Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Thomas Alexandr Black - 27. dubna 2017 14:23
thomas14874.jpg

Jezero

Didý

Pondělí 13.9.



Zvláštní to den. Opravdu nejsem nejrychlejší plavec. Ale ani nejpomalejší. Naštěstí vyhrál závod Daniel, čímž nám získal nějaký ten bod. Jo, opravdu by mě naštvalo, kdyby to vyhrál třeba takový Draco. Toho blbečka nemůžu vystát od chvíle, co si jednou dobíral sestru, já mu dal přes hubu a pak na mě žaloval tatínkovi. Naštěstí není jediný, kdo má vlivné rodiče a nějak to prošlo, byť jsem dostal od mamky pak seřváno, že si mám své oponenty vybírat o něco pečlivěji.

Když už jsme u Draca, nic vtipnějšího se stát nemohlo. Zase si otvíral držku, jako obvykle, a tu něco stáhne jednoho z těch jeho kamarádíčků pod vodu. Já už stojím na břehu a začínám se těm pakům smát.

Smích mě ale rychle přejde. Všimnu si, že další ze spolužáků začínají mizet pod vodou a spěšně vyhledám svojí sestřičku. Jen co jí zahlédnu, mizí pod vodou taky. Nečekám na nic a vrhnu se rychle k místu, kde zmizela. Plavat takhle rychle ještě před chvílí při závodě, tak jsem určitě vyhrál. Ponořím se za Didý do vody a u jejích nohou chytnu tvrdě ďasovce kolem krku a držím, dokud ten šmejd nepustí (8).
Pomohu vyplavat sestře nad hladinu a poté už hledám pohledem ostatní své přátele, kterým bych případně pomohl.

Ukazuje se, že to už dostává profesorka Hoochová vše pod svojí kontrolu a nakonec se do dění připojí i pověstná obří oliheň. Nikdy jsem jí takhle rozvášněnou neviděl. Doplavu se sestrou ke břehu a chytím jí za ramena.
,,V pohodě, prcku?” zeptám se naprosto vážným tónem, ale to už mě začíná strach pomalu opuštět.
 
Erika Claythorne - 26. dubna 2017 23:16
erand8255.jpg

Hodina u jezera
Ryan, Christian, profesorka Hoochová

Pondělí 13. září



Ze zamyšlení o všem možném mě vytrhne Ryanův pozdrav. Malinko sebou trhnu, za poslední týden jsem si trochu odvykla, že na mě někdo mluví, nebudu-li počítat Wolframa. “Ahoj,“ pokusím se o jakýsi úsměv. “Jak se mám? Dobře,“ odpovím ne úplně pravdivě. “Co ty?“ vrátím mu zdvořile otázku. Pak trochu znejistím. “Pokecat? No… proč ne. Tak… po hodině ve společence,“ odsouhlasím mu to trochu zamyšleně. Zajímalo by mě, co se mnou bude řešit. Jestli tenkrát ten opilý večer… asi ano. I když bych na něj nejraději asi už zapomněla. Ale promluvit si musíme, to mi je jasné. Jsem přátelé, musíme spolu nějak vycházet…

Yup… a je to tady. Hurá do jezera… tedy nejprve do plavek. Sklepu ze sebe oblečení a hned mnou projede zima. Ale snažím se to nevnímat a rychle sáhnu po tom… čemsi od Hoochové. Strčím si to do pusy a začnu žvýkat. A hned na to škytat. Jej… Když mě to konečně trochu přejde a já cítím ono zahřátí, vlezu si statečně do vody. A jelikož nepatřím ke špatným plavcům, jsem rozhodnutá hezky pokračovat až ke druhé bojce. Závodů se ale nezúčastním. Dřív bych neváhala a vesele se do toho pustila. Ale dnes… prostě zůstanu u svého volného tempa.

Vše by bylo v naprostém klidu, kdyby ten idiot Malfoy jednou v životě poslechl, co dostal nařízeno! Než se vzpamatuji, projede mi nohou ostrá bolest. Vykřiknu a automaticky začnu kopat nohama a rukou sáhnu k pasu po dýce. Ale zrada, ta je i s oblečením na břehu. Stejně tak hůlka! Snažím se dostat ďasovce z nohy, ale když ho popadnu a zatáhnu, drží se jak klíště a o to víc to bolí. Začínám ve vodě panikařit a krom pokousané nohy se i dost nalokám vody z jezera, jak jsem chvíli nahoře, chvíli dole… “Pomoc!“ zavolám po chvilce marného boje zoufale. A to už připlave Christian a ďasovce skopne. “Díky…“ hlesnu a i přes bolest z pokousané nohy se vydám rychlým kraulem ke břehu. Vyškrábu se na břeh, kde se odplazím kus od jezera a dívám se na škody, co ďasovec způsobil. Ale výkřiky ostatních vzbudí moji pozornost spíš, než krvácející noha.

Pitomej
Malfoy! Až se mi ten idiot dostane do ruky, ten si to odskáče! Co si to o sobě vůbec myslí? Uvědomuje si, co způsobil?! Honí se mi toho hlavou dost, ale jen mlčím a strnule zírám na jezero. Je to… děsivé! Čert vem moji nohu, ale mám strach, co se děje se spolužáky, jestli jsou v pořádku… Pitomej ďasovec! Kdybych mě nepokousal, vzala bych dýku a šla pomoct. Takhle můžu jen nečinně a zoufale přihlížet. Zároveň si říkám, co asi musela prožívat Jackie, než… než ji zabili… Tohle je oproti tomu jistě slabý odvar… Hoochová nedovolí, aby se to dostalo tak daleko… nedovolí, aby zemřel někdo další… Alespoň v to upřímně doufám…

A ani se moc nemýlím. Sama se po seslání pár obranných kouzel statečně vrhá do vody a snaží se zachránit studenty. Jenomže v tom vlna a já jsem zase v jezeře. Z toho šoku se opět trochu nalokám vody a rychle se škrábu zpátky na břeh. Hlavně ne dalšího ďasovce! Na břehu se otočím a vykuleně zírám na chapadla, kterak zachraňují mé spolužáky. No páni…

A pak naštěstí Hoochová ukončí tuto hororovou hodinu a pošle mě na ošetřovnu. Jo, to mě taky napadlo při pohledu na tu spoušť... Postavím se ztěžka na nohy, ta pokousaná celkem bolí a blbě se na ni stojí, a vydám se pro věci. Než se ale rozejdu, stojí u mě Ryan a chytá mě za ruku. Dost sebou cuknu, nejsem zvyklá přijímat od někoho pomoc. Poradím si sama. A tak se Ryanovi s oním cuknutím i vytrhnu. “J-jo, jsem, dík,“ vyhrknu rychle. Ale hned po prvním kroku zjistím, že to tak dobře nepůjde. Jakmile přenesu celou svoji váhu na pokousanou nohu, bolestivě syknu, noha se podlomí a já se v pádu tak tak chytnu dříve odmítnuté Ryanovy ruky a chytím stabilitu, abych nespadla. “Díky,“ řeknu tiše a neskutečně zahanbeně. Já si přece umím poradit sama. Nepotřebuji ničí pomoc… ale na ošetřovnu je to daleko a tak mi Ryanova pomoc přijde přeci jen vhod. Sklopím trochu provinile oči a odpajdám si s Ryanovou pomocí pro šaty a dýku s hůlkou. Kéž bych si tu dýku vzala s sebou do jezera…

Stále s Ryanem se vydám směr ošetřovna. Celou dobu mlčím. Je to… ponižující, být takhle závislá na jiném. Už jsem vyrostla z toho, aby mi někdo pomáhal, někam mě vodil, držel za ruku. Vždycky všechno zvládám sama a tohle je… je to pro mě velmi těžké. A proto mlčím a dívám se k zemi. U ošetřovny se ale Ryana pustím. “Tak… díky, už to zvládnu…“
 
Ryan Daniels - 26. dubna 2017 22:43
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Jezero

Spolužáci a Hoochová

13. září


Moc nadšený z toho, že se chystáme vlézt do jezera, rozhodně nejsem. Ačkoliv jsem byl z běhu a rozcvičky zahřátý tak akorát, rozhodně se necítím na to, abych lezl do vody, obzvlášť v těchto teplotách. Jo, to kdyby bylo takových třicet stupňů, tak možná, ale takhle... Kromě toho nemám rád přírodní vody. Nelíbí se mi v nich, občas mě snad i děsí. Raději bych plavání provozoval v nějakém termálním bazénu, kde je krásně čistá, filtrovaná voda, bez nějakých kamenů, odporných řas a nepříjemných živočichů.
Od Hoochové dostaneme nějakou bylinu, které říká škytník, s tím, že nám to pomůže trošku při lezení do vody. Nejsem si jistý, v čem by mi to mohlo pomoci, ale rozhodně ji nebudu odmítat, třeba budu i mile překvapen. Ani mě nefascinuje, když začnu škytat. U mě je škytavka naprosto normální téměř při každém jídle, protože příliš hltám, takže u škytníku se opravdu nijak nepodivuji, ještě k tomu, když se tak podivně jmenuje.

Následně máme vlézt do vody. Škytník neškytník, stejně se mi tam moc nechce. Chvilku přemýšlím, jak do ní vlézt, načež se rozhodnu se rovnou co nejrychleji celý ponořit, abych měl ten porod z krku. Snažím se nějakým způsobem pohybovat, i přes to ale po pár vteřinách začnu zmrzle cvakat zubama. Je to strašné, cítím, jak se mi obaluje tělo v ledu! Podle pokynů plavu spolu s ostatními. Jakmile se začneme přibližovat ke druhé bojce, krapet znejistím. Nesnáším, když plavu v takové vodě, kde pod sebe prostě nevidím. Vadí mi to všude, v jakýchkoliv rybnících, jezerech, v moři, ale opravdu je mi to nepříjemné v téhle vodě, když vím, že tu žijí všelijaké bestie. Snažím se co nejrychleji plavat zase zpátky, protože mám strach, že mě každou chvíli něco zespoda čapne a stáhne ke dnu, nebo že se zamotám nohama do nějakých hnusných řas a už se nedostanu ven.
Tenhle tělocvik je opravdu příšerný. Plavu jako o život, aniž by se mi cokoliv strašného dělo, a žádným způsobem nevěnuji pozornost okolí. Neregistruji ani pitomé kecy těch zmijozelských, které jsem se postupem času naučil alespoň z části ignorovat. Ve chvíli, kdy mě však něco doopravdy chytne za nohu, napadne mě myšlenka, že jsem si to tou svoji nejistotou vsugeroval sám a že mě vlastně nic nechytlo. Když se ale má hlava ocitla pod hladinou, došlo mi, že zde je asi něco v nepořádku. Normálně by mi hlavou projela myšlenka "Já to říkal!", ale v tuto chvíli jsem nemyslel na nic jiného, než jak nejzuřivěji kopat nohama a zabírat rukama, abych se dostal ze sevření čehosi a mohl uprchnout. Stáhnutí pod vodu bylo i tak nečekané, že jsem se nestihl nadechnout, tudíž po chvíli začnu pociťovat silnou potřebu dostat se na vzduch. Jak tak bezmocně máchám končetinami, dochází mi síly a mě napadne, že se dnes utopím. Umřu tady, v tomhle jezeře, přesně tak, jak bych nechtěl! Ne, nemůžu umřít třeba tím, že se udusím ženskými ňadry, nebo že se opiju k smrti. Prostě mě musí zabít nějaká potvora, kterou ani pořádně nevidím. Ale co, aspoň mi udělají stejný obřad, jako udělali Jackii. I když, jak je znám, tak jen co by vylezli z vody, určitě by zapomněli, že s nimi kdy nějaký Ryan vůbec byl. Pf, až vyplavu ven, tak si to s nimi vyřídím.

Po chvíli nad sebou uvidím něco rozmazaného, co plave ke mně. Co to? Není to snad ta Jackie? Určitě je to ona, protože jdu pomalu do nebe. Zdá se mi, že se přibližuje, chytá mě a táhne kamsi nahoru. Proč? Já nechci do nebe. Nezbyde mi tedy nic jiného, než se začít prát ještě s ní. Snažím se kopat stejně, jako když mě držel ten ďasovec, ale beznadějně. Koukej mě pustit, Jackie!
Po chvíli zalapám po dechu. Začnu rukama plácat okolo sebe, jako nějaká ryba na suchu. To už jsem v nebi? A že by to v něm vypadalo stejně, jako normálně na světě? Raději už dál nepřemýšlím nad nesmysly a jen co se vzpamatuji, urychleně připlavu na břeh. Vůbec nevím, co se stalo, jediné, co vidím, jsou ostatní spolužáci, kteří tu umírají skoro stejně, jako já. Zůstanu nějakou chvíli sedět na zemi, dokud se úplně neproberu, načež konečně přijdu k rozumu. Srdce mi tluče jako o závod. Do té příšerné vody mě už nikdy nikdo nedostane, ani Hoochová, a ať si na mě řve jak chce!

Všimnu si Eriky, která krvácí. Ihned ještě zkontroluji sám sebe, jestli mi také odněkud neteče krev, hned na to se zvednu a vydám se směrem k ní. Mezitím Hoochová ukončí hodinu a řekne nám, abychom pomohli zraněným se postavit.

"Jsi v pohodě?" zeptám se jí, načež ji zlehka chytnu za ruku pomůžu jí na nohy. Trochu starostlivě si ji celou prohlédnu, abych zjistil, jestli jí není ještě něco.
 
Janna Parker - 26. dubna 2017 21:39
12459888953867.jpg

Terrorcvik – jezero


Pondělí 13.9.

Madame Hooch nám konečně dá možnost využití plavek, které jsme si měli obléci. Zatímco vysvětluje věci kolem jezera, svléknu si tělocvikový úbor. Lehce se zachvěju, když stanu jen v plavkách v zářijovém pondělním dopoledni.
Sleduju hladinu jezera a to, co je pod ní...tedy nevidím vůbec nic. Je pravda, že jsem se na plavání docela těšila, ale momentálně moc nadšená nejsem. Obvykle s ním nemám žádný problém, o prázdninách jsem s tátou šnorchlovala a dokonce jsem se nechala přemluvit na potápění se žraloky, ale představa, že vkročím do téhle neznámé vody, mě trochu děsila. Obzvláště, když jsem stála jen kousek od ní.

Nepouštím se do hádání rostliny, kterou nám vzápětí profesorka rozdá, aby se nám lépe plavalo. Bylinkářství není moje silná stránka. Možná, kdyby mě dali vyjmenovat dvacet kočičích plemen, to by byla jiná challenge. Mlčím, protože bych se jen zbytečně ztrapnila.
Stejně tak se neženu do vody, nechám jít většinu svých spolužáků a přitom žvýkám lísky. Zhluboka se nadechnu, nakráčím do jezera, až mi voda začne omývat ramena, se pustím do prvních temp. Můj pohled a veškerá pozornost je upřena k první bójce. Snažím se nemyslet na to, co by mohlo být ve vodě pode mnou, protože bych nerada propadla panice. Plavu obvyklým tempem, do závodu se raději nepouštím, plavu si stylem prsa, abych moc nevířila vodu. Bude to tak lepší. Pocit vnitřního tepla začíná být intenzivnější. Přesto doplavu jen k první bójce, když na jezeře vypukne panika. V první chvíli úleku se zarazím a klesnu trochu níže do vody. Což mě vyděsí mnohem více, i když se mi vlastně nic nestalo.

Vzduchem se ozve učitelčino volání, abychom všichni zamířili pryč z vody a to mě nemusí ani dvakrát pobízet. Otočím se a vracím se zpátky ke břehu. Mnohem intenzivnějším tempem než předtím. Ven z vody se doslova vyškrábu a posadím se do trávy dostatečně daleko od břehu. Na nohou mám pár ranek od kamení, jak jsem se snažila dostat ven, ale nic vážného.

Bohužel spolužáci na tom nebudou tak dobře.
 
Rolanda Hoochová - 26. dubna 2017 21:23
large(8)59646442.jpg

Jezero - ošetřovna


Studenti a hlavně zranění

13.září



,,Výborně. 15 pro Daniela, 10 pro Christinu a 5 pro Rebeccu." Uznale pokývám hlavou a rozdám zasloužené boty. Bohužel Maureen za bojkou si všimnu až pozdě, stejně tak Malfoye, který se troufale za bojkou nachomítal. ,,Vy - okamžitě pop-" Nestihnu větu doříct, jelikož se hlavy studentů začnou potápět pod hladinu. Jeden vedle druhého postupně mizí a bojují s agresivními ďasovci pod vodou.
Přiložím si hůlku ke krku a kouzlem zesílím svůj hlas tak, aby ho nikdo nemohl přeslechnout. Dokonce ani na pozemcích.
,,VŠICHNI OKAMŽITĚ VEN Z VODY! Z VODY!" Křičím hlasitě, jak obvykle nezvyšuji hlas ani při famfrpálu.

Všimnu si Rielové, která zůstávala doteď ďasovci bez povšimnutí. Rychle namířím koště k jezerní hladině a chytnu Rebeccu za ruku na poslední chvíli, kdy ji jeden z ďasovců začal táhnout pod hladinu. Vytáhnu ji z vody až nad hladinu a letím s ní až na břeh. Že ji za nohu visí jedna z jezerních oblud, nezaregistruji. Položím ji na břeh, sesednu z koštěte a s hůlkou se postavím na okraj.

Namířím svou hůlku na jezero, z které vyšlehhne modré světlo, které se jako peřina rozprostře po hladině. Ďasovci blízko hladiny utečou hlouběji, což znamená žádné další přímé ohrožení pro ty, které ještě nestáhli. Chystám se už skočit do vody za studenty, když se hladina jezera rozvlní do mohutných vln a Bradavická oliheň začne z jezera vytahovat stáhnuté studenty.
Na nic nečekám, okamžitě přikleknu k Felixovi v bezvědomí a začnu mu poskytovat první pomoc. Ani nezaregistruji, že k jezeru přišli i neplavci ze stájí a Helen oživuje Blagdena.
Když i Felix začne jevit známky života a vyplivne z plic vodu a začne kašlat, úlevně si oddychnu. Naštěstí i Blagden se probudí. Díky bohu, přece jen, nebyli tam tak dlouho. Zběžně studenty na břehu spočítám a jakmile se psychicky uklidním, že jsme všichni se postavím na nohy.
,,Je někdo zraněný? Je tu někdo zraněný?" rozhlížím se po nich a pohled mi spočine na Erice, Christině a Maureen. Většina pravděpodobně utrpěla jen šok, ale ti, kteří krváceli by měli neprodleně navštívit ošetřovnu, aby se jim do rány nedostala infekce. ,,Pomozte svým spolužákům na nohy. Hodina končí. Zranění půjdou se mnou na ošetřovnu. Ďasovci nejsou jedovatí, ale i tak je třeba to ošetřit a převázat." Proč a jak se to stalo neřeším. Nikomu nenadávám ani nestrhávám body. Ďasovci pravděpodobně na svou příležitost čekali a vyplavání za bojku jim dalo akorát signál.

Přesvědčím všechny zraněné, aby se vydali se mnou na ošetřovnu, kde zaklepu na dveře a pošlu je dovnitř.
 
Duch Bradavic - 26. dubna 2017 20:24
pj25750.jpg

Jezero part 2


Huahahaha


13. září

Obrázek



Ještě předtím, co na jezeře zavládne chaos, stihne Hoochová pogratulovat vítězům a rozdat body. Nicméně hned, jakmile celá událost vypukne, přiloží si ke krku hůlku a velice hlasitě, tak hlasitě, že to půjde slyšet pravděpodobně i ve stájích, zavelí:
,,VŠICHNI OKAMŽITĚ VEN Z VODY! Z VODY!" Poté chytne za ruku Rebeccu, kterou zrovna jeden z ďasovců chytl za nohu a na poslední chvíli ji vytáhne z vody ven. Rebecca momentálně visí ve vzduchu a Hoochová s ní přeletí na břeh, kde seskočí z koštěte a namíří hůlkou na Jezero.
Z té začne proudit oslnivé, modré světlo, které se začne rozprostírat na hladině a mezitím křikne na ty na břehu, aby pomáhali ostatním vylézat z vody.
Oslnivé světlo, některé z ďasovců skutečně odpudí, ale někteří z nich, převážně ti, kteří už svou kořist mají se jen tak snadno nedají. Nikdo další už pod vodu stahován není, proto ti, kterých si ďasovci nestihli všimnout, mohou rychle plavat na mělčinu. Bohužel ti, kteří takové štěstí neměli a jsou stále pod hladinou jsou stahováni čím dál hlouběji. Ďasovci se jim sesypou na nohy a táhnou je dolů. Brzy se jim hladina ztrácí z očí a naopak je šlehají jezerní řasy.
Speciálně Felix s Blagdanem jsou protáhnuti hustý porostem vysokých řas. Ďasovci je stáhnou dál než ostatní. Mohou vidět mihnutí mnohem větší bytosti kolem nich. Ještě před tím, než oba ztratí vědomí - uvidí před sebou rozmazané stvoření.
Mezitím na mělčině Hoochová přestává kouzlit ochranná kouzla a rychlostí se brodí mělčinou do vody za svými potopenými studenty. Nestihne se ani řádně dostat pod hladinu, když celý břeh spláchne obrovská vlna a ty, kteří leží na jejím kraji spláchne zpátky do vody. Následně z vody vyšlehne gigantické chapadlo.

Obrázek


Mnohem větší, než byla chapadýlka ďasovců. Ti více pozorní si mohou všimnout, že chapadlo na jeho konci něco svírá. Vypadá to jako lidská postava.
Obrovské chapadlo se přiblíží ke břehu a položí na zem Richarda, který okamžitě, jak dopadne na kamení vyplivne z plic vodu. Další chapadlo se vynoří z vody a tentokrát drží Alastora. A zatím, co se chapadlo po zemi stáhne zase zpátky do vody, se vynořují další s dalšími studenty. Jedno z chapadel, které právě na mělčinu vyhodilo bezvládné tělo Blagdena, se stáhne zpátky do vody a jeho koncem jemně postrčí Wolframa na břeh.
Brzy jsou z vody vyndáni všichni ze studentů, kteří se plavání zúčastnili a hladina rozvlněného jezera se zase uklidní.
 
Quinton Barker - 26. dubna 2017 19:45
e6d2abc8ec2923e7ab8c0da6820fb4a511013597.jpeg

Z tělocviku na ošetřovnu


Jordyn, zdravotnice

Když mi nabídla pomoc holka, jejíž jméno jsem se nijak nesnažil za ty roky nějak zjistit, trošku jsem se zastyděl. Nemám se sice proč stydět, ale tělo má zvláštní reakce. Vypadala, že ji doopravdy zajímá, jestli se mi něco nestalo. Proč jsem nedostal nějakou mrchu, které bych mohl v polovině cesty říct, ať jde kydat hnůj a já to zvládnu dojít sám? V Mrzimoru je jich několik. Nemají mě rády, protože je nemám rád já.

"Díky" Zamumlám, jen aby se neřeklo, když se mi bude snažit pomoct na nohy. Proč mi nešel pomoct kluk? Bylo by to o hodně jednodušší, než vysvětlovat pilné spolužačce, že s kotníkem nic nemám. Nadechnu se a pokusím se o úsměv, když se snažím přijít na odpověď k její otázce. "Mám v kotníku slabé vazy a jenom jsem poskočil a blbě dopadl na nohu," spokojený se svým výkonem jsem ještě vykouzlil smutný úsměv a po krátkém přemýšlení jsem dodal třešničku na dort:

"Tohle se stává často, pomáhá tomu pomalu to rozchodit. Většina lidí nad tím obrací oči v sloup, tak jsem řekl, že potřebuju na ošetřovnu, je to dost daleko na to, abych to pomalu rozchodil a nemusel ošetřovatelku nijak rušit..." Ok, tohle ani mně nezní věrohodně, nevadí, prostě se nějak vymluvím až na ošetřovně.

"Radši tam za ní běžme, ať se mi, nedej Bože, něco nestane..." Teď je skvělá příležitost popřát mi upřímnou soustrast, přátelé, jdu na smrt.

"Jo, chudák Rory, jste dobří kamarádi?" Zeptám se. Zajímá mě to, ale taky chci vědět, jak Rory říká, z toho bych pak dokázal odvodit jméno té milé dívky.

"Už to moc nebolí..." Neobrátíme se? ...Ne? ...Nevadí... Možná trošku. Trošku víc. Vždyť už jsme u dveří! Nádech. Výdech. To tam ty dvě holky nemohly zůstat trošku déle? Co mám dělat?
Zachovám klid.

"Zdravím" Ani jsem se nepokoušel o úsměv, nebylo čas na další herecké vystoupení. "Ehm..." Otočil jsem se k té holce, aby věděla, že mluvím k i pokud ji nebudu oslovovat. "Děkuji za doprovod, odtud to zvládnu sám." Nechtěl jsem, aby věděla, že jsem celou dobu lhal, chtěl jsem mít alespoň jednu kamarádku...
 
Wolfram von Wittelsbach - 26. dubna 2017 19:22
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září

Černé jezero



No fuj!




♠ Sin a ti ostatní




'Ehh...' nedůvěřivě se zaksichtím, když zjistím, že Hochoová to s tím jezerem myslí vážně. Nechápu, na co jako myslí. Nebo jestli vůbec myslí. Třeba jí ruplo v bedně.
Nakonec se však zlomyslně ušklíbnu, když vidím, že profesorka vybrala jako první osobu Sin.
Náladu mi to stejně moc nezlepšilo. Stále se mi do toho jezera příliš nechtělo, ale vykrucovat se nebudu.
Tak jako ostatní jsem si nakonec i já vzal to listí a rozžvýkal to. Z dřívějšího konzumování jsem už věděl, jakou to má valnou chuť, ale stejně mě to v obličeji pokopalo. Co se dá dělat.

Studená voda mně obklopila tělo, když jsem konečně vlezl do studené vody a ihned se potopil. Že by ta suchá zeleň měla nějaký extra účinek se mi nezdá. Alespoň prozatím. Na situaci mi ulevilo možná tak to, že tu alespoň není Helen. Ještě by se mohla pokusit něco provést za to provokování v jídelně.
Zamračeným pohledem jen sleduji, jak se ostatní v té vodě rochní a dokonce si uspořádají nějaké primitivní závody. 'Úžasné...' ironicky si pomyslím.
Místo toho, abych se tomu jejich divnému radování věnoval, si jen nejistě poplavávám na hladině s vědomím, že někde pode mnou plave Kraken.
I tak se to zdálo zatím v pohodě. Stačilo na to koukat pravděpodobností. Je více než jasné, že by si stejně vybral někoho jiného.

„ACH PROBOHA! Něco se mě dotklo!“ uslyším a instinktivně začnu pomalu otáčet hlavou, abych se podíval, kdo to zase ječí za mým uchem. Dřív, než si však stihnu uvědomit, o co jde, mne Sin potopí. Po chvíli s poker facem vyplavu znovu na hladinu a fontánkou vyplivnu vodu. „Jak chceš...“ naznačím jí odvetu a rukou si prohrábnu mokré vlasy dozadu. Škodolibě se ušklíbnu, když už vím, co jí provedu a začnu plavat k ní. Když už jsem skoro u Sin, najednou zmizí pod vodou. Zmateně zamrkám, kampak to asi mohla zmizet. Když ucítím škubnutí na noze, domyslím si to. 'Zas nějaký její fígl, znovu jí už na to neskočím.' pomyslím si, ale stejně se mi silný slizký stisk zdá divný.
'Co to kurva...' rozhodně se to nezdálo, jako by mě pod vodu zatáhla ruka. Zrovna, když pod vodou otevřu oči, abych se podíval, co mě tahá za nohu pod vodu, se mi další ďasovec začne přísavkami na chapadle snažit obmotat tetování.
Vytřeštím ve vodě oči a s prudkým kopáním nohy i máváním ruky, v pokusu se té potvory zbavit (4), vydechnu pořádnou porci vzduchu a nalokám se vody. V tu chvíli jsem po dlouhé době ztratil chladnou hlavu. Došlo mi, že mě skutečně pod vodu tahají tak odporně chapadlaté obludy. Už se ani nesnažím vyplavat nad hladinu. Měl jsem více než jasný pocit, že se mě to snaží zabít, proto jsem instinktivně sáhl po krku, nebo co to ty svině mají, toho ďásovce u ruky a vší silou začal agresivně mačkat, zatímco se ten druhý úspěšně držel mé nohy. Nenávistně tisknu zuby a nakonec v rukou ucítím povolení a možná i křupnutí, kdo ví, co to bylo, a z ničeho nic povolí i obluda na noze.
Až po hlubokém nádechu na hladině si všimnu Sin plavající ke břehu.
Stále v šoku ji pudem sebezáchovy následuji.
Na břehu konečně začnu popadat dech. Když vstanu a chystám se opřít o kolena, uvědomím si, že s sebou furt mám toho ďasovce. S naprostou nechutí jej mrsknu o zem a znechucením se ošiju. Skoro se mi nepodařilo odvrátit dávení.
„Do prdele s posranými hlavonožci!“ začnu hlasitě nadávat... Tak, jak jsem chtěl, se začnu zapírat rukama o vlastní kolena a s hlubokým vydechováním šokovaně sleduji ležícího ďasovce.
 
lady Christina De Spontin - 26. dubna 2017 19:14
207428.jpg

Jezero

Pondělí, 13. září

Maureen, Barbara + označení



Mžourala jsem na mraky, šlapala vodu a trpělivě čekala, jaké další pokyny dostaneme od profesorky. Kdo ví, na co čekala. Možná na poslední opozdilce, kteří se účastnili závodu? Bylo mi to jedno. Hlavně, aby se začalo něco dít. Voda se ani nehnula a z plavání na místě mi tělo nepříjemně prochladlo. Má pozornost se upnula na ostatní až ve chvíli, kdy jsem uslyšela výkřik. Podle hlasu to nebyl nikdo jiný než Malfoy se svými přáteli. Pohledem jsem ale zachytila jen jejich hlavy, které zahučely pod vodu, stejně jako pár dalších. Stihla jsem se sotva nadechnout, abych zakřičela, když mě něco chytilo za obě nohy a násilím prudce stáhlo pod vodu. Jako ve zpomaleném filmu zírám na vzdalující se hladinu a chvilku mi trvá, než má mysl zpracuje, co se vlastně děje. Odvrátím pohled a stanu tváří tvář houfu šeredných malých stvoření s chapadly a plnou tlamou vyceněných zubů. Byly všude. Měla jsem je všude. Jeden z nich se mi zběsile snažil vytrhat vlasy, další mi okusoval plavky a já se horečně snažila je od sebe všechny odehnat. Jejich zuby byly jako jehličky, zapichující se mi do kůže a já ani neměla čas na to, abych přemýšlela, jak budu vypadat, až se odtud dostanu. Má mysl se soustředila jen na jednu věc. Servat je ze sebe za každou cenu a dostat se zpět na hladinu.
Nedařilo se mi to. (2) Byli neodbytní a kdykoli jsem od sebe jednoho odkopla, vrátil se s posilou. Byli jako kobylky a mně pár vteřin trvalo, než mi došlo, že přesně na to mám u sebe hůlku. Jenže když jsem sáhla po pouzdru, nebyla tam. Pocítila jsem narůstající paniku. Mezi slizkými nazelenalými chapadlovitými tělíčky jsem se zoufale snažila zahlédnout alespoň náznak tmavě červeného zbarvení své hůlky. A když jsem ji spatřila, začala jsem se o ni zuřivě přetahovat. Mít u toho možnost mluvit, určitě bych nevyužila slova vhodná pro dámu.
Jenže má zásoba kyslíku nebyla neomezená. Docházel mi dech a ubývaly mi síly. Panika mě pohltila a já naprosto přestala vnímat okolí. Když mě cosi chytilo za ruku, vztekle jsem s ní škubla dozadu. Můj loket ale narazil do něčeho tvrdého. Teprve to mě donutilo otočit hlavu a zaostřit pohled na lidskou tvář. Ovšem první, co jsem viděla, byl rozplývající se obláček krve kolem obličeje Rottové. V úděsu jsem vykřikla, ale pod vodou vyšel můj hlas jako poslední bublinky kyslíku, které jsem měla a ještě jsem se nalokala vody z jezera. Nejspíš se mi snažila pomoct a já jí místo vděku knockoutovala. Její stisk na mé ruce povolil a ďasovci se na ní nahrnuli jako sarančata. Nevěděla jsem, jak dál. Má chvilka nepozornosti mě připravila o šanci získat svou jedinou zbraň zpět. Zoufale jsem sledovala, jak s ní ten malej hajzl plave pryč a mohla jsem za ním jen nadarmo natahovat ruku. Poprvé za hodně dlouhou dobu jsem si přišla opravdu bezradně. Já přece vždycky něco vymyslím. Na všechno mám odpověď a všechno si umím vyřešit. Ale teď? Plíce jsem měla v jednom ohni, jak se beznadějně dožadovala nadechnutí a ačkoli jsem se stále snažila od sebe i od Rottrové ty malé potvory odehnat, mé pohyby se zpomalovaly. Takhle ne. Ne tady.
S poslední nadějí se podívám k hladině, kde zahlédnu známou tvář Barbary. Nikdy jsem její obličej neviděla radši. S její pomocí se ďasovců zbavím, ale než se stihnu obrátit k mrzimorce, už mě táhne k hladině. Rukou, za kterou mě do teď Maureen držela, jen nadarmo máchnu ve vodě ve snaze ji zachytit vytáhnout nahoru s sebou.
Jakmile se má hlava dostane nad hladinu a já do sebe dostanu potřebný kyslík, zamotá se mi z toho hlava a zuřivě se rozkašlu.
Rottová. Zůstala tam Rottová.“ Snažím se překotně vysvětlit Barbaře, která už ale znovu někam zmizela. Mé naléhání, aby té nebožačce pomohla, tedy neslyšela. To snad… Frustrovaně vzlyknu. Pud sebezáchovy mi velel, abych se urychleně dopravila na břeh, ale svědomí mě táhlo zpátky pod vodu ke spolužačce, která tam zůstala kvůli mně. Tohohle budu litovat.
Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a na třetí nádech jsem se opět ponořila pod vodu. Překvapilo mě, jak je hluboko. Doplavat k ní nebylo jednoduché, voda mě neustále nadnášela vzhůru a musela jsem vynaložit neskutečné úsilí, abych se k ní dostala. Z posledních sil jsem pak tu holku čapla za loket a vyrvala jí ďasovcům, abych se i s ní mohla vrátit nad hladinu. (9)
„V pořádku?“ začala jsem se udýchaně dožadovat jakékoli její reakce, abych se ujistila, že je alespoň při vědomí. Opravdu jsem se snažila ignorovat krev, která jí teď viditelně stékala po rtech a po bradě. Dělaly se mi z toho mžitky před očima. I tak jsem jí ale poskytovala podporu, když jsem nás nasměrovala ke břehu. Padesát metrů. Nikdy mi ta vzdálenost nepřišla delší než v tuhle chvíli. Svaly mě pálily, celé tělo mě bolelo a chtělo se mi brečet při myšlence na to, že mi hůlka byla naprosto k ničemu a ještě jsem o ni přišla. A k tomu ta krev.
Když jsme konečně doplavaly na mělčinu, pustila jsem Maureen a sama jsem na břehu padla na všechny čtyři. Na nějaký chlad nebo ostré kameny jsem se vůbec neohlížela, to bylo to poslední, co mě zajímalo. Snažila jsem se uklidnit. Zhluboka jsem dýchala a nutila svoje tělo, aby se přestalo tak nekontrolovatelně třást. To je dobrý. Už je to dobrý. Všechno je dobrý.
Po chvilce, která mi přišla jako věčnost, jsem se posadila, abych se mohla rozhlédnout. Kolem dokola to byl chaos. Jeden topící se za druhým. Kdo se netopil, ten se snažil zachraňovat. Instinktivně jsem pohledem začala vyhledávat příslušníky své koleje. Viděla jsem Cayluse, Sinestru a Wolframa. Viděla jsem Barbaru, vytahující Dee. V duchu jsem počítala, zda jsme všichni a někdo nechybí. Jak jsem ale počítala, někdo mi pořád chyběl. Vstala jsem, abych měla lepší rozhled, ale ať jsem se snažila jakkoli, nebyl k nalezení.
„Kde je Richard?“ vyhrknu dost nahlas, aby mě slyšeli všichni v mém okolí. „A Blagden?“
 
Christian Dragon - 26. dubna 2017 17:30
hpkopie2096.jpg

Jezero

Erika, Ryan, Crabb a ostatní

Pondělí 13. září


Už už jsem si začínal myslet, že by plavání v jezeře nemuselo být až tak hrozné, jak se zdálo. Že bude vše v pořádku, když tu najednou jsem zahlédl, jak Malfoy a jeho kumpáni plavou za druhou bójku.
"Z toho bude zase jednou průser."
Ještě nestihnu ani pořádně dokončit myšlenku a už se ozve křik a já vidím Crabba mizet pod hladinou. Jeho hrdinní kamarádi se samozřejmě dají na útěk ke břehu.
"Sakra!"
Procedím skrze zuby a pak nastane chaos, když spolužáci okolo mě začnou mizet pod hladinou.
"Jezerní lidé."
Vydechnu překvapeně, úžasle a zároveň zděšeně. Tohle se stát nemělo, ale ten zmatek kolem napovídá tomu, že si s nastálou situací budeme muset poradit. Nemám ani moc čas, nebo myšlenky na to dívat se, co Profesorka Hoochová zrovna dělá. Mé oči prve vyhledají Veriu. Oddechnu si, když vidím, že jsme mezi těmi, co jsou na hladině. Ale například Erika....Ryan a další tolik štěstí nemají.
"Plav ke břehu ségra pomoz tam těm, kteří se dostanou na břeh!"
Houknu na své dvojče a pak už neváhám na to není opravdu čas.
Vyrazím rychlým kraulem kupředu směrem k nejbližší osobě. Tou je Erika, kterou ďasovec drží za nohu, jako nějaký pes.
"Zatracené chapadlaté potvory!"
Zavrčím a nenapadne mě nic jiného, než prostě tu bestii nakopnout pořádně patou do hlavy (8), srazit jí hlouběji pod hladinu a tím šokem přinutit pustit nohu Eriky, jo asi bude mít má spolužačka nějaké šrámy na noze, ale na druhou stranu lepší pár kousanců, než ďasovec, který vás táhne ke dnu.
"Plav ke břehu! Pokud se s tou nohou necítíš, támhle plave moje ségra pomůže ti doženu vás!"
Vychrlím na osvobozenou Eriku. Pak se zhluboka nadechnu a potopím se pod hladinu. Voda se za mnou jen zčeří, když začnu kopat nohama, abych se dostal hlouběji a spatřil Ryana, kterého táhne pod hladinu další z ďasovců. Možná by si s ním poradil sám, možná toho kluka nemusím a ještě nedávno jsme se pohádali, jako psi, ale stejně je to můj spolužák a proto vím, že mu musím pomoct. Doplavu, co nejrychleji až k němu a odtrhnu od něj ďasovce, který se ho snažil udržet (9).
Začíná to být namáhavé. Každopádně ukážu Ryanovi rukou směrem na hladinu, aby plaval pryč a kdyby úplně nemohl, tak ho popostrčím, abych jeho tělu dodal energii k tomu vyplavat.
Pak se zahledím do temných hlubin Černého Jezera a zahlédnu ještě jedno tělo, které nenávratně mizí pod hladinou. Tělo na které nikdo už nemyslí, na které se všichni vybodli ve chvíli, kdy zmizelo pod hladinou....Crabb.
"Nemám toho kluka rád, fakt že ne to už i Ryan je lepší, ale nemůžu ho nechat utopit se sakra!"
Buší mi v hlavě myšlenky, které už nezmění mé šílené rozhodnutí. Vím, že možná nebudu mít dost kyslíku na to, abych se dostal na hladinu, až ho zachráním, ale stejně vyrazím kupředu, jako by mi šlo o život. Mám pocit, že jednám automaticky, rychleji a přesněji, než jindy. Tahle krizová situace mě přinutila ze sebe vydat maximum. Využiju své nabrané rychlosti a ďasovce, který svírá Crabba, jenž už dle všech známek snad i ztratil vědomí, prostě strhnu a mrštím s ním vodou pryč (9). Vím, že asi připlavou další, co se o nás budou zajímat, ale.... na to není čas myslet. Podeberu svého těžkého spolužáka pod paží a patřičně ho chytnu a začnu kopat nohama ve snaze dostat nás na hladinu. Alespoň na hladinu, pak už se snad najde někdo, kdo pomůže i nám. Třeba nás už nechají ďasovci na pokoji, nebo zasáhne Hoochová, ale nemůžu ho tu nechat....musím zabrat, vydat ze sebe ještě více, než kdykoli předtím....ale stihnu to na hladinu? Nedojde mi kyslík, kterého mám už tak v plicích žalostně málo? Nemyslet na to a prostě plavat, plavat vzhůru!
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86024618148804 sekund

na začátek stránky