty času. Je už na ni, zda si bude myslet, že po něčem takovém toužím nebo ne. Já zatím nic tak konkrétního neřekl a ani nehodlám. Sám netuším, co bude za takovou dobu a zda se s nimi budu chtít ještě vídat. 'Uvidíme, s kým uplyne čas nejspokojenějším způsobem.' Poznámky Sin ohledně dalšího spojení s padre nijak nekomentuji. Věnuji ji krásný uhranutý pohled. V mých ústech se však objeví zazubení, když bere tykadlatku do náruče. „Neříkala jsi, že vypadá jako Caylus?“ Párkrát do tykadlatky strčím prstem a zjišťuji, jestli vydá nějaký zvuk. Poté už se o Karla nezajímám. Otočím se a zvednu spojené ruce nahoru v protáhnutí a skoro nezabráním zívnutí. 'Tak nudné...Zajímalo by mě, co si o mém pozvání na večeři myslí ostatní. Myslí si, že mám nějaké pohnutky?' Pomyslel jsem si a nedokázal si ani představit, že by mé krásné milé divadélko dokázali prokouknout. Tedy kromě Richarda a Sin. Opětoval jsem jeden milý úsměv Kayle, která se až děsivě usmívala mým směrem. 'Co jí hráblo v palici?' Profesor rozdá testy a s pouhou zvědavostí nakouknu. 'Proč to má vyplňovat celá kolej? A proč to dal teď a ne na konci hodiny, když nám zrovna řekl odpovědi?' No, na druhou stranu aspoň oceňuji snahu o kolejní spolupráci. Rozhodně lepší než se pokoušet o mezikolejní navazování vztahů. Prve nás tu poštvávají v soupeření a rivalitě o body, kdy se snažíme porazit ostatní koleje a poté se nás někteří snaží promíchávat a nechat spolupracovat s jinými kolejemi. To rovnou můžu být za gentlemana a rozdávat získané body Mrzimoru. Přistoupil by na to vůbec nějaký profesor, kdybych řekl něco jako 'Daruji mnou získaných pět bodů Mrzimoru.'? No já doufám, že ne. To by se pak lehce dalo intrikovat. No u naivity některých našich profesorů bych se tomu ani nedivil. Nakonec více než test, mou pozornost získal materiál, který učitel pokládal po stolech. Tykadlatku do klece hodil určitě někdo jiný, než já. Neřeklo se, že ji tam musí dát zpět ten, co ji vytáhl, naštěstí. Chystal jsem se okamžitě začít pracovat na výrobě lepidla, ale tak nějak se nedalo nevšimnout neustálého pohledu Pascala. Občas jsem se podíval, jestli na mě stále civí a pokud ano, jen jsem se mírně usmál, stejně jako předtím na Kaylu. Nejraději bych už po nějaké té dávce iritace zdvihl prostředníček. To ovšem není zvykem mého vychování. Naštěstí jsem už byl zvyklý na přitahování pozornosti nejen žen, ale bohužel i některých mužů. Proto jsem z toho nějakou vědu nedělal. Vtipnější bylo, že reakce ostatních na jeho pohled na mne byly plné překvapením. 'To jako vážně? Oni si toho nevšimli už dříve? Hlavně, že si všímají mě a Angely, když se jedinkrát bavíme.' Pomaličku začnu s náplní dnešní práce. Vytáhnu si poznámky, do kterých jsem si již stihl zapsat postup práce v bodech a podle něj začal pracovat. Jako ostatní, i já jsem naplněnou misku s vodou mávnutím proměnil ve sliz. 'Eh...' vycítil jsem jakýsi divný tlak, když se Týna bavila s Barčou. Jakoby každý očekával, že ji musím pozvat já, když to platím. A mně se do toho vážně nechtělo, když už jsem to u oběda promarnil a poté u zvaní Helen. Navíc Barča byla stále nehorázně upjatá a odtažitá, i když jsem se k ní choval mile. 'Možná bych jí měl dát důvod se tak chovat?' V hlavě se mi rozechvěl zlomyslný smích a mne napadaly samé velice pro Barču nepříjemné interakce, které by mohly následně proběhnout. Nakonec jsem od toho upustil. Týna jí dala na rovinu pravdu o tom, jak se nám straní, takže mě ušetřila od toho, abych já byl ten, co ji odmítá, protože z mé strany by to znamenalo, že ji tam vážně nechceme, když tedy zvu já. „Helen a Christina mají pravdu.“ namířím svůj přátelský úsměv na Barbaru. „Velice rád...“ opět se na moment odmlčím kvůli opravě. „Velice rádi tvou přítomnost u večeře oceníme. Rád bych poznal svou spolužačku více, než jen z nucených hodin, ovšem nechtěl jsem tě tak nudnou poznámkou otravovat, když se tváříš, jako bychom se ti hnusili a byli pro tebe tak nepřijatelní.“ V hlase mně zněl podtón, který ji vinil za to, že jsem ji vlastně nepozval. Jako by ona byla ta špatná a byla to pouze její vina, nikoli mé zapomenutí. „Mně samotnému to není příjemné, když mne takto odsuzuješ, aniž bys mne vlastně více znala, ale budu rád, když na večeři s námi půjdeš a svůj názor budeš mít možnost přehodnotit.“ falešně se mile pousměji. „Vážně?“ předstíral jsem překvapení, když se Dee zmínila o dalším obdivovateli. „Není to úsměvné? Po mně touží chlapci a po tobě zase dívky.“ Zlomyslně jsem se zazubil, když jsem očividně narážel na Patricka, Alastora a Poláka. S naprostou precizností jsem pokračoval v práci v podobě preparování vajíček a nedal najevo jakoukoli zmínku nervozity. „Vážně?“ s pobaveným pousmáním teď reaguji na Richarda, který se očividně připojil k Dee. „To bych se s tebou neměl tolik potloukat, aby se to na mě nepřenášelo.“ Na chvíli jsem zastavil práci a podíval se na něj. „Někdo, kdo tě nezná, by totiž k tvému počínání klidně mohl říci, že máš Helen 'Jen aby se neřeklo'.“ Zazubím se a až nyní si uvědomím, že by to mohla slyšet i Helen a možná jí to i ublížit. Sama určitě ví, že je všem jasné, jak se k ní Richard chová, ale nemusí být příjemné, když je to řečeno nahlas. „Omlouvám se, byl to jen vtípek.“ odpovím k Helen tišším tónem a naprosto mne překvapí, když se mne zastane. Na nějakou chvíli nic neříkám, protože mne to vážně překvapilo. Do teď jsem měl pocit, že mne doslova žere pohledem a přes ten milý úsměv mne chce stáhnout z kůže. Skutečně jsem neočekával takto milá slova, přestože nejspíš každý tušil, že je to jen naše obyčejné kousavé postrkování, které nemá s nevraživostí nic společného. „Jsi tak milá.“ věnuji svou pozornost Helen. „Nevážit si tolik mého nejlepšího přítele v Bradavicích, tak se tě pokusím hned ukradnout pro sebe.“ S přátelským pobavením se usměji a prohrábnu si vlasy od čela dozadu. Poté už opět pokračuji v dokončení své práce. „Stejně je zvláštní, že profesor jasně vidí stav Helen a přesto jí dá za úkol preparování.“ Zamrmlal jsem nahlas, snad aby mne i samotný profesor slyšel. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa Pondělí, 13. září Havraspárští Kvíz byl hračka, až na otázku číslo dvě. Nikdo z nás nebyl moc zdatný zoolog, ve zvířatech se vyznala Noelle, ale převážně v mudlovských. Někdo hádal áčko, jiný béčko..no většina béčko, ale jelikož jsem to celé vedl já, tipnul jsem áčko a když si něco vezmu do hlavy...No však taky víte všichni jak to skončí. S úsměvem jsem se podíval na Noelle. Byl to jenom můj dojem, nebo jsem z jejího tonu slyšel lehký nádech žárlivosti? Ne, to bylo nepravděpodobné. Noelle byla kamoška, asi o mě měla strach, nebo si s Dee něco v minulosti udělaly, holky no. Lišácky jsem se na svoji kamarádku usmál. "Oh? Jsi snad proti mezikolejnímu družení, nebo ti Dee něco udělala?" Zeptal jsem se a pomalu jsem přisunul svůj obličej k jejímu, oči jsem přihmouřil v teatrálně nahraném gestu podezřívavosti. "Nebo že bych cítil jemný náznák žárlivosti?" Zeptám se pobaveně, našpulím rty jako ryba a zvýšeným hláskem zatrilkuji "Pušůů, pušůů!" Bylo znát, že si dělám legraci, lehce jsem se zasmál a pokračoval jsem. "Nebo chceš říci, že mě Dee nažhavila?" Krátce se zamyslím a pak si i odpovím. "Ne, to by se holka musela snažit" Zazubím se a zakroutím hlavou, jako bych si myslel, že Noelle myslí na samé hanbárny."Ale možná jsi tím chtěla říci, že jsem HOT!" Zaujmu jakože postavení modela s rukou pod bradou a ležérním postojem s druhou rukou v kapse. Pak na svoji kamarádku rošťácky mrknu. Když se do našeho rozhovoru vloží Alastor, na oko zvážním. Koneckonců, Dee je jeho přítelkyně. Vyslechnu si co má Al na srdci. Zněl klidně a nezaujatě. Obdivuji jeho sebeovládání. Nahodil jsem jakože co nejvážnější obličej a odpověděl jsem. "Aha, takže mi říkáš, že je divný mávat na spolužačku? Mávat...na...spolužačku." Zopakuji mu to pro jistotu, aby slyšel jak hloupě to zní. "A nebo mi chceš říci, že je divný mávat na tvoji přítelkyni? Ergo předpokládáš, že když je tvoje přítelkyně tak nebude mít kamarády co na ní mávají?" Nahodím ledový ton hlasu a poker face, jako bych Alovi něco vyčítal, pak už se ale neudržím a vyprsknu smíchy. "Nééé, dělám si srandu, měl jsi vidět jak ses teď tvářil." Protřu si oči, protože mi zvlhly jak mi do nich od smíchu vytryslo pár slz. "Teda až na to s tím máváním, to znělo fakt jako blbost." Dodám a zase se uchechtnu. "Teď vážně. Doopravdy." Řeknu a zatvářím se už normálně, protože vím o co Alovi jde i když se snaží neznít jako žárlivec. "Ode mě se nemáš čeho bát, vlastně mi lichotí, že si to myslíš. Respektuju, že Dee je tvoje přítelkyně." Zamyslím se a pak pokračuji. "Takže dokud to bude repektovat i ona jsi v suchu." Usměji se. Nejde mi o to, aby se Al cítil špatně, nebo tak něco, ale spíš o jeho sebereflexi. Vlastně se mu snažím pomoct. Jen doufám, že se mi to nevymkne. "Já oceňuji, že se snažíš nežárlit, ale to tě nikdy nenapadlo, že právě to se od tebe očekává?" Podívám se na Ala takovým tím stylem, jakobych věděl něco, co jemu stále uniká. "Kámo, sice nemám holku, ale už teď o nich vím víc než ty, to je smutný." Dodám pobaveně a povzbudivě Ala poplácám po rameni. "Ale to s Dee doženete, o tom jsem přesvědčený." Zamrkám na něj. "Pointa ale je, že na ni budu mávat a bavit se s ní, je to moje spolužačka. Pokud se tím cítíš ohrožený, tak je mi to líto, ale není mým cílem ti přebrat holku, jestli se bojíš tohodle." Zdůrazním, přičemž opět zmíním, že se Alastor ode mě nemá čeho bát, tím také zakončím celé tohle téma a vrátím se ke svému slizu a vajíčkům, dokončím práci na posledních kusech a hlásím hotovo. |
doba vygenerování stránky: 0.90593099594116 sekund